Čína tradiční znaky 中國 zjednodušené znaky 中国 hanyu pinyin Zhōngguó český přepis Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená „Říše středu jak praví žurnalistické klišé ve starověku se jím označovaly „ústřední státy tedy státy seskupené v Centrální planině které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury je geografická oblast a historické území v Asii Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to šlo-li o etnicky čínské dynastie Oním středem se tedy rozumí střed Číny čínského světa v rozsahu zhruba dnešní Číny ne střed světa vůbec Od roku 1949 kdy skončila čínská občanská válka existují dva čínské státy republiky Čínská lidová republika s vládou Komunistické strany Číny Čínská republika dnes známá jako Tchaj-wan podle jména ostrova Spor o Čínu V současné době je „Čína ovládaná převážně Čínskou lidovou republikou ČLR Spolu s Čínskou republikou na Tchaj-wanu se obě dvě země od přelomu 40 a 50 let 20 století pokládají za právoplatného nástupce původní „jednotné Číny a uznávají existenci pouze jedné jediné Číny Tchaj-wan V Čínské republice Tchaj-wan – která je díky převaze Čínské lidové republiky v mezinárodních vztazích oslabena – sílí hlasy pro nezávislost a zrušení tohoto konceptu Jak z obav před válečným konfliktem s Čínskou lidovou republikou která si činí nároky na území Tchaj-wanu tak i z vnitřních politických důvodů však Tchaj-wan zatím nezávislost nevyhlásil Pevninská Čína Čínská lidová republika má dlouholeté nevyřešené územní nebo hraniční spory nejen s Čínskou republikou ale i s dalšími s ní sousedícími zeměmi – Japonskem Indií Tádžikistánem a KLDR Dále vede spor o Spratlyovy ostrovy s Malajsií Filipínami Tchaj-wanem Vietnamem a Brunejí spor o souostroví Senkaku Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou a spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu Paracelské ostrovy jsou obsazené ČLR ale nárokovány Vietnamem a Tchaj-wanem Dalšími problematickými oblastmi jsou Prataské ostrovy a souostroví Čung-ša Čínská lidová republika rovněž čelí separatistickým hnutím v Tibetu a Ujgurské autonomní oblasti Geografie Číny Na severozápadě území Číny se převážně nacházejí pouště Ve východní části leží nížiny a naproti tomu se na jihozápadě rozkládají Himaláje a Tibetská náhorní plošina Historie Číny Výrobky Postupem času se zde vyrábělo hedvábí papír střelný prach knihtisk porcelán kompas atd Čína ve středověku V roce 534 přichází pád dynastie Wej a nastává období zmatků to trvá až do nástupu dynastie Tchang v roce 618 Nastává ke znovusjednocení říše a Čína se stává raně středověkým státem V tomto období dochází k velkému rozmachu Číny jak územního tak kulturního a hospodářského ta se stává centrem celé Asie Dochází k vynalezení knihtisku papíru či porcelánu Zároveň dochází rozkvětu buddhismu Po velké revoluci během které byla dynastie Tchang svržena dochází znovu k období zmatků na šedesát let během kterých se vystřídá v Číně pět vládnoucích dynastií V roce 960 nastupuje dynastie Sung Znovu dochází k sjednocení Číny Nastávající období je nejvýznamnějším v čínských dějinách Zároveň však dochází k oslabení armády čehož ve 13 století využívají Mongolové Jejich vpád způsobil rozpad země jejíž obyvatelstvo zotročili V tomto období Čínu navštěvuje cestovatel Marco Polo Roku 1368 dochází k Povstání Rudých turbanů při kterém je svržena mongolská dynastie Vlády se chopí dynastie Ming Čína se stává největší asijskou námořní velmocí jejímž hlavním městem se stává Peking Související články Vlastní Čína – označení pro oblast kde tvořili Chanové tradičně většinu obyvatelstva Čínština Dějiny Číny Dynastie čínské historie Chanové Čínská kuchyně Literatura LIŠČÁK Vladimír Čína Praha Libri 2002 ISBN 80-7277-109-4 Externí odkazy Čeleď latinsky familia je základní taxonomická kategorie hierarchické klasifikace organismů tvořená příbuznými rody Čeledi se seskupují do řádů Související články Binominální nomenklatura Taxon Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 24 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také pátou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské ukrajinské a srbochorvatské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je pátou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k březnu 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská a srbochorvatská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 1 století je období od roku 1 do 100 našeho letopočtu Události 1 V západní Evropě vyhynuli poslední lvi 8–23 Wang Mang svrhl v Číně dynastii Chan 28–75 Za císaře Minga z dynastie Chan se do Číny prvně dostává Buddhismus mezi 29 a 36 Ukřižování Ježíše Krista 19 července 64 Velký požár Říma první velké pronásledování křesťanů v Římě 66–73 První židovská válka srpen 70 Římané zničili Herodův chrám v Jeruzalémě srpen 79 Pompeje a Herculaneum zničeny erupcí Vesuvu Na konci století – největší rozsah Římské říše za vlády císaře Trajána 10 duben je 100 den roku podle gregoriánského kalendáře 101 v přestupném roce Do konce roku zbývá 265 dní Události Česko 1348 – Na příkaz Karla IV začíná stavitel Matyáš z Arrasu budovat hrad Karlštejn 1741 – Marie Terezie po porážce rakouských vojsk v bitvě u Molvic na Odře ztrácí větší část Slezska 2010 – Dominik Duka se oficiálně ujímá úřadu pražského arcibiskupa v úřadu střídá kardinála Miloslava Vlka Svět 1782 – Choderlos de Laclos vydává Nebezpečné známosti které okamžitě vyvolávají skandál v Paříži 1809 – Rakousko zahájilo novou válku proti Francii tím že vpadlo na území Bavorska jež bylo Napoleonovým spojencem 1815 – Erupce sopky Tambora 1864 – Maxmilián rakouský arcivévoda byl vyhlášen mexickým císařem 1886 – V Bruselu proběhla světová premiéra opery Gwendoline 1912 – Southampton Zaoceánský parník Titanic vyplul na svou první plavbu 1945 – Druhá světová válka Luftwaffe provádí svůj poslední let nad Británií průzkumný let proudového Arada Ar 234 1950 – Francie Juan Manuel Fangio na voze Maserati se stal vítězem Grand Prix Pau 1950 – Spojené království Reg Parnell na voze Maserati se stal vítězem Richmond Trophy 1970 – Paul McCartney oznámil že opouští Beatles 1983 – Brands Hatch Keke Rosberg na voze Williams se stal vítězem Grand Prix Šampionů 2010 – Smolensk Pád letadla s polským prezidentem Lechem Kaczyńskim s jeho ženou a dalšími 94 významnými polskými představiteli Vědy a umění Česko 1881 – Zahájila provoz první telefonní linka v Čechách spojující správní budovu Dolu Hartmann v Ledvicích s nádražím v Duchcově Narození Česko 1749 – Jiří Procháska česko-rakouský lékař † 17 července 1820 1809 – Wilhelm Horn český malíř a fotograf † 15 října 1891 1810 – Anton von Jaksch česko-rakouský lékař profesor Univerzity Karlovy † 2 září 1887 1835 – Jakub Škoda pedagog přerovský komunální politik † 28 října 1885 1850 – Vincenc Strouhal český experimentální fyzik † 23 ledna 1922 1868 – Richard Hrdlička český historik a spisovatel † 22 června 1967 1871 – Alfréd Meissner československý ministr spravedlnosti † 29 září 1950 1877 – Alfred Kubin rakouský grafik českého původu † 20 srpna 1959 1878 – Eduard Štorch spisovatel pedagog † 25 června 1956 1884 – Jaroslav Hněvkovský český malíř a cestovatel nazývaný "malíř Indie" † 9 června 1956 1885 – Anton Gebert kanovník u katedrály sv Víta v Praze † 18 května 1942 1888 – Jaromír Čermák sochař † 9 března 1975 1891 – Jiří Dvořák český malíř † 25 ledna 1977 1896 František Brož český hudební skladatel † 21 července 1962 Jaroslav Tomášek český hudební skladatel † 26 listopadu 1970 1908 – František Kriegel politik přední osobnost pražského jara roku 1968 † 3 prosince 1979 1913 Jaroslav Kouřil katolický teolog † 29 prosince 1981 Rudolf Procházka partyzánský velitel † 11 dubna 1973 1919 Jiří Batušek kněz teolog a politický vězeň † 21 ledna 2011 Ota Čermák hráč na elektrické varhany † 25 června 1956 1925 – Vilém Přibyl operní pěvec † 21 července 1990 1928 – Ota Hofman spisovatel a scenárista † 17 května 1989 1929 – Miroslav Ivanov český spisovatel a publicista † 23 prosince 1999 1930 – Karel Kroupa malíř 1935 – Sylvie Daníčková česká herečka konferenciérka redaktorka a překladatelka 1937 – Karel Štědrý český zpěvák herec moderátor 1941 – Ivan Fišera český sociolog a politik 1942 – František Herman český fagotista a hudební pedagog 1946 – Jaroslava Obermaierová česká herečka 1953 – Vladimír Záhorský český politik a lékař 1968 – Štěpánka Hilgertová kajakářka Svět 1512 – Jakub V Skotský král skotský † 14 prosince 1542 1583 – Hugo Grotius holandský právník dramatik a básník † 28 srpna 1645 1755 – Samuel Hahnemann německý lékař zakladatel homeopatie † 2 července 1843 1769 – Jean Lannes francouzský generál † 31 května 1809 1783 – Hortense de Beauharnais holandská královna † 5 října 1837 1789 – Amálie Luisa Arenberková bavorská vévodkyně † 4 dubna 1823 1794 – Matthew Calbraith Perry americký námořní velitel † 4 března 1858 1808 – Auguste Franchomme francouzský violoncellista a hudební skladatel † 21 ledna 1884 1823 – Johannes Falke německý historik † 2 března 1876 1824 – Julius Meinl rakouský obchodník † 24 prosince 1914 1827 – Lew Wallace americký voják politik a spisovatel † 15 února 1905 1829 – William Booth zakladatel a první generál Armády spásy † 20 srpna 1912 1847 – Joseph Pulitzer maďarsko-americký novinář zakladatel Pulitzerovy ceny † 29 října 1911 1857 – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof † 13 března 1939 1868 – George Arliss britský herec † 5 února 1946 1876 – Šabtaj Levy izraelský politik † 1 listopadu 1956 1878 – Maximos IV Saïgh syrský kardinál patriarcha antiochijský † 5 listopadu 1967 1880 Leo Kalda chorvatský architekt † 10 října 1956 Hans Purrmann německý malíř a grafik † 17 dubna 1966 1885 – Christian Hansen generál Wehrmachtu † 7 srpna 1972 1886 – John Hayes americký olympijský vítěz v maratonu † 25 srpna 1965 1897 – Eric Knight americký spisovatel † 15 ledna 1943 1900 – Jean Duvieusart premiér Belgie † 10 října 1977 1911 – Maurice Schumann francouzský politik novinář a spisovatel † 9 února 1998 1912 – Boris Kidrič první slovinský premiér † 11 dubna 1953 1913 – Duke Dinsmore americký automobilový závodník † 12 října 1985 1914 – Paul Russo americký automobilový závodník † 23 července 1976 1915 – Harry Morgan americký herec † 7 prosince 2011 1916 – Friedrich Heer rakouský kulturní historik † 18 září 1983 1918 – Cornell Capa americký fotograf † 23 května 2008 1919 – Richard Bergmann rakouský a britský stolní tenista mistr světa † 5 dubna 1970 1920 – Maciej Słomczyński polský spisovatel překladatel a scenárista † 27 března 1998 1921 – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik † 10 ledna 2002 1922 – Vesna Parun chorvatská básnířka † 25 října 2010 1927 – Marshall Warren Nirenberg americký biochemik nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1968 † 15 ledna 2010 1928 – Fraser MacPherson kanadský jazzový saxofonista † 27 září 1993 1929 Max von Sydow švédský herec Mike Hawthorn britský automobilový závodník mistr světa Formule 1 v roce 1958 † 22 ledna 1959 1930 – Claude Bolling francouzský jazzový pianista a skladatel 1932 Omar Sharif egyptský herec Delphine Seyrig francouzská divadelní a filmová herečka † 15 října 1990 1933 – Philip Corner americký hudební skladatel teoretik a klavírista 1934 David Halberstam americký žurnalista a spisovatel † 23 dubna 2007 Carel Godin De Beaufort nizozemský automobilový závodník † 2 srpna 1964 1935 Nicola Cabibbo italský jaderný fyzik † 16 srpna 2010 Peter Hollingworth arcibiskup Brisbane generální guvernér Austrálie Moše Nisim izraelský politik ministr a vicepremiér 1938 − Denny Zeitlin americký jazzový klavírista 1942 – Ian Callaghan anglický fotbalista 1947 Halina Frackowiak polská zpěvačka textařka a skladatelka Burke Shelley rockový hudebník zpěvák a baskytarista 1948 Fred Smith americký baskytarista Igor Novák slovenský fotbalista reprezentant Československa † 13 listopadu 2006 1950 – George Kenneth Griffey Sr hráč baseballu 1951 – Steven Seagal americký herec režisér scenárista producent a bluesový zpěvák 1952 – Grigorij Javlinskij ruský liberální ekonom a politik 1954 – Jouko Törmänen finský skokan na lyžích olympijský vítěz † 3 ledna 2015 1982 – Igor Žofčák slovenský fotbalista 1986 Augusto Fernández argentinský fotbalista 1988 – Haley Joel Osment americký herec Úmrtí Česko 1667 – Jan Marcus Marci český matematik 13 června 1595 1723 – Leopold Šlik z Holíče a Pasounu nejvyšší kancléř Českého království 10 června 1663 1733 – Daniel Josef Mayer z Mayernu kanovník u sv Víta v Praze 16 ledna 1656 1854 – Antonín Jan Jungmann český lékař 19 května 1775 1878 – Josef Jaromír Štětka český lékař a politik 15 července 1808 1892 – Anton Waldert český právník a politik německé národnosti 1823 1901 – Hugo Jelínek cukrovarnický odborník vynálezce a politik 31 března 1834 1902 – Leopoldina Thunová česká šlechtična z rodu Lamberků 9 května 1825 1940 Jindřich Vodák literární a divadelní kritik 8 listopadu 1867 Václav Bouček československý politik 5 září 1869 Václav Sladký československý politik 20 dubna 1879 Alois Tučný československý politik odborový předák a ministr 4 června 1881 1959 – Jan Černý premiér Československa 4 března 1874 1968 – Jan Novák československý fotbalový reprezentant 5 července 1896 1972 – Jiří Toman fotograf ilustrátor a knižní grafik 22 března 1924 1993 – Vlastimil Fiala historik umění a překladatel 28 dubna 1920 2000 – Jindřich Šilhán český astronom a pedagog 16 října 1944 2001 – Ferdinand Plánický československý fotbalový reprezentant 22 května 1920 2002 – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 2004 – Jiří Weiss režisér 29 března 1913 Svět 879 – Ludvík II Koktavý západofranský král 1 listopadu 846 1533 – Frederik I Dánský dánský a norský král 7 října 1471 1585 – Řehoř XIII papež 7 ledna 1502 1587 – Jindřich III Minsterberský olešnický kníže 29 dubna 1542 1694 – Catharina Regina von Greiffenberg dolnorakouská protestantská barokní básnířka 7 září 1633 1730 – Nicolas Chalon du Blé francouzský generál a ministr zahraničních věcí 24 ledna 1652 1742 – Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská manželka císaře Josefa I česká královna 21 dubna 1673 1756 – Giacomo Antonio Perti italský hudební skladatel 6 června 1661 1767 – Johann Elias Ridinger německý rytec malíř a nakladatel 15 února 1698 1813 – Joseph Louis Lagrange italsko-francouzský matematik a astronom 25 ledna 1736 1824 – Jean-Baptiste Drouet francouzský poštmistr který poznal krále Ludvíka XVI na útěku 8 ledna 1763 1865 – Šokan Valichanov kazašský etnograf historik cestovatel a geograf ? 1835 1867 – Alexandr Dmitrijevič Petrov ruský šachový mistr 1 února 1794 1890 – Franz Albert Eder arcibiskup salcburský a politik 30 ledna 1818 1891 – John Adams Whipple americký fotograf a vynálezce 10 září 1822 1898 – Charles Yriarte francouzský spisovatel a novinář 5 prosince 1823 1906 – Georgij Gapon ruský kněz a revolucionář 17 února 1870 1911 Mikalojus Konstantinas Čiurlionis litevský hudební skladatel a malíř 22 září 1875 Edward Palmer americký botanik a archeolog 12 ledna 1829 1919 – Emiliano Zapata mexický revolucionář 8 srpna 1879 1924 – Auguste Hauschnerová německá spisovatelka 12 února 1850 1931 – Chalíl Džibrán libanonský malíř básník a spisovatel 6 ledna 1883 1938 – Joe King Oliver americký kornetista tzv král jazzu 10 dubna 1885 1945 – Paul Leppin německý spisovatel 27 listopadu 1878 1947 – Heinrich von Maur německý generál 19 července 1863 1949 – Adolf Wallenberg německý internista a neurolog 10 listopadu 1862 1951 – Nora Barnacleová milenka manželka a zdroj inspirace Jamese Joyce březen 1884 1954 Ludwig Curtius německý archeolog 13 prosince 1874 Auguste Lumiere jeden z prvních filmových tvůrců 19 října 1862 1955 – Pierre Teilhard de Chardin francouzský náboženský myslitel a vědec geolog a paleontolog 1 května 1881 1962 – Stuart Sutcliffe britský hudebník a malíř 23 června 1940 1964 – Eino Antero Luukkanen finský stíhací pilot 4 června 1909 1966 – Evelyn Waugh anglický spisovatel 28 října 1903 1975 – Walker Evans americký fotograf 3 listopadu 1903 1979 – Nino Rota italský hudební skladatel 3 prosince 1911 1991 Kevin Peter Hall americký herec 9 května 1955 Martin Hannett anglický hudebník a hudební producent 31 května 1948 1992 – Peter D Mitchell britský biochemik Nobelova cena 1978 29 září 1920 1993 – Uberto Bonetti italský malíř 31 ledna 1909 1995 – Mórárdží Désaí premiér Indie 29 února 1896 1997 – Martin Schwarzschild americký fyzik německého původu 31 května 1912 2000 – Larry Linville americký herec a komik 29 září 1939 2010 Lech Kaczyński polský prezident 18 června 1949 a další významné osobnosti viz Seznam obětí havárie Tu-154 u Smolenska Maria Kaczyńska manželka polského prezidenta Lecha Kaczyńského 21 srpna 1942 Ryszard Kaczorowski prezident Polska v exilu 26 listopadu 1919 Stanisław Komornicki polský brigádní generál 26 července 1924 Anna Walentynowiczová polská odborářská aktivistka 15 srpna 1929 Janusz Zakrzeński polský filmový a divadelní herec 8 března 1936 Zbigniew Wassermann polský politik a právník 17 září 1949 2012 Lili Chookasian americká operní pěvkyně − kontraaltistka 1 srpna 1921 Luis Aponte Martínez portorický kardinál 4 srpna 1922 Afewerk Tekle etiopský malíř a sochař 22 října 1932 2013 Lorenzo Antonetti italský kardinál 31 července 1922 Jimmy Dawkins americký bluesový kytarista a zpěvák 24 října 1936 Robert G Edwards britský fyziolog Nobelova cena za fyziologii a lékařství 2010 27 září 1925 2014 Richard Hoggart britský literární teoretik 24 září 1918 Sue Townsendová anglická autorka humoristických románů 2 dubna 1946 Svátky Česko Darja Ezechiel dříve Radmil Radomil Svět Slovensko – Igor Pranostiky Česko Na desátý den v dubnu setý bývá krásný len 11 duben je 101 den roku podle gregoriánského kalendáře 102 v přestupném roce Do konce roku zbývá 264 dní Události Česko 1549 – Jiří Melantrich z Aventina dokončil tisk prvního vydání své Bible později známé jako Bible Melantrichova či Melantriška 1823 – František Palacký se stěhuje do Prahy a výrazně vstupuje do politiky 2008 – Tragická srážka dvou tramvají ve Vřesině na Ostravsku 3 mrtví a vice než 50 zraněných Svět 1792 – Ve Francii byla vynalezena gilotina 1814 – Se na nátlak svých generálů vzdal Napoleon Bonaparte koalici spojenců a následně byl spolu s tisícovkou svých gardistů poslán do vyhnanství na ostrov Elba 1902 – Enrico Caruso nahrává svou první gramofonovou nahrávku v Miláně 1915 – Premiéra němého filmu Charlie Chaplina Tulák 1919 – Byla založena Mezinárodní organizace práce 1945 – Americká armáda osvobodila koncentrační tábor Buchenwald 1970 Z mysu Canaveral na Floridě odstartovala kosmická loď Apollo 13 Při cestě k Měsíci došlo k výbuchu jedné z nádrží se stlačeným kyslíkem a loď byla nucena uskutečnit předčasný návrat na Zemi 17 dubna 1970 Paul McCartney oznamuje že odchází od Beatles a nejslavnější hudební skupina se rozpadá 1976 – Byl vytvořen první osobní počítač Apple I 2005 První společná izraelsko-palestinská rozhlasová stanice „Hlas míru zahájila vysílání ze studia v Izraelem okupovaném Východním Jeruzalémě Stanici založili izraelští a palestinští míroví aktivisté Při zřícení devítipatrové textilní továrny v Bangladéši zahynulo nejméně 73 lidí Narození Česko 1708 – Ferdinand Bonaventura II Antonín hrabě z Harrachu rakousko-český politik a diplomat † 28 ledna 1778 1721 – David Zeisberger moravský kazatel misionář v Severní Americe † 17 listopadu 1808 1730 – Josef Kramolín malíř † 27 dubna 1802 1767 – Jean-Baptiste Isabey francouzský malíř † 18 dubna 1855 1769 – František Vladislav Hek český buditel spisovatel a předobraz známé Jiráskovy literární postavy F L Věka † 4 září 1847 1800 – Jan Rudolf Kutschker rakousko-moravský teolog a arcibiskup † 27 ledna 1881 1803 – Christian d’Elvert moravský politik a historik † 23 ledna 1896 1819 – David Kuh pražský německý novinář † 26 ledna 1879 1821 – František Čupr český filozof pedagog a politik † 28 června 1882 1840 – Josef Schulz český architekt † 15 července 1917 1874 – Vilém Bitnar český historik a spisovatel † 12 října 1948 1875 – Jindřich Máslo český hudební pedagog a skladatel † 22 června 1964 1882 – Hugo Iltis česko-americký biolog † 22 června 1952 1885 – Hugo Vojta český generál † 28 září 1941 1886 – Ľudovít Labaj československý politik ministr poslanec a senátor † 12 dubna 1937 1887 Vojtěch Martínek český spisovatel † 25 dubna 1960 Míla Pačová česká herečka † 20 března 1957 1894 – Lev Blatný český spisovatel a divadelník † 21 června 1930 1902 – František Alexander Elstner cestovatel a spisovatel † 8 září 1974 1906 – Rudolf Hanych malíř † 28 března 1994 1908 – Karel Ančerl český dirigent světové pověsti † 3 července 1973 1909 Jaroslav Pecháček prozaik výtvarník a publicista † 22 března 1984 Felix Vodička literární historik † 5 ledna 1974 1923 Harry Macourek dirigent sbormistr a skladatel † 13 ledna 1992 Jiří Křeček patofyziolog † 30 ledna 2014 1924 – Emanuel Macek bibliograf † 27 března 1997 1926 – Leo Sotorník československý gymnasta olympionik † 14 března 1998 1930 – Miloň Novotný reportážní fotograf † 9 srpna 1992 1931 – Ota Koval režisér scénárista a herec † 14 srpna 1981 1935 – Jaroslav Vávra ministr stavebnictví České soc rep 1938 – Pavel Pípal český divadelní a filmový herec a dabér † 15 prosince 2012 1944 – Zdeněk Rytíř český textař hudební skladatel hudebník † 2 října 2013 1945 Jan Bauer český novinář a spisovatel Jaroslav Malina sociokulturní antropolog archeolog a spisovatel Karel Steigerwald český scenárista dramatik a publicista 1948 – Eduard Zeman český ministr školství 1950 – Jiří Novák ministr spravedlnosti České republiky 1951 – Boris Masník trikový výtvarník a supervizor filmových efektů 1952 Ladislav Bareš český egyptolog a arabista Jiří Králík československý hokejový brankář 1956 – Petr Prchal český režisér a scenárista Svět 146 – Septimius Severus římský císař † 4 února 211 1184 – Vilém z Lüneburku vládce Lüneburgu z německé dynastie Welfů † 12 prosince 1213 1357 – Jan I Portugalský portugalský král † 14 srpna 1433 1492 – Markéta Navarrská navarrská královna a spisovatelka † 21 prosince 1549 1611 – Karel Eusebius z Lichtenštejna hlava rodu Lichtenštejnů v letech 1627–1684 † 5 dubna 1684 1623 – Decio Azzolino italský kardinál † 8 června 1689 1675 – Camille Le Tellier de Louvois generální vikář arcidiecéze remešské † 5 listopadu 1718 1770 – George Canning britský státník † 8 srpna 1827 1755 – James Parkinson britský lékař který v roce 1817 popsal onemocnění centrální nervové soustavy později označované jako Parkinsonova nemoc † 21 prosince 1824 1804 – Augustin Theiner katolický církevní historik † 9 srpna 1874 1806 – Pierre Guillaume Frédéric le Play francouzský ekonom a sociolog † 5 dubna 1882 1813 – Karl Friedrich Jänisch ruský šachový mistr † 7 března 1872 1806 – Anastasius Grün rakouský básník a překladatel † 12 září 1876 1810 – Viktor Ivanovič Močulskij ruský entomolog † 5 června 1871 1825 – Ferdinand Lassalle německý socialistický politik † 31 srpna 1864 1842 – Edmond Audran francouzský varhaník a operetní skladatel † 17 srpna 1901 1862 William Wallace Campbell americký astronom † 14 června 1938 Charles Evans Hughes předseda Nejvyššího soudu USA † 27 srpna 1948 1865 – Mary White Ovingtonová americká sufražetka † 9 června 1951 1869 – Gustav Vigeland norský sochař † 12 března 1943 1872 – Aleksander Stavre Drenova albánský básník † 11 prosince 1947 1880 – Ján Kokinčák slovenský řeckokatolický kněz a generální vikář † 19 srpna 1965 1887 – John George Phillips starší telegrafista na Titanicu † 15 dubna 1912 1890 – Rachele Mussolini manželka Benita Mussoliniho † 30 října 1979 1900 – Sándor Márai maďarský spisovatel † 22 února 1989 1902 – Ja'akov Šimšon Šapira ministr spravedlnosti Izraele † 14 listopadu 1993 1905 – Attila József maďarský básník † 3 prosince 1937 1908 – Leo Rosten americký spisovatel a humorista † 19 února 1997 1911 – Zdenko Kalin slovinský sochař † 11 listopadu 1990 1912 – John Levy americký jazzový kontrabasista † 20 ledna 2012 1913 – Oleg Cassini americký módní návrhář † 17 března 2006 1916 – Alberto Ginastera argentinský hudební skladatel † 25 června 1983 1919 – Albertina Berkenbrocková brazilská mučednice blahoslavená † 15 června 1931 1920 – Emilio Colombo premiér Itálie † 24 června 2013 1926 – Franz Herre německý historik 1927 – Dušan Slobodník slovenský spisovatel politik ministr kultury SR † 13 prosince 2001 1930 Jost Hermand německý literární teoretik Anton Szandor LaVey zakladatel a velekněz Církve Satanovy † 29 října 1997 1931 – Sergio Sebastiani italský kardinál 1934 – Karl-Josef Rauber německý kardinál 1937 – Bud Brisbois americký trumpetista † červen 1978 1938 – Kurt Moll německý operní zpěvák 1940 Władysław Komar polský olympijský vítěz ve vrhu koulí herec a politik † 17 srpna 1998 Thomas Harris americký spisovatel a scénárista 1941 – Frederick Hauck americký armádní letec a astronaut 1942 – Anatolij Berezovoj letec z povolání kosmonaut ze Saljutu 7 † 20 září 2014 1947 − Meshach Taylor americký herec † 28 června 2014 1949 – Stefan Chwin polský spisovatel publicista literární kritik a grafik 1950 – Tom Hill britský hudebník a skladatel 1951 – James Patrick Kelly americký spisovatel 1953 Andrew Wiles britský matematik Guy Verhofstadt premiér Belgie 1955 – Piers John Sellers anglo-americký meteorolog a kosmonaut 1956 – Ricky „Sugarfoot Wellman americký bubeník † 23 listopadu 2013 1960 – Jeremy Clarkson britský žurnalista jeden z moderátorů motoristického pořadu Top Gear 1961 − Vincent Gallo americký herec režisér scenárista a hudebník 1966 – Lisa Stansfield populární britská soulová zpěvačka 1969 − Cerys Matthews velšská zpěvačka 1971 – Oliver Riedel německý hudebník člen skupiny Rammstein 1974 – Tricia Helfer kanadská supermodelka a herečka 1981 – Alessandra Ambrosio brazilská supermodelka Úmrtí Česko 1125 – Vladislav I český kníže 1903 – Václav Vlastimil Hausmann český hudební skladatel a publicista 2 ledna 1850 1910 – Josef Erben pražský statistik 24 dubna 1830 1913 – Hermann Hallwich poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 9 května 1838 1931 – Karel Vávra český herec a divadelní režisér 16 května 1884 1933 – Anton Jarolim československý odborový předák a politik německé národnosti 30 října 1869 1944 – Čeněk Vosmík český sochař 5 dubna 1860 1948 – Karel Handzel autor povídek z ostravského prostředí překladatel 24 října 1885 1968 – Josef Vašica teolog filolog biblista literární historik 30 srpna 1884 1971 – Pavel Strádal popularizátor vědy spisovatel a amatérský fotograf 31 prosince 1898 1973 – Rudolf Procházka partyzánský velitel 10 dubna 1913 1983 – Lubomír Šlapeta architekt 9 prosince 1908 1986 Stanislav Jungwirth český atlet běžec na středních tratích 15 srpna 1930 Josef Růžička stříbrná olympijská medaile v zápase řecko-římském 17 března 1925 1988 – Bohumil Kulínský sbormistr a hudební pedagog 25 srpna 1910 1995 Karel Šebek český surrealistický básník a výtvarník 3 dubna 1941 František Daniel Merth katolický kněz a spisovatel 18 října 1915 1999 – Radan Rusev herec 13 září 1947 2005 – Jaroslav Šperl voják a příslušník výsadku Carbon 7 listopadu 1919 2007 – Jiří Rulf český básník prozaik literární kritik a publicista 22 března 1947 2011 – Ladislav Lakomý herec a divadelní pedagog 14 listopadu 1931 2015 Karel Pospíšil český filmový a divadelní herec 4 ledna 1938 František Bílský mistr varhanář 27 listopadu 1924 Svět 1079 – Sv Stanislav polský biskup a mučedník kolem 1030 1240 – Llywelyn ap Iorwerth vládce Walesu ? 1173 1447 – Henry Beaufort anglický kardinál a biskup ve Winchesteru 1374 1554 – Thomas Wyatt anglický povstalec 10 září 1521 1578 – Johana Habsburská toskánská vévodkyně dcera císaře Ferdinanda I 24 ledna 1547 1607 – Bento de Góis portugalský misionář a cestovatel 1562 1712 – Richard Simon francouzský katolický kněz hebraista a orientalista 13 května 1638 1744 – Antioch Dmitrijevič Kantemir ruský básník rumunského původu 21 září 1708 1802 – Juraj Papánek slovenský kněz a historik 1 dubna 1738 1807 – Jean-Baptiste Royer francouzský politik a biskup 8 října 1733 1842 – Sándor Kőrösi Csoma maďarský filolog a orientalista 27 března 1784 1850 – Alois Dessauer německý bankéř 21 února 1763 1860 – Caroline Vanhove francouzská herečka 10 září 1771 1875 – Heinrich Schwabe německý astronom 25 října 1789 1882 – Joaquim Manuel de Macedo brazilský spisovatel a politik 24 června 1820 1890 – Joseph Merrick sloní muž 5 srpna 1862 1893 – Adolphe Franck francouzský filozof 9 října 1809 1895 – Julius Lothar Meyer německý chemik 19 srpna 1830 1903 – Gemma Galganiová italská křesťanská světice 12 března 1878 1906 – Francis Church americký vydavatel a novinář 22 února 1839 1908 – Henry Edward Bird anglický šachový mistr a historik 14 července 1830 1911 – Sam Loyd americký šachista 30 ledna 1841 1916 – Scott Joplin americký skladatel ? 1918 – Otto Wagner rakouský architekt 13 července 1841 1926 – Luther Burbank americký botanik a šlechtitel 7 března 1849 1942 – Ewald von Lochow německý generál 1 dubna 1855 1953 – Boris Kidrič první slovinský premiér 10 dubna 1912 1957 – Freeman Wills Crofts britský spisovatel detektivních románů 1 června 1879 1977 Jacques Prévert francouzský básník 4 února 1900 Henri-Irénée Marrou francouzský historik 12 listopadu 1904 1983 – Avraham Jofe izraelský generál a politik 25 října 1913 1985 John Francis Ahearne hokejový funkcionář osmý předseda IIHF 24 listopadu 1900 Enver Hodža albánský komunistický diktátor 16 října 1908 1992 – Josip Vidmar slovinský literární kritik esejista a politik 14 října 1895 2002 – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 2006 Proof americký rapper člen skupiny D12 a přítel Eminema Majda Sepe slovinská zpěvačka 2 července 1937 2007 – Kurt Vonnegut americký spisovatel 11 listopadu 1922 2011 – Ladislav Lakomý český herec a divadelní pedagog 14 listopadu 1931 2012 – Ahmed Ben Bella první prezident nezávislého Alžírska 25 prosince 1916 Svátky Česko Izabela Isabela Areta Arleta Ariel Ariela Lev Ratmír Socialistický kalendář – Den mezinárodní solidarity osvobozených politických vězňů a bojovníků proti fašismu Svět Mezinárodní den solidarity osvobozených politických vězňů Světový den Parkinsonovy nemoci Slovensko – Július 13 duben je 103 den roku podle gregoriánského kalendáře 104 v přestupném roce Do konce roku zbývá 262 dní Události Česko 1125 – Den po smrti Vladislava I byl zvolen českým knížetem Soběslav I nejmladší syn prvního českého krále Vratislava II 1950 – V celé ČSR proběhla „akce K – likvidace mužských řádů a řeholí Po skončení této akce v květnu bylo 2376 mnichů soustředěno do internačních klášterů či táborů nucených prací 2004 – Začala vysílat televizní stanice CS Film Svět 1572 – po smrti Pia V byl zvolen novým papežem Řehoř XIII vlastním jménem Ugo Buoncompagni 1742 – Händelovo oratórium Mesiáš poprvé proveden v Dublinu 1849 – Vznikla Maďarská republika 1870 – Bylo otevřeno Metropolitní muzeum umění v New Yorku 1902 – James C Penny si otevírá v Kemmereru Wyoming USA první obchod 1943 – Druhá světová válka Je oznámeno objevení katyňského masakru zavraždění přibližně 22 000 Poláků sovětskou NKVD 1943 – Byl odhalen Jeffersonův památník ve Washingtonu DC 1945 – Druhá světová válka Armády SSSR a Bulharska obsazují Vídeň 1960 – USA spouští Transti 1-B první satelitní navigační systém na světě 1970 – Program Apollo – Apollu 13 vybuchuje nádrž s kyslíkem a způsobuje smrtelné nebezpečí pro posádku a hatí naděje na přistání na Měsíci 1975 – Na 15 let vypukla libanonská občanská válka 1997 – Tiger Woods se stal nejmladším golfistou v histori který vyhrál Masters Narození Česko 1442 – Jindřich IV z Hradce nejvyšší komorník Království českého a nejvyšší purkrabí pražský † 17 ledna 1507 1827 – Hermenegild Jireček český právní historik † 29 prosince 1909 1844 – Jan Hřímalý houslista a hudební pedagog † 11 ledna 1915 1847 – Eduard Strache rakouský a český nakladatel novinář a politik † 1 července 1912 1855 – Julius Ambros český advokát a spisovatel † 22 května 1925 1859 – Václav Burger československý ministr železnic † 18 ledna 1923 1869 – Jan Stavěl světící biskup olomoucké diecéze † 6 listopadu 1938 1875 – Václav Ertl český bohemista a překladatel † 12 února 1929 1880 – František Votruba básník literární kritik novinář a politik † 18 listopadu 1953 1886 – Vojtěch Bořivoj Aim český hudební skladatel † 10 září 1972 1896 – Alois Vocásek účastník legendární bitvy u Zborova † 9 srpna 2003 1900 – Prokop Drtina český právník a politik † 16 října 1980 1904 – Jaroslav Cuhra architekt křesťanský politik odbojář a politický vězeň † 10 července 1974 1907 – Elena Hálková herečka † 9 září 1985 1912 František Běloun český učitel matematiky a deskriptivní geometrie † 4 srpna 1992 Miloš Sádlo violoncellista † 14 října 2003 1918 – Václav Bahník překladatel † 3 března 2003 1920 Karel Otčenášek římskokatolický duchovní biskup královéhradecký římskokatolický teolog patron IKUE † 23 května 2011 Stanislav Rázl předseda vlády České socialistické republiky † 4 listopadu 1999 1920 – Karel Otčenášek 23 biskup královéhradecký † 23 května 2011 1922 – Stanislav Procházka český generálporučík † 17 července 2010 1926 – Pavel Peška ústavní právník † 15 července 2013 1927 – Jiřina Fikejzová česká textařka a hudební scenáristka a sportovkyně 1928 – Jiří Bruder herec † 31 května 2014 1931 – Ivo Paukert televizní scenárista a režisér † 4 dubna 2013 1940 Jiří Reichl český režisér a scenárista † 11 března 1999 Jan Horský český teoretický fyzik † 29 února 2012 1942 – Jana Halířová česká loutkoherečka † 15 březen 2004 1944 – Milan Stehlík filmový a divadelní herec a dabér 1945 – Štěpán Škorpil sportovní novinář televizní komentátor 1947 – František Cipro český fotbalový trenér 1950 – Jiří Crha český hokejový brankář 1951 – Mireia Ryšková česká katolická teoložka 1965 – Michal Bílek český fotbalista a trenér 1969 – Michal Pohanka český politik 1974 – Jiří Trvaj český hokejový brankář 1976 – Patrik Eliáš český hokejista Svět 1229 – Ludvík II Hornobavorský bavorský vévoda a rýnský falckrabě z dynastie Wittelsbachů † 2 února 1294 1350 – Markéta III Flanderská flanderská hraběnka manželka Filipa II Burgundského † 16 března 1405 1519 – Kateřina Medicejská francouzská královna manželka krále Jindřicha II † 5 ledna 1589 1545 – Alžběta z Valois španělská královna † 3 října 1568 1570 – Guy Fawkes anglický voják a katolický terorista † 31 ledna 1606 1573 – Kristina Holštýnsko-Gottorpská švédská královna † 8 prosince 1625 1648 – Madame Jeanne Guyon francouzská mystička † 9 června 1717 1729 – Thomas Percy anglický biskup a básník † 30 září 1811 1732 – Frederick North britský státník † 5 srpna 1792 1743 – Thomas Jefferson americký politik prezident USA v letech 1801–1809 † 4 července 1826 1747 – Ludvík Filip II Orléanský orleánský vévoda † 6 listopadu 1793 1760 – William Garrow britský obhájce politik a soudce † 24 září 1840 1764 – Laurent Gouvion de Saint-Cyr francouzský generál † 17 března 1830 1766 – Samuel Johannes Pauly švýcarský puškař a vynálezce † 1821 1769 – Thomas Lawrence anglický malíř † 7 ledna 1830 1771 – Richard Trevithick anglický technik † 22 dubna 1833 1797 – Ferdinand Lobkowitz kníže ze šlechtického rodu Lobkoviců † 18 prosince 1868 1802 – Leopold Fitzinger rakouský zoolog † 20 září 1884 1820 – Ivan Alexejevič Šestakov ruský admirál ministr námořnictva † 3 prosince 1888 1857 – Sarah Ladd americká fotografka † 30 března 1927 1860 – James Ensor belgický malíř a grafik † 19 listopadu 1949 1864 – Berta Zuckerkandlová rakouská spisovatelka † 16 října 1945 1866 – Butch Cassidy americký železniční a bankovní lupič † 1908 1872 Alexander Roda Roda rakouský židovský spisovatel † 20 srpna 1945 Jan Szczepanik polský chemik a vynálezce † 18 dubna 1926 1875 – Antun Gustav Matoš chorvatský spisovatel † 17 března 1914 1881 – Ludwig Binswanger švýcarský lékař a psychoanalytik † 5 února 1966 1883 – Děmjan Bědnyj sovětský spisovatel † 25 května 1945 1885 – György Lukács maďarský marxistický filosof a literární kritik † 4 června 1971 1886 – Paul Dermée belgický spisovatel † 27 prosince 1951 1888 – Ľudovít Šenšel slovenský evangelický kněz a poválečný politik † 22 července 1956 1892 – Arthur Travers Harris velitel bombardovacího letectva Royal Air Force † 5 dubna 1984 1895 – Maxmilián Evžen Rakouský rakouský arcivévoda bratr císaře Karla I † 19 ledna 1952 1897 – Aurélien Sauvageot francouzský jazykovědec † 5 prosince 1988 1899 Alfred Mosher Butts americký architekt tvůrce hry Scrabble † 4 dubna 1993 Alfred Schütz rakouský právník filozof a sociolog † 20 května 1959 Harold Osborn americký olympijský vítěz ve skoku do výšky † 5 dubna 1975 1900 – Zuzka Zguriška slovenská spisovatelka † 24 září 1984 1901 – Jacques Lacan francouzský psychoanalytik † 9 září 1981 1906 Edward Hamm americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 1928 † 25 června 1982 Samuel Beckett irský dramatik † 22 prosince 1989 Erwin Schneider rakouský horolezec a kartograf † 18 srpna 1987 1909 – Stanisław Ulam americký matematik † 13 května 1984 1913 – Masatoši Nakajama japonský karatista † 15 dubna 1987 1920 František Miko slovenský literární vědec a teoretik jazykovědec † 13 listopadu 2011 John LaPorta americký jazzový klarinetista † 12 května 2004 Liam Cosgrave premiér Irska 1922 John Gerard Braine anglický spisovatel † 28 října 1986 Julius Nyerere prezident Tanzanie † 14 října 1999 1924 – Pierre Bastien francouzský lékař † 21 května 2006 1925 – Michael Halliday britský jazykovědec 1928 – Teddy Charles americký vibrafonista klavírista a hudební skladatel † 16 dubna 2012 1937 – Edward Fox britský herec 1938 – Eddie Marshall americký bubeník † 7 září 2011 1939 – Seamus Heaney irský spisovatel nositel Nobelovy ceny 1940 Karol Benický slovenský fotograf nakladatel † 2 srpna 2011 Vladimir Cosma rumunsko-francouzský skladatel filmové hudby Jean-Marie Gustave Le Clézio francouzský spisovatel 1942 – Ricardo Blázquez Pérez španělský kardinál 1943 – Tim Krabbé nizozemský spisovatel a šachista 1944 – Jack Casady americký baskytarista 1945 Judy Nunn australská herečka scenáristka a spisovatelka Lowell George americký zpěvák † 29 června 1979 1946 – Al Green americký gospelový a soulový zpěvák 1947 – Gottfried Wagner německý multimediální režisér a publicista 1948 – Drago Jančar slovinský prozaik dramatik esejista a žurnalista 1949 Jean-Jacques Favier francouzský metalurg a kosmonaut Christopher Hitchens anglicko-americký spisovatel a novinář † 15 prosince 2011 1950 Takao Kawaguči reprezentant Japonska v judu olympijský vítěz Ron Perlman americký herec William Sadler americký herec 1953 – Konrad Paul Liessmann rakouský literární vědec a filosof 1954 – Roberto Dinamite brazilský fotbalista 1963 – Garri Kasparov ázerbájdžánský šachista a politik 1978 – Sylvie Meis nizozozemská modelka a herečka 1987 – Allison Weiss americká zpěvačka a kytaristka 1988 – Anderson Luís de Abreu Oliveira brazilský fotbalista Úmrtí Česko 1620 – Linhart Colona z Felsu český šlechtic a vojevůdce 1565 1786 – Jan Tomáš Kuzník český kantor básník a hudební skladatel okolo r 1716 1825 – Josef Jelínek hudební skladatel klavírista a varhaník 3 prosince 1758 1831 – Ferdinand Kauer rakouský hudební skladatel houslista klavírista a dirigent narozený v Čechách 18 ledna 1751 1894 – Adolf Brecher lékař spisovatel a básník 4 dubna 1831 1899 – Bohdan Neureutter český dětský lékař profesor UK 20 listopadu 1829 1926 – Adolf Posselt poslanec Českého zemského sněmu a starosta Jablonce nad Nisou 9 května 1844 1928 – Ferdinand Karafiát spisovatel a lékař 1 září 1870 1936 – Václav Neubert český knihkupec tiskař a nakladatel 20 května 1852 1942 – Julius Morman český hudební skladatel 16 dubna 1877 1966 Čestmír Loukotka český lingvista a etnolog 12 listopadu 1895 Jan Strakoš český literární kritik historik teoretik a překladatel 1 června 1899 1968 – Olga Scheinpflugová herečka a spisovatelka 3 prosince 1902 1969 – Miroslav Štefek hornista 7 března 1916 1973 – Karel Böhm český právník hudební skladatel a dirigent 12 ledna 1890 1981 – Jiří Schelinger český rockový zpěvák 6 března 1951 1982 – Božena Šebetovská zpěvačka lidových písní 6 ledna 1919 1994 – Rudolf Hrušínský český herec 17 říjen 1920 1995 – Miloš Sedmidubský český hudební skladatel 21 února 1924 1997 – Ladislav Holý český antropolog 4 dubna 1933 2006 – Pavel Koutecký český filmový dokumentarista a scenárista 10 června 1956 2007 – Václav Žilka flétnista pedagog a publicista 19 září 1924 2009 – Rudolf Krátký herec 16 listopadu 1919 2010 – Helena Rašková farmakoložka 2 ledna 1913 2011 – Zdeněk Vašíček filosof esejista historik archivář archeolog 20 května 1933 2012 Jakub Škopek český komik floorbalový brankář apod 15 října 1986 Ivo Mička český novinář a spisovatel 19 ledna 1938 Svět 862 – Donald I král skotský 812 1093 – Vsevolod I Jaroslavič kyjevský kníže z rodu Rurikovců syn Jaroslava Moudrého 1030 1275 – Eleonora Anglická 1215 hraběnka z Pembroke a z Leicesteru z dynastie Plantagenetů 1215 1377 – Guillaume de Machaut francouzský básník 1300 1592 – Bartolomeo Ammanati italský architekt a sochař 18 června 1511 1605 – Boris Fjodorovič Godunov ruský car 1552 1612 – Kódžiró Sasaki japonský šermíř 1585 1638 – Henri II de Rohan francouzský vojevůdce přední vůdce hugenotů 25 srpna 1578 1695 – Jean de La Fontaine francouzský spisovatel 8 července 1621 1742 – Giovanni Veneziano italský hudební skladatel a varhaník 11 března 1683 1794 – Jean-Baptiste Gobel francouzský politik a biskup 1 září 1727 1808 – Antonio Meucci italský vynálezce † 18 října 1889 1835 – José de Canterac španělský vojevůdce 1787 1865 – Achille Valenciennes francouzský zoolog parazitolog a ichtyolog 9 srpna 1794 1881 – Timofej Michajlov ruský revolucionář 22 ledna 1859 1882 – Bruno Bauer německý theolog filosof a historik 6 září 1809 1893 – Jean Dufresne německý šachový mistr 14 února 1829 1904 Stěpan Makarov ruský viceadmirál oceánograf polární badatel a lodní konstruktér 8 ledna 1849 Ernest Fournier de Flaix francouzský ekonom 13 listopadu 1824 1910 − William Quiller Orchardson skotský malíř 27 března 1832 1918 – Lavr Georgijevič Kornilov carský a bělogvardějský generál 30 srpna 1870 1938 – Grey Owl kanadský spisovatel 18 září 1888 1941 Ferdynand Hoesick polský nakladatel spisovatel a literární historik 16 října 1867 Annie Jump Cannon americká astronomka 11 prosince 1863 1943 – Oskar Schlemmer německý malíř sochař a choreograf 4 září 1888 1945 – Ernst Cassirer německo-americký filosof 28 července 1874 1954 – Samuel Jones americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 16 ledna 1880 1956 – Emil Nolde německý expresionistický malíř 7 srpna 1867 1966 Abdul Salám Árif třetí prezident Iráku 21 března 1921 Georges Duhamel francouzský spisovatel a myslitel 30 července 1884 Carlo Carrà italský malíř 11 února 1881 1973 – Henry Darger americký spisovatel a výtvarník 12 dubna 1892 1977 – Anna Kafendová slovenská klavíristka 24 června 1895 1981 – Joe Louis americký boxer 12 května 1914 1983 – Mercè Rodoreda katalánská spisovatelka 10 října 1908 1985 – Kit Kleinová americká rychlobruslařka mistryně světa 1936 28 března 1910 1986 Jack van Bebber americký zápasník zlato na OH 1932 27 července 1907 Dorothy Ashby americký harfenistka 6 srpna 1932 1993 – Cesar Chavez americký aktivista mexického původu 31 března 1927 1996 – George Mackay Brown skotský básník prozaik a dramatik 17 října 1921 1999 – Willi Stoph východoněmecký politik a armádní generál 9 července 1914 2000 – Giorgio Bassani italský romanopisec básník a esejista 4 března 1916 2005 – Nikola Ljubičić jugoslávský partyzán a komunistický politik 4 listopadu 1916 2008 John Archibald Wheeler americký fyzik 9 července 1911 Ignazio Fabra italský zápasník mistr světa v zápase řecko-římském 25 dubna 1930 2009 Abel Paz španělský anarchista bojovník a historik 12 srpna 1921 Karol Laco slovenský politik místopředseda vlády ČSSR 28 října 1921 2012 – Mimi Malenšek slovinská spisovatelka 8 února 1919 2013 – Chi Cheng americký baskytarista 15 srpna 1970 2014 Ernesto Laclau argentinský filozof 6 října 1935 Michael Ruppert americký spisovatel 3 února 1951 2015 Eduardo Galeano uruguayský novinář a spisovatel 3 září 1940 Günter Grass německý spisovatel Nobelova cena za literaturu 16 října 1927 Svátky Česko Aleš Aleška Norma Svět Slovensko – Aleš 13 srpen je 225 den roku podle gregoriánského kalendáře 226 v přestupném roce Do konce roku zbývá 140 dní Události Česko 1496 – Na Litoměřicku vypuklo povstání poddaných proti Adamu Ploskovskému z Drahonic podporované Daliborem z Kozojed 1775 – Vydala Marie Terezie nový robotní patent ve kterém stanovila maximální délku roboty na tři dny v týdnu 1898 – Na železniční trati Telč Kostelec u Jihlavy zahájen pravidelný provoz pro veřejnost 1929 – V pražském kině Lucerna se promítal první zvukový film — americký film Loď komediantů 2009 – Madonna opět navštívila Prahu Tentokrát se svým Sticky and Sweet tour Svět 1521 – Tenochtitlán hlavní město aztécké říše byl dobyt španělským conquistadorem Hernánem Cortésem 1704 – Války o dědictví španělské Evžen Savojský a vévoda z Marlborough porazili v jedné z nejdůležitějších bitev konfliktu síly francouzsko-bavorské koalice v bitvě u Höchstädtu též známé jako bitva u Blenheimu 1940 – Byla zahájena letecká bitva o Britanii 1960 – Středoafrická republika vyhlásila nezávislost na Francii 1961 – Komunistická vláda v NDR zahájila stavbu Berlínské zdi 1978 – Teroristický útok zabil v Bejrútu 150 Palestinců Narození Česko 1777 – Martin Štěpán luterský kazatel † 21 února 1846 1819 – Josef Hasner von Artha lékař a poslanec Českého zemského sněmu † 22 února 1892 1823 – Benedikt Roezl cestovatel zahradník a botanik † 14 října 1885 1843 – Karel Šebor houslista hudební skladatel a dirigent † 17 května 1903 1844 – Antonín Baťa starší zakladatel obuvnické dynastie Baťů † 5 září 1905 1855 – Eugen Miroslav Rutte hudební skladatel a publicista † 15 července 1903 1858 – Antonín Petzold varhaník dirigent sbormistr a hudební skladatel † 7 května 1931 1872 – František Zimák československý politik † 7 února 1940 1874 – Adolf Wenig spisovatel pedagog a překladatel † 19 března 1940 1882 – Robert Schälzky československý politik velmistr Řádu německých rytířů † 27 ledna 1948 1890 – Josef Hronek římskokatolický teolog církevní a literární historik † 23 září 1954 1891 Jaroslav Grus český malíř † 13 října 1983 Václav Hadač český archivář † 4 dubna 1964 1894 – František Ventura československý jezdec na koni olympijský vítěz v parkůru † 1 prosince 1969 1899 – Mirko Eliáš herec † 29 května 1938 1900 – Václav Veselý československý gymnasta stříbrná medaile na OH 1928 † 10 prosince 1941 1903 – František Maria Černý český funkcionalistický architekt † 9 září 1978 1904 – Josef Brož český malíř a grafik † 12 října 1980 1916 – Jan Pospíšil právník politický vězeň † září 2010 1920 – Mirko Paráček sprinter † 17 července 1991 1923 – Zdenek Slouka novinář a politolog † 23 prosince 2012 1928 – Bohuslav Sedláček hudební skladatel † 25 května 2013 1932 Jiřina Žertová sochařka sklářská a uměleckoprůmyslová výtvarnice Zdeněk Ježek český epidemiolog a infektolog 1933 – Alois Mikulka malíř sochař grafik ilustrátor scénograf a spisovatel 1946 – Michal Prokop zpěvák hudební skladatel a moderátor 1947 – Dáša Cortésová česká zpěvačka 1983 – Aleš Hemský reprezentant v ledním hokeji Svět 1311 – Alfons XI kastilský král † 1350 1516 – Hieronymus Wolf německý historik † 8 října 1580 1596 – Jean Bolland jezuitský historik † 13 září 1665 1654 – Pier Francesco Tosi italský zpěvák-kastrát hudební skladatel † 16 července 1732 1655 – Johann Christoph Denner německý nástrojař a vynálezce klarinetu † 1707 1704 – Lorenzo Fago italský varhaník hudební skladatel a pedagog † 30 dubna 1793 1717 – Louis François I de Bourbon princ z Conti pravnuk Ludvíka XIV politik a generál † 1776 1743 – Marie Alžběta Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně dcera Marie Terezie † 22 září 1808 1752 – Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská dcera Marie Terezie neapolsko-sicilská královna † 1814 1764 – Louis Baraguey d'Hilliers francouzský generál v období napoleonských válek † 1813 1792 – Adelheid Sasko-Meiningenská britská královna manželka Viléma IV † 2 prosince 1849 1802 – Nikolaus Lenau rakouský básník † 1850 1803 – Vladimir Fjodorovič Odojevskij ruský spisovatel a vědec † 11 března 1869 1814 – Anders Jonas Ångström švédský astronom a fyzik † 1874 1822 – Heinrich Louis d'Arrest německý astronom † 14 června 1875 1824 – Paweł Stalmach polský národní buditel novinář † 13 listopadu 1891 1844 – Friedrich Miescher švýcarský lékař a přírodovědec † 26 srpna 1895 1852 Robert Hausmann německý violoncellista hudební skladatel editor a pedagog † 18 ledna 1909 Christian Krohg norský malíř † 16 října 1925 1861 – Herbert Hall Turner anglický astronom † 1930 1863 – William I Thomas americký sociolog † 1947 1871 – Karl Liebknecht německý socialistický politik a spoluzakladatel Komunistické strany Německa KPD † 1919 1872 – Richard Martin Willstätter německý chemik nositel Nobelovy ceny za chemii † 1942 1873 – Józef Haller de Hallenburg polský generál † 1960 1880 – Michel Navratil zemřel při potopení Titanicu † 15 dubna 1912 1888 – John Logie Baird britský vynálezce černobíle televize † 1946 1896 – Rudolf Schmundt nacistický generál † 1 října 1944 1898 – Jean Borotra francouzský tenista † 1994 1899 – Alfred Hitchcock filmový režisér † 1980 1902 – Felix Wankel německý mechanik a konstruktér † 9 října 1988 1905 – Franz Ziereis velitel koncentračního tábora Mauthausen-Gusen † 23 května 1945 1910 – Saíd bin Tajmúr sultán Maskatu a Ománu † 19 října 1972 1918 – Frederick Sanger britský biochemik Nobelova cena 1958 a 1980 † 19 listopadu 2013 1919 − George Shearing britsko-americký klavírista † 14 února 2011 1920 – Jean Honoré francouzský kardinál † 28 února 2013 1921 − Jimmy McCracklin americký hudebník † 20 prosince 2012 1924 Serafim Fernandes de Araújo brazilský kardinál Jurij Feodorovič Orlov ruský jaderný fyzik a disident 1925 Milan Stanislav Ďurica slovenský historik Viktorija Kamenská ruská spisovatelka a překladatelka † 18 července 2001 1926 Chanoch Bartov izraelský spisovatel a novinář Fidel Castro kubánský revolucionář a prezident 1931 – Norman Read novozélandský olympijský vítěz v chůzi na 50 km z roku 1956 † 22 května 1994 1934 – Seraphim Rose americký pravoslavný kněz filosof spisovatel † 2 září 1982 1939 – Howard Tate americký zpěvák a skladatel † 2 prosince 2011 1942 – Robert Lee Stewart americký vojenský letec a kosmonaut 1943 – Roberto Micheletti prezident Hondurasu 1946 Daniela Bakerová slovenská herečka Milan Hein divadelní publicista herec moderátor Janet Yellenová předsedkyně Rady guvernérů Federálního rezervního systému USA 1949 – Bobby Clarke bývalý kanadský hokejista 1950 – Marián Masný československý fotbalista slovenské národnosti 1951 – Dan Fogelberg americký rockový zpěvák a skladatel 1952 – Hughie Thomasson americký kytarista a zpěvák † 9 září 2007 1953 Carla Bodendorfová německá atletka sprinterka olympijská vítězka František Griglák slovenský rockový kytarista 1955 − Mulgrew Miller americký klavírista † 29 května 2013 1959 – Mikael Niemi švédský spisovatel 1960 – Janusz Kurtyka polský historik † 10 dubna 2010 1963 – Édouard Michelin společník a generální ředitel společnosti Michelin Group † 2006 1970 – Alan Shearer anglický fotbalista 1975 – Marty Turco kanadský hokejový brankář 1976 – Nicolás Lapentti ekvádorský tenista 1983 – Táňa Pauhofová slovenská herečka 1984 Colin Fleming britský tenista Aljona Bondarenková ukrajinská tenistka Úmrtí Česko 1403 – Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka šlechtic spisovatel 1349 1919 – Josef Klvaňa přírodovědec etnograf pedagog a fotograf 22 ledna 1857 1922 – Josef Sylvestr Vaněček český matematik 7 března 1848 1925 – Václav Vondrák český slavista 22 září 1859 1930 – Václav Laurin technik podnikatel a průmyslník 16 října 1865 1935 – Josef Smrtka československý pedagog a politik 18 května 1858 1936 – Hugo Rex lékař a univerzitní profesor 9 ledna 1861 1963 – Jan Košťál profesorem teorie a stavby spalovacích motorů rektor ČVUT 27 prosince 1884 1964 – Jindřich Urbánek lékař a politik 6 července 1884 1973 – Jaroslav Stránský československý politik novinář a právník 15 ledna 1884 1982 Josef Vobruba český dirigent hudební režisér a aranžér 6 září 1932 Jaroslav Frydrych moravský akademický malíř 17 října 1928 1983 – Leo Haas karikaturista kreslíř malíř 15 dubna 1901 1984 – Pavel Bareš český architekt 15 května 1904 1988 – Václav Holzknecht klavírista hudební vědec pedagog spisovatel 2 května 1904 1991 – Vilibald Bezdíček vysokoškolský pedagog politik ministr 12 listopadu 1906 1995 Kamil Fuchs architekt 4 prosince 1930 Jan Křesadlo spisovatel 9 prosince 1926 2011 − Ctirad Mašín protifašistický a protikomunistický odbojář 1930 Svět 582 – Tiberios II byzantský císař ? 1431 – Jolanda z Baru aragonská královna 1364 1608 – Giambologna vlámský sochař 1529 1621 – Svatý Jan Berchmans vlámský jezuita patron mládeže 13 března 1599 1699 – Marek z Aviana kapucínský mnich a kazatel 17 listopadu 1631 1749 – Johann Elias Schlegel německý dramatik a literární historik 17 ledna 1719 1818 – Agostino Accorimboni italský hudební skladatel 28 srpna 1739 1819 – George Gabriel Stokes irský matematik fyzik a politik † 1 února 1903 1822 – Jean-Robert Argand francouzský knihkupec a amatérský matematik 1768 1826 – René Théophile Hyacinthe Laënnec francouzský lékař vynálezce stetoskopu 1781 1860 – Danilo II Petrović-Njegoš první černohorský kníže 25 května 1826 1862 – Svatý Benild salesiánský řeholník katolický světec 13 června 1805 1863 – Eugène Delacroix francouzský malíř 1798 1865 – Ignác Filip Semmelweis maďarský lékař prosazovatel hygieny 1818 1882 – William Stanley Jevons anglický logik metodolog a ekonom 1835 1896 – John Everett Millais anglický malíř 8 června 1829 1899 – Karl Heinrich Weizsäcker německý protestantský teolog 11 prosince 1822 1900 – Vladimir Solovjov ruský filosof teolog mystik publicista a básník 1853 1901 – Domenico Morelli italský malíř 4 srpna 1826 1910 – Florence Nightingalová britská ošetřovatelka zakladatelka první školy pro ošetřovatelky na světě 1820 1912 Jules Massenet francouzský skladatel 1842 Octavia Hillová britská sociální pracovnice 3 prosince 1838 1913 – August Bebel německý politik spisovatel a filozof 22 února 1840 1917 – Eduard Buchner německý chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 1860 1927 Mieczysław Szczuka polský avantgardní umělec 19 října 1898 James Oliver Curwood americký spisovatel 1878 1928 – Fernand Charron francouzský automobilový závodník 30 května 1886 1933 – Hasan Prishtina politický předák kosovských Albánců 1873 1946 – Herbert George Wells anglický spisovatel 21 září 1866 1956 – Jakub Kolas běloruský spisovatel 3 listopadu 1882 1965 – Hajato Ikeda premiér Japonska 3 prosince 1899 1971 – King Curtis americký virtuózní saxofonista 7 února 1934 1972 – Carl Malmsten švédský designér nábytku 7 prosince 1888 1974 − Tina Brooks americký saxofonista 7 června 1932 1984 – Tigran Petrosjan sovětský arménský šachista mistr světa v šachu 1929 1994 – Valentin Kuzin sovětský hokejový reprezentant 23 září 1926 1996 − David Tudor americký klavírista a hudební skladatel 20 ledna 1926 2008 – Henri Cartan francouzský matematik 8 června 1904 2009 – Les Paul americký jazzový kytarista vynálezce průkopník vývoje elektrické kytary 1915 2011 – Topi Sorsakoski finský zpěvák 27 října 1952 2014 – Frans Brüggen nizozemský dirigent flétnista a muzikolog 30 října 1934 Svátky Česko Alena Belinda Hypolit Kasián Sven Svět den leváků Katolický kalendář Svatý Poncián Pontianus – 18 papež katolické církve † 237 Svatý Hippolyt Hippolytus – první vzdoropapež † 235 Svátky Římských bohů Slaví se Vertumnalia na počest boha změny ročních období Vertumna Římské slavnosti na počest Diany 14 duben je 104 den roku podle gregoriánského kalendáře 105 v přestupném roce Do konce roku zbývá 261 dní Události Česko 1433 – Po třech měsících jednání opustila husitská delegace církevní koncil v Basileji Husité trvali na svých požadavcích avšak vrcholné církevní shromáždění je nepřijalo 1556 – Začátek činnosti jezuitů na českém území 1938 – Byly objeveny Javoříčské jeskyně na Moravě 2005 – Vyjednavači stran bývalé české vládní koalice ČSSD KDU-ČSL a US-DEU se shodli na vytvoření nové vlády dohoda se však zhroutila poté co ji v podvečer odmítlo předsednictvo i poslanecký klub ČSSD 2005 – Ministři Karel Kühnl a Pavel Němec US-DEU podali večer demise Svět 69 – Proběhla bitva armád císaře Othona a Vitellia u Bedriaka 1205 – Křížové výpravy křižáci byli poraženi v bitvě u Adrianopole 1471 – Války růží proběhla Bitva u Barnetu 1828 – Noah Webster vydává první edici svého slovníku 1865 – Prezident USA Abraham Lincoln byl smrtelně postřelen Johnem Wilkesem Boothem Druhý den nato zemřel 1900 – Byla zahájena Světová výstava v Paříži 1900 – V Paříži založena Světová cyklistická organizace Union Cycliste Internationale 1912 – Parník Titanic na své první plavbě přes Atlantik narazil na ledovou kru Další den kolem 220 ráno se potápí 1916 – Švédsko jako první zavedlo letní čas 1927 – Ve Švédsku byla založena automobilka Volvo 1931 – Ve Velké Británii vyšly první Pravidla silničního provozu 1939 – Americkému spisovateli Johnu Steinbeckovi vyšel román Hrozny hněvu Rok poté co se objevil na knihkupeckých pultech vyhrál Pulitzerovu cenu 1948 – Byl proveden první americký jaderný test na atolu Eniwetok – bomba X-Ray 1956 – V Chicagu Illinois USA je představena videokazeta 1958 – Sputnik 2 ukončil svoji činnost 1981 – STS-1 – Byly zahájeny letové zkoušky raketoplánu Columbia prvního raketoplánu který dosáhl oběžné dráhy 2003 – Projekt "Lidský genon" dokončil rozkódování 99 % lidské DNA s přesností 9999 % 2005 V Bagdádu došlo k dvojitému sebevražednému útoku pomocí automobilů naložených výbušninami na opevněnou budovu ministerstva vnitra Útok si vyžádal nejméně 18 mrtvých a 36 zraněných K zodpovědnosti za útok se přihlásila skupina Jordánce Abú Músy Zarkávího napojená na organizaci Al Kajdá Při jiném útoku byl na předměstí Bagdádu zabit důstojník irácké zpravodajské služby a v Kirkúku byli povstalci zabiti tři vládní policisté Nový ředitel NASA Michael Griffin se ujal své funkce v níž vystřídal Seana O'Keefa 2010 – Eyjafjallajökull výbuch sopky Eyjafjallajökull na Islandu který zaznamenala celá Evropa Narození Česko 1576 – Jiří Kezelius Bydžovský český spisovatel učitel a kronikář † ? 1654 1777 – Jan Nepomuk Vocet varhaník a hudební skladatel † 28 ledna 1843 1802 – Josef Věnceslav Vlasák učitel a obrozenecký spisovatel † 16 června 1871 1833 – Gustav Winterholler vysoký státní úředník starosta Brna † 28 července 1894 1863 – Bohdan Bečka ministr financí Československa † 26 července 1940 1882 – Harry Palme sklářský průmyslník spisovatel sběratel a archeolog † červen 1955 1885 – Ján Halla slovenský básník a československý meziválečný politik † 26 května 1955 1895 – Jan Buchar krkonošský lidový vypravěč a spisovatel † 19 března 1988 1902 – Otto Rádl advokát dramatik scenárista a překladatel † 28 dubna 1965 1907 – Ladislav Boháč herec a režisér † 4 července 1978 1911 – Jan Žalman filmový kritik a teoretik † 27 září 1990 1914 – Jiří Reinberger varhanní virtuos a skladatel † 28 května 1977 1919 – Karel Berman operní pěvec hudební skladatel a režisér † 11 srpna 1995 1922 – Stella Zázvorková herečka † 18 května 2005 1923 – Jarmila Loukotková spisovatelka a překladatelka † 29 října 2007 1926 – František Daniel česko-americký filmař † 29 března 1996 1928 – Radan Květ geograf a geolog 1929 Jiří Jíra ministr dopravy a spojů Vladimír Kubáč profesor a děkan Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy † 24 listopadu 1993 1937 – Václav Kozák veslař skifař olympijský vítěz z LOH 1960 † 15 března 2004 1938 Andrej Krob český divadelní scenárista a režisér Petr Nárožný český herec moderátor a bavič 1939 – Jiří Haringer český politik 1946 – Dušan Tříska ekonom 1952 – Slávek Janda český kytarista skladatel zpěvák 1954 – Jan Březina geolog a politik 1955 – Imrich Bugár diskař maďarské národnosti olympijský medailista 1959 – Vlasta Redl zpěvák 1975 – Jan Mikel hokejista 1978 − Jiří Kadeřábek český hudební skladatel 1981 – Magdaléna Borová herečka Svět 1204 – Jindřich I Kastilský kastilský král † 6 června 1217 1527 – Abraham Ortelius vlámský kartograf † 28 června 1598 1578 – Filip III Španělský španělský král † 31 března 1621 1629 – Christiaan Huygens holandský matematik † 8 června 1695 1738 – William Cavendish-Bentinck britský státník † 30 října 1809 1741 – Momozono japonský císař † 31 srpna 1761 1745 – Denis Ivanovič Fonvizin ruský dramatik † 12 prosince 1792 1762 – Giuseppe Valadier italský architekt urbanista archeolog a zlatotepec † 1 února 1839 1765 – Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská falcko-zweibrückenská vévodkyně † 30 března 1796 1767 – Nicolas-Theodoré de Saussure švýcarský fytochemik † 18 dubna 1845 1769 – Barthélemy-Catherine Joubert francouzský generál † 15 srpna 1799 1803 – Friedrich von Amerling rakousko-maďarský malíř† 14 ledna 1887 1824 – Auguste Salzmann francouzský archeolog malíř a fotograf † 24 února 1872 1844 – Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská princezna bourbonská a arcivévodkyně rakouská † 18 února 1899 1857 – Beatrix Sasko-Koburská dcera britské královny Viktorie † 26 října 1944 1862 – Pjotr Stolypin ministerský předseda Ruska † 18 září 1911 1867 – René Boylesve francouzský spisovatel † 14 ledna 1926 1868 – Peter Behrens německý architekt † 27 února 1940 1871 – Henri Fournier francouzský automobilový závodník † 18 prosince 1919 1877 – Rajko Nahtigal slovinský filolog † 29 března 1958 1882 – Moritz Schlick německý fyzik a filosof † 22 června 1936 1886 Edward Tolman americký psycholog † 19 listopadu 1959 Ernst Robert Curtius německý literární historik a romanista † 19 dubna 1958 Árpád Tóth maďarský básník a překladatel † 7 listopadu 1928 1888 – Sigfried Giedion švýcarský historik architektury † 9 dubna 1968 1889 Jefim Bogoljubov ukrajinský šachový velmistr † 18 června 1952 Arnold Joseph Toynbee britský historik teoretik a filosof dějin † 22 října 1975 1891 – Bhímráo Rámdží Ámbédkar indický právní vědec † 6 prosince 1956 1892 – Vere Gordon Childe australský archeolog historik a lingvista † 19 října 1957 1897 – Horace McCoy americký spisovatel a scenárista † 15 prosince 1955 1907 – François Duvalier prezident Haiti † 21 dubna 1971 1911 – Teodor Romža rusínský řeckokatolický biskup † 1 listopadu 1947 1912 – Robert Doisneau francouzský fotograf † 1 dubna 1994 1919 – Ján Režňák nejúspěšnější slovenský pilot druhé světové války † 19 září 2007 1921 Ricardo Alegría portorický archeolog antropolog a spisovatel † 7 června 2011 Thomas Schelling americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 2005 † 1924 – Shorty Rogers americký trumpetista † 7 listopadu 1994 1925 Gene Ammons americký saxofonista † 6 srpna 1974 Roger Brown americký psycholog † 11 prosince 1997 Rod Steiger americký herec † 9 července 2002 1926 – Leopoldo Calvo-Sotelo premiér Španělska 1927 – Alan MacDiarmid novozélandský chemik Nobelova cena za chemii 2000 † 7 února 2007 1929 William Thornton americký astronaut Octav Pancu-Iași rumunský spisovatel † 16 dubna 1975 Chadli Bendjedid třetí prezident nezávislého Alžírska † 6 října 2012 1931 – Friedrich-Wilhelm Möller německý designér nábytku a bytový architekt † 23 června 1996 1934 – Fredric Jameson americký filozof politolog a literární teoretik marxistické orientace 1935 Erich von Däniken švýcarský spisovatel a záhadolog Loretta Lynn americká herečka skladatelka a zpěvačka 1936 – Ivan Dias indický kardinál 1941 – Julie Christie britská herečka 1942 Valentin Lebeděv sovětský kosmonaut Valerij Brumel sovětský výškař olympijský vítěz † 26 ledna 2003 1944 – Nguyễn Phú Trọng generální tajemník Vietnamské komunistické strany 1945 Ritchie Blackmore britský rockový kytarista bývalý člen skupiny Deep Purple Eva Wagnerová-Pasquierová dcera Wolfganga Wagnera ředitelka Hudebních slavností v Bayreuthu 1949 – Sonja Kristina anglická zpěvačka 1950 – Péter Esterházy maďarský spisovatel 1952 − Kenny Aaronson americký baskytarista 1953 – Eric Tsang hongkongský herec režisér producent 1954 – Bruce Sterling americký spisovatel science fiction 1957 – Lothaire Bluteau kanadský herec Úmrtí Česko 1793 – Antonín Petr Příchovský z Příchovic arcibiskup pražský 28 srpna 1707 1900 – Edmund Kaizl poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 20 února 1836 1933 – Adolf Srb český novinář 24 září 1850 1938 – József Törköly československý politik maďarské národnosti 1 ledna 1878 1941 – Wilhelm Maixner československý politik německé národnosti 12 května 1877 1947 – Augustin Přeučil agent gestapa 3 července 1914 1964 – Kurt Brass československý politik německé národnosti 4 října 1880 1972 Marie Burešová herečka 1 listopadu 1907 Ján Bečko československý politik člen exilových vlád 16 listopadu 1889 1978 – Karel Stránský právník a sokolský funkcionář 5 října 1898 1984 – Alois Lukášek malíř 12 října 1911 1985 – Pavel Glos farář antifašista a spisovatel 5 prosince 1903 1986 – Ladislav Vachulka varhaník cembalista 27 března 1910 1997 Milan Neděla český herec a moderátor 23 února 1934 Vladimír Novotný kameraman 17 října 1914 2007 – Ladislav Adamec československý premiér v letech 1988–1989 10 září 1926 2008 – Alena Munková novinářka a publicistka a scenáristka 24 září 1926 Svět 1109 – Fulko IV z Anjou francouzský hrabě 1132 – Mstislav Vladimírovič kyjevský kníže z rodu Rurikovců 1 června 1076 1433 – Svatá Lidwina nizozemská světice 18 března 1380 1682 – Protopop Avvakum ruský pop zakladatel pravoslavné sekty starověrců 20 listopadu 1621 1689 – Marie Anna Habsburská dcera římskoněmeckého císaře Ferdinanda III 20 prosince 1654 1759 – Georg Friedrich Händel německý hudební skladatel 1685 1768 – François de Cuvilliés bavorský designér a architekt belgického původu 23 října 1695 1791 – Johann Salomo Semler německý církevní historik 18 prosince 1725 1803 – Cristoforo Antonio Migazzi rakouský arcibiskup a kardinál 14 října 1714 1842 – Alexandre Aguado španělský bankéř 29 června 1784 1843 – Josef Lanner rakouský skladatel 12 dubna 1801 1848 – Chačatur Abovjan arménský spisovatel a národní buditel 15 října 1809 1849 – Ján Hollý slovenský kněz básník a překladatel 24 března 1785 1865 – Rafael Carrera y Turcios guatemalský prezident 24 října 1814 1874 – Josiah Warren americký anarchista 1798 1888 – Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj ruský etnograf antropolog a cestovatel 17 července 1846 1897 – Émile Levassor francouzský průkopník automobilismu 21 ledna 1843 1906 – Felix Pino z Friedenthalu předlitavský státní úředník a politik 14 října 1825 1910 – Michail Alexandrovič Vrubel ruský malíř 17 března 1856 1917 – Ludvík Lazar Zamenhof autor esperanta 15 prosince 1859 1924 – Louis Sullivan americký architekt 3 září 1856 1925 – John Singer Sargent americký malíř 12 ledna 1856 1926 – Richard Osvald slovenský kněz novinář a politik 3 října 1845 1930 Aref al-Dajani palestinský starosta Jeruzaléma 1856 Vladimír Vladimirovič Majakovskij ruský básník a dramatik 19 července 1893 1935 – Emmy Noetherová německá matematička 23 března 1882 1938 – Edmund Blum rakouský lékař a spisovatel 9 září 1874 1943 – Jakov Džugašvili syn Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze 18 března 1907 1944 Mary Adela Blaggová anglická astronomka a selenografka 17 května 1858 Nikolaj Fjodorovič Vatutin sovětský armádní generál 16 prosince 1901 1950 – Ramana Maharši tamilský mudrc 30 prosince 1879 1953 – Frederick Laurence Green anglický spisovatel 6 dubna 1902 1964 – Rachel Carsonová americká zooložka 27 května 1907 1973 – Karl Kerényi maďarský německy píšící klasický filolog a religionista 19 ledna 1897 1975 Clyde Tolson ředitel FBI 22 května 1900 Fredric March americký herec 31 srpna 1897 1978 – Frank Raymond Leavis britský literární kritik 14 července 1895 1980 – Gianni Rodari italský novinář a spisovatel literatury pro děti a mládež 23 října 1920 1986 – Simone de Beauvoirová francouzská spisovatelka 9 ledna 1908 1991 – Josef Tekoa izraelský diplomat 4 března 1925 1992 David Miller americký filmový režisér 28 listopadu 1909 Sammy Price americký klavírista 6 října 1908 1999 – Anthony Newley anglický herec zpěvák a textař 24 září 1931 2007 – René Rémond francouzský historik a politolog 30 září 1918 2009 – Maurice Druon francouzský spisovatel a politik 23 dubna 1918 2010 Peter Steele americký zpěvák a baskytarista frontman skupiny Type O Negative 4 ledna 1962 James R Beniger americký profesor komunikace a sociologie 16 prosince 1946 2014 − Armando Peraza kubánský perkusionista 30 května 1924 2015 Percy Sledge americký R&B a soulový zpěvák 25 listopadu 1941 Roberto Tucci italský kardinál 19 dubna 1921 Svátky Česko Vincent Vincenc Vincencie Justin Pravdomil Pravdomila Pravomil Pravomila Svět Světový den monitoringu diabetu Slovensko – Justína Katolický kalendář Svátek svatých Valeriana a Tiburcia Ctibora Pranostiky Česko Na svatého Tiburcia má se všechno zelenat 16 duben je 106 den roku podle gregoriánského kalendáře 107 v přestupném roce Do konce roku zbývá 259 dní Události Česko 1880 – Belgická firma Parrau a spol zahájila osobní lodní dopravu uvnitř Prahy Dopravu obstarávaly 4 malé vrtulové parníčky 1919 – V ČSR přijat zákon o pozemkové reformě tzv záborový zákon zásah státu do vlastnictví zejména zemědělských pozemků 1919 – Proběhlo další rozšíření Brna o 23 okolních obcí čímž vzniklo tzv Velké Brno 1940 – V Brně proběhla premiéra opery Maryša 1991 – Firma Škoda Auto byla spojena s německou automobilkou Volkswagen Svět 1346 – Štěpán Dušan byl korunován jako srbský car 1865 – V Londýně vyšla groteskně fantastická knížka Alenka v říši divů od Lewise Carrolla která se stala klasikou světové literatury 1909 – Jana z Arku byla blahoslavena v Římě papežem Piem X 1917 – Vladimir Iljič Lenin se vrátil z finského exilu do Petrohradu 1922 – Byla podepsána Rapallská smlouva 1922 1941 – Druhá světová válka proběhla námořní bitva u Kerkenny 1943 – Doktor Albert Hofmann objevil psychedelické účinky LSD 1945 Sovětská ponorka L-3 torpédovala a potopila německou dopravní loď Goya Zahynulo 6 až 7 tisíc osob jedná se o druhou největší námořní katastrofu v dějinách Druhá světová válka začíná bitva o Berlín 1950 – Juan Manuel Fangio na voze Alfa Romeo se stal vítězem Grand Prix San Rema 1961 – Stirling Moss na voze Lotus se stal vítězem Preis Von Wien 1972 – Odstartovalo Apollo 16 2007 – Došlo k masakru na Virginském polytechnickém institutu a státní univerzitě Narození Česko 1679 – Jan Jiří Ignác Středovský katolický kněz a historik † 18 srpna 1713 1697 – Jan Antonín Scrinci lékař a fyzik rektor UK † 28 dubna 1773 1762 – Ignác Václav Rafael český hudební skladatel † 23 dubna 1799 1815 – Josef Fischer lékař a český národní buditel † 11 července 1894 1838 – Karel Bendl – český skladatel a sbormistr † 20 září 1897 1844 – Josef Dumek – český zemědělský pedagog a spisovatel † 14 prosince 1903 1848 – Karel Zahradník český matematik † 23 dubna 1916 1852 – Jan Ladislav Sýkora teolog rektor Univerzity Karlovy † 26 srpna 1923 1858 – Karel Maloch český fotograf † 1933 1863 – Ludvík Kuba český spisovatel a malíř † 30 listopadu 1956 1873 – Jan Nepomuk Polášek skladatel a sběratel lidových písní † 3 dubna 1956 1875 – Jiří Herold violista koncertní mistr České filharmonie † 13 listopadu 1934 1877 – Julius Morman český hudební skladatel † 13 dubna 1942 1882 Jaromír John český spisovatel † 24 dubna 1952 Rudolf Jung československý politik významný člen NSDAP † 11 prosince 1945 1884 – Rudolf Veselý český pedagog a mykolog † 3 listopadu 1966 1886 – Cyril Svozil československý fašistický politik † ? 1935 1895 – Vilém Gajdušek konstruktér optických přístrojů † 22 ledna 1977 1896 – Jožka Jabůrková česká politička † 31 července 1942 1897 – Alois Šmolík český letecký konstruktér † 28 července 1945 1899 – Jaroslav Skobla československý vzpěrač zlato na OH 1932 † 22 listopadu 1959 1904 – Rudolf Janíček indolog spisovatel a překladatel † 6 října 1988 1906 – Josef Bartůněk český profesor matematiky 1908 – Ladislav Brom herec tanečník a filmový režisér † 22 ledna 1969 1918 – Vladimír Pachman šachový skladatel a publicista † 8 srpna 1984 1921 – Přemysl Hauser jazykovědec † 10 března 2011 1923 – Jaroslav Prokopec ministr zdravotnictví Československa † 1991 1924 – Gertruda Grubrová-Goepfertová česká malířka grafička básnířka a spisovatelka † 30 července 2014 1928 – Václav Junek český trumpetista a pedagog 1932 – Přemysl Blažíček literární historik a kritik † 26 dubna 2002 1935 – Miloslav Pěnička český hudební skladatel žijící v Austrálii 1938 Pavel Vrba český básník publicista a písňový textař † 7 září 2011 Jan Rokyta český cimbalista a herec † 22 července 2012 1940 – Tomáš Sláma český herec scenárista konferenciér redaktor † 15 června 2004 1941 – Anna Valentová česká překladatelka 1944 – Josef Fabián regionální kulturní pracovník divadelník a publicista politik † 12 března 2012 1947 Zdeněk Kluka český bubeník a zpěvák Vojta Kiďák Tomáško český písničkář Jiří Štěpnička herec 1948 – Tena Elefteriadu česká zpěvačka řeckého původu 1949 – Vlado Ríša překladatel a spisovatel 1951 – Petr Hadrava český astrofyzik 1952 František Krahulec český botanik Jitka Smutná herečka a moderátorka 1954 – Jan Malý český fotograf 1955 Martin Filipec český oftalmolog a vědec Alipi Kostadinov český cyklista bronzová na OH 1980 Jaromír Krosch český výtvarník Svět 1167 – Fridrich V Švábský švábský vévoda velitel třetí křížové výpravy † 20 ledna 1191 1466 – Ján IV Turzo slezský katolický biskup † 2 srpna 1520 1495 – Petr Apian německý matematik astronom a kartograf † 25 dubna 1552 1497 – Motonari Móri japonský daimjó † 6 července 1571 1607 – Mikuláš Jindřich vévoda Orléanský syn francouzského krále Jindřicha IV † 17 listopadu 1611 1646 – Jules Hardouin-Mansart francouzský architekt † 11 května 1704 1648 – Antoine de Pas de Feuquières francouzský generál † 27 ledna 1711 1693 – Anna Žofie Reventlow manželka dánského krále Frederika IV † 7 ledna 1743 1728 – Joseph Black skotský fyzik a chemik † 6 prosince 1799 1755 – Élisabeth Vigée-Lebrun francouzská malířka † 30 března 1842 1783 – Joachina de Vedruna katolická řeholnice a světice † 28 srpna 1854 1802 – François-Christophe-Edouard Kellermann francouzský politik † 2 října 1868 1808 – Eugène Emmanuel Amaury Duval francouzský malíř † 25 prosince 1885 1822 – Karl Theodor Robert Luther německý astronom † 15 února 1900 1832 – Ernst Giese německý architekt † 12 října 1903 1844 – Anatole France francouzský básník a prozaik † 12 října 1924 1850 – Sidney Gilchrist Thomas anglický chemik metalurg a vynálezce † 1 února 1885 1863 – Émile Friant francouzský malíř † 9 června 1932 1867 – Wilbur Wright jeden z tvůrců prvního letadla těžšího než vzduch † 30 května 1912 1868 – Pavle Popović srbský profesor filosofie a publicista † 4 června 1939 1871 – John Millington Synge irský spisovatel † 24 března 1909 1879 – Léon Théry francouzský automobilový závodník † 8 března 1909 1881 Anselm Polanco blahoslavený španělský mučedník † 7 února 1939 Edward Frederick Lindley Wood britský konzervativní politik † 23 prosince 1959 1883 – Vladimir Kappel ruský vojenský velitel † 26 ledna 1920 1886 – Ernst Thälmann německý komunistický politik † 18 srpna 1944 1887 – Timofej Sapronov bolševickýrevolucionář a sovětský politik † 6 ledna 1939 1889 – Charlie Chaplin anglický filmový tvůrce † 25 prosince 1977 1896 – Tristan Tzara francouzský básník zakladatel dadaismu † 27 prosince 1963 1897 – Arthur Hoerée belgický skladatel a kritik † 2 června 1986 1906 – James E Kyes americký námořní důstojník hrdina † 23 prosince 1943 1907 – Joseph-Armand Bombardier kanadský vynálezce † 18 února 1964 1908 – Ellis Marsalis americký podnikatel † 19 září 2004 1918 – Dick Gibson britský automobilový závodník † 17 prosince 2010 1919 – Merce Cunningham americký choreograf moderního tance † 26 července 2009 1921 – Peter Ustinov anglický herec a spisovatel † 28 března 2004 1922 Kingsley Amis anglický spisovatel a básník † 22 října 1995 Leo Tindemans premiér Belgie † 26 prosince 2014 1924 – Henry Mancini americký skladatel a dirigent † 14 června 1994 1927 – Benedikt XVI 265 papež římskokatolické církve 1930 – Herbie Mann americký jazzový flétnista † 1 července 2003 1932 – Imre Polyák maďarský zápasník olympijský vítěz † 15 prosince 2010 1935 Adi Enders německý cirkusový artista drezér krotitel a klaun Bobby Vinton americký zpěvák 1938 – Rudolf Sloboda slovenský prozaik † 6 října 1995 1939 – Dusty Springfield britská zpěvačka † 2 března 1999 1940 – Markéta II dánská královna 1941 – Vittorio Messori italský politolog a novinář 1942 – Dave Draper americký kulturista herec a spisovatel 1943 Dave Peverett britský hudebník Chris Youlden britský zpěvák 1945 – Ivan Marton slovenský muzikolog hudební dramaturg a politik 1946 Mordechaj Geldman izraelský spisovatel básník fotograf a psycholog Pēteris Vasks lotyšský hudební skladatel Maciej Wojtyszko polský divadelní a filmový režisér dramatik spisovatel 1947 Kareem Abdul-Jabbar americký profesionální basketbalista a herec Lee Kerslake britský bubeník v rockové skupině Uriah Heep Ján Lehotský slovenský zpěvák a skladatel Gerry Rafferty skotský zpěvák a písničkář † 4 ledna 2011 1948 – Robert Kirby britský hudebník a aranžér † 3 října 2009 1950 – Billy West americký dabér a hudebník 1951 – Ioan Mihai Cochinescu rumunský spisovatel a esejista 1954 – Sibylle Lewitscharoffová německá spisovatelka 1955 DJ Kool Herc jamajský diskžokej Henri lucemburský velkovévoda 1960 – Pierre Littbarski německý fotbalista 1964 – Esbjörn Svensson švédský jazzový pianista † 14 června 2008 1972 – Ed Byrne irský komik 1973 – Akon americký zpěvák 1975 – Euros Childs velšský hudebník 1977 – Fredrik Ljungberg švédský fotbalista 1979 – Christijan Albers holandský automobilový závodník Úmrtí Česko 1824 – Ignác Jaksch arciděkan v Horní Polici 31 ledna 1754 1885 – Josef Müller český varhaník a skladatel 17 února 1817 1886 – Josef Jaroslav Křičenský český obrozenecký spisovatel 10 listopadu 1812 1894 – Fanny Neuda židovská německy píšící spisovatelka 1819 1897 – František Chalupa český malíř 8 října 1828 1903 – Josef Hanel teolog kanovník olomoucké kapituly 41351 1849 1908 – František Pokorný český politik 26 srpna 1827 1911 – Josef Vilímek český vydavatel 1 dubna 1835 1921 – Bohumil Kučera český fyzik 22 března 1874 1998 – Jiří Macelis československý hokejový reprezentant 7 ledna 1923 1929 – Theodor Zuleger sudetoněmecký politik 28 prosince 1858 1939 – Vilém Votruba československý politik 25 února 1870 1940 – Alois Procházka český učitel a archeolog 18 května 1875 1943 Arnošt Kraus český profesor germanistiky 4 listopadu 1859 Josef Volman český podnikatel 14 listopadu 1883 1944 – Josef von Schenk ministr spravedlnosti Předlitavska 23 srpna 1858 1954 – Milan Balcar český hudební skladatel 13 prosince 1886 1967 – Vincenc Straňák katolický kněz teolog 22 května 1894 1972 František Penc ministr hornictví vlád Československa a diplomat 7 února 1921 Rudolf Deyl starší český herec 6 dubna 1876 1975 – Karel Kuchař geograf kartograf a historik kartografie 15 dubna 1906 1989 – Petr Nevod český ekonom a spisovatel 8 června 1922 2001 – Karel Pichlík český historik 2 března 1928 2002 – Zdeněk Bonaventura Bouše český teolog 16 května 1918 2005 – Tomáš Vojtěch český jezdec rally 30 října 1973 2010 – Tomáš Špidlík český katolický teolog a kardinál 17 prosince 1919 2012 – Dagmar Hochová fotografka 10 března 1926 2015 – Stanislav Gross český politik a právník mezi lety 2004 a 2005 premiér České republiky 30 října 1969 Svět 69 – Otho římský císař 28 dubna 32 1118 – Adéla del Vasto hraběnka sicilská a královna jeruzalémská 1072 1198 – Fridrich I Babenberský rakouský vévoda asi 1175 1728 – Ján Abrahamffy slovenský spisovatel 1662 1742 – Stefano Benedetto Pallavicini italský básník a operní libretista 21 března 1672 1757 – Daniel Gran rakouský freskař a malíř 22 května 1694 1788 – Georges Louis Leclerc de Buffon francouzský přírodovědec 7 září 1707 1825 − Henry Fuseli švýcarský malíř 7 února 1741 1828 – Francisco Goya španělský malíř 30 března 1746 1859 – Alexis de Tocqueville francouzský myslitel a historik 29 července 1805 1871 – Johann von Oppolzer rakouský lékař 4 srpna 1808 1872 Adolf von Bonin pruský generál pěchoty 11 listopadu 1803 Anton von Doblhoff-Dier rakouský politik ministerský předseda Rakouského císařství 10 listopadu 1800 1879 – Bernadette Soubirous katolická světice z Lurd 17 února 1844 1883 – Karel II Parmský parmský vévoda a etruský král 22 prosince 1799 1894 – Fanny Neuda židovská německy píšící spisovatelka 1819 1896 – Viktor Oskar Tilgner rakouský sochař a portrétista 25 října 1844 1915 – Richard Lydekker britský přírodovědec 25 července 1849 1922 – Ferdinand von Scholz rakouský voják důstojník rakousko-uherské armády 11 prosince 1856 1923 – Dagobert Peche rakousky designér 3 dubna 1887 1928 – Pavel Axelrod ruský politik podnikatel a menševický revolucionář 25 srpna 1850 1930 – José Carlos Mariátegui peruánský novinář a marxistický politik 14 června 1894 1931 – Rachel Bluwsteinová hebrejská básnířka 20 září 1890 1933 – Harold Peto anglický zahradní architekt 11 července 1854 1941 Hans Driesch německý biolog 28 října 1867 Émile Bernard francouzský malíř teoretik umění a spisovatel 28 dubna 1868 1947 Rudolf Höss německý válečný zločinec velitel nacistického koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau 25 listopadu 1900 Franz Werner Bobe německý katolický kněz člen řádu maltézských rytířů konfident pražského gestapa 22 února 1902 1953 – Heinrich Claß německý politik 29 února 1868 1957 – Johnny Torrio italsko-americký mafiánský boss únor 1882 1958 – Rosalind Franklinová anglická biofyzička a chemička 25 července 1920 1963 – Račija Ačarjan arménský lingvista 20 března 1876 1964 – Mordechaj Šatner izraelský politik 1904 1966 – Eric Lambert anglo-australský spisovatel 19 ledna 1918 1970 – Richard Neutra rakousko-americký architekt 8 dubna 1892 1972 – Jasunari Kawabata japonský spisovatel 14 června 1899 1974 – Gustave Daladier francouzský stíhací pilot 23 března 1888 1975 – Octav Pancu-Iași rumunský spisovatel 14 dubna 1929 1976 – Ján Arpáš slovenský fotbalový reprezentant 7 listopadu 1917 1979 – Maria Caniglia italská sopranistka 5 května 1905 1988 – José Dolhem francouzský automobilový závodník 26 dubna 1944 1989 – Harald Edelstam švédský diplomat 17 března 1913 1991 – David Lean britský filmový režisér 25 března 1908 1997 – Roland Topor francouzský výtvarník a spisovatel 7 ledna 1938 1996 – Stavros Niarchos řecký rejdař a miliardář 3 července 1909 1998 – Alberto Calderón argentinský matematik 14 září 1920 1999 Skip Spence americký kytarista zpěvák a bubeník 18 dubna 1946 Zoë Lund americká modelka a herečka 9 února 1962 2000 – Nína Björk Árnadóttir islandská básnířka 7 června 1941 2003 Janusz Bogdanowski polský architekt a urbanista 16 srpna 1929 Idi Amin ugandský prezident přezdívaný „Řezník z Kampaly 17 května 1924 ? 2007 – Liviu Librescu izraelsko-americký vědec rumunsko-židovského původu 18 srpna 1930 2008 – Edward Lorenz americký matematik a meteorolog spojený s pojmem motýlí efekt 23 května 1917 2009 – Jozef Heriban slovenský kněz polyglot biblista náboženský spisovatel misionář 7 května 1925 2010 – Balthasar Burkhard švýcarský fotograf 24 prosince 1944 2012 Teddy Charles americký vibrafonista klavírista a hudební skladatel 13 dubna 1928 Sári Barabás maďarská operní pěvkyně − sopránistka 14 března 1914 Alan Hacker anglický klarinetista a profesor 30 září 1938 Jozef Májovský slovenský botanik 10 června 1920 2013 Matti Suuronen finský architekt 14 června 1933 Cyril Zálešák slovenský choreograf hudebník a folklorista 4 února 1920 2014 – Ernst Florian Winter rakouský historik a politolog 16 prosince 1923 Svátky Česko Irena Irenej Ireneus Bernadeta Danica Svět Slovensko – Dana 1882 MDCCCLXXXII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Česko 18 červen – V Praze se konal jubilejní sjezd sokolských jednot později označovaný jako I všesokolský slet Účastnilo se ho 1600 sokolů 4 října provedena reforma volebního řádu do říšské rady která snížila v kurii městských a venkovských obcí volební census z 10 na 5 zlatých přímých daní Univerzita Karlova Karlo-Ferdinandova univerzita byla rozdělena na českou a německou Německé městské divadlo v Brně je jako první v Evropě osvětleno Edisonovými žárovkami vzniká Vinařsko-ovocnická škola v Mělníku na základě výnosu zemského výboru Království českého číslo 35932 z 29 listopadu Vzniká jako první škola tohoto typu s českým vyučovacím jazykem na území tehdejšího Rakouska-Uherska V Obřím prameni v Lahošti u Duchcova byl objeven tzv Duchcovský poklad – velký depot bronzových spon náramků aj z doby okolo poloviny 4 století př n l Svět byla postavena první vodní elektrárna Appleton stát Wisconsin; USA ve Švýcarsku byl zprovozněn 15 km dlouhý Gotthardský tunel Britské vojenské jednotky obsazují Egypt Srbsko bylo prohlášeno královstvím Itálie se přidala k Dvojspolku a tak vznikl Trojspolek V Bosně a Hercegovině vypuklo povstání proti rakousko-uherské okupační správě 22 prosince byl poprvé rozsvícen žárovkami ozdobený vánoční strom Vědy a umění 6 prosince 1357 – 2015 UTC – přechod Venuše přes sluneční kotouč Robert Koch prokazuje původ tuberkulózy Thomas Alva Edison patentoval elektrocentrálu T A Edison uvedl do provozu první parní elektrárnu Narození Česko 5 ledna – František Němec český sochař † 10 března 1918 6 ledna – Ivan Olbracht český spisovatel † 30 prosince 1952 13 ledna – Karel Hrdina klasický filolog a překladatel † 28 srpna 1949 27 ledna – Ladislav Lábek český historik a muzeolog † 26 května 1970 1 února Antonín Majer český malíř † 6 prosince 1963 Marie Majerová česká spisovatelka a novinářka † 16 ledna 1967 František Schön český akademický malíř † 11 února 1976 5 února – Emanuel Jaroš hudební skladatel † 12 dubna 1959 10 února – Bedřich Vašek děkan teologické fakulty v Olomouci † 14 srpna 1959 16 února – Alfred Berger český matematik † 10 března 1942 23 února – Ladislav Vycpálek český hudební skladatel † 9 ledna 1969 3 března – Pavel Ludikar český pěvec – basista † 20 února 1970 5 března – Antonín Boháč filolog statistik politik † 27 prosince 1950 6 března – Karel Pergler československý právník politik a diplomat † 14 srpna 1954 12 března – Pavel Janák český architekt † 1 srpna 1956 15 března – Josef Haszpra umělecký slévač † 21 listopadu 1966 22 března – Mario Korbel český sochař † 31 března 1954 30 března – Bohuslav Vrbenský český stomatolog novinář politik ministr a poslanec † 25 listopadu 1944 3 dubna – Vincenc Lesný český indolog a překladatel † 9 dubna 1953 4 dubna – Emil Filla český kubistický malíř grafik a sochař † 7 října 1953 11 dubna – Hugo Iltis česko-americký biolog † 22 června 1952 14 dubna – Harry Palme sklářský průmyslník spisovatel sběratel a archeolog † červen 1955 16 dubna Jaromír John český spisovatel † 24 dubna 1952 Rudolf Jung československý politik významný člen NSDAP † 11 prosince 1945 20 dubna – Josef Václav Najman čs ministr železnic a ministr průmyslu obchodu a živností † 4 prosince 1937 21 dubna – Jaroslav Hýbl profesor a rektor Českého vysokého učení technického † 14 srpna 1950 26 dubna – Ernst Schollich československý politik starosta Nového Jičína † květen 1945 27 dubna – Jaroslav Benda český malíř † 12 ledna 1970 28 dubna – Rudolf Wels český architekt † 1944 2 května – Antonín Dědourek český knihař a nakladatel † 11 ledna 1964 4 května – Karel Domin český botanik rektor Univerzity Karlovy † 10 června 1953 12 května – Václav Chaloupecký český historik † 22 listopadu 1951 27 května – Thea Červenková česká filmová režisérka a spisovatelka † ? 5 června – Antonín Procházka český malíř † 9 června 1945 6 června – František Cína Jelínek český malíř † 3 února 1961 7 června – Rudolf Těsnohlídek český spisovatel † 12 ledna 1928 18 června – Antonín Uhlíř český sociolog a politik † 23 listopadu 1957 9 července – Max Horb český malíř † 9 prosince 1907 15 července – Fráňa Zemínová česká politička představitelka feministického hnutí vězeň komunistického režimu † 26 září 1962 22 července – Antonín Zmrhal čs ministr vnitřního obchodu † 26 listopadu 1954 3 srpna – Vilém Mathesius jazykovědec a literární historik † 12 dubna 1945 13 srpna – Robert Schälzky československý politik velmistr Řádu německých rytířů † 27 ledna 1948 24 srpna Jaroslav Tuček český šermíř olympijský medailista † ? Max Urban český architekt a filmař † 17 července 1959 27 srpna – Jaroslav Křička hudební skladatel a dirigent † 23 ledna 1969 28 srpna – Ernst Weiss český německy píšící lékař spisovatel a dramatik † 15 června 1940 31 srpna – Josef Fiala český malíř † 11 srpna 1963 8 září – Alberto Vojtěch Frič etnograf cestovatel botanik a spisovatel † 4 prosince 1944 24 září – Rudolf Winternitz pražský architekt † ? 1944 28 září – Antonín Dostálek skladatel a klavírista † 9 srpna 1938 2 října – Josef Havlín československý politik † 2 prosince 1945 5 října – Otto Peters český malíř † 8 července 1970 7 října – František Linhart český teolog filozof a překladatel † 18 dubna 1959 17 října – František Hrdina český houslista kapelník a skladatel † 20 května 1963 25 října – Otýlie Beníšková česká herečka † 22 srpna 1967 27 října – Leopold Koubek geodet a politik † 4 července 1961 30 října – Oldřich Duras šachista první český mezinárodní velmistr † 5 ledna 1957 8 listopadu – Otto Lev Stanovský kněz rektor Arcibiskupského semináře v Praze skladatel † 5 prosince 1945 4 prosince – Franta Sauer český proletářský spisovatel † 26 března 1947 12 prosince – Jiří Mahen český básník a novinář † 22 května 1939 19 prosince – Gracian Černušák zpěvák sbormistr a hudební historik a publicista † 13 října 1961 21 prosince – Josef Blekta český pedagog a muzejník † 7 listopadu 1960 24 prosince – Jakub Obrovský český sochař malíř grafik a spisovatel † 31 března 1949 ? – Karel Novák český fotograf † 1952 ? – Georges Kars český malíř krajin a aktů † 5 února 1945 Svět 6 ledna – Xösäyen Jamaşev tatarský revolucionář a spisovatel † 26 března 1912 7 ledna – Ernst Gagliardi švýcarský historik † 22 ledna 1940 13 ledna – Alois Hitler mladší bratr německého diktátora Adolfa Hitlera † 20 května 1956 14 ledna – Hendrik Willem van Loon americký novinář a spisovatel † 11 března 1944 15 ledna Margareta z Connaughtu anglická a švédská princezna † 1 května 1920 Florian Znaniecki polský sociolog a filozof † 23 března 1958 18 ledna – Alan Alexander Milne anglický spisovatel a dramatik † 31 ledna 1956 21 ledna – Pavel Florenskij ruský teolog filozof matematik a elektroinženýr † 8 prosince 1937 22 ledna – Louis Pergaud francouzský spisovatel † 8 dubna 1915 25 ledna – Virginia Woolfová anglická spisovatelka † 28 března 1941 26 ledna – Franciszek Stryjas polský katolický kněz mučedník blahoslavený † 31 července 1944 30 ledna – Franklin Delano Roosevelt prezident Spojených států amerických † 12 dubna 1945 1 února – Louis Saint-Laurent premiér Kanady † 25 července 1973 2 února – James Joyce irský romanopisec a básník † 13 ledna 1941 18 února – Petre Dumitrescu rumunský generál † 15 ledna 1950 20 února – Nicolai Hartmann německý filosof † 9 října 1950 26 února – Husband Kimmel admirál amerického vojenského námořnictva † 14 května 1968 únor – Johnny Torrio italsko-americký mafiánský boss † 16 dubna 1957 3 března – Elisabeth Abeggová učitelka a členka německého protinacistického odboje † 8 srpna 1974 3 března – Fritz Burger-Mühlfeld německý malíř † 17 května 1969 14 března – Wacław Sierpiński polský matematik † 21 října 1969 15 března – James Lightbody americký běžec na střední tratě olympijský vítěz † 2 března 1953 18 března – Gian Francesco Malipiero italský hudební skladatel † 1 srpna 1973 19 března – Aleksander Skrzyński předseda vlády druhé Polské republiky † 25 září 1931 20 března – René Coty prezident Francouzské republiky † 22 listopadu 1962 23 března – Emmy Noetherová německá matematička † 14 dubna 1935 25 března – Kjúsaku Ogino japonský gynekolog † 1 ledna 1975 30 března – Melanie Kleinová rakouská psychoanalytička † 22 září 1960 5 dubna – Vilhelm Carlberg švédský sportovní střelec trojnásobný olympijský vítěz † 10 října 1970 7 dubna – Kurt von Schleicher poslední říšský kancléř Výmarské republiky † 30 června 1934 9 dubna Fridrich František IV Meklenburský meklenbursko-zvěřínský velkovévoda † 17 listopadu 1945 Bohuslav Klimo slovenský básník a politik † 11 května 1952 14 dubna – Moritz Schlick německý fyzik a filosof † 22 června 1936 18 dubna – Julius Edgar Lilienfeld rakouský fyzik † 28 srpna 1963 19 dubna – Getúlio Vargas prezident Brazílie † 24 srpna 1954 21 dubna – Percy Williams Bridgman americký fyzik a filosof † 20 srpna 1961 24 dubna – Hugh Dowding velitel britské Royal Air Force † 15 února 1970 1 května – Reginald Ruggles Gates kanadský antropolog botanik a genetik † 12 srpna 1962 3 května – Arnold Winkler rakouský historik † 4 října 1969 6 května – Vilém Pruský pruský korunní princ † 20 července 1951 13 května – Georges Braque francouzský malíř a sochař † 31 srpna 1963 15 května – Erwin Janchen rakouský botanik † 10 července 1970 20 května – Sigrid Undsetová norská spisovatelka nositelka Nobelovy cena za literaturu † 10 června 1949 25 května – Ernst von Weizsäcker německý diplomat státní tajemník Ministerstva zahraničí za 2 světové války † 4 srpna 1951 29 května – Doris Ulmann americká fotografka † 28 srpna 1934 30 května – Wyndham Halswelle britský olympijský vítěz v běhu na 400 metrů † 31 března 1915 4 června – John Bauer švédský malíř † 20 listopadu 1918 9 června – Bobby Kerr kanadský olympijský vítěz v běhu na 200 metrů † 12 května 1963 10 června – Nevile Henderson velvyslanec Spojeného království v nacistickém Německu † 30 prosince 1942 11 června – Alvin Langdon Coburn americký fotograf † 23 listopadu 1966 15 června – Ion Antonescu rumunský generál a politik † 1 června 1946 16 června – Muhammad Mosaddek íránský předseda vlády † 5 března 1967 17 června Adolf Fridrich VI Meklenburský poslední meklenbursko-střelický velkovévoda † 23 února 1918 Igor Fjodorovič Stravinskij ruský hudební skladatel † 6 dubna 1971 18 června – Georgi Dimitrov bulharský komunistický politik a revolucionář † 2 července 1949 21 června Ja'akov Ben-Dov izraelský fotograf a filmař † 7 března 1968 Lluís Companys španělský politik prezident katalánské samosprávy † 15 října 1940 26 června – Oskar Lüthy švýcarský malíř † 1 října 1945 2 července – Marie Bonapartová francouzská spisovatelka a psychoanalytička † 21 září 1962 7 července Zdzisław Jachimecki polský hudební historik a skladatel † 27 října 1953 Janka Kupala běloruský spisovatel † 28 června 1942 11 července – Leonard Nelson německý matematik a profesor filosofie † 29 října 1927 12 července – Charles Voisin francouzský průkopník letectví † 26 září 1912 15 července – Simon Ter-Petrosjan gruzínský bolševik † 14 července 1922 22 července – Edward Hopper americký malíř † 15 května 1967 27 července – Eduard Spranger německý psycholog † 17 září 1963 31 července – Itamar Ben Avi novinář a sionistický aktivista † 8 dubna 1943 3 srpna – Alojz Gradnik slovinský básník soudce a překladatel † 14 července 1967 7 srpna – Francis Balodis lotyšský archeolog a egyptolog † 8 srpna 1947 11 srpna Kimon Georgiev bulharský předseda vlády † 28 září 1969 Rodolfo Graziani italský generál a ministr války republiky Saló † 11 ledna 1955 21 srpna – Franz Kruckenberg německý železniční konstruktér † 19 června 1965 25 srpna – Seán Thomas O'Kelly prezident Irska † 23 listopadu 1966 26 srpna – James Franck německý nositel Nobelovy ceny za fyziku † 21 května 1964 29 srpna – Alexandre Koyré historik a filosof ruského původu † 28 dubna 1964 11 září – Boris Stěpanovič Žitkov ruský sovětský spisovatel † 19 října 1938 15 září – Otto Eduard Weddigen ponorkový velitel císařského Německa † 18 března 1915 30 září – Johannes Wilhelm Geiger německý fyzik † 24 září 1945 2 října – Boris Michajlovič Šapošnikov sovětský vojenský teoretik náčelník generálního štábu Rudé armády † 26 března 1945 3 října – Karol Szymanowski polský hudební skladatel † 27 července 1937 5 října – Robert Goddard americký konstruktér raket † 10 srpna 1945 10 října – Natálie Konstantinovićová princezna Černé Hory † 21 srpna 1950 14 října – Éamon de Valera irský prezident † 29 srpna 1975 16 října – Xawery Czernicki polský admirál zavražděný v Katyni † 1940 18 října – Lucien Petit-Breton francouzský cyklista † 20 prosince 1917 19 října Umberto Boccioni italský malíř] a sochař † 17 srpna 1916 Tapa Čermojev první a poslední ministerský předseda Horské republiky v severním Kavkazu † 28 srpna 1937 20 října – Béla Lugosi maďarský herec † 16 srpna 1956 22 října Adolf Abramovič Joffe ruský revolucionář sovětský politik a diplomat † 17 listopadu 1927 Wilhelm Keitel německý polní maršál válečný zločinec † 16 října 1946 24 října Paul Günther německý skokan do vody olympijský vítěz † 1945 Emmerich Kálmán maďarský operetní skladatel † 30 října 1953 29 října – Jean Giraudoux francouzský spisovatel dramatik a diplomat † 31 ledna 1944 30 října William F Halsey velitel americké 3 floty za druhé světové války † 20 srpna 1959 Günther von Kluge polní maršál nacistického Německa † 19 srpna 1944 3 listopadu Jakub Kolas běloruský spisovatel † 13 srpna 1956 George Mehnert americký zápasník olympijský vítěz † 8 července 1948 11 listopadu – Gustav VI Adolf král švédský † 15 září 1973 18 listopadu Jozef Leo Cardijn belgický kardinál † 25 července 1967 Jacques Maritain francouzský katolický filosof † 28 dubna 1973 19 listopadu – Izz ad-Dín al-Kassám arabský nacionalista a terorista † 20 listopadu 1935 21 listopadu – Paul Niehans švýcarský lékař † 1 září 1971 23 listopadu – John Rabe předseda výboru Nankingské bezpečné zóny † 5 ledna 1950 24 listopadu – Eric Rücker Eddison anglický spisovatel † 18 srpna 1945 29 listopadu – Henri Fabre francouzský průkopník letectví † 30 června 1984 8 prosince – Manuel María Ponce mexický skladatel a klavírista † 24 dubna 1948 10 prosince – Otto Neurath rakouský filozof sociolog a ekonom † 22 prosince 1945 11 prosince Max Born německý matematik a fyzik nositel Nobelovy cenu za fyziku † 5 ledna 1970 Fiorello H La Guardia starosta New Yorku † 20 září 1947 12 prosince – Akiba Rubinstein polský šachový velmistr † 15 března 1961 16 prosince – Zoltán Kodály maďarský hudební skladatel † 6 března 1967 18 prosince – Samuel Zoch slovenský kněz spisovatel a politik † 4 ledna 1928 28 prosince – Arthur Eddington britský astrofyzik † 22 listopadu 1944 ? – Abdalláh I jordánský král † 20 července 1951 ? – Rudolph Grossmann německý grafik † ? 1941 ? – Benjamin Jones britský cyklista olympijský vítěz † ? ? – Hanns Katz německý malíř † 1940 ? – Šlomo Lavi izraelský politik † 23 července 1963 ? – B Traven německý spisovatel † 26 března 1969 Úmrtí Česko 14 ledna – Karel Nöttig 7 brněnský sídelní biskup 23 prosince 1806 21 ledna – Antonín Emil Titl český kapelník a hudební skladatel 2 října 1809 3 února – Alfred Waldau německy mluvící právník spisovatel překladatel z češtiny do němčiny 24 listopadu 1837 7 února – Josef Ehrenberger kněz a spisovatel 22 července 1815 10 února – Ferdinand Voith český státní úředník a politik 1812 1 března – Antonín Buchtel český skladatel a sběratel hudebních nástrojů 4 května 1804 3 března – Wilhelm Woratschka poslanec Českého zemského sněmu 1838 17 března – František Matouš Klácel český básník novinář a filosof 1808 18 března – Marie Čacká česká spisovatelka 9 března 1811 23 března – Alois Vojtěch Šembera český jazykovědec a literární historik 21 března 1807 1 května – Emanuel Tuschner český politik starosta Plzně 24 prosince 1828 23 května – Emanuel Purkyně botanik a meteorolog 17 prosince 1831 6 června – František Mnohoslav Vrána básník a folklorista 5 prosince 1853 28 června – František Čupr český filozof pedagog a politik 11 dubna 1821 18 července – Šebestián Kubínek písmák kazatel a šiřitel knih 1 ledna 1799 23 července – Josef Věnceslav Soukup český učitel hudební skladatel malíř a odborný publicista 10 února 1819 17 srpna – Václav Bolemír Nebeský český básník 18 srpna 1818 24 října – Karl Egon Ebert pražský německý básník spisovatel a novinář 5 června 1801 25 prosince – Josef František Doubek český podnikatel a politik 1806 Svět 6 ledna – Richard Henry Dana Jr americký právník politik a spisovatel 1 srpna 1815 23 ledna – Karl Maria Kertbeny maďarský spisovatel cestopisů pamětí a literatury faktu 28 února 1824 4 ledna – John William Draper americký přírodovědec a historik 5 května 1811 7 ledna – Ignacy Łukasiewicz polský lékárník chemik a vynálezce 8 března 1822 11 ledna – Theodor Schwann německý vědec 7 prosince 1810 13 ledna Szymon Syrski polský přírodovědec 24 října 1829 Samuel Boden anglický šachový mistr a novinář 4 dubna 1826 14 ledna – Timothy H O'Sullivan americký fotograf 1840 13 února – Auguste Barbier francouzský básník 29 dubna 1805 4 března – Louis Alphons Poitevin francouzský fotograf a vynálezce 30 srpna 1819 12 března – Thomas Martin Easterly americký fotograf 3 října 1809 19 března – Carl Robert Jakobson estonský národní buditel spisovatel a novinář 26 července 1841 24 března Bertall francouzský karikaturista a fotograf 18 prosince 1820 Henry Wadsworth Longfellow americký básník 27 února 1807 27 března – Jørgen Engebretsen Moe norský foklorista biskup a básník 22 dubna 1813 11 dubna – Joaquim Manuel de Macedo brazilský spisovatel a politik 24 června 1820 3 dubna – Jesse James americký zločinec 5 září 1847 5 dubna – Pierre Guillaume Frédéric le Play francouzský ekonom a sociolog 11 dubna 1806 9 dubna – Dante Gabriel Rossetti anglický básník a malíř italského původu člen společnosti prerafaelitů 1828 13 dubna – Bruno Bauer německý theolog filosof a historik 6 září 1809 15 dubna – Henri Giffard francouzský konstruktér první řiditelné vzducholodi 8 února 1825 19 dubna – Charles Darwin anglický přírodovědec 1809 27 dubna Josef Kalchegger von Kalchberg ministr obchodu Rakouského císařství 27 března 1801 Ralph Waldo Emerson americký myslitel esejista aforista a básník 1808 29 dubna – John Nelson Darby angloirský biblista a evangelista 18 listopadu 1800 30 května – Carlo Naya italský fotograf 2 srpna 1816 2 června – Giuseppe Garibaldi italský národní hrdina generál 1807 10 června – Vasilij Grigorjevič Perov ruský malíř 2 ledna 1834 26 června – Pietro Boyesen dánský portrétní fotograf 1819 30 června – Alberto Henschel německo-brazilský fotograf 13 června 1827 16 července – Mary Toddová Lincolnová manželka 16 prezidenta USA Abrahama Lincolna 13 prosince 1818 6 srpna – Johann Friedrich Gabriel Poppel německý malíř a rytec 14 května 1807 13 srpna – William Stanley Jevons britský ekonom 1 září 1835 24 srpna – John Dillwyn Llewelyn britský botanik a fotograf 12 ledna 1810 25 srpna – Friedrich Reinhold Kreutzwald estonský spisovatel 26 prosince 1803 8 září – Joseph Liouville francouzský matematik 24 března 1809 23 září – Friedrich Woehler německý chemik 1800 12 října – Bernhard Grueber německý architekt první profesor architektury na AVU v Praze a historik umění 27 března 1807 13 října – Arthur de Gobineau francouzský spisovatel rasista 14 července 1816 22 října – János Arany maďarský básník literární teoretik a překladatel 2 března 1817 20 listopadu – Henry Draper americký fyzik a astronom 7 března 1837 21 listopadu – Sergej Nečajev ruský revolucionář a anarchista 2 října 1847 6 prosince Anthony Trollope anglický romanopisec 24 dubna 1815 Louis Blanc francouzský politik a historik 29 října 1811 10 prosince – Alexandr Gardner skotský a americký fotograf 17 října 1821 21 prosince – Francesco Hayez milánský malíř 10 února 1791 24 prosince – Johann Benedict Listing německý matematik 25 července 1808 26 prosince – Henri Le Secq francouzský malíř a fotograf 18 srpna 1818 31 prosince – Léon Gambetta francouzský ministr a předseda vlády 3 dubna 1878 ? – Wilhelm Lundberg finský fotograf 1842 ? – Lozang Paldän Čhökji osmý tibetský pančhenlama 1855 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Lev XIII Království Velké Británie – Viktorie Francie – Jules Grévy Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Rusko – Alexandr III Alexandrovič Prusko – Vilém I Pruský Švédsko – Oskar II Dánsko – Kristián IX Belgie – Leopold II Belgický Nizozemsko – Vilém III Nizozemský Španělsko – Alfons XII Portugalsko – Ludvík I Portugalský Itálie – Umberto I Řecko – Jiří I Řecký Osmanská říše – Abdulhamid II Japonsko – Meidži Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1882 Národní listy — Pražský deník — Moravská orlice Brno — Opavský týdenník — Budivoj České Budějovice — odkaz vede na přehled ročníků Květy — Časopis Musea království Českého — Lumír — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Světozor — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Vesmír — Osvěta red Václav Vlček — Humoristické listy — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Paleček humor — Říšský zákoník česká verze — 1885 MDCCCLXXXV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události 21 únor – slavnostní otevření Washingtonova monumentu 28 až 31 prosinec – v Indii byl založen Indický národní kongres založen první český sbor baptistů Bratrská jednota baptistů Vědy a umění 6 červenec – Louis Pasteur poprvé očkoval proti vzteklině lidského pacienta pokousaného vzteklým psem Očkování bylo úspěšné 20 listopad Pražský hvězdář uherského původu Ladislaus Weinek jako první na světě vyfotografoval meteor Karl Benz představil první automobil Byly objeveny chemické prvky praseodym a neodym C F Benz vynalezl benzínový motor s elektrickým zapalováním 1885 1887 První významné objevy propagátora střídavého proudu N Tesly umožňující přenos elektrické energie Narození Česko 1 ledna – Karel Kügler český operní pěvec–tenorista herec režisér † 4 listopadu 1950 3 ledna – Hanuš Ringhoffer průmyslník z rodiny Ringhofferů † prosinec 1946 5 ledna – Bedřich Jerie evangelický farář a spisovatel † 27 října 1965 9 ledna – Karel V Rypáček český novinář a překladatel † 11 března 1957 10 ledna – Antonín Rýdl český herec a divadelní režisér † 3 března 1960 13 ledna – Josef Štětka komunistický politik † 24 října 1963 17 ledna – Jaroslav Kratochvíl český spisovatel † 20 března 1945 20 ledna – Vincenc Šťastný hudební skladatel klavírní virtuos a pedagog † 26 ledna 1971 22 ledna – Alois Štůla poslanec Národního shromáždění ČSR první náměstek primátora hlavního města Prahy † 26 srpna 1941 31 ledna – Luisa Landová-Štychová novinářka popularizátorka vědy feministka a politička † 31 srpna 1969 7 února – Hanuš Zápal český architekt † 28 listopadu 1964 12 února Josef Juran komunistický politik † 26 prosince 1963 Josef Wenig český malíř jevištní a kostýmní výtvarník † 8 září 1939 Viktor Nikodem malíř výtvarný kritik a legionář † 20 února 1958 20 února – Zdenka Baldová česká herečka † 26 září 1958 28 února – Josef Černý ministr vnitra Československa † 7 prosince 1971 1 března – Jindřich Praveček pedagog dirigent a skladatel † 11 února 1969 16 března – Josef Tříška český malíř † 16 května 1967 17 března – Eduard Reich čs ministr zemědělství † 24 května 1943 23 března – Tecellin Jaksch 43 opat vyšebrodského kláštera † 23 května 1954 25 března – Jan Slavík český historik a archivář † 9 května 1978 31 března – Václav Vilém Štech český historik umění † 24 června 1974 1 dubna Ignác Arnož český katolický biskup a misionář † 26 února 1950 Arnošt Bass pedagog překladatel a publicista † 1943 2 dubna – František Taufer moravský básník a prozaik † 22 července 1915 10 dubna – Anton Gebert kanovník u katedrály sv Víta v Praze † 18 května 1942 11 dubna – Hugo Vojta český generál † 28 září 1941 14 dubna – Ján Halla slovenský básník a československý meziválečný politik † 26 května 1955 20 dubna – Gustav Peters spisovatel poslanec Národního shromáždění ČSR † 1959 21 dubna – Bedřich Beneš Buchlovan spisovatel a překladatel † 9 září 1953 23 dubna – Otakar Husák československý generál legionář a ministr obrany † 12 června 1964 24 dubna – Jan Eisner český archeolog † 2 května 1967 29 dubna – Egon Erwin Kisch novinář a spisovatel † 31 března 1948 7 května – Josef Heger katolický teolog překladatel Bible † 6 ledna 1952 10 května – Marie Záhořová-Němcová česká pedagožka vnučka Boženy Němcové † 21 května 1930 14 května – Arthur Breisky český prozaik a překladatel † 10 července 1910 26 května – Jan Opočenský československý diplomat a historik † 4 ledna 1961 31 května – Evžen Čihák český průkopník letectví † 8 května 1958 5 června – František Pospíšil etnograf a muzejník † 24 dubna 1958 10 června – Vojtěch Šíp český sochař † 3 května 1931 13 června – Antonín Ausobský český architekt † 13 června 1957 17 června – Vratislav Nechleba český malíř † 26 července 1965 24 června – Karel Truksa český architekt † ? 26 června František Kadeřávek matematik rektor Českého vysokého učení technického † 9 února 1961 Antonie Nedošinská česká herečka † 17 července 1950 6 července – Jan Fleischmann právník hokejista a sportovní funkcionář † 23 září 1939 7 července – Metoděj Řihák první československý provinciál Tovaryšstva Ježíšova † 26 ledna 1934 10 července – Method Kaláb český grafik ilustrátor bibliofilský specialista † 17 listopadu 1963 14 července – Ernst Eckert spisovatel podnikatel a československý politik německé národnosti † 23 září 1952 15 července – Jindřich Veselý loutkářský badatel a autor loutkových her † 19 září 1939 16 července – Hana Benešová manželka prezidenta Edvarda Beneše † 2 prosince 1974 24 července – Karel Loevenstein český průmyslník a manažer † 2 února 1938 29 července – Emil Artur Longen dramatik režisér herec scenárista spisovatel a malíř † 24 dubna 1936 30 července – František Chvalkovský politik a diplomat † 25 února 1945 3 srpna – Vilém Kvasnička český architekt † 26 listopadu 1969 16 srpna Karel Václav Petřík československý generál † 8 července 1957 Karel Rychlík český matematik † 28 května 1968 23 srpna – Stanislav Ondříček houslista a hudební pedagog † 16 července 1953 24 srpna – Václav Špála český malíř † 12 nebo 13 května 1946 27 srpna – Jan Křtitel Voves varhaník a hudební skladatel † 10 října 1945 30 srpna – Otakar Sedloň český malíř † 18 října 1973 2 září – Jaromír Sedláček děkanem právnické fakulty v Brně † 12 dubna 1945 18 září – Metoděj Kubáň kněz generál československé armádní duchovní správy † 5 března 1942 5 října – Slavomil Ctibor Daněk teolog vysokoškolský pedagog † 23 února 1946 7 října – František Smolka malíř † 25 února 1974 8 října – Vladimír Jiří Rott pražský obchodník † 22 listopadu 1965 11 října – Václav Vrbata tragicky zemřelý lyžař † 24 března 1913 12 října – Marie Blažková česká filmová herečka † 29 prosince 1975 17 října Slavoboj Tusar grafik typograf knižní grafik ilustrátor † 5 října 1950 Josef Mareš poslanec a starosta Znojma † 12 dubna 1945 18 října – Josef Resl plzeňský arcibiskupský vikář † 3 března 1967 24 října – Karel Handzel autor povídek z ostravského prostředí překladatel † 11 dubna 1948 1 listopadu – František Zavřel spisovatel a dramatik † 4 prosince 1947 5 listopadu – Karel Hugo Hilar spisoatel a divadelní režisér † 6 března 1935 13 listopadu – Václav Rabas český malíř † 26 října 1954 20 listopadu – Bohumil Holý učitel stenograf a autor všeslovanštiny † 3 dubna 1947 1 prosince – Sidonie Nádherná česká mecenáška a organizátorka kulturního života † 30 září 1950 4 prosince – Bohumír Kozák český architekt † 1 dubna 1978 7 prosince – Ctibor Malý fotbalista a lední hokejista † 8 ledna 1968 8 prosince – Marie Janků-Sandtnerová učitelka autorka kuchařských příruček † 21 února 1946 13 prosince Alois Richard Nykl český lingvista † 5 prosince 1958 Rudolf Weiser český německy hovořící architekt † 1968 16 prosince – František Bílek český hipolog † 29 března 1972 21 prosince – Karel Konvalinka hudební skladatel pedagog a dirigent † 28 října 1970 27 prosince – Pavel Dědeček dirigent sbormistr a skladatel † 23 listopadu 1954 ? – Kamil Berdych český anarchistický básník † 1914 Svět 9 ledna – Charles Bacon americký běžec olympijský vítěz v běhu na 400 metrů překážek † 15 listopadu 1968 17 ledna – Nikolaus von Falkenhorst německý generál Wehrmachtu † 18 června 1968 21 ledna – Umberto Nobile italský generál vzduchoplavec konstruktér a objevitel † 30 července 1978 27 ledna Eduard Künneke německý operetní skladatel † 27 října 1953 Cecil von Renthe-Fink německý diplomat † 22 srpna 1964 30 ledna – Hana Gregorová slovenská spisovatelka † 11 prosince 1958 31 ledna – Einar Erici švédský lékař varhanář a fotograf † 10 listopadu 1965 2 února – Michail Frunze sovětský politik a vojenský velitel † 31 října 1925 3 února – Camille Arambourg francouzský vertebrátní paleontolog † 19 listopadu 1969 7 února – Sinclair Lewis americký spisovatel Nobelova cena za literaturu † 10 ledna 1951 9 února – Alban Berg rakouský hudební skladatel † 24 prosince 1935 10 února – Josef Weingartner německý kněz a historik umění † 11 května 1957 12 února – Julius Streicher německý nacistický politik antisemita † 16 října 1946 13 února – Bess Trumanová manželka 33 prezidenta USA Harry S Trumana † 18 října 1982 17 února – Romano Guardini německý filosof † 1 října 1968 18 února – Henri Laurens francouzský sochař grafik a ilustrátor † 5 května 1954 22 února – Alexandra Kimová korejská komunistická revolucionářka † 16 září 1918 24 února Chester Nimitz nejvyšší velitel amerického vojenského námořnictva † 20 února 1966 Stanisław Ignacy Witkiewicz polský dramatik spisovatel malíř a fotograf † 18 září 1939 25 února – Alice z Battenbergu matka Filipa Mountbattena manžela britské královny Alžběty II † 5 prosince 1969 14 března – Hendrik Sartov dánský fotograf a kameraman † 21 března 1970 16 března – Alfred Wiener německý bojovník proti antisemitismu a rasismu † 4 února 1964 17 března Ralph Rose americký trojnásobný olympijský vítěz ve vrhu koulí † 16 října 1913 Henry Taylor britský plavec trojnásobný olympijský vítěz † 28 února 1951 23 března Yves Le Prieur korvetní kapitán francouzského námořnictva a vynálezce † 1 června 1963 Arthur Benda německý fotograf † 7 září 1969 24 března Juozas Balčikonis litevský lexikograf † 5 února 1969 Charles Daniels americký plavec olympijský vítěz † 8 srpna 1973 25 března – Mateiu Ion Caragiale rumunský spisovatel † 17 ledna 1936 29 března – Dezső Kosztolányi maďarský spisovatel † 3 listopadu 1936 1 dubna – Wallace Beery americký herec † 15 dubna 1949 2 dubna – Jekatěrina Svanidzeová první manželka Josifa Stalina † 5 prosince 1907 8 dubna – Alfred Cheney Johnston americký fotograf † 17 dubna 1971 10 dubna – Christian Hansen generál Wehrmachtu † 7 srpna 1972 12 dubna – Hermann Hoth generálplukovník Wehrmachtu † 26 ledna 1971 13 dubna – György Lukács maďarský marxistický filosof a literární kritik † 4 června 1971 15 dubna – Tadeusz Kutrzeba polský divizní generál † 8 ledna 1947 17 dubna Karen Blixenová dánská spisovatelka † 7 září 1962 Vladimír Roy slovenský básník a překladatel † 6 února 1936 25 dubna – Semjon Michajlovič Buďonnyj sovětský vojevůdce a legendární hrdina † 26 října 1973 26 dubna – Carl Einstein německý historik umění spisovatel † 5 července 1940 30 duben – Luigi Russolo italský malíř a kritik umění experimentální hudby † 4 února 1947 14 května – Otto Klemperer německý dirigent a hudební skladatel † 6 července 1973 22 května – Tadeusz Michejda polský architekt † 18 února 1955 24 května – Pavel Blaschke německý hudební skladatel † 10 března 1969 26 května – Maurice Dekobra francouzský spisovatel † 1 června 1973 31 května Alois Hudal rakouský katolický biskup pomáhal uprchnout nacistickým zločincům † 13 května 1963 Alter Kacyzne židovský spisovatel a fotograf † 7 července 1941 3 června – Jakov Sverdlov bolševický stranický předák † 16 března 1919 7 června – Fletcher Steele americký krajinářský architekt † 16 července 1971 24 června – Alexandr Jakovlevič Tairov ruský herec a režisér † 25 září 1950 30 června – Viktor Schauberger rakouský myslivec přírodovědec vynálezce a filozof † 25 září 1958 8 července – Ernst Bloch německý filosof † 4 srpna 1977 19 července – Aristides Sousa Mendes portugalský šlechtic a diplomat † 3 dubna 1954 26 července Jarosław Kaczmarczyk rusínský politik právník a prezident Lemko-rusínské republiky † 1944 André Maurois francouzský spisovatel † 9 října 1967 29 července – Theda Bara americká herečka † 5 dubna 1955 1 srpna – George de Hevesy maďarský radiochemik Nobelova cena za chemii † 5 července 1966 15 srpna – Sergej Kavtaradze gruzínský politik novinář a diplomat † 17 října 1971 18 srpna – Timothy Ahearne irský olympijský vítěz v trojskoku † listopad 1968 22 srpna – Erich von Stroheim rakouský filmový režisér a herec † 12 května 1957 26 srpna – Jules Romains francouzský spisovatel † 14 srpna 1972 30 srpna – Fridrich Weinwurm slovenský architekt † 1942 10 září – Lauri Kettunen finský filolog † 26 února 1963 11 září – David Herbert Lawrence britský spisovatel † 2 března 1930 12 září – Heinrich Hoffmann německý fotograf a tvůrce nacistické propagandy † 16 prosince 1957 15 září – Heinrich Hanselmann švýcarský defektolog † 29 února 1961 16 září – Karen Horneyová americká psycholožka a psychiatrička † 4 prosince 1952 18 září – Michal Buzalka slovenský teolog a biskup † 7 prosince 1961 22 září Erik Gunnar Asplund švédský architekt † 20 října 1940 Ben Chifley premiér Austrálie † 13 června 1951 28 září – Emil Väre finský zápasník olympijský vítěz † 31 ledna 1974 7 října – Niels Bohr dánský fyzik † 18 listopadu 1962 11 října – François Mauriac francouzský spisovatel Nobelova cena za literaturu † 1 září 1970 15 října – Frank Hurley australský fotograf † 16 ledna 1962 16 října – Dorando Pietri italský maratónec † 7 února 1942 24 října Ernest Claes vlámský spisovatel † 2 září 1968 Rachel Kacnelsonová-Šazarová manželka izraelského prezidenta Zalmana Šazara literární kritička † 11 srpna 1975 28 října – Per Albin Hansson premiér Švédska † 6 října 1946 29 října – Lajos Tihanyi maďarský a francouzský malíř † 11 června 1938 30 října – Ezra Pound americký básník † 1 listopadu 1972 31 října – Karl Radek sovětský komunistický politik † 19 května 1939 1 listopadu – Anton Flettner německý letecký konstruktér † 29 prosince 1961 5 listopadu – Will Durant americký historik a filozof † 7 listopadu 1981 7 listopadu Frank Knight americký ekonom † 15 dubna 1972 Sabina Spielrein ruská lékařka psychoanalytička † 12 srpna 1942 8 listopadu – Tomojuki Jamašita japonský generál † 23 února 1946 9 listopadu Velemir Chlebnikov ruský básník a dramatik † 28 června 1922 Hermann Weyl německý matematik teoretický fyzik a filosof † 8 prosince 1955 11 listopadu – George S Patton americký čtyřhvězdičkový generál † 21 prosince 1945 15 listopadu – Frederick Handley Page britský letecký konstruktér a podnikatel † 21 dubna 1962 19 listopadu – Kazimierz Sosnkowski polský generál ministr obrany † 11 října 1969 22 listopadu Valér Ferenczy maďarský malíř † 23 prosince 1954 Michał Nawka lužickosrbský spisovatel † 16 března 1968 24 listopadu – Christian Wirth německý SS Sturmbannführer † 26 května 1944 26 listopadu – Heinrich Brüning německý říšský kancléř † 30 března 1970 27 listopadu – Liviu Rebreanu rumunský spisovatel † 1 září 1944 30 listopadu – Albert Kesselring německý polní maršál † 16 července 1960 2 prosince – George Richards Minot americký lékař Nobelova cena za fyziologii a medicínu † 25 února 1950 5 prosince – Andrej Kavuljak slovenský historik a lesní inženýr † 30 května 1952 19 prosince – Joe King Oliver americký jazzový hudebník † 10 dubna 1938 23 prosince – Dobrivoje Božić srbský inženýr a vynálezce † 13 října 1967 28 prosince – Vladimir Tatlin ruský malíř sochař architekt scénograf a průmyslový výtvarník † 31 května 1953 29 prosince – Roman Fjodorovič Ungern von Sternberg ruský vojenský důstojník baltskoněmeckého původu zvaný Šílený Baron † 15 září 1921 ? – Theo Brün německý malíř † 1981 ? – Allen Roy Evans kanadský spisovatel † 1965 ? – Nikifor Grigorjev ukrajinský válečník † 27 července 1919 ? – Marie Nikiforová vůdkyně ukrajinských partyzánů † 1919 ? – Oskar Guttmann německý hudební skladatel † 1943 Úmrtí Česko 8 února – Jan Nepomuk František Desolda český kněz a obrozenec 10 září 1811 11 února – Moses Popper pražský německý lékař hygienik a pedagog 12 října 1833 21 února – Václav Šubert český reformovaný kazatel 9 července 1825 7 března – Jakub Malý český buditel a spisovatel 4 srpna 1811 27 března – Bedřich Schwarzenberg arcibiskup v Salzburgu a v Praze 6 dubna 1809 16 dubna – Josef Müller varhaník a hudební skladatel 17 února 1817 25 dubna – Antonín Zvěřina poslanec Českého zemského sněmu starosta Jičína 8 října 1811 5 května – František Šimáček český novinář a nakladatel 2 prosince 1834 8 května – Pavel Křížkovský český hudební skladatel a sbormistr 9 ledna 1820 23 května – Vendelín Grünwald český právník a politik 19 října 1812 29 září – Karel Feistmantel český geolog a paleontolog 14 února 1819 3 října – Franz Pauly rakouský klasický filolog ředitel gymnázia v Praze 5 března 1827 14 října – Benedikt Roezl český cestovatel zahradník a botanik 13 srpna 1823 20 října – Adolf Průcha český varhaník a hudební skladatel 16 června 1837 28 října – Jakub Škoda český pedagog překladatel a komunální politik 10 dubna 1835 6 listopadu – Jiří Czarda český lékař první český otolog 15 května 1851 27 prosince – František Hajniš český básník 31 března 1815 Svět 5 ledna Adolf Daniel kníže z Auerspergu ministerský předseda Předlitavska 21 července 1821 Peter Christen Asbjørnsen norský spisovatel 15 ledna 1812 11 ledna – Rodolphe Bresdin francouzský grafik 12 srpna 1822 13 ledna – Schuyler Colfax americký politik 23 března 1823 16 ledna – Edmond About francouzský spisovatel 14 února 1828 26 ledna – Charles George Gordon britský armádní důstojník 28 ledna 1833 1 února Sidney Gilchrist Thomas anglický chemik metalurg a vynálezce 16 dubna 1850 Henri Dupuy de Lôme francouzský stavitel lodí 15 října 1816 16 března – Alexander Julius Schindler rakouský spisovatel a politik 26 září 1818 23 března – Platt Adams americký olympijský vítěz ve skoku do výšky z místa † 27 února 1961 30 března – Ludvík z Casorie italský římskokatolický kněz blahoslavený 11 března 1814 2 dubna – Anton Forgách rakouský vysoký státní úředník a politik 6 března 1819 18 dubna Marc Monnier švýcarský spisovatel 7 prosince 1827 Rudolf Eitelberger rakouský historik výtvarného umění 17 dubna 1817 30 dubna – Jens Peter Jacobsen dánský spisovatel básník a přírodovědec 7 dubna 1847 1 května – Johann Heinrich Christian Schubart německý klasický filolog 28 února 1800 3 května – Alexandr Karađorđević srbský kníže 11 října 1806 5 května – Konstantin Kavelin ruský filozof a historik 4 listopadu 1818 11 května – Ferdinand Hiller německý hudební skladatel 24 října 1811 18 května – Alphonse de Neuville francouzský malíř 31 května 1835 21 května – Gavriil Jakimovič Lomakin ruský sborový dirigent hudebník a skladatel 6 dubna 1812 22 května – Victor Hugo francouzský básník 1802 2 června Karel Anton von Hohenzollern-Sigmaringen německý kníže a politik 7 září 1811 Maximilián Maria Thurn-Taxis kníže Thurn-Taxis 1862 7 června – Richard Beard anglický fotograf a podnikatel 22 prosince 1801 22 června – Al-Mahdí súdánský vládce a islámský reformátor 12 srpna 1845 14 července – Ernest Hello francouzský katolický spisovatel překladatel a filosof 4 listopadu 1828 15 července – Rosalía de Castro spisovatelka píšící v galicijštině 24 února 1837 23 července – Ulysses Simpson Grant 18 prezident Spojených států amerických 27 dubna 1822 29 srpna – Bernhard Horwitz britský šachový mistr 10 května 1807 5 září – Walter B Woodbury britský fotograf a vynálezce 26 června 1834 14 září – Gustav Becker německý hodinář 2 května 1819 23 září – Carl Spitzweg německý malíř 5 února 1808 3 října – Franz Pauly rakouský klasický filolog 5 března 1827 22 října – Pavol Dobšinský slovenský kněz folklorista básník a spisovatel 16 března 1828 24 října – Leopold Friedrich von Hofmann ministr financí Rakouska-Uherska 4 května 1822 7 listopadu – Nikolaj Jakovlevič Danilevskij ruský filozof biolog a historik 28 listopadu 1822 16 listopadu – Louis Riel kanadský politik 22 října 1844 25 listopadu Thomas A Hendricks americký politik a právník 7 září 1819 Alfons XII španělský král z rodu Bourbonů 28 listopadu 1857 8 prosince – Stephan von Jovanovič rakouský vojenský velitel 5 ledna 1828 14 prosince – Ernst Falkbeer rakouský šachový mistr 27 června 1819 15 prosince – Ferdinand II Portugalský portugalský král 29 října 1816 25 prosince – Eugène Emmanuel Amaury Duval francouzský malíř 16 dubna 1808 26 prosince – Julius Anton Glaser ministr spravedlnosti Předlitavska 19 března 1831 ? – Félix Bonfils francouzský fotograf 8 března 1831 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Lev XIII Království Velké Británie – Viktorie Francouzské království – Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Japonsko – Meidži Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1885 Národní listy — Národní politika — Pražský deník — Moravská orlice Brno — Opavský Týdenník — Budivoj České Budějovice — odkaz vede na přehled ročníků Květy — Časopis Musea království Českého — Lumír — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Světozor — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Zlatá Praha — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Vesmír — Osvěta red Václav Vlček — Humoristické listy — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Paleček humor — Říšský zákoník česká verze — 1899 MDCCCXCIX byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Česko duben – ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové nalezena kompletní kostra mamuta 16 dubna – požár zničil zámek Kunčičky na Ostravsku 7 května – založen první český akvaristický spolek Aquarium První spolek přátel aquarií a terrarií v Království Českém v Praze 12 září – v Kutné Hoře byl zahájen proces s židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem obviněným z rituální vraždy Anežky Hrůzové z Polné tzv Hilsneriáda< ref> 19 září – založena c k česká technická vysoká škola Františka Josefa v Brně dnešní Vysoké učení technické v Brně Předlitavsko 2 října – ministerským předsedou se stal Manfred Clary-Aldringen 21 prosince – ministerským předsedou se stal Heinrich von Wittek do ledna 1900 Svět 4 března – při cyklonu Mahina zahynulo v Austrálii přes 400 lidí 4 únor–5 února – Bitva o Manilu 29 dubna – Camille Jenatzy překonal jako první člověk v automobilu rychlost 100 km h 19 června – vzniklo Kondominium Anglo-egyptský Sudán srpen–září – pařížské nepokoje Fort Chabrol 19 září – Alfred Dreyfus je omilostněn listopad – konec Mahdího povstání v Súdánu 28 listopadu – Bitva na řece Modder 11 prosince – Bitva u Magersfontein Koos de la Rey porazil britská vojska táhnoucí na pomoc městu Kimberley USA získaly Panamské průplavové pásmo Začala druhá búrská válka konec 1902 vznikla první italská automobilka FIAT Vědy a umění 6 března – německá firma Bayer patentovala Aspirin 27 března – Guglielmo Marconi přenesl radiový signál přes kanál La Manche Max Planck objevil Planckovu konstantu Objeven chemický prvek aktinium William Henry Pickering objevil Phoebe jeden ze Saturnových měsíců a to na snímcích pořízených 16 srpna 1898 M Pupin navrhl a prakticky realizoval zmenšený útlum spojení tím že zařadil do vedení indukční cívky První rádiový přenos řeči na vzdálenost 630 m Knihy Joseph Conrad – Srdce temnoty Sigmund Freud – Výklad snů Karel May – Černý mustang Karel May – Na věčnosti Octave Mirbeau – Zahrada muk Emilio Salgari – Černý korzár Lev Nikolajevič Tolstoj – Vzkříšení Jules Verne – Závěť výstředníka O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje Narození Česko 10 ledna – Josef Miloslav Kořínek český slavista † 24 srpna 1945 12 ledna – Otakar Odložilík český historik † 14 července 1973 15 ledna – Roman Tuma herec † 25 října 1933 24 ledna – Milada Součková česká spisovatelka lingvistka a literární teoretička † 1 února 1983 29 ledna – Antonín Perner československý fotbalový reprezentant † 24 listopadu 1973 3 února Ferdinand Hajný československý fotbalový reprezentant † 28 července 1978 Otto Krompholz československý fotbalový reprezentant † ? 5 března – Zdenka Košáková česká zahradní architektka návrhářka a malířka † 25 srpna 1945 12 března – Rudolf Kögler amatérský přírodovědec tvůrce první naučné stezky † 19 dubna 1949 17 března – Cyril Pecháček český dirigent a skladatel † 11 května 1949 19 března – Josef Štainochr malíř a hudebník † ? 21 března – Ladislav Vácha československý gymnasta zlato na OH 1928 † 28 června 1943 24 března – Rudolf Antonín Dvorský hudební skladatel kapelník klavírista zpěvák a herec † 2 srpna 1966 27 března – Josef Polášek český architekt † 20 prosince 1946 28 března – Karel Konrád český spisovatel a novinář † 11 prosince 1971 30 března – Ludvík Hofta československý reprezentační hokejový útočník † 24 srpna 1974 6 dubna – Josef Toman spisovatel básník a dramatik † 27 ledna 1977 15 dubna – Eman Fiala herec režisér hudební skladatel a hudebník † 24 června 1970 16 dubna – Jaroslav Skobla československý vzpěrač zlato na OH 1932 † 22 listopadu 1959 18 dubna Charlotte Schrötter-Radnitz česká a italská malířka † 1986 Zdeněk Chalabala český klavírista houslista pedagog a dirigent † 4 března 1962 5 května – Josef Havlíček český funkcionalistický architekt † 30 prosince 1961 6 května – Karel Schulz český spisovatel † 27 února 1943 7 května – Anna Pollertová členka odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme PVVZ † ? 1945 10 května – Otakar Borůvka český matematik † 22 července 1995 12 května – Josef Hinner starosta Moravské Ostravy na počátku druhé světové války † 19 srpna 1951 24 května – Jindřich Spáčil český spisovatel a amatérský archeolog † 20 listopadu 1978 29 května – Rudolf Popler dostihový jezdec † 16 října 1932 1 června Jarmila Fastrová česká překladatelka anglické a francouzské beletrie † 28 listopadu 1968 Jan Strakoš český literární kritik historik teoretik a překladatel † 13 dubna 1966 17 června – Josef Urban český zápasník stříbro na OH 1932 † 2 září 1968 18 června – Quido Záruba stavební inženýr geolog † 8 září 1993 21 června – Pavel Haas hudební skladatel a pedagog † 17 října 1944 14 června – Anna Kreuzmannová česká divadelní a filmová herečka † 20 července 1994 26 června – Václav Bartůněk kněz církevní a umělecký historik † 30 března 1985 27 června – Ladislav Struna český herec a malíř † 14 února 1980 30 června Jakub Honner učitel spisovatel a vlastivědný pracovník † 21 června 1963 František Tomášek 34 arcibiskup pražský a primas český a kardinál † 4 srpna 1992 1 července – Jindřich Plachta český herec † 6 listopadu 1951 29 července – Jiří Plachý starší český herec † 2 prosince 1952 7 srpna – Oldřich Nový filmový a divadelní herec režisér skladatel dramaturg a zpěvák † 15 března 1983 10 srpna – Jan Krásl československý hokejový reprezentant † 17 března 1980 11 srpna – Jindřich Štyrský malíř fotograf a básník † 21 března 1942 12 srpna – Josef Věromír Pleva český spisovatel pro děti a mládež † 7 září 1985 13 srpna – Mirko Eliáš český herec malíř a básník † 29 května 1938 19 srpna – Alois Vošahlík politik ministr československé vlády † 8 srpna 1946 23 srpna – Míla Mellanová česká herečka † 23 března 1964 25 srpna – Jaroslav Hájíček voják zpravodajský důstojník a odbojář † 21 března 1978 8 září – Karel Kašpařík český fotograf † 20 října 1968 11 září – Metoděj Habáň kněz filozof a spisovatel † 27 června 1984 12 září – Josef Procházka český výtvarník – betlemář † 28 prosince 1971 13 září – Karel Černovský český hudební skladatel a pedagog † 20 září 1980 17 září – Marta Gottwaldová manželka čtvrtého československého prezidenta Klementa Gottwalda † 28 října 1953 23 září – Rudolf Říčan evangelický teolog a historik † 2 listopadu 1975 25 září – Ondřej Sekora český spisovatel žurnalista kreslíř a entomolog † 4 července 1967 9 října – Karel Čipera československý fotbalový reprezentant † 22 června 1981 19 října – Erich Übelacker automobilový konstruktér † 30 června 1977 30 října – Karel Pilař český houslař † 28 června 1985 3 listopadu Miloš Havel český mediální podnikatel a filmový producent † 25 února 1968 Otomar Korbelář český hudebník herec a režisér † 30 listopadu 1976 6 listopadu – Jiří Malý český antropolog † 7 července 1950 10 listopadu – Jan Roth český kameraman † 4 října 1972 19 listopadu – Ilona Štěpánová-Kurzová česká klavírní virtuózka a pedagožka † 25 září 1975 26 listopadu – František Marek český architekt † 18 července 1971 30 listopadu – Hans Krása český hudební skladatel † 18 října 1944 2 prosince – Peter Herman Adler dirigent a skladatel narozený v Čechách † 2 října 1990 12 prosince – Karel Müller malíř † 17 května 1977 14 prosince – Bohumil Mořkovský československý gymnasta bronzová medaile na OH 1924 † 16 července 1928 19 prosince – Jaroslav Cháňa český reprezentační fotbalový brankář † 26 září 2000 21 prosince – Rudolf Luskač český prozaik † 26 června 1971 26 prosince – Jan Svoboda český jazykovědec † 4 dubna 1973 ? – Jan Nehera prostějovský podnikatel † 1958 ? – Antonín Jaroslav Urban filmový kritik scénárista novinář a spisovatel † 1962 ? – Jaroslav Fabinger český fotograf † 6 června 1942 Svět 6 ledna – Max Simon nacistický generál válečný zločinec † 1 února 1961 7 ledna – Francis Poulenc francouzský skladatel † 30 ledna 1963 11 ledna – Miloš Alexander Bazovský slovenský malíř † 15 prosince 1968 12 ledna – Paul Hermann Müller švýcarský chemik Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1948 † 13 října 1965 13 ledna – Lev Kulešov sovětský filmař a filmový teoretik † 29 března 1970 17 ledna – Al Capone americký šéf organizovaného zločinu † 25 ledna 1947 25 ledna – Paul-Henri Spaak premiér Belgie předseda Evropského parlamentu předseda OSN a generální tajemník NATO † 31 července 1972 30 ledna – Max Theiler jihoafrický lékař-virolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1951 † 11 srpna 1972 12 února – Max Clara rakouský anatom † 13 března 1966 14 února – Onni Pellinen finský zápasník † 30 října 1945 15 února – Ernst Biberstein evangelický pastor nacistický válečný zločinec † 8 prosince 1986 19 února – Lucio Fontana italský výtvarník argentinského původu † 7 září 1968 23 února Chajim Arlozorov izraelský filosof básník a politik † 16 června 1933 Erich Kästner německý novinář a spisovatel † 29 července 1974 1 března Zalman Aran ministr v izraelské vládě † 6 září 1970 Erich von dem Bach-Zelewski nacistický generál válečný zločinec † 8 března 1972 5 března – Cecil Roth britský historik umění † 21 června 1970 11 března Frederik IX dánský král † 14 ledna 1972 Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 † 17 března 1963 13 března – John Hasbrouck van Vleck americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1977 † 27 října 1980 16 března – Maria Julia Rodzińska polská mučednice blahoslavená † 20 února 1945 18 března Max Alpert sovětský novinářský fotograf † 30 listopadu 1980 George Beauchamp konstruktér hudebních nástrojů † 30 března 1941 19 března – Aksel Sandemose norský spisovatel † 6 srpna 1965 23 března – Ilse Bing německá avantgardní a komerční fotografka † 10 března 1998 27 března – Rudolf Svensson švédský zápasník zlato na OH 1924 1928 a 1932 † 4 prosince 1978 29 března – Lavrentij Pavlovič Berija šéf sovětského lidového komisariátu vnitra † 23 prosince 1953 2 dubna – Robert Hill britský biochemik † 15 března 1991 8 dubna – Harry Steel americký zápasník zlato na OH 1924 † 8 října 1971 13 dubna Alfred Mosher Butts americký architekt tvůrce hry Scrabble † 4 dubna 1993 Alfred Schütz rakouský právník filozof a sociolog † 20 května 1959 Harold Osborn americký olympijský vítěz ve skoku do výšky † 5 dubna 1975 22 dubna – Vladimir Nabokov ruský spisovatel † 2 července 1977 23 dubna – Bertil Ohlin švédský ekonom a politik † 3 srpna 1979 27 dubna – Benčo Obreškov bulharský malíř † 8 dubna 1970 29 dubna – Duke Ellington americký jazzový skladatel klavírista a ditigent † 24 května 1974 8 května – Friedrich August von Hayek rakouský ekonom a filozof † 23 března 1992 10 května Fred Astaire americký zpěvák herec choreograf a tanečník † 22 června 1987 Ernst von Starhemberg rakouský ministr vnitra a vicekancléř † 15 března 1956 11 května – Sára Salkaházi katolická novinářka a spisovatelka zavražděná nacisty blahoslavená † 27 prosince 1944 12 května – Maurice Carême belgický spisovatel a básník † 13 ledna 1978 14 května – Pierre Auger francouzský fyzik † 25 prosince 1993 23 května – Julien Bryan americký fotograf filmař a dokumentarista † 20 října 1974 24 května Suzanne Lenglenová francouzská tenistka † 4 července 1938 Henri Michaux francouzský malíř spisovatel a básník † 19 října 1984 27 května – Dov Josef ministr spravedlnosti Izraele † 7 ledna 1980 31 května Leo Borchard německý dirigent † 23 srpna 1945 Leonid Maximovič Leonov sovětský spisovatel a dramatik † 8 srpna 1994 2 června Otto Isakower rakouský psychiatr a psychoanalytik † 10 května 1972 Lotte Reiniger německá animátorka a režisér]]ka † ] ] ] – ] srbský herec a spisovatel † ] ] ] – ] americký reportážní fotograf † ] ] ] ] francouzský politik † ] ] ] americký ]ník zlato na OH 1924 † ] ] ] – ] francouzský odbojář † ] ] ] ] skotský spisovatel † ] ] ] francouzský chirurg † ] ] ] nizozemská spisovatelka † ] ] ] ] třetí dcera ] † ] ] ] ministr dopravy v autonomní vládě Podkarpatské Rusi † ] ] ] – ] americký zakladatel letecké společnosti Pan American World Airways Pan Am † ] ] ] – ] kanadský astronom † ] ] ] ] britský herec režisér a producent † ] ] ] prezident Řecka † ] ] ] ] kardinál † ]u ] ] rakouský marxistický spisovatel literární vědec a politik † ] ] ] – ] francouzský básník † ] ] ] – ] francouzský dramatik a spisovatel † ] ] ] – ] premiér Irska † ] ] ] – ] americký herec † ] ] ] – ] americký spisovatel † ] ] ] – ] ] král † ] ] ] – ] prezident Německa † ] ] ] – ] švýcarský ]ník olympijský vítěz 1924 † ]u ] ] – ] americký letec a dobrodruh † ] ] ] – ] monacký pilot ] † ] ] ] – ] ukrajinský spisovatel a překladatel † ] ] ] – ] australská herečka † ] ] ] – ] britský a americký filmový režisér † ] ] ] – ] německý kameraman a tvůrce dokumentárních filmů † ] ] ] – ] vrah rakouského kancléře ] † ] ] ] – ] americký matematik † ] ] ] – ] předseda ] † ] ] ] ] argentinský spisovatel † ] ] ] belgický biolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1974 † ] ] ] nizozemský spisovatel † ] ] ] alžírský politik a bojovník za jeho nezávislost † ] ] ] – ] britský spisovatel a dramatik † ] ] ] – ] předseda vlády ] † ] ] ] – ] ruský spisovatel † ] ] ] – ] maďarský fotograf a sochař † ] ] ] – ] polská herečka † ] ] ] – ] slovenský architekt † ] ] ] – ] americký politický filosof † ] ] ] – ] francouzský vertebrátní paleontolog † ] ] ] – ] italský spisovatel † ] ] ] ] maďarský vynálezce kuličkového pera † ]u ] ] německý hudební skladatel † ] ] ] – ] francouzský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1920 † ] ] ] – ] dánský lingvista † ] ] ] – ] 7 prezident ] † ] ] ] – ] premiér Francie † ] ] ] – ] náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil † ] ] ] – ] guatemalský spisovatel a diplomat Nobelova cena za literaturu 1967 † ] ] ] – ] americký ]ník zlato na OH 1924 † ] ] ] – ] první ředitel izraelské zpravodajské služby † ] ] ] – ] sovětský admirál ] † ] ] ] – ] italský ] politik † ] ] ]u – ] rakouský horolezec geograf a kartograf † ] ] ]u ] slovenská protifašistická bojovnice † ] ] ] americký herec † ] ] ]u ] čínský historik etnolog a antropolog † ] ] ] první prezident Pákistánu † ]u ] ]u – ] finský ]ník † ] ] ]u – ] britská historička † ] ] ] – ] premiér Japonska † ] ] ] ] německý letecký konstruktér † ] ] ] německý letecký konstruktér † ] ] ] – ] britský sprinter olympijský vítěz v běhu na 100 metrů z roku 1924 † ] ] ] ] slovenská herečka † ] ] ] prezident Polska † ] ] ] anglický hudební skladatel zpěvák herec a dramatik † ] ] ] – ] norský spisovatel filozof a horolezec † ] ] ] ] britský lékař a politik iniciátor kampaně za obnovu Lidic † ] ] ] americký herec † ] ] ] ] americký hudebník vynálezce barevného reverzního filmu † ] ] ] ukrajinský řeckokatolický kněz oběť komunistického režimu blahoslavený † ] ] ] – ] americký letecký konstruktér † ] ] ? – ] guvernér izraelské centrální banky † ] ] ? – ] norská fotografka † ] Úmrtí Česko ] 1814–1899]] ] 1835–1899]] ] – ] básník žurnalista a překladatel ] ] ] ] kanovník olomoucké kapituly děkan teologické fakulty ] ] ] český ] ] ] ] ] – ] český architekt a restaurátor ]u ] ] ] český klavírista a dirigent ] ] ] Skutečský historik archivář a právník ] ] ] – ] učitel a propagátor tělocviku ] ] ]a – ] profesor soudního lékařství ] ]a – ] spisovatel a literární historik ] ] ]a – ] český historik a archivář ] ] ]a – ] český ] ]u ] ] – ] český malíř ] ] ] – ] český spisovatel ]u ] ] – ] profesor pražské techniky specialista na dopravní stavby ] ] ] – ] český dětský lékař ]u ] ] – ] poslanec ] starosta Chrudimi ] ] ] ] malíř ] ] ] český vynálezce ]a ] ] – ] právník a politik ] ] ] – ] odborník na pojišťovnictví ] ] – ] český ] ] ] ] – ] český kardinál ] ] mezi ] a ] – ] český novinář a lexikograf ] ] ] – ] třetí syn ruského cara ] ] ] ] – ] český knihkupec ] ] – ] česká spisovatelka ]a ] ] – ] skladatel vojenský kapelník a klarinetista ] ] ] – ] český šlechtic a politik ]a ] ] – ] český etnograf ] ] ] – ] český malíř – krajinář ] ] ] – ] český stavitel varhan ]u ] ] – ] český podnikatel a politik německé národnosti ]u ] ] – ] český lékař-oftalmolog ] ] ] – ] národní buditel filolog publicista a spisovatel ] ] ] – ] pražský obchodník politik a mecenáš ] ] ] – ] rakouský a český historik a politik ] ] ? – ] pražský zlatník ] Svět ] 1824–1899]] ] 1825–1899]] ] 1831–1899]] ] – ] předlitavský politik ]a ] ] – ] první premiér Egypta ? ] ] – ] italský šachový mistr ] ] ] – ] francouzský malíř ] ] ]a – ] polský malíř ] ] ]a ] princ a následník trůnu vévodství ] ] ] ] německý kancléř ]a ] ]a – ] francouzský prezident ] ] ]a ] norský matematik ] ] ] princezna bourbonská a arcivévodkyně rakouská ] ] ]a – ] francouzský právník dramatik a libretista ] ] ]a – ] zakladatel agentury Reuters ] ] ] – ] americký paleontolog ] ] ] – ] rakouský arcivévoda vnuk Leopolda II ] ] ] – ] předlitavský politik ] ] ] – ] francouzský básník a dramatik ] ] ] – ] francouzský chemik ] ] ] – ] předlitavský státní úředník a politik ]a ] ] – ] novozélandský fotograf ] ] ] – ] francouzská malířka ] ] ] – ] opavský kněz ]u ] ] – ] anglický přírodovědec ] ] ] ] irský duchovní a šachový mistr ] ] ] hudební skladatel nazývaný "králem ]ů" ] ] ] – ] francouzský entomolog ] ] ] – ] francouzský hudební skladatel ] ] ] – ] norský spisovatel ]a ] ] – ] švýcarský vynálezce ] ] ] – ] německý diplomat a šachový mistr ] ] ] – ] německý protestantský teolog ] ] ] ] německý šlechtic a politik ]a ] ] německý chemik ] ] ] – ] velící generál v ] ]u ] ] – ] anglický tenista ] ] ] – ] srbský politik ] ] ] – ] švédský entomolog ] ] ] – ] předlitavský státní úředník právník a politik ] ] ] ] italský malíř ] ] ] francouzský spisovatel ] ] ] – ] francouzský varhanář ]a ] ]u – ] přítelkyně ] ]a ] ]u – ] 24 viceprezident USA ] ] ] – ] rakouský politik polského původu ]u ] ] – ] německý šachový mistr ] ] ] – ] italský malíř ] ] ] – ] rakouský operetní skladatel ] ] ? – ] italský fotograf ] Hlavy států ]]] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] Reference Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1899 ] – ] – ] – ] – ] ] – odkaz vede na přehled ročníků ] – archiv ] ] – archiv ] ] – ] – ] – ] česká verze – ] ] 19 duben je 109 den roku podle gregoriánského kalendáře 110 v přestupném roce Do konce roku zbývá 256 dní Události Česko 1945 – Nacisté vypálili partyzánskou osadu Ploštinu na území obce Drnovice okres Zlín ; zaživa upálili nebo zastřelili 28 lidí 1950 – Československá vláda zakázala činnost střediska Americké informační služby v Praze Činnost britského informačního střediska byla zastavena 12 května 1995 Televize Nova vysílá první díl prvního českého sitcomu Nováci 2005 Místopředsedové KDU-ČSL Libor Ambrozek a Milan Šimonovský rezignovali na své stranické funkce Předsednictvo ČSSD schválilo jako kandidáta na nového premiéra Jiřího Paroubka 2013 V Praze byla na lince 122 uskutečněna poslední jízda Karos B732 které po 26 letech dojezdily Svět 1713 – Císař Karel VI vydal tzv Pragmatickou sankci 1770 – Anglický kapitán James Cook s lodí Endeavour přistál u východního pobřeží Austrálie v Botany Bay 1775 – Bitva o Lexington a Concord 1839 – Dle Londýnského paktu byla Belgie uznána jako království 1892 – Charles Duryea jel prvním benzínem poháněným autem na světě 1904 – Toronto a Ontario zachvátil obrovský požár 1919 – Polsko dobylo Vilnius 1942 – V Polsku zřízeno ghetto Majdan-Tatarski 1943 Švýcarský chemik Albert Hofmann přezdívaný "otec LSD" si vzal poprvé úmyslně LSD Zahájeno povstání ve varšavském ghettu nejvýznamnější akce židovského odboje za 2 světové války 1961 – Končí Invaze v Zátoce sviní 1970 – VAZ 2101 první vyrobený kus toho legendárního vozu v Sovětském Togliatti 1971 Hnutí Veteráni z Vietnamu proti válce demonstruje ve Washingtonu za ukončení války ve Vietnamu Byla vypuštěna první vesmírná stanice Saljut 1 1989 – Na USS Iowa exploduje palebná věž a zabíjí 47 námořníků 1993 – 51denní „Obležení Waco ve Waco Texas americkou armádou končí smrtí 89 Branch Davidiánů včetně Davida Koreshe 1995 – Bombový útok na federální budovu Alfred P Murrah Federal Building v Oklahoma City státě Oklahoma USA 1999 – Bundestag se vrací do Berlína 2005 – Konkláve kardinálů římskokatolické církve zvolila ve Vatikánu nového papeže Stal se jím německý kardinál Joseph Ratzinger a přijal jméno Benedikt XVI 2010 – pohřeb Lecha Kaczyńskeho Narození Česko 1182 – Richsa Česká dcera českého krále Vladislava II 1165 1693 – František Jakub Fortin český stavitel † 14 července 1763 1798 – František Glaeser český hudební skladatel † 29 srpna 1861 1831 – Alfons Ferdinand Šťastný český agrární filosof a politik † 8 listopadu 1913 1850 – Josef Strachovský český sochař † 9 července 1913 1852 – Emanuel Krescenc Liška český malíř a ilustrátor † 18 ledna 1903 1854 – Rudolf Treybal český zemědělský pedagog agronom a politik † 24 srpna 1911 1864 – Jaromír Pečírka československý vojenský lékař † 13 března 1933 1865 – Vojtěch Zavadil československý politik † 4 května 1924 1868 – Josef Čižmář český lékárník historik a folklorista † 22 prosince 1965 1873 – Josef Svozil československý politik † 28 března 1949 1880 – Andrej Kubál československý politik slovenské národnosti † 6 října 1957 1900 – Aleš Podhorský divadelní režisér a herec † 19 srpna 1964 1906 – Evžen Markalous lékař a umělec † 9 července 1971 1907 – Zdeňka Bezděková česká spisovatelka † 12 srpna 1999 1909 – František Gross malíř a grafik † 27 července 1985 1914 – Josef Malejovský sochař a politik † 20 prosince 2003 1918 – Bohumil Konečný malíř a ilustrátor † 14 ledna 1990 1922 – František Jezdinský ekonom 1923 – Lubomír Lipský český herec 1925 – Karel Teissig český malíř ilustrátor a grafik † 1 října 2000 1927 – Zdeněk Šimek český sochař a malíř † 27 října 1970 1929 – Jiří Hledík československý fotbalový reprezentant 1932 – Jaroslav Med český literární kritik historik spisovatel 1935 – Josef Vojta československý fotbalový reprezentant 1939 Adolfína Tkačíková sportovní gymnastka stříbrná olympionička Miloš Melčák český politik 1940 – Milan Knížák český umělec malíř sochař designér a hudebník 1944 – Eva Tálská scenáristka dramatička a režisérka 1945 – Jaroslav Řehna český sochař 1946 – Jaroslav Veis český spisovatel 1947 – Karel Souček česko-kanadský profesionální kaskadér † 20 ledna 1985 1948 – Martin Dvořák český politik a lékař 1953 – Ivan Luťanský český herec † 1 srpna 1983 1962 – Anna Čurdová česká politička 1975 – Marian Přibyl český basketbalista 1981 – Martin Havlát český hokejista 1982 – Filip Jícha český házenkář 1990 – Dominik Furch český hokejista Svět 1603 – Michel Le Tellier kancléř Francie † 30 října 1685 1633 – Willem Drost nizozemský malíř † 25 února 1659 1658 – Jan Vilém Falcký vévoda jülišský a bergský kurfiřt † 8 června 1716 1789 – Martin Hamuljak slovenský jazykovědec redaktor a vydavatel † 31 března 1859 1793 – Ferdinand I Dobrotivý rakouský císař poslední korunovaný český král a král uherský † 29 června 1875 1795 – Christian Gottfried Ehrenberg německý přírodovědec † 27 června 1876 1814 – Louis Amédée Achard francouzský novinář a spisovatel † 25 března 1875 1815 – Johann von Wagner ministr zeměbrany Předlitavska † 1894 1832 José Echegaray y Eizaguirre španělský dramatik a politik † 4 září 1916 Lucretia Garfieldová manželka 20 prezidenta USA Jamese A Garfielda † 14 března 1918 1836 – Gustav Tschermak rakouský mineralog † 4 května 1927 1847 – Ferdinand Fellner rakouský architekt † 22 března 1916 1850 – Otto Haab švýcarský oftalmolog † 17 října 1931 1882 – Getúlio Vargas prezident Brazílie † 24 srpna 1954 1883 – Richard von Mises rakouský matematik a fyzik † 14 července 1953 1889 – Otto Georg Thierack německý nacistický politik a právník † 22 listopadu 1946 1892 – Germaine Tailleferre francouzská skladatelka † 7 listopadu 1983 1905 Charles Ehresmann francouzský matematik † 22 září 1979 Jim Mollison skotský pilot a dobrodruh † 30 října 1959 1906 – Einar Haugen americký lingvista † 20 června 1994 1908 – Joseph Keilberth německý dirigent † 20 července 1968 1912 – Glenn Seaborg americký jaderný chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 1951 † 25 února 1999 1913 – Ken Carpenter americký olympijský vítěz v hodu diskem † 15 března 1984 1917 – Sven Hassel dánský spisovatel † 21 září 2012 1919 Franco Rossi italský filmový scénárista a režisér † 5 června 2000 Walter Isard americký ekonom † 6 listopadu 2010 1920 – Julien Ries belgický kardinál církevní historik † 23 února 2013 1921 – Roberto Tucci italský kardinál † 14 dubna 2015 1922 – Erich Hartmann německé letecké eso † 20 září 1993 1928 William Klein americký fotograf režisér a scenárista Alexis Korner britský bluesový hudebník † 1 ledna 1984 1931 − Frederick Brooks americký informatik 1932 Justin Francis Rigali americký kardinál Fernando Botero kolumbijský malíř a sochař 1935 – Justin Francis Rigali americký kardinál 1936 – Wilfried Martens premiér Belgie † 9 října 2013 1940 − Genya Ravan americká zpěvačka polského původu 1941 – Jürgen Kocka německý historik 1942 − Alan Price britský hudebník 1944 – James Heckman americký ekonom Nobelova cena 2000 1945 – George Alencherry indický kardinál 1946 – Tim Curry britský herec a zpěvák 1947 Mark Volman americký zpěvák Norbert Conrad Kaser jihotyrolský rebelující spisovatel a básník † 21 srpna 1978 1949 Paloma Picasso francouzská módní návrhářka Joachim Sauer německý kvantový chemik manžel spolkové kancléřky Angely Merkelové 1951 – Jóannes Eidesgaard faerský premiér 1952 László F Földényi maďarský estetik umělecký kritik Robert Zubrin americký vizionář aerokosmický inženýr spisovatel 1953 Sara Simeoniová italská atletka olympijská vítězka ve skoku do výšky Rod Morgenstein americký bubeník člen skupin Dixie Dregs a Winger 1954 – Trevor Francis anglický fotbalista 1956 Volen Siderov bulharský politik Denardo Coleman americký jazzový bubeník 1957 – Tony Martin anglický hudebník člen skupiny Black Sabbath 1962 – Dorian Yates anglický kulturista 1967 – Dar Williams americká zpěvačka a skladatelka 1970 – Luis Miguel mexický zpěvák populární v Latinské Americe 1978 James Franco americký herec Gabriel Heinze argentinský fotbalista 1979 – Kate Hudson americká herečka 1987 – Maria Šarapovová ruská tenistka Úmrtí Česko 1182 – Richsa Česká česká Přemyslovna asi 1165 1888 – Josef Vilém z Löschneru český lékař rektor Univerzity Karlovy 7 května 1809 1899 – Josef Machek poslanec Českého zemského sněmu starosta Chrudimi 17 března 1821 1908 – Arnošt Freissler český lékař 20 prosince 1836 1928 – Ladislav Klíma filosof a spisovatel 22 srpna 1878 1934 – Václav Čutta český malíř 28 prosince 1878 1949 – Rudolf Kögler amatérský přírodovědec tvůrce první naučné stezky 12 března 1899 1986 – Zdeněk Sklenář malíř grafik a ilustrátor 15 dubna 1910 1997 – Andrej Bělocvětov český malíř a grafik 8 října 1923 2003 Vladislav Mirvald výtvarník pedagog a fotograf 3 srpna 1921 Václav Erben český spisovatel 2 listopadu 1930 2004 – Soběslav Sejk herec 9 října 1922 2007 – Petr Rada český textař a básník 7 dubna 1932 2012 – Jindřich Bilan děkan Hornicko-geologické fakulty Technické univerzity v Ostravě 10 července 1923 Svět 1390 – Robert II Skotský král skotský 2 března 1316 1560 – Philipp Melanchthon reformační teolog 16 února 1497 1588 – Paolo Veronese italský renesanční malíř 1528 1689 – Kristýna I Švédská švédská královna 18 prosince 1626 1768 – Antonio Canal zv Canaletto italský malíř hlavní představitel benátské rokokové malby 18 října 1697 1824 – George Gordon Byron anglický spisovatel 22 ledna 1788 1834 – Jan Křtitel Pola italský šlechtic 1786 1881 – Benjamin Disraeli britský státník premiér a spisovatel 21 prosince 1804 1882 – Charles Darwin anglický biolog 12 února 1809 1888 – Thomas Russell Crampton anglický konstruktér 6 srpna 1816 1899 – Édouard Pailleron francouzský básník a dramatik 7 září 1834 1906 Spencer Gore anglický tenista a hráč kriketu 10 března 1850 Pierre Curie francouzský fyzik a chemik 15 května 1859 1914 – Charles Peirce americký matematik 10 září 1839 1916 – Colmar von der Goltz německý a osmanský polní maršál 12 srpna 1843 1919 – Alexandr Kovanko pilot konstruktér letadel 16 března 1856 1931 – Louis Dollo belgický paleontolog 7 prosince 1857 1939 – Sima Marković srbský politik 8 listopadu 1888 1940 – Jan Bukáček senátní president u Nejvyššího soudu 22 ledna 1861 1948 – Luděk Pik československý politik poslanec a starosta Plzně 18 května 1876 1949 – Ulrich Salchow švédský krasobruslař a první olympijský vítěz 7 srpna 1877 1958 – Ernst Robert Curtius německý literární historik a romanista 14 dubna 1886 1960 – Beardsley Ruml americký statistik a ekonom 5 listopadu 1894 1964 – Štefan Barnáš slovenský biskup a filozof 19 ledna 1900 1967 – Konrad Adenauer německý politik 5 ledna 1876 1971 – Earl Thomson kanadský olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek OH 1920 15 února 1895 1973 – Hans Kelsen rakouský právní teoretik 11 října 1881 1979 – Wilhelm Bittrich německý důstojník SS 26 února 1894 1983 – Jerzy Andrzejewski polský spisovatel 19 srpna 1909 1985 – Pavel Ivanovič Batov sovětský generál 1 června 1897 1989 – Daphne du Maurier anglická spisovatelka 13 května 1907 1992 – Dušan Slávik slovenský odbojář politik pronásledovaný komunistickým režimem 10 ledna 1922 1995 – David Koresh náboženský vůdce 17 srpna 1958 2002 – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 2004 – John Maynard Smith britský evoluční biolog a genetik 6 ledna 1920 2005 – Bryan Ottoson americký rockový hudebník a kytarista člen hudební skupiny American Head Charge 18 března 1978 2006 Albert Scott Crossfield americký pilot a první člověk na světě který letěl rychlostí Mach 20 2 října 1921 Karl Hugo Strunz německý mineralog 24 února 1910 2009 – James Graham Ballard britský spisovatel 15 listopadu 1930 2012 Levon Helm americký hudebník 26 května 1940 Valerij Vasiljev ruský lední hokejista 3 srpna 1949 Greg Ham australský hudebník a mutliinstrumentalista 27 září 1953 2013 – François Jacob francouzský lékař fyziolog a genetik Nobelova cena za fyziologii a lékařství 1965 17 června 1920 Svátky Česko Rostislav Rostislava Rastislav Rastislava Sokrat Timon Svět Slovensko – Jela 1945 MCMXLV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události Leden 9 ledna – Americké jednotky se vyloďují na filipínském ostrově Luzon 15 ledna – Pět dělostřeleckých pluků 1 čs armádního sboru se v prostoru Jasla úspěšně podílelo na zahájení útočné operace proti německým vojskům 16 ledna – Šest set anglických letadel svrhlo tři tisíce bomb na chemický komplex v Záluží Litvínov 19 ledna – Rozpuštění polské Zemské armády 25 ledna – Zformování 1 smíšené letecké divize v SSSR 27 ledna – Vojáky Rudé armády byl osvobozen vyhlazovací koncentrační tábor v Osvětimi Únor 3 února – Začíná bitva o Manilu 4 února – Zahájení jaltské konference 14 února – Bombardování města Drážďan 14 února 1224 hod zaútočilo na Prahu 62 bombardérů z 8 letecké armády USAAF 701 zabitých 19 února První kus japonského území byl napaden US army Šlo o malý pustý ostrov Iwo Jima 24 února – Americká armáda obsazuje Manilu a ostrov Iwodžima 1400 km od Tokia Březen 3 března – Finsko vyhlašuje válku Německu 20 března – Adolf Hitler vydal tzv „Neronův rozkaz podle kterého pod sankcí okamžitého zastřelení nesměli zůstat občané Německa na územích získaných spojenci měly být zničeny stavby a veškeré stroje a zařízení 22 března – V Káhiře je vyhlášena Liga arabských států kterou tvoří Egypt Sýrie Irák Libanon Saúdská Arábie Jemen Arabská Palestina a Zajordánsko Duben 3 dubna osvobození Bratislavy Rudou armádou 4 dubna – Začalo Gruzínské povstání na Texelu 5 dubna přijetí Košického vládního programu Vláda ČSR v Košicích uznána všemi protifašistickými velmocemi 12 dubna – Umírá prezident Roosevelt úřadu se ujímá Harry Truman 13 dubna osvobození Vídně Rudou armádou 17 dubna náletem amerických bombardérů byly téměř zničeny Škvrňany a Karlov dělnické čtvrti Plzně Americké bomby zabily 624 občanů města a 453 jich zranily 18 dubna začala největší tanková bitva u Ořechova na Moravě mezi Rudou armádou a Němci trvala cca týden 19 dubna – Vypálení osady Ploština německými nacisty masakr civilního obyvatelstva 20 dubna Američané dobyli Norimberk 21 dubna – Jednotky 3 americké armády vstoupily na čs území a dobyly Aš Göring toho dne utekl z Berlína do svého nového stanoviště na Špičáku u Železné Rudy kde ovšem zjistil že není dostavěné a putoval do Alp aby urychlil svoje jednání s americkou armádou 22 dubna Sovětská a polská armáda osvobodili koncentrační tábor Sachsenhausen 23 dubna – Vyhlazení osady Prlov německými nacisty 24 dubna dorazily první Žukovovy jednotky do severního předměstí Berlína 24 4 podepsána Charta OSN – 51 států 25 dubna US army se setkává s Rudou armádou v Torgau na Labi začal přímý útok na Berlín Sovětskou armádou americké bombardéry zničily 70% Škodových závodů v Plzni 29 dubna – Osvobozen koncentrační tábor Dachau 26 dubna – Vojska 2 ukrajinského frontu osvobodila Brno 28 dubna – Benito Mussolini a jeho milenka Clara Petacci jsou zastřeleni italskými partyzány 30 dubna Jednotky 4 ukrajinského frontu osvobodily Ostravu A Hitler páchá v Berlíně sebevraždu Francouzské ženy jdou poprvé k volbám Skončila Laponská válka – válka mezi Finskem a Německem od září 1944 Květen 1 května – V Přerově vypuklo povstání začátek květnového povstání českého lidu Goebbels se svojí ženou otrávili sebe a své děti 2 května – Němci popravili v Terezínské pevnosti 56 českých vlastenců Berlín byl dobyt Rudou armádou 5 května V Praze začíná povstání proti německé okupaci Příslušníci SS vyhladili obec Javoříčko Američané osvobodili Domažlice 6 května Jednotky americké armády osvobodily Plzeň proběhl Velkomeziříčský masakr 6 května–7 května – Masakry českých civilistů žen starců a dětí jednotkami SS v Praze Praze na pomoc přichází armáda generála Vlasova 7 května podepsána kapitulace Německa ve francouzské Remeši 8 května – Konec druhé světové války v Evropě 9 května – Tankové jednotky Rudé armády pronikly do Prahy na žádost Stalina byla podepsána kapitulace Německa znovu v Berlíně bombardování podniku ASAP v Mladé Boleslavy Rudou armádou 11 května – U Slivice na Milínsku padají jedny z posledních výstřelů Druhé světové války v Evropě Rudá armáda přijíždí do Karlových Varu 12 května skončila válka v Karlových Varech 20 května – Skončilo Gruzínské povstání na Texelu 22 května – Uzavřeny hranice mezi Československem a Rakouskem Československo obnoveno bez Podkarpatské Rusi Červen 1 června – Japonci opouští Okinawu po 82 dnech bojů a ztrátě kolem 100 000 vojáků 3 června – vyroben první litr benzínu v chemických závodech v Záluží po osvobození republiky spojeneckými vojsky 5 června – založen fotbalový klub Český sportovní klub Jablonec nad Nisou nyní FK Baumit Jablonec 18 června 19 června – příslušníci československé armády vedení Karolem Pazúrem spáchali masakr na Švédských šancích jednu z nejbrutálnějších masových vražd moderní české historie 22 června – Německo je rozděleno na 4 okupační zóny pod správou USA VB Francie a SSSR 26 června – byla podepsána Charta Spojených národů 29 června – v Zdeněk Fierlinger a Vladimír Clementis za Československo a Vjačeslav Molotov za SSSR podepsali v Moskvě Smlouvu o Zakarpatské Ukrajině kterou Československo definitivně ztratilo Podkarpatskou Rus Červenec 1 července – Německo je rozděleno mezi spojenecké okupační síly 1 července – Manifestace na Bílé hoře viz 16 července – V Nevadské poušti na letecké základně Alamogordo proběhl první pokusný jaderný výbuch 17 července – Zahájena jednání Velké Trojky v Postupimi Srpen 2 srpna – Ukončena jednání Velké trojky v Postupimi 6 srpna – Spojené státy shazují uranovou atomovou bombu Little Boy na Hirošimu v okamžiku zabito 80 tisíc lidí 8 srpna – SSSR vyhlásil válku Japonsku 9 srpna – Spojené státy shazují plutoniovou atomovou bombu „Fat Man na město Nagasaki v 2302 místního času odpovídající síle 22 kilotun TNT Pravděpodobně bylo zabito 60 až 80 tisíc lidí dalších 60 tisíc zraněno 25 srpna – Ho Či Min vyhlašuje Vietnamskou demokratickou republiku Září 2 září – Oficiální konec 2 světové války ve světě Říjen 18 října – Zahájen mezinárodní vojenský tribunál viz norimberský proces 24 října – Začala platit Charta spojených národů OSN 26 října – Konec možnosti vydávání prezidentských dekretů v Československu 31 října – Zřízen Státní ústřední archiv Slovinska Listopad 11 listopadu – Volby do Ústavodárné skupštiny v Jugoslávii drtivě vyhráli komunisté 20 listopadu – Začátek norimberského procesu 29 listopadu – Tito vyhlašuje Federativní lidovou republiku Jugoslávie Prosinec Československo bylo přinuceno postoupit Sovětskému svazu Podkarpatskou Rus Z Československa odešla všechna cizí vojska Vědy a umění V egyptském Nag Hammádí byla nalezena tzv gnostická knihovna Byl objeven chemický prvek promethium Nobelova cena za literaturu Gabriela Mistralová Chile za medicínu Alexander Fleming Ernst Boris Chain Sir Howard Walter Florey – za objev penicilínu a jeho léčebného účinku na různé infekční choroby za fyziku Wolfgang Pauli – za objev Pauliho vylučovacího principu za chemii Artturi Ilmari Virtanen – za výzkumy agrokultur a výživové chemie za mír Cordell Hull USA Narození Česko 5 ledna – Benjamin Fragner historik architektury 7 ledna – Josef Hájek ekonom a politik 8 ledna – Václav Dosbaba český malíř výtvarník a grafik † 4 února 2012 10 ledna – Antonín Blažek politik a diplomat 14 ledna – Klára Jerneková česká herečka † 31 července 2003 17 ledna – Hana Frejková česká herečka a zpěvačka 31 ledna Mečislav Borák český historik Petr Pavlík malíř sochař ilustrátor 2 února Jiří Horáček český teoretický fyzik Ivan Havlíček český fyzik a politik 3 února – Václav Peřich viceprezident NKÚ 5 února – Jan Gebhart český historik 17 února – Petr Burian herec básník a režisér 22 února – Karel Vohralík československý hokejový obránce † 17 října 1998 24 února – Jindřich Šťáhlavský zpěvák country † 5 února 2013 3 března – Vladimír Železný český žurnalista podnikatel a politik 8 března – Vlastimil Smolík český dostihový jezdec † 4 července 1994 10 března – Ladislav Štaidl kytarista pianista dirigent skladatel textař 16 března – Moris Issa český režisér syrského původu 18 března – Miloš Frýba hlasatel Československé televize † 30 prosince 2010 23 března – Mojmír Horyna český historik umění † 26 ledna 2011 29 března – Jan Bobrovský československý basketbalista trenér a sportovní funkcionář 8 dubna – Jiří Waldhauser český archeolog 11 dubna Jan Bauer novinář a spisovatel Jaroslav Malina sociokulturní antropolog archeolog a spisovatel Karel Steigerwald český dramatik scenárista a novinář 13 dubna – Štěpán Škorpil sportovní novinář televizní komentátor 17 dubna – Pavel Stratil fotbalový reprezentant 19 dubna – Jaroslav Řehna český sochař 22 dubna – Jan Vlas český divadelní herec 25 dubna Ivan Ohlídal fyzik vysokoškolský profesor a politik Jan Pospíšil dvacetinásobný mistr světa v kolové 26 dubna – Petr Oslzlý dramaturg scenárista herec a pedagog 28 dubna – Tomáš Hradílek ministr vnitra České republiky 29 dubna – Zdeněk Tylšar český hornista a hudební pedagog † 18 srpna 2006 5 května Vítězslav Hádl český hudebník Radomír Leszczynski český grafik Jiří Svoboda režisér scenárista a politik Miroslav Langer český klavírista a pedagog † 28 října 2010 Blahoslav Hruška český sumerolog asyriolog a religionista † 26 června 2008 8 května Jitka Gruntová historička a politička Miloslav Pojsl církevní historik památkář a historik umění 12 května – Zdeněk Mička český kněz a hudební skladatel 16 května – Laďa Kerndl český zpěvák 17 května – Vladimír Aichelburg česko-rakouský historik a publicista 18 května – Miroslav Středa herec a dabér 24 května – Eva Šolcová česká divadelní a filmová herečka † 21 března 1967 1 června – Karel Šíp baskytarista moderátor bavič scenárista a textař 4 června – Petr Hana český malíř † 25 prosince 1991 5 června – Evelyna Steimarová herečka 6 června – Zuzana Šavrdová česká herečka † 31 března 2011 8 června – Hana Rysová česká fotografka 13 června – Jiří Kuthan český historik a historik umění 17 června – Miroslav Konrád český akademický malíř 18 června – Bohumil Veselý český fotbalista 20 června – Dana Hlaváčová česká filmová herečka 23 června – Jan Hrubý český grafik karikaturista 26 června – Ondřej Neff český spisovatel science fiction a novinář 27 června – Ladislav Maria Wagner malíř grafik a sochař 29 června – Pavel Minařík agent komunistické Státní bezpečnosti 2 července – Erich Šefčík český archivář historik numismatik † 15 října 2004 4 července – Miloslav Topinka český básník a esejista 5 července Kamil Kalina psychiatr adiktolog a politik Viktor Sodoma český zpěvák 7 července – Karel Kafka český abstraktní malíř 10 července – Jiří Nykodým soudce Ústavního soudu 13 července – Josef Vejvoda hudební skladatel bubeník aranžér kapelník a dirigent 15 července – Michal Pavlata herec 24 července – Michael Janík český folkový písničkář 28 července – Václav Žák programátor politik a publicista 29 července Josef Jonáš lékař působící v oblasti alternativní medicíny Ivan Rajmont český režisér a divadelní pedagog 31 července – Tomáš Vačkář hudební skladatel † 2 května 1963 5 srpna – Miroslav Štěpán český politik Komunistické strany Československa † 23 března 2014 6 srpna – Josef Reischig český biolog † 10 srpna 2008 8 srpna – Štěpán Rak český kytarista hudební skladatel a pedagog 12 srpna – František Koudelka český malíř a sochař 14 srpna – Michal Černoušek psycholog pedagog a publicista † 16 ledna 2005 19 srpna – Helena Haškovcová česká bioložka a filosofka 20 srpna – Sylvie Richterová básnířka prozaička a literární teoretička 30 srpna – Libuše Moníková česká německy píšící spisovatelka † 12 ledna 1998 2 září – Ladislav Potměšil herec 6 září – Petr Novák český zpěvák a skladatel † 19 srpna 1997 13 září – Jiří Svoboda skladatel filmové hudby † 11 března 2004 14 září – Jaroslav Uhlíř skladatel herec zpěvák komik klavírista 16 září – Ondřej Suchý novinář moderátor spisovatel a textař 8 října – Zdena Herfortová filmová a divadelní herečka 9 října – Jiří Kroupa historik umění 16 října – Pavel Varvařovský veřejný ochránce práv 17 října – Petr Musílek český spisovatel 21 října – Vojtěch Steklač spisovatel a překladatel 22 října – Martin Říha architekt a urbanista 24 října – John Bok politický aktivista 31 října – Rostislav Vaněk český tvůrce písma typograf a pedagog 6 listopadu – Jiří Žáček český spisovatel překladatel básník 7 listopadu – Vladimír Macura český spisovatel literární vědec a kritik † 17 dubna 1999 11 listopadu – Dana Syslová česká herečka a moderátorka 12 listopadu – Miroslav Paleček český folkový písničkář 13 listopadu – Jan Čarvaš baskytarista a zpěvák † říjen 2008 16 listopadu Jiří Jilík novinář publicista spisovatel a folklorista František Vnouček český politik † 22 května 2008 19 listopadu – Josef Opatrný český historik a iberoamerikanista 21 listopadu – Jarmila Jeřábková česká návrhářka dřevěných hraček 23 listopadu – Vladimír Jánoš český veslař reprezentant Československa olympionik 25 listopadu – Ladislav Kantor zpěvák hudební publicista režisér a politik 27 listopadu Zdeněk Rosenbaum novinář redaktor a spisovatel Natalie Venclová česká archeoložka 28 listopadu – Boris Krajný český klavírista a pedagog 29 listopadu – Hana Maciuchová česká herečka 3 prosince – Zdeněk Porybný český novinář 5 prosince – Dušan Tešnar viceprezident NKÚ 8 prosince – Lubomír Hrouda český botanik 11 prosince – Luděk Zahradníček český biochemik politik a diplomat 17 prosince – Miloš Čižmář archeolog † 31 července 2012 18 prosince – Jan Krámek český politik 21 prosince – Ivan Rössler textař novinář scenárista dramaturg 24 prosince – Evžen Jecho český sochař grafik architekt spisovatel novinář 25 prosince – Richard Tesařík český zpěvák 28 prosince – Emil Přikryl architekt 30 prosince – Jaroslav Hellebrand veslař reprezentant Československa olympionik ? – Jaroslav Poncar český fotograf Svět 1 ledna Jacky Ickx belgický motocyklový a automobilový závodník Woo-ping Yuen čínský režisér kung-fu akčních filmů scenárista a herec 3 ledna – Stephen Stills americký kytarista zpěvák a písničkář 4 ledna – Richard Schrock americký chemik Nobelova cena 2005 6 ledna – Alfredo Conde španělský galicijský prozaik 7 ledna – Dave Cousins britský matematik a zpěvák 9 ledna Roger Chartier francouzský kulturní historik Jana Posnerová slovenská sportovní gymnastka stříbrná na OH Levon Ter-Petrosjan první arménský prezident 10 ledna – Rod Stewart britský zpěvák 21 ledna Pete Kircher britský bubeník Martin Shaw anglický herec 22 ledna Michael Cristofer americký dramatik scenárista režisér a herec Christoph Schönborn rakouský kardinál 25 ledna Philippe Ouédraogo burkinafaský kardinál Marián Posluch ministr spravedlnosti Slovenska Dave Walker britský zpěvák a kytarista 26 ledna Ashley Hutchings britský zpěvák a baskytarista Barbara Kruger americká vizuální a konceptuální umělkyně Jacqueline du Pré anglická violoncellistka † 19 října 1987 28 ledna John Perkins americký aktivista spisovatel literatury faktu Robert Wyatt britský hudebník zpěvák klávesista 29 ledna – Tom Selleck americký herec scenárista a producent 30 ledna – Me'ir Dagan ředitel izraelské zpravodajské služby Mosad 31 ledna – Joseph Kosuth americký konceptuální umělec 6 února – Bob Marley jamajský zpěvák skladatel a kytarista † 11 května 1981 9 února – Mia Farrowová americká herečka zpěvačka 11 února – Ralph Doubell australský olympijský vítěz v běhu na 800 metrů 12 února Maud Adamsová švédská herečka Cliff DeYoung americký herec a hudebník David Friedman americký ekonom právní teoretik a spisovatel 13 února – Evald Flisar slovinský spisovatel básník překladatel dramatik 14 února Vic Briggs anglický kytarista pianista baskytarista a zpěvák Hans Adam II vládnoucí lichtenštejnský kníže 15 února John Helliwell britský hudebník Douglas Hofstadter americký filosof 18 února – Damjan Prelovšek slovinský historik umění diplomat a vodní slalomář 20 února – George F Smoot americký astrofyzik Nobelova cena 2006 21 února – Paul Newton baskytarista skupiny Uriah Heep 23 února – Světlana Gerasimenková ukrajinská astronomka 24 února – Steve Berrios americký jazzový bubeník † 24 července 2013 25 února – Elkie Brooks anglická rocková bluesová zpěvačka 28 února – Bubba Smith americký herec a sportovec † 3 srpna 2011 1 března – Wilfried Van Moer belgický fotbalista 5 března – Randy Matson americký atlet olympijský vítěz ve vrhu koulí 8 března Micky Dolenz americký rockový zpěvák hudebník skladatel a herec Anselm Kiefer německý neoexpresionistický malíř a sochař 9 března – Robin Trower britský kytarista 10 března – Min Tanaka japonský tanečník a herec 11 března Harvey Mandel americký kytarista Pirri španělský fotbalista 12 března Sammy Gravano americký gangster Liza Minnelli americká zpěvačka a herečka 13 března – Anatolij Fomenko ruský matematik 18 března Joy Fieldingová kanadská spisovatelka a herečka John H White americký fotograf Susan Tyrrell americká herečka † 16 června 2012 Eric Woolfson britský hudebník zpěvák klávesista a skladatel † 2 prosince 2009 19 března – Jozef Moravčík předseda vlády Slovenska 20 března – Fedor Gál slovenský politik sociolog prognostik a podnikatel 21 března – Jorge Blanco americký sochař grafický designér a ilustrátor 23 března Franco Battiato italský zpěvák skladatel muzikant režisér a malíř Eric De Vlaeminck belgický mistr světa v cyklokrosu David Grisman americký hudebník hudební producent a skladatel 24 března – Robert T Bakker americký paleontolog 25 března – Hermann Flaschka rakouský teoretický fyzik a matematik 30 března – Eric Clapton britský kytarista zpěvák a hudební skladatel 31 března – Gabe Kaplan americký komik herec 4 dubna – Daniel Cohn-Bendit francouzsko-německý politik 12 dubna – Miller Anderson britský bluesový a rockový zpěvák a kytarista 13 dubna Lowell George americký zpěvák-skladatel multiinstrumentalista † 29 června 1979 Judy Nunn australská herečka scenáristka a spisovatelka 14 dubna Ritchie Blackmore anglický kytarista Eva Wagnerová-Pasquierová dcera Wolfganga Wagnera ředitelka Hudebních slavností v Bayreuthu 16 dubna – Ivan Marton slovenský muzikolog hudební dramaturg a politik 19 dubna – George Alencherry indický kardinál 20 dubna Michael Brandon americký herec Thein Sein prezident Myanmaru Naftali Temu keňský atlet běžec na dlouhé tratě olympijský vítěz † 10 března 2003 22 dubna – Ján Ďuriš slovenský kameraman 24 dubna – Doug Clifford americký bubeník 25 dubna Stu Cook hráč na baskytaru Björn Ulvaeus švédský textař skladatel zpěvák kytarista spisovatel 29 dubna Hugh Hopper britský baskytarista † 7 června 2009 Tammi Terrell americká zpěvačka a textařka písní † 16 března 1970 30 dubna – Michael Smith americký astronaut † 28 ledna 1986 2 května Goldy McJohn kanadský rockový klávesista Judge Dread anglický reggae a ska umělec † 13 března 1998 4 května – Georg Wadenius švédský kytarista baskytarista zpěvák a skladatel 5 května – Margita Reiznerová slovenská spisovatelka publikující v romštině 6 května – Bob Seger americký zpěvák kytarista pianista a skladatel 8 května – Keith Jarrett americký jazzový pianista a skladatel 13 května Lou Marini americký saxofonista a skladatel Tammám Salám premiér Libanonu 14 května – Vladislav Ardzinba abcházský prezident † 4 března 2010 15 května – Duarte Pio vévoda z Braganzy pravnuk portugalského krále Michala I 16 května Carlos Osoro Sierra arcibiskup madridský Bob Young britský hudebník a spisovatel 17 května Tony Roche australský tenista Ľudovít Zlocha slovenský fotbalista 19 května – Pete Townshend anglický rockový hudebník 20 května – Anton Zeilinger rakouský fyzik 21 května – Ernst Messerschmid německý fyzik a astronaut 24 května – Priscilla Presleyová americká herečka 28 května – John Fogerty americký zpěvák písničkář a kytarista 29 května – Gary Brooker britský zpěvák a klávesista 31 května Laurent Gbagbo prezident republiky Pobřeží slonoviny Rainer Werner Fassbinder německý režisér scenárista dramatik a herec † 10 června 1982 1 června – Jim McCarty americký rockový kytarista 4 června – Anthony Braxton americký saxofonista flétnista klavírista a hudební skladatel 7 června Napoleon Murphy Brock americký saxofonista flétnista kytarista zpěvák skladatel Wolfgang Schüssel kancléř Rakouska 8 června Mark Podwal americký spisovatel výtvarník lékař a publicista Gyula Popély slovenský historik a politik 9 června Betty Mahmoody americká spisovatelka Faina Melniková sovětská olympijská vítězka v hodu diskem 13 června – Ronald John Grabe americký kosmonaut 14 června – Rod Argent britský klávesista a zpěvák 15 června – Robert Sarah guinejský kardinál 17 června – Eddy Merckx belgický profesionální cyklista 19 června Radovan Karadžić bosenskosrbský politik básník psychiatr a válečný zločinec Mario Livio izraelský astrofyzik a autor populárně-naučné literatury Aun Schan Su Ťij barmská politička Nobelova cena za mír 1991 21 června – Adam Zagajewski polský básník prozaik a překladatel 23 června – Eric Emerson americký herec tanečník a hudebník † 28 května 1975 24 června – Betty Stoveová nizozemská profesionální tenistka 25 června – Carly Simon americká zpěvačka skladatelka a spisovatelka 27 června – Joey Covington americký rockový bubeník † 4 června 2013 1 července – Debbie Harry americká zpěvačka-skladatelka a herečka 2 července – Randy Holden americký rockový kytarista a zpěvák 3 července – Saharon Šelach izraelský matematik 4 července – Stanisław Ryłko polský římskokatolický kardinál 8 července – Micheline Calmy-Rey prezidentka Švýcarska 9 července – Dean Koontz americký spisovatel 10 července Ron Glass americký herec Virginia Wadeová britská tenistka 14 července – Jim Gordon americký bubeník 17 července Aleksandar II Karađorđević současný následník trůnu Srbska Ján Morovič slovenský vysokoškolský pedagog kybernetik a politik 18 července – Miklós Duray slovenský geolog a politik 26 července Helen Mirrenová britská herečka a režisérka Panajotis Pikramenos řecký soudce a premiér 28 července – Jim Davis americký kreslíř 29 července – Joe Beck americký jazzový kytarista † 22 července 2008 30 července Patrick Modiano francouzský spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu 2014 David Sanborn americký saxofonista a hudební skladatel 31 srpna – Jicchak Perlman izraelsko-americký houslista dirigent pedagog 1 srpna – Douglas Dean Osheroff americký fyzik Nobelova cena 1996 12 srpna – Jean Nouvel francouzský architekt 14 srpna Steve Martin americký herec spisovatel hudebník a skladatel Wim Wenders německý filmový režisér fotograf Dennis O'Rourke australský dokumentarista producent režisér a scenárista † 15 června 2013 15 srpna – Alain Juppé premiér Francie 19 srpna – Ian Gillan britský zpěvák a klávesista 20 srpna – Jürgen Heinrich německý herec a režisér 21 srpna – Basil Poledouris americký skladatel filmové hudby † 8 listopadu 2006 23 srpna Rita Pavone italská zpěvačka a herečka Bob Peck britský divadelní televizní a filmový herec † 4 dubna 1999 24 srpna – Ken Hensley britský hudebník 28 srpna Michael Aizenman izraelsko-americký fyzik a matematik Milan Kňažko slovenský herec a politik 29 srpna Wyomia Tyusová americká sprinterka olympijská vítězka Karol Jokl slovenský fotbalista československý reprezentant † 28 října 1996 30 srpna – Fred Tackett americký kytarista zpěvák hráč na mandolínu a trubku 31 srpna Van Morrison britský zpěvák písničkář básník a multiinstrumentalista Leonid Popov sovětský vojenský letec a kosmonaut 1 září – Abd Rabú Mansúr Hádí prezident sjednoceného Jemenu 5 září – Eva Bergmanová švédská režisérka 7 září – Jacques Lemaire kanadský hokejista 8 září – Vinko Puljić bosenský kardinál 9 září Doug Ingle americký rockový klávesista a zpěvák Craig Arnold Tracy britský matematik 10 září – José Feliciano portorikánský slepý zpěvák skladatel a kytarový virtuóz 11 září – Franz Beckenbauer německý fotbalista trenér a manažer 15 září – Mukrín bin Abd al-Azíz saúdskoarabský korunní princ 17 září – Bruce Spence novozélandský herec 18 září – Kamil Peteraj slovenský spisovatel překladatel básník a textař 21 září – Bjarni Tryggvason kanadský fyzik a astronaut 23 září – Igor Sergejevič Ivanov ministr zahraničních věcí Ruské federace 25 září – Dee Dee Warwick americká zpěvačka † 18 října 2008 26 září Bryan Ferry anglický zpěvák hudební skladatel a klávesista Ariel Zeitoun francouzský režisér scenárista 29 září – Naděžda Čižovová ruská olympijská vítězka ve vrhu koulí 30 září – Ehud Olmert šestnáctý premiér Izraele 1 října – Haris Silajdžić bosenský premiér 2 října Martin Hellman americký kryptolog Don McLean americký zpěvák-skladatel a kytarista Wando brazilský zpěvák kytarista a hudební skladatel † 8 února 2012 3 října Klaus Merz švýcarský básník a spisovatel Viktor Sanějev gruzínský olympijský vítěz v trojskoku 10 října – Antonio Cañizares Llovera španělský kardinál 14 října Colin Hodgkinson britský rockový jazzový a bluesový baskytarista Bernard Chouet švýcarský geofyzik Tony Duran britský kytarista a zpěvák † 19 prosince 2011 15 října Neofyt Bulharský patriarcha Bulharské pravoslavné církve Hans-Gert Pöttering předseda Evropského parlamentu 17 října – Graça Machelová první dáma Jihoafrické republiky 18 října – Huell Howser americký herec a komik † 7 leden 2013 20 října – Gizela Gáfriková slovenská básnířka a literární historička † 6 března 2014 21 října – Nikita Michalkov ruský herec scenárista a filmový režisér 22 října – Leslie West americký rockový kytarista zpěvák a textař 27 října – Luiz Inácio Lula da Silva prezident Brazílie 28 října Simon Brett anglický spisovatel Elton Dean britský saxofonista † 7 února 2006 2 listopadu – Anton Solomucha francouzský umělec a fotograf 3 listopadu Gerd Müller německý fotbalista Nick Simper zakládající člen rockové skupiny Deep Purple 8 listopadu Richard Farda hokejista a hokejový trenér Vincent Nichols anglický kardinál 11 listopadu Daniel Ortega nikaragujský prezident Pierre Pelot francouzský spisovatel 12 listopadu Emil Horváth slovenský herec režisér a divadelní pedagog Neil Young kanadský zpěvák písničkář hudebník a filmový režisér 15 listopadu Bob Gunton americký herec Anni-Frid Lyngstad švédská zpěvačka 16 listopadu – Jan Bucquoy belgický filmový a divadelní režisér spisovatel 18 listopadu – Mahinda Radžapaksa prezident Srí Lanky 19 listopadu – Frans Sammut maltský spisovatel a esejista † 4 května 2011 21 listopadu – Goldie Hawnová americká tanečnice herečka a producentka 23 listopadu – Asaf Dajan izraelský filmový režisér herec scenárista a producent † 1 května 2014 26 listopadu Daniel Davis americký herec John McVie britský baskytarista 27 listopadu Phil Bloom holandská umělkyně fotografka konferenciérka a herečka Randy Brecker americký trumpetista John Gatchell americký jazzový trumpetista † 9 června 2004 30 listopadu Roger Glover velšský baskytarista Radu Lupu rumunský klavírista 1 prosince – Bette Midler americká zpěvačka a herečka 4 prosince – Roberta Bondarová lékařka první astronautka z Kanady 5 prosince – Moše Kacav prezident Izraele 6 prosince – Rafał Wojaczek polský básník † 11 května 1971 8 prosince – John Banville irský spisovatel dramatik a scenárista 10 prosince – Marek Grechuta polský zpěvák hudební skladatel a textař † 9 října 2006 12 prosince – Tony Williams americký jazzový bubeník † 23 února 1997 17 prosince – Jacqueline Wilsonová britská spisovatelka 20 prosince – Peter Criss americký hudebník a herec 21 prosince – Millie Hughesová americká astronautka 22 prosince – Jean-Pierre Kutwa kardinál z Pobřeží slonoviny 23 prosince Ron Bushy americký rockový bubeník Raymond Elias Feist americký autor fantasy literatury 24 prosince Lemmy britský zpěvák a baskytarista Nicholas Meyer americký filmový scenárista producent režisér a spisovatel 25 prosince – Noel Redding anglický rockový kytarista † 11 května 2003 28 prosince – Biréndra nepálský král † 1 června 2001 29 prosince – Zagalav Abdulbekov sovětský zápasník volnostylař olympijský vítěz 30 prosince – Davy Jones anglický rockový zpěvák skladatel a herec † 29 února 2012 31 prosince – Leonard Adleman americký informatik a molekulární biolog ? – Bertil Mårtensson švédský filosof a spisovatel ? – Dennis McCarthy americký hudební skladatel ? – Ewa Partum polská konceptuální umělkyně a fotografka ? – Ahmad Chomejní íránský islámský duchovní † 17 března 1995 ? – Roy Wallis americký sociolog † 1990 ? – Walter Liedtke americký historik umění † 3 února 2015 ? – Barbara Rubin americká experimentální filmová režisérka † 1980 Úmrtí Česko leden – Gustav Schorsch český herec divadelní režisér a překladatel 29 ledna 1918 2 ledna – Vít Nejedlý hudební skladatel 22 června 1912 9 ledna – Theodor Wollschack československý politik německé národnosti 23 května 1855 10 ledna – Jan Vella československý pilot RAF 10 května 1906 18 ledna – Josef Žižka výsadkář 10 října 1913 21 ledna pravděpodobně – Karel Poláček český spisovatel 22 března 1892 21 ledna nebo 22 ledna – Karel Bondy český advokát finančník politik a odbojář 21 prosince 1906 21 ledna – František Holý voják a příslušník výsadku Courier-5 20 dubna 1921 26 ledna – Jaroslav Lonek letecký konstruktér 22 prosince 1904 30 ledna – Jaromír Nečas český sociálně demokratický politik 17 listopadu 1888 leden – Gideon Klein klavírista a skladatel 6 prosince 1919 5 února – Georges Kars český malíř krajin a aktů 1882 8 února – Jaroslav Šimsa český publicista a filosof 12 října 1900 14 února Vlasta Štáflová spisovatelka 1 dubna 1907 Otakar Štáfl český malíř 30 prosince 1884 17 února – Ivan Hálek lékař spisovatel pedagog a politik 11 listopadu 1872 19 února Alois Laub legionář důstojník Československé armády a odbojář 31 prosince 1896 Josef Fischer český filozof sociolog a publicista 2 dubna 1891 Karel Nejedlý vůdčí osobnost československého protinacistického odboje ? 1896 25 února – František Chvalkovský politik a diplomat 30 července 1885 26 února – Viktor Kaufmann lékař odbojář 21 srpna 1900 únor – Jaroslav Krátký příslušník výsadkové operace Karas 8 října 1911 1 března Oldřich Janko voják a příslušník výsadku Sulphur 26 listopadu 1910 Adolf Horák československý voják a velitel výsadku Sulphur 16 května 1908 2 března – Engelmar Hubert Unzeitig sudetský kněz a řeholník odpůrce nacismu 1 března 1911 6 března – Rudolf Karel hudební skladatel a dirigent 9 listopadu 1880 9 března – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium 14 března 1912 13 března – Alois Kříž československý politik 13 března 1881 14 března – Dalibor Brochard československý letec 246 perutě RAF 11 května 1924 20 března Jaroslav Kratochvíl český spisovatel 17 ledna 1885 Ladislav Rašín český právník a politik 22 června 1900 21 března – Emanuel Halman český sochař 13 prosince 1873 22 března – Jaromír Funke český fotograf 1 srpna 1896 24 března – Karel Veselý-Jilemský hudební skladatel 26 srpna 1915 27 března – František Hasa strojní inženýr rektor ČVUT 4 února 1863 30 března – Karel Moor český skladatel a dirigent 26 prosince 1873 duben – Josef Čapek český malíř a spisovatel 23 března 1887 5 dubna – Karel Jaroslav Obrátil spisovatel básník a překladatel 2 listopadu 1866 6 dubna – Stěpan Vajda československý důstojník nositel titulu Hrdina Sovětského svazu 17 ledna 1922 12 dubna Josef Mareš poslanec a starosta Znojma 17 října 1885 Jaromír Sedláček děkanem právnické fakulty v Brně 2 září 1885 Vilém Mathesius český jazykovědec a literární historik 3 srpna 1882 17 dubna – František Záviška český teoretický fyzik 18 listopadu 1879 20 dubna – Josef Jílek katolický kněz člen protinacistického odboje 19 října 1908 22 dubna – Theodor Schulz český právník hráč na historické nástroje a hudební skladatel 23 dubna 1875 27 dubna – Lev Krča architekt 21 července 1902 28 dubna Vítězslav Lepařík voják a velitel výsadku Glucinium 14 srpna 1914 Viktor Šulc český divadelní režisér 7 března 1897 2 května – Zdeněk Bořek Dohalský český šlechtic člen protinacistického odboje a novinář 10 května 1900 5 května Emanuel Moravec ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády 17 dubna 1893 Emil Pavel Lány český šlechtic právník a historik 6 července 1879 Anton Dietl československý politik německé národnosti 13 října 1868 7 května Zdeněk Stránský herec ? 1921 Vojtěch Jirát literární historik a kritik 22 května 1902 8 května Josef Gemrot lidovecký poslanec 22 ledna 1903 Vladimír Eliáš odbojář 17 ledna 1903 Jindřich Freiwald architekt 6 června 1890 Felix Achille de la Cámara český spisovatel hrabě a producent 8 listopadu 1897 Karl Friedrich Kühn český architekt a historik umění 17 února 1884 9 května – František Bidlo český kreslíř karikaturista 3 září 1895 10 května Konrad Henlein sudetoněmecký politik a vůdce separatistického hnutí 6 května 1898 Jan Sviták český režisér herec a scenárista 23 prosince 1893 Joe Jenčík český tanečník pedagog a choreograf 22 října 1893 Franz Hodina československý politik německé národnosti 30 listopadu 1877 Karl Fritscher československý politik německé národnosti 28 července 1875 13 května – Josef Šnejdárek český armádní generál 2 dubna 1875 18 května – Vladimír Helfert český muzikolog 24 března 1866 19 května – Gustav Oberleithner československý politik německé národnosti 8 dubna 1870 25 května – Vilém Kurz český klavírista a pedagog 23 prosince 1872 27 května Josef Šusta český historik spisovatel a politik 19 února 1874 František Pánek československý politik 31 ledna 1853 květen Jindřich Vojáček český právník a hudební skladatel 11 července 1888 Ernst Schollich československý politik starosta Nového Jičína 26 dubna 1882 Rudolf Slawitschek pražský německý spisovatel 6 prosince 1880 4 června Bohumil Vlasák ministr financí Československa 31 května 1871 Ottokar Schubert československý politik německé národnosti 22 října 1867 9 června – Antonín Procházka český malíř 5 června 1882 11 června – František Teplý archivář a regionální historik 5 února 1867 13 června – František Kloz československý fotbalový reprezentant 19 května 1905 21 června – Josef Hora český básník 8 července 1891 27 června – Emil Hácha československý politik a 3československý prezident 12 července 1872 28 června – Alois Šmolík československý konstruktér letadel 19 června 1897 1 července – Alois Říha primátor Prahy za okupace 21 července 1875 7 července – Václav Joachim český právník vysokoškolský profesor 13 listopadu 1876 10 července – Otakar Hřímalý český hudební skladatel a pedagog 20 prosince 1883 12 července – Kamil Roškot český architekt 29 dubna 1886 19 července – Augustin Vološin podkarpatskoruský duchovní československý politik 17 března 1874 28 července – Alois Šmolík český letecký konstruktér 16 dubna 1897 červenec – Fritz Tampe děčínský sochař 8 února 1887 16 srpna Kamil Krofta český historik a politik 17 července 1876 Rudolf Hotowetz československý politik 12 října 1865 20 srpna – Karel Dvořáček spisovatel 31 října 1911 24 srpna – Josef Miloslav Kořínek český slavista 10 ledna 1899 25 srpna – Zdenka Košáková česká zahradní architektka návrhářka a malířka 5 března 1899 26 srpna – Franz Werfel rakousko-český německy píšící spisovatel 10 září 1890 28 srpna František Houska kynolog a spisovatel 23 srpna 1873 František Minařík katolický kněz 15 července 1864 3 září – Jindřich Seidl český hudební skladatel 6 března 1883 5 září – Louis Weinert-Wilton sudetoněmecký spisovatel 11 května 1875 6 září Josef Pfitzner český historik a válečný zločinec německé národnosti 24 března 1901 Bohumil Tomáš český dirigent a hudební skladatel 31 ledna 1871 7 září – Moritz Vetter-Lilie moravský šlechtic rakouský a československý politik 22 srpna 1856 10 září Josef Gočár český architekt 13 března 1880 Josef Jan Frič zakladatel hvězdárny na Ondřejově 12 března 1861 Hugo Steiner-Prag pražský německý grafik 12 prosince 1880 16 září – Mořic Hruban český politik 30 listopadu 1862 26 září – Alois Mezera architekt 20 června 1889 10 října – Jan Křtitel Voves český varhaník a hudební skladatel 27 srpna 1885 25 října – Vít Grus pardubický měšťan 5 května 1861 30 října Svatopluk Innemann český režisér scenárista kameraman a herec 18 února 1896 Štěpán Zálešák český sochař a řezbář 9 ledna 1874 12 listopadu – Eugen Ledebur-Wicheln československý politik německé národnosti 14 listopadu 1873 19 listopadu – Jan Gajdoš gymnasta 27 prosince 1903 24 listopadu – Anton Schäfer československý politik německé národnosti 12 srpna 1868 30 listopadu Emil Martinec organizátor celní služby 21 ledna 1869 Jaromír Herle byl český hudební skladatel a sbormistr 23 srpna 1872 2 prosince – Josef Havlín československý politik 2 října 1882 3 prosince – Emil Bobek československý politik německé národnosti 6 ledna 1883 5 prosince – Otto Lev Stanovský kněz rektor Arcibiskupského semináře v Praze skladatel 8 listopadu 1882 9 prosince – Antonín Vysloužil katolický kněz oběť komunistického teroru ? 1890 11 prosince – Rudolf Jung československý politik významný člen NSDAP 16 dubna 1882 12 prosince – Bedřich ze Schaumburg-Lippe šlechtic majitel zámků v Náchodě a Ratibořicích 1868 20 prosince – Jaroslav Marek československý politik 22 října 1874 ? – Ferenc Egry československý politik maďarské národnosti 1864 ? – Josef Teska československý politik 9 března 1868 ? – Adam Fahrner československý politik německé národnosti 1873 ? – Josef Matoušek čs ministr průmyslu obchodu a živností 1876 ? – Viliam Pauliny československý ekonom a politik 20 prosince 1877 ? – Jindřich Trnobranský československý politik 12 května 1883 ? – Rudolf Viest ministr čs vlády v exilu slovenský generál 24 září 1890 ? – Štefan Fencik ministr autonomní vlády Podkarpatská Rusi 13 října 1892 ? – Alois Wierer malíř a grafik 2 ledna 1878 ? – Karel Pazderský český učitel a malíř 29 dubna 1894 ? – Rudolf Altschul básník účastník druhého odboje 22 dubna 1927 ? – Friedrich Kick pražský německý architekt 26 června 1867 ? – Anna Pollertová členka odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme PVVZ 7 května 1899 Svět 4 ledna – Nikolaus Heilmann nacistický důstojník 20 dubna 1903 6 ledna – Vladimir Ivanovič Vernadskij ruský mineralog 28 února 1863 14 ledna – Zoltán Brüll slovenský horolezec horský vůdce a lékař 22 června 1905 22 ledna Else Lasker-Schülerová německá básnířka a dramatička 11 února 1869 Arthur Symons britský básník 28 února 1865 25 ledna – Antoni Świadek polský katolický kněz mučedník blahoslavený 27 března 1909 26 ledna – Herbert von Obwurzer rakouský veterán německý generál Waffen-SS 26 června 1888 30 ledna – Albert Mockel belgický básník 27 prosince 1866 1 února – Johan Huizinga holandský kulturní historik 7 prosince 1872 3 února – Roland Freisler německý nacistický soudce 30 října 1893 6 února – Robert Brasillach francouzský proněmecký spisovatel a žurnalista 31 března 1909 9 února – Emil von Homann ministr veřejných prací Předlitavska 1 září 1862 10 února – Giovanni Palatucci italský právník Spravedlivý mezi národy 31 května 1909 12 února – Michal Bubnič diecézny biskup rožňavský 22 května 1877 19 února – Józef Zapłata polský katolický duchovní blahoslavený 5 března 1904 20 února – Maria Julia Rodzińska polská mučednice blahoslavená 16 března 1899 21 února – Eric Liddell britský atlet a misionář 16 ledna 1902 23 února – Alexej Nikolajevič Tolstoj ruský spisovatel 10 ledna 1883 24 února – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel 26 února 1866 1 března – Perec Goldstein židovský příslušník protinacistického odboje 4 července 1923 3 března – Arthur Nebe německý nacistický politik 13 listopadu 1894 11 března – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů 18 března 1880 16 března – Maurice Halbwachs francouzský filozof a sociolog 11 března 1877 19 března – Willem Jan Aalders nizozemský reformovaný teolog 19 září 1870 21 března – Arthur Nebe německý nacistický generál policie 13 listopadu 1894 23 března – Tadamiči Kuribajaši japonský generál ve druhé světové válce 7 července 1891 25 března – Hilary Paweł Januszewski polský kněz a mučedník 11 června 1907 26 března Boris Michajlovič Šapošnikov sovětský vojenský teoretik náčelník generálního štábu Rudé armády 2 října 1882 David Lloyd George britský státník 17 ledna 1863 31 března Natalia Tułasiewicz polská mučednice blahoslavená 9 dubna 1906 Hans Fischer německý organický chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 27 července 1881 duben – Héléne Berrová francouzská spisovatelka 27 března 1921 2 dubna – Vilmos Apor maďarský šlechtic katolický duchovní a mučedník 29 února 1892 7 dubna Kósaku Ariga admirál japonského císařského námořnictva 21 srpna 1897 Seiiči Itó japonský admirál 26 července 1890 Hisao Kotaki důstojník japonského císařského námořnictva 7 listopadu 1901 9 dubna Theodor Haecker německý katolický spisovatel 4 června 1879 Georg Elser němec nezdařilý atentátník na Adolfa Hitlera 4 ledna 1903 Wilhelm Canaris německý admirál vedoucí Abwehru vojenské zpravodajské služby 1 ledna 1887 Dietrich Bonhoeffer německý teolog filosof a bojovník proti nacismu 4 února 1906 10 dubna – Paul Leppin německý spisovatel 27 listopadu 1878 12 dubna – Franklin Delano Roosevelt americký prezident 30 ledna 1882 13 dubna – Ernst Cassirer německo-americký filosof 28 července 1874 17 dubna – Hannie Schaftová nizozemská komunistická odbojářka 16 září 1920 18 dubna Wilhelm Wied albánský kníže 26 března 1876 John Ambrose Fleming britský fyzik 29 listopadu 1849 20 dubna Paul Thümmel agent Abwehru i čs rozvědky 15 ledna 1902 Wacław Sieroszewski polský spisovatel 24 srpna 1858 21 dubna – Walter Model německý generál 24 ledna 1891 22 dubna – Käthe Kollwitzová německá sochařka a malířka 8 července 1867 23 dubna – Dimitrije Ljotić ministr spravedlnosti jugoslávské vlády za druhé světové války 12 srpna 1891 24 dubna – Günther Lützow německý stíhací pilot 4 září 1912 27 dubna Claudio Fogolin italský cyklista automobilový závodník a spoluzakladatel firmy Lancia 30 dubna 1872 Hendrik Bulthuis holandský spisovatel esperantista 15 září 1865 28 dubna Hermann Föttinger německý elektroinženýr a vynálezce 9 února 1877 Benito Mussolini italský fašistický vůdce 29 července 1883 Clara Petacci milenka Benita Mussoliniho 28 února 1912 29 dubna – Hermann Fegelein velitel Waffen-SS 30 října 1906 30 dubna Adolf Hitler nacistický vůdce 20 dubna 1889 Eva Braunová přítelkyně později manželka Adolfa Hitlera 6 února 1912 duben – Władysław Goral biskup lublinský katolický blahoslavený 1 května 1898 1 května Joseph Goebbels nacistický říšský ministr propagandy 29 října 1897 Magda Goebbelsová manželka Josepha Goebbelse 11 listopadu 1901 Wilhelm Burgdorf generál pěchoty německého Wehrmachtu 15 února 1895 2 května – Martin Bormann nacistický válečný zločinec 17 června 1900 4 května – Fedor von Bock německý polní maršál 3 prosince 1880 5 května – Werner Ostendorff nacistický generál 15 srpna 1903 6 května – Georg von Majewski německý generál wehrmachtu 30 listopadu 1888 8 května – Paul Giesler ministerský předseda Bavorska za 2 světové války 15 června 1895 9 května Oleksandr Mychajlovyč Kolessa ukrajinský literární historik a rakouský politik 24 dubna 1867 Hans Kammler nacistický stavební inženýr a generál 29 srpna 1901 10 května – Fritz Freitag nacistický generál 28 dubna 1894 11 května – John Rogers Commons americký ekonom 13 října 1862 12 května Richard Thomalla německý nacistický válečný zločinec 23 října 1903 Karolina Marie Rakousko-Toskánská rakouská arcivévodkyně a sasko-kobursko-ghotská princezna 5 září 1869 Carl von Pückler-Burghauss německý šlechtic veterán první světové války a důstojník Waffen-SS 7 října 1886 13 května – Oscar Almgren švédský archeolog 9 listopadu 1869 15 května – Charles Williams britský básník a romanopisec 20 září 1886 20 května – Otto von Feldmann německý důstojník a politik 6 srpna 1873 23 května Franz Ziereis velitel koncentračního tábora Mauthausen-Gusen 13 srpna 1905 Heinrich Himmler Říšský vůdce SS 7 října 1900 25 května – Děmjan Bědnyj sovětský spisovatel 13 dubna 1883 31 května – Odilo Globocnik rakouský válečný zločinec 21 dubna 1904 1 června – Eduard Bloch židovský lékař původem z Čech ošetřující matku Adolfa Hitlera 30 ledna 1872 7 června – Mile Budak chorvatský politik a spisovatel 30 srpna 1889 8 června – Robert Desnos francouzský básník 4 července 1900 11 června – Elijahu Golomb zakladatel a vůdce židovské podzemní vojenské organizace Hagana 2 března 1893 16 června – Nils Edén švédský historik politik a ministerský předseda Švédska 25 září 1871 18 června – Simon Bolivar Buckner mladší americký generálporučík 18 července 1886 22 června – Micuru Ušidžima japonský generál 31 července 1887 23 června – Simon Lake americký konstruktér ponorek 4 září 1866 29 června – Anton von Arco auf Valley německý politický atentátník 5 února 1897 2 července – Ármin Hegedűs maďarský architekt 5 října 1869 4 července – Cyprián Majerník slovenský malíř 24 listopadu 1909 5 července – Julius Dorpmüller německý politik 24 července 1869 6 července – Adolf Bertram arcibiskup vratislavský a kardinál 14 března 1859 7 července – Axel Malmström švédský novinářský fotograf 13 ledna 1872 9 července – Félix Díaz mexický generál 17 února 1868 12 července – Wolfram von Richthofen německý letec polní maršál 10 října 1895 20 července – Paul Valéry francouzský básník a spisovatel 30 října 1887 25 července – Kurt Gerstein německý příslušník SS autor tzv Gersteinovy zprávy 11 srpna 1905 2 srpna – Pietro Mascagni italský hudební skladatel 7 prosince 1863 4 srpna – Gerhard Gentzen německý matematik a logik 24 listopadu 1909 6 srpna – Richard Ira Bong americký válečný pilot 24 září 1920 9 srpna – Harry Hillman americký sprinter trojnásobný olympijský vítěz 8 září 1881 10 srpna – Robert Goddard americký konstruktér raket 5 října 1882 12 srpna – Karl Leisner německý mučedník blahoslavený 28 února 1915 16 srpna – Takidžiró Óniši japonský admirál 2 června 1891 17 srpna – Sergej Sergejevič Alexandrovskij sovětský diplomat 1889 18 srpna – Eric Rücker Eddison anglický spisovatel 24 listopadu 1882 20 srpna – Alexander Roda Roda rakouský židovský spisovatel 13 dubna 1872 23 srpna Leo Borchard německý dirigent 31 května 1899 Štěpánka Belgická korunní princezna rakousko-uherská 21 května 1864 25 srpna – Willis Lee americký admirál a sportovní střelec pětinásobný olympijský vítěz 1920 11 května 1888 31 srpna – Stefan Banach polský matematik 30 března 1892 9 září Pol Cassel německý malíř 17 března 1892 Zinaida Nikolajevna Gippius ruská básnířka a spisovatelka 20 listopadu 1869 14 září – Edgar Dacqué německý paleontolog 8 července 1878 15 září – Anton Webern rakouský skladatel a dirigent 3 prosince 1883 18 září – Blind Willie Johnson americký zpěvák a kytarista 22 ledna 1897 24 září – Johannes Wilhelm Geiger německý fyzik 30 září 1882 26 září – Béla Bartók maďarský skladatel a klavírista 25 března 1881 27 září Władysław Byrka polský právník ekonom a politik 4 června 1878 Charles W Gilmore americký paleontolog 11 března 1874 1 října – Oskar Lüthy švýcarský malíř 26 června 1882 4 října – Anežka Marie Toskánská rakouská arcivévodkyně 26 března 1891 8 října – Felix Salten rakouský spisovatel 6 září 1869 15 října – Pierre Laval francouzský předseda vlády 28 června 1883 16 října – Berta Zuckerkandlová rakouská spisovatelka 13 dubna 1864 24 října – Vidkun Quisling norský fašistický politik 26 října – Alexej Nikolajevič Krylov ruský námořní inženýr matematik a spisovatel 15 srpna 1864 30 října Onni Pellinen finský zápasník 14 února 1899 Wincenty Witos předseda vlády Polska 22 ledna 1874 2 listopadu – Thyra Dánská dánská princezna 14 března 1880 8 listopadu – August von Mackensen pruský a německý polní maršál 6 prosince 1849 11 listopadu – Jehošua Chankin sionistický průkopník 1864 17 listopadu – Fridrich František IV Meklenburský meklenbursko-zvěřínský velkovévoda 9 dubna 1882 27 listopadu – Josep Maria Sert katalánský malíř 21 prosince 1874 30 listopadu – Paul Masson francouzský cyklista trojnásobný olympijský vítěz 1896 30 listopadu 1874 4 prosince Richárd Weisz maďarský zápasník olympijský vítěz 30 dubna 1879 Thomas Morgan americký genetik a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 25 září 1918 9 prosince – Jun Či-ho korejský aktivista hnutí za osvícení a nezávislost 26 prosince 1864 11 prosince – Charles Fabry francouzský fyzik spolutvůrce Fabry-Pérotova interferometru 11 června 1867 13 prosince Josef Kramer německý válečný zločinec 10 listopadu 1906 Robert van Genechten nacistický kolaborant komisař Jižního Holandska za 2 světové války 25 října 1895 21 prosince – George S Patton americký generál 11 listopadu 1885 22 prosince – Otto Neurath rakouský filozof sociolog a ekonom 10 prosince 1882 25 prosince – Karl Borromaeus Maria Josef Heller rakouský entomolog 21 března 1864 27 prosince – Janko Jesenský slovenský politik a spisovatel 30 prosince 1874 28 prosince – Theodore Dreiser americký spisovatel 27 srpna 1871 30 prosince – José Rizal národní hrdina Filipín 19 června 1861 ? – Hendrik Bulthuis holandský esperantista 1865 ? – Kálmán Kánya ministr zahraničí Maďarska 1869 ? – Juliusz Twardowski polský politik 1874 ? – Paul Günther německý skokan do vody olympijský vítěz 24 října 1882 ? – Alexandre Mercereau francouzský symbolistický básník a spisovatel 22 října 1884 ? – Heinrich Müller šéf gestapa v letech 1939–1945 28 dubna 1900 ? – Augustín Malár slovenský generál 18 července 1894 ? – Ján Golian slovenský brigádní generál 26 ledna 1906 ? – Cvi Ben Ja'akov židovský účastník protinacistického odboje člen výsadkové skupiny Amsterdam 22 února 1922 ? – Anne Franková německá dívka proslulá svým deníkem 12 června 1929 ? – Karl Nüchterlein německý konstruktér prvních jednookých zrcadlovek 14 března 1904 Hlavy států Evropa Československo – Edvard Beneš – exilová vláda v Londýně a po osvobození Praha Protektorát Čechy a Morava – Emil Hácha do května – Wilhelm Frick do dubna Velkoněmecká říše Adolf Hitler Karl Dönitz od Hitlerovy smrti do zániku Třetí říše Papež – Pius XII SSSR – Josif Vissarionovič Stalin de facto Michail Kalinin de iure Litevská SSR – Antanas Sniečkus USA Franklin Delano Roosevelt do dubna zemřel Harry S Truman Asie Japonsko – Císař Šówa Související články 1945 v letectví Externí odkazy 1948 MCMXLVIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události Československo 5 ledna – město Zlaté Hory získalo svůj dnešní název; do té doby se nazývalo Cukmantl 25 února – Přijetím demise nekomunistických ministrů prezidentem byl dovršen komunistický převrat v Československu tzv Vítězný únor 9 května – přijata nová Ústava 9 května prezident Beneš ji odmítl podepsat 11 června – moravský Zemský národní výbor rozhodl o rozptýlení chorvatského obyvatelstva po severní a střední Moravě 14 června – Klement Gottwald se stává prezidentem Československa 19 – 27 června – proběhl XI Všesokolský slet 27 června – „slučovací sjezd KSČ a sociální demokracie 12 listopadu – V Jihlavě byl ukončen provoz tramvají Svět 30 ledna – 8 února – proběhly Zimní olympijské hry ve Svatém Mořici 14 května – Izrael vyhlašuje nezávislost 15 května – Libanon Sýrie Irák Egypt Jordánsko a palestinští Arabové útočí na židovský stát Začátek třináctiměsíční arabsko-izraelské války 9 červen – založena Mezinárodní archivní rada v Paříži 29 července – 14 srpna – proběhly Letní olympijské hry v Londýně 9 září – vyhlášena Korejská lidově demokratická republika 8 listopadu – při letecké havárii se ztratila nad průlivem La Manche téměř polovina reprezentačního hokejového mužstva Československa 10 prosince – Valné shromáždění OSN přijalo Všeobecnou deklaraci lidských práv Věda a technika vynález hrotového germaniového tranzistoru v USA Bardeen Brattain a Shockley Nobelova cena za literaturu T S Eliot USA za medicínu Paul Hermann Müller – za objev velmi účinného insekticidu DDT za fyziku Patrick Maynard Stuart Blackett – za rozvoj Wilsonovy metody mlžné komory a s tím spojené objevy v oblasti jaderné fyziky a kosmického záření za chemii Arne Tiselius – za jeho výzkum elektroforézy a adsorpční analýzy za mír nebyla udělena Narození Česko 4 ledna – Stanislava Pošustová česká překladatelka a knihovnice 5 ledna – František Lobkowicz první biskup ostravsko-opavský 6 ledna – Miloš Kratochvíl sportovní redaktor spisovatel televizní scenárista 7 ledna – Jiří Brtnický malíř a politik 9 ledna – Petr Rezek fenomenologický filosof a teoretik umění 16 ledna Zdeněk Měřínský český archeolog a historik Karel Doležal český hudebník violista 24 ledna – Pavel Sivko malíř grafik ilustrátor a pedagog 29 ledna – Jan Vít scenárista dramaturg producent 4 února – Jaroslav Večeřa režisér 5 února – Eva Kotvová třináctinásobná mistryně Československa ve společenském tanci 6 února – Bob Rakušan český malíř grafik a ilustrátor 7 února Jana Preissová herečka František Provazník český fotograf a veslař bronzová na OH 1972 Alexander Babraj český scénograf výtvarník † 21 června 2007 9 února – Jan P Kučera historik operní dramaturg Národního divadla překladatel 11 února – Leoš Heger ministr zdravotnictví ČR] 12 února Marta Skarlandtová televizní moderátorka tlumočnice scenáristka a překladatelka Josef Vondruška český komunistický politik za normalizace vězeňský dozorce 13 února – Daniela Fischerová česká spisovatelka dramatička scenáristka publicistka 15 února – Petr Sáha chemik rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně 16 února – Jaromír Hanzlík český herec 21 února – Miroslav Škaloud český fyzik a politik 23 února – Jan Cimický psychiatr prozaik básník a překladatel 25 února Zdenek Hůla český malíř a sochař Lea Vivot kanadská sochařka českého původu Ladislav Landa český básník † 4 června 1965 26 února – Václav Plechatý český grafik a řezbář 4 března – Ivana Valešová česká herečka 9 března – Jiří Adamec televizní režisér 10 března – Jiří Lamberk český lékař a spisovatel 12 března – Petr Škvor český houslový sólista a dirigent † 13 října 1993 23 března – Joska Skalník český výtvarník a grafik 27 března – Ladislav Tichý římskokatolický teolog 31 března – Jiří Drašnar český spisovatel † 17 března 2013 1 dubna – Vladimír Kůrka soudce Ústavního soudu 6 dubna Vítězslav Mácha zápasník olympijský vítěz Ivo Svoboda ministr financí ČR 9 dubna – Jan Šafránek český malíř a kreslíř 11 dubna – Eduard Zeman český ministr školství 16 dubna – Tena Elefteriadu česká zpěvačka řeckého původu 17 dubna Marie Benešová ministryně spravedlnosti ČR Jan Hammer hudební skladatel a multiinstrumentalista 19 dubna – Martin Dvořák český politik a lékař 20 dubna – Jan Pirk český kardiochirurg 22 dubna – Zuzana Baudyšová senátorka ředitelka Nadace Naše dítě 25 dubna – Jiří Černota politik 4 května – Jan Kantůrek český překladatel 12 května – Ivan Král český hudebník a režizér 13 května Dagmar Andrtová-Voňková kytaristka skladatelka a zpěvačka Vladimír Kavčiak režisér scenárista a český spisovatel Ivan Klánský český klavírní interpret a pedagog Viktor Polesný režisér a scenárista 15 května – Jaroslav Bašta archeolog politik a diplomat 18 května – Oldřich Říha český hudebník frontman skupiny Katapult 20 května Rudolf Žáček český historik Kamila Klugarová česká varhanice 24 května – Bernard Šafařík švýcarsko-český režisér a scenárista 29 května – Alena Vlasáková česká pianistka a pedagožka 31 května Jaroslav Bárta český fotograf Jan Zahradníček český politik 1 června – Tomáš Halík kněz teolog religionista sociolog náboženství a politický aktivista 5 června – Ivan Hubený český astronom 7 června – Petr Novák československý rychlobruslař a trenér 17 června – Vladimír Petříček český veslař stříbrná a bronzová na OH 1972 18 června – Pavel Vlček český historik umění 20 června – Zdeněk Netopil malíř grafik typograf herec a mim 21 června – Marie Bohatá předsedkyně Českého statistického úřadu 28 června – Jana Witthedová česká básnířka a novinářka 4 července – Jiří Pernes historik ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů 5 července – Libuše Benešová předsedkyně Senátu Parlamentu České republiky 6 července Václav Chaloupka dostihový jezdec trenér chovatel majitel koní Karel Neffe český veslař bronzová na OH 1972 13 července Oskar Krejčí český politolog Pavel Toufar spisovatel novinář propagátor kosmonautiky 17 července Kristian Kodet český malíř Miroslav Petráš český violoncellista skladatel a hudební pedagog 19 července – Petr Šálek český fotograf 25 července – Viktor Korček český výtvarník 26 července Luboš Andršt jazzový kytarista skladatel a pedagog Karel Blažek český redaktor spisovatel a nakladatel 27 července Petr Pospíchal český herec a dabér Oldřich Čepelka český sociolog a spisovatel 28 července Ivan Mašek český pravicový politik a ekonom Ivan Matoušek spisovatel básník a výtvarník 4 srpna – Kristina Martinková-Markupová sochařka keramička 5 srpna – Josef Kovalčuk český divadelní dramaturg scenárista a pedagog 11 srpna – Jan Palach student který se upálil na protest proti okupaci Československa † 19 ledna 1969 16 srpna – Zdeněk Jůzek český novinář a spisovatel † 18 srpna 2012 17 srpna Anna Kubíková česká historička a archivářka Jan Malíř český kameraman 19 srpna – Petr Mikeš český básník překladatel a redaktor 25 srpna – Tom Zajíček český sociolog a politik † 17 února 2014 29 srpna – Jan Graubner 14 arcibiskup olomoucký a metropolita moravský 2 září – Martin Potůček analytik veřejné politiky prognostik a publicista 3 září – Pavel Bělina český historik 5 září – Pavel Nový herec divadla Ypsilon 7 září Marta Vančurová herečka Eliška Wagnerová česká právnička a politička 8 září – Josef Šimon český básník 10 září – Olga Walló dabingová režisérka psycholožka překladatelka a spisovatelka 19 září Bohuslav Ebermann československý hokejový útočník Miroslav Šlouf politický lobbista 22 září – Jan Urban český historik 25 září – Jana Nováková česká filmová herečka a modelka † 3 prosince 1968 26 září – Vladimír Remek jediný československý kosmonaut a politik 28 září Lilka Ročáková česká zpěvačka pop music i operní pěvkyně-sopranistka Václav Toušek fotograf 29 září Jiří Litochleb český ložiskový geolog a mineralog † 26 února 2014 Petr Traxler skifflový a folkový kytarista mandolinista skladatel a zpěvák † 8 dubna 2014 1 října – Vladimír Bednář československý hokejista 2 října Olga Matušková česká zpěvačka a herečka Petr Štěpánek herec 8 října – Jan Baxant biskup litoměřický 12 října – Jiří Hlaváč český klarinetista a saxofonista hudební skladatel 21 října – Miloslav Bednář český filozof politik 22 října – Anna Housková hispanistka a překladatelka 27 října – Pavel Zatloukal český historik umění 28 října – Ivo Krobot český dramatik divadelní scenárista režisér a pedagog 3 listopadu – Milan Kozelka multimediální umělec básník a prozaik † 5 října 2014 5 listopadu – Ivan Rektor český neurolog 6 listopadu – Igor Vavrda kytarista saxofonista houslista pianista hudební skladatel † 26 prosince 2013 8 listopadu – Vlastislav Matoušek český etnomuzikolog a hudební skladatel 13 listopadu – Oldřich Veselý český zpěvák klávesista a hudební skladatel 14 listopadu – Blanka Vítková operní pěvkyně mezzosopranistka † 24 dubna 2014 20 listopadu – Zdeněk Šplíchal český malíř a grafik 23 listopadu – Emil Viklický jazzový pianista a hudební skladatel 24 listopadu – Jiří Ptáčník herec televizní a rozhlasový moderátor 26 listopadu – Jiří Barta český animátor a režisér 29 listopadu – Jan Riedlbauch flétnista básník a hudební pedagog 2 prosince Bohdan Mikolášek folkový písničkář Antonín Panenka československý fotbalový reprezentant 3 prosince – Jan Hrubý český rockový houslista 10 prosince – Petr Robejšek politolog ekonom komentátor a publicista 16 prosince – Kateřina Vinšová romanistka překladatelka z francouzštiny a italštiny 17 prosince – Oldřich Choděra český politik a advokát 31 prosince – Pavel Soukup český herec a dabér ? – Alena Bahníková překladatelka z italštiny ? – Karel Palek český esejista filolog lingvista editor a kritik ? – Antonín Pešek český muzikolog a germanista Svět 2 ledna – Tony Judt britský historik † 6 srpna 2010 4 ledna – Rám Baran Jádav první nepálský prezident 7 ledna Ján Rečo slovenský dokumentární fotograf Koloman Gögh československý fotbalový reprezentant † 11 listopadu 1995 8 ledna – Zoot Horn Rollo americký kytarista 9 ledna – Cassie Gainesová americká zpěvačka † 20 října 1977 10 ledna Mischa Maisky lotyšský violoncellista Annette Wieviorka francouzská historička 11 ledna Ján Čapkovič slovenský fotbalista československý reprezentant Jozef Čapkovič slovenský fotbalista československý reprezentant 12 ledna – John Etheridge britský kytarista 14 ledna T-Bone Burnett americký hudebník hudební producent a skladatel Al Feuerbach americký světový rekordman ve vrhu koulí Miklós Németh poslední premiér socialistického Maďarska Valerij Charlamov ruský hokejista † 27 srpna 1981 15 ledna Wolfgang Gunkel německý veslař olympijský vítěz na dvojce s kormidelníkem Ronnie Van Zant americký zpěvák textař † 20 října 1977 16 ledna John Carpenter americký filmový režisér scenárista a skladatel Anatolij Solovjov ruský kosmonaut 20 ledna Jerry Lynn Ross důstojník letectva a americký kosmonaut Natan Šaransky sovětský disident a izraelský politik 25 ledna Chalífa ibn Saíd an-Nahaján prezident Spojených arabských emirátů Niwattchamrong Bunsongpchajsán premiér Thajského království 26 ledna – Corky Laing bubeník skupiny Mountain a West Bruce and Laing 28 ledna – Michail Baryšnikov lotyšský tanečník 28 ledna – Charles Taylor prezident Libérie 2 února – Adolfas Šleževičius premiér Litvy 3 února Carlos Filipe Ximenes Belo katolický biskup Nobelova cena za mír 1996 Henning Mankell švédský spisovatel 4 února – Alice Cooper americký rockový zpěvák textař a hudebník 5 února Christopher Guest anglo-americký scenárista skladatel hudebník režisér herec Barbara Hershey americká herečka David Wallechinsky americký publicista a historik 6 února John Gosling britský varhaník a pianista Felix Mitterer rakouský dramatik a herec Barry Paris americký novinář spisovatel 11 února Wayne Grudem americký evangelikální teolog a spisovatel Madeline Manningová americká olympijská vítězka v běhu na 800 metrů 12 února – Ray Kurzweil americký vynálezce futurolog 15 února – Art Spiegelman americký komiksový kreslíř editor a spisovatel 16 února – Eckhart Tolle německý filozof a duchovní učitel 17 února – György Cserhalmi maďarský herec 19 února – Tony Iommi britský kytarista 20 února – Christopher A Pissarides britsko–kyperský ekonom Nobelova cena 2010 21 února – Roberto de Mattei italský katolický historik a spisovatel 23 února – Hiroši Sugimoto japonský fotograf 28 února Mike Figgis anglický filmový režisér spisovatel a hudební skladatel Steven Chu americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1997 Geoff Nicholls britský hudebník a klávesista Bernadette Peters americká herečka zpěvačka a autorka dětských knih 29 února – Martin Suter švýcarský spisovatel 2 března – Rory Gallagher irský blues rockový kytarista † 14 června 1995 3 března – Snowy White britský rockový hudebník 4 března Mike Moran britský hudebník a skladatel Chris Squire anglický hudebník a baskytarista 5 března Elaine Paige britská zpěvačka a herečka Leslie Marmon Silko indiánská spisovatelka Annette Charlesová americká herečka † 3 srpna 2011 Jan van Beveren nizozemský fotbalista brankář † 26 června 2011 6 března Karl-Josef Kuschel německy teolog Vasilios Skuris řecký právník předseda Evropského soudního dvora 8 března – Mel Galley anglický hard rockový kytarista † 1 července 2008 9 března László Lovász maďarský matematik James Taylor americký folkrockový zpěvák a kytarista 11 března George Kooymans nizozemský kytarista zpěvák hudební producent skladatel Jan Schelhaas britský klávesista 13 března – Dave Mattacks rockový a folkový bubeník 14 března Billy Crystal americký herec spisovatel producent a filmový režisér James Nachtwey americký fotožurnalista a válečný fotograf 17 března – William Gibson americký spisovatel kyberpunku 20 března John de Lancie americký herec Bobby Orr kanadský hokejista 22 března Andrew Lloyd Webber britský hudební skladatel Steven Tyler americký muzikant a skladatel 24 března – Jerzy Kukuczka polský horolezec † 24 října 1989 28 března – John Evan britský hráč na klávesové nástroje 30 března – Eddie Jordan irský automobilový závodník a konstruktér 31 března Edward Lachman americký kameraman a režisér Al Gore americký demokratický politik Nobelova cena za mír 2007 1 dubna Jimmy Cliff jamajský ska a reggae zpěvák hudebník a herec Andrea Feldman americká herečka † 8 srpna 1972 3 dubna – Jaap de Hoop Scheffer nizozemský politik generální tajemník NATO 4 dubna Abdullah Öcalan vůdce a bývalý předseda PKK – Kurdské strany pracujících Dan Simmons americký spisovatel science fiction a hororu Berry Oakley americký baskytarista † 11 listopadu 1972 5 dubna – Dave Holland anglický rockový bubeník 6 dubna Patrika Darbo americká herečka Philippe Garrel francouzský filmový režisér scenárista kameraman 7 dubna Arnie Robinson americký atlet olympijský vítěz ve skoku do dálky Dallas Taylor americký bubeník † 18 ledna 2015 9 dubna – Michel Godet francouzský prognostik a futurolog 10 dubna Fred Smith americký baskytarista Igor Novák slovenský fotbalista reprezentant Československa † 13 listopadu 2006 12 dubna – Joschka Fischer německý politik 13 dubna – Drago Jančar slovinský prozaik dramatik esejista a žurnalista 15 dubna Phil Mogg zpěvák skupiny UFO Michael Kamen americký hudební skladatel a dirigent † 18 listopadu 2003 16 dubna – Robert Kirby britský hudebník † 3 října 2009 17 dubna John N Gray britský politický filosof a spisovatel Pekka Vasala finský olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů z roku 1972 Rudolf Tajcnár slovenský hokejista československý reprezentant † 30 července 2005 20 dubna – Craig Frost americký hráč na klávesové nástroje 22 dubna – Ġorġ Abela maltský prezident 24 dubna – France Arhar guvernér slovinské centrální banky 26 dubna – Josef Bierbichler německý herec 27 dubna – Gilles Baudry bretonský básník 28 dubna – Terry Pratchett anglický autor fantasy † 12 března 2015 30 dubna Wayne Kramer americký kytarista zpěvák a hudební skladatel Robert Tarjan americký matematik 1 května – Terry Goodkind americký spisovatel 4 května – George Tupou V pátý král Tongy † 18 března 2012 5 května Anna Bergmanová švédská herečka John Atcherley Dew novozélandský kardinál Robert Vano slovenský fotograf Bill Ward britský bubeník 6 května – Juraj Schenk slovenský vysokoškolský učitel sociolog politik 7 května – Lluís Llach katalánský hudebník zpěvák a písničkář 9 května – Richard Hudson anglický zpěvák-písničkář a hudebník 10 května – So Vin politik barmské junty † 12 října 2007 11 května – Christoph Schneider německý bubeník 12 května – Steve Winwood britský skladatel a multiinstrumentalista 15 května Brian Eno anglický hudebník hudební producent skladatel Gary Thain britský rockový baskytarista † 8 prosince 1975 16 května – Jesper Christensen dánský herec 19 května – Jean-Pierre Haigneré francouzský kosmonaut 20 května – Alexandr Timošinin sovětský dvojnásobný olympijský vítěz na dvojskifu 24 května – Rolf-Dieter Heuer německý fyzik generální ředitel CERN 25 května – Klaus Meine zpěvák hard rockové německé skupiny Scorpions 26 května – Stevie Nicks americká zpěvačka a skladatelka 27 května – Gábor Presser maďarský hudebník 30 května Hiro Jamagata japonský malíř a umělec Michael Piller americký televizní scenárista † 1 listopadu 2005 31 května Mike Edwards anglický violoncellista † 3 září 2010 Martin Hannett anglický hudebník a hudební producent † 10 dubna 1991 John Bonham britský bubeník a člen Led Zeppelin † 25 září 1980 červen – Peter Dazeley anglický fotograf 1 června – Marianna Krajčírová slovenská sportovní gymnastka stříbrná medaile z LOH 1964 a 1968 4 června – Paquito D'Rivera kubánský jazzový saxofonista a klarinetista 6 června – Richard Sinclair britský baskytarista a zpěvák 12 června – István Sándorfi maďarsko-francouzský malíř † 26 prosince 2007 14 června – Steve Hunter americký rockový kytarista 19 června – Nick Drake britský folkový písničkář a skladatel † 25 listopadu 1974 28 června – Kathy Batesová americká herečka 21 června Don Airey britský hráč na klávesové nástroje Ian McEwan britský spisovatel Andrzej Sapkowski polský spisovatel 22 června – Todd Rundgren americký multiinstrumentalista zpěvák skladatel 23 června – Luther Kent americký bluesový zpěvák 24 června – Patrick Moraz švýcarský rockový hráč na klávesové nástroje 29 června – Ian Paice bubeník rockové skupiny Deep Purple 30 června – Raymond Leo Burke americký kardinál 4 července Jeremy Spencer britský kytarista Katalin Thuróczy maďarská spisovatelka 5 července – Alojz Peterle předseda vlády Slovinska 6 července Nathalie Baye francouzská divadelní a filmová herečka Brad Park kanadský hokejista 7 července – Larry Reinhardt americký kytarista a zpěvák † 2 ledna 2012 10 července Bruce Fowler americký pozounista a hudební skladatel Natalija Sedychová ruská baletka a divadelní a filmová herečka Ronnie Cutrone americký výtvarník † 21 července 2013 11 července – Hector Zazou francouzský hudební skladatel a producent † 8 září 2008 14 července Peter Dinzelbacher rakouský historik Berhaneyesus Demerew Souraphiel etiopský kardinál 15 července – Artimus Pyle americký bubeník 16 července Rubén Blades panamský zpěvák herec politik Manuel José Macário do Nascimento Clemente portugalský kardinál Pinchas Zukerman izraelský houslista a dirigent 17 července Geezer Butler britský baskytarista Brian Glascock britský rockový bubeník Ron Asheton americký rockový kytarista † 1 ledna 2009 18 července – Cesar Zuiderwijk nizozemský rockový bubeník 19 července – Keith Godchaux americký rockový klávesista † 23 července 1980 21 července Beppe Grillo italský komik herec politik Cat Stevens britský hudebník 22 července – Otto Waalkes německý bavič a herec 25 července – Milan Richter slovenský básník dramatik překladatel publicista diploma 26 července – Norberto Puzzolo argentinský umělec a fotograf 29 července – Me'ir Šalev izraelský spisovatel 30 července Jean Reno francouzský herec španělského původu Otis Taylor americký bluesový hudebník 1 srpna – David Gemmell anglický spisovatel fantasy † 28 července 2006 2 srpna – Robert Holdstock britský autor fantasy † 29 listopadu 2009 4 srpna – Jean-Pierre Raffarin francouzský premiér 5 srpna – Efraim Zuroff izraelský historik ředitel kanceláře Centra Simona Wiesenthala 6 srpna – Mykola Avilov sovětský olympijský vítěz v desetiboji 8 srpna – Světlana Savická sovětská kosmonautka ruské národnosti 16 srpna – Barry Hay nizozemský zpěvák kytarista a flétnista 17 srpna – Zuzana Homolová slovenská zpěvačka folková písničkářka 20 srpna John Noble australský herec a divadelní režisér Robert Plant anglický rockový zpěvák 22 srpna David Marks americký zpěvák a kytarista Carsten Thomassen dánský matematik 23 srpna – Jurij Jechaňurov premiér Ukrajiny 24 srpna Jean-Michel Jarre francouzský skladatel a hudební tvůrce Sauli Niinistö finský prezident 26 srpna – Magda Vášáryová slovenská herečka diplomatka a politička 28 srpna Vonda McIntyre americká spisovatelka Alexander McCall Smith zimbabwsko-britský spisovatel 30 srpna – Michèle Rozenfarb francouzská spisovatelka a psychoanalytička 31 srpna – Rudolf Schenker německý kytarista 2 září – Christa McAuliffeová americká astronautka která tragicky zahynula † 28 ledna 1986 3 září Don Brewer bubeník americké rockové skupiny Grand Funk Railroad Levy Mwanawasa třetí prezident Zambie 4 září – Michael Berryman americký herec 16 září – Kenney Jones anglický rockový bubeník 18 září – Simon Mawer anglický spisovatel 19 září Jeremy Irons britský herec Nadija Tkačenková ukrajinská olympijská vítězka a mistryně Evropy v pětiboji 20 září – George R R Martin americký spisovatel sci-fi a fantasy 26 září – Olivia Newton-John australská zpěvačka skladatelka a herečka 27 září – Jozef Banáš slovenský prozaik dramatik diplomat a politik 28 září Július Haas slovenský hokejista československý reprezentant Danny Weis americký rockový kytarista 29 září Mark Farner americký zpěvák kytarista a skladatel John French americký rockový bubeník a zpěvák Theo Jörgensmann německý klarinetista a skladatel jazzové hudby Mike Pinera americký rockový kytarista a zpěvák 1 října – Cub Koda americký rockový zpěvák kytarista skladatel † 1 července 2000 2 října Avery Brooks americký herec jazzový a operní zpěvák Persis Khambattaová indická modelka a herečka † 18 srpna 1998 6 října Gerry Adams irský republikánský politik a aktivista Glenn Branca americký avantgardní skladatel a kytarista 8 října Gottfried Helnwein rakousko-irský výtvarný umělec Claude Jade francouzská filmová herečka † 1 prosince 2006 Johnny Ramone kytarista americké punkové skupiny Ramones † 15 září 2004 9 října Jackson Browne americký folkový zpěvák-skladatel kytarista pianista Caleb Quaye britský kytarista Gaby Schusterová německá spisovatelka 11 října – Peter Turkson ghanský kardinál 12 října – Rick Parfitt britský rockový kytarista a zpěvák 13 října – Nusrat Fateh Ali Khan pákinstánský zpěvák a hráč na harmonium † 16 srpna 1997 15 října – Paul Rossilli americký herec 17 října – Robert Jordan americký spisovatel † 16 září 2007 23 října – Belita Woods americká zpěvačka † 14 května 2012 26 října – Allan Warren britský fotograf spisovatel a herec 29 října – Charles Maung Bo myanmarský kardinál 1 listopadu Ole Fick dánský hudebník malíř a herec Calvin Russell americký roots rockový zpěvák-skladatel a kytarista † 3 dubna 2011 4 listopadu – Amadou Toumani Touré malijský politik v letech 2002 až 2012 prezident země 5 listopadu Peter Hammill anglický zpěvák skladatel Bernard-Henri Lévy francouzský filozof William Daniel Phillips americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1997 9 listopadu – Bille August dánský režisér kameraman a scenárista 11 listopadu – Hannibal Marvin Peterson americký jazzový trumpetista a hudební skladatel 12 listopadu – Hasan Rúhání prezident Íránu 14 listopadu – Charles princ z Walesu nejstarší syn britské královny Alžběty II 16 listopadu – Oliver Shanti hudebník New Age 17 listopadu – William L Jungers americký antropolog 18 listopadu – Ana Mendieta kubánská výtvarnice † 8 září 1985 19 listopadu – Per Odeltorp švédský baskytarista a zpěvák † 23 ledna 2012 20 listopadu Jaroslav Čvančara pedagog historik spisovatel publicista a hudebník Barbara Hendricks afroamerická sopranistka Gunnar Nilsson švédský pilot F1 † 20 října 1978 21 listopadu John Bundrick americký rockový zpěvák a hudebník Michel Sulajmán prezident Libanonu Mark Tulin americký baskytarista † 26 února 2011 23 listopadu – Bruce Vilanch americký scenárista skladatel a herec 24 listopadu – Tony Bourge britský kytarista 26 listopadu Elizabeth Blackburnová americká bioložka Nobelova cena za lékařství a fyziologii 2009 Dennis Ross americký diplomat a spisovatel 28 listopadu Agnieszka Hollandová polská filmová režisérka a scenáristka Gáspár Miklós Tamás sedmihradský filozof politik a publicista 3 prosince Benny Morris izraelský historik Ozzy Osbourne britský zpěvák heavymetalové kapely Black Sabbath 6 prosince – Keke Rosberg finský automobilový závodník 7 prosince – Pavol Hammel slovenský hudebník a zpěvák 8 prosince – Luís Angel Caffarelli argentinský matematik 11 prosince – Chester Thompson americký bubeník 12 prosince – Elijahu Rips izraelský matematik 13 prosince Ted Nugent americký rockový kytarista zpěvák herec David O'List britský kytarista a zpěvák Lester Bangs americký novinář a zpěvák † 30 dubna 1982 17 prosince – Darryl Way britský rockový hudebník 18 prosince – Bill Nelson britský kytarista zpěvák producent a skladatel 19 prosince – Zuzana Kocúriková slovenská herečka 20 prosince Alan Parsons britský audio inženýr muzikant a producent Stevie Wright australský hudebník a skladatel 21 prosince – Samuel L Jackson americký herec 22 prosince – Nicolae Timofti prezident Moldavské republiky 25 prosince – Merry Clayton americká zpěvačka 27 prosince – Gérard Depardieu francouzský herec 29 prosince – Jurij Gorbačov ruský malíř a sochař 30 prosince – Randy Schekman americký buněčný biolog a biochemik Nobelova cena 2013 31 prosince Viktor Afanasjev ruský kosmonaut Joe Dallesandro americký herec Donna Summer americká zpěvačka † 17 května 2012 ? – Šlomo Amar sefardský vrchní rabín Izraele ? – Tony Flannery irský suspendovaný kněz a náboženský spisovatel ? – Savyon Liebrechtová izraelská scenáristka dramatička a spisovatelka ? – Anthony Moore britský experimentální hudebník a skladatel ? – William Ross americký hudební skladatel dirigent a hudební režisér ? – Edward Rutherfurd anglický spisovatel ? – Gerhard Vormwald německý fotograf ? – Jean-Michel Wilmotte francouzský architekt designér a urbanista Úmrtí Česko 1 ledna – Rudolf Bechyně politik ministr několika vlád 6 dubna 1881 6 ledna – František Langr československý politik 31 května 1881 7 ledna – Josef Šamalík československý politik 27 dubna 1875 16 ledna – Rudolf Franz Lehnert fotograf českého původu 13 července 1878 21 ledna – Karel Kavina český botanik 4 září 1890 26 ledna – Bohumil Vendler sbormistr dirigent hudební pedagog a skladatel 16 června 1865 27 ledna – Robert Schälzky československý politik velmistr Řádu německých rytířů 13 srpna 1882 3 března – Antonín Beňa moravský učitel violista a zpěvák 30 května 1877 8 března – Rudolf Karel Löw poslední převor řádového konventu v Bělé pod Bezdězem 29 prosince 1871 10 března – Jan Masaryk československý ministr zahraničí 14 září 1886 12 března – Robert Mayr-Harting ministr spravedlnosti Československa 13 září 1874 25 března – Florian Tománek československý politik slovenské národnosti 4 května 1879 31 března – Egon Erwin Kisch novinář a spisovatel 29 dubna 1885 8 dubna – Rudolf Mlčoch podnikatel novinář a politik 17 dubna 1880 11 dubna – Karel Handzel autor povídek z ostravského prostředí překladatel 24 října 1885 19 dubna – Luděk Pik československý politik poslanec a starosta Plzně 18 května 1876 15 dubna – Radola Gajda český voják jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku 1892 27 dubna – Josef Hucl československý politik 25 prosince 1871 2 května – Franz Palme československý politik německé národnosti 17 srpna 1865 3 května – Antonín Moudrý architekt 7 května 1892 5 května – Karel Scheinpflug český novinář a spisovatel 28 prosince 1869 8 května – Karl Hilgenreiner českoněmecký kněz teolog a politik 22 února 1867 11 května – Vladimír Polívka klavírista spisovatel hudební skladatel a pedagog 6 července 1896 27 května – Augustin Schramm komunistický funkcionář a agent NKVD 2 března 1907 10 června – Stanislav Mašata varhaník a skladatel 4 května 1903 16 června – Václav Knotek šifrant vojenské zpravodajské služby oběť komunismu 27 května 1910 17 června – František Kroiher československý politik 2 prosince 1871 19 června – Methoděj Charvát československý politik 5 července 1875 4 července – Richard Teschner malíř řezbář libretista a hudební skladatel 22 března 1879 6 července – František Svoboda fotbalista 5 srpna 1906 9 července – Jiří Živný český dramatik 24 května 1876 11 července – Viktorin Vojtěch profesor fotochemie a vědecké fotografie 16 července 1879 13 července – Zdeněk Rón prozaik dramatik kulturní publicista a básník 23 května 1889 14 srpna – Eliška Misáková sportovní gymnastka zlato na OH 1948 12 října 1926 3 září – Edvard Beneš československý prezident 28 května 1884 12 září – Antonín Alois Weber 16 biskup litoměřický 24 října 1877 18 září – Jan Eskymo Welzl cestovatel a dobrodruh 15 srpna 1868 6 října – Oldřich Hilmera sbormistr a hudební skladatel 29 března 1891 12 října – Vilém Bitnar historik a spisovatel 11 dubna 1874 22 října – Karl Eugen Schmidt československý politik německé národnosti 29 října 1865 8 listopadu Zdeněk Jarkovský český hokejový brankář 3 října 1918 Miloslav Pokorný český hokejista 5 října 1926 Karel Stibor český hokejista 5 listopadu 1924 Zdeněk Švarc český hokejista 16 prosince 1919 Ladislav Troják československý hokejista 15 června 1914 Vilibald Šťovík hokejista 9 října 1917 Zdeněk Švarc československý hokejový reprezentant 16 prosince 1919 Karel Stibor československý hokejový reprezentant 5 listopadu 1924 Miloslav Pokorný československý hokejový reprezentant 5 října 1926 12 listopadu – Jaroslav Rychtera československý politik 24 dubna 1874 24 listopadu – Hans Watzlik česko-německý spisovatel 16 prosince 1879 11 prosince – Felix Časný československý politik 28 prosince 1864 20 prosince – Antonín Jakl český houslista a skladatel 24 července 1873 22 prosince – Karol Kmeťko biskup nitranský československý politik slovenské národnosti 12 prosince 1875 23 prosince – Matouš Mandl poslední purkmistr Plzně 27 ledna 1865 26 prosince – Augustin Alois Neumann historik a profesor církevních dějin 14 června 1891 ? – Karel Moudrý československý politik 20 října 1871 ? – Jaroslav Rouček československý politik 18 května 1874 ? – Jeroným Jegír český naturalistický spisovatel 1884 ? – Václav Briendl český zoolog 1890 Svět 8 ledna – Kurt Schwitters německý malíř básník a reklamní grafik 20 června 1887 13 ledna – Solomon Michoels sovětský divadelní herec a ředitel Moskevského státního židovského divadla 16 března 1890 19 ledna – Jozef Škultéty slovenský literární kritik a historik 1853 21 ledna – Ermanno Wolf-Ferrari italský hudební skladatel 12 ledna 1876 28 ledna Arthur Liebehenschel velitel vyhlazovacích táborů Auschwitz-Birkenau a Majdanek 25 listopadu 1901 Hans Aumeier německý nacista 20 srpna 1906 30 ledna Arthur Coningham velitel letectva při Operaci Overlord 19 ledna 1895 Orville Wright spolutvůrce prvního letadla 19 srpna 1871 Mahátma Gándhí psáno též Mahátma Ghándhí indický politik 2 října 1869 31 ledna – Oscar Slater oběť justičního omylu] 8 ledna 1872 2 února – Bevil Rudd jihoafrický sprinter olympijský vítěz v běhu na 400 metrů z roku 1920 5 října 1894 11 února – Sergej Michajlovič Ejzenštejn sovětský filmový režisér 1898 14 února – Hugo Erfurth německý fotograf 14 října 1874 4 března – Antonin Artaud francouzský básník a divadelník 4 září 1896 10 března – Zelda Fitzgeraldová americká spisovatelka 24 července 1900 18 března – Ernest Rude norský fotograf 23 ledna 1871 20 března – Avetis Aharonjan prezident Arménie 1866 24 března – Nikolaj Berďajev ruský křesťanský filosof 8 března 1874 28 března – Odo Casel německý teolog 27 září 1886 4 dubna – Mileva Marićová matematička fyzička a manželka Alberta Einsteina 19 prosince 1875 6 dubna – Ludwig von Flotow ministr zahraničí Rakouska-Uherska 17 listopadu 1867 17 dubna – John William Madden první trenér fotbalové Slavie 11 června 1865 24 dubna – Manuel María Ponce mexický skladatel a klavírista 8 prosince 1882 30 dubna – Wilhelm von Thoma generál Wehrmachtu za druhé světové války 11 září 1891 20 května – Bogumił Šwjela dolnolužický evangelický duchovní jazykovědec 5 září 1873 25 května – Witold Pilecki spoluzakladatel protinacistické odbojové organizace Tajná polská armáda 13 května 1901 1 června Sonny Boy Williamson I americký bluesový zpěvák 30 března 1914 José Vianna da Motta portugalský klavírista a skladatel 22 dubna 1868 2 června – Waldemar Hoven nacistický válečný zločinec 10 února 1903 6 června – Louis Jean Lumiere jeden z prvních filmových tvůrců 5 října 1864 5 července – Georges Bernanos francouzský spisovatel 20 února 1888 8 července – George Mehnert americký zápasník olympijský vítěz 3 listopadu 1882 11 července John Anderson americký olympijský vítěz v hodu diskem 4 července 1907 Franz Weidenreich německý anatom a antropolog 7 června 1873 15 července – John J Pershing americký vojevůdce 13 září 1860 21 července – Arshile Gorky americký malíř 15 dubna 1904 23 července – D W Griffith americký filmový režizér 22 ledna 1875 31 července – George Adee americký fotbalista a tenista 4 ledna 1874 červenec – Karl Brandt osobní lékař Adolfa Hitlera 8 ledna 1904 12 srpna – Arso Jovanović černohorský partyzán a politik 24 března 1907 16 srpna – Babe Ruth americký baseballový hráč 6 února 1895 18 srpna – Vilém Habsbursko-Lotrinský syn arcivévody Karla Štěpána následník trůnu 10 února 1896 20 srpna – Emery Roth americký architekt 1871 22 srpna – Josef Bühler německý válečný zločinec 16 února 1904 27 srpna – Charles Evans Hughes předseda Nejvyššího soudu USA 11 dubna 1862 28 srpna – Pavel Semjonovič Rybalko sovětský vojevůdce velitel tankové armády 4 listopadu 1894 31 srpna – Andrej Ždanov sovětský komunistický politik a ideolog 26 února 1896 7 září – André Suarès francouzský spisovatel 12 června 1866 10 září – Ferdinand I Bulharský bulharský car spisovatel botanik a filatelista 26 února 1861 11 září – Muhammad Alí Džinnáh generální guvernér Pákistánu 25 prosince 1876 16 září – Manuel Arce y Ochotorena tarragonský arcibiskup a kardinál 18 srpna 1879 17 září Ruth Benedictová americká kulturní antropoložka 5 června 1887 Folke Bernadotte švédský diplomat 1884 30 září – Edith Rooseveltová manželka prezidenta USA Theodora Roosevelta 6 srpna 1861 3 října – Alois Wolfmüller německý vynálezce konstruktér a průkopník letectví 24 dubna 1864 20 října – Mathilde Alanicová francouzská spisovatelka 10 ledna 1864 24 října – Franz Lehár rakouský hudební skladatel 30 dubna 1870 8 listopadu Ladislav Troják slovenský hokejista 1914 Petr Ferdinand Toskánský rakouský arcivévoda a titulární toskánský velkovévoda 12 května 1874 12 listopadu – Umberto Giordano italský operní skladatel 28 srpna 1867 13 listopadu – Samuel C Bradford anglický knihovník 10 ledna 1878 23 listopadu – Uzeir Hadžibekov ázerbájdžánský hudební skladatel vědec a pedagog 18 září 1886 25 listopadu – Bjarnat Krawc lužickosrbský hudební skladatel 5 února 1861 24 prosince – Eille Norwood britský herec 11 října 1861 23 prosince – Hideki Tódžó japonský generál a politik 30 prosince 1884 25 prosince – Pompeu Fabra katalánský jazykovědec 20 února 1868 ? – Maxim Petrovič Dmitrijev ruský fotograf 21 srpna 1858 ? – William James kanadský fotograf 1866 ? – Franz Grainer bavorský dvorní fotograf 28 září 1871 ? – Otto Marburg rakouský neurolog 1874 ? – Paul Thalheimer německý malíř 1884 Hlavy států Evropa Československo prezident Edvard Beneš prezident Klement Gottwald Vatikán – papež Pius XII Francie – prezident Vincent Auriol Sovětský svaz předseda prezídia Nejvyššího sovětu Nikolaj Michajlovič Švernik de facto generální tajemník KSSS Josif Vissarionovič Stalin Litevská SSR – Antanas Sniečkus USA – prezident Harry Truman Asie Čína prezident Čankajšek Japonsko – Císař Šówa Externí odkazy 1980 MCMLXXX byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Československo Do provozu byl uveden 162 m vysílač na nejvyšší hoře Moravy – Pradědu Turistické zázemí stavby s vyhlídkou restaurací a hotelem bylo otevřeno až o 3 roky později Vyhlídková terasa věže je umístěna ve výšce 1 563 m n m 1 ledna – V ČSSR se ve fyzice začaly oficiálně využívat pouze jednotky mezinárodní měrné soustavy SI 7 března – ÚV KSČ a federální vláda vydaly soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení který měl odstranit neefektivní prvky československého národního hospodářství Opatření byla zaměřena zejména na snížení byrokracie v řízení ekonomiky a na úpravu struktury průmyslové výroby 10 dubna – Byl vydán zákon 39 1980 Sb o vysokých školách který upravoval nové zmírněné podmínky pro získání vybraných akademických titulů 22 května – Po 5 letech se konala volba prezidenta ČSSR Jednalo se však pouze o formalitu prezidentem byl jednomyslně zvolen Gustáv Husák 29 května – V prostorách Národní galerie v Anežském klášteře v Praze byla otevřena expozice českého výtvarného umění 19 století 26 – 29 června – Konala se 5 československá spartakiáda V 15 skladbách vystoupilo na Strahovském stadionu 180 000 cvičenců Spartakiádní vystoupení zhlédlo na milion diváků 6 července – U příležitosti 565 výročí upálení mistra Jana Husa se v Kostnici v NSR konal Československý týden V budově koncilu byl v den výročí otevřen Husův dům s expozicí věnovanou Husově životu a dílu a jeho odkazu v podobě husitského hnutí Obnova historické památky byla financována částečně československými prostředky a účastnili se jí také řemeslníci a památkáři z Tábora a Pelhřimova Slavnostního zahájení Československého týdne se zúčastnil ministr kultury České socialistické republiky Milan Klusák Součástí oslav byla výstava předních českých malířů a sochařů přehlídka československých filmů koncert Karla Gotta a vystoupení dechovky Ladislava Kubeše 1 listopadu – V Československu proběhlo sčítání lidu Na území republiky k tomuto datu žilo 15 276 799 obyvatel z toho v ČSR 10 288 946 a v SSR 4 987 853 3 listopadu – Byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty 4 listopad – V katastru obce Bartoušov na okrese Havlíčkův Brod došlo k havárii na ropovodu při níž uniklo do přilehlého mokřadu a následně do povodí potoka Šlapanky a řeky Sázavy na 6 000 t ropy< ref> Na likvidaci havárie se až do roku 1982 podílelo na 300 pracovníků Pro zamezení kontaminace ropou byly na Šlapance a Sázavě vytvořeny norné stěny 7 listopadu – V Praze byl do provozu slavnostně uveden úsek metra II C o délce 53 km který spojoval dosavadní konečnou stanici metra Kačerov s budovaným sídlištěm Jižní Město Úsek zahrnuje 4 stanice – Primátora Vacka Budovatelů Družby a Kosmonautů které byly v roce 1990 přejmenovány na Roztyly Chodov Opatov a Háje O měsíc později – 19 prosince byl otevřen další úsek metra – trasa II A dlouhá 27 km se třemi stanicemi – Jiřího z Poděbrad Flora a Želivského 8 listopadu – Zprovozněním úseků Jiřice – Pávov na dálnici D1 o délce 11 km a Hustopeče – Brodské na dálnici D2 o délce 35 km bylo dokončeno souvislé dálniční spojení Prahy s Bratislavou o délce 317 km Slavnostní otevření dálnice se konalo na mostě přes řeku Moravu na hranici ČSR a SSR za účasti předsedy federální vlády Lubomíra Štrougala a předsedů obou národních vlád – Josefa Korčáka a Petra Colotky 25 prosince – Televizní premiéru měl oblíbený pohádkový seriál Arabela scenáristy Miroslava Macourka a režiséra Václava Vorlíčka natočený v koprodukci se západoněmeckou televizí Westdeutsche Rundfunk< ref> V Praze byl otevřen 360 m dlouhý Těšnovský tunel Svět 14 ledna – Indira Gándhíová se podruhé stala indickou premiérkou 18 dubna – Zimbabwe získalo nezávislost 18 – 27 května – Při povstání v jihokorejském Kwangdžu zahynulo 191 lidí 1 června – zahájeno vysílání zpravodajské stanice CNN 19 července–3 srpna – konaly se 22 letní olympijské hry v Moskvě 30 července – Vanuatu získalo nezávislost 1 srpna – do funkce prezidenta nastoupila první žena v historii – Vigdís Finnbogadóttir se stala prezidentkou Islandu 2 srpna – při bombovém útoku na železniční stanici v italské Bologni zahynulo 85 lidí a přes 200 jich bylo zraněno 5 září – Ve Švýcarsku byl dán do provozu 164 km dlouhý Gotthardský silniční tunel 22 září – začala Irácko-íránská válka 26 září – Při bombovém útoku na Oktoberfestu v Mnichově zahynulo 18 lidí a 211 bylo zraněno 10 října – v Ženevě podepsána Úmluva o některých konvenčních zbraních 23 října – Zemětřesení v jižní Itálii o síle 72 stupňů Richterovy stupnice mělo epicentrum v Eboli a nejvíce zasáhlo Neapol V oblasti zahynulo 2 735 osob 4 listopadu – V prezidentských volbách v USA zvítězil republikánský kandidát Ronald Reagan nad dosavadním prezidentem Jimmim Carterem vytvořeny nezávislé odbory Solidarita; Polsko byl vytvořen souborový systém FAT WHO prohlásilo pravé neštovice za zcela vyhubené celý Jeruzalém byl prohlášen za hlavní město Izraele přijata tzv Lusacká deklarace viz Jihoafrické rozvojové společenství akční plán z Lagosu obléhání íránské ambasády v Londýně Vědy a umění byl zahájen experimentální provoz TCP IP v síti ARPANET adresace IPv4 protokol DNS směrovací protokoly založení americké heavy metalové kapely Manowar založena německá industriální skupina Einstürzende Neubauten první počítače ZX80 předchůdce populárního Sinclair ZX Spectrum byla vynalezena bezpapírová toaleta v Japonsku kombinace toalety bidetu a sušícího elementu viz Japonská toaleta zahájen projekt zaměřený na hledání planetek a komet americká herečka Meryl Streepová získala svého prvního Oscara za film Kramerová versus Kramer Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – James Watson Cronin Val Logsdon Fitch Nobelova cena za chemii – Paul Berg Walter Gilbert Frederick Sanger Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Baruj Benacerraf Jean Dausset George Davis Snell Nobelova cena za literaturu – Czesław Miłosz Nobelova cena míru – Adolfo Pérez Esquivel Nobelova cena za ekonomii – Lawrence Klein Narození Automatický abecedně řazený seznam viz Česko 24 ledna – Petr Bakla český hudební skladatel 27 leden – Lukáš Hejlík český filmový a divadelní herec 27 leden – Jiří Welsch basketbalista 2český hráč v NBA 5 února – Robin Vik český tenista 13 února – Zdeněk Kutlák český hokejista 8 března – Lucie Vondráčková herečka zpěvačka moderátorka 21 března – Daniel Bambas český herec 4 května – Tereza Šefrnová česká herečka scenáristka a režisérka 14 května – Zdeněk Grygera český fotbalista 17 června – Jiří Havelka divadelní režisér dramatik herec 31 července – Jiří Fischer český hokejista 19 září – Zuzana Vejvodová česká herečka 29 září – Dušan Vitázek český divadelní herec 4 října – Tomáš Rosický český fotbalista 27 října – Ondřej Bank český alpský lyžař 1 prosince – Vladimír Sičák český hokejový hráč Svět 10 ledna – Rastislav Staňa slovenský hokejový brankář 20 ledna – Jenson Button pilot Formule 1 27 ledna – Marat Safin ruský tenista 12 února – Juan Carlos Ferrero španělský tenista 18 března – Alexej Jagudin ruský krasobruslař 21 března – Ronaldinho brazilský fotbalista 2 dubna – Erik Mongrain kanadský skladatel a kytarista 3 května – Taťána Rjabkinová ruská reprezentantka v orientačním běhu 29 května – Evandro Adauto da Silva brazilský fotbalista 17 června – Venus Williamsová americká tenistka 22 července – Kate Ryan belgická zpěvačka 26 srpna – Macaulay Culkin americký herec 3 září – Jennie Finch americká softballistka 12 září – Jao Ming čínský basketbalista 20 září – Patrick Friesacher rakouský automobilový závodník 30 září – Martina Hingisová švýcarská tenistka 24 listopadu – Elizabeth Carolan americká wrestlerka 15 prosince – Dušan Mravec slovenský malíř 18 prosince – Christina Aguilera americká popová zpěvačka 24 prosince – Stephen Appiah ghanský fotbalista 28 prosince – Mário Pečalka slovenský fotbalista Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 1 ledna – Josef Voříšek letecký konstruktér designér a fotograf 12 prosince 1902 14 ledna – František Pilař spisovatel 2 června 1904 5 února – Alois Fišárek malíř 16 července 1906 6 února – Bohumil Ryba klasický filolog překladatel politický vězeň 8 listopadu 1900 13 února – František Rachlík spisovatel 16 září 1904 14 února – Ladislav Struna herec a malíř 27 června 1899 15 února – Čeněk Torn politik 30 května 1898 18 února – Václav Lohniský divadelní režisér a filmový herec 5 listopadu 1920 25 února – Rudolf Bureš lékař odbojář politik 14 března 1906 1 března – Anna Ticho izraelská malířka českého původu 27 října 1894 17 března – Jan Krásl hokejový reprezentant 10 srpna 1899 31 března – Vladimír Holan básník 16 září 1905 2 dubna – Bohumil Kučera právník a diplomat 16 října 1894 7 dubna – Jaroslav Průšek sinolog 14 září 1906 15 dubna – František Ambrož odbojář politický vězeň a emigrant 14 listopadu 1894 20 dubna – Jan Alfréd Holman filmový režisér producent a scenárista 17 dubna 1901 25 dubna – Božena Novotná manželka prezidenta Antonína Novotného 26 února 1910 2 května – Julie Winterová-Mezerová malířka 28 února 1893 8 května – Jan Bělehrádek lékař rektor Univerzity Karlovy a politik 18 prosince 1896 10 května – Jan Pivec herec 19 května 1907 11 května – Adolf Wenig malíř jevištní a kostýmní výtvarník 28 dubna 1912 18 května – Antonín Svoboda konstruktér prvních československých počítačů 14 října 1907 1 června – Jiří Srb výtvarník 1 listopadu 1919 10 června – Lubomír Linhart teoretik fotografie filmový historik 28 června 1906 22 června – Marie Glabazňová spisovatelka učitelka a katolická básnířka 19 října 1896 25 června – Václav Fiala malíř 15 července 1896 28 června Šimon Drgáč generál legionář náčelník Hlavního štábu čs branné moci 8 listopadu 1892 Václav Jírů fotograf a redaktor 31 července 1910 30 června – Ladislav Tikal gymnasta olympionik 25 května 1905 9 července – František Komzala slovenský a československý politik 23 července 1898 17 července – Irena Svobodová manželka sedmého československého prezidenta Ludvíka Svobody 10 ledna 1901 18 července Miloslav Jareš rozhlasový divadelní a filmový režisér 12 ledna 1903 Josef Blatný hudební skladatel 19 března 1891 24 července – Jan Malík loutkoherec a pedagog 15 února 1904 29 července – Jan Tausinger dirigent a hudební skladatel 1 listopadu 1921 30 července Jakub Flor myslivecký spisovatel lesník 2 listopadu 1895 Bohuslav Slánský malíř a restaurátor 26 ledna 1900 3 srpna Josef Žemlička malíř ilustrátor grafik a karikaturista 16 září 1923 Alexander Heidler kněz teolog a publicista 1 prosince 1916 7 srpna – Jaroslav Procházka právník profesor a rektor Univerzity Karlovy armádní generál 26 června 1897 9 srpna – Vladimír Jedenáctík operní pěvec 18 července 1905 20 srpna – Alois Hořínek lidovecký politik 1 června 1903 23 srpna – Miroslav Burian muzejní pracovník a spisovatel 24 listopadu 1902 29 srpna – František Hradil hudební skladatel kritik pedagog a publicista 8 prosince 1898 4 září – Ladislav Zívr sochař 23 května 1909 15 září – Václav Chytil ekonom a politik pronásledovaný komunisty 3 listopadu 1907 16 září – Ludmila Červinková operní pěvkyně 29 dubna 1908 20 září – Karel Černovský hudební skladatel a pedagog 13 září 1899 22 září – Bohuš Záhorský herec 5 února 1906 24 září Jiří Hrzán herec zpěvák a bavič 30 března 1939 Arnošt Okáč analytický chemik 5 srpna 1903 28 září – Čeněk Dobiáš malíř 1 června 1919 29 září – Miloslav Racek historik umění estetik a archeolog 12 prosince 1925 30 září – Vojtěch Cach prozaik 7 srpna 1914 5 října – Ján Roháč divadelní filmový televizní a hudební režisér 18 června 1932 12 října – Josef Brož malíř a grafik 13 srpna 1904 16 října – Prokop Drtina právník a politik 13 dubna 1900 31 října – Jan Werich herec 6 února 1905 5 listopadu – Karel Hejma fotbalový reprezentant 10 srpna 1905 9 listopadu Jindřich Severa malíř sochař 5 dubna 1909 Toyen malířka 21 září 1902 17 listopadu – Pavel Bošek herec a dramatik 1 ledna 1932 18 listopadu – František Šorm chemik 28 února 1913 23 listopadu – Karel Nový spisovatel 8 prosince 1890 26 listopadu – Blažej Ráček katolický kněz a církevní historik 3 února 1884 4 prosince – Zdeněk Otava operní pěvec 11 března 1902 19 prosince – Zdena Wattersonová novinářka překladatelka publicistka 17 února 1890 ? – František Uhlíř politik 11 srpna 1900 ? – Josef Masařík legionářský spisovatel 26 listopadu 1895 Svět 3 ledna – Joy Adamsonová keňská přírodovědkyně a ochránkyně zvířat narozená v Opavě 1910 7 ledna – Dov Josef ministr spravedlnosti Izraele 27 května 1899 18 ledna – Cecil Beaton anglický fotograf scénograf a kostýmní výtvarník 14 ledna 1904 19 ledna – Pavol Braxatoris slovenský libretista textař a jeden ze zakladatelů slovenské operety 4 února 1909 21 ledna – Elvira de Hidalgo španělská sopranistka 27 prosince 1892 22 ledna – Jicchak Baer izraelský historik 20 prosince 1888 26 ledna – Georgi Karaslavov bulharský spisovatel 12 ledna 1904 29 ledna – Kornel Filo slovenský poválečný politik 3 března 1901 30 ledna – Professor Longhair americký bluesový zpěvák klavírista a skladatel 19 prosince 1918 3 února – Chana Rovina izraelská divadelní herečka 1 dubna 1893 7 února – Secondo Campini italský letecký konstruktér 28 srpna 1904 8 února – Štefan Kločurak předseda vlády Huculské republiky 27 února 1895 11 února Paavo Yrjölä finský olympijský vítěz v desetiboji 18 června 1902 Jakov Alexandrovič Malik sovětský diplomat 6 prosince 1906 13 února – Marian Rejewski polský matematik a kryptolog 16 srpna 1905 19 února – Bon Scott australský rockový zpěvák 1946 22 února – Oskar Kokoschka rakouský malíř 1 března 1886 29 února – Jigal Alon prozatímní izraelský premiér 10 října 1918 1 března Dixie Dean anglický fotbalový útočník 22 ledna 1907 Jesse Owens americký atlet – sprinter a skokan 1913 4 března – Vachtang Ananjan arménský spisovatel 26 července 1905 5 března – Winifred Marjorie Wagner manželka Siegfrieda Wagnera 23 června 1897 8 března – Max Miedinger švýcarský typograf 24 prosince 1910 11 března – Michail Kaufman ruský filmař a fotograf 4 září 1897 18 března Erich Fromm německý a americký psycholog filosof a sociolog 23 března 1900 Tamara de Lempicka polská malířka 16 května 1898 24 března – Óscar Romero salvadorský kněz arcibiskup ze San Salvadoru neoficiální světec 15 srpna 1917 25 března Roland Barthes francouzský literární kritik a teoretik filosof a sémiotik 12 listopadu 1915 Milton Erickson americký psycholog 5 prosince 1901 Hans Walter Süsskind britský klavírista dirigent a hudební skladatel českého původu 1 května 1913 26 března – Zofia Lissa polská muzikoložka 19 října 1908 29 března – William Gemmell Cochran skotský matematik 15 července 1909 31 března – Jesse Owens americký sprinter a dálkař 12 září 1913 14 dubna – Gianni Rodari italský novinář a spisovatel literatury pro děti a mládež 23 října 1920 15 dubna – Jean-Paul Sartre francouzský filozof a spisovatel 21 června 1905 21 dubna Ľudovít Fulla slovenský malíř 27 února 1902 Alexandr Ivanovič Oparin sovětský biolog 18 února 1894 22 dubna – Fritz Strassmann německý chemik 22 února 1922 24 dubna – Alejo Carpentier kubánský romanopisec a muzikolog 26 prosince 1904 26 dubna – Michail Nikolajevič Čisťakov maršál dělostřelectva Sovětského svazu 18 listopadu 1896 29 dubna – Alfred Hitchcock britský a americký filmový režisér 13 srpna 1899 4 května – Josip Broz Tito prezident Socialistické federativní republiky Jugoslávie 7 května 1892 11 května – Kaarlo Mäkinen finský zápasník olympijský vítěz 14 května 1892 18 května Reid Blackburn americký fotograf 11 srpna 1952 Ian Curtis britský zpěvák a textař kapely Joy Division 15 července 1956 21 května – Ida Kamińska polská herečka 18 září 1899 5 června – Karl Waldbrunner rakouský politik 25 listopadu 1906 7 června Marian Spychalski polský maršál a ministr národní obrany 6 prosince 1906 Henry Miller americký spisovatel 26 prosince 1891 Philip Guston americký malíř 27 června 1913 8 června – Ernst Busch německý zpěvák herec a režisér 22 ledna 1900 11 června Dmitrij Baltermanc sovětský novinářský fotograf 13 května 1912 Ángel Sanz-Briz španělský diplomat zachránce Židů 28 srpna 1910 12 června – Masajoši Óhira premiér Japonska 12 března 1910 16 června – Ja'akov Talmon izraelský profesor moderních dějin 14 června 1916 18 června – Kazimierz Kuratowski polský matematik 2 února 1896 23 června – Clyfford Still americký malíř 30 listopadu 1904 25 června – Vladimir Vysockij ruský písničkář 25 ledna 1938 27 června – Walter Dornberger velitel vývoje raketových zbraní nacistického Německa 6 září 1895 28 června – José Iturbi španělský klavírista a dirigent 28 listopadu 1895 1 července – Charles Percy Snow britský prozaik 15 října 1905 4 července – Gregory Bateson britský a americký biolog a antropolog 9 května 1904 7 července – Ján Futák slovenský kněz a botanik 13 ledna 1914 13 července – Seretse Khama první prezident afrického státu Botswana 1 července 1921 16 července – Hubert Jedin německý církevní historik 17 června 1900 19 července Nihat Erim premiér Turecka 1912 Hans Morgenthau americký politolog 17 února 1904 23 července – Keith Godchaux americký rockový klávesista 19 července 1948 24 července – Peter Sellers britský herec 8 září 1925 25 července – Vladimir Vysockij ruský písničkář herec a básník 25 ledna 1938 27 července – Muhammad Rezá Pahlaví íránský šáh 26 října 1919 29 července – Filipp Ivanovič Golikov maršál Sovětského svazu 16 července 1900 3 srpna – Dionýz Ilkovič slovenský fyzik 18 ledna 1907 4 srpna – Duke Pearson americký jazzový klavírista 17 srpna 1932 5 srpna – George Scott III americký baskytarista 16 října 1953 6 srpna – Marino Marini italský sochař malíř a grafik 27 února 1901 10 srpna – Jahjá Chán pákistánský prezident 1917 14 srpna – Diego Fabbri italský dramatik a scenárista 2 července 1911 20 srpna – Joe Dassin americko-francouzský zpěvák kytarista a hudební skladatel 5 listopadu 1938 24 srpna – André Parrot francouzský archeolog 15 února 1901 8 září – Willard Libby americký fyzikální chemik Nobelova cena za chemii 1960 17 prosince 1908 16 září – Jean Piaget švýcarský filozof a vývojový psycholog 9 srpna 1896 17 září Iľja Jozef Marko slovenský novinář a básník 1 února 1907 Anastasio Somoza Debayle prezident Nikaraguy 5 prosince 1925 25 září – John Bonham britský bubeník Led Zeppelin 31 května 1948 3 října – María Teresa Moraová kubánská šachistka 15 října 1902 4 října – Pjotr Mašerov první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Běloruska 26 února 1918 9 října – Bronisław Duch polský generál za druhé světové války 15 listopadu 1896 15 října Bill Evans americký jazzový pianista 16 srpna 1929 Alexander Mach slovenský nacionalistický politik 11 října 1902 16 října – Luigi Longo italský komunistický politik 15 března 1900 19 října – Georg Rasch dánský matematik 21 září 1901 20 října – Arthur Beer německý astronom 28 června 1900 21 října – Hans Asperger rakouský pediatr 18 února 1906 23 října Robert Whittaker americký ekolog 27 prosince 1920 Gustav Krukenberg německý právník a generál Waffen-SS 8 března 1888 26 října – Marcelo Caetano portugalský předseda vlády 17 srpna 1906 27 října John Hasbrouck van Vleck americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1977 13 března 1899 Steve Peregrin Took anglický hudebník 28 července 1949 7 listopadu – Steve McQueen americký herec 1930 14 listopadu – Maksim Gaspari slovinský malíř 26 ledna 1883 15 listopadu – Harri Larva finský olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů z roku 1928 9 září 1906 18 listopadu – Wiktor Niemczyk polský evangelický teolog 20 listopadu 1898 10 listopadu – Vladimir Racek sovětský horolezec a geograf českého původu 23 srpna 1918 12 listopadu – Andrej Alexejevič Amalrik ruský disident spisovatel a publicista 12 května 1938 20 listopadu – John McEwen premiér Austrálie 29 března 1900 22 listopadu – Mae West americká tanečnice herečka a spisovatelka 17 srpna 1893 28 listopadu – Nachum Gutman izraelský malíř sochař spisovatel 5 října 1898 29 listopadu – Dorothy Day americká katolická novinářka a spisovatelka 8 listopadu 1897 30 listopadu – Max Alpert sovětský novinářský fotograf 18 března 1899 2 prosince – Romain Gary francouzský spisovatel režisér diplomat a válečný letec 21 května 1914 4 prosince Stanisława Walasiewiczová americká sprinterka olympijská vítězka 1932 3 dubna 1911 4 prosince – Francisco de Sá Carneiro premiér Portugalska 19 července 1934 8 prosince – John Lennon anglický hudebník a mírový aktivista člen skupiny Beatles manžel Yoko Ono 9 října 1940 11 prosince Viktorie Luisa Pruská dcera posledního německého císaře Viléma II 13 září 1892 Josep Llorens i Artigas katalánský keramik a umělecký kritik 16 června 1892 15 prosince – Alvin W Gouldner americký sociolog 29 července 1920 16 prosince Jean Forge Jan Fethke polský režisér 26 února 1903 Hellmuth Walter německý konstruktér plynových turbín 26 srpna 1900 Stanisław Tatar polský generál 3 října 1896 18 prosince – Alexej Kosygin předseda Rady ministrů Sovětského svazu 21 února 1904 24 prosince – Karl Dönitz německý admirál a Hitlerův nástupce ve funkci hlavy státu 29 prosince – Tim Hardin americký folkový hudebník a skladatel 23 prosince 1941 31 prosince – Marshall McLuhan kanadský filozof a spisovatel 21 července 1911 prosinec – Anatol Josepho americký vynálezce v oblasti fotografie 31 března 1894 ? – Luc Benoist francouzský historik umění 23 prosince 1893 ? – Bruno Gesche velitel Hitlerovy osobní stráže 5 listopadu 1905 ? – Christian Adrian Michel švýcarský hodinář a fotograf 1912 ? – Barbara Rubin americká experimentální filmová režisérka 1945 Hlavy států V tomto seznamu jsou uvedeni pouze představitelé významnějších států Brazílie – prezident João Figueiredo 1979–1985 Čínská lidová republika – Teng Siao-pching Československo – prezident Gustáv Husák 1975–1989 Dánsko – královna Markéta II od 1972 Egypt – prezident Anvar as-Sádát 1970–1981 Francie – prezident Valéry Giscard d'Estaing 1974–1981 Indie – prezident Neelam Sanjiva Reddy 1977–1982 Itálie – prezident Sandro Pertini 1978–1985 Izrael – prezident Jicchak Navon 1978–1983 Japonsko – císař Hirohito 1926–1989 Jihoafrická republika – prezident Marais Viljoen 1979–1984 Kanada – generální guvernér Edward Schreyer 1979–1984 Maďarsko – předseda Prezidiální rady Pál Losonczi 1967–1987 Mexiko – prezident José López Portillo 1976–1982 Německá demokratická republika – generální tajemník SED Erich Honecker 1976–1989 Německá spolková republika – prezident Karl Carstens 1979–1984 Nizozemsko – královna Juliána Nizozemská 1948–1980 královna Beatrix Nizozemská 1980–2013 Polsko – předseda státní rady Henryk Jabłoński 1972–1985 Rakousko – prezident Rudolf Kirchschläger 1974–1986 Sovětský svaz – předseda prezídia Nejvyššího sovětu Leonid Iljič Brežněv 1977–1982 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident Jimmy Carter 1977–1981 Španělsko – král Juan Carlos I 1975–2014 Turecko – prezident Fahri Korutürk 1973–1980 prezident Kenan Evren 1980–1989 Vatikán – papež a suverén Vatikánu Jan Pavel II 1978–2005 Reference Externí odkazy 2 století je období od roku 101 do roku 200 našeho letopočtu 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 4 února – Helena Friedrichová herečka 19 června 1955 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 8 září – Jaroslav Pavliš výtvarník a fotograf 6 května 1951 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 21 května – Niki de Saint Phalle francouzská malířka a sochařka 29 října 1930 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 5 června – Dee Dee Ramone americký baskytarista a skladatel 18 září 1952 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září Cyrinda Foxe americká herečka a modelka 22 února 1952 Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mykola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005   2011 MMXI byl rok který podle gregoriánského kalendáře začal sobotou Rok byl vyhlášen za mezinárodní rok lesů a chemie Události Automatický abecedně řazený seznam viz Česká republika 1 ledna Pavel Zeman se stal nejvyšším státním zástupcem Václav Klaus veřejně přečetl svůj novoroční projev v televizi a rozhlase který trval 10 minut 24 ledna – skončilo vysílání televize Z1 údajně z důvodu nízké sledovanosti 8 března – začala vysílat nová televizní stanice Prima Love 16 března – byly nalezeny ostatky zmizelé Anny Janatkové 21 března – hlavní podezřelý v kauze Anna Janatkové Otakar Tomek se pokusil o sebevraždu 23 března zemřel 25 až 26 března proběhlo v Česku celostátní sčítání lidu domů a bytů které zajišťoval Český statistický úřad 28 března – Jiřímu Kajínkovi byla opět zamítnuta žádost na obnovení procesu 31 března – přestala platit česká bankovka v hodnotě 50 Kč v komerčních bankách ji lze vyměnit následující rok v ČNB následujících 6 let 1 května – Začala vysílat Pražská televize Metropol TV 28 května – byla zahájena demolice Zimního stadiónu na pražské Štvanici 5 června – Lukáš Adamec se stal vítězem 2 Česko Slovenské Superstar 16 června – konala se jednodenní celostátní stávka v dopravě zastavily se vlaky některé autobusy a tramvaje nevyjelo ani pražské metro 6 července – dosáhla česká Wikipedie hranice 200 000 článků 14 až 17 července – v Ostravě se uskutečnilo osmé Mistrovství Evropy v atletice do 23 let 28 července až 7 srpna – v Hradci Králové a Pardubicích se uskutečnilo Mistrovství Evropy v basketbalu mužů do 16 let 27 listopadu – Kyrgyzstánec Atai Omurzakov se stal vítězem druhé řady soutěže Česko Slovensko má talent 28 listopadu – byl otevřen první úsek Vysočanské radiály 30 listopadu – Česká televize ukončila analogové televizní vysílání 10 prosince – proběhlo úplné zatmění Měsíce částečně viditelné i z území Česka 23 prosince – konal se státní pohřeb Václava Havla Ve světě Leden 1 ledna Maďarsko se na půl roku ujalo předsednictví EU Estonsko přijalo euro Ostrovy patřící pod Nizozemsko Bonaire St Eustatius a Saba Nizozemské Antily přešly z antilského guldenu na americký dolar Litva se stala předsedou OBSE Dilma Rousseffová se stala prezidentkou Brazílie jako první žena v historii země Následkem výbuchu v koptském kostele v Alexandrii Egyptě zahynulo 23 lidí a dalších 97 bylo zraněno V Surgute Rusko při vzletu se vzňalo a následně vybuchlo letadlo Tu-154 Zemřeli 3 lidé a dalších 44 bylo zraněno 2 ledna V Chile došlo k zemětřesení o Richterovy škále 65 Nevyžádalo si však žádné oběti ani škody Konjunkce Jupitera a Uranu 3 ledna – Arnold Schwarzenegger opustil funkci guvernéra Kalifornie USA 4 ledna – Z větší části Evropy severní Afriky a západní Asie bylo viditelné částečné zatmění Slunce 7 ledna – 15 mistrovství Asijského fotbalového šampionátu v Kataru 9 ledna V jižním Súdánu začalo referendum o nezávislosti na Súdánu Ruská federace zakázala cizincům nákup pozemků v příhraničních oblastech Při zřícení letadla v Íránu zahynulo 77 osob a dalších 26 bylo zraněno 10 ledna – Jižní Osetie zcela zakázala vnik Gruzínské lari na svém území 13 ledna – Začal 9 ročník Mezinárodního festivalu duchovní hudby Stříbrné Zvony Sudraba zvani Silver Bells v Daugavpils Lotyšsko 14 ledna Parlament Kazachstánu se rozhodl uspořádat referendum o rozšíření pravomocí prezidenta Nursultana Nazarbajeva do roku 2020 Došlo k převratu v Tunisku V důsledku nepokojů v Tunisku tuniský prezident Zín Abidín bin Alí uprchl ze země 15 ledna – 10 výročí založení Wikipedie 19 ledna – Na jihozápadě Pákistánu došlo k zemětřesení o síle 74 Richterovy stupnice 19 ledna – První trestní řízení proti uživatelům internetu kvůli porušení autorských práv v Rusku 20 ledna – Došlo k několika výbuchům v Doněcké Oblasti na Ukrajině Nebyla zjištěna žádná zranění 21 ledna – Alexandr Lukašenko se oficiálně už počtvrté stal prezidentem Běloruska 23 ledna – V prezidentských volbách v Portugalsku zvítězil stávající prezident Aníbal Cavaco Silva 23 ledna – V jižním Pákistánu se srazil autobus s autocisternou na benzin Zemřelo 32 lidi a 9 jich bylo zraněno 24 ledna – Během teroristického útoku na letišti Letiště Moskva-Domodědovo v Moskvě zahynulo 35 lidí a 180 jich bylo zraněno Únor 6 února – Super Bowl XLV se odehrál na Cowboys Stadium v Texasu vítězem se stali Green Bay Packers 24 února – Poslední let raketoplánu Discovery k ISS Mezinárodní vesmírná stanice 10 února – Do oběhu byl uveden nový vzorek stodolarové bankovky 11 února – Egyptský prezident Husní Mubarak odstoupil pod nátlakem miliónových demonstrací 12 února – V Erzurumu v Turecku začala Zimní univerziáda 2011 27 února – Udílení filmové ceny Oscar nejúspěšnějším filmem se stal film Králova řeč Březen 5 března – Automatická meziplanetární stanice New Horizons křižovala orbit Uranu po pětileté cestě 11 března – Silné podmořské zemětřesení způsobilo vlnu tsunami vysokou až 11 metrů Jeho epicentrum se nacházelo u tichomořského ostrova Honšú zasáhlo celý Tichý oceán Velké následky utrpěla zejména japonská města např Sendai nebo Tokio Zemětřesení způsobilo havárie v atomových elektrárnách Fukušima 1 i Fukušima 2 V elektrárně Fukušima I nastal v sobotu 12 března 2011 výbuch chladicího okruhu další dva výbuchy následovaly v dalších dnech 17 března – Rada bezpečnosti OSN vyhlásila bezletovou zónu nad Libyí což se dá pokládat za počátek libyjské občanské války Silné nepokoje a protivládní demonstrace propukly v březnu i Sýrii 17–20 března – Lipský knižní veletrh 18 března – Kosmická sonda MESSENGER byla uvedena na oběžnou dráhu okolo Merkuru 20 března – Parlamentní volby ve Finsku 27 března – Bulharsko a Rumunsko se nestalo součástí Schengenského prostoru Duben 4 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k Mezinárodní vesmírné stanici ISS kosmická loď Sojuz TMA-21 12 dubna – Den kosmonautů 50 let po letu do vesmíru Jurije Gagarina 22 dubna – Mezinárodní Den Země 24 dubna – Velikonoce Boží hod velikonoční 29 dubna – Svatba prince Williama a Kate Middletonové 29 dubna – 15 května na Slovensku v Bratislavě a Košicích Mistrovství světa v ledním hokeji 2011 Květen 1 května – ve Vatikánu byl slavnostně prohlášen za blahoslaveného jeden z největších papežů 20 století Jan Pavel II Ceremoniálu který vedl jeho nástupce Benedikt XVI se zúčastnily stovky tisíc lidí a další miliony ho sledovaly v přímém přenosu 2 května – Usáma bin Ládin zabit Americkými vojáky 5 května – Ve Velké Británii proběhlo historicky vůbec první celostátní referendum o změně britského volebního systému britští voliči navrhovanou změnu neschválili 16 května – Vypuštění raketoplánu Endeavour Poslední let raketoplánu Endeavour 26 května – Byl zatčen srbský generál a válečný zločinec Ratko Mladić Červen 12 června – proběhly v Turecku parlamentní volby V nich opět zvítězila vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje tureckého premiéra Recepa Erdoğana který tak dosáhl historického úspěchu poprvé v tureckých dějinách se jedné straně podařilo třikrát zvítězit ve volbách navíc ve všech třech získat nadpoloviční většinu 18 června – 3 července – Polsko hostilo Mistrovství Evropy v basketbale žen a to ve městech Bydhošť Katovice Lodž Vyhrály Rusky druhé skončily Turkyně a třetí Francouzky Český výběr pod vedení Lubora Blažka obsadil čtvrtou příčku Červenec 1 července – Polsko se ujalo předsednictví EU 2 července Svatba knížete Alberta II a Charlene Wittstockové Petra Kvitová vyhrála tenisový turnaj ve Wimbledonu – viz článek finále ženské dvouhry ve Wimbledonu 2011 3 července – Zahájení 43 Jihoamerického mistrovství ve fotbale v Argentině 6 července – Mezinárodní olympijský výbor rozhodl o hostitelském městě zimních olympijských her v roce 2018 volba padla na jihokorejský Pchjongčchang 8 července – Poslední let raketoplánu Atlantis Po tomto letu NASA ukončí provoz raketoplánů Space Shuttle 9 července – Vznikl nový stát – Jižní Súdán Takto rozhodlo lednové referendum 20 července – Oznámen objev čtvrtého měsíce Pluta později nazvaného Kerberos 21 července – Naposledy přistál poslední americký raketoplán Atlantis skončila další éra dobývání kosmu 22 července – Nor Anders Behring Breivik zavraždil na letním táboře mladých sociálních demokratů na ostrůvku Utøya 69 lidí Spáchal i bombový útok na vládní budovu v Oslu kde zabil 8 lidí viz Útoky v Norsku v červenci 2011 23 července – Ve svém londýnském bytě byla nalezena mrtvá britská zpěvačka Amy Winehouse 24 července Skončil 98 ročník cyklistického etapového závodu Tour de France Vítězem se stal australský závodník Cadel Evans Uruguay porazila ve finále Copa América Paraguay 30 24 července – 30 července – 18 Mezinárodní botanický kongres v Melbourne Austrálie Srpen 1 srpna – Začátek ramadánu 12 srpna Anthony Sowell byl odsouzen za vraždu 11 žen k trestu smrti Byla zahájena Letní univerziáda 2011 v čínském Shenzhenu která potrvá až do 23 srpna 15 srpna – 21 srpna – V Madridu proběhly světové dny mládeže 24 srpna Libyjští povstalci ovládli hlavní město Libye Tripolis Při pokusu o start havarovala raketa Sojuz-U s kosmickou lodí Progress M-12M vezoucí zásoby na Mezinárodní vesmírnou stanici Bylo zahájeno Mistrovství světa v atletice 2011 které trvalo až do 4 září v Tegu Daegu v Jižní Koreji 29 srpna – Byl zahájen 4 grandslamový tenisový turnaj sezóny US Open 2011 který trval až do 11 září 31 srpna – Kanada ukončila analogové televizní vysílání Září 1 září – Zakázán prodej 50wattových žárovek v EU 7 září – Při letecké havárii u ruského města Jaroslavl tragicky zahynuli členové ruského hokejového týmu Lokomotiv Jaroslavl Byli mezi nimi i Češi Josef Vašíček Karel Rachůnek a Jan Marek a Slovák Pavol Demitra 9 září – Bylo zahájeno sedmé mistrovství světa v ragby union v Aucklandu na Novém Zélandu 30 září – 1října – Začal židovský Nový rok Říjen 3 října – laureáty Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství se stali imunologové Bruce A Beutler a Jules A Hoffmann za objevy týkající se aktivace vrozené imunity a Ralph M Steinman za objev dendritických buněk a jejich roli v získané imunitě 9 října – Sebastian Vettel podruhé získal titul Mistra světa ve Formuli 1 14 října – 30 října – Šestnácté Panamerické hry v Guadalajaře Mexiko 16 října – Při automobilovém závodu IndyCar v Las Vegas zahynul při hromadné havárii 15 vozů britský pilot Dan Wheldon 20 října – Skončila další fáze libyjské občanské války v Syrtě byl dopaden a zabit libyjský diktátor Muammar Kaddáfí 23 října Parlamentní volby v rámci Arabského jara do ústavodárného shromáždění proběhly v Tunisku volby vyhrála islámská Strana obnovy Smrtelná nehoda italského motocyklového jezdce Marca Simoncelliho poznamenala Velkou cenu Malajsie v královské třídě MotoGP 30 října – Prezidentské volby v Kyrgyzstánu 31 října NATO ukončilo svoji misi při pomoci řešení libyjské občanské války Na Zemi by mělo žít 7 miliard lidí Listopad 6 listopadu – V Bratislavě byla zahájena série koncertů německé hudební skupiny Rammstein s názvem Made in Germany 1995-2011 18 listopadu – V Las Vegas byla na Mineconu vydána oficiální verze hry Minecraft 100 25 listopadu – Částečné zatmění Slunce viditelné v Antarktidě 26 listopadu – Odstartovala nová kosmická sonda programu Mars Science Laboratory 29 listopadu – Americká policie identifikovala jednu z osmi dosud neidentifikovaných obětí sériového vraha Johna Wayna Gacyho Mladík nesl jméno William Bundy Prosinec 4 prosince – Volby do Státní dumy Ruské federace VI svoláni 5 prosince – Oznámen objev extrasolární planety Kepler-22b první známé planety v obyvatelné zóně hvězdy spektrální třídy G tj hvězdy stejné třídy jako Slunce 10 prosince – Úplné zatmění Měsíce je částečně viditelné z území Česka 18 prosince – Po téměř devíti letech opustili američtí vojáci Irák 29 prosince – Samoa a Tokelau vynechaly 30 prosinec a posunuly se o 24 hodin dopředu tedy rovnou do 31 prosince kvůli zjednodušení obchodování mezi Austrálií a Novým Zélandem Uskutečněné události Arabské jaro Dluhová krize v eurozóně Dluhová krize v Řecku Občanská válka v Sýrii Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Miloš Raban katolický kněz filosof a teolog 20 června 1948 8 ledna – Jiří Dienstbier politik a novinář 20 dubna 1937 12 ledna – Karel Stádník sochař a restaurátor 24 srpna 1924 19 ledna – Antonín Kubálek klavírista 5 listopadu 1935 21 ledna – Jiří Batušek kněz teolog a politický vězeň 10 dubna 1919 23 ledna Miroslav Řepiský organizátor hasičského hnutí 10 června 1924 Luboš Holý folklórní zpěvák a vysokoškolský pedagog 21 října 1930 25 ledna – Jiří Franěk novinář 20 dubna 1944 26 ledna – Mojmír Horyna historik umění 23 března 1945 29 ledna – Zorka Prachtelová horolezkyně vytrvalostní běžkyně a jeskyňářka 16 ledna 1943 1 února – Jiří Kárnet česko-americký dramatik divadelní kritik režisér básník a překladatel 24 ledna 1920 5 února Stanislav Lachman designér 16 října 1921 Pavel Vondruška herec dirigent cimrmanolog 15 listopadu 1925 7 února – Pavel Vašák literární teoretik 10 února 1941 9 února – Prokop Voskovec divadelník básník esejista a překladatel 21 ledna 1942 15 února – Miroslav Sabev český malíř a grafik 8 října 1952 22 února – Antonín Švorc operní pěvec-barytonista 12 února 1934 26 února – Arnošt Lustig spisovatel 21 prosince 1926 27 února Věra Jirousová česká historička umění a básnířka 25 února 1944 Oto Mádr katolický kněz a teolog 15 února 1917 2 března Jiří Hejna akademický malíř ilustrátor a grafik 29 července 1921 Čestmír Gregor hudební skladatel teoretik a publicista 14 května 1926 4 března – Milan Růžička televizní a filmový režisér a scenárista 25 května 1937 5 března – Svatopluk Mrázek trenér a funkcionář basketbalu 15 ledna 1923 6 března – Rostislav Čtvrtlík herec 9 listopadu 1963 7 března – Miloslav Stibor fotograf 11 července 1927 10 března Jaroslav Čermák příslušník francouzského protinacistického odboje oběť komunismu 30 července 1929 Přemysl Hauser jazykovědec 16 dubna 1921 14 března – Josef Kinský šlechtic 19 listopadu 1913 21 března Bohumil Fišer – lékař a politik 22 října 1943 Ladislav Novák – fotbalista 5 prosince 1931 Gustav Krum – malíř a ilustrátor 23 května 1924 24 března – Boris Masník filmový animátor srpen 1923 26 března – František Havránek fotbalový trenér 11 července 1923 27 března – Jitka Válová výtvarnice a malířka 13 prosince 1922 28 března – Vojtěch Adamec sochař 4 července 1933 31 března – Zuzana Šavrdová herečka 6 června 1945 7 dubna – Blažena Holišová herečka 11 července 1930 9 dubna – Zdeněk Šmíd spisovatel 17 května 1937 11 dubna – Ladislav Lakomý herec a divadelní pedagog 14 listopadu 1931 12 dubna Karel Janský český herec 28 dubna 1944 Miroslav Tichý malíř a fotograf 20 listopadu 1926 13 dubna – Zdeněk Vašíček filosof esejista historik archivář archeolog 20 května 1933 24 dubna – Ctibor Dostálek neurofyziolog 3 listopadu 1928 6 května – Jan Burian filolog a historik 19 března 1929 9 května Karel Hieke dendrolog a zahradník 29 července 1930 Ivo Pešák zpěvák a klarinetista 7 září 1944 10 května – Erik Pardus herec 2 února 1957 17 května – Olga Stankovičová disidentka politická aktivistka signatářka Charty 77 1945 19 května – Ladislav Simon hudební skladatel dramaturg dirigent a klavírista 3 dubna 1929 20 května Jiří Pešek fotbalový reprezentant 4 června 1927 Eduard Janota ekonom a bývalý ministr financí 13 března 1952 Jaroslav Hovadík grafik malíř a sochař 8 května 1935 23 května – Karel Otčenášek katolický duchovní a biskup 13 dubna 1920 2 června – Max Wittmann jazzový hudební publicista skladatel editor producent dirigent 3 prosince 1941 13 června – Mojmír Stránský konstruktér a vynálezce 29 června 1924 16 června – Oldřich Kopal horolezec 4 února 1931 17 června – Dušan Pálka grafik fotograf karikaturista humorista a kreslíř 3 listopadu 1942 19 června – Alexej Fried hudební skladatel a dirigent 13 října 1922 21 června Alena Reichová sportovní gymnastka a olympijská medailistka 27 července 1933 Stanislav Zámečník historik 12 listopadu 1922 22 června – Zbyněk Zeman česko-britský historik 18 října 1928 25 června – Václav Kural historik 25 června 1928 29 června – Lubomír Tesáček sportovec atlet 9 února 1957 1 července – František Vízner sklářský výtvarník a designér 9 března 1936 6 července Josef Suk mladší houslista 8 srpna 1929 Eva Palyzová dostihová žokejka trenérka a manažerka 17 září 1935 7 července – Milena Vostřáková televizní hlasatelka a moderátorka 2 března 1934 8 července – Mojmír Trávníček literární kritik a editor 17 prosince 1931 10 července – Stanislav Bártl novinář publicista spisovatel a polárník 13 prosince 1927 11 července Jaroslav Jiřík – hokejista 10 prosince 1939 Hynek Hlasivec stavbař mostař 29 ledna 1926 Vendelín Macho vědec chemik vynálezce a politik 20 října 1931 12 července – Zdeněk Sýkora malíř 3 února 1920 14 července – František Kyncl malíř a sochař 21 listopadu 1934 19 července – Josef Klempera prozaik a autor odborné a naučné literatury 30 srpna 1926 20 července – Jiří Ješ novinář a publicista 19 června 1926 22 července – Ladislav Vik kněz a politický vězeň komunistického režimu 25 března 1923 27 července – Zdeněk Švarc hudební skladatel 1 srpna 1957 28 července – Steva Maršálek herec 11 září 1923 1 srpna – Milada Šubrtová operní pěvkyně-sopranistka 24 května 1924 3 srpna Vítězslav Houška spisovatel a karikaturista 30 dubna 1925 Robert Bakalář – sportovní novinář a komentátor 6 června 1940 Simona Monyová – spisovatelka 17 března 1967 7 srpna – Jiří Traxler klavírista skladatel textař a hudební aranžér 12 března 1912 8 srpna – Jiřina Švorcová herečka a komunistická politička 25 května 1928 10 srpna – Oldřich Machač hokejista 18 dubna 1946 12 srpna – Miroslav Richter archeolog 29 května 1932 13 srpna – Ctirad Mašín člen protikomunistické skupiny bratří Mašínů 11 srpna 1930 19 srpna – Jaroslav Smolka hudební režisér muzikolog a skladatel 8 dubna 1933 23 srpna Blanka Vikusová herečka 28 května 1925 Markéta Fialková disidentka a diplomatka 27 března 1956 25 srpna – Jan Haluza atlet trenér a politický vězeň 12 července 1914 30 srpna – Pavel Růžek český spisovatel 30 listopadu 1951 5 září – Anděla Dvořáková předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu 30 května 1927 7 září Pavel Vrba básník a textař 16 dubna 1938 Karel Rachůnek hokejista 27 srpna 1979 Josef Vašíček hokejista 12 září 1980 Jan Marek hokejista 31 prosince 1979 15 září Josef Vajce akademický sochař 19 září 1937 Otakar Vávra filmový režisér scénárista a pedagog 28 února 1911 16 září – Zuzana Dřízhalová herečka 27 ledna 1975 19 září Vladimír Bejval dětský herec 31 prosince 1942 Ctirad Kohoutek hudební skladatel vědec a pedagog 18 března 1929 25 září Milan Elleder lékař a profesor patologie 4 prosince 1938 Jiří Stárek dirigent a hudební pedagog 25 března 1928 26 září – Jan Fišer divadelní režisér 19 července 1921 27 září Miloslav Blahynka muzikolog teatrolog a vysokoškolský pedagog 5 června 1951 Jiří Hubač dramatik a scenárista 27 srpna 1929 28 září – Stanislav Staněk akademický malíř 12 srpna 1927 30 září Zdeněk Kárník historik a vysokoškolský pedagog 25 června 1931 Jaroslav Dufek herec 26 dubna 1934 5 října – Jiří Hermach filosof Československého jara 6 června 1912 6 října – Jan Jílek spisovatel dramatik scénárista a herec 24 listopadu 1933 10 října – Ewald Osers básník a překladatel 13 května 1917 11 října – František Sokol volejbalista bronzový olympionik 5 února 1939 14 října – Bedřich Zelenka komik humorista a scenárista 3 prosince 1921 24 října – Oleg Reif herec 20 září 1928 26 října – Roman Kukleta fotbalista 22 prosince 1964 28 října – Jiří Gruša spisovatel a politik 10 listopadu 1938 29 října – Mojmír Fučík lékař profesor UK 18 července 1913 30 října Miloš Pick ekonom a publicista 16 srpna 1926 Jiří Winter Neprakta kreslíř karikaturista ilustrátor a humorista 12 července 1924 Marie Těšitelová lingvistka 3 dubna 1921 31 října – Bořivoj Navrátil herec 26 září 1933 7 listopadu – Marie Ljalková válečná snajperka 3 prosince 1920 9 listopadu – Ivan Martin Jirous básník publicista a výtvarný kritik 23 září 1944 10 listopadu – Karel Musela malíř 10 června 1955 11 listopadu – Jiří Kaftan herec mim tanečník a divadelní pedagog 22 května 1935 14 listopadu Čestmír Vejdělek spisovatel a publicista 8 října 1925 Karel Mareš hudební skladatel hudební aranžér scenárista režisér klavírista korepetitor písňový textař 2 srpna 1927 18 listopadu – Zdeněk Zouhar pedagog muzikolog a skladatel 8 února 1927 23 listopadu – Karel Hubáček architekt a pedagog 24 února 1924 25 listopadu – Jiří Mostecký chemik rektor VŠCHT Praha 21 května 1923 26 listopadu – Jiří Bažant hudební skladatel klavírista a aranžér 27 září 1924 28 listopadu – Milan Togner historik umění 29 září 1938 30 listopadu – Zdeněk Miler ilustrátor 21 února 1921 7 prosince – Jiří Klikorka chemik 6 ledna 1922 18 prosince Bohuslav Švarc lesnický odborník 6 prosince 1921 Václav Havel prezident spisovatel a disident 5 října 1936 20 prosince Václav Zítek pěvec 24 března 1932 Hana Andronikova spisovatelka 9 září 1967 21 prosince – Karel Macek chemik pedagog a operní pěvec 31 října 1928 22 prosince – Emanuel Bosák ministr mládeže a tělovýchovy 2 září 1922 23 prosince – Ladislav Nižňanský důstojník československé armády kolaborant 1917 26 prosince – Hana Mejdrová historička a levicová intelektuálka 7 července 1918 27 prosince Koloman Gajan historik 7 listopadu 1918 Pavel Linhart režisér producent scenárista kameraman a pedagog 10 srpna 1960 ? – Vilém Václav hokejový reprezentant 16 prosince 1925 ? – Jaroslav Marek historik 27 listopadu 1926 Svět 2 ledna Anne Francisová americká herečka 16 září 1930 Pete Postlethwaite britský herec 7 února 1946 Richard Winters americký voják 21 ledna 1918 4 ledna Gerry Rafferty skotský hudebník 16 dubna 1947 Alí Rezá Pahlaví člen císařské dynastie Pahlaví 28 dubna 1966 8 ledna – Šimon Ondruš slovenský jazykovědec 27 října 1924 9 ledna – Peter Yates britský režisér a producent 24 července 1929 16 ledna – Stefka Jordanovová bulharská sportovkyně atletka-běžkyně 9 ledna 1947 17 ledna Don Kirshner americký hudební vydavatel producent a skladatel 17 dubna 1934 Jean Dutourd francouzský novinář kritik a prozaik 14 ledna 1920 18 ledna – Robert Sargent Shriver americký politik a aktivista 9 listopadu 1915 20 ledna Vladimír Kompánek slovenský sochař a malíř 28 října 1927 Ladislav Ťažký slovenský spisovatel-prozaik publicista dramatik scenárista 19 září 1924 25 ledna – Daniel Bell americký publicista a sociolog 10 května 1919 26 ledna – Tore Sjöstrand švédský olympijský vítěz v běhu na 3000 metrů překážek 31 července 1921 30 ledna – John Barry britský hudební skladatel a dirigent 3 listopadu 1933 1 února – Jiří Kárnet americký dramatik režisér novinář spisovatel a překladatel českého původu 24 ledna 1920 3 února Maria Schneiderová francouzská herečka 27 března 1952 Tony Levin britský jazzový bubeník 30 ledna 1940 5 února Fanizani Akuda zimbabwský sochař 11 listopadu 1932 Konštantín Horecký slovenský spisovatel a novinář 19 května 1925 6 února – Gary Moore irský blues rockový kytarista a zpěvák 4 dubna 1952 7 února – Franz Bydlinski rakouský právník 20 listopadu 1931 11 února – Bo Carpelan finskošvédský spisovatel 25 října 1926 12 února – Peter Alexander rakouský zpěvák herec a konferenciér 30 června 1926 13 února Inese Jaunzeme sovětská atletka olympijská vítězka v hodu oštěpem 21 května 1932 Ondrej Richard Halaga slovenský historik 4 března 1918 14 února – George Shearing britsko-americký jazzový klavírista 13 srpna 1919 15 února – François Nourissier francouzský spisovatel a publicista 18 května 1927 19 února – Anson Rainey americký lingvista 11 ledna 1930 26 února – Mark Tulin americký baskytarista 21 listopadu 1948 28 února Annie Girardotová francouzská herečka 25 října 1931 Jane Russell americká herečka 21 června 1921 3 března – Friedhelm Kemp německý spisovatel a překladatel 11 prosince 1914 4 března Michail Petrovič Simonov ruský letecký konstruktér 19 října 1929 Simon van der Meer nizozemský fyzik Nobelova cena 1984 24 listopadu 1925 6 března – Ján Popluhár československý fotbalista a slovenský fotbalový trenér 12 září 1935 12 března – Joe Morello americký jazzový bubeník 17 července 1928 17 března Ferlin Husky americký zpěvák country hudby 3 prosince 1925 Michael Gough britský herec 23 listopadu 1917 15 března – Yvon Mauffret francouzský novinář a spisovatel 24 prosince 1927 18 března Warren Christopher ministr zahraničních věcí Spojených států amerických 27 října 1925 Antoinette baronka z Massy sestra monackého knížete Rainiera III 28 prosince 1920 Jet Harris anglický baskytarista a člen skupiny The Shadows 6 července 1939 21 března – Pinetop Perkins americký bluesový pianista 7 července 1913 22 března – Zoogz Rift americký wrestler hudebník a skladatel 10 července 1953 23 března – Elizabeth Taylorová americká herečka 27 února 1932 25 března – Marija Isakovová sovětská rychlobruslařka 5 července 1918 30 března – Jorge Camacho kubánský malíř 5 ledna 1934 31 března – Claudia Heillová rakouská judistka 24 ledna 1982 1 dubna – Varkey Vithayathil arcibiskup katolické církve syrsko-malabarského ritu kardinál 29 května 1927 3 dubna Calvin Russell americký roots rockový zpěvák-skladatel a kytarista 1 listopadu 1948 Ondrej Malachovský slovenský operní zpěvák 5 dubna 1929 5 dubna Gil Robbins americký herec a folkový hudebník 3 dubna 1931 Baruch Samuel Blumberg americký lékař spoludržitel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1976 28 července 1925 Ange-Félix Patassé prezident Středoafrické republiky 25 ledna 1937 8 dubna – John McCracken americký minimalistický sochař a malíř 9 prosince 1934 9 dubna – Sidney Lumet americký herec a režisér 25 června 1924 18 dubna – Giovanni Saldarini italský kněz arcibiskup Turína kardinál 11 prosince 1924 19 dubna – Grete Waitzová norská atletka v maratonskému běhu mistryně světa 1 října 1953 21 dubna Harold Garfinkel americký sociolog 29 října 1917 Annalisa Ericsonová švédská herečka 14 září 1913 24 dubna – Marie-France Pisier francouzská herečka scenáristka a režisérka 10 května 1944 25 dubna – Ira Cohen americký filmový režisér herec básník a fotograf 3 února 1935 27 dubna David Wilkerson americký křesťanský kazatel a spisovatel 19 května 1931 Igor Kon ruský sociolog a sexuolog 21 května 1928 30 dubna Daniel Quillen americký matematik 22 června 1940 Ernesto Sábato argentinský spisovatel 24 června 1911 1 května Agustín García-Gasco y Vicente španělský kardinál 12 února 1931 Moše Landau předseda Nejvyššího soudu Izraele 29 dubna 1912 Usáma bin Ládin jeden ze zakladatelů teroristické organizace al-Káida 10 března 1957 Jacques Fresco americký multidisciplinární vědec 12 března 1916 2 května – Leonid Ivanovič Abalkin sovětský ekonom a politik 5 května 1930 3 května – Jackie Cooper americký herec 15 září 1922 4 května – Frans Sammut maltský spisovatel a esejista 19 listopadu 1945 7 května Willard Sterling Boyle americký fyzik Nobelova cena 2009 19 srpna 1924 Seve Ballesteros španělský golfista 7 dubna 1957 Milan Mišík slovenský geolog 3 listopadu 1928 8 května – Cornell Dupree americký jazzový a R&B kytarista 19 prosince 1942 11 května – Snooky Young americký jazzový trumpetista 3 února 1919 16 května – Douglas Blubaugh americký zápasník olympijský vítěz 31 prosince 1934 19 května – Garret FitzGerald premiér Irska 9 února 1926 27 května Gil Scott-Heron americký hudebník 1 dubna 1949 Janet Brown britská herečka 14 prosince 1923 Jeff Conaway americký herec 5 října 1950 28 května – Romuald Klim sovětský olympijský vítěz a mistr Evropy v hodu kladivem 25 května 1933 29 května Sergej Bagapš prezident separatistické Republiky Abcházie 4 března 1949 Ferenc Mádl maďarský politik a bývalý maďarský prezident 29 ledna 1931 30 května – Rosalyn Yalowová americká lékařská fyzička Nobelova cena 1977 19 července 1921 31 května – Pauline Betzová americká tenistka 6 srpna 1919 1 června – Max Wittmann jazzový hudební publicista skladatel a dirigent 3 prosince 1941 2 června – Ray Bryant americký jazzový klavírista a skladatel 24 prosince 1931 3 června – Jack Kevorkian americký lékař propagátor eutanazie 26 května 1928 4 června – Lawrence Eagleburger ministr zahraničních věcí Spojených států amerických 1 srpna 1930 7 června – Ricardo Alegría portorický archeolog antropolog a spisovatel 14 dubna 1921 8 června – Anatole Abragam francouzský fyzik 5 prosince 1914 10 června – Al Schwimmer izraelský průmyslník zakladatel Izraelského vojenského letectva 10 června 1917 16 června – Wild Man Fischer americký hudebník a skladatel 6 listopadu 1944 18 června Bob Pease americký vynálezce 22 srpna 1940 Jelena Bonnerová sovětská disidentka a aktivistka 15 února 1923 Clarence Clemons americký saxofonista zpěvák hudební skladatel a herec 11 ledna 1942 Frederick Chiluba druhý prezident Zambie 30 dubna 1943 23 června Christiane Desroches Noblecourt francouzská egyptoložka 17 listopadu 1913 Peter Falk americký herec 16 září 1927 25 června – Aalaeddin Melmasi íránský fotograf překladatel a básník 9 ledna 1952 26 června – Jan van Beveren nizozemský fotbalista brankář 5 března 1948 30 června – Georg Sterzinsky německý kardinál 9 února 1936 1 července – Anne LaBastille americká spisovatelka 20 listopadu 1935 4 července – Otto von Habsburg rakousko-německý politik následník rakouského trůnu 20 listopadu 1912 5 července Cy Twombly americký malíř 25 dubna 1928 Hanna Segalová britská psychoanalytička 20 srpna 1918 7 července – Manuel Galbán kubánský kytarista a zpěvák 14 ledna 1931 8 července – Betty Fordová manželka 38 prezidenta USA Geralda Forda 8 dubna 1918 9 července – Michael Burston anglický heavy metalový kytarista a zpěvák 23 října 1949 11 července – Rob Grill americký zpěvák baskytarista a skladatel 30 listopadu 1943 17 července – Georges Condominas francouzský etnograf a etnologie|etnolog 29 června 1921 20 července – Lucian Freud britský malíř 8 prosince 1922 21 července – Kazimierz Świątek polský arcibiskup a kardinál 21 října 1914 23 července Fran Landesman americká textařka a básnířka 21 října 1927 Amy Winehouse britská zpěvačka 14 září 1983 24 července Virgilio Noe italský kardinál 30 března 1922 Vladimír Hajko slovenský fyzik a politik 3 října 1920 25 července Michalis Kakojannis řecký filmový režisér 11 června 1922 Jeret Peterson americký akrobatický lyžař 12 prosince 1981 26 července – Frank Foster americký jazzový saxofonista a skladatel 23 září 1928 27 července Agota Kristofová švýcarská spisovatelka maďarského původu 30 října 1935 John Stott britský kazatel vůdce britského a světového evangelikálního hnutí 27 dubna 1921 28 července J Milton Yinger americký sociolog 6 července 1916 Eric Stein česko-americký právník a vysokoškolský učitel 8 července 1913 2 srpna Karol Benický slovenský fotograf nakladatel 13 dubna 1940 Baruj Benacerraf americký imunolog Nobelova cena 1980 29 října 1920 3 srpna Rudolf Brazda poslední přeživší gay vězeň koncentračních táborů 26 června 1913 Bubba Smith americký herec a hráč amerického fotbalu 28 února 1945 Annette Charlesová americká herečka 5 března 1948 5 srpna – Andrzej Lepper polský politik a odborář 13 června 1954 7 srpna – Jiří Traxler český pianista hudební skladatel textař a hudební aranžér 12 března 1912 11 srpna – Jani Lane americký hudebník zpěvák textař a frontman americké skupiny Warrant 1 února 1964 13 srpna Topi Sorsakoski finský zpěvák 27 října 1952 Ctirad Mašín český protifašistický a protikomunistický odbojář 11 srpna 1930 16 srpna – Andrej Bajuk slovinský ekonom a politik 18 října 1943 19 srpna – Raúl Ruiz chilský režisér 25 července 1941 22 srpna – Vicco von Bülow německý karikaturista režisér a filmový herec 12 listopadu 1923 25 srpna – Eugene Nida americký lingvista 11 listopadu 1914 26 srpna – Alojzij Ambrožič kanadský kardinál slovinského původu 27 ledna 1930 27 srpna – Norman Frederick Simpson anglický dramatik 29 ledna 1919 30 srpna – Alla Bajanovová ruská a rumunská zpěvačka 18 května 1914 31 srpna André-Marcel Adamek belgický spisovatel píšící francouzsky 3 května 1946 Valerij Rožděstvenskij sovětský kosmonaut ruské národnosti 13 února 1939 3 září Andrzej Maria Deskur polský kardinál 29 února 1924 Finn Helgesen norský rychlobruslař olympijský vítěz 25 dubna 1919 6 září George Kuchar americký filmový režisér a herec 31 srpna 1942 Felix Rakouský rakouský arcivévoda 31 května 1916 7 září Pavol Demitra slovenský hokejista 29 listopadu 1974 Ruslan Salej běloruský hokejista 2 listopadu 1974 Stefan Liv švédský hokejista 21 prosince 1980 Eddie Marshall americký jazzový bubeník 13 dubna 1938 9 září – Horst Fuhrmann německý historik 22 června 1926 10 září – Cliff Robertson americký herec 9 září 1923 11 září – Andy Whitfield americký herec 17 července 1972 12 září – Wade Mainer americký bluegrassový banjista 21 dubna 1907 13 září Walter Bonatti italský horolezec novinář a spisovatel 22 června 1930 Richard Hamilton britský malíř 24 února 1922 14 září – Rudolf Ludwig Mössbauer německý fyzik Nobelova cena za fyziku 1957 31 ledna 1929 16 září – Willie Smith americký bluesový zpěvák bubeník a hráč na foukací harmoniku 19 ledna 1936 20 září – Burhánuddín Rabbání prezident Afghánistánu 20 září 1940 21 září John Du Cann britský kytarista a zpěvák 5 června 1946 Paulette Dubost francouzská filmová herečka a zpěvačka 8 října 1910 22 září – Aristides Pereira první prezident Kapverd 17 listopadu 1923 25 září – Wangari Maathai keňská aktivistka nositelka Nobelovy ceny míru 1 dubna 1940 26 září – Harry Muskee nizozemský zpěvák 10 června 1941 27 září Johnny Mathis americký countryový zpěvák a skladatel 28 září 1933 Ida Finková izraelská spisovatelka polského původu 1921 Imre Makovecz maďarský architekt 20 listopadu 1935 Jesús María Pereda španělský fotbalista 15 června 1938 30 září Ralph M Steinman kanadský imunolog a cytolog Nobelova cena 2011 14 ledna 1943 Marv Tarplin americký soulový kytarista a skladatel 13 června 1941 1 října Sven Tumba Johansson švédský hokejista 27 srpna 1931 David Bedford britský hudebník a skladatel 4 srpna 1937 Butch Ballard americký jazzový bubeník 26 prosince 1918 5 října Pietro Lombardi italský zápasník zlato na OH 1948 6 června 1922 Steve Jobs zakladatel a ředitel firmy Apple 24 února 1955 Charles Napier americký herec 12 dubna 1936 Bert Jansch skotský kytarista a zpěvák 3 listopadu 1943 7 října – Ramiz Alia albánský komunistický politik a prezident 18 října 1925 9 října – Dennis Ritchie americký programátor a informační vědec 9 září 1941 12 října Joel DiGregorio americký countryový klávesista 8 ledna 1944 Dennis Ritchie americký programátor 9 září 1941 16 října Pete Rugolo americký jazzový aranžér a skladatel 25 prosince 1915 Dan Wheldon britský automobilový závodník 22 června 1978 18 října – Bob Brunning britský baskytarista 29 června 1943 20 října – Muammar Kaddáfí libyjský voják a diktátor 7 června 1942 22 října – Sultán ibn Abdal Azíz Saúd saúdskoarabský korunní princ a politik 5 ledna 1928 23 října Herbert A Hauptman americký matematik 14 února 1917 Marco Simoncelli italský motocyklový závodník 20 ledna 1987 John McCarthy americký informatik 4 září 1927 Bronislovas Lubys litevský velkopodnikatel průmyslník a politik 8 října 1938 24 října – Morio Kita japonský lékař a spisovatel 1 května 1927 27 října – Radomir Konstantinović srbský spisovatel 27 března 1928 29 října Robert Lamoureux francouzský filmař a divadelník 4 ledna 1920 Jimmy Savile britský moderátor a filantrop 31 října 1926 Walter Norris americký jazzový klavírista a skladatel 27 prosince 1931 31 října – Flórián Albert maďarský fotbalista 15 září 1941 1 listopadu – Heinz Ludwig Arnold německý publicista 29 března 1940 4 listopadu – Norman Foster Ramsey americký fyzik a pedagog nositel Nobelovy ceny 27 srpna 1915 7 listopadu – Joe Frazier americký boxer 12 ledna 1944 11 listopadu – Michael Garrick britský jazzový klavírista a hudební skladatel 10 května 1933 13 listopadu – František Miko slovenský literární vědec a teoretik jazykovědec 13 dubna 1920 15 listopadu – Moogy Klingman americký hudebník 7 září 1950 21 listopadu Josef Nave izraelský archeolog 1928 Anne McCaffrey americká spisovatelka 1 dubna 1926 22 listopadu Georg Kreisler všestranný slovesný hudební a divadelní umělec 18 července 1922 Světlana Allilujevová dcera sovětského diktátora Stalina 28 února 1926 Paul Motian americký jazzový bubeník a skladatel 25 března 1931 Lynn Margulisová americká bioložka 5 března 1938 24 listopadu Krystyna Broll-Jarecka polská básnířka 15 července 1927 Ludwig Hirsch rakouský šansoniér poeta a herec 28 února 1946 25 listopadu – Vasilij Alexejev ruský vzpěrač olympijský vítěz 7ledna 1942 26 listopadu Keef Hartley britský bubeník a kapelník 8 dubna 1944 Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu nejvyšší představitel Biafry 4 listopadu 1933 27 listopadu – Ken Russell anglický filmový režisér 3 července 1927 28 listopadu – Ante Marković předseda federální vlády Jugoslávie 25 listopadu 1924 30 listopadu – Leka korunní princ albánský jediný syn krále Zogu 5 dubna 1939 1 prosince – Christa Wolfová německá spisovatelka 18 března 1929 2 prosince Howard Tate americký zpěvák a skladatel 13 srpna 1939 Bill Tapia americký hudebník 1 ledna 1908 4 prosince Hubert Sumlin americký bluesový kytarista a zpěvák 16 listopadu 1931 Sócrates brazilský fotbalový reprezentant 19 února 1954 5 prosince – Violetta Villas polská zpěvačka 10 června 1938 7 prosince – Harry Morgan americký herec 10 dubna 1915 8 prosince – Gilbert Adair skotský spisovatel básník filmový kritik novinář a překladatel 29 prosince 1944 11 prosince – John Patrick Foley americký kardinál 11 listopadu 1935 14 prosince – Joe Simon americký komiksový spisovatel 11 října 1913 15 prosince Christopher Hitchens anglicko-americký spisovatel a novinář 13 dubna 1949 Bob Brookmeyer americký jazzový pozounista pianista a skladatel 19 prosince 1929 17 prosince Cesária Évora kapverdská zpěvačka 27 srpna 1941 Kim Čong-il korejský levicový politik vůdce KLDR 16 února 1941 nebo 1942 19 prosince – Tony Duran britský kytarista a zpěvák 14 října 1945 20 prosince – Sean Bonniwell americký kytarista zpěvák a skladatel 16 srpna 1940 21 prosince Jevhen Rudakov ukrajinský fotbalista 2 ledna 1942 Werner Otto německý podnikatel 13 srpna 1909 24 prosince – Johannes Heesters nizozemský herec a zpěvák 5 prosince 1903 25 prosince – Jim Sherwood americký saxofonista zpěvák 8 května 1942 26 prosince James Rizzi americký pop artový malíř 5 října 1950 Sam Rivers americký jazzový hudebník a skladatel 25 září 1923 27 prosince Michael Dummett britský filozof 27 června 1925 Helen Frankenthaler americká malířka 12 prosince 1928 30 prosince – Eva Zeisel americká průmyslová designérka narozená v Budapešti 13 listopadu 1906 Hlavy států V tomto seznamu jsou uvedeni pouze představitelé nejvýznamnějších států Brazílie – prezidentka Dilma Rousseffová od 2011 Čínská lidová republika – prezident Chu Ťin-tchao od 2003 Česko – prezident Václav Klaus od 2003 Dánsko – královna Markéta II od 1972 Francie – prezident Nicolas Sarkozy od 2007 Indie – prezidentka Pratibha Pátilová od 2007 Itálie – prezident Giorgio Napolitano od 2006 Japonsko – císař Akihito od 1989 Kanada – generální guvernérka Michaëlle Jean od 2005 Maďarsko – prezident Pál Schmitt od 2010 Německo – prezident Christian Wulff od 2010 Polsko – prezident Bronisław Komorowski od 2010 Rakousko – prezident Heinz Fischer od 2004 Rusko – prezident Dmitrij Medveděv od 2008 Slovensko – prezident Ivan Gašparovič od 2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident Barack Obama od 2009 Vatikán – papež a suverén Vatikánu Benedikt XVI od 2005 Reference 21 duben je 111 den roku podle gregoriánského kalendáře 112 v přestupném roce Do konce roku zbývá 254 dní Události Česko 1757 – Sedmiletá válka pruské a rakouské jednotky se střetly v bitvě u Liberce 1783 – V Praze bylo slavnostně otevřeno Nosticovo divadlo 1945 – Americká vojska vstoupila na československé území a osvobodila Aš 1990 – Papež Jan Pavel II zahájil dvoudenní návštěvu Československa Jednalo se o historicky první oficiální návštěvu papeže v Československu Svět 753 př n l – Podle římské tradice bylo založeno město Řím 43 př n l – Byla armáda Marca Antonia poražena jednotkami Gaia Vibia Pansy Caetroniana a Aula Hirtia v bitvě u Mutiny 1865 – Premiéra 2verze Verdiho opery Macbeth 1918 – Premiéra Prokofjevovy Klasické Symfonie D dur v Petrohradě dirigoval autor 1960 – Hlavním městem Brazílie se stala Brasília místo dosavadního Rio de Janeira Narození Česko 1661 – Georg Joseph Kamel jezuitský misionář lékárník a botanik † 2 května 1706 1717 – Leopold Antonín Podstatský olomoucký kněz kanovník a rektor † 21 března 1776 1730 – Antonín Kammel český houslista a hudební skladatel † 5 října 1784 1805 – Karel Balling český chemik a rektor Pražské polytechniky † 17 března 1868 1828 – Ignatius Krahl opat kláštera v Oseku u Duchcova † 19 listopadu 1886 1838 – František Ferdinand Šamberk český dramatik herec a režisér † 25 prosince 1904 1849 Jan Štrobl český typograf a překladatel † 21 července 1906 Karel Pippich český právník sokolský a kulturní činitel † 29 března 1921 1864 – Theodor Kašpárek český lékař a zvěrolékař † 24 prosince 1930 1871 – Vojtěch Říhovský český hudební skladatel † 15 září 1950 1880 – Robert Saudek grafolog † 15 dubna 1935 1882 – Jaroslav Hýbl profesor a rektor Českého vysokého učení technického † 14 srpna 1950 1885 – Bedřich Beneš Buchlovan český spisovatel a překladatel † 9 září 1953 1891 – František Suchý Pražský český hudební skladatel a spisovatel; sběratel a upravovatel lidových písní † 13 června 1973 1892 – Jaroslav Kvapil český klavírista dirigent hudební skladatel a pedagog † 18 února 1958 1900 – Ladislav Pavelka kněz oběť nacismu i komunismu † ? 1907 – Bob Hurikán skaut cestovatel tramp a písničkář † 2 června 1965 1910 – Jozef Herda československý zápasník stříbrná medaile OH 1936 † 4 října 1985 1913 – Norbert Frýd český spisovatel † 17 března 1976 1917 – Jiří Čepelák zoolog entomolog a pedagog † 2000 1920 – Ladislav Koubek československý fotbalový reprezentant † 9 října 1992 1924 – Slávka Budínová česká herečka † 31 července 2002 1926 – Olbram Zoubek český sochař 1929 – Judita Čeřovská česká zpěvačka † 9 října 2001 1933 – Petr Pokorný český evangelický teolog 1935 Vladimír Hulpach český spisovatel editor a scenárista Věra Nerušilová česká zpěvačka šansoniérka a herečka 1936 – Antonín Novák houslista 1940 Edita Štaubertová česká zpěvačka † listopad 2010 Pavel Zářecký český politik a právník 1946 – Jiřina Šedinová hebraistka a překladatelka moderní izraelské literatury 1947 – Jaroslav Hutka český písničkář básník a fejetonista 1949 – Jarmila Stojčevská česká básnířka a překladatelka 1992 – Nikola Buranská České Miss Earth 2014 Svět 1488 – Ulrich von Hutten německý učenec básník a reformátor † 29 srpna 1523 1619 – Jan van Riebeeck zakladatel Kapského Města † 18 ledna 1677 1651 – Joseph Vaz indický misionář na Srí Lance katolický světec † 16 ledna 1711 1652 – Michel Rolle francouzský matematik † 8 listopadu 1719 1671 – John Law skotský ekonom † 21 března 1729 1673 – Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská manželka císaře Josefa I česká královna † 10 dubna 1742 1752 – Humphry Repton anglický zahradní architekt † 24 března 1818 1763 – François Athanase de Charette de la Contrie francouzský roajalistický důstojník † 29 února 1796 1767 – Alžběta Vilemína Württemberská manželka Františka II † 18 února 1790 1774 – Jean-Baptiste Biot francouzský fyzik astronom a matematik {† 3 února 1862 1782 – Friedrich Fröbel německý pedagog † 21 června 1852 1785 – Charles-Joseph de Flahaut francouzský generál † 1 září 1870 1811 – Johann Christian Ferdinand Höfer německo-francouzský lékař a spisovatel † 4 května 1878 1814 – Louis-Auguste Bisson francouzský fotograf † 12 května 1876 1816 – Charlotte Brontëová anglická spisovatelka † 31 března 1855 1822 – Hannibal Goodwin americký duchovní vynálezce a fotograf † 31 prosince 1900 1828 – Hippolyte Taine francouzský filozof historik a literární kritik † 5 března 1893 1829 – Maria Anna Sala italská řeholnice blahoslavená † 24 listopadu 1891 1837 – Fredrik Bajer dánský spisovatel nositel Nobelovy ceny za mír † 22 ledna 1922 1838 – John Muir americký přírodovědec a spisovatel † 24 prosince 1914 1841 – Anselmo Lorenzo španělský anarchista † 30 listopadu 1914 1843 – Walther Flemming německý biolog † 4 srpna 1905 1848 – Carl Stumpf německý filozof psycholog a muzikolog † 25 prosince 1936 1864 – Max Weber německý sociolog † 14 června 1920 1865 – Ota František Josef rakouský arcivévoda † 1 listopadu 1906 1872 – Pavel Lebeděv ruský a sovětský generál † 2 července 1933 1882 – Percy Williams Bridgman americký fyzik a filosof † 20 srpna 1961 1886 – Viktor von Weizsäcker německý neurolog fyziolog a filosof † 9 ledna 1957 1889 – Paul Karrer švýcarský chemik Nobelova cena za chemii † 18 června 1971 1890 – Benno Landsberger německý asyriolog † 26 dubna 1968 1898 – Eero Lehtonen finský olympijský vítěz v pětiboji † 9 listopadu 1959 1903 – Hans Hedtoft premiér Dánska † 29 ledna 1955 1904 Odilo Globocnik rakouský válečný zločinec † 31 května 1945 Ze'ev Šerf ministr financí Izraele † 18 dubna 1984 1907 – Wade Mainer americký bluegrassový banjista † 12 září 2011 1909 Rollo May americký psycholog † 22 října 1994 Karl Scheit rakouský kytarista loutnista a hudební pedagog † 22 listopadu 1993 1912 Eve Arnoldová americká fotožurnalistka † 4 ledna 2012 Marcel Camus francouzský filmový režisér a scénárista † 13 ledna 1982 1914 – Vasiľ Hopko slovenský řeckokatolický biskup † 23 července 1976 1915 Anthony Quinn mexicko-americký herec malíř a scenárista † 3 června 2001 Garrett Hardin americký ekolog † 14 září 2003 1920 – Hans Henning Ørberg dánský didaktik a autor učebnic latiny † 17 února 2010 1922 Alistair MacLean britský spisovatel † 2 února 1987 Mundell Lowe americký kytarista a hudební skladatel 1923 – John Mortimer anglický spisovatel † 16 ledna 2009 1924 – Claude Lefort francouzský filosof † 3 října 2010 1926 – Alžběta II britská královna 1932 Slide Hampton americký jazzový pozounista a hudební skladatel Angela Mortimerová anglická tenistka 1933 – Ian Carr britský trumpetista † 25 února 2009 1936 – Lionel Rogg švýcarský varhaník 1938 Eddie King americký bluesový kytarista zpěvák a skladatel † 14 března 2012 Eileen Barkerová britská socioložka 1939 – John McCabe anglický hudební skladatel a klavírista † 13 února 2015 1941 – Pee Wee Ellis americký saxofonista 1942 – Alan Skidmore britský saxofonista 1944 – Guity Novin kanadská malířka a kreslířka 1947 – Iggy Pop americký rockový zpěvák 1950 – Karol Duchoň slovenský zpěvák † 5 listopadu 1985 1951 – Jean-Pierre Dardenne belgický scenárista a filmový režisér 1952 – Soslan Andijev sovětský zápasník olympijský vítěz 1955 Toninho Cerezo brazilský fotbalista Eleanor Daleyová kanadská skladatelka chorálů a chrámové hudby 1958 – Andie MacDowell americká herečka 1965 – Ed Belfour kanadský hokejový brankář 1972 – Severina Vučković chorvatská zpěvačka 1975 – Jesca Hoop americká zpěvačka a kytaristka 1979 – Tobias Linderoth švédský fotbalista 1991 – Max Chilton britský pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1865 – Josef Matěj Navrátil malíř 17 února 1798 1889 – Karel Houška starosta Plzně 29 května 1833 1891 – Karel Schwarz poslanec Českého zemského sněmu biskup pražský 30 září 1828 1904 – Josef Seifert generální vikář litoměřické diecéze 4 prosince 1822 1910 – Zdeněk Strobach český právník a politik 1850 1941 Josef Krejsa český malíř 14 března 1896 Karel kardinál Kašpar arcibiskup pražský v letech 1931–1941 16 května 1870 1968 – Josef David legionář politik místopředseda vlády 17 února 1884 1975 – Melchior Vischer německý spisovatel a režisér českého původu 7 ledna 1895 1992 – Eduard Foltýn primátor města Ostravy 11 listopadu 1925 2007 – Jana Berdychová zakladatelka cvičení rodičů s dětmi 17 února 1909 2010 – Ladislav Verecký novinář fejetonista překladatel a spisovatel 25 června 1955 2012 – Alois Horváth romský muzikant a mistr houslař 22 ledna 1947 Svět 1109 – Svatý Anselm z Canterbury arcibiskup v Canterbury teolog a filosof 1033 1142 – Pierre Abélard francouzský filosof a teolog 1079 1509 – Jindřich VII Tudor anglický král 28 ledna 1457 1551 – Nobuhide Oda japonský vojevůdce a policejní soudce ? 1510 1552 – Petr Apian německý matematik astronom a kartograf 16 dubna 1495 1574 – Cosimo I de Medici velkovévoda toskánský 12 června 1519 1584 – Francisco de Toledo místokrál Peru 10 června 1515 1699 – Jean Racine francouzský dramatik 22 prosince 1639 1740 – Antonio Balestra italský malíř 12 srpna 1666 1827 – Thomas Rowlandson britský malíř 13 července 1756 1830 – Faustino Camisani italský houslista violista a hudební skladatel 27 ledna 1772 1831 – Thursday October Christian kolonista na ostrově Pitcairn 7 října 1790 1859 – Jindřich Larisch-Mönnich slezský hrabě a podnikatel 23 února 1793 1891 – Štefan Marko Daxner slovenský šlechtic politik právník ekonom a národní buditel 22 prosince 1822 1895 – Jeremiah Gurney americký fotograf 17 října 1812 1896 – Maurice de Hirsch německo-židovský bankéř filantrop a mecenáš 9 prosince 1831 1898 – Louis Théodore Gouvy francouzský romantický skladatel 3 června 1819 1908 – Theodor von Sickel německo-rakouský historik 18 prosince 1826 1910 – Mark Twain americký spisovatel 30 listopadu 1835 1912 Felix Benedict Herzog americký inženýr vynálezce 27 prosince 1859 Siri von Essen finská herečka 17 října 1850 1918 – Manfred von Richthofen německý pilot 2 května 1892 1922 – Alessandro Moreschi italský zpěvák-kastrát 11 listopadu 1858 1923 – Karl Marek ministr financí Předlitavska 5 února 1860 1932 – Friedrich Gustav Piffl kardinál a arcibiskup Vídni 15 října 1864 1934 – Carsten Borchgrevink norský přírodovědec a polárník 1 prosince 1864 1935 – Lucy Duff-Gordonová britská módní návrhářka 13 června 1863 1938 Boris Andrejevič Pilňak ruský spisovatel 11 října 1894 Muhammad Iqbal indický básník filozof a politik 9 listopadu 1877 1944 – Hans Valentin Hube generálplukovník německého Wehrmachtu 29 října 1890 1945 – Walter Model německý generál 24 ledna 1891 1946 – John Maynard Keynes anglický ekonom 5 června 1883 1954 – Emil Leon Post polsko-americký matematik 11 února 1897 1962 – Frederick Handley Page britský letecký konstruktér a podnikatel 15 listopadu 1885 1965 – Edward Victor Appleton britský fyzik a astronomie Nobelova cena za fyziku 6 září 1892 1966 – Josef Dietrich německý generál velitel Hitlerovy osobní stráže 28 května 1892 1970 – Earl Hooker americký bluesový hudebník 15 ledna 1929 1971 – François Duvalier prezident Haiti 14 dubna 1907 1974 – Volodymyr Vladko ukrajinský sovětský spisovatel 8 ledna 1901 1978 Sandy Denny anglická zpěvačka a písničkářka 6 ledna 1947 Angelo Maria Ripellino italský slavista básník a překladatel 4 prosince 1923 1980 Ľudovít Fulla slovenský malíř 27 února 1902 Alexandr Ivanovič Oparin sovětský biolog 18 února 1894 1988 – Paul Steinitz anglický varhaník a pedagog 25 srpna 1909 1992 Väinö Linna finský spisovatel 20 prosince 1920 Vladimír Kirillovič Ruský člen rodiny Romanovců 30 srpna 1917 1996 – Džochar Dudajev první prezident separatistické Čečenské republiky Ičkérie 15 února 1944 1998 – Jean-François Lyotard francouzský filosof 10 srpna 1924 2003 – Nina Simone americká zpěvačka skladatelka pianistka 21 února 1933 2004 – Karl Hass německý válečný zločinec 5 října 1912 2005 – Gwynfor Evans velšský politik 1 září 1912 2007 Stanisław Dragan polský boxer bronzový na OH 1968 21 listopadu 1941 Parry O' Brien americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz ve vrhu koulí 1952 a 1956 28 ledna 1932 2008 Al Wilson americký zpěvák 19 června 1939 Claude Veillot francouzský spisovatel a scenárista 29 září 1925 2009 – Vivian Maierová americká umělecká fotografka 1 února 1926 2010 – Juan Antonio Samaranch sportovní funkcionář prezident Mezinárodního olmypijského výboru v letech 1980–2001 2011 Harold Garfinkel americký sociolog 29 října 1917 Annalisa Ericsonová švédská herečka 14 září 1913 Svátky Česko Alexandra Saskia Saskie Abelard Anselm Anselma Selma Želislav Želislava Svět Slovensko – Ervín 22 duben je 112 den roku podle gregoriánského kalendáře 113 v přestupném roce Do konce roku zbývá 253 dní Události Česko 1467 – Král Jiří z Poděbrad započal válečné operace namířené proti Zelenohorské jednotě 1927 – Československý rozhlas se stěhuje do Národního domu na Vinohradech 1945 – Rudá armáda osvobodila Opavu 1947 – Cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vyjeli od Aeroklubu v Praze na výpravu přes Afriku do Jižní Ameriky 1950 – československá premiéra hry Ilji Prachaře Hádajú sa o rozumné v režii J Dalíka jedno z divácky nejúspěšnějších představení a zároveň vítězné představení Divadelní žatvy 1950 1956 – V Opavě byl ukončen provoz tramvají 2013 – Začala vysílat televizní stanice Active TV Svět 1370 – V Paříži byly položeny základy královské pevnosti zvané Bastila 1418 – Kostnický koncil ukončen odsouzením Mistra Jana Husa 1500 – Portugalský cestovatel Pedro Álvares Cabral doplul do Brazílie 1690 – Byl uskutečněn sňatek Ludvíka Rudolfa Brunšvicko-Wolfenbüttelského a princezny Kristýny Luisy Öttingenské 1915 Poprvé byly masověji použity chemické zbraně a to Německem v bitvě u Ypry v Belgii Turecká policie pozatýkala 235 příslušníků arménské inteligence kteří byli následně bez soudu zavražděni Tato událost se považuje za začátek turecké genocidy proti Arménům 1945 – Rudá armáda započala poslední válečné operace 2 světové války v Evropě – útok na Berlín 2005 – Japonský premiér Džuničiró Koizumi se na summitu asijských a afrických zemích v Jakartě omluvil za „ohromné škody a utrpení způsobené v minulosti jiným zemím „japonskou koloniální nadvládou a agresí 2010 – Havárie plošiny Deepwater Horizon Narození Česko 1693 – Jan Leopold Mosbender děkan v Ústí nad Orlicí † 24 července 1776 1735 – Jan Leopold Hay královéhradecký biskup † 1 června 1794 1796 – Josef Myslimír Ludvík kněz historik a spisovatel † 1 ledna 1856 1833 – Jindřich Eckert fotograf † 28 února 1905 1858 – Josef Velenovský český botanik † 7 května 1949 1871 – Václav Houser československý politik † 1958 1873 – Karl Stellwag československý agronom archeolog a politik německé národnosti † 20 února 1963 1876 – Juraj Krejčí československý politik slovenské národnosti † ? 1881 – Franz Werner československý politik německé národnosti † 15 února 1947 1886 Jaro Procházka malíř † 30 září 1949 Pavol Teplanský československý a slovenský politik ministr autonomních slovenských vlád † 16 května 1969 1888 – Mária Sýkorová česká herečka † 31 srpna 1967 1889 – Ladislav Daněk československý právník a politik † 10 března 1961 1895 – František Korte právník a hudební skladatel † 27 července 1962 1905 – František Vyčichlo český matematik † 6 ledna 1958 1907 – Alfred Mahovsky hudební skladatel † 17 dubna 1932 1908 – Vilém Pavlík biskup starokatolické církve a politik † 29 března 1965 1914 – Bohumír Lomský ministr národní obrany Československa † 18 června 1982 1917 – Václav Sedláček učeň spolu s Janem Opletalem jedna ze dvou obětí střelby do davu při protinacistických demonstracích † 28 října 1939 1918 – Bohuslav Bubník člen sokolského druhého odboje † 15 března 2012 1921 – Konrád Babraj sochař † 26 května 1991 1923 – Vratislav Effenberger literární teoretik a surrealista † 10 srpna 1986 1924 – Růžena Dostálová česká filoložka a historička 1925 – Jan Heller religionista biblista protestantský teolog překladatel z hebrejštiny a féničtiny † 15 ledna 2008 1927 – Rudolf Altschul surrealistický básník účastník druhého odboje † březen nebo duben 1945 1930 – Zdeněk Mašek český varhaník † 11 února 2015 1932 – Slavomír Pejčoch spisovatel a historik 1936 – Jiří Šíma geodet 1939 – Jaroslav Krček hudebník dirigent a hudební skladatel 1941 – Mojmír Opletal český geolog 1945 – Jan Vlas český divadelní herec 1947 – Jan Roda chemik 1948 – Zuzana Baudyšová senátorka ředitelka Nadace Naše dítě 1951 – Vladimír Špidla politik 1953 – Jana Ševčíková česká dokumentaristka 1957 Ota Zaremba sportovec vzpěrač olympijský vítěz Milan Slezák novinář a rozhlasový komentátor 1958 – J H Krchovský básník a hudebník 1964 – Barbora Hrzánová herečka 1966 – Martina Adamcová herečka moderátorka a producentka 1971 – Miloš Holaň hokejista 1975 Pavel Horváth fotbalista Jan Vlas herec 1978 – Kamila Rajdlová běžkyně na lyžích 1985 Lenka Masná atletka běh na 800 m Roman Smutný fotbalista Svět 1451 – Isabela Kastilská kastilská a aragonská královna † 26 listopadu 1504 1592 – Wilhelm Schickard německý polyhistor konstruktér prvního mechanického kalkulátoru † 23 nebo 24 října 1635 1610 – papež Alexandr VIII † 2 února 1691 1658 – Giuseppe Torelli italský hudební skladatel † 8 února 1709 1696 – Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská brunšvicko-wolfenbüttelská princezna a vévodkyně † 6 března 1762 1707 – Henry Fielding anglický spisovatel † 8 října 1754 1724 – Immanuel Kant německý filozof † 12 února 1804 1729 – Michael Hillegas první ministr financí USA † 29 září 1804 1738 – Jan Láho slovenský luteránský duchovní působící v Čechách † 21 listopadu 1790 1795 – Johann Friedrich Böhmer německý historik † 22 října 1863 1813 – Jørgen Engebretsen Moe norský foklorista biskup a básník † 27 března 1882 1815 – Wilhelm Peters německý přírodovědec a průzkumník † 20 dubna 1883 1816 – Bohuslav Šulek slovenský přírodovědec jazykovědec a publicista † 30 listopadu 1895 1839 – August Wilhelm Eichler německý botanik † 2 března 1887 1840 – Odilon Redon francouzský malíř † 6 července 1916 1847 – Vladimír Alexandrovič Romanov ruský velkokníže † 17 února 1909 1852 – Vilém IV Lucemburský lucemburský velkovévoda † 25 února 1912 1868 José Vianna da Motta portugalský klavírista a skladatel † 1 června 1948 Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně † 6 září 1924 1870 – Vladimir Iljič Lenin ruský politik komunistický revolucionář † 21 ledna 1924 1873 – Luigi Lucheni italský anarchista a atentátník vrah rakouské císařovny Alžběty † 19 října 1910 1876 – Robert Bárány rakouský fyziolog nositel Nobelovy ceny † 8 dubna 1936 1878 – Zofka Kveder slovinská spisovatelka a publicistka † 21 listopadu 1926 1881 Alexandr Fjodorovič Kerenskij ruský politik právník druhý předseda ruské prozatímní vlády v roce 1917 † 11 června 1970 Xenie Petrović-Njegoš černohorská princezna † 10 března 1960 1884 – Otto Rank rakouský psychoanalytik † 31 října 1939 1887 – Harald Bohr dánský matematik † 22 ledna 1951 1889 – Ludwig Renn německý spisovatel † 21 července 1979 1899 – Vladimir Vladimirovič Nabokov americký prozaik ruského původu † 2 června 1977 1901 – Herbert Plaxton kanadský hokejista zlato na OH 1928 † 7 listopadu 1970 1902 – Stanisław Popławski sovětský a polský generál † 10 srpna 1973 1904 – Robert Oppenheimer americký teoretický fyzik „otec atomové bomby † 18 února 1967 1906 Gustav Adolf Švédský nejstarší syn švédského krále Gustava VI Adolfa † 26 ledna 1947 Eddie Albert americký herec † 26 května 2005 1908 – Ivan Antonovič Jefremov sovětský paleontolog a spisovatel sci-fi † 8 října 1972 1909 Rita Leviová-Montalciniová italská neuroložka Nobelova cena za fyziologii a lékařství † 30 prosince 2012 Harald Wiesmann německý důstojník SS a válečný zločinec zodpovědný za vyhlazení obce Lidice † 24 dubna 1947 1911 – Max Dupain australský fotograf † 27 července 1992 1914 Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik † 22 září 2002 Michael Wittmann německý voják člen SS považovaný za nejúspěšnějšího velitele tanku za druhé světové války † 8 srpna 1944 1916 Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent † 12 března 1999 Lee Cronbach americký psycholog † 1 října 2001 1917 – Vadim Gippenrejter ruský novinářský a krajinářský fotograf † 1921 – Candido Camero kubánský perkusionista 1922 – Charles Mingus americký jazzový kontrabasista a skladatel † 5 ledna 1975 1923 – Aaron Spelling americký producent † 23 května 2006 1924 – Peter Cathcart Wason britský kognitivní psycholog a šachista † 17 dubna 2003 1926 – James Stirling britský architekt představitel nového brutalismu † 25 června 1992 1929 – Michael Atiyah britský matematik 1935 Paul Chambers americký kontrabasista a hudební skladatel † 4 ledna 1969 Belo Kapolka slovenský spisovatel chatař nosič a horolezec † 18 dubna 1994 1936 Valerián Bystrický slovenský historik Glen Campbell americký zpěvák country Don Menza americký jazzový saxofonista 1937 Jack Nicholson americký herec Jack Nitzsche americký hudebník a hudební skladatel † 25 srpna 2000 1940 Marie-José Natová francouzská filmová televizní a divadelní herečka Dina Štěrbová slovenská horolezkyně 1941 – Amir Pnueli izraelský informatik † 2 listopadu 2009 1942 – Giorgio Agamben italský filosof 1944 Steve Fossett americký miliardář † 3 září 2007 Joshua Rifkin americký dirigent židovského původu hráč na klávesové nástroje a muzikolog 1945 – Ján Ďuriš slovenský kameraman 1946 Paul Davies britský fyzik spisovatel a popularizátor vědy Bruce Edwards Ivins americký mikrobiolog † 29 července 2008 1947 – Neil Horan bývalý irský katolický kněz narušitel sportovních akcí 1948 – George Abela maltský politik od roku 2009 prezident země 1950 – Peter Frampton britský hudebník 1951 – Paul Carrack britský klávesista zpěvák a skladatel 1952 – Magdi Allam italský novinář spisovatel a komentátor egyptského původu 1957 – Donald Tusk polský politik a premiér 1966 – Jörgen Persson švédský stolní tenista 1967 – Loreta Asanavičiūtė litevská švadlena jediná ženská oběť masakru u vilniuské televizní věže † 13 ledna 1991 1974 – Shavo Odadjian hudebník arménského původu baskytarista metalové skupiny System of a Down 1975 – Carlos Sastre španělský cyklista 1977 – Mark van Bommel nizozemský fotbalista 1980 – Ján Kozák slovenský fotbalista 1982 – Kaká brazilský fotbalista 1986 − Amber Heard americká herečka 1987 – John Obi Mikel nigerijský fotbalista Úmrtí Česko 1421 – Hynek z Ronova kolínský kněz upálený husity ? 1677 – Václav Eusebius Popel z Lobkovic šlechtic a vojevůdce 20 ledna 1609 1782 – Josef Seger hudební skladatel houslista a varhaník 21 března 1716 1887 – Terezie Masaryková matka prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka 4 srpna 1813 1894 – Emanuel František Züngel básník a překladatel 21 června 1840 1909 – Jan Kaftan český železniční inženýr a politik 11 září 1841 1926 – Ferdinand Lobkowicz český šlechtic a politik 26 června 1850 1945 – Theodor Schulz právník hráč na historické nástroje a hudební skladatel 23 dubna 1875 1946 – František Hlávka československý politik 18 května 1856 1947 – Vojtěch Vladimír Klecanda český legionář generál 15 listopadu 1888 1953 – Elly Oehlerová architektka a bytová návrhářka 6 června 1905 1956 Jan Šrámek římskokatolický kněz a politik 12 prosinec 1870 Vlastimil Lada-Sázavský šermíř 31 března 1886 1960 – Antonín Hasal československý armádní generál a ministr 7 ledna 1883 1976 – Alfréd Radok režisér zakladatel Laterny magiky 17 prosince 1914 1983 – Antonín Modr hudební vědec a skladatel 17 května 1898 1996 – Jan Dostál český akademický malíř ilustrátor a grafik 7 května 1921 2004 – Rudolf Krzák voják 6 duben 1914 2006 – Kamil Prudil český akademický malíř a psycholog 29 listopadu 1937 Svět 296 – svatý Caius 28 papež katolické církveb ? 536 – papež Agapetus I ? 835 – Kúkai posmrtně zvaný též Kóbó Daiši japonský buddhistický mnich učenec básník a zakladatel japonské buddhistické školy Šingon 27 července 774 1355 – Eleonora Anglická geldernská hraběnka z dynastie Plantagenetů 18 červen 1318 1616 – Miguel de Cervantes y Saavedra španělský spisovatel 29 září 1547 1821 – John Crome anglický malíř a grafik 22 prosince 1768 1827 – Thomas Rowlandson anglický malíř a karikaturista 14 července 1756 1833 – Richard Trevithick britský vynálezce konstruktér první funkční parní lokomotivy 13 dubna 1771 1842 – Henry Conwell irský katolický duchovní od roku 1819 druhý biskup philadelphský 1745 1748 1844 – Henri-Montan Berton francouzský hudební skladatel houslista a dirigent 17 září 1767 1892 – Édouard Lalo francouzský hudební skladatel 27 února 1823 1894 – David Payne skotský malíř 29 září 1843 1900 – Auguste-Rosalie Bisson francouzský fotograf 1 května 1826 1908 Qasim Amin egyptský právník průkopník feminismu 1 prosince 1863 Henry Campbell-Bannerman britský státník a premiér 7 září 1836 1917 – Olivier de Bacquehem předlitavský státní úředník a politik 25 srpna 1847 1927 – Heinrich Prade rakousko-uherský politik 5 června 1853 1930 – Jeppe Aakjær dánský spisovatel 10 září 1866 1933 – Henry Royce britský automobilový konstruktér zakladatel firmy Rolls-Royce 27 března 1863 1942 – Pirie MacDonald americký fotograf 27 ledna 1867 1945 – Käthe Kollwitzová německá sochařka a malířka 8 července 1867 1946 – Harlan Fiske Stone americký právník a politik 11 října 1872 1971 – Anna Černohorská černohorská princezna 18 srpna 1874 1976 – Colin MacInnes anglický spisovatel a novinář 20 srpna 1914 1977 – Arvo Haavisto finský zápasník zlato na OH 1928 7 března 1900 1980 – Fritz Strassmann německý chemik 22 února 1922 1983 – Michail Alexandrovič Karcev sovětský konstruktér počítačové techniky jeden z průkopníků vývoje počítačů ve východním bloku 23 května 1923 1984 – Ansel Adams americký fotograf 20 února 1902 1986 – Mircea Eliade rumunský historik 9 března 1907 1989 – Emilio Gino Segrè italský fyzik nositel Nobelovy ceny za objev antiprotonu 1 února 1905 1993 – Bertus Aafjes nizozemský spisovatel a básník 12 května 1914 1994 – Richard Nixon americký prezident 9 ledna 1913 1996 – Erma Bombeck americká humoristka 21 února 1927 1998 – Régine Pernoudová francouzská historička 17 června 1909 2002 Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 2003 Michael Larrabee americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 2 prosince 1933 Aleksandra Širokovová ruská bohemistka 26 listopadu 1918 2005 John Marshall americký filmař a antropolog 12 listopadu 1932 Eduardo Paolozzi skotský sochař grafik a průmyslový návrhář 7 března 1924 2009 – Jack Cardiff britský kameraman a režisér 18 září 1914 2013 – Richie Havens americký písničkář 21 ledna 1941 2014 − Michael Glawogger rakouský režisér 3 prosince 1959 Svátky Česko Evženie Eugenie Noema Noemi Soter Socialistický kalendář – Vladimir Iljič Lenin 1870 Svět Den Země Arbor Day Slavnosti stromů – Slaví se hlavně v USA a Velké Británii Evropský den akcí proti rasismu Slovensko – Slavomír Brazílie – Státní svátek Discovery Day Katolický kalendář Svatý Soter 12 papež katolické církve † 174 Svatý Caius 28 papež katolické církve † 296 23 duben je 113 den roku podle gregoriánského kalendáře 114 v přestupném roce Do konce roku zbývá 252 dní Události Česko 1836 – Máchův Máj vychází v Praze nákladem 600 výtisků 1920 – Premiéra Janáčkovy opery Výlety pana Broučka v Praze 1945 – Obec Prlov byla vyhlazena německými nacisty 1955 – Otto Wichterle vynalézá kontaktní čočky k jejichž výrobě použil stavebnici Merkur Svět 1014 – Armáda irského velekrále Briana Bóruma se střetla s vojsky krále Murchada a vikinského vládce Dublinu Sigtrygga Hedvábnovousého v bitvě u Clontarfu 1982 – Zahájení prodeje počítače Sinclair ZX Spectrum 2006 – Přestal se zvěřejňovat monetární agregát M3 amerického dolaru Narození Česko 1420 – Jiří z Poděbrad český král od roku 1458 † 22 března 1471 1776 – Jan Nejedlý básník překladatel a vydavatel † 31 prosince 1834 1794 – Josef Šembera kreslíř a grafik † 8 srpna 1866 1805 – Vojtěch Lanna průmyslník a stavitel † 15 ledna 1866 1822 – Vojtěch Ignác Ullmann český architekt † 17 září 1897 1828 – Rudolf Skuherský český matematik † 9 října 1863 1829 – Vojtěch Mašek český zahradník † 14 listopadu 1902 1866 – Bohumír Jaroněk český výtvarník a zakladatel Valašského muzea v přírodě † 18 ledna 1933 1871 – František Josef Čečetka spisovatel † 3 června 1942 1875 – Theodor Schulz právník a hudební skladatel † 22 dubna 1945 1881 – Otakar Šín hudební skladatel teoretik a pedagog † 21 ledna 1943 1885 – Otakar Husák československý generál legionář a ministr obrany † 12 června 1964 1891 – T R Field český satirický básník † 4 srpna 1969 1901 – Růžena Vacková teoretička umění a disidentka † 14 prosince 1982 1905 – Vašek Káňa novinář a dramatik † 30 dubna 1985 1906 – Robert Konečný filozof psycholog pedagog a odbojář † 15 října 1981 1908 – Egon Hostovský spisovatel † 7 května 1973 1913 Václav Davídek historik † 6 března 1993 Jan Lebeda katolický kněz a biskup † 5 listopadu 1991 Ljuba Hermanová herečka muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka † 21 května 1996 1922 – Jiří Sequens filmový a televizní režisér † 21 ledna 2008 1924 – Jiří Horák předseda obnovené ČSSD v Československu † 25 července 2003 1927 – Jiří Kovtun básník prozaik historik a novinář 1929 – Vladimír Klokočka právník a vysokoškolský pedagog † 19 října 2009 1931 – Radek Pilař malíř grafik a ilustrátor † 7 února 1993 1944 – Aleš Sigmund kytarista hudební aranžér textař a hudební skladatel 1947 – Ludmila Zemanová česko-kanadská výtvarnice spisovatelka scenáristka režisérka 1949 – Bohuslav Šťastný československý hokejový útočník 1953 – Pavel Kouba český filosof 1954 Martin Holcát ministr zdravotnictví ČR Karel Pavelka český revmatolog 1957 – Patrik Ouředník spisovatel 1989 – Nicole Vaidišová tenistka Svět 1185 – Alfons II Portugalský portugalský král † 25 března 1223 1464 – Johana Francouzská francouzská královna † 4 února 1505 1484 – Julius Caesar Scaliger italský lékař a filolog † 21 října 1558 1564 – William Shakespeare anglický básník a dramatik † 23 dubna 1616 1598 – Maarten Tromp nizozemský admirál † 10 srpna 1653 1690 – Ján Adam Rayman slovenský lékař † 24 dubna 1770 1700 – Francesco Maria Accinelli italský kněz historik a kartograf † 7 října 1777 1720 – Ga'on z Vilna židovský učenec † 9 října 1797 1728 – Samuel Wallis britský mořeplavec který obeplul svět † 21 ledna 1795 1756 – Jacques Nicolas Billaud-Varenne francouzský revolucionář † 3 června 1819 1768 Friedrich Groos německý lékař a filozof † 15 června 1852 José Álvarez španělský stavitel † 26 listopadu 1827 1775 – William Turner anglický malíř † 19 prosince 1851 1791 – James Buchanan americký prezident † 1 června 1868 1798 – Édouard Alletz francouzský diplomat a spisovatel † 16 února 1850 1810 – Eugène Belgrand pařížský inženýr † 8 dubna 1878 1821 – Louis Lewandowski německý skladatel synagogální hudby † 4 února 1894 1828 – Albert Saský saský král † 19 června 1902 1852 Ladislav Medňanský slovensko-maďarský malíř † 17 dubna 1919 Edwin Markham americký básník † 7 března 1940 1857 – Ruggero Leoncavallo italský hudební skladatel † 9 srpna 1919 1858 – Max Planck německý fyzik jeden ze zakladatelů kvantové teorie držitel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1918 † 4 října 1947 1861 – Edmund Allenby britský maršál † 14 května 1936 1873 – Theodor Körner rakouský prezident † 4 ledna 1957 1887 – Edward Adams americký bankovní lupič † 22 listopadu 1921 1889 – Karel Doorman nizozemský námořní důstojník † 28 února 1942 1891 Sergej Prokofjev ruský hudební skladatel dirigent a klavírista † 1953 Cvi Jehuda Kook vedoucí osobnost náboženského sionismu † 9 března 1982 1895 – Ngaio Marshová novozélandská divadelní režisérka a spisovatelka † 18 února 1982 1897 – Lester B Pearson kanadský historik státník a diplomat Nobelovu cenu míru 1957 † 27 prosince 1972 1899 – Bertil Ohlin švédský ekonom a politik † 3 srpna 1979 1902 – Halldór Laxness islandský spisovatel držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1955 † 8 února 1998 1910 – Marijan Brecelj slovinský právník a politik † 7 ledna 1989 1911 Józef Cyrankiewicz polský komunistický politik předseda vlády † 20 ledna 1989 Ronald Neame anglický kameraman scenárista a režisér † 16 června 2010 1916 – Ivo Lola Ribar partyzán národní hrdina Jugoslávie † 27 listopadu 1943 1918 James Kirkup anglický básník a překladatel † 10 května 2009 Maurice Druon francouzský spisovatel a politik † 14 dubna 2009 1919 Ellen Bergmanová švédská herečka † 6 března 2007 Oleg Peňkovskij plukovník vojenské zpravodajské služby Sovětského svazu dvojitý agent † 16 května 1963 1923 – Reinhart Koselleck německý historik † 3 února 2006 1924 − Bobby Rosengarden americký jazzový bubeník † 27 února 2007 1928 – Shirley Templeová americká herečka a politička bývalá velvyslankyně USA v ČSR a ČR † 10 února 2014 1935 – Charles Silverstein americký psycholog a spisovatel 1936 Roy Orbison americký zpěvák kytarista a skladatel † 6 prosince 1988 Athena Tacha řecká výtvarná umělkyně 1938 – Milena Vukoticová italská divadelní a filmová herečka a tanečnice 1939 – Jozef Adamovič slovenský herec a pedagog 1941 – Paavo Lipponen premiér Finska 1943 – Tony Esposito kanadsko-americký hokejový brankář 1947 Mahmúd Mamdání ugandský myslitel kulturní antropolog Dan Meridor izraelský politik Glenn Cornick první baskytarista ve skupině Jethro Tull † 28 srpna 2014 1949 – David Cross britský houslista 1952 – Jean-Dominique Bauby francouzský novinář a spisovatel † 9 března 1997 1954 – Michael Moore americký režisér scenárista producent a spisovatel 1955 – Judy Davis australská filmová a televizní herečka 1956 – Jiří Lobkowicz česko-švýcarský politik a finančník 1962 – Slawomir Kaminski polský podnikatel dobrý otec a manžel známý holubář 1976 − Bryce Dessner americký kytarista a hudební skladatel 1977 John Felix Anthony Cena profesionální wrestler Kal Penn americký herec 1983 – Daniela Hantuchová slovenská tenistka Úmrtí Česko 997 – Svatý Vojtěch biskup z rodu Slavníkovců okolo 957 1799 – Ignác Václav Rafael hudební skladatel 16 dubna 1762 1832 – Václav Vilém Würfel český klavírista hudební skladatel a pedagog 6 května 1790 1845 – Jan Rudolf Czernin z Chudenic prezident císařské akademie výtvarných umění 9 června 1757 1878 – Jaroslav Čermák český malíř 1 září 1831 1890 – Karel Pavlík malíř 1862 1898 – Josef Theumer poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 18 října 1823 1905 – Karel Komzák ml hudební skladatel a dirigent 8 listopadu 1850 1914 – Rudolf Knoll český právník a politik 18 března 1844 1916 – Karel Zahradník český matematik 16 dubna 1848 1933 – Josef Baar český poštmistr a politik starosta Třeboně 10 prosince 1852 1951 – Václav Kočka regionální historik 6 srpna 1875 1963 – Marie Fantová novinářka a překladatelka 6 listopadu 1893 1969 – Alois Král stavebník pedagog a rektor Univerzity v Lublani 1 prosince 1884 1992 – Josef Šafařík filosof esejista a dramatik 11 února 1907 1995 – Jaroslav Šajn sochař 23 srpna 1926 2009 – Vítězslav Eibl keramik sochař a pedagog 6 června 1928 2003 – Emil Hadač geobotanik 10 května 1914 2010 – Jan Balabán spisovatel 29 ledna 1961 Svět 34 – jedno z možných dat úmrtí Ježíše Krista 303 – Svatý Jiří křesťanský mučedník 1014 – Brian Boru irský velekrál 941 1124 – Alexandr I Skotský král skotský cca 1078 1151 – Adeliza z Lovaně anglická královna jako druhá manželka Jindřicha I 1103 1200 – Ču Si čínský filosof završitel neokonfusiánské scholastiky 18 října 1130 1217 – Inge II Norský norský král 1185 1600 – Mikuláš Pálfy uherský politik a diplomat 10 září 1552 1616 – William Shakespeare anglický spisovatel duben 1564 1625 – Mořic Nasavský nizozemský politik 14 listopadu 1567 1670 – Loreto Vittori italský zpěvák-kastrát básník a hudební skladatel 5 září 1600 1681 – Justus Sustermans vlámský malíř 28 září 1597 1691 – Jean-Henri d'Anglebert francouzský hudební skladatel 1 dubna 1629 1706 – Vilemína Ernestina Dánská dcera dánského a norského krále Frederika III falcká kurfiřtka 20 června 1650 1814 – Teresa Pola italská šlechtična 2 dubna 1778 1821 – Pierre Riel de Beurnonville francouzský generál a politik 10 května 1752 1847 – Erik Gustaf Geijer švédský spisovatel historik filosof a skladatel 12 ledna 1783 1850 – William Wordsworth anglický básník 7 dubna 1770 1851 – Michail Lazarev ruský admirál 14 listopadu 1788 1889 – Jules Barbey d'Aurevilly francouzský spisovatel 2 listopadu 1808 1909 – Adolf von Jorkasch-Koch předlitavský státní úředník a politik 3 října 1848 1922 – Vlaho Bukovac chorvatský malíř 4 července 1855 1923 – Luisa Pruská pruská princezna členka dynastie Hohenzollernů 3 prosince 1838 1935 – Wanda von Debschitz-Kunowski německá fotografka 8 ledna 1870 1945 – Dimitrije Ljotić ministr spravedlnosti jugoslávské vlády za druhé světové války 12 srpna 1891 1947 – Edouard Chatton francouzský biolog 11 října 1883 1951 – Charles Gates Dawes americký politik a bankéř 27 srpna 1865 1963 – Jicchak Ben Cvi izraelský prezident 24 listopadu 1884 1964 – Karl Polanyi maďarsko-kanadský historik filozof a ekonom 25 října 1886 1966 – Hans Christian Branner dánský spisovatel 23 června 1903 1969 – Čeng Ťün-li čínský filmový herec a režisér 6 prosince 1911 1975 – William Hartnell britský herec 8 ledna 1908 1976 – Sergej Matvejevič Štemenko náčelník generálního štábu Sovětské armády 20 února 1907 1979 – Doug Rauch americký baskytarista 14 září 1950 1981 – Josep Pla španělský novinář a spisovatel katalánské národnosti 8 března 1897 1983 Paľo Bielik slovenský herec a filmový režisér 11 prosince 1910 Marguerite Broquedisová francouzská tenistka olympijská vítězka 17 dubna 1893 1984 – Red Garland americký jazzový pianista 1923 1987 – Mária Medvecká slovenská malířka 11 září 1914 1988 – Axel Grönberg švédský zápasník olympijský vítěz 9 května 1918 1990 – Paulette Goddard americká herečka 3 června 1910 1991 – Johnny Thunders americký zpěvák a kytarista člen New York Dolls 15 července 1952 1992 – Satyajit Ray indický režisér 2 května 1921 1993 – Daniel Jones velšský hudební skladatel 7 prosince 1912 1996 – Pamela Lyndon Traversová australská herečka 9 srpna 1899 1997 – Boris Strohsack slovinský právník a soudce 12 září 1929 1998 James Earl Ray vrah Martina Luthera Kinga 10 března 1928 Konstantínos Karamanlís president Řecka 8 března 1907 2001 – David Walker americký astronaut 20 května 1944 2005 − Jimmy Woode americký kontrabasista 23 září 1926 2006 – William P Gottlieb americký fotograf a novinový sloupkař 28 ledna 1917 2007 David Halberstam americkým žurnalista a spisovatel 10 dubna 1934 Boris Jelcin první prezident Ruské federace 1 února 1931 2012 Chris Ethridge americký bakytarista 1947 Billy Bryans kanadský hudební producent a hudebník 15 září 1949 Tommy Marth americký saxofonista spolupracovník skupiny The Killers 23 listopadu 1978 Svátky Česko Vojtěch Vojtěška Garik Gerard Gerardina Gerhard Gerharda Roger Svět Světový den knihy a autorských práv Slovensko – Vojtech George – Jiří Pranostiky Česko Na svatého Vojtěcha v polích samá potěcha Když na Vojtěcha prší nebude ovoce Reference 24 duben je 114 den roku podle gregoriánského kalendáře 115 v přestupném roce Do konce roku zbývá 251 dní Události Česko 1912 – Založen Český skaut – Junák 1938 – V Karlových Varech vyhlásila Sudetoněmecká strana tzv karlovarský program nepřijatelný pro československou vládu 1949 – V Československu vzniká mládežnická organizace Pionýr která měla nahradit zakázaného Skauta 2012 – Začátek historicky prvního turné Chrise Normana po ČR Svět 1547 – V bitvě u Mühlberka porazil císař Karel V se svými spojenci vojska protestantských knížat 1854 – Svatba Alžběty Bavorské Sissi a Františka Josefa I 1900 – Velká demonstrace dělníků ve Vídni 1916 – Irští republikáni se v Dublinu pokusili o vojenské povstání 1924 – Vnuk Karla Marxe odmítá požadavek Sovětů aby přestěhoval tělo Karla Marxe do Moskvy 1950 – Bylo vyhlášeno Jordánské království jež vzniklo po anexi arabské části Palestiny Zajordánskem 1953 – Winston Churchill je královnou Alžbětou II pasován na rytíře 1961 – Na hladinu byla vyzvednuta švédská válečná loď Vasa která se potopila v roce 1628 1967 – Kosmonaut Vladimir Komarov umírá v přistávácím pouzdře rakety Sojuz 1 protože se mu neotevírá jeho padák Je to první člověk na světě který umírá kvůli vesmírné misi 1968 – Mauritius se stal členským státem OSN 1990 – Vynesen na oběžnou dráhu vesmírný Hubbleův teleskop 2005 Papež Benedikt XVI byl na slavnostní mši ve Vatikánu oficiálně uveden do svého úřadu V iráckém městě Tikrít bylo při dvou útocích sebevražedných útočníků v automobilech zabito nejméně 6 lidí a zraněno 33 Mezi mrtvými jsou nejméně 4 příslušníci vládních bezpečnostních sil K zodpovědnosti za tento útok se přihlásila irácká pobočka organizace Al Kajdá Ta převzala zodpovědnost i za nastražení bomby která ve východním Bagdádu zabila jednoho vojáka amerických okupačních sil a dva zranila Nedaleko šiítské mešity v Bagdádu vybuchla nastražená bomba a krátce poté se v davu lidí u místa prvního výbuchu odpálil sebevražedný útočník v automobilu Nejméně 15 lidí bylo zabito a 57 zraněno V Iráku byl propuštěn pákistánský konzul Málik Muhammada Javed unesený 9 dubna V Afghánistánu byla veřejně popravena ukamenováním 29letá vdaná žena K tomuto trestu byla odsouzena za údajnou nevěru Údajně jde o první takový případ od svržení vlády hnutí Talibán; za jeho vlády byl tento trest běžný Svržený ekvádorský prezident Lucio Gutiérrez odletěl z Ekvádoru do Brazílie která mu poskytla politický azyl V Jižní Koreji se narodil první klonovaný pes Snuppy Narození Česko 1788 – Anna Náprstková podnikatelka a filantropka † 19 října 1873 1812 – Jiří Krouský český lektor těsnopisu † 27 října 1887 1830 Josef Erben pražský statistik † 11 dubna 1910 Vojtěch Lešetický učitel a básník † 5 ledna 1908 1834 – Jiří Pacold rektor Českého vysokého učení technického † 18 února 1907 1835 – Antonín Klug teolog a děkan teologické fakulty v Olomouci † 8 července 1907 1839 – Ludwig Grünberger klavírista a hudební skladatel † 12 prosince 1896 1840 – Dominik Riegel nadporučík dělostřelectva rakouské armády a mistr šermu † 12 března 1920 1857 Antonín Adamovský československý politik † 12 června 1938 Jan Vladimír Hráský rektor Českého vysokého učení technického stavební inženýr hydrolog a balneolog † 12 dubna 1939 1865 – Jiří Janda zakladatel a první ředitel zoologické zahrady v Praze † 25 srpna 1938 1861 – Viktor Oliva malíř a ilustrátor† 5 dubna 1928 1862 – František Maloch český botanik a učitel † 13 ledna 1940 1864 – Vojtěch Blatný sbormistr a varhaník † 16 února 1954 1867 – Karel Navrátil novinář a hudební skladatel † 23 prosince 1936 1869 – František Vydra podnikatel a vynálezce † 29 září 1921 1874 – Jaroslav Rychtera československý politik † 12 listopadu 1948 1875 – Rudolf Chalupa československý politik † ? 1877 – Vojtěch Černý kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích † 6 srpna 1970 1881 – Jan Horák československý politik † ? 1885 – Jan Eisner český archeolog † 2 května 1967 1886 – František Píšek odborník na slévárenství a hutnictví akademik ČSAV † 10 března 1970 1887 – Jiří Steimar herec † 16 prosince 1968 1893 – Alois Holub český sochař † 22 července 1954 1898 – Jaroslav Průcha český herec a režisér † 25 dubna 1963 1905 – Heda Kaufmannová spisovatelka † 7 srpna 1981 1906 – Ladislav Vele malíř † 18 července 1953 1907 – Václav Trojan hudební skladatel † 5 července 1983 1911 – Jan Pelnář ministr vnitra vlád ČSSR † 28 dubna 1982 1914 – Jiří Strniště dirigent a hudební skladatel † 30 červenvence 1991 1921 – Jaroslav Mareš herec † 29 října 2003 1925 – Jiří Jirmal kytarista skladatel a publicista † - 1926 Jiří Kosina hudební skladatel a sbormistr † 5 července 2000 Ladislav Lis český a československý politik † 18 března 2000 1927 – Josef Brož československý volejbalový reprezentant † 19 března 2005 1928 – Gustav Křivinka hudební skladatel † 17 února 1990 1929 Jiří Hlušička historik umění Jiří Prádler sochař † 30 června 1993 1932 – Jiří Jirásek výtvarník ilustrátor karikaturista a architekt 1936 – Václav Pavkovič reprezentant Československa ve veslování bronzový na OH 1939 – Jiří Patočka český toxikolog 1943 – Jan Hálek vysokoškolský pedagog a politik 1953 – Jindřich Kabát ministr kultury České republiky 1958 – Jiří Meitner malíř a výtvarník 1963 – Ladislav Křížek zpěvák 1976 – Roman Kresta automobilový závodník Svět 1533 – Vilém I Oranžský nizozemský politik † 10 července 1584 1562 – Sü Kuang-čchi čínský vědec a úředník † 8 listopadu 1633 1581 – svatý Vincenc z Pauly katolický kněz zakladatel řádu lazaristů † 27 září 1660 1620 – John Graunt zakladatel demografie † 18 dubna 1674 1661 – Jakub Kray slovenský právník a politik † 16 prosince 1709 1706 – Giovanni Battista Martini italský mnich skladatel hudební teoretik a učenec † 3 srpna 1784 1750 – Simon Antoine Jean L'Huilier švýcarský matematik † 28 března 1840 1800 – Heinrich Wydler švýcarský botanik † 6 prosince 1883 1803 – Alexander Duchnovič rusínský národní buditel † 30 března 1865 1815 – Anthony Trollope anglický romanopisec † 6 prosince 1882 1817 – Jean Charles Galissard de Marignac švýcarský chemik † 15 dubna 1894 1820 Celso Golmayo y Zúpide kubánský šachový mistr † 1 dubna 1898 Alexandre Edmond Becquerel francouzský fyzik † 11 května 1891 1822 – Janko Kráľ slovenský básník † 23 května 1876 1825 – Robert Michael Ballantyne skotský spisovatel † 8 února 1894 1826 – Ferdinand Bischoff profesor rakouského práva rektor Univerzity ve Štýrském Hradci † 16 srpna 1915 1828 – Charles Nuitter francouzský právník dramatik a libretista † 24 února 1899 1841 – Stanisław Madeyski-Poray předlitavský právník vysokoškolský pedagog a politik † 20 června 1910 1845 – Carl Spitteler švýcarský básník † 29 prosince 1924 1847 – Otto Leixner von Grünberg německý spisovatel † 12 dubna 1907 1853 – Alphonse Bertillon francouzský policejní důstojník zakladatel antropometrie † 13 února 1914 1856 – Philippe Pétain francouzský maršál † 23 července 1951 1863 – Gustave Fougères francouzský archeolog † 7 prosince 1927 1864 – Alois Wolfmüller německý vynálezce konstruktér a průkopník letectví † 3 října 1948 1867 – Oleksandr Mychajlovyč Kolessa ukrajinský literární historik a rakouský politik † 9 května 1945 1873 – Arnold van Gennep francouzský antropolog † 7 května 1957 1876 – Erich Raeder vrchní velitel německého válečného loďstva † 6 listopadu 1960 1878 – Josif Iremašvili ruský revolucionář člen frakce menševiků † 14 října 1944 1880 – Gideon Sundback švédsko-americký vynálezce zipu † 21 června 1954 1882 – Hugh Dowding velitel britské Royal Air Force † 15 února 1970 1892 – Sami Gabra egyptský egyptolog a koptolog † 19 května 1979 1896 – Jaka Avšič jugoslávský generál † 3 ledna 1978 1897 Michael Lippert nacistický důstojník Waffen-SS † 1 září 1969 Benjamin Lee Whorf americký lingvista a antropolog † 26 července 1941 1898 – André Charlet francouzský hokejový brankář zlato na ME 1924 † 24 listopadu 1930 1903 – José Antonio Primo de Rivera španělský politik a právník zakladatel Falangy † 20 listopadu 1936 1904 – Willem de Kooning americký malíř a sochař † 19 března 1997 1906 – William Joyce britský kolaborant s nacisty † 3 ledna 1946 1908 – Józef Gosławski polský sochař a medailér † 23 ledna 1963 1913 – Celestyna Faron polská katolická řeholnice mučednice blahoslavená † 9 dubna 1944 1914 – Jan Karski polský odbojář † 13 července 2000 1919 – Glafkos Klerides prezident Kyperské republiky † 15 listopadu 2013 1921 – Różka Korczak-Marla židovská partyzánka † 5 března 1988 1924 Mark Vladimirovič Kabakov ruský spisovatel a básník Clement Freud politik a spisovatel knih pro děti † 15 dubna 2009 1926 – Thorbjörn Fälldin premiér Švédska 1927 – Josy Barthel lucemburský olympijský vítěz na patnáctistovce † 9 července 1992 1928 – Johnny Griffin americký saxofonista † 25 července 2008 1930 – José Sarney prezident Brazílie 1933 – Alan Eagleson kanadský právník a hokejový funkcionář 1934 – Shirley MacLaine americká herečka zpěvačka tanečnice a publicistka 1937 – Joe Henderson americký saxofonista † 30 června 2001 1939 – Ján Melkovič slovenský skladatel a herec † 21 března 2004 1940 – Sue Graftonová americká spisovatelka detektivních románů 1941 – Richard Holbrooke americký diplomat bankéř a novinář † 13 prosince 2010 1942 – Barbra Streisandová americká herečka 1943 Peter Pospíšil slovenský házenkář olympijský medailista † 17 dubna 2006 Thomas King kanadský spisovatel a reportér 1944 − Tony Visconti americký hudební producent a hudebník 1945 – Doug Clifford americký bubeník člen skupiny Creedence Clearwater Revival 1946 Eva Šuranová slovenská atletka bronz na OH 1972 ve skoku do dálky Jekatěrina Nikolajevna Vilmontová ruská spisovatelka a překladatelka 1947 Josep Borrell předseda Evropského parlamentu João Braz de Aviz brazilský kardinál Roger D Kornberg americký biochemik Nobelova cena 2006 1948 – France Arhar guvernér slovinské centrální banky 1949 Peter Friedman americký herec Kalkot Mataskelekele prezident tichomořského státu Vanuatu 1951 Ron Arad izraelský průmyslový designér umělec a architekt Enda Kenny předseda strany Fine Gael a premiér Irska 1952 – Jean-Paul Gaultier francouzský módní návrhář 1954 − Captain Sensible anglický zpěvák a kytarista 1957 – David J britský baskytarista a zpěvák 1967 − Patty Schemel americký bubenice 1976 – Steve Finnan irský fotbalista 1979 − Avey Tare americký hudebník 1982 – Kelly Clarksonová americká zpěvačka 1987 − Ben Howard anglický zpěvák a kytarista Úmrtí Česko 1889 – Vladislav Šír lékař a přírodovědec 24 března 1830 1894 – Josef Riedel český sklář 19 září 1816 1895 – Willibald Jerie český podnikatel a politik německé národnosti ? 1819 1916 – Jindřich Šolc advokát politik starosta Prahy 12 září 1841 1929 – Bohuslav Franta československý politik 8 května 1861 1930 – Václav Weinzettl architekt ředitel průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích 4 ledna 1862 1936 – Emil Artur Longen dramatik režisér herec scenárista spisovatel a malíř 29 července 1885 1938 – František Udržal československý ministerský předseda 3 ledna 1866 1943 – Hubert Gessner česko-rakouský architekt 20 října 1871 1952 – Jaromír John spisovatel 16 dubna 1882 1958 – František Pospíšil etnograf a muzejník 5 června 1885 1961 – Alois Hrdlička konstruktér Škodových závodů 17 února 1894 1963 – Josef Opitz historik umění 19 března 1890 1973 – Karel Kotas architekt 20 ledna 1894 1974 – Antonín Bartušek básník a muzeolog 11 ledna 1921 1978 – Gill Sedláčková česká spisovatelka filmařka a herečka 24 března 1908 1979 – Jan Zuska básník a hudebník 20 listopadu 1918 1989 – Václav Baumann letec v RAF 24 srpna 1918 1996 – Jarmila Hassan Abdel Wahab operní zpěvačka 17 dubna 1917 1998 – Milan Šlechta varhaník 18 října 1923 2005 – Antonín Novotný herec a chemik 15 března 1913 2007 – Ladislav Křivský astronom 8 prosince 1925 2008 – František Šamalík československý ústavní právník a politolog 28 prosince 1923 2009 – Ferdinand Höfer knihkupec archivář a katolický aktivista 5 března 1915 2011 – Ctibor Dostálek český neurofyziolog 3 listopadu 1928 2012 – Ivan Brož diplomat překladatel a spisovatel literatury faktu 29 května 1938 2014 – Blanka Vítková operní pěvkyně mezzosopranistka 14 listopadu 1948 Svět 1196 – Béla III Uherský uherský král 1148 1270 – Vladislav Slezský nejmladší syn Jindřicha Pobožného slezský kníže a vyšehradský probošt kolem 1237 1288 – Gertruda Babenberská rakouská vévodkyně 1226 1580 – Filipína Welserová manželka Ferdinanda II Tyrolského 1527 1595 – Juraj Pohronec-Slepčiansky slovenský arcibiskup uherský primas † 14 ledna 1685 1617 – Concino Concini italský dobrodruh 1575 1622 – Svatý Fidel ze Sigmaringy katolický kněz a mučedník 1578 1648 – Daniel Fröhlich slovenský matematik astronom a geograf 1595 1731 – Daniel Defoe anglický spisovatel a novinář asi 1660 1736 – Evžen Savojský generalissimus rakouských Habsburků 16 října 1663 1768 – Johann Valentin Tischbein německý malíř 11 prosince 1715 1770 – Ján Adam Rayman slovenský lékař 23 dubna 1690 1821 – Johann Peter Frank německý lékař 19 března 1745 1823 – Johann von Prochaska rakouský generál 3 července 1760 1836 – Charles Alain de Rohan francouzský voják a šlechtic z rodu Rohanů 18 ledna 1764 1852 – Vasilij Andrejevič Žukovskij ruský básník 9 února 1783 1865 – Nikolaj Alexandrovič Romanov ruský velkokníže 20 září 1843 1866 – Hermann Hupfeld německý teolog a orientalista 31 března 1796 1891 – Helmuth von Moltke starší německý polní maršál 26 října 1800 1904 – William Pittenger hrdina americké občanské války 31 ledna 1840 1912 – Samuel Bourne britský fotograf 30 října 1834 1917 – Oscar Blumenthal německý spisovatel 13 března 1852 1918 – Jevno Azef ruský revolucionář 1869 1923 – Vilém Arnošt Sasko-Výmarsko-Eisenašský poslední velkovévoda sasko-výmarsko-eisenašský 10 června 1876 1924 – Granville Stanley Hall americký dětský psycholog 1 února 1844 1926 – Vladimir de Repta pravoslavný arcibiskup černovický politik a teolog 6 ledna 1842 1927 – Carl H Eigenmann americký ichtyolog 9 března 1863 1939 – Louis Trousselier francouzský cyklista 29 června 1881 1940 – Adriaan Boer nizozemský fotograf 11 března 1875 1941 – Karin Boyeová švédská spisovatelka 26 října 1900 1942 Lucy Maud Montgomery kanadská spisovatelka 30 listopadu 1874 Leonid Kulik ruský mineralog 19 srpna 1883 1945 – Günther Lützow německý stíhací pilot 4 září 1912 1947 Harald Wiesmann válečný zločinec zodpovědný za vyhlazení Lidic 22 dubna 1909 Willa Cather americká spisovatelka 7 prosince 1873 1948 – Manuel María Ponce mexický skladatel a klavírista 8 prosince 1882 1960 – Max von Laue německý fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 9 října 1879 1964 – Gerhard Domagk německý lékař Nobelova cena 1939 30 října 1895 1967 – Vladimir Komarov sovětský kosmonaut 16 března 1927 1970 – Otis Spann americký bluesový zpěvák a klavírista 21 března 1930 1974 Bud Abbott americký herec 2 října 1895 Franz Jonas rakouský politik 4 října 1899 1980 – Alejo Carpentier kubánský romanopisec a muzikolog 26 prosince 1904 1982 – Ville Ritola finský atlet pětinásobný olympijský vítěz 1924–1928 18 ledna 1896 1985 Al Minns americký černošský tanečník 1 ledna 1920 Jicchak Kahan izraelský soudce 15 listopadu 1913 1986 – Wallis Simpson manželka britského krále Eduardem VIII 19 června 1890 1991 – Jumdžágín Cedenbal mongolský předseda vlády 17 září 1916 1994 – Masutatsu Oyama korejský karatista 23 července 1923 1997 – Viktor Kubal slovenský výtvarník 20 března 1923 2004 – Estée Lauder zakladatelka kosmetické společnosti 1 července 1906 2005 Michal Chudík slovenský politik diplomat a spisovatel 29 září 1914 Ezer Weizman prezident Izraele 15 května 1924 2007 – Shin Hyon Hwak jihokorejský premiér v letech 1979–1980 a 1991 1920 2008 – Jimmy Giuffre americký klarinetista a saxofonista 26 dubna 1921 2011 – Marie-France Pisier francouzská herečka scenáristka a režisérka 10 května 1944 2014 Tadeusz Różewicz polský básník a dramatik 9 října 1921 Hans Hollein rakouský designér a architekt 30 března 1934 Svátky Česko Jiří Bojana Deroba Egmont Fidel Fidelie Fidelius Gaston Svět Světový den sdružených měst Mezinárodní den skautů a skautek Světový den laboratorních zvířat Slovensko – Juraj svatý Jiří katolická církev a skauti Pranostiky Česko Ondřej mosty staví Jiří je odplaví Jiří a Marek – mrazem nás zalek Když je na svatého Jiří mráz bude i pod křovím oves Mrazy neuškodí co po Jiřím chodí Kolik mrazů do svatého Jiří tolik do svatého Václava Na svatého Jiří když prší nejsou na stromech žádné vlky Jak hluboko před svatým Jiřím namokne tak zase dlouho po něm vyschne a naopak Pršelo-li před svatým Jiřím bude po něm ještě více pršeti Svatý Jiří stříkne-li jeden obrok pryč Do sucha zaseti do svatého Jiří jest velmi dobře ale do mokra hrob Před Jiřím sucho po něm mokro Je-li na svatého Jiří krásně bude po něm jistě ošklivo O svatém Jiří krásně-li a teplo následuje nepříjemná a mokrá povětrnost Jasný Jiří – pěkný podzimek Hřmí-li před Jiřím bude sníh po ním Přijde-li před Jiřím bouře bude dlouho za okny dobře Přijde-li před Jiřím bouře bude dlouho za kamny dobře Když před Jiřím rosa to před Michalem mráz Co se před svatým Jiřím zazelená to se po něm ztratí Co na svatého Jiří vína vídáme to o svatém Havlu 16 10 neobíráme Do svatýho Jiřího nebojte se hada žádnýho Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři Na svatého Jiří rodí se jaro Jiří s teplem Mikuláš s pící Na svatého Jiří když prší nejsou na stromech žádné odnože vlky Jak dlouho žába před svatým Jiří křičí tak dlouho bude po něm mlčet Kolik se žába před Jiřím navrčí tolik se po Jiřím namlčí Jak dlouho žába před Jiřím vříská tak dlouho po Jiřím zima píská Může-li se havran na svatého Jiří v žitě skrýti budem nejspíš úrodný rok míti Schová-li se na svatého Jiří vrána do žita požehnané léto k nám pak zavítá Svatý Jiří do štandlíku míří Svatý Jiří na bochník míří Svatý Jiří nese svačinu na talíři Co se před svatým Jiřím zazelená to se po něm ztratí Na svatého Jiří nezašlápnou trávu ani čtyři Reference 25 duben je 115 den roku podle gregoriánského kalendáře 116 v přestupném roce Do konce roku zbývá 250 dní Události Česko 1142 – Moravské oddíly Konráda Znojemského podpořené vojenskými družinami některých českých velmožů se střetly se silami českého knížete Vladislava II v bitvě u Vysoké 1945 – Poslední nálet na Škodovy závody v Plzni 1945 – Osvobozena Blatnice pod Svatým Antonínkem od německých vojsk 1950 – V ČSR byl odvolán ministr národní obrany Ludvík Svoboda Místo něj byl jmenován Alexej Čepička 1952 – Josef Kepka byl odsouzen Nejvyšším státním soudem v Praze v procesu tzv Zelené internacionály k trestu smrti 1996 – Severního pólu dosáhla první česká polární expedice 2005 – Jiří Paroubek byl jmenován předsedou vlády Svět 1464 – Války růží proběhla bitva u Hedgeley Moor 1626 – Třicetiletá válka vojska vedená Albrechtem z Valdštejna a Petrem Mansfeldem se utkala v bitvě u Dessavy 1850 – Paul Julius Reuter zakladatel stejnojmenné tiskové agentury vyslal 40 poštovních holubů s aktuálním burzovním zpravodajstvím mezi městy Brusel a Cáchy 1898 – Propukla Španělsko-americká válka která skončila zdrcující porážkou Španělska 1915 – Britské jednotky se vylodili na Gallipolském poloostrově v Dardanelách a začala tzv bitva o Gallipoli 1919 – Byl založen Bauhaus škola pro výtvarné umění architekturu a umělecké řemeslo 1920 – Vtrhla polská vojska do Ruska a rozpoutala další rusko-polskou válku 1939 – DC Comics vydává Detektivní komix 27 ve kterém se objevuje poprvé Batman nejpopulárnější hrdina komixů 1953 – Francis Crick a James D Watson publikují "Molekulární struktura nukleových kyselin struktura pro deoxyribonukleovou kyselinu" ve které popisují dvojitou šroubovici DNA 1960 – Ponorka námořnictva USA USS Triton jako první uskutečňuje ponořené obeplutí světa 1961 – Robert Noyce získává patent na integrovaný obvod 1974 – V Portugalsku proběhla Karafiátová revoluce Tím byla ukončena diktatura Antónia de Oliveira Salazara 1983 – Pioneer 10 překročil oběžnou dráhu Pluta 1990 – Raketoplán Discovery umístil na oběžnou dráhu kolem Země Hubbleův teleskop 1996 – Severního pólu dosáhla první česká polární expedice 2002 – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth Narození Česko 1686 – Jan Jiří Benda otec tkadlec a vesnický muzikant zakladatel hudebního rodu † 4 října 1757 1763 – Alois Klar filantrop zakladatel Klárova ústavu † 25 března 1833 1794 – Josef Dittrich biskup a teolog † 5 října 1853 1819 – Karel Hail poštmistr a starosta † 22 června 1893 1854 – Augustin Popelka český právník a politik † 22 května 1938 1857 – Antonín Cechner architekt restaurátor pedagog a znalec středověkých památek † 24 září 1942 1875 – Bohumil Spáčil provinciál České provincie Tovaryšstva Ježíšova † 5 prosince 1950 1878 – Ferdinand Kraupner kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích † 8 prosince 1962 1879 Karel Horký novinář fejetonista spisovatel kritik a vydavatel † 2 března 1965 František Weyr právník právní filosof a státovědec † 29 června 1951 1880 – Jan Černý československý politik † 15 ledna 1935 1886 – Jindřich Hořejší básník a překladatel † 30 května 1941 1887 – Jan Autengruber český malíř † 15 července 1920 1888 – Marie Helena Knajblová řeholnice oběť komunistického teroru † 13 února 1961 1891 – František Rouček děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity † 29 prosince 1967 1895 – Helena Salichová česká etnografka malířka ilustrátorka † 2 července 1975 1897 – Mikuláš Jaroslav Novák československý důstojník a politický vězeň † ? 1905 – Jiří Verner chirurg a dramatik † 6 ledna 1942 1909 Jaroslav Doubrava hudební skladatel † 2 října 1960 Vilém Reichmann fotograf † 15 června 1991 1916 – Karel Lewit český neurolog slovinského původu † 2 října 2014 1923 – Miloslav Brůžek ministr kultury 1928 – Olga Skálová česká tanečnice choreografka a pedagožka 1932 František Venclovský přeplaval jako první Čech kanál La Manche † 13 prosince 1996 Alena Šimečková česká germanistka † 14 května 2005 Jaroslav Němec kněz profesor církevních dějin † 17 března 2012 1936 – Terezie Fučíková spoluzakladatelka československé klinické imunologie 1941 – Rudolf Růžička český hudební skladatel 1942 – Josef Dvořák herec a divadelní ředitel 1944 – Pavel Kalvach předseda České neurologické společnosti 1945 Ivan Ohlídal fyzik vysokoškolský profesor a politik Jan Pospíšil dvacetinásobný mistr světa v kolové 1948 – Jiří Černota politik 1950 – Miroslav Kačor český dokumentarista scenárista režisér a spisovatel 1951 – Zdeněk Merta hudební skladatel klavírista a producent 1952 – Milena Duchková československá reprezentantka ve skocích do vody olympijská vítězka 1973 – Pavel Šporcl houslový virtuos 1987 – Zuzana Schindlerová chodkyně Svět 1214 – Ludvík IX Francouzský francouzský král z dynastie Kapetovců † 25 srpna 1270 1228 – Konrád IV Štaufský císař Svaté říše římské † 21 května 1254 1284 – Eduard II anglický král † 21 září 1327 1287 – Roger Mortimer 1 hrabě z Marchu anglický šlechtic který vedl úspěšnou vzpouru proti králi Eduardu II † 29 listopadu 1330 1529 – Francesco Patrizi chorvatský filosof † 6 února 1597 1583 – Anna Marie Bádenská manželka Viléma z Rožmberka 22 května 1562 1599 – Oliver Cromwell anglický lord protektor † 3 září 1658 1608 – Gaston Orleánský třetí syn francouzského krále Jindřicha IV † 2 února 1660 1725 – Philipp Ludwig Statius Müller německý teolog a zoolog † 5 ledna 1776 1730 – Fedele Fenaroli italský hudební skladatel a pedagog † 1 ledna 1818 1775 – Šarlota Španělská portugalská královna manželka Jana VI Portugalského † 7 ledna 1830 1767 – Charles Nicolas Oudinot francouzský maršál † 13 září 1847 1769 – Marc Isambard Brunel francouzsko-britský inženýr architekt a vynálezce † 12 prosince 1849 1777 – Natale Schiavoni italský malíř † 15 dubna 1858 1781 – Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este rakouský arcivévoda a polní maršál † 5 listopadu 1850 1806 – Vilém Brunšvický vévoda z Braunschweigu † 18 října 1884 1823 – Abdulmecid turecký sultán † 25 června 1861 1843 – Alice Sasko-Koburská britská princezna velkovévodkyně hesenská † 16 prosince 1878 1849 – Felix Christian Klein německý matematik † 22 června 1925 1856 – Ignacy Hryniewiecki vrah cara Alexandra II † 1 března 1881 1862 – Adolf Miethe německý vynálezce v oblasti fotografické techniky † 5 května 1927 1866 – Carlo Bourlet francouzský vědec a vynálezce matematik a esperantista † 12 srpna 1913 1874 – Guglielmo Marconi italský radiotechnik nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1909 † 20 července 1937 1883 – Semjon Michajlovič Buďonnyj sovětský vojevůdce a legendární hrdina ruské občanské války † 1973 1884 – Alfons Genrichovič Ukke-Ugovec ruský generálmajor † ? 1885 – Semjon Michajlovič Buďonnyj sovětský vojevůdce a legendární hrdina † 26 října 1973 1892 – Giuseppe Maria Palatucci katolický biskup zachránce Židů před holokaustem † 31 března 1961 1895 John L Pierce americký brigádní generál † 12 února 1959 Stanley Rous anglický fotbalový rozhodčí prezident FIFA † 18 července 1986 1900 Gladwyn Jebb britský politik generální tajemník OSN † 24 října 1996 Ernst Kris americký psychoanalytik historik umění a sociolog † 27 února 1957 Wolfgang Pauli švýcarský fyzik † 15 prosince 1958 1903 – Andrej Nikolajevič Kolmogorov sovětský matematik † 20 října 1987 1917 – Ella Fitzgeraldová americká jazzová zpěvačka † 15června 1996 1919 – Finn Helgesen norský rychlobruslař olympijský vítěz † 3 září 2011 1920 Jean Carmet francouzský herec a scenárista † 20 dubna 1994 Peter Karvaš slovenský spisovatel † 28 listopadu 1999 1921 – Karel Appel nizozemský malíř sochař a básník † 2006 1922 – Georges Cottier švýcarský kardinál 1923 – Albert King americký bluesový kytarista a zpěvák † 21 prosince 1992 1927 – Albert Uderzo francouzský kreslíř a ilustrátor 1928 – Cy Twombly americký malíř žijící v Itálii † 5 července 2011 1929 Yvette Williamsová novozélandská olympijská vítězka ve skoku do dálky José Ángel Valente španělský spisovatel † 18 července 2000 1930 Ignazio Fabra italský zápasník mistr světa v zápase řecko-římském † 13 dubna 2008 Paul Mazursky americký filmový režisér scenárista producent a herec † 30 června 2014 1932 Theodore Victor Olsen americký spisovatel westernů † 13 července 1993 Lia Manoliuová rumunská atletka olympijská vítězka v hodu diskem † 9 ledna 1998 1935 – James Peebles kanadsko-americký fyzik a kosmolog 1936 – Leonel Sánchez chilský fotbalista 1938 – John Davies velšský historik † 16 února 2015 1939 – Tarcisio Burgnich italský fotbalista 1940 – Al Pacino americký herec vlastním jménem Alfred James 1942 Martin Monestier francouzský novinář a spisovatel literatury faktu John O'Sullivan britský politický komentátor 1945 Stu Cook hráč na baskytaru Björn Ulvaeus švédský textař skladatel zpěvák kytarista spisovatel 1946 – Vladimir Žirinovskij ruský nacionalistický politik 1947 Johan Cruijff nizozemský fotbalista Jeffrey DeMunn americký herec 1949 Dominique Strauss-Kahn francouzský ekonom a politik John Mole anglický baskytarista † 1 srpna 2006 John McAleese skotský vojenský hrdina 1950 – Peter Jurasik americký herec 1952 Hajdar Abádí premiér Iráku Vladislav Treťjak sovětský hokejista 1955 – Eric Drexler americký vědec představitel transhumanismu 1957 − Erik Groch slovenský básník knižní grafik a vydavatel 1958 – Fish skotský zpěvák 1969 – Renée Zellwegerová americká herečka 1975 – Ann-Louise Edstrand švédská hokejistka 1978 – Ben Bridwell americký hudebník 1981 Felipe Massa pilot F1 Anja Pärsonová švédská lyžařka 1990 Jean-Éric Vergne pilot F1 Úmrtí Česko 1708 – Jan Barner český jezuita náboženský spisovatel 3 února 1643 1726 – Benedikt Littwerig opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova 1655 1838 – Michal Silorád Patrčka obrozenecký básník 21 července 1787 1885 – Antonín Zvěřina poslanec Českého zemského sněmu starosta Jičína 8 října 1811 1904 – Johann Brantner starosta Znojma 12 února 1827 1912 – Anton Aigner poslanec Českého zemského sněmu starosta Frýdlantu 9 června 1844 1917 – František Sláma slezský buditel spisovatel a politik 3 listopadu 1850 1926 – Karel Fragner chemik a farmaceut 2 února 1861 1936 – Zdeněk Gintl knihovník překladatel a spisovatel 13 října 1878 1960 Vojtěch Martínek spisovatel 11 dubna 1887 Inocenc Arnošt Bláha sociolog filosof a pedagog 28 července 1879 1961 – Václav Pšenička československý vzpěrač stříbro na OH 1932 26 října 1906 1963 – Jaroslav Průcha český herec a režisér 24 dubna 1898 1975 – Štefan Rais ministr spravedlnosti 8 srpna 1909 1977 – Josef Lampa komunistický politik starosta Moravské Ostravy 2 prosince 1893 1980 – Božena Novotná manželka prezidenta Antonína Novotného 26 února 1910 1985 – Jiří Hejda český spisovatel a politik 25 února 1895 1993 – Robert Vrchota herec 13 ledna 1920 2007 – Petr Rada český písňový textař a básník 7 dubna 1932 2013 – Karel Lešanovský skautský historik a publicista 26 ledna 1929 Svět 1077 – Gejza I Uherský uherský král 1045 1228 – Jolanda Jeruzalémská královna jeruzalémská a sicilská císařovna Svaté říše římské 1212 1342 – Benedikt XII papež od roku 1334 do roku 1342 1280 1472 – Leon Battista Alberti italský architekt a teoretik architektury období renesance 14 února 1404 1566 – Diana de Poitiers milenka francouzského krále Jindřicha II 1499 1595 – Torquato Tasso italský básník 11 března 1544 1644 – Čchung-čen čínský císař 6 ledna 1611 1647 – Matyáš Gallas císařský generál 16 září 1584 1667 – Pedro de Betancur španělský františkánský mnich a misionář katolický světec 21 března 1626 1744 – Anders Celsius švédský astronom a fyzik 1701 1800 – William Cowper anglický básník 26 listopadu 1731 1840 – Siméon Denis Poisson francouzský matematik geometr astronom a fyzik 21 června 1781 1845 – Alois Ugarte předseda zemských vlád v Horních Rakousích a na Moravě 9 března 1784 1875 – Thinlä Gjamccho 12 tibetský dalajlama 26 ledna 1857 1877 – Peter Faber dánský průkopník telegrafie fotograf a hudební skladatel 7 října 1810 1891 – Nikolaj Nikolajevič Ruský třetí syn ruského cara Mikuláše I 8 srpna 1831 1907 – Herbert Matter americký fotograf a grafický designér † 8 května 1984 1911 – Emilio Salgari italský spisovatel 21 srpna 1862 1913 – Giovanni Battista Piamarta italský katolický kněz a světec 26 listopadu 1841 1928 – Pjotr Nikolajevič Wrangel ruský bělogvardějský generál 15 srpna 1878 1930 – Emilio Rabasa chiapasský romanopisec advokát a politik 22 května 1856 1932 – Rudolf Eickemeyer americký fotograf 7 srpna 1862 1933 – Franz Nopcsa maďarský paleontolog 3 května 1877 1934 – Josef Neuwirth německy píšící historik českého středověkého umění 5 června 1855 1940 – Wilhelm Dörpfeld německý architekt a archeolog 26 prosince 1853 1943 – Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko ruský režisér a dramatik 23 prosince 1858 1949 – Jankel Adler polský malíř a tiskař 26 července 1895 1961 – Robert Garrett americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz 1896 24 května 1875 1962 − Leo Zobel slovenský šachista 28 ledna 1895 1968 – John Tewksbury americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz v roce 1900 21 března 1876 1973 – Tanzan Išibaši japonský ministr financí 25 září 1884 1974 – Garth Allen americký astrolog 16 května 1925 1975 – Jacques Duclos francouzský komunistický politik 2 října 1896 1976 – Markus Reiner izraelský vědec odborník v oblasti reologie 5 ledna 1886 1977 – Opika von Méray Horváth maďarská krasobruslařka mistryně světa 30 prosince 1889 1988 Clifford D Simak americký spisovatel science fiction 3 srpna 1904 Valerie Solanas americká spisovatelka a prostitutka 9 dubna 1936 1990 – Dexter Gordon americký jazzový saxofonista 27 února 1923 1995 – Ginger Rogersová americká tanečnice herečka a zpěvačka 16 července 1911 1996 – Saul Bass americký grafik 8 května 1920 1999 – Lord Killanin irský novinář a sportovní funkcionář šestý předseda MOV 1914 2003 – Lynn Chadwick anglický výtvarník 24 listopadu 1914 2006 – Jane Jacobsová americko-kanadská novinářka a spisovatelka 4 května 1916 2010 – Alan Sillitoe britský spisovatel 4 března 1928 2011 – Ira Cohen americký filmový režisér herec básník a fotograf 3 února 1935 2012 Paul L Smith americký filmový režisér 24 červen 1936 2014 Tito Vilanova bývalý trenér FC Barcelona 17 září 1968 Svátky Česko Marek Irvin Izmael Vojen Svět OSN – Světový den malárie< ref> Slovensko – Marek Pranostiky Česko Potí-li se Dominik bude Marek ještě v kožiše Na svatého Marka schová se do žita vranka Jiří a Marek – mrazem nás zalek Svatého Marka deštivo – sedm týdnů blátivo Svatého Marka deštivo – čtyřicet dní blátivo Po teplém Marku se často ochlazuje Kolik tepla před Markem tolik zimy po něm Brambory sázej na svatého Marka – bude jich plná jamka Na svatého Marka sej oharka okurky! Na svatého Marka kdo nemá chleba ať kouše jabka Před dvacátým pátým vřeskot žáby nepříjemnou povětrnost vábí Reference 26 století př n l – 25 století př n l – 24 století př n l Události 2900–2334 př n l – Mezopotámské války Raně dynastického období 2500 př n l Na ostrově Kréta počíná raná doba mínojská pojmenovaná tak po bájném králi Mínoovi 2500 př n l Mesannepada založil první dynastii v Uru 2500 př n l V údolí Indu v Sindu v Paňdžábu na poloostrově Kathiavar a na pobřeží Belučistánu se rozšířila harappská civilizace 2494 př n l – Konec čtvrté dynastie a začátek páté dynastie v Egyptě Zemřel faraon Shepseskaf Začal vládnout faraon Userkaf 2492 př n l – Datum vzniku arménského národa 2490 př n l Chefrén egyptský král čtvrté dynastie zemřel 2471 př n l Mykerínos egyptský král čtvrté dynastie jako nástupce svého otce Chefréna zemřel 2465 př n l V Egyptě začíná s nástupem vlády krále Veserkafa pátá dynastie během které se zesilují rozdíly mezi slunečním bohem Ré a králem 2460 př n l – Začátek šesté dynastie v Egyptě 2430 př n l Král Eannatum z dynastie v Lagaši rozšiřuje své panství na Babylónii 29 duben je 119 den roku podle gregoriánského kalendáře 120 v přestupném roce Do konce roku zbývá 246 dní Události Česko 1919 – Česká strana agrární na svém sjezdu přijala název Republikánská strana československého venkova 1945 – V Praze se uskutečnila ustavující schůze České národní rady předsedou byl zvolen Albert Pražák místopředsedou Josef Smrkovský 1956 – v Praze skončil II sjezd československých spisovatelů kde účastníci otevřeně kritizovali vládnoucí režim požadovali zrušení cenzury a spravedlnost pro své kolegy kteří nesměli vydávat knihy 1991 – Snahy moravského hnutí o obnovení moravskoslezské samosprávy vyvrcholily protestním pochodem Prahou 2014 Iveta Bartošová populární česká zpěvačka ukončila svůj život skokem pod vlak v pražské Uhříněvsi Svět 1429 – Francouzská vojska vedená Johankou z Arku dobyla město Orléans 1624 – Ludvík XIII jmenuje kardinala Richelieu ministrem zahraničí ]]ancie ] – ] jako první člověk v automobilu překonal rychlost 100 km h ] – ] dostal americký ] na svůj vynález ] ] – Americká armáda osvobodila ] Ten byl otevřen jako první ] koncentrační tábor v ] ] ] ] – Královská svatba ] a ] při které přijali tituly vévody a vévodkyně z ] Narození Česko ] – ] šlechtic a mecenáš † ]a ] ] – ] olomoucký prelát a biskup † ] ] ] – ] rektor olomoucké univerzity † ] ] ] – ] olomoucký kanovník a biskup † ] ] ] – ] královéhradecký biskup † ]a ] ] – ] chirurg a spisovatel † ] ] ] – ] houslista a hudební skladatel † ] ] ] – ] divadelní ředitel a spisovatel † ]a ] ] ] československý politik † ] ] ] lékař a překladatel † ] ] ] – ] kněz středoškolský pedagog a historik † ]u ] ] – ] český divadelní herec a režisér † ] ] ] – ] československý politik † ] ] ] – ] pražský německy píšící reportér a spisovatel s přezdívkou Zuřivý reportér † ] ] ] – ] český architekt † ] ] ] – ] český učitel a malíř † ] ] – ] český herec † ] ] ] ] klavírista a hudební skladatel † ]a ] ] skladatel a dirigent dechové hudby † ] ] ] – ] operní pěvkyně † ] ] ] ] architekt a urbanista † ] ] ] sochař † ] ] ] – ] malíř † ] ] ] – ] dirigent † ] ] ] – ] letec a bojovník od ] ] – ] skladatel klavírista a dirigent † ] ] ] – ] český historik a pedagog ] – ] československý vojenský letec generál ] – ] muzikolog hudební skladatel a pedagog ] ] sochař ] český jazykovědec ] – ] režisér ] – ] hudební skladatel ] – ] český textař spisovatel a gurmet-kritik ] – ] český hornista a hudební pedagog † ] ] ] – ] český zpěvák a hráč na banjo ] – ] kytarista písničkář zpěvák a výrobce kytar ] – ] česká produkční moderátorka a herečka ] – ] kůň čtyřinásobný vítěz ] † ] ] ] – ] atlet Svět ] ] – ] olešnický kníže † ] ] ] – ] pruský vévoda † ] ] ] – ] německo-švédský šlechtic † ] ] ] – ] italský kardinál † ] ] ] – ] slovenský teolog filosof a hebraista † ] ] ] – ] americký právník a politik † ]u ] ] – ] uherský šlechtic učenec a filantrop † ] ] ] – ] francouzský generál † ]u ] ] – ] bavorský polní maršál a diplomat † ] ] ] – ] anglický malíř † ] ] ] – ] německý lesník a vynálezce † ] ] ] – ] britský dobrodruh ] ze ]u † ] ] ] – ] francouzský básník † ]a ] ] – ] ] ] † ] ] ] – ] německý šachový mistr † ] ] ] – ] francouzský generál a politik † ] ] ] – ] francouzský matematik fyzik astronom a filozof † ] ] – ] americký spisovatel † ] ] ] ] řecký básník † 29 dubna ] ] polská misionářka † ] ] ] – ] americký psycholog a filozof † ] ] ] – ] anglický spisovatel † ]a ] ] – ] etiopská císařovna † ] ] ] – ] nizozemský fotograf † ]a ] ] – ] holandský biolog ] a ] † ] ] ] – ] americký fyzikální chemik Nobelova cena za chemii 1934 † ] ] ] – ] ruský ] † ] ] ] – ] vedoucí jazzového orchestru † ] ] ] – ] japonský císař † ] ] ] – ] velitel strategických raketových sil Sovětské armády † ]a ] ] – ] francouzský zpěvák a herec † ] ] ] – ] předseda Nejvyššího soudu Izraele † ] ] ] – ] premiér Norska † ] ] ] – ] americká filmová režisérka choreografka tanečnice spisovatelka a fotografka † ] ] ] – ] belgický hudebník ] – ] francouzský jaderný fyzik německého původu ] – ] brazilský římskokatolický duchovní biskup ] ] kanadský podnikatel ropný magnát a politik ] australský hudební skladatel † ] ] ] ] francouzský herec ] americký bubeník ] – ] britský zpěvák skladatel a hudebník † ]u ] ] – ] americký kontrabasista † ] ] ] – ] premiér Belgie ] – ] premiér a prezident afrického státu ] ] ] dirigent indického původu ] třicátý generální představený Tovaryšstva Ježíšova ] německý matematik a informatik ] – ] španělský kardinál ] ] americký podnikatel bývalý předseda burzy ] ] německý grafik hudebník a producent ] americká spisovatelka † ] ] ] – ] americký ekonom Nobelova cena 2010 ] – ] belgický fotograf fotoreportér a mim ] – ] předseda Světové rady pro obnovitelné zdroje energie † ] ] ] ] americká zpěvačka a textařka písní † ] ] ] britský baskytarista † ] ] ] ] britský filmový režisér ] polský astronom ] anglický životopisec spisovatel a rozhlasový hlasatel † ] ] ] ] dánský fotograf spisovatel a pedagog ] polský politik ] – ] ruský kosmonaut ] ] americký snowboardista spoluvynálezce ]u ] japonský dirigent a hráč na klávesové nástroje ] zimbabwská pozemní hokejistka ] – ] americká herečka ] – ] britský herec ] – ] americká herečka ] ] americký tenista ] americká herečka ] – ] turecký fotbalista Úmrtí ] Česko ] – ] arcibiskup pražský ] ] ] – ] hudební skladatel varhaník a zpěvák ] ] ] – ] Metánovský učitel fyzik vynálezce a jazykový purista ] ] ] – ] básník ] ] ] – ] československý fotbalový reprezentant ] ] ] – ] lidový básník a písničkář krušnohoří ] ] ] – ] ekonom bankéř a politik ] ] ] ] voják člen paradesantu ] a konfident gestapa ] ] ] příslušník výsadku ] spolupracovník gestapa ] ] ] – ] kněz oběť komunistického teroru ] ] ] – ] ministr vlády Československa ]a ] ] – ] československý politik slovenské národnosti ] ] ] – ] římskokatolický duchovní a kronikář ] ] ] – ] spisovatel ] ] ] – ] divadelní a rozhlasový režisér ] ] ] – ] hudební skladatel ] ] ] – ] režisér scenárista a herec ]u ] ] – ] zpěvačka ] ] Svět ] – ] aragonská královna ] ] – Svatá ] učitelka církve ] ] ] – ] manželka arcivévody ] ] ] ] – ] francouzský učenec vojevůdce státník a spisovatel ]a ] ] – ] holandský admirál účastník námořních bojů mezi Angličany a Nizozemci ] ] ] – ] francouzský kněz diplomat a osvícenský politický myslitel ]a ] ] – ] italský sochař ] ] ] – ] italský architekt v Rusku ] ] − ] anglický filosof a geolog ] ] ] – ] francouzský básník a spisovatel ] ] ] – ] irský fyzik a matematik ] ] ] – ] francouzský sochař a fotograf ] ] ] – ] angloirský biblista a evangelista ]u ] ] – ] britský fotograf ] ] ] – ] kníže německého ] ] ] ] – ] dánský matematik ] ] ] – ] předlitavský politik ] ] ] – ] řecký básník 29 dubna ] ] – ] americký bluesový zpěvák a klavírista ] ] ] – ] velitel ] ] ] ] – ] americký ekonom ]a ] ] – ] rakouský filozof ] ] – ] pařížská modelka zpěvačka herečka a malířka ] ] ] – ] německý ] ] ] ] – ] český architekt ] ] ] – ] poslední král Burundi ] ] ] – ] sovětská básnířka novinářka a scenáristka ] ] ] – ] britský a americký filmový režisér scenárista a producent proslulý především svými ]ovými příběhy ] ] ] – ] americký klavírista ] ] ] – ] americký spisovatel ] ] ] – ] německý filozof a teoretik umění a vědy ]a ] ] – ] britský rockový kytarista zpěvák skladatel ] ] ] – ] americký politický filosof a historik ] ] ] – ] premiér Nizozemska ] ] ] – ] ruská výtvarnice žena básníka a mystika ] ]a ] ] – ] americký ekonom ] ] ] ] haitský prezident ] ] chorvatský premiér ]a ] ] – ] švýcarský chemik ] ] ] ] francouzský zpěvák ] ] ] americký hudební skladatel ]u ] ] maďarský vodní pólista ] ] ] americký zpěvák ] ] ] ] izraelský psycholog ] ] ] anglický herec ] ] Svátky Česko ] Roberta Robinson Roderik Rodrigo Roland Svět ] ] – Lea ] ] 31 březen je 90 den roku podle gregoriánského kalendáře 91 v přestupném roce Do konce roku zbývá 275 dní Události Česko 1901 – V pražském Národním divadle měla svou premiéru opera Antonína Dvořáka Rusalka 1950 – V Praze začal proces s představiteli církevních řádů 1997 – Jaromír Jágr hraje svůj 500zápas v NHL 2001 – Cyril Svoboda odstoupil z funkce lídra Čtyřkoalice Svět 1387 – Zikmund Lucemburský se stal uherským králem 1814 – Vojska VI protifrancouzské koalice dobyla Paříž 1889 – V Paříži byla dostavěna Eiffelova věž 1904 – V průsmyku u vesnice Guru při tzv Younghusbandově expedici Britové zmasakrovali neútočící tibetské vesničany 1918 – Spojené státy uzákonily letní čas Všechny státy přecházejí na letní čas kromě Arizony 1938 – Velká Británie vyhlásila záruky pro Polsko 1939 – Skončil vojenský konflikt označovaný jako malá válka 1943 – Premiéra muzikálu RRogerse a OHammersteina Oklahoma! na Broadway v New Yorku 1990 – Do oběhu se dostala první a současně poslední bankovka slovinské neoficiální měny 1998 – Byl zveřejněn zdrojový kód Netscapu 2005 – Komisař NHL Gary Bettman oznámil že celá sezóna 2004–05 se kvůli probíhající stávce ruší Narození Česko 1324 – Jindřich II Kyperský král Kypru a Jeruzaléma 1270 1804 – Jan Karel Rojek kněz a národní buditel † 11 srpna 1877 1815 – František Hajniš český humorista † 27 prosince 1885 1832 – Antonín Steidl český lékař a politik † 26 srpna 1913 1834 – Hugo Jelínek cukrovarnický odborník vynálezce a politik † 10 dubna 1901 1850 – Josef Baše český evangelický básník † 10 ledna 1899 1858 – Tereza Svatová česká spisovatelka † 19 února 1940 1862 – Jindřich Matiegka český lékař a antropolog rektor Univerzity Karlovy † 4 srpna 1941 1864 – Ludwig Spiegel československý politik německé národnosti † 14 srpna 1926 1868 – Josef Loutocký reformní pedagog a spisovatel † 7 ledna 1931 1876 – Václav Zbořil československý politik † ? 1956 1883 – František Lašek český herec † 13 března 1957 1885 – Václav Vilém Štech český historik umění † 24 června 1974 1886 – Vlastimil Lada-Sázavský český šermíř bronzová medaile v šermu šavlí na OH 1908 † 22 dubna 1956 1889 – Štefan Osuský československý a slovenský politik a diplomat † 27 září 1973 1894 – Antonín Hojer český fotbalista † 20 října 1964 1901 – Josef Macůrek český historik † 20 dubna 1992 1903 – Frank Tetauer dramatik a spisovatel † 15 prosince 1954 1910 – Karel Jernek divadelní režisér † 22 června 1992 1915 – František Ferda český kněz diagnostik a léčitel † 7 srpna 1991 1918 – Jan Šabršula český romanista † 14 února 2015 1927 – Lubomír Kostelka český herec 1928 – Milán Václavík ministr národní obrany ČSSR † 2 ledna 2007 1929 – Přemysl Frič lékař gastroenterolog 1930 – Alfréd Jindra kanoista bronzová medaile na OH 1952 † 7 května 2006 1932 – Bohuslav Blažej knižní grafik a typograf † 14 ledna 1989 1933 – Miloš Petr hráč na lesní roh † 2 března 2001 1936 – Jana Rybářová česká herečka † 11 února 1957 1939 – Zdeněk Kropáček horolezec a politik 1948 – Jiří Drašnar český spisovatel † 17 března 2013 1949 Zuzana Michnová česká zpěvačka a hudební skladatelka Hana Ulrychová česká zpěvačka 1950 Jiří Josek český bohemista překladatel redaktor nakladatel a divadelní režisér Karel Smyczek český režisér scenárista a herec 1952 – Pavel Suchánek politik předseda Rozpočtového výboru sněmovny 1954 Blanka Paulů běžkyně na lyžích stříbrná na OH 1984 Jiří Siostrzonek slezský sociolog fotograf a kulturní pracovník 1962 – Michal Viewegh český spisovatel a publicista 1980 – Daniel Bambas český herec Svět 1347 – Fridrich III Habsburský rakouský vévoda † 10 prosince 1362 1359 – Filipa Lancasterská manželka portugalského krále Jana I † 19 července 1415 1499 – Pius IV papež † 9 prosince 1565 1519 – Jindřich II Francouzský francouzský panovník † 10 července 1559 1576 – Luisa Juliana Oranžská oranžsko-nassavská princezna falcká kurfiřtka † 15 března 1644 1596 – René Descartes francouzský filozof matematik a fyzik † 11 února 1650 1651 – Karel II Falcký falcký kurfiřt † 16 května 1685 1670 – Ludvík August vévoda z Maine legitimizovaný syn francouzského krále Ludvíka XIV a Madame de Montespan † 14 května 1736 1675 – Benedikt XIV papež † 3 května 1758 1684 – Francesco Durante italský hudební skladatel † 30 srpna 1755 1718 – Mariana Viktorie Španělská portugalská královna † 15 ledna 1781 1723 – Frederik V dánský a norský král † 13 ledna 1766 1732 – Joseph Haydn rakouský skladatel „otec symfonie † 31 května 1809 1753 – Johann Martin Abele německý publicista a historik † 3 září 1805 1778 – Coenraad Jacob Temminck holandský zoolog † 30 ledna 1858 1779 – Georg Lankensperger německý vynálezce † 11 července 1847 1796 – Hermann Hupfeld německý teolog a orientalista † 24 dubna 1866 1800 – Osip Senkovskij ruský spisovatel a orientalista † 16 března 1858 1823 – William Hart americký malíř † 17 června 1894 1824 – Adela Ostrolúcka slovenská šlechtična † 18 března 1853 1838 – Léon Dierx francouzský básník † 12 června 1912 1843 – Bernhard Förster německý antisemita † 3 června 1889 1844 – Andrew Lang skotský antropolog spisovatel a folklorista † 20 července 1912 1847 – Jegor Ivanovič Zolotarjov ruský matematik † 19 července 1878 1848 – Diederik Korteweg holandský matematik † 10 května 1941 1855 – Théophile Cart francouzský esperantista † 21 května 1931 1872 Sergej Ďagilev ruský baletní impresário † 19 srpna 1929 Alexandra Kollontajová ruská revolucionářka † 9 března 1952 1884 – Henri Queuille francouzský politik ministerský předseda a několikanásobný ministr † 15 června 1970 1889 – Franjo Lučić chorvatský skladatel a varhaník † 16 března 1972 1890 – William Lawrence Bragg britský fyzik † 1 července 1971 1894 – Anatol Josepho americký vynálezce v oblasti fotografie † prosinec 1980 1906 – Šin'ičiró Tomonaga japonský fyzik Nobelova cena za fyziku 1965 † 8 července 1979 1909 – Robert Brasillach francouzský proněmecký spisovatel a žurnalista † 6 února 1945 1914 André Regenermel americký radiotelegrafista a konstruktér † 30 září 1941 Octavio Paz mexický básník † 20 dubna 1998 1922 – Richard Kiley americký herec † 5 března 1999 1923 Jean Blot francouzský spisovatel a překladatel Šošana Damari izraelská zpěvačka † 14 února 2006 1926 – John Fowles britský spisovatel a esejista † 5 listopadu 2005 1927 Eduardo Martínez Somalo španělský kardinál Cesar Chavez americký aktivista mexického původu † 13 dubna 1993 Vladimir Sergejevič Iljušin sovětský zkušební pilot † 1 března 2010 1928 – Gordie Howe kanadský hokejista 1929 Jean Widmer francouzský typograf Hvezdoň Kočtúch slovenský ekonom a politik † 20 února 1994 1930 – Julián Herranz Casado španělský kardinál 1931 Tamara Tyškevičová sovětská olympijská vítězka ve vrhu koulí † 29 prosince 1997 Július Krempaský slovenský fyzik 1932 Nagisa Óšima japonský filmový režisér † 15 ledna 2013 John Jakes americký spisovatel 1933 – John C Butcher novozélandský matematik 1934 Carlo Rubbia italský fyzik a nositel Nobelovy ceny Richard Chamberlain americký herec 1935 – Herb Alpert americký trumpetista 1939 Zviad Gamsachurdia vědec spisovatel disident a první prezident Gruzie † 31 prosince 1993 Jozef Mikloško slovenský politik bývalý místopředseda vlády ČSFR Volker Schlöndorff německý filmový režisér a producent Karl-Heinz Schnellinger německý fotbalista 1943 – Christopher Walken americký filmový a divadelní herec 1944 – Mick Ralphs britský kytarista a skladatel 1945 – Gabe Kaplan americký komik herec 1946 – Klaus Wolfermann německý olympijský vítěz v hodu oštěpem z roku 1972 1947 – Ronny Reich izraelský archeolog 1948 Al Gore americký politik Edward Lachman americký kameraman a režisér 1955 Filip Dimitrov premiér Bulharska Angus Young skotský kytarista člen skupiny AC DC 1971 Pavel Bure ruský hokejista Ewan McGregor skotský herec a producent 1981 − Ryan Bingham americký zpěvák a kytarista 1984 – Jack Antonoff americký hudebník hlavní kytarista skupiny fun 1987 – Georg Listing německý hudebník člen skupiny Tokio Hotel Úmrtí Česko 1693 – Jiří Melcelius český barokní skladatel 1624 1779 – Václav Viktor Morávek sochař 5 září 1715 1836 – Hugo František Salm šlechtic průmyslník a mecenáš 1 dubna 1776 1856 – Matěj Milota Zdirad Polák český básník 14 února 1788 1862 – Jakob Ginzel český malíř 14 července 1792 1870 Karl von Rothkirch-Panthen rakouský šlechtic státní úředník a český politik 2 prosince 1807 Antonín Arnošt Schaffgotsche brněnský sídelní biskup 16 února 1804 1893 – František Věnceslav Jeřábek český dramatik a básník 25 ledna 1836 1886 – Franz Suida český podnikatel a politik německé národnosti 1807 1887 – Jan Streng český lékař rektor UK 10 května 1817 1908 – Kristian Petrlík profesor inženýrského stavitelství rektor ČVUT 20 listopadu 1842 1918 – Jan Šabršula český romanista † - 1923 – Anton Rzehak geolog a archeolog 25 května 1855 1925 – Augustin Eugen Mužík básník a překladatel 15 května 1859 1933 – Josef Kocourek český spisovatel 22 ledna 1909 1937 – Eduard Löhnert československý politik německé národnosti 13 června 1872 1947 – Jindřiška Konopásková básnířka a spisovatelka 10 března 1877 1948 – Egon Erwin Kisch novinář a spisovatel 29 dubna 1885 1949 – Jakub Obrovský český sochař malíř grafik a spisovatel 24 prosince 1882 1950 – Karel Engelmüller český spisovatel a dramatik 14 června 1872 1953 – Mikuláš Pružinský československý politik ministr slovenské vlády válečný zločinec 13 prosince 1886 1954 – Mario Korbel český sochař 22 března 1882 1961 – Bedřich Golombek český novinář a spisovatel 5 února 1901 1965 – Antonín Zhoř český spisovatel 18 ledna 1896 1968 – Jan Němeček hudební historik 25 února 1896 1972 – Hana Mašková Československá krasobruslařka 26 září 1949 1973 – Ota Pavel český prozaik a novinář 2 července 1930 1977 – Karel Kopecký československý fotbalový reprezentant 19 května 1921 1978 Vladimír Henzl spisovatel překladatel publicista a diplomat 2 září 1910 Karel Hájek novinářský fotograf 22 ledna 1900 1980 – Vladimír Holan český básník 16 září 1905 1982 – Bedřich Stefan český sochař a medailér 9 prosince 1896 1986 – Jarka Mottl český hudební tvůrce 2 února 1900 1989 – Ruda Šváb český akademický malíř ilustrátor grafik a typograf 29 září 1909 1996 – Josef Vachek lingvista 1 března 1909 2010 – Gustáv Herrmann československý basketbalista 16 března 1920 2011 – Zuzana Šavrdová česká herečka 6 června 1945 2015 – Dalibor Veselý architekt historik umění 19 června 1934 Svět 1341 – Ivan I Kalita kníže moskevský a vladimirský z dynastie Rurikovců 1288 1547 – František I Francouzský francouzský král 12 září 1494 1567 – Filip I Hesenský jeden z vůdců reformace 13 listopadu 1504 1621 – Filip III Španělský španělský král 14 dubna 1578 1631 – John Donne anglický básník asi 1571 1671 – Anna Hydeová první manželka pozdějšího anglického krále Jakuba II 12 března 1637 1727 – Isaac Newton anglický fyzik matematik astronom přírodní filosof alchymista a teolog 4 ledna 1643 1797 – Olaudah Equiano otrok spisovatel 1745 1828 – Ida Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta 10 března 1804 1837 – John Constable anglický malíř 11 června 1776 1841 – Eduard Gurk rakouský malíř 17 listopadu 1801 1850 – John C Calhoun americký politik viceprezident USA 18 března 1782 1855 – Charlotte Brontëová anglická spisovatelka 21 dubna 1816 1859 – Martin Hamuljak slovenský jazykovědec redaktor a vydavatel 19 dubna 1789 1877 – Augustin Cournot francouzský filosof a matematik 28 srpna 1801 1880 – Henryk Wieniawski polský houslista a hudební skladatel 10 července 1835 1881 – Karolina Dánská dcera dánského krále Frederika VI 28 října 1793 1886 – Józef Bohdan Zaleski polský básník 14 února 1802 1888 – Jean-Marie Guyau francouzský filozof 28 října 1854 1894 − William Robertson Smith skotský orientalista a evolucionalista 8 listopadu 1846 1895 – Theodor Brorsen dánský astronom 29 července 1819 1898 – Eleanor Marxová marxistická spisovatelka dcera Karla Marxe 16 ledna 1855 1904 – Vasilij Vasiljevič Vereščagin ruský malíř 26 října 1842 1908 – Antoine Béchamp francouzský biolog chemik fyzik lékař a farmaceut 16 října 1816 1913 – John Pierpont Morgan americký bankéř 17 dubna 1837 1914 – Christian Morgenstern německý básník a novinář 6 května 1871 1915 – Wyndham Halswelle britský olympijský vítěz v běhu na 400 metrů 30 května 1882 1938 – Emma Barton anglická fotografka 5 října 1872 1943 – Pavel Miljukov ruský historik a politik 15 ledna 1859 1945 Natalia Tułasiewicz polská mučednice blahoslavená 9 dubna 1906 Hans Fischer německý organický chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 27 července 1881 1946 – Wilhelm Rümann německý námořní důstojník 9 listopadu 1881 1952 – Walter Schellenberg šéf nacistické špionážní služby 16 ledna 1910 1961 – Giuseppe Maria Palatucci katolický biskup zachránce Židů před holokaustem 25 dubna 1892 1967 – Rodion Jakovlevič Malinovskij maršál Sovětského svazu 23 listopadu 1898 1970 – Semjon Konstantinovič Timošenko maršál SSSR 18 února 1895 1976 – Paul Strand americký fotograf a kameraman českého původu 16 října 1890 1980 – Jesse Owens americký sprinter a dálkař 12 září 1913 1988 – William McMahon předseda vlády Austrálie 23 února 1908 1991 – John Carter americký klarinetista saxofonista a flétnista 24 září 1929 1997 – Lyman Spitzer americký teoretický fyzik 26 června 1914 2000 – Gisèle Freundová francouzská fotografka 19 prosince 1908 2001 – Clifford Shull americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1994 23 září 1915 2006 – Jackie McLean americký jazzový altsaxofonista 17 května 1931 2007 – Paul Watzlawick americký psycholog 25 července 1921 2008 – Halszka Osmólska polská paleontoložka 15 září 1930 2009 – Raúl Alfonsín argentinský právník a politik bývalý prezident Argentiny 12 března 1927 2010 – Keith Kissack britský historik 18 listopadu 1913 2012 – Lise London francouzská komunistická odbojářka a aktivistka 15 února 1916 2015 – Ralph Sharon britský jazzový klavírista 17 září 1923 Svátky Česko Kvido Benjamín Svět Slovensko – Benjamín Světový den zálohování dat Ostatní Následující den – 1 duben Pranostiky Česko O svaté Balbíně je už u nás po zimě 5 dynastie někdy též označovaná jako dynastie slunečních králů je jednou ze staroegyptských královských dynastií řazených egyptology do historického období označovaného jako Stará říše Vládla přibližně v letech 2510–2365 př n l Z řady náznaků badatelé usuzují že v této době došlo nejen k vyvrcholení vzestupu kultu slunečního boha Rea který se započal za vlády předcházející 4 dynastie a ke zdůraznění role Usira v královském pohřebním kultu ale také k významným posunům v chápání královské moci její legitimity< ref> a s tím spojenou změnou způsobu uplatňování politické správy Panovníci Členy dynastie byli panovníci podle pořadí Veserkaf Sahure Neferirkare Kakai Raneferef Šepseskare Isi Niuserre Ini Menkauhor Džedkare Isesi Venis Rodokmen dynastie Odkazy Reference Související články Sluneční chrám Syn Reův Zrození slunečních králů Sir Alfred Hitchcock 13 srpna 1899 – 29 dubna 1980 byl britský a americký filmový režisér a producent který proslul jako mistr thrillerů a kriminálních příběhů s vysokou uměleckou hodnotou Během své více než šedesátileté kariéry která zahrnovala éru od němých filmů přes vynález filmů mluvených až do doby barevných filmů režíroval více než padesát filmů Již během svého života patřil Hitchcock mezi nejúspěšnější a veřejností nejvíce uznávané světové režiséry a i nadále zůstává jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších režisérů doby Je proslulý svým expertním a bezkonkurenčním zvládnutím tempa a napětí děje ve všech svých filmech Hitchcock se narodil a byl vychováván v londýnském Leytonstone Svou kariéru režiséra začal v Anglii v roce 1922 ale od roku 1939 pracoval převážně v USA Roku 1956 také zažádal o americké občanství Hitchcock žil se svou rodinou od roku 1940 do roku 1972 v Kalifornii Zemřel v roce 1980 na ledvinové selhání Hitchcockovy filmy silně čerpají ze strachu a fantazie a jsou známy svým typickým humorem Často zobrazují nevinné lidi za okolností které jsou mimo jejich kontrolu nebo chápání Jediným Hitchcockovým filmem který získal Cenu Akademie Oscar za nejlepší film Academy Award for Best Picture byl film Rebeka Rebecca i když další čtyři filmy byly také nominovány Avšak Hitchcock nikdy nevyhrál Cenu Akademie za nejlepší režii Academy Award for Best Director V roce 1967 mu byla udělena cena Irving G Thalberg Memorial Award za celoživotní úspěch ale nikdy nezískal Cenu Akademie za zásluhy Academy Award of Merit Během počátečních let své kariéry byl Hitchcock oblíben spíše u filmových diváků než u kritiků Teprve v padesátých letech ve Francii kritici tzv Nové vlny poprvé začali jeho filmy vnímat jako umělecká díla Hitchcock byl jedním z prvních režisérů na které aplikovali svou tzv auteur theory která zdůrazňuje uměleckou roli režiséra v procesu výroby filmu Hitchcockovy inovace a představy ovlivnily a ovlivňují obrovské množství filmových tvůrců producentů a herců Životopis Dětství a mládí Alfred Hitchcock se narodil 13 srpna 1899 v londýnském Leytonstone jako nejmladší ze tří dětí Jeho rodiče byli William a Emma Hitchcockovi Hitchcock navštěvoval katolickou Školu svatého Ignáce St Ignatius College v Londýně Jeho matka ho často v případě že se choval nevhodně nutila stát hodiny v nohách její postele Toto mu bylo inspirací pro postavu Normana Batese ve filmu Psycho Ve věku pěti let jej otec poslal na místní policejní stanici s tím aby požádál důstojníka o trest za špatné chování Měl se nechat na deset minut zamknout do cely což se později odrazilo v několika jeho filmech Když Hitchcockovi bylo 14 jeho otec zemřel V tomtéž roce Hitchcock opustil jezuity vedenou Školu svatého Ignáce kterou v té době navštěvoval aby mohl studovat školu strojírenství a navigace Po ukončení studií se stal bankovním úředníkem a přivydělával si kreslením karikatur Tímto svým koníčkem se dostal k filmu jako kreslíř titulků pro němé filmy Předválečná kariéra v Anglii V roce 1925 dostal šanci režírovat svůj první film s názvem Zahrada rozkoše The Pleasure Garden Neúspěch tohoto filmu mohl ohrozit jeho slibnou kariéru Avšak v roce 1926 Hitchcock debutoval v žánru thrilleru Film Příšerný host The Lodger A Story of the London Fog byl úspěšný nejen komerčně ale i u kritiků Jako mnoho jeho raných děl byl i tento film ovlivněn technikami expresionismu které měl možnost z první ruky sledovat v Německu Příšerný host je prvním skutečně „Hitchcockovským filmem Následně po úspěchu Příšerného hosta začal Hitchcock usilovat o vlastní propagaci v médiích a najal si publicistu který měl za úkol upevnit jeho pověst coby jedné ze stoupajících hvězd britského filmového průmyslu Druhého prosince 1926 se oženil se svou asistentkou režie Almou Reville a v roce 1928 se jim narodila dcera Patricia Alma byla Hitchcockovým nejbližším spolupracovníkem Napsala také několik jeho scénářů a ačkoli často nepotvrzeně spolupracovala s ním na všech jeho filmech V roce 1929 začal pracovat na svém desátém filmu Její zpověď Blackmail Během procesu vzniku filmu se studio rozhodlo že z něj udělá jeden z prvních britských zvukových filmů Vrcholem filmu byla honička přes kopuli Britského muzea což se později změnilo v Hitchcockovu tradici užívání známých pamětihodností jako pozadí pro napínavé scény Alfred Hitchcock má hvězdu na hollywoodském chodníku slávy Ocenění a vyznamenání Alfred Hitchcock byl mnohokrát nominován na řadu prestižních ocenění Obdržel dva Zlaté glóby osm Laurel Awards a také dostal pět ocenění za celoživotní dílo Pětkrát se ocitl v nominaci na Oscara za nejlepší režii nikdy však cenu akademie nedostal Film Rebecca ​​nominován na 11 Oscarů získal Oscara za nejlepší film roku 1940 Kromě ocenění v oblasti filmografie bylo Hitchcockovi uděleno několik čestných uznání V roce 1980 v rámci udělování novoročních vyznamenání obdržel od britské královny Alžběty II Řád britského impéria Filmografie Dokumentární 1945 – Watchtower Over Tomorrow 1929 – Sound Test for Blackmail Externí odkazy Argentina Argentinská republika República Argentina je stát ležící na jihu Jižní Ameriky s 4984 km dlouhým pobřežím Atlantiku Na severu hraničí s Bolívií 832 km a Paraguayí 1880 km na východě s Brazílií 1224 km a Uruguayí 579 km a na západě s Chile 5150 km Počet obyvatel přesahuje 40 milionů Hlavním městem je Buenos Aires Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi Původ jména Jméno země je odvozeno od latinského argentum – stříbro protože když se první Evropané ztroskotanci z nezdařené expedice vedené Juanem Díazem de la Solis setkali s domorodými obyvateli dostali od nich darem předměty vyrobené ze stříbra Původ vlajky Vlajka je složena ze tří vodorovných pruhů Vrchní a spodní část vlajky je světle modrá a prostřední část je bílá Do bílého pruhu na vlajce bylo později přidáno žluté Slunce květnové Slunce které má představovat boha Inků protože Inkové tuto oblast kdysi obývali Slunce má 32 paprsků Historie Starší dějiny Argentiny Do doby než do země pronikli Evropané žily v severozápadní oblasti And významné kulturní národy které obývaly sídliště podobná městům Na jihu přebývala společenství sběračů a lovců Kolem roku 1480 obsadili rozsáhlé části Inkové V roce 1516 přistáli u ústí La Platy Španělé Nejprve patřilo území Argentiny ke španělskému místokrálovství Peru Od r 1536 Španělé kolonizovali území a původní obyvatele Arakuány a Patagonce téměř vyhubili Roku 1776 bylo zřízeno místokrálovství Río de la Plata které zahrnovalo území Argentiny Bolívie Paraguaye a Uruguaye V roce 1810 byl sesazen místokrál Roku 1816 byla vyhlášena nezávislost Spojené provincie Spojených provincií Río de la Plata tak vznikl za diktatury Juana Manuela de Rosas' jednotný stát Roku 1819 se Argentina stala federativním státem V roce 1880 byla přičleněna Patagonie Peronismus Velkou hospodářskou krizí na konci 20 let 20 století skončila doba velkého rozkvětu argentinské ekonomiky V následujících letech převzali vládu konzervativní vlastníci půdy a vojenské kruhy a v čele státu se střídaly civilní vlády s vojenskými Za reformního ale i populistického politika platil po dlouhou dobu dvakrát zvolený Juan Domingo Perón obviňovaný ze sociální demagogie a sympatií k fašismu Po něm získala jméno politika peronismu která se v praxi projevovala rozsáhlým znárodňováním podporou odborů snahou o zlepšení sociálního postavení a rozšíření politických práv dělníků i nejchudších venkovanů posilováním prezidentské autority a antiklerikalismem v r 1955 argentinskou vládu exkomunikoval papež Pius XII Po porážce Třetí říše uteklo do Argentiny mnoho nacistických pohlavárů např Adolf Eichmann nebo Josef Mengele Perón zastával úřad prezidenta republiky pro funkční období 1946–1952 a 1952-1958 Nicméně sílící bouře které jeho vládu v padesátých letech provázely nakonec vedly k tomu že se na pozvání generála Franka roku 1955 uchýlil do madridského exilu Následně čelila Argentina stupňující se politické krizi provázené vojenskými puči a vlnou terorismu která vrcholila v roce 1970 Nakonec se Juan Domingo Perón vrátil z exilu a stal se roku 1973 potřetí presidentem Argentiny kteréžto funkční období ukončila hned následujícího roku jeho smrt Vojenská diktatura Po Perónově smrti svrhly 23 března 1976 vojenské kruhy vládu formálně vedenou jeho manželkou Isabelitou Maríou Estelou faktickou moc měl v rukou José López Rega které okamžitě zahájily tzv špinavou válku Guerra Sucia proti svým odpůrcům; reagovaly tak na vzestup politického násilí ke kterému výrazně přispěly ozbrojené formace peronistické levice – tzv Montoneros Vojenská junta za podpory USA ministr zahraničí Henry Kissinger a s počátečním souhlasem vlivné katolické církve zahájila proces tzv národní reorganizace Proceso de Reorganización Nacional jehož cílem bylo argentinskou společnost kombinací neoliberálních ekonomických reforem a brutální represe atomizovat a depolitizovat Během vlády vojenské junty a špinavé války zmizelo beze stopy tisíce občanů Vláda vojenské junty se taktéž potýkala nejenom se špatnou vnitropolitickou ale i ekonomickou situací a aby vláda odvrátila pozornost od vnitřních problémů a upevnila si své postavení zahájila válku o Falklandy Argentinci nazývané Malvíny Vláda se především domnívala že to bude rychlé vítězství neočekávali výraznější reakci ze strany Británie pro toto malé a od Británie značně odlehlé území které jí pomůže snadno si upevnit svoji pozici v zemi Margaret Thatcherová však na útok Argentiny zareagovala nekompromisním protiútokem který pohřbil myšlenku rychlého a snadného vítězství Argentiny Porážka v této krátké válce s Velkou Británií o falklandské souostroví v dubnu 1982 jen uspíšila pád vojenské junty Obnovení demokracie V říjnu 1983 se po dlouhé době opět konaly svobodné prezidentské volby jejichž vítězem se stal civilista a odpůrce junty Raúl Alfonsín Během demokratizačního procesu se dostávaly na světlo mocenské prostředky vojenské vlády mučení vraždy masové popravy tzv lety smrti vuelos de la muerte – shazování živých lidí z vojenských letadel do Atlantiku a strategie mizení lidí tzv desaparecidos kterým podle oficiální zprávy o porušování lidských práv za vojenské diktatury Nuncá más „Nikdy víc padlo za oběť kolem 30 000 Argentinců Jen samotné „lety smrti si vyžádaly 4000 obětí Několik hlavních představitelů vojenského režimu bylo v roce 1985 odsouzeno k dlouholetému vězení Prezident Alfonsín byl nakonec pod tlakem armády nucen dvěma spornými zákony Punto final a Ley de obediencia débita vyšetřování zločinů vojenského režimu výrazně omezit Znovu je uvedl do pohybu prezident Néstor Kirchner někdejší stoupenec peronistické levice vládl v letech 2003–2007 a pokračuje v něm i nynější prezidentka Cristina Kirchnerová od 2007 Argentinská finanční krize Během prezidentské éry Carlose Menema 1989–1999 z Justicialistické strany která je formální dědičkou peronismu se vyšetřování zločinů junty dostalo na vedlejší kolej Menemovy ekonomické reformy po dílčích úspěších redukce státní správy snížení inflace nakonec vyústily v souvislosti s ekonomickou krizí v některých zemích Latinské Ameriky a Asie v hlubokou finanční krizi k níž přispělo odhalení několika korupčních afér i rostoucí nezaměstnanost a která zapříčinila dvouletou politickou nestabilitu v letech 2001–2003 se v úřadu vystřídali čtyři prezidenti Politika Argentinská ústava z roku 1853 revidovaná roku 1994 rozděluje moc na výkonnou zákonodárnou a soudní a to na národní a regionální úrovni Prezident a viceprezident jsou voleni přímo na dobu 4 let Oba mohou být zvoleni pouze na 2 po sobě následující volební období Prezident jmenuje vládu je tak zároveň předsedou vlády Argentinský parlament má dvě komory Sněmovnu poslanců s 257 členy a senát se 72 členy Od roku 2001 jsou senátoři voleni přímo za každou provincii tři Volební období senátorů trvá 6 let Jedna třetina senátu je obměňována každé 2 roky Sněmovna poslanců je volena přímo na 4 roky poměrným systémem Každé dva roky je obměňována polovina sněmovny Současnou prezidentkou Argentiny je manželka bývalého prezidenta Kirchnera Cristina Fernández de Kirchner Přírodní podmínky Argentinu lze rozdělit zhruba do tří částí úrodné pampy v severní polovině země roviny Patagonie táhnoucí se od jižní poloviny až k Ohňové zemi Tierra de Fuego a horské masivy And na západě na hranicích s Chile Nejvyšší hora And a celé západní polokoule Aconcagua leží právě v Argentině Do severních provincií Salta Formosa Chaco Santiago del Estero a Santa Fé zasahuje z Paraguaye rozsáhlá planina Gran Chaco Argentina si formálně nárokuje i část území Antarktidy tzv Argentinská Antarktida a několik souostroví v jižním Atlantiku kde panuje arktické a subarktické podnebí Území Argentiny je z 107 % pokryto lesními porosty zemědělská půda zaujímá 53 % rozlohy státu< ref> Mezi hlavní řeky patří Paraguay Bermejo Colorado Uruguay a největší řeka Paraná Klima je na většině území mírné Extrémní rozdíly Nejnižší bod Gran Bajo de San Julián −105 m n m< ref> Nejvyšší bod Aconcagua 6959 m n m Ekonomika Argentina využívá velkého přírodního bohatství hodně gramotné populace hospodářství zaměřeného na vývoz a diverzifikovaného průmyslu Od 70 let si země vytvořila velké dluhy a mezi lety 1989 a 1991 vzrostla inflace někdy až na 200 % za měsíc V rámci boje s ekonomickou krizí se vláda vydala na cestu liberalizace obchodu deregulace a privatizace V roce 1991 zavedla radikální peněžní reformy které spojily peso s americkým dolarem Počáteční úspěchy v omezení inflace a nastolení růstu HDP vystřídalo opětovné zhoršení situace od roku 1999 kvůli ekonomickým krizím v Mexiku Asii Rusku a Brazílii Vláda zvyšovala daně a snižovala výdaje rozpočtu aby omezovala deficit Ekonomická situace se dále zhoršovala v roce 2001 Pokusy vlády o nulový deficit stabilizaci bankovního systému a nastolení ekonomického růstu se ukázaly nedostačujícími 21 prosince byl prezident De La Rua zbaven moci po nepokojích střední třídy; sněmovna zvolila Eduarda Duhaldeho za dočasnou hlavu státu Duhalde se setkal se zástupci MMF aby vyjednal další půjčku 20 miliard dolarů ale ta nestačila Spojení pesa s dolarem bylo opuštěno v lednu 2002 a v únoru se kurz pesa vzdálil od dolaru 23 prosince 2001 vyhlásil prozatímní prezident moratorium na dluhy V letech 2010 až 2012 se odehrávají spory Argentiny s Mezinárodním měnovým fondem jejichž poslední fáze dostala název Válka dvou Kristýn podle prezidentky Cristiny Kirchner a šéfky MMF Christine LagardeJde o spor o monetární suverenitu Argentiny a o souboj keynesiánského a neoliberálního přístupu< ref> V letech 2010–2011 činil HDP Argentiny v přepočtu na kupní sílu na hlavu 17 660 USD což ji stavělo přibližně na úroveň Chorvatska Litvy nebo Lotyšska Energetika a jaderný program Argentina disponuje ze všech států Jižní Ameriky nejrozvinutějším jaderným programem Vývoj jaderných technologií navíc probíhá bez výrazné podpory zahraničních subjektů vlastní koncept velkého reaktoru ovšem Argentina nemá První výzkumný reaktor byl spuštěn v roce 1957 a první komerční reaktor elektrárna Atucha I následoval v roce 1974 Jedná se o těžkovodní reaktor PHWR od korporace Siemens Embalse druhá jaderná elektrárna je vybavena těžkovodním reaktorem PHWR kanadské společnosti CANDU Navíc byly argentinské jaderné technologie využity v jiných zemích – například v Peru Alžírsku a Egyptě Argentina se vzdala možnosti vyrábět jaderné zbraně přestože již od roku 1983 disponuje potřebnými technologiemi Argentina je členem Rady guvernérů Mezinárodní organizace pro atomovou energii MAAE V poslední době se argentinský jaderný výzkum specializuje na nízkokapactní reaktory Tato technologie není v jiných zemích příliš rozvíjena Pouze USA mají podobný program ovšem Argentina je výrazně napřed a tak v případě úspěchu může ovládnout značnou část trhu V roce 2011 by měly být zahájeny práce na demonstračním projektu CAREM Tento reaktor by měl mít výkon 25 MW a původně od roku 1980 byl vyvíjen pro jaderné ponorky Práce na něm byly obnoveny v roce 2006 Provoz by měl být zahájen za tři roky Palivem bude uran obohacený na 34 % a reaktor bude pracovat na tlakovodním principu PWR Velký důraz je kladen na využití pasivních bezpečnostních prvků Demonstrační elektrárna bude stát na severu země v provincii Formosa Časem se má výkon systému zvýšit na 300 MW Předpokládaná cena prototypu je asi 350 milionů dolarů u případných sériových výrobků se zřejmě sníží na 200 milionů< ref> Obyvatelstvo Z původního obyvatelstva dnes v Argentině žije pouhý zlomek 90 % Argentinců je evropského původu především španělského německého francouzského a italského Kromě nich tvoří také významný podíl Japonci a Korejci Devět desetin obyvatel se hlásí ke křesťanství které je také státním náboženstvím Největšími argentinskými městy jsou Buenos Aires 3 043 400 s aglomerací 11 miliónů Córdoba 1 208 700 Rosario 1 119 000 Mendoza 773 100 La Plata 643 000 Kultura Argentinská kultura je poznamenána mnohonárodnostním a multikulturním charakterem jejich obyvatel silnými formami projevy synkretismu a kladného hodnocení pokroku a modernity společně bez konfliktů s dvojím pocitem sounáležitosti s evropskou a latinskoamerickou kulturou Mexický básník Octavio Paz navíc jednou řekl že „Argentinci jsou Italové kteří mluví španělsky a jsou stvořeni po francouzsku Literatura Argentinská literatura zaujímá v literatuře španělsky mluvících zemí výrazné místo Stačí jen zmínit Martína Fierra z konce devatenáctého století jehož knihy byly přeloženy do více než 70 jazyků nebo z 20 století Jorgeho Luise Borges Julia Cortázara Adolfa Bilte Casrese Ernesta Sábata nebo Juana Gelmana Hudba Nejznámějším argentinským tancem je pravděpodobně tango Je to taneční a hudební styl který se zrodil na předměstí Buenos Aires je silně spojen s Argentinou a Uruguayí nejvíce však s argentinským hlavním městem Titul krále tanga je připisován ke Carlosi Gardelovi a celosvětově je uznávaný také rodák z Mar de Plata Astor Piazzolla Argentinský folklor se sbírá většinou z uměleckých projektů z vnitrozemí státu V mnoha oblastech dnes převládají tradiční styly například zambas cuecas chacarerar chamarritas chamamés malambo ale i přesto se produkují po celé zemi Mezi největší producenty těchto stylů patří Atagualpa Yupanqui Mercedes Sosa a Soledad Pastorutti Sport Pato Samotní Argentinci za svůj národní sport považují pro Evropany celkem neznámý sport „Pato V roce 1941 byla založená argentinská federace tohoto sportu v roce 1953 pak byl prohlášen za sport národní Fotbal Velké popularitě se těší také fotbal Argentina je členem Mezinárodní fotbalové organizace FIFA zúčastnila se čtrnácti z osmnácti fotbalových světových mistrovství dvakrát jej dokonce vyhrála 1978 na domácí půdě 1986 v Mexiku-s pověstným Maradonovým gólem rukou kterým vyřadila Anglii kromě toho třikrát došla do finále 1930 v Uruguayi 1990 v Itálii a 2014 v Brazílii Dvakrát také Argentinci kralovali Olympijským hrám 2004 v Aténách 2008 v Pekingu a celkem čtrnáctkrát ovládli Copa América Uruguay 15× Brazílie 8× Paraguay a Peru 2× Kolumbie a Bolívie 1× Za jednoho z nejlepších argentinských fotbalistů historie je považován kontroverzní útočník Diego Armando Maradona a také Lionel Messi byť na loňském Copa América 2011 příliš nezazářil "domácí" prohra a vyřazení s pozdějším mistrem Uruguayí již ve čtvrtfinále Box Více než třicet argentinských boxerů již dosáhlo na světové tituly Carlos Monzón se stal mistrem světa dvakrát 1970 1977 mimoto získal dalších sedm zlatých olympijských medailí sedm stříbrných a deset bronzových Basketbal Svou bohatou minulost má v Argentině také basketbal vždyť se Argentinci stali v roce 1950 i mistry světa V 60 a 70 letech však popularita košíkové upadala Zašlou slávu jí vrátilo až založení Národní ligy Liga Nacional de Básquet v roce 1984 Dalším impulsem byl první argentinský basketbalista v NBA Manu Ginóbili Kromě titulu pro mistrů světa se jihoamerická země může pochlubit finálovou účastí na MS 2002 v Indianapolis čtvrtým místem z Japonska 2006 a zlatou medailí z athénské olympiády která je dnes ceněna nejvýše Tenis Hlavními hvězdami argentinského tenisu jsou Guillermo Vilas a Gabriela Sabatini Nynějšími reprezentanty Argentiny v tenise jsou David Nalbandian šampión Masters z roku 2005 Juan Martín del Potro vítěz US Open 2009 Gastón Gaudio vítěz Roland Garros 2004 a také argentinští dubloví zabijáci Guillermo Coria a Paola Suárezová triumfy z OH 2004 a čtyři z Roland Garros Argentinci byli celkem čtyřikrát ve finále Davis Cupu nikdy však nevyhráli Ragby Ač je ragby v Argentině ještě amatérským sportem má už přes sedmdesát tisíc registrovaných hráčů Reprezentace která je mezi šestkou nejlepších na světě se přezdívá Los Pumas Jediným cenným kovem ale je bronz z francouzského MS 2007 Formule 1 Nejznámějším argentinským pilotem formule 1 je Juan Manuel Fangio který se v padesátých letech pětkrát stal mistrem světa Administrativní rozdělení 23 provincií provincia pl provincias a 1 federální distrikt Ciudad Autónoma de Buenos Aires
Odkazy Reference Literatura Související články Argentinské tango Latinská Amerika Hispanoamerika České krajanské spolky v Argentině Římskokatolická církev v Argentině Externí odkazy dokument o ekonomickém kolapsu Argentiny z přelomu století Arménie oficiálním názvem Arménská republika Hajastani Hanrapetuthjun je stát ležící v Zakavkazsku v jihozápadní Asii bez přístupu k moři Podle některých definic je Arménie součástí Evropy Na severu hraničí s Gruzií 164 km na východě s Ázerbájdžánem a de facto nezávislou Náhorně-karabašskou republikou 566 km na jihu s Íránem 35 km a na západě s ázerbájdžánskou exklávou Nachičevan 221 km a Tureckem 268 km Název a jeho původ Název Arménie a jeho varianty se používá v prakticky všech jazycích světa kromě arménštiny Pochází ze staroperského názvu „Armanestán a „Arman podle pohraniční provincie státu Urartu na historickém arménském území která byla v té době poloviny 1 tisíceletí př n l osídlená m j Aramejci Sami Arméni se označují jménem Hajer arménsky Հայեր a svou vlast „Hajastan Հայաստան Přípona –stan z znamená „země takže Hajastan je země Hajů čili Arménů Ale od čeho vzešlo toto jméno národu pokud se vyhneme středověkým pohádkovým legendám se neví Dějiny Starověk Arménská vysočina patří k dávným centrům lidské civilizace Byla trvale osídlená od paleolitu V nejstarších písemných památkách z dob Chetitů je zmínka o národu Chajasa v 2 tisíciletí před našim letopočtem V tomto období ovládli území Arménie Asyřané Město Jerevan bylo nejstarším písemně doloženým městem na území někdejšího SSSR Spojením arménských kmenů v 9 století př n l vznikla říše Urartu v oblasti Vanského jezera V tomto období byla založena mnohá opevněná města rozvíjela se řemesla a pěstování vína V 6 století před n l Urartská říše zanikla po vpádu médských vojsk V Malé Arménii a na Araratské rovině vzniklo Arménské království a začal se formovat arménský národ Ve 4 století si Arménii rozdělili Římané a Peršané Středověk Od 7 do 9 století ji ovládali Arabové Arménský stát se obnovil v 9 století Arméni vynikali jako obchodníci zakládali kolonie po celé Přední Asii ale i v Kyjevě a Novgorodě Od 11 století ovládali zemi Seldžuci od 13 století Mongolové Novověk V 17 století byla Arménie rozdělena mezi Turecko připadla mu západní Arménie a Persii východní Arménie Národní identitu jim v tomto období pomohla udržet jejich kultura pěstovaná převážně emigranty v zahraničí Až začátkem 19 století připadla část východní Arménie spolu s východní Gruzií carskému Rusku Ruská vojska a arménští dobrovolníci roku 1827 ovládli celou východní Arménii Armény žijících v Tureckem spravované západní Arménii postihl těžký osud V letech 1890–1922 byli systematicky vyvražďováni Při této genocidě přišlo o život zhruba 15 miliónu lidí dalších 100 tisíc uteklo před pronásledováním do Ruska a jiných zemí Rozvíjela se fakticky už jen východní Arménie Po první světové válce se Arménie dostala na nějakou dobu pod správu států Dohody Arménie v SSSR V roce 1920 začalo komunisty podporované povstání které vyhnalo zahraniční vojska ze země a naopak na svoje území přivolalo Rudou armádu 29 listopadu 1920 byla vyhlášena sovětská vláda a o dva roky později Arménie vstoupila do Zakavkazské federace a stala se členem SSSR Arménsko-tureckou hranici dodnes platnou stanovila tzv Karsská smlouva Arménii v roce 1988 postihlo silné zemětřesení o síle 72 stupně Richterovy stupnice v důsledku kterého zahynulo nejméně 50 000 lidí Sovětská moc tajila následky zemětřesení V roce 1991 získala Arménie nezávislost na Sovětském svazu a stala součástí SNS V roce 1999 byl při zasedání parlamentu zavražděn premiér což následně vedlo k částečné ekonomické i společenské krizi v zemi Spor o Náhorní Karabach V roce 1920 nesouhlasil sovětský Ázerbájdžán s připojením Náhorního Karabachu který byl z velké většiny osídlen Armény k sovětské Arménii a tak byl spolu s Nachičevanem roku 1923 připojen k Ázerbájdžánu Během sovětské éry Arménie bezúspěšně usilovala o připojení Karabachu ke svému území Roku 1987 se zformovalo arménské hnutí o připojení k Arménii V říjnu tr pak Ázerbájdžán zakázal výuku arménských dějin na karabašských školách Snahy Moskvy o urovnání konfliktu byly rovněž neúspěšné a tak byl Náhorní Karabach v lednu 1988 podřízen přímo ústřední vládě SSSR S tímto postupem nesouhlasila ani jedna strana V roce 1988 začala Arménie boj s Ázerbájdžánem o tuto oblast který se ještě vyostřil po rozpadu SSSR Turecko na protest proti obsazení Náhorního Karabachu uzavřelo arménské hranice 28 listopadu 1989 byl vrácen pod správu Ázerbájdžánu ale Arménie ho hned 1 prosince anektovala V letech 1991 až 1994 probíhala o karabašské území mezi oběma zeměmi válka Dočasným východiskem se stalo příměří z 16 května 1994 které zůstává v platnosti do současnosti Výsledkem je Karabach z 925 % ovládaný arménsko–karabašskými silami které mají pod kontrolou také dalších 5 celých okresů a 2 částečně mimo vlastní Karabach Celkově tak karabašští Arméni kontrolují 134 % rozlohy Ázerbájdžánu Vojenské zásahy byly doprovázeny exodem azerských a arménských menšin z území sousedního státu Z Ázerbájdžánu odešlo 413 000 Arménů zatímco Arménii v důsledku konfliktu opustilo 724 000 Azerů< ref> Ekonomika Začlenění Arménie k SSSR mělo výrazný vliv na rozvoj průmyslu Ze země se pomalu stal rozvinutý průmyslo-zemědělský stát Arménie vyvážela stroje textil a spotřební výrobky Po rozpadu SSSR v roce 1991 země zrušila zemědělská družstva a o zemědělskou výrobu se starají drobní rolníci Průmysl prošel začátkem 90 let obdobím stagnace ale nová vláda začala s liberalizací ekonomiky Ta od roku 1995 zaznamenává růst Politika Arménie je parlamentní republika Jednokomorový parlament Národní shromáždění má 131 křesel a je volen na 5 let Současný prezident Serž Sargisjan je předsedou Arménské republikánské strany která v posledních parlamentních volbách v květnu 2007 získala 339 % hlasů Náboženství Arménské království jako první státní útvar na světě přijalo roku 301 nl křesťanství za státní náboženství K arménské apoštolské církvi se hlásí 99 % obyvatelstva V září roku 1855 byl na zámku v Zákupech na návštěvě u excísaře Ferdinanda V Dobrotivého arcibiskup Arménů Arihtazes Azaria< ref> Administrativní dělení Arménie se dělí na 10 provincií marzer sg marz a hlavní město Aragacotn Արագածոտնի մարզ Aragac'otni marz Ararat Արարատի մարզ Ararati marz Armavir Արմավիրի մարզ Armaviri marz Gegharkunik Գեղարքունիքի մարզ Gegharkhunikhi marz Kotajk Կոտայքի մարզ Kotajkhi marz Lorri Լոռու մարզ Lorru marz Širak Շիրակի մարզ Širaki marz Sjunik Սյունիքի մարզ Sjunikhi marz Tavuš Տավուշի մարզ Tavuši marz Vajoc Dzor Վայոց Ձորի մարզ Vajocʰ Dzori marz Jerevan Երևան Jervan Geografie Do Arménie zasahuje horské pásmo Malého Kavkazu a vysokohorské pohoří Ararat kde se také nachází oficiální nejvyšší hora Arménie Aragac 4090 m n m Arméni však považují biblickou horu Ararat 5134 m n m kterou mají ve státním symbolu a která leží pouze kilometr od hranic v muslimském Turecku za svoji vlastní protože ji po tisíciletí obývali právě oni Avšak po genocidě osmanskými Turky v letech 1913–1920 a následných změnách v politické mapě založení SSSR zůstalo kdysi velké Arménii pouze malé území Kvůli suchému létu zde převládají polopouštní a stepní vegetace; řídké lesy pokrývají pouze sedminu území Kvůli hornaté krajině je vytváření zemědělských oblastí obtížné V roce 1988 zemi postihlo zemětřesení o síle 72 stupně magnitudy které připravilo o život více než 50 000 lidí především ve městech Spitak Leninakan dnes Gjumri a Kirovakan dnes Vanadzor V České republice byla následně vyhlášena národní sbírka na postižené katastrofou S touto pomocí jsou spojeny počátky českého humanitárního působení i humanitární organizace Člověk v tísni Obyvatelstvo Ze 3 215 800 obyvatel Arménie duben 2006 tvoří 979 % Arméni; následují jezidští Kurdové 13 % a Rusové 05 % Navíc přes 6 milionu Arménů žije v zahraničí Přes 98 % obyvatelstva se řadí k arménské apoštolské církvi Kurdové žijící na západě praktikují zoroastrismus a šamanismus Většina Ázerbájdžánců vyznávajících islám utekla během konfliktu do Ázerbájdžánu Kultura Architektura Poznámky Související články Ararat Arménská genocida Náhorní Karabach Arménská apoštolská církev Armeniapedia Externí odkazy – oficiální stránky vlády – oficiální turistické stránky republiky – stránky S Šahumjana polského Arména s informacemi o Arménii a množstvím fotoalb – internetový portál – vše o Arménii a Náhorním Karabachu z dob SSSR – Portál arménské komunity v ČR Arménská apoštolská církev  – Hayastaneayč Aṙak῾elakan Ekełeči patří mezi starobylé východní církve a je jedním z nejstarších křesťanských společenství a nejstarší případ státní církve – Arménie přijala křesťanství jako státní náboženství v roce 301 Její hlavou je katolikos všech Arménů v současnosti 2011 Garegin II Arménská apoštolská církev odvozuje svůj počátek z misijních cest apoštolů Bartoloměje a Judy Tadeáše Má dnes přibližně devět miliónů členů a kromě samotné dnešní Arménie působí zejména v Náhorně-karabašské republice Vedení církve sídlí v Ečmiadzinu Další významnější ohniska aktivity Arménské apoštolské církve jsou v Izraeli v Arménské čtvrti v Jeruzalémě v Turecku a Íránu Ve zmíněných převážně muslimských zemích se jedná o největší křesťanské menšiny Reference Související články Katedrála Krista Spasitele Šuša Katedrála Saint-Jean-Baptiste Externí odkazy Arménská genocida je souhrnné označení pro vyvražďování přibližně 15 milionu Arménů Turky během let 1915 a 1918 Podle některých názorů jde o první jednoznačnou historicky zaznamenanou genocidu v dějinách Předehra Berlínskou smlouvou z roku 1878 se stala Arménie součástí evropských zájmů a záminkou pro humanitární intervenci Turecký sultán Abdülhamid II se z obavy ze ztráty vlivu nad tímto územím rozhodl pohrozit evropským mocnostem a Arménům tím že jich v letech 1895 96 cca 80 000 až 300 000 nechal vyvraždit tzv „arménské řeže Tím v podstatě začala série genocid Arménská odbojová hnutí začala sílit ale nenávist Osmanských Turků rovněž V roce 1909 se odehrál další masakr v Kilikii Zabito bylo 30 000 Arménů Iniciátorem byla turecká strana Jednota a pokrok tzv mladoturci Vliv balkánských válek V roce 1912 vypukla první balkánská válka která skončila porážkou Osmanské říše při níž přišla o 85 % evropského území Mnozí z obyvatel říše viděli porážku jako „Alláhův trest společnosti která neuměla držet pospolu Turecké národní hnutí postupně začalo spatřovat v Anatolii své poslední útočiště S tím že arménská populace vytvořila v této oblasti významnou menšinu samozřejmě museli ve svých plánech počítat i Tři pašové trojice tvořená předsedou vlády ministrem vnitra a ministrem války kteří nakonec arménskou genocidu uskutečnili Významným důsledkem balkánských válek bylo masové vyhnání muslimů z Balkánu Ve skutečnosti byli již od poloviny 19 století v důsledku rusko-tureckých válek a balkánských konfliktů vyhoštěni nebo jinak přinuceni k odchodu z Kavkazu a Balkánu stovky tisíc muslimů včetně Turků Čerkesů a Čečenců Muslimská společnost v říši byla tímto přílivem uprchlíků rozlícena Jeden z konstantinopolských deníků vyjádřil náladu té doby „Toto ať je varováním… Nedělejte si pohodlí! Nenechte svou krev vychladnout dokud se nepomstíte Až 850 000 z těchto uprchlíků se usadilo v oblastech kam již v letech 1878–1904 přišli a usadili se Arménci Uprchlíci anglicky muhacirs nelibě nesli status jejich poměrně dobře zajištěných sousedů a jak poznamenal historik Taner Akçam i další tito uprchlíci později sehráli při vraždění Arménů a zabírání jejich majetku během genocidy klíčovou roli Genocida 2 listopadu 1914 se Osmanská říše zapojila do první světové války na straně centrálních mocností Krátce na to v lednu 1915 se turecká III armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla u Šarikamiše zničena Arméni byli neoprávněně obviněni z toho že byli příčinou turecké porážky Vládní strana Jednota a pokrok „mladoturci začala připravovat genocidu jakou Arménie nepamatovala Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly tzv čete Tato komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií směrem ke koncentračnímu táboru v Aleppu Většina z nich tento transport při drastických podmínkách které panovaly hlad žízeň nemoci nepřežila Ti kteří měli větší předpoklady k přežití mladí muži byli odvedeni opodál a popraveni Významní lidé byli popraveni ještě před vydáním příkazu k deportaci Ti kteří přežili přesun do Aleppa byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do tábora Dajr az-Zaur v Mezopotámii a pokud i to přežili vyhnali je do pouště kde neměli nejmenší šanci nebo je zaživa upálili V Dajr az-Zaur byl na památku obětem genocidy vystavěn křesťanský památník V září 2014 byl tento památník poničen radikálními muslimskými stoupenci Islámského státu Pouze malé části se podařilo vyhlazování uniknout Byli to hlavně obyvatelé provincie Van a ti kteří uprchli během transportu do Istanbulu Své útočiště našli v Egyptě Sýrii nebo na Kypru Zachráněných bylo asi 600 000 lidí Už v době organizace vyvražďování mnoho významných veřejných činitelů diplomatů americký velvyslanec v Turecku Henry Morgenthau a duchovních německý kněz Johannes Lepsius se pokusilo poukázat na události které se v té době v Osmanské říši děly ale bez výsledku V roce 1923 vyšla v Berouně kniha českého cestovatele Karla Hansy nazvaná Hrůzy Východu Autor v ní popisuje své vlastní zážitky z cesty na Blízký východ Současný pohled Turecko a Arménie mají na události zásadně odlišný pohled Představitelé Arménie trvají na tom že se jednalo o genocidu odhadují počet zabitých na 1 až 2 miliony a žádají po Turecku odškodnění a poučení se z události do budoucna Představitelé Turecka vnímají údajnou genocidu jako smrt několika set tisíc lidí obou národností v důsledku zmatků způsobených nutností rychle řešit problém kolaborace Arménů Oba národy si většinově stojí za názory svých státních představitelů Genocida je mezinárodně uznána ve státech Rusko Arménie Kanada Francie Švédsko Litva Polsko Německo Itálie Řecko Venezuela Česko a Slovensko V některých státech především USA se o její uznání vedou tradiční spory V sedmdesátých letech dvacátého století vznikla teroristická organizace ASALA jejímž hlavním cílem bylo přinutit Turecko k uznání viny za Arménskou genocidu Obraz v umění O arménské genocidě pojednává rozsáhlý historický román rakousko-židovského spisovatele Franze Werfela Čtyřicet dnů v originále Die vierzig Tage des Musa Dagh z roku 1933 do češtiny přeložil poprvé už v roce 1934 Pavel Eisner Čtyřicet dnů je doba po kterou trval zoufalý a beznadějný boj Arménů s Turky Dále vytvořil plastický obraz života arménské komunity a jejích tradic v této pohnuté době německý Žid Edgar Hilsenrath a to svým románem Das Märchen vom letzten Gedanken česky Pohádka o poslední myšlence Autor zde přibližuje tehdejší události prostřednictvím pohádky vyprávěné v nekonečném dialogu doplněném pro autora charakteristickým černým humorem Téma genocidy Arménů bylo zpracováno i v mnoha filmech jako např ve filmu režisérů Paola a Vittoria Taviani Skřivánčí dvůr 2007 O genocidě se zmiňuje ve své knize Ptáci bez křídel britský spisovatel Louis de Bernières Fotografie z genocidy FileDead Armenian girl in Aleppo desertjpg|Arménka klečí u mrtvého dítěte FileArmenian refugee women and child getting food reliefpng|Potravinová pomoc FileNear East relief armenian woman with baby in syria3png|Žena s dítětem FileArmenians 1915 escaping from a railroad trainpng|Transport Arménů FileNear East Relief Armenian orphans waiting to transport to Greecepng|Transport do Řecka FileNear East relief armenians bound for Greece png|Rovněž do Řecka FileRefugearmenianPNG|Další uprchlíci FileArmenian refugees at Van crowding around a public oven during 1915png|Ve Vanu FileNear east relief bivouacking tents in Aleppopng|Stany v Aleppu File017jpg|Aleppo Sýrie FileArmenian refugee 1WWpng|Sýrie FileNear east relief the armenian refugees in syria-2png|Arméni v Sýrii FileArmenian refugee camp in beyrouthpng|Bejrút FileArmenian refugee camp port saidpng|Port Said Egypt FileNear east relief the armenian refugees in Bitlis-1916 lacepng|Bitlis FileWorld War I- Near East Relief Workers memorylocgovpng|Sivas FileGreek and Armenian refugee children near Athens 1923jpg|Arménské děti poblíž Athén 1923 po výměnách obyvatel mez Řeckem a Tureckem FileHarputroadsjpg|5 000 dětí z Karputu na cestě s osly < gallery> Odkazy Reference Související články Dějiny Arménie Osmanská říše První světová válka Literatura Kubanovič Zlatko Veľké Zlo In Týždeň č 33 2005 s 37 39 Externí odkazy Arshile Gorky rodným jménem Vosdanig Manoug Adoian 15 dubna 1904 – 21 července 1948 byl americký malíř arménského původu představitel abstraktního expresionismu Život Datum jeho narození je nejisté Sám uváděl různé roky nejčastěji 1902 a 1904 Přestože studoval na několika školách na žádné z nich nevydržel příliš dlouho a jeho jediným vzděláním bylo navštěvování galerií Odkazy Reference Externí odkazy Austrálie oficiálně Australské společenství je stát na jižní polokouli nacházející se na stejnojmenném kontinentu Kromě pevninské části ho tvoří i velký ostrov Tasmánie a množství menších ostrovů v Jižním Indickém a Tichém oceánu Na severu sousedí s Indonésií Východním Timorem a Papuou Novou Guineou na severovýchodě se Šalamounovými ostrovy Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem Australská pevnina je obydlena více než čtyřicet dva tisíc let domorodými obyvateli Po ojedinělých návštěvách rybářů ze severu a evropských objevitelů a obchodníků v sedmnáctém století byla v roce 1770 východní polovina pevniny zabrána Velkou Británií pobřeží osídleno transporty trestanců a 26 ledna 1788 vyhlášena jako kolonie Nový Jižní Wales S nárůstem populace byly objevovány nové oblasti a tak bylo během 19 století vytvořeno pět dalších samosprávných britských zámořských teritorií 1 ledna 1901 se šest kolonií stalo federací čímž byl vytvořen Australský svaz Od té doby v Austrálii funguje stabilní liberálně demokratický politický systém podobný politickému systému Kanady a dalších zemí Hlavním městem je Canberra V Austrálii žije přibližně 22 milionů obyvatel převážně ve velkých pobřežních městech jako Sydney Melbourne Brisbane Perth Adelaide a Darwin Jméno Jméno „Austrálie je odvozeno z latinského slova Australis znamenajícího na jihu Pověst o „neznámé jižní zemi terra australis incognita je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu První použití slova „ se datuje do roku 1625 ve větě „A note of Australia del Espiritu Santo written by Master Hakluyt uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus Nizozemské přídavné jméno Australische' bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakartě jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu v roce 1638 Slovo „Australia bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean 1771 aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland ve které psali o „velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii Australásii nebo Novém Holandsku Jméno „Austrálie bylo zpopularizováno až roku 1814 dílem A Voyage to Terra Australis mořeplavce Matthew Flinderse – prvního člověka který Austrálii obeplul Navzdory titulu jenž odrážel pohled britské admirality Flinders slovo používal jako jméno Kniha byla poměrně hojně čtena čímž se jménu dostalo rozšíření Guvernér Nového Jižního Walesu Lachlan Macquarie následně toto označení používal ve svých zprávách Anglii V roce 1817 pak doporučil aby bylo oficiálně přijato Roku 1824 admiralita souhlasila a kontinent byl od té doby oficiálně označován jako „Austrálie Historie Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 50 000 až 60 000 let První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie Obří vačnatce vyhubili lovem a krajinu změnili žďářením Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a systémem duchovních hodnot založených na úctě k zemi a víru v tzv „Čas snů – Dreamtime Ostrovy Torresovy úžiny a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny etničtí Melanézané Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním australské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavce Willema Janszoona jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu Během 17 století pak Nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země již nazývali Nové Holandsko Nepokoušeli se ji však osídlit Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616 V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii Poprvé přistál v Botany Bay objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26 ledna 1788 Toto datum se později stalo australským národním dnem Dnem Austrálie Země Van Diemena dnes známá jako Tasmánie byla osídlena v roce 1803 samostatnou kolonií se stala roku 1825 Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829 Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie Jižní Austrálie roku 1836 Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859 Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie „free province a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné ale později přijaly transporty trestanců Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny Celková velikost populace původních obyvatel v době zahájení evropského osídlování je odhadována na 350 000 osob Následujících 150 let pak vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Evropany a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem prudce klesala Odebírání dětí jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu pravděpodobně také přispělo ke snížení populace Podobná podání historie jsou ovšem sporná jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněna politickými či ideologickými cíli V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii History Wars Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i s ohledem na původní obyvatele kontinentu čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů Tradiční vlastnictví země nebylo uznáváno až do roku 1992 kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v Queensland No 2 odmítl představu Austrálie jako „prázdné země terra nullius v době jejího zabrání Evropany Na počátku 50 let 19 století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka Tzv „Eureka Stockade vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním vyjádřením občanské neposlušnosti Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britské říše Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci obranu a mezinárodní přepravu a obchod 1 ledna 1901 pak po deseti letech plánování porad a hlasování vzniká federace Jako dominium Britské říše se tím rodí Australský svaz V roce 1911 z části Nového Jižního Walesu vzniká Teritorium hlavního města ACT Australian Capital Territory jako území pro výstavbu nového federálního hlavního města Canberry mezi lety 1901 a 1927 bylo hlavním městem Melbourne Severní teritorium je pod pravomoci jihoaustralské vlády pod pravomoc vlády federální převedeno roku 1911 Austrálie se poté podílí na první světové válce Porážku v bitvě o Gallipoli mnoho Australanů považuje za počátek národa – za jeho první velkou vojenskou akci Podobně uvažují i o tzv Kokoda Track Campaign volně přeložitelné jako „Tažení po Kokodské stezce za druhé světové války Poté co jej Austrálie v roce 1942 přijala formálně ukončil tzv Statute of Westminster z roku 1931 většinu ústavních vazeb mezi Austrálií a Spojeným královstvím Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby japonské invaze způsobily že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy Po roce 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy od roku 1970 po opuštění tzv „politiky bílé Austrálie i z Asie a z dalších částí světa To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu její kultury i vnímání v očích světa Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli Od vlády Gougha Whitlama jenž byl zvolen roku 1972 je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku Politické uspořádání Australský svaz je federální konstituční monarchií s parlamentním systémem vlády Královnou Austrálie je Alžběta II jejíž role je podobná její roli v Kanadě a v dalších zemích Zastupovaná je generálním guvernérem na federální úrovni a guvernéry na úrovni státní Ačkoliv dává ústava generálnímu guvernérovi výkonnou moc za běžných okolností ji aplikuje pouze na žádost premiéra Jejím nejvýznamnějším uplatněním z vlastní iniciativy bylo rozpuštění Whitlamovy vlády během ústavní krize roku 1975 Státní moc je rozdělena na moc zákonodárnou – reprezentuje ji Australský parlament jehož součástí je Senát Sněmovna reprezentantů a královna zastoupená generálním guvernérem jejíž moc je omezena na souhlas či nesouhlas se schvalovanými zákony moc výkonnou – reprezentuje ji Federální výkonná rada Federal Executive Council v jejímž čele stojí generální guvernér a jejímiž členy jsou v podstatě především jen premiér a ministři moc soudní – reprezentuje ji Nejvyšší soud Austrálie a ostatní níže postavené soudy; na orgánech Velké Británie jsou formálně nezávislé od roku 1986 Dvoukomorový svazový parlament je složen ze Senátu horní komory se 76 senátory Sněmovny reprezentantů dolní komory se 150 členy a jeho součástí je i královna Počet křesel v dolní komoře je určen podle počtu obyvatel jednotlivých států v senátu má každý stát dvanáct zástupců teritoria po dvou Volby do obou komor se konají každé tři roky Mění se vždy jen polovina senátu protože funkční období senátora je šest let Strana s nejvyšší podporou ve sněmovně reprezentantů vytváří vládu vedenou premiérem „prvním ministrem Volby jsou povinné pro všechny občany starší 18 let V zemi působí tři hlavní politické strany Australská strana práce Liberální strana Austrálie a Australská národní strana Své zastoupení v parlamentu především v horní komoře se podařilo získat i několika nezávislými a menším stranám jakými jsou například Strana zelených nebo Australští demokraté Od voleb roce 1996 vládla koalice národní a liberální strany v čele s Johnem Howardem Po volbách v roce 2004 koalice ovládla i senát čímž se stala prvním uskupením jemuž se to podařilo během mandátu jeho vlády Strana práce však ovládala státy a teritoria V roce 2007 zvítězila ve federálních volbách Australská strana práce a ministerským předsedou se stal lídr strany Kevin Rudd Ten byl však na vnitrostranické konferenci v červnu 2010 ve vedení strany vystřídán Julií Gillard která jej současně nahradila i ve vedení vlády a stala se tak první premiérkou v historii země Kevin Rudd se 24 června nakrátko opět stal premiérem ale 18 září 2013 jej ve funkci vystřídal Tony Abbott když Liberální strana Austrálie zvítězila v zářijových parlamentních volbách< ref> Administrativní uspořádání Austrálie sestává z šesti států a dvou pevninských a několika malých ostrovních teritorií Státy jsou Nový Jižní Wales Queensland Jižní Austrálie Tasmánie Victoria a Západní Austrálie Dvěma velkými pevninskými teritorii pak Severní teritorium a Teritorium hlavního města Teritoria v mnoha ohledech fungují podobně jako státy svazový parlament však může veškerou jejich legislativu upravit změnit nebo zrušit Na druhou stranu je federální legislativa nadřazena kromě některých oblastí vyjmenovaných v ústavě i legislativám jednotlivých států Zbylé oblasti jsou pak pod legislativní pravomocí státních parlamentů Zahrnují správu zdravotnictví vzdělání policie soudnictví přepravy a místní správy Každý stát i teritorium má svůj vlastní legislativní orgán jednokomorový v případě Severního teritoria Teritoria hlavního města a Queenslandu dvoukomorový v ostatních státech Dolní komory jsou známé jako Zákonodárná shromáždění horní komory pak jako Zákonodárné rady Hlavami států i teritorií jsou premiéři Královna je v každém státě zastoupena guvernérem v administrativě Severního teritoria administrátorem a generálním guvernérem v Teritoriu hlavního města Austrálie zahrnuje také několik malých teritorií Federální vláda tak například spravuje Teritorium Jervis Bay v Novém Jižním Walesu sloužící jako námořní základna Součástí země jsou i tzv vnější obydlená teritoria Norfolk Vánoční ostrov Kokosové ostrovy a několik neobydlených Ashmorův a Cartierův ostrov Ostrovy Korálového moře Heardův a MacDonaldovy ostrovy a Australské antarktické teritorium Geografie 7617930 km² pevninské Austrálie se nachází na Indoaustralské desce Obklopena je Indickým Jižním a Tichým oceánem Od Asie je oddělena Arafurským a Timorským mořem Její pobřeží je dlouhé 25 760 kilometrů Velký bariérový útes je největším korálovým útesem světa Leží poměrně blízko severovýchodnímu pobřeží dlouhý je více než 2 000 kilometrů Největším světovým monolitem je Mount Augustus v Západní Austrálii Dalším kandidátem na tento titul je Uluru známý též jako Ayerova skála ležící v centrální části 2 228 metrů vysoký Mount Kosciuszko ve Velkém předělovém pohoří je nejvyšší horou Austrálie jako kontinentu ne však státu Mawson Peak na Heardově ostrově jej převyšuje o 517 metrů Největší plochu zabírají v Austrálii pouště a polopouště Austrálie je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem a má nejmenší množství úrodné půdy Mírné klima má pouze jihovýchodní a jihozápadní část kontinentu především podél pobřeží V severní části země je klima tropické vegetace se zde skládá z deštných i obyčejných lesů a mangrovových bažin Jako celek je klima velmi ovlivněno oceánem včetně jevu El Niño způsobujícího pravidelná sucha a sezónními systémy tlakových níží z nichž vznikají cyklóny Ekonomika Austrálie je vyspělý průmyslový a zemědělský stát s bohatými zásobami a významnou těžbou nerostných surovin Těží se kvalitní černé uhlí v Novém Jižním Walesu a Queenslandu hnědé uhlí ve Victorii železná ruda v Západní Austrálii dále bauxit ropa zemní plyn olovo zinek cín měď mangan zlato 3 místo na světě 101% světové produkce< ref> stříbro diamanty nikl platina palladium zirkon rutil ilmenit sůl uran a opály Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří hutnictví surové železo ocel barevné kovy a hliník petrochemie rafinérie ropy chemie plastické hmoty kyseliny superfosfáty strojírenství výroba aut textilní a potravinářský průmysl Nejdůležitější průmyslová centra jsou v aglomeracích Sydney a Melbourne a také ve velkých městech Brisbane Perth Adelaide Newcastle a Geelong Významná je výroba elektrické energie Orná půda zaujímá jen 65 % louky a pastviny 54 % a lesy 19 % plochy země Sklízí se pšenice ječmen oves rýže cukrová třtina bavlna luštěniny brambory sorgo zelenina ovoce slunečnice řepka sója vinné hrozny chmel a tabák Nejdůležitější pro živočišnou výrobu je chov ovcí kterých je 100 000 000 což je 5x více než lidí v Austrálii produkce surové a prané vlny ovčích kůží dále skotu prasat koní a drůbeže a rybolov Těží se dřevo Z důvodu rozlehlosti země má velký význam zejména letecká a silniční doprava a také doprava železniční Důležité je obchodní loďstvo Zemi ročně navštíví více než 5 milionů návštěvníků Fauna a flóra Ačkoliv má převážná většina australského povrchu pouštní nebo polopouštní charakter je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinských vřesovišť po tropické deštné lesy Dlouhé geografické odloučení způsobilo že mnoho australských organismů je zcela unikátních 85 % rostlin 84 % savců více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb je endemických Mnoho australských ekoregionů a jejich druhů je zasaženo lidskou aktivitou a člověkem vysazenými zvířaty či rostlinami Podle Ramsarské úmluvy je registrováno 64 mokřadů 16 míst je registrováno jako Světové dědictví Mnoho australských dřevin je vždyzelených mnoho z nich je přizpůsobeno vzdorování ohni nebo suchu Mezi tyto rostliny patří například eukalypty nebo akácie Austrálie je bohatá na endemické druhy luštěnin jimž se díky jejich symbióze s bakteriemi rhizobia a mykorhizujícími houbami daří v na živiny chudých zeminách Nejznámější australská fauna zahrnuje ptakořitné ptakopyska a ježury velké množství vačnatců včetně klokanů koaly a wombata nebo ptáků například emu ledňáci Dingo byl do Austrálie zavlečen austronésany obchodujícími s původními obyvateli okolo roku 4000 př n l Mnoho rostlin i živočichů vyhynulo brzy po zahájení lidského osídlování mnoho dalších vyhynulo po příchodu Evropanů například vakovlk Obyvatelstvo Austrálie je velmi řídce osídlenou zemí zemi o dvojnásobné rozloze Indie obývá přibližně 22 milionů obyvatel Vláda plánuje pomocí imigrace do roku 2050 zvýšit počet obyvatel na 42 milionů< ref> Většina obyvatel je soustředěna při pobřeží Hustota zalidnění je 28 obyvatel km2 85% obyvatel se hlásí k evropskému původu a z ostatních skupin převažují Asiaté Původních obyvatel zde žije asi 517 000 obývají především Severní teritorium a ostrovy v Torresově průlivu 89% obyvatel žije ve velkých městech Náboženství Při posledním sčítání lidu v roce 2006 se 64 % obyvatel prohlásilo za křesťany Nejvíce obyvatel se přihlásilo ke katolické církvi 25 % a anglikánské církvi 17 % K nekřesťanským náboženstvím se přihlásilo 7 % lidí nejvíce k buddhismu a islámu 22 % obyvatel se označilo jako bez vyznání a 10 % odmítlo na otázku o svém vyznání odpovědět Nedělní bohoslužby vykazují návštěvu okolo 749 % obyvatel polovina z toho připadá na katolické bohoslužby Imigrace Austrálie má dlouhou historii přistěhovalectví V 19 století a na počátku 20 století převládali imigranti z Britských ostrovů kteří dnes tvoří základ australského národa Ve 20 století se přistěhovalo mnoho Řeků Italů a Němců V 70 letech vláda zrušila politiku "bílé Austrálie" která preferovala imigranty z Evropy a od té doby roste počet přistěhovalců z Asie kteří dnes tvoří 12% obyvatel Austrálie V současnosti australská vláda přijímá ročně okolo 190 000 imigrantů a většina z nich pochází z Asie Reference Literatura Externí odkazy http australieobrazemcz http wwwzemesvetacz archiv rocnik-2002 priroda-australie-5-2002 nefunkční Pojem automobil auto znamená dvoustopé osobní nebo nákladní silniční motorové vozidlo Oproti této definici mezi automobily obvykle neřadíme autobusy Jedná se o jeden z mnoha dopravních prostředků Rozdělují se dle druhu pohonu např dieselové zážehové elektro aj V roce 2003 bylo na světě 590 000 000 registrovaných automobilů Na konci roku 2009 bylo na světě registrováno 980 milionů aut a na konci roku 2010 bylo na planetě Zemi registrováno 1 015 000 000 automobilů Původ a etymologický význam slova Slovo automobil zastarale kolojezd pochází z řeckého „áuto samostatně a latinského ve významu pohyblivý Často se používá zkrácený tvar auto ve starší češtině byl rovněž užíván doslovný překlad slova automobil – samohyb Automobil je tedy etymologicky definován jako samostatně se pohybující pozemní dopravní prostředek který je nezávislý na kolejích nebo trolejích a k jehož pohybu není třeba tažných zvířat či lidské síly a je schopen se po zemi pohybovat díky svému vlastnímu pohonu Této definici která zahrnuje i motorová jednostopá vozidla motorky mopedy motorová jízdní kola autobusy a pojízdné pracovní stroje však odpovídá v právních předpisech termín motorové vozidlo Slovo automobil auto se používá v užším významu Historie Nejvýznamnější část historie automobilů se začala psát koncem 18 století kdy byly realizovány první úspěšné pokusy s vozidly poháněnými parním strojem K jejich prvním konstruktérům patřili Skot James Watt a nebo Francouz Nicolas Joseph Cugnot Jeho parní stroj uvezl v roce 1769 čtyři pasažéry a dokázal vyvinout rychlost až 9 km za hodinu Počátek 19 století byl stále doménou parních strojů které se postupně zlepšovaly a zrychlovaly Nic to ovšem neměnilo na jejich provozní náročnosti a těžkopádnosti Zvrat nastal ve druhé polovině 19 století kdy se konstruktérům podařilo zprovoznit první spalovací motory V letech 1862 až 1866 vyvinul Nicolaus Otto první čtyřdobý spalovací motor Vlastní vývoj dnešních automobilů začal v roce 1885 německém Mannheimu u Karla Benze který si nechal patentovat svoji motorovou tříkolku První dálkovou jízdu s automobilem podnikla Bertha Benzová 5 srpna 1888 a to cestu z Mannheimu do Pforzheimu V roce 1887 zcela nezávisle na Karlu Benzovi začal automobily stavět také Gottlieb Daimler který při výrobě motorů spolupracoval s Wilhelmem Maybachem V roce 1897 pak Němec Rudolf Diesel sestrojil první provozuschopný vznětový motor Prvním automobilem vyrobeným na území dnešní České republiky byl v letech 1888-1889 druhý Marcusův automobil vyrobený v adamovském podniku Počátkem 20 století se rovněž objevily první elektromobily Soutěž mezi automobily s parním elektrickým a spalovacím motorem trvala téměř až do konce prvního desetiletí 20 století Poté začaly dominovat automobily se spalovacím motorem i když z hlediska efektivity přenosu energie je i po století vývoje dvakrát výhodnější elektromobil Ve dvacátém století se benzínem či naftou poháněné automobily staly nejvýznamnějším dopravním prostředkem Revoluci ve výrobě a masové rozšíření automobilů odstartoval v USA Henry Ford tím že vymyslel a vyrobil lidově dostupný automobil Slavný Ford model T byl uveden na trh v roce 1908 a byl vyráběn až do roku 1927 Charakteristické rozměry osobních automobilů Rozvor náprav Vzdálenost os přední a zadní nápravy Rozchod nápravy Vzdálenost středů otisků pneumatik jedné nápravy Rozchod přední a zadní nápravy vozidla se zpravidla liší Délka Vzdálenost svislých rovin které se dotýkají předního a zadního konce vozidla Šířka Do šířky se nezapočítávají zpětná zrcátka obrysová a směrová světla pružné části apod Výška Výška se měří při pohotovostní hmotnosti automobilu Převis přední a zadní Vzdálenost od svislé roviny procházející osou kola k nejvzdálenějšímu bodu na přední zadní části vozidlamn m Nájezdový úhel přední a zadní Určuje se při maximálním zatížení vozidla Je to úhel mezi podložkou a rovinou která je tečná k pneumatikám a neleží pod ní žádný bod karoserie před za nápravou Světlá výška Vzdálenost nejnižšího bodu podvozku nebo karoserie od vozovky měří se při zatížení automobilu maximální povolenou užitečnou hmotností Třídy osobních automobilů Podle charakteristických rozměrů jsou osobní automobily rozděleny do tříd V současnosti je možné pozorovat tendenci neustálého nárůstu jak velikosti automobilů tak výkonu jejich motorů Hranice jednotlivých tříd se proto stále posunují Rozdělení jednotlivých modelů v roce 2014 Základní části automobilu Základními technickými částmi současných osobních automobilů jsou karoserie podvozek hnací soustava příslušenství výstroj a výbava Karoserie Karoserie představuje u většiny současných automobilů jeho nosnou část Poskytuje prostor pro posádku a náklad a umožňuje montáž všech ostatních částí vozidla Karoserie historicky starších vozidel byla pojata jako podvozková Byla tvořena nosným rámem z převážně ocelových nosníků na které byly přivařeny kapotovací plechy které tvořily uzavřený prostor vozidla Karoserie dnešních vozidel je koncipována jako samonosná to znamená že neobsahuje nosný rám Nosnou funkci přebírají samotné kapotovací plechy Mezistupněm je karoserie polonosná Různé části karoserie jsou vyrobeny z různých materiálů Používány jsou běžné konstrukční oceli nízko a vysokolegované oceli oceli s transformačně indukovanou pevností nerezové oceli tvárná litina hliníkové slitiny plasty aj Karoserie hraje velmi důležitou roli při zajišťování aktivní i pasivní bezpečnosti vozidla Proto obsahuje deformační zóny jejichž účelem je pohltit při nehodě co největší množství energie Podle způsobu jakým jsou v karoserii odděleny prostory pro motor posádku a náklad rozdělujeme osobní vozy na Jednoprostorové Motor posádka i náklad od sebe nejsou odděleny pevnými příčkami karoserie Tato konstrukce se dnes již nepoužívá Dvouprostorové Prostor pro motor je oddělen od prostoru pro posádku a náklad Tříprostorové Oddělené prostory pro motor posádku i náklad Podle tvaru karoserie rozlišujeme tyto typy osobních automobilů Podvozek Podvozek vozidla se skládá z přední a zadní nápravy odpružení vozidlových kol brzdové soustavy a řízení Podvozek zásadním způsobem ovlivňuje jízdní vlastnosti vozidla Přední náprava osobních automobilů je řídící Podle toho jaká náprava je hnací a kde je uložen motor rozlišujeme koncepci vozidla Klasická koncepce Motor spojka a převodovka jsou umístěny vpředu rozvodovka vzadu Hnací náprava je zadní Přenos hnacího momentu z převodovky na rozvodovku je kardanovým hřídelem Tuto koncepci používají např vozy BMW a také např vozy VAZ Lada 2101-2107 Přední pohon Všechny části pohonu jsou umístěny u přední hnací nápravy Tuto koncepci používá v současnosti velké množství výrobců Motor je uložen většinou napříč někdy též podélně Audi Zadní pohon Všechny části pohonu jsou umístěny u zadní hnací nápravy Pokud je motor uložen napříč před zadní nápravou konstrukce se označuje jako provedení s motorem uprostřed např Porsche Cayman Nápravy Přenášejí tíhovou sílu karoserie hnací brzdné a setrvačné síly Svým pohybem umožňují řízení vozidla a odpružení Nápravy podle řiditelnosti řízená řídící řiditelná neřízená Nápravy podle brzditelnosti brzděná nebrzděná Nápravy podle pohonu hnací hnaná poháněná záběrová volná nehnaná nepoháněná V souvislosti s pohonem náprav se používá tzv znak náprav obsahující informaci o celkovém počtu náprav a o tom kolik jich je hnaných Nejběžnější uspořádání má znak náprav 4x2 čtyři kola celkem a z toho dvě hnaná Pohon obou náprav je označován 4x4 Zmatení může nastat u náprav s dvojmontáží Toto zaužívané označování tedy používá zjednodušení 1 náprava 2 kola Podle konstrukce rozlišujeme Nápravu McPherson Víceprvkovou nápravu Lichoběžníkovou nápravu Klikovou nápravu Úhlovou nápravu Kyvadlovou náprava Tuhou nápravu Nápravu De Dion Chapmanovu napravu Brzdová soustava Brzdová soustava slouží k úpravě rychlosti pohybujícího se automobilu na nižší hodnotu případně k udržení rychlosti na určité hodnotě při jízdě ze svahu a k zabezpečení parkujícího vozidla před samovolným rozjetím ze svahu nebo odtlačením nenechavci Během brzdění vozidla dochází k přeměně jeho kinetické energie disipací nebo rekuperací Protože rekuperace je problematické řešení běžně se používají disipační třecí brzdy kotoučové a bubnové Pohybová energie vozidla se u nich mění v teplo projevující se vzrůstem teploty činných ploch třecích elementů Z nich dále teplo přechází do okolního vzduchu Brzdy bývají umístěny v každém kole a jsou dimenzovány pro požadovaný brzdný výkon V zásadě lze intenzivněji brzdit přední kola protože točivý moment vzniklý při brzdění převrací vozidlo na předek a zadní kola odlehčuje Zatížené kolo se začíná smýkat při větší brzdné síle než kolo odlehčené a naopak odlehčené kolo nelze příliš brzdit neboť se snadněji smekne Významné bývá i umístění hnacího agregátu který podstatně zatěžuje přilehlou nápravu U dnes nejběžnějšího uspořádání motoru vpředu vycházejí přední brzdy mnohem výkonnější než brzdy zadních kol Kotoučové brzdy se používají na přední někdy i na zadní kola Holé kotouče se snáze ochlazují okolním vzduchem a tak při stejném výkonu vycházejí rozměrově menší než bubnové Výhodná je i snadná výměna brzdných elementů Pro brzdění zadních kol není příliš vhodná komplikovaná konstrukce ruční brzdy koroze kotoučů Bubnové brzdy mají výhodu v uzavřené konstrukci do jisté míry chráněné před korozí Dodnes se používají u některých aut k brzdění zadních kol i pro jednoduchost realizace mechanizmu ruční parkovací brzdy Zadní bubnové brzdy se navrhují rozměrově větší než by bylo nutné pro provozní brzdění aby ruční mechanická parkovací brzda byla účinná K provoznímu brzdění se však používá hydraulický tlak snížený redukčními ventily a tak je výkon zadních brzd snížen ve prospěch životnosti jejich obložení Zejména u užitkových vozidel je zadní náprava zatížena různě podle hmotnosti nákladu Ke korekci brzdného tlaku pak slouží redukční ventily s mechanickou regulací redukčního účinku podle zatížení zadní nápravy Pro absenci vůlí spolehlivost a jednoduchost realizace se používají brzdy s hydraulickým rozvodem brzdné síly Pro zvýšení spolehlivosti se rozvody rozdělují do dvou relativně samostatných okruhů Ztráta tlaku v jednom okruhu nezpůsobí úplné selhání brzd Většinou jsou v jednom okruhu levé přední s pravým zadním a pravé přední s levým zadním kolem Při selhání jednoho z okruhů je brzdění dost nesymetrické takže poruchu nelze přehlédnout jak by se to mohlo stát kdyby byly v jednom okruhu zadní a v druhém přední kola Větší nákladní vozidla a traktory mají vzduchový kompresor jako zdroj tlaku pro pneumatické brzdové rozvody Není-li v soustavě tlak brzdy plně brzdí Zvýšením tlaku se odbrzdí Během jízdy se přibrzďuje odpouštěním tlaku z pracovních válců Vozidlo může zahájit jízdu až po natlakování soustavy Vzduch je dokonale ekologické a stále dostupné médium takže jeho únik při zapojování a odpojování vlečných souprav není problém Proto se vzduchové brzdy používají u vozidel určených k vlečení přívěsů a návěsů Často tato vozidla mají svou vlastní brzdovou soustavu hydraulickou a soustavu pneumatickou mají jen pro brzdění přívěsů Hlavní nevýhodou vzduchových brzd je možnost zamrzání za nízkých teplot Když z tohoto nebo jiného důvodu dojde k úniku tlaku ze soustavy během jízdy jsou kola přibrzďována Když si toho řidič včas nevšimne může dojít k takovému zahřátí brzd že explodují pneumatiky U osobních vozidel se běžně používá podtlakový posilovač brzd využívající sníženého tlaku v sacím potrubí motoru k usnadnění ovládání brzdového pedálu řidičem U automobilů určených pro převoz těžkých nákladů by bylo neekonomické dimenzovat běžné brzdy na tak enormní zatížení jakému by byly vystaveny při sjíždění táhlých svahů Pro takové situace jsou nákladní automobily a autobusy vybaveny motorovým retardérem Rovněž běžný čtyřdobý spalovací motor má při deceleraci brzdící účinek ABS Bezpečnostní systém ABS zabraňuje zablokování kola při brzdění Snaha uplatnit elektroniku k řízení brzdného procesu vedly v nedávné době k prosazení systémů ABS ve výbavě běžných osobních automobilů Je-li elektronika systému ABS nefunkční brzdová soustava by měla fungovat klasicky ABS ale většinou zahrnuje i EBD jako elektronickou náhradu mechanických reduktorů tlaku pro zadní kola Při vysazení elektroniky jsou pak zadní kola přebrzďována Dokonalejší elektronické systémy řízení brzd jsou nadstavbami ABS a spolupracují s řídícími systémy motoru Jsou to systémy MSR ASR a ESP MSR brání smyku při brzdění motorem ASR brání prokluzu kol při akceleraci ESP stabilizuje vozidlo podle čidel zrychlení v různých směrech Systém EDL něm EDS přidává k ABS funkci elektronické závěrky diferenciálu Přibrzdí prokluzující se kolo a tím umožní přenos hnacího momentu na protější kolo Další přidanou funkcí je HSA Hill Start Assist bránící couvnutí vozidla při rozjezdu do kopce Hnací soustava Hnací soustavu tvoří motor spojka převodovka rozvodovka a hnací hřídele Většinou tyto součásti tvoří kompaktní celek pohánějící blízkou nápravu U vozidel s náhonem na vzdálenou nápravu rozvodovka není součástí převodovky a točivý moment z převodovky se do rozvodovky přenáší torzní tyčí tzv Kardanovou hřídelí Mezi motor a převodovku je vložena spojka zabezpečující bezrázové připojení motoru ke zbytku hnací soustavy V současnosti se automobily opatřují převážně kotoučovou spojkou s talířovou pružinou Kotouč takové spojky je unášen čelní plochou setrvačníku motoru a pohání vstupní drážkovaný hřídel převodovky Převodovka ať již manuální nebo automatická slouží k volbě převodu otáček motoru na otáčky kol automobilu V současnosti se automobily opatřují převážně manuální synchronizovanou převodovkou Automatické převodovky se prosazují pomalu a největší tradici mají v USA Převodovka skutečných terénních a některých nákladních vozidel je vybavena redukcí To je převod jehož zařazením lze vynásobit převodový poměr celé převodovky a zdvojnásobit tak počet převodových stupňů Pro pohyb v náročném terénu a převážení těžkých nákladů je takové řešení nezbytnéDvoudobému motoru mazanému olejem v palivové směsi neprospívá brzdění motorem Do motoru pak nepřichází benzín ale ani žádný olej Motoru tak může hrozit zadření Proto se automobily s dvoudobými motory opatřovaly volnoběžkou účinkující na všechny nebo u pokročilejších konstrukcí jen na nejvyšší rychlostní stupeň S volnoběžkou není třeba vyřazovat rychlost při jízdě z kopce Určitou nevýhodou je nemožnost brzdit motorem nebo nahodit motor roztlačením auta Pro použití v automobilech musí být převodovky minimálně hlučné maximálně účinné a nepříliš výrobně náročné Ozubená kola převodů jsou většinou čelní s šikmým evolventním ozubením Přímá ozubení se pro svou hlučnost používají pouze u zpátečky a na věnci setrvačníku tedy u ozubení která jsou v činnosti jen po omezenou dobu Vyrábějí se obrážením zatímco šikmá ozubení se vyrábějí metodou odvalovacího frézování Pro další omezení hlučnosti převodů se na ozubení aplikuje tzv "shaving" díky němuž předtím kosodélníkový průřez zubu získá mírně soudkovitý tvar Rozvodovka zabezpečuje přenos hnacího momentu od převodovky na hnací hřídele nápravy Zabezpečuje základní převodový poměr který se násobením skládá s převodovým poměrem převodovky a tvoří tak celkový převodový poměr Důležitou součástí rozvodovky je diferenciál zabezpečující rozdělení hnacího momentu mezi levé a pravé kolo U pohonů obou náprav se používá též mezinápravový diferenciál se spojkou která umožňuje vypnout pohon druhé nápravy Při prokluzu kola je znemožněn přenos hnací síly na kola K zamezení tomuto jevu slouží uzávěrka diferenciálu Používá se u terénních automobilů Diferenciál může být i samosvorný obejde se bez závěrky jsou-li v něm použita výrobně náročná šneková ozubená kola Funkci závěrky může úspěšně suplovat systém EDL něm EDS což je nadstavba elektronického řízení brzd ABS Hnací hřídele též poloosy přenášejí točivý moment od rozvodovky na kola Je-li poháněna řiditelná náprava musí být hřídele opatřeny stejnoběžnými klouby Na vnitřní klouby u převodovky se používají stejnoběžné klouby typu tripode a jako takové nepřenášejí axiální sílu na ložiska rozvodovky Klouby jsou naplněny plastickým mazivem a zakryty prachovkami Tyto prachovky brání kloub proti prachu a vodě Při poškození prachovky dojde brzy ke zničení drahého kloubu Protože prachovky se nalézají často v blízkosti výfukového potrubí jsou i mechanicky hodně namáhány a jejich výměna není snadná musí být vyrobeny z velmi kvalitního materiáluHomokinetické klouby jsou výrobně náročné a ve světě je produkuje jen několik specializovaných firem Od známé značky Löbro Löhr & Bromkamp GmbH dnes součást GKN pochází slangový název pro hnací hřídel se stejnoběžným kloubem lebro Za zmínku stojí ještě CIFAM se sídlem v Cologne v Itálii dnes součást Metelli SpA a značka KAMOKA® zastupující produkci z USA Japonska Hong Kongu a zemí Dálného Východu U běžných osobních automobilů poloosa pohání přímo kolo U některých konstrukcí nákladních a terénních vozidel poloosa pohání jednoduchý ozubený převod umístěný v prostoru kola Díky tomu se daří umístit poloosu výš než je samotná osa kola a vozidlo má lepší průchodnost terénem Hnací hřídele také vycházejí tenčí Pohon automobilu může být vybaven funkcí tempomat Ve hnací soustavě plní důležitou roli maziva Automobilové rekordy Rychlost 100  km hod překonal v roce 1899 elektromobil „La Jamais Contente Camille Jenatzyho Rychlost 200 km hod překonal v roce 1906 parní automobil firmy Stanley Brothers řízený Fredem Marriottem Rychlost 1000 km hod překonal v roce 1970 automobil s raketovým motorem The Blue Flame firmy Reaction Dynamics řízený Gary Gabelichem Rychlost zvuku překonal v roce 1997 automobil TrustSSC Trh V důsledku ekonomické krize 2008 celkově prudce klesla poptávka po nových automobilech ovšem poptávka po nejmenších vozech vzrostla o 20-25%< ref> Odkazy Reference Literatura Zdeněk Jan Bronislav Žďánský Výkladový automobilový slovník Praha Computer Press 2003 ISBN 80-7226-986-0 František Vlk Automobilová technická příručka Brno Prof Ing František Vlk DrSc nakladatelství a vydavatelství 2003 ISBN 80-238-9681-4 Ford Motor Company Česká republika Související články Autobus Automobilová maziva Automobilové kolo Automobilový motor Automobilový průmysl Automobilový sport Autoškola Autosalon Autoservis Čerpací stanice pohonných hmot Daň silniční Dálniční poplatek Den bez aut Dopravní nehoda Ekologická likvidace vozidel Garáž Motorové vozidlo Náhradní díl Nákladní automobil Odtahový automobil Osobní automobil Parkoviště Pneumatika Pneuservis Pohonné hmoty Pravidla silničního provozu Řidičský průkaz Seznam českých automobilů Seznam značek automobilů STK SME Supersportovní automobil Šrotovné Technická prohlídka silničního vozidla Měření emisí motorových vozidel Trolejbus Vodíkový automobil Vrakoviště Zóny placeného stání v Praze Externí odkazy Bangladéš oficiálním názvem Bangladéšská lidová republika je stát v Jižní Asii v historickém Bengálsku po němž nese název Jeho sousedy jsou Indie a Myanmar Hlavním městem je Dháka S počtem obyvatel 158 milionů se tato chudá rozvojová země řadí k nejlidnatějším státům světa Oficiálním jazykem je bengálština Většina obyvatel vyznává islám Historie Bangladéš znamená "bengálská země" či "Bengálsko" Od 2 století př n l tvořila součást Maurjovské říše Později byla součástí Indie Od 13 století se zemí velice rychle šíří islám 1760 se stalo Bengálsko britskou kolonií ve které vládli hinduističtí vládci To zvyšovalo napětí mezi muslimy a hinduisty v zemi V roce 1905 bylo Bengálsko rozděleno na západní hinduistickou a východní muslimskou část Rozdělení se setkalo s odporem a tak bylo Bengálsko v roce 1915 opět sjednoceno V roce 1947 nechali Britové Britskou Indii svému osudu Bengálsko bylo opět rozděleno podle náboženství Převážně hinduistický západ připadl Indii a muslimský východ se stal pod názvem Východní Pákistán součástí Islámské republiky Pákistán Západní Pákistán byl vzdálen od Východního přes 1500 km V roce 1970 vyhrála volby Lidová fronta která prosazovala autonomii Bengálska Pákistánská vláda ale autonomii nezavedla a místo toho poslala do východního Bengálska své vojsko Vypukla občanská válka která si vyžádala statisíce obětí a kterou s pomocí Indie a SSSR východní Bengálsko vyhrálo a v prosinci 1971 byl vyhlášen samostatný stát Bangladéš Prvním premiérem se stal vůdce Lidové ligy šejch Mudžíbur Rahmán Ten byl v roce 1975 při převratu zavražděn následně byl vyhlášen výjimečný stav který byl zrušen až v roce 1991 Což vedlo k obnovení demokratického systému kterému dominují Národní strana vedená Chálid Ziovou a Awami League vedená Šejch Hasínvou dcerou Mudžíbura Rahmána V roce 2009 ustanovila vláda Šejch Hasínové trestní tribunál stíhající pachatele zločinů z období Bangladéšské války za nezávislost v němž jsou stíháni především bangladéšští islamisté a představitelé opoziční Národní strany Human Rights Watch vyjádřila pochybnosti o nezaujatosti soudního tribunálu Geografie Území leží v deltě řek Gangy a Brahmaputry které přinášejí úrodné náplavy ale také ničivé záplavy Jižní část země leží na pobřeží Bengálského zálivu Jediným místem kde se povrch zvedá jsou Čittágongské hory na severovýchodě země Podnebí ovlivňují monzuny přinášející pravidelné a vydatné srážky Velice časté jsou ničivé povodně a tajfuny které pravidelně připravují místní obyvatele o obydlí Cyklón Bhola v roce 1970 zahubil až 500000 lidí Země je odkázána na mezinárodní potravinovou pomoc Obyvatelstvo Bengálci tvoří drtivou většinu populace Bangladéše Obyvatelé jsou z 87 % muslimové Je tu velká menšina hinduistů asi 12 % obyvatelstva Asi 75 % obyvatelstva žije na venkově Bangladéš má nejvyšší hustotu zalidnění na světě pokud nepočítáme ostrovní a městské státy jako je Singapur či Vatikán je to asi 1095 obyvatel na km2 Počet obyvatel Bangladéše vzrostl z 44 milionů v roce 1951 na téměř 160 milionů v roce 2015 V metropolitní oblasti Dháky žije až 16 milionů lidí V regionu Čittágongských hor žijí domorodé kmeny které vyznávají převážně buddhismus V Bangladéši žije také několik set tisíc muslimských Rohingyů kteří uprchli před pronásledováním v sousední Barmě Politika Ústava stanovuje Bangladéš jako stát s parlamentní vládou kterou má vést volený premiér< ref> Dlouhé období výjimečného stavu ale znemožnilo toto uspořádání státu uskutečnit Administrativní dělení Bangladéš se dělí na 7 oblastí bengálsky বিভাগ bibhága pl বিভাগে bibhágé anglicky division každé pojmenované podle svého správního střediska< ref> ঢাকা Dháka Dhaka চট্টগ্রাম Čattagrám Chittagong রাজশাহী Rádžašáhí Rajshahi বরিশাল Barišál Barisal খুলনা Khulaná Khulna সিলেট Silét Sylhet রংপুর Rangpur Rangpur Hospodářství Relativně vysoké výnosy zemědělství neuživí vysoký přírůstek obyvatel Podvýživa je běžným jevem Země patří k nejchudším na světě přestože podle FAOSTAT patří k největším producentům juty 2 rýže 4 ryb 5 tropického ovoce 5 brambor 11 a čaje 11 číslo uvádí velikost v mezinárodním srovnání Hlavními plodinami jsou rýže kukuřice pšenice a čaj; z technických plodin bavlník a juta ze které se vyrábí pytlovina Chová se drůbež a vodní buvoli; rybolov K dopravě se používá říčních veletoků Železnice a silnice jsou ve špatném stavu Specifickým druhem příjmů státního rozpočtu Bangladéše hned po příjmech z oděvního průmyslu jsou peníze plynoucí z OSN za vysílání bangladéšských vojáků a policistů do mírových misí OSN přispívá vládě Bangladéše nejen kapitační platby za vojáky cca 1000 USD za měsíc ale i za používání vojenské techniky a vybavení včetně nábytku Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Brooke Miller 21 března 1976 je americká cyklistka Narodila se v kalifornském Huntington Beach a během studia na University of California Berkeley se věnovala volejbalu Cyklistice se profesionálně začala věnovat až v roce 2003 Jejím snem bylo již od střední školy získání olympijské medaile nejprve o ní snila ve volejbalu později i v cyklistice V roce 2007 získala titul PhD v oboru evoluční biologie na University of California Santa Cruz Kariéru ukončila v roce 2010 Reference Buffy přemožitelka upírů v anglickém originále Buffy the Vampire Slayer je americký fantastický dramatický televizní seriál vytvořený scenáristou režisérem a producentem Jossem Whedonem v produkční společnosti Mutant Enemy V letech 1997–2003 bylo v sedmi řadách odvysíláno celkem 144 epizod přičemž prvních pět sezón mělo premiéru na stanici The WB zbylé dvě na kanálu UPN Samotný seriál vychází z příběhu celovečerního filmu Buffy zabíječka upírů z roku 1992 jehož scénář byl také Whedonovým dílem Děj seriálu se odehrává ve fiktivním městě Sunnydale v americké Kalifornii kam se přistěhuje středoškolačka Buffy Summersová Jejím osudem a posláním stejně jako tomu bylo u dlouhé řady dívek před ní je být přemožitelkou bojovnicí s nadlidskou silou jež se střetává se stvořeními zla jako jsou upíři démoni duchové a další Buffy si na Sunnydaleské střední škole najde přátele kteří jí v této práci pomáhají; jejím rádcem a mentorem se stane školní knihovník Seriál postupně sleduje Buffyino dospívání absolvování střední školy a přechod na univerzitu a posléze i do každodenního pracovního procesu Mezitím se ale musí sama vyrovnávat se svým předurčeným osudem a s mnohými nepřáteli z řad nadpřirozených stvoření Seriál Buffy přemožitelka upírů se dočkal mezi diváky i kritiky velkého ohlasu Mimo jiné získal dvě ceny Emmy a řadu dalších ocenění bývá řazen mezi kultovní díla a často se objevuje v různých seznamech nejlepších seriálů všech dob Samotná postava Buffy Summersové byla například také zařazena na třetí místo v žebříčku největších popkulturních postav let 1990–2010 Seriál je ale i v centru zájmu akademiků kteří o něm napsali desítky vědeckých prací Díky úspěchu seriálu byla kromě jeho DVD edice vydána celá řada odvozených děl jako jsou romány komiksy videohry a další které rozvíjí jeho příběh a jeho prostředí Seriál se také dočkal oficiálního přímého pokračování v kánonických komiksových sériích které jsou v návaznosti na televizní pořad označeny jako osmá devátá a desátá řada V letech 1999–2004 byl vysílán i odvozený televizní seriál Angel Příběh Formát Příběh seriálu Buffy přemožitelka upírů se točí okolo dívky Buffy a skupiny jejích přátel kteří si říkají Scooby Gang a kteří se snaží zkombinovat boj proti nadpřirozeným zlým silám se svými běžnými životy Ačkoliv jsou v show prezentovány a zkoumány i vztahy ostatních hlavních postav a ačkoliv pořad obsahuje i různé vedlejší dějové linky je seriál zaměřen především na Buffy a její roli archetypální hrdinky Typická epizoda tvoří uzavřený děj a obsahuje jednoho nebo více protivníků nebo nadpřirozených jevů kteří jsou na konci tohoto dílu obvykle zničeni koncept tzv „nestvůry týdne Zároveň však každý díl přispívá i do většího příběhového rámce< ref> o délce jedné řady V průběhu každé ze sedmi sezón povstane mocný antagonista obvykle označovaný jako „Big Bad česky velký padouch který je v závěru dané řady poražen V prvních sezónách seriálu jsou nejčastějšími příšerami v seriálu upíři kteří jsou založeni na tradičních bájích tradicích a literárních konvencích Během pokračování seriálu Buffy se svými přáteli postupně bojuje proti rostoucímu množství démonů duchů vlkodlaků zombie trollů zlých bohů ale i čarodějnic či obyčejných špatných lidí Pro záchranu světa a zabránění apokalypsy nebo zastavení zlých sil které chtějí ovládnout Zemi používají členové Scooby Gangu jak fyzický boj tak i magii či detektivní pátrání Pomáhá jim v tom také rozsáhlá sbírka prastarých mystických knih a příruček Prostředí Děj seriálu je zasazen do fiktivního kalifornského města Sunnydale nedaleko Los Angeles které bylo založeno na konci 19 století v místě Pekelné brány v originále Hellmouth portálu vedoucím do dimenzí démonů což přitahuje do celé oblasti Sunnydale nadpřirozené jevy a bytosti V každé generaci je vyvolena jedna dívka přemožitelka v originále The Slayer která díky svým superschopnostem bojuje proti upírům démonům a jiným stvořením zla které se často snaží ovládnout Zemi a o kterých většina lidí nemá ani tušení Na výcvik i působení přemožitelky dohlíží její rádce pozorovatel v originále Watcher Celé toto prostředí ve kterém se odehrává také seriál Angel je fanoušky označováno jako „Buffyverse složenina ze jména Buffy a slova „universe v češtině svět přičemž tento termín používá i autor obou seriálů Joss Whedon Děj seriálu Do Sunnydale se se svou matkou právě přistěhovala Buffy Summersová kterou z její původní školy v Los Angeles vyloučili poté co podpálila tělocvičnu Doufá že nyní unikne svým povinnostem přemožitelky což bylo i příčinou onoho požáru v Los Angeles Tento plán ale překazí anglický knihovník Sunnydaleské střední školy v originále Sunnydale High School Rupert Giles její nový pozorovatel který jí připomene nevyhnutelnou přítomnost zla protože škola je postavena přímo na Pekelné bráně Buffy se spřátelí se svými dvěma spolužáky Xanderem Harrisem a Willow Rosenbergovou vytvoří tzv Scooby Gang kteří jí následně pomáhají v boji se zlými stvořenými V první sezóně musí zabránit Pánovi v originále The Master starému a obzvláště nebezpečnému upírovi v otevření Pekelné brány a převzetí moci nad městem Buffy v závěrečném souboji zemře je však Xanderem resuscitována Hlavními protivníky ve druhé řadě jsou zpočátku upíři Spike a Drusilla kteří nově přijeli do Sunnydale Sám Spike je mezi nemrtvými známý tím že v minulosti zabil už dvě přemožitelky Do města dorazí i přemožitelka Kendra která byla povolána po Buffyině klinické smrti v poslední epizodě předcházející série Sama Kendra je ale posléze zabita Drusillou Willow se pomalu začne zajímat o magii Romantický vztah Buffy a Angela vyústí ve společně strávenou noc v níž však upír ztratí duši kterou v minulosti získal díky cikánské kletbě Stane se tak Angelusem svým bývalým démonským já a sadistickým zabijákem jenž se přidá ke Spikovi a Drusille Buffy chce zabránit apokalypse přichystané Angelusem proto jej musí poslat do pekelné dimenze – shodou okolností krátce poté co díky Willow dostane Angel svoji duši zpět Na začátku třetí řady je Angel záhadně navrácen z pekelné dimenze zpět na Zemi jeho vztah s Buffy však kvůli cikánské kletbě nemůže pořádně fungovat a proto na konci sezóny odchází z města pryč V Sunnydale se objeví přemožitelka Faith povolaná po smrti Kendry která zprvu spolupracuje s Buffy Tato psychicky labilní dívka se nakonec přidá k napohled přátelskému starostovi města Wilkinsovi který ale dělá vše pro to aby se mohl „povznést – stát se démonem a který Faith využívá pro svoje záměry Ta po souboji s Buffy upadne do kómatu starostovi se nakonec během maturitního dne podaří dosáhnout svého cíle změní se v démona v podobě obrovského hada kterého však Buffy se svými spolužáky zničí pomocí výbuchu celé Sunnydaleské střední školy Ve čtvrté řadě studuje Buffy s Willow na Kalifornské univerzitě v Sunnydale Do města se vrátí Spike který je však zadržen Iniciativou v originále The Initiative přísně tajnou vojenskou organizací jež mu implantuje do mozku mikročip který mu když ublíží člověku způsobuje nesnesitelnou bolest Willow se na univerzitě seznámí s další čarodějkou Tarou přičemž jejich přátelství se postupně vyvine v romantický vztah Faith se probere z kómatu a po střetu s Buffy opustí město Buffy začne chodit s Rileym studentem a především členem Iniciativy Scooby Gang nakonec překazí tajné plány Iniciativy na vytvoření a ovládání Adama monstra tajně sestaveného z částí lidí démonů i techniky kterého zničí přičemž základna Iniciativy je poté uzavřena Pátá řada se zabývá soubojem s Glory vyhnanou pekelnou bohyní která pátrá po „Klíči který by jí umožnil návrat do její dimenze Ten by při tom ale také protrhl hranice dimenzí takže by se pekelné stvůry dostaly na Zemi Ochránci Klíče tento předmět schovali – přetvořili jej do lidské formy do Buffyiny mladší sestry Dawn která se v seriálu zničehonic objevila Ačkoliv jde o zcela novou postavu pro všechny v Sunnydale ochránci pozměnili lidem jejich vzpomínky aby si mysleli že Dawn s nimi vždycky byla Spike stále nosící implantovaný čip si uvědomí že miluje Buffy a čím dál více pomáhá Scooby Gangu v jeho akcích Jeho členové zjistí že Dawn je oním Klíčem nakonec na to přijde i sama Glory která mladou dívku unese Buffy která chce svoji sestru zachránit nakonec skočí do vytvořeného mezidimenzionálního portálu čímž jej uzavře a zachrání tak svět zároveň však zemře Několik měsíců po Buffyině smrti se její přátelé nedokážou s touto událostí vyrovnat Myslí si že je podobně jako Angel dříve uvězněná v pekelné dimenzi Proto ji pomocí mocného kouzla vzkřísí přemožitelka se však vrátí v těžké depresi protože ve skutečnosti byla v nebi a je pro ni šokující vrátit se zpět na drsnou Zemi kterou zpočátku pokládá za peklo Willow se i díky tomuto kouzlu postupně stává čím dál více závislou na magii což zapříčiní že se s ní Tara rozejde Buffy po vypořádání se sama se sebou pokračuje v podivném vztahu se Spikem Scooby Gang se střetne s Triem skupinkou tří nerdů které vede Warren a kteří se snaží ovládnout Sunnydale Když jejich plány několikrát nevyjdou labilní Warren se vydá zabít Buffy Místo toho ale omylem zastřelí Taru která se právě udobřila s Willow Čarodějka začne běsnit začne využívat veškerou svou temnou magii jde po Triu a zabije Warrena Zastaví ji Giles postupně u ní převládne vina a bolest načež se pokusí zničit celý svět aby ukončila utrpení všech lidí Díky dlouholetému přátelství ji ale nakonec Xander dokáže uklidnit Na konci sezóny ztratí Spike sám nad sebou kontrolu napadne Buffy ve snaze znásilnit ji a následně opustí město Najde mocného démona který mu po sérii brutálních testů navrátí duši aby mohl „dát Buffy to co si opravdu zaslouží Během poslední sedmé řady vyjde najevo že vzkříšení Buffy zapříčinilo nestabilitu sil která umožnila Prvotnímu zlu v originále The First Evil začít ničit rovnováhu mezi dobrem a zlem Po celém světě jsou zabíjeny mladé dívky potenciální přemožitelky následně povstane armáda prastarých a mocných upírů Turok-Han Spike se vrátí s duší zpočátku však blouzní Část potenciálních přemožitelek najde útočiště v Buffyině domě kde podstupují výcvik do Sunnydale se také vrátí napravená Faith a ke Scooby Gangu se přidá i ředitel obnovené střední školy Wood syn bývalé přemožitelky Nehmotné Prvotní zlo užívá pro své potřeby armádu Turok-Hanů a také misogynního kněze Caleba Pekelná brána je čím dál tím aktivnější a stále více lidí i démonů opouští město až zde prakticky nikdo nezůstane Angel se na okamžik vrátí do Sunnydale aby předal Buffy amulet který ona přenechá Spikovi Buffy se svými přáteli sestoupí do Brány Willow přitom kouzlem povolá síly všech potenciálních přemožitelek jež s ostatním členy Scooby Gangu podstoupí závěrečnou bitvu Pomůže jim přitom také Spikův amulet který využije sílu slunce a zničí všechny upíry v Bráně Pekelná brána se s celým Sunnydale zhroutí do kráteru přeživší členové Scooby Gangu uniknou ve školním autobusu a přemýšlí o své nejasné budoucnosti Inspirace témata a metafory Během první řady Buffy ji její tvůrce Joss Whedon popsal pomocí srovnání jako když „Tak tohle je můj život dáte dohromady s Akty X a postavu Kitty Pryde z komiksové série X-Men jež ovlivnila vytvoření hrdinky Buffy Vědci Lucy Nevitt a Andy William Smith popsali Buffyino využívání pastiše jako „postmoderní gotiku< ref> Například postava Adama 4 řada je paralelou k Frankensteinovým monstrům epizoda „Vejce zla zase obdobou filmu Invaze lupičů těl apod Díly Buffy často obsahují hlubší myšlenky nebo metafory Whedon uvedl „Během psaní jsme velmi opatrně přemýšleli o tom co se pokoušíme říct v emocionální politické a dokonce i filozofické stránce… Když odhlédneme od popkulturního fenoménu je to ve skutečnosti něco co je hluboce rozvrstveno epizodu za epizodou Buffy také v průběhu celého seriálu bojuje se svým posláním přemožitelky protože tento osud pro ni znamená ztrátu svobody Kvůli přemožitelským povinnostem totiž musí obětovat období svého dospívání Její potíže a případné uvědomění si jich jsou odrazem různých rozporů kterým musí čelit moderní ženy a ohlasem feministických problémů ve společnosti Když se Buffyina matka Joyce ve dvojepizodě „Proměna dozví o tom že její dcera je přemožitelka její reakce silně připomíná odhalení rodičů že jejich dítě je homosexuál včetně popírání návrhů aby zkusila „nebýt přemožitelkou a nakonec i vyhozením Buffy z domu< ref> Téma homosexuality dostane v seriálu významnou roli během čtvrté řady ačkoliv již předtím se v ději objevila vedlejší postava gaye Larryho Pro rozšíření Willowiny sexuality tvůrci zpočátku využili jako metaforu čarodějnictví Epizoda „Zdroj moci ze sedmé řady také obsahuje vůbec první scénu s lesbickým sexem vysílanou v amerických televizních pořadech V trojdílném článku publikovaném v časopise Ikarie a zabývajícím se seriálem Buffy přemožitelka upírů shrnul Jiří Pavlovský tento pořad slovy „Ačkoliv Buffy bojuje s upíry démony a silami temnot jsou příšery odsouzeny do role pouhých dekorací které titulní hrdinka a její přátelé likvidují na své nesnadné cestě životem O čem to tedy všechno ve skutečnosti je? Kupodivu o tom o čem jsou příběhy už odedávna Je to o dospívání O přechodu z bezstarostného světa dětství do záludného světa dospělých kde může za každým rohem číhat upír který si rád smlsne Je to o přijímání zodpovědnosti Nejen za sebe samotného ale i za své blízké… Postupně jak hrdinové dospívají tak přitvrzuje i seriál a i témata jsou čím dál vážnější Hrdinové často dělají špatná rozhodnutí a platí za ně – a čím jsou postavy starší tím je cena za omyl krutější< ref> Obsazení Hlavní postavy Počet hlavních postav se v průběhu sedmi řad seriálu Buffy přemožitelka upírů měnil v celkovém počtu se jedná o 12 osob Tyto postavy tvořící Scooby Gang a bojující proti stvořením zla rovněž pochází z různých prostředí Jádro Scooby Gangu tvoří trojice spolužáků ze střední školy – Buffy Xander a Willow Obě dívky se jako jediné objevují ve všech 144 epizodách seriálu Xander chybí pouze v jediném díle „Rozhovory se záhrobím Stálicí je také knihovník Giles který během celé show působí jako rádce Buffy K této skupině se postupně přidávají další jedinci přičemž někteří z nich po čase naopak ze seriálu odchází Sarah Michelle Gellar český dabing Klára Sochorová jako Buffy Summersová 1–7 řada – Současná přemožitelka upírů zatím poslední v dlouhé řadě dívek jejichž osudem je bojovat proti stvořením zla Díky tomu disponuje velkou fyzickou sílou výdrží mrštností rychlostí sebeuzdravovací schopností a částečně i jasnozřivostí občas mívá prorocké sny Šestnáctiletá středoškolačka se do Sunnydale přistěhovala se svojí matkou V prvních třech letech navštěvuje Sunnydaleskou střední školu kde se spřátelí s Xanderem a Willow kteří jí budou během celého seriálu nerozlučnými kamarády a pomocníky Ve čtvrté sérii začne studovat univerzitu kvůli svému náročnému poslání ji ale postupně zanechá a v důsledku různých událostí zkouší také normálně pracovat V průběhu show má postupně několik romantických vztahů především s Angelem Rileym a Spikem Nicholas Brendon český dabing Jan Kolařík jako Alexander „Alex „Xander Harris 1–7 řada – Obyčejný kluk od dětství kamarád Willow Na střední škole se oba seznámí s Buffy po maturitě na konci třetí řady seriálu zamíří Xander do pracovního procesu vystřídá několik zaměstnání a skončí jako stavař Jako jeden z mála nemá a ani nezíská v průběhu show žádné nadpřirozené schopnosti Ovšem díky svému přímému uvažování a také nabytým znalostem vojenské techniky je platným a také oddaným a stmelujícím členem Scooby Gangu Jeho vztah s Cordelií netrvá moc dlouho naopak v pozdějších sériích získá na vážnosti a významnosti jeho vztah s Anyou Alyson Hannigan český dabing Jana Štvrtecká jako Willow Rosenbergová 1–7 řada – Na střední škole působí jako ostýchavá dívka šprtka se zálibou v učení a v počítačích které společně s internetem využívá při různých výzkumech ohledně mystických událostí a jevů Postupně je však asertivnější začne se také zabývat magií a nakonec se stane velmi mocnou čarodějkou I přes některé temné události ve svém životě je stále nejlepší Buffyinou kamarádkou Zpočátku je zamilovaná do svého dlouholetého kamaráda Xandera vztah prožije se spolužákem Ozem Na univerzitě najde spřízněnou duši v čarodějce Taře jejichž přátelství přeroste do skutečného vztahu Charisma Carpenter český dabing Tereza Grygarová Dana Černá jako Cordelie Chaseová 1–3 řada – Povrchní namyšlená a bohatá dívka královna střední školy kterou ze začátku zajímají pouze kluci a oblečení Cordelie v originále Cordelia je spolužačkou Buffy Xandera a Willow na Sunnydaleské střední je také roztleskávačkou Na členy Scooby Gangu se zpočátku dívá spatra po různých nadpřirozených událostech jichž je i ona součástí se však s nimi sblíží stane se jejich spojencem a dokonce prožije románek s Xanderem Anthony Stewart Head český dabing Josef Vrtal Daniel Dítě jako Rupert Giles 1–5 řada host v 6 a 7 řadě – Pozorovatel současné přemožitelky zároveň však dobrý přítel Buffy a jejích kamarádů Původem Angličan který se do Sunnydale přistěhoval aby mohl dohlížet na přemožitelku trénovat ji pomáhat jí; většinou při tom využívá rozsáhlou sbírku starodávných mystických knih Během prvních tří řad působí jako knihovník v knihovně střední školy která je tak centrem a útočištěm Scooby Gangu Na začátku páté série se stane majitelem obchůdku s magickými předměty který posléze převezme Anya a Giles se vrátí do Evropy Vzhledem k dalším událostem se ale i nadále často zdržuje v Sunnydale David Boreanaz český dabing Aleš Zbořil Jan Šťastný Bohdan Tůma Martin Sláma jako Angel 2–3 řada host v 1 a 4–7 řadě – Upír s duší Původně známý jako Angelus krutý zabiják kterého potrestali cikáni kletbou při níž mu vrátili duši takže musí trpět za svoje předchozí činy Během první řady se záhadně objevuje poradí Buffy a zase zmizí Pomáhá Scooby Gangu v boji s ostatními monstry jeho známost s Buffy se vyvine do romantického vztahu Protože však kvůli jeho kletbě nemůže jejich svazek fungovat na konci třetí řady opustí město a odejde do Los Angeles viz seriál Angel Příležitostně se však do Sunnydale vrací Seth Green český dabing Petr Meissel Tomáš Sagher jako Daniel „Oz Osbourne 3–4 řada host ve 2 a 4 řadě – Kytarista rockové skupiny Dingoes Ate My Baby která často vystupuje v sunnydaleském klubu Bronz Jinak málomluvný klidný a logicky uvažující student místní střední školy Seznámí se s Willow jejich vztah se rozvíjí zejména během třetí řady seriálu Členem Scooby Gangu je i díky tomu že se z něj nešťastnou náhodou stane vlkodlak takže noci kolem úplňku musí trávit zamčený v kleci James Marsters český dabing Ivan Jiřík Filip Jančík Petr Štěpán jako Spike 4–7 řada host ve 2–4 řadě – Dávný kumpán Angeluse upír který do Sunnydale přijede ve druhé řadě aby odstranil přemožitelku Buffy Sám je známý tím že v minulosti již dvě její předchůdkyně zabil Postupně se však v důsledku různých událostí a okolností naopak stane spojencem Scooby Gangu a zamiluje se do Buffy Marc Blucas český dabing Zdeněk Mahdal Vilém Čapek jako Riley Finn 4–5 řada host ve 4 a 6 řadě – Student na univerzitě v Sunnydale ve skutečnosti však člen Iniciativy tajné vojenské organizace sídlící pod univerzitou a zaměřené na likvidaci démonů a jiných podobných bytostí Sblíží se Buffy se kterou prožije krátký vztah Emma Caulfield český dabing Petra Hanžlíková Nikola Votočková Hana Krtičková Kateřina Horáčková jako Anya Jenkinsová 5–7 řada host ve 3 a 4 řadě – Bývalá démonka pomsty známá jako Anyanka která přišla o svoje schopnosti a která se nyní se učí být zase člověkem Materialistická egocentrická a přímá dívka se strachem z králíků Stane se členkou Scooby Gangu poté co se zamiluje do Xandera s nímž má následně dlouhý vztah Michelle Trachtenberg český dabing Anna Suchánková Barbora Jelenová jako Dawn Summersová 5–7 řada host v 5 řadě – Mladší Buffyina sestra a studentka střední školy která se v seriálu poprvé objeví v páté řadě jako čtrnáctiletá Buffy se ji zpočátku snaží chránit před následky svého poslání přemožitelky Dawn se však postupně zapojí do činností Scooby Gangu a sama sebe označí za „mladšího pozorovatele který pomáhá s vyhledáváním informací ve starých svazcích Amber Benson český dabing Kateřina Březinová Eva Novotná jako Tara Maclayová 6 řada host ve 4–6 řadě – Studentka sunnydaleské univerzity která se seznámí s Willow ve wiccanském kroužku Tara se postupně přidá ke Scooby Gangu společně s Willow se věnuje magii a jejich přátelství se změní v romantický vztah Vedlejší postavy Díky navazujícímu ději se v seriálu vyskytuje množství vedlejších postav které se pravidelně v příběhu objevují Následující přehled obsahuje takové postavy které se vyskytují nejméně v 15 dílech Kristine Sutherland jako Joyce Summersová 1–7 řada 58 epizod – Matka Buffy a Dawn Danny Strong jako Jonathan Levinson 2–7 řada 28 epizod – Student Sunnydaleské střední později člen Tria Tom Lenk jako Andrew Wells 6–7 řada 26 epizod – Student Sunnydaleské střední později člen Tria Eliza Dushku jako Faith Lehane 3–7 řada 20 epizod – Přemožitelka povolaná po smrti přemožitelky Kendry Armin Shimerman jako R Snyder 1–4 řada 19 epizod – Ředitel Sunnydaleské střední školy Juliet Landau jako Drusilla 2–7 řada 17 epizod – Upírka partnerka Spika Mercedes McNab jako Harmony Kendallová 1–7 řada 16 epizod – Studentka Sunnydaleské střední kamarádka Cordelie Adam Busch jako Warren Mears 5–7 řada 16 epizod – Vynálezce později člen Tria Vzhledem k návaznosti seriálu Angel patří mezi důležité herce také Alexis Denisof jako Wesley Wyndam-Pryce 3 řada 9 epizod Mark Metcalf jako Pán 1–7 řada 8 epizod Julie Benz jako Darla 1–5 řada 5 epizod a Julia Lee jako Chanterelle Lily Houstonová Anne Steeleová 2–3 řada 2 epizody Produkce Koncepce Podle scenáristy Josse Whedona byla prvním ztělesněním konceptu Buffy „Rhonda nesmrtelná servírka; byla to „prostě představa o nějaké ženě která vypadá úplně bezvýznamně ale ze které se vyklube mimořádná postava Vysvětlil také že „úplně první výpovědí show byla radost ze ženské síly její existence její používání její sdílení< ref> Whedon podle své představy napsal scénář podle kterého v roce 1992 vznikl celovečerní film Buffy zabíječka upírů s Kristy Swanson v titulní roli Jeho režisérka Fran Rubel Kuzui se však na snímek dívala jako na „popkulturní komedii o tom co si lidi myslí o upírech Autor ale s tímto postojem nesouhlasil „Napsal jsem ten děsivý film o silné dívce a oni jej předělali na masovou komedii To bylo zdrcující Zatímco Whedonův scénář byl odborníky oceněn Po několika letech oslovila Gail Berman ředitelka produkční společnosti Sandollar Television která vlastnila televizní práva k filmu Josse Whedona jestli by nechtěl rozvinout koncept Buffy do podoby televizního seriálu Scenárista později uvedl „Řekli ‚Chceš udělat show?‘ A já si pomyslel ‚Střední školu jako hororový film‘ Tato metafora se stala ústředním konceptem Buffy později však převzal název původního celovečerního snímku Buffy the Vampire Slayer který podle autora obou děl vyjadřuje všechny aspekty show „Buffy – komické jméno zosobňující humor „Vampire česky upír – bytost která v divákovi vyvolává strach a také pocit nadpřirozena „Slayer česky přesněji zabiják – výraz jenž divákovi přináší očekávání akčních scén The WB si Buffy v květnu 1996 do podzimního vysílání sice nevybrala nicméně již v září toho roku si objednala první řadu seriálu s 12 epizodami na základě čehož začalo natáčení Obsazení a jeho změny Na postavu Buffy Summersové dělalo konkurz více hereček některé z nich byly v seriálu obsazeny do jiných rolí Byly mezi nimi Julie Benz Darla Elizabeth Anne Allen Amy Madisonová Julia Lee Chanterelle Lily Houstonová Anne Steeleová Charisma Carpenter Cordelie Chaseová Titulní roli nakonec získala Sarah Michelle Gellar která předtím v letech 1993–1995 hrála v mýdlové opeře All My Children přičemž za svůj výkon v roli Kendall Hart získala roku 1995 cenu Emmy v kategorii Nejlepší mladá herečka v hlavní roli v dramatickém seriálu Konkurzu na postavu Angela se zúčastnil také Nathan Fillion který se později v show objevil jako Caleb Anthony Stewart Head měl v polovině 90 let za sebou plodnou hereckou i hudební kariéru nicméně ve Spojených státech byl známý především rolí v sérii dvanácti televizních reklam na Nescafé kde se objevil po boku herečky Sharon Maughan Jeho postava knihovníka Gilese byla obsazena jako vůbec první; tvůrci hledali někoho typicky britského což pro ně Angličan Head splňoval přičemž o tuto postavu se ucházeli i Ryan Reynolds a Danny Strong Strong následně hrál v Buffy Jonathana Levinsona V neodvysílaném pilotním díle Buffy hrála Willow Rosenbergovou Riff Regan Štáb Autor seriálu Joss Whedon působil po celých sedm řad jako výkonný producent a během prvních pěti sezón zastával také pozici showrunnera vedoucího scenáristů a celé produkce Během posledních dvou sérií byla showrunnerem a výkonnou producentkou Marti Noxon která se na Buffy podílela již od druhé řady jako scenáristka story editorka a producentka Fran Rubel a Kaz Kuzuiovi byli uváděni jako výkonní producenti protože byli držiteli práv a licencí souvisejících s původní filmovou verzi Buffy na seriálu se však nijak nepodíleli Ve funkcích výkonných producentů byli v titulcích uváděni i Sandy Gallin a Gail Berman zástupci produkční společnosti Sandollar Television Nejvíce dílů Buffy režírovali Joss Whedon a James A Contner oba po 20 epizodách s 19 díly je za nimi v závěsu David Solomon Téměř všechny epizody seriálu natočili kameramani Michael Gershman 82 dílů a Raymond Stella 61 dílů Tvorba scénáře probíhala ve Whedonově produkční společnosti Mutant Enemy Sám Whedon napsal 24 epizod a na dalších třech se podílel námětem k dalším plodným autorů patří Marti Noxon a Jane Espenson obě po 23 dílech a David Fury a Doug Petrie oba po 17 dílech Vedoucím výpravy byl po většinu seriálu Carey Meyer 106 epizod hlavní kostýmní návrhářkou potom Cynthia Bergstrom 107 epizod< ref> Scenáristka Jane Espenson vysvětlila jak scénáře vznikaly Nejprve autoři diskutovali o emocionálních problémech kterým Buffy Summersová čelila a o tom jak by s nimi mohla být konfrontována prostředictvím svého boje proti zlým nadpřirozeným silám Potom byl příběh epizody rozdělen do aktů a scén Konce jednotlivých dějství mezi něž se umisťují televizní reklamy jsou klíčové okamžiky které mají nalákat diváky na sledování dílu i po reklamě Scenáristé proto společně zaplnili scény okolo těchto předělů podrobnějšími událostmi Na tabuli si vyznačovali pokrok při mapování popisů všech scén a když tato práce byla hotová scenárista uvedený v titulcích daného dílu vytvořil koncept děje celé epizody který byl zkontrolován showrunnerem Po schválení napsal autor postupně několik draftů celého scénáře a po konečné úpravě showrunnera bylo jeho dílo použito jako scénář při natáčení< ref> Natáčení Seriál byl natáčen v Los Angeles a jeho blízkém okolí studio bylo zřízeno ve skladištní hale v Santa Monice Pro exteriéry ústředního bodu prvních tří řad seriálu Sunnydaleské střední školy využil štáb areál Torrance High School ve městě Torrance Exteriér domu Summersových představoval rodinný dům rovněž v Torrance Záběry z Kalifornské univerzity v Sunnydale pochází z kampusu Kalifornské univerzity v Los Angeles pro obnovenou Sunnydaleskou střední využili filmaři budovu California State University Northridge Část hřbitovních scén byla natáčena na losangeleském hřbitově Angelus-Rosedale Cemetery Od konce druhé řady štáb využíval také postavený set hlavní ulice centra Sunnydale Běžně se natáčelo 12–14 hodin denně při jednodušších scénách štáb zvládl za jeden den 6–7 stránek scénáře a při akčních záběrech 3–4 stránky za den< ref> Rozpočet jednoho dílu byl zpočátku 2 miliony dolarů z čehož polovinu platila stanice The WB a polovinu produkční společnost 20th Century Fox Television která měla svůj podíl zhodnotit za syndikaci v USA a prodej do zahraničí Po páté řadě však chtěla 20th Century Fox Television za seriál více peněz a The WB nabídla maximální částku 18 milionu dolarů za díl Do jednání vstoupila stanice UPN jejíž nabídka producentům činila 23 milionu dolarů a která se nakonec s produkční společností dohodla Hudba Buffy obsahuje mix scénické indie rockové a popové hudby Pro každou epizodu skladatelé složili mezi 14 a 30 minutami hudby Kvůli finančním možnostem byli omezeni na nahrání jednoho nebo dvou skutečných orchestrálních vzorků jinak používali především počítače a syntezátory I navzdory tomu se snažili vytvořit dramatickou instrumentaci která by byla srovnatelná s filmovou hudbou napsal texty i hudbu Joss Whedon< ref> Kromě původní hudby obsahují epizody také množství indie rockových písní většinou hraných skupinami v sunnydaleském klubu Bronz Hudební poradce seriálu John King uvedl že „chtěli použít kapely beze smluv u kterých „byste věřili že by mohly hrát na takovém místě Cibo Matto či Nerf Herder Méně byly užívány písně známých umělců v některých epizodách však byly využity skladby např od Sarah McLachlan Postupně byla vydána čtyři soundtracková alba Buffy the Vampire Slayer The Album 1999 sestaveno především z písní populárních interpretů Buffy the Vampire Slayer Radio Sunnydale 2003 rovněž obsahuje písně populárních interpretů ze seriálu Úvodní titulky Úvodní znělku Buffy složila a nahrála pop punková skupina Nerf Herder Janet Halfyard ve své eseji „Music Gender and Identity in Buffy the Vampire Slayer and Angel popsala úvod takto „Nejprve… slyšíme zvuk varhan doprovázený vlčím zavytím a obrazy probleskující noční oblohy které se prolínají se záběry s nesrozumitelným starodávným písmem jsou to nepochybné asociace jak na filmy němé éry jako třeba Upír Nosferatu tak na konvence Hammer House of Horror a vůbec hororů obecně Téma se však rychle změní „Zmizí styl hororů ze 60 a 70 let vystřídá ho stejný motiv varhan které jsou však nahrazeny agresivní elektrickou kytarou což přemisťuje znělku do kultury moderní mládeže… Během této hudby probíhá na obrazovce sekvence snímků mladých herců během různých akčních scén i záběrů z bouřlivého dospívání což celé znělce dodává v hororovém žánru postmoderní zvrat< ref> Krátké klipy postav a událostí které byly začleněny do úvodní znělky se v průběhu jednotlivých sezón měnily Jedinými záběry které zůstaly po celou dobu vysílání seriálu je pod mizejícím názvem seriálu snímek knihy s titulem Vampyr a záběr na křížek který Buffy dostala od Angela v první epizodě Každá sekvence končí pomalejším a delším záběrem na Buffy v průběhu sérií postupně obměňovaného za aktuální Jedinou výjimkou je epizoda „Superstar která končí obdobným záběrem na Jonathana Levinsona Speciální úvodní titulky byly vytvořeny pro čtyři epizody Znělka dílu „Superstar ze čtvrté řady jehož ústřední postavou je Jonathan Levinson je stejná jako u ostatních epizod této sezóny bylo však do ní přidáno množství klipů s Jonathanem které byly vloženy na místa některých akčních záběrů s Buffy Titulky prvního dílu páté řady „Buffy proti Drákulovi obsahují jména všech hlavních postav této série s výjimkou Michelle Trachtenberg která byla uvedena jako host Znělka muzikálové epizody „Ještě jednou a s citem ze šesté řady byla vytvořena zcela odlišně ve stylu celého tohoto dílu V titulcích epizody „Krvavý pohled rovněž šestá řada je Amber Benson zařazena jako herečka hlavní postavy což je jediný takto koncipovaný díl – v ostatních je uváděna jako host Český dabing Původní český dabing Buffy přemožitelky upírů vznikl v letech 1998–2000 pro TV Nova Namluveny byly pouze první tři řady první sezóna v roce 1998 vyrobila firma Davay pro Českou nezávislou televizní společnost Nova překlad Vít Kabelka režie Lubomíra Sonková druhá a třetí série v roce 2000 vyrobila firma Česká produkční 2000 pro CET 21 překlad Vít Kabelka a Jan Medek režie Václav Knop Hlasové obsazení hlavních postav bylo v rámci těchto sezón dodrženo většinou stejné pouze u dvou postav se od druhé řady změnili dabéři V návaznosti na dabing Novy si v roce 2005< ref> vyrobila ve studiu Pro-Time český dabing zbylých řad čtvrté až sedmé Slovenská televize překladateli zde byli Martin Gust pouze 4 série a Šárka Bartesová 4–7 série Režisérsky na výrobu dohlížel opět Václav Knop obsazení dabérů některých hlavních postav bylo stejné u některých bylo změněno Pro vysílání na svých kanálech si nechala FTV Prima vyrobit v roce 2010 ve studiu Brněnské soukromé televize nový dabing celého seriálu ve kterém bylo hlasové obsazení ústřední trojice Buffy Xander Willow zachováno s předešlými verzemi a zároveň byli dodrženi i dabéři ze seriálu Angel který byl na Primě vysílán nedlouho předtím Překladatelsky se na Buffy podíleli Radka Demková Dana Krejčová Petr Boček Martin Boček a Zlata Částková režisérem byl Daniel Dítě Vysílání a vydávání Vysílání Seriál Buffy přemožitelka upírů zahrnuje celkem 144 epizod o délce okolo 44 minut pouze epizoda „Ještě jednou a s citem má výrazněji odlišnou délku přibližně 48 minut Samotnému seriáu předcházel nikdy oficiálně nevysílaný a neprezentovaný ukázkový pilotní díl o délce 25 minut Před premiérou prvních dílů odvysílala stanice The WB krátký prezentační klip „History of the Slayer česky Historie přemožitelky který byl využit pro propagaci seriálu a pro vysvětlení základních faktů divákům jako náhrada za zrušený seriál Savannah Tato sledovanost se nemohla měřit s čísly velkých televizních stanic takže autoři i herci měli během první sezóny obavy jestli si televize objedná druhou řadu Díky zájmu mladých diváků kterým byl tento program určen nakonec k objednání druhé série došlo První řada seriálu vysílaná pouze ve druhé polovině televizní sezóny měla 12 epizod všechny následující série byly již celosezónní se shodným počtem 22 dílů Po prvních pěti sezónách se Buffy v roce 2001 přestěhovala na stanici UPN která nabídla producentovi vyšší cenu a která si objednala poslední dvě série šestou a sedmou Závěrečný díl celého seriálu měl premiéru 20 května 2003 V roce 2001 po pěti odvysílaných řadách byl seriál Buffy přemožitelka upírů zařazen do syndikace pro americké místní televizní stanice a kabelový kanál FX< ref> Seriál byl již na začátku své existence prodán do zahraničí např v Norsku a Dánsku se první díl Buffy objevil na televizních obrazovkách již v srpnu 1997 ve Spojeném království byl uveden v lednu 1998< ref> V Česku byla první řada vysílaná na TV Nova v létě 1999 Úvodní díl seriálu se na obrazovkách objevil 3 července protože dne 5 srpna 1999 Vladimír Železný s držitelem vysílací licence pro TV Nova společností CET 21 zahájil vlastní vysílání nezávislé na servisní společnosti ČNTS Ta držela práva pro filmy seriály a další pořady které tedy již nebyly po tomto datu vysílány Celá první řada byla uvedena na TV Nova v létě 2001 a premiérově na ni navázala druhá a třetí sezóna Buffy tehdy běžela ve všední dny odpoledne přibližně mezi 14 a 15 hodinou První díl první série byl vysílán 2 července Kompletní seriál s novým dabingem vysílala poprvé stanice Prima Cool od 11 března do 29 září 2010 v pracovní dny přibližně od 1730 do 1830 přičemž pro čtvrtou až sedmou řadu to byla česká premiéra Vydání pro domácnosti Na VHS vyšel seriál v průběhu let 1999–2002; každá sezóna byla rozdělena do dvou box setů Výjimkou byla první řada o poloviční délce která byla celá součástí jednoho box setu a poslední sedmá řada která nebyla do této edice vůbec zařazena pro region 1 USA došlo k vydání Buffy na DVD postupně v letech 2002–2004< ref> Box set s každou řadou obsahuje šest disků krátká první řada pouze tři disky se všemi epizodami a různými bonusy v podobě audiokomentářů tvůrců rozhovorů s herci a autory krátkých dokumentů o tvorbě seriálu a jeho natáčení pohledů do zákulisí apod V roce 2005 bylo dáno do prodeje společné vydání celého seriálu Buffy the Vampire Slayer The Complete DVD Collection s 39 disky obdobná americká edice The Chosen Collection obsahovala navíc čtyřicátý disk s novým bonusovým materiálem V dalších letech došlo k vydání různých výběrových DVD The Best of Buffy či několikadílná edice The Slayer Collection která obsahovala vždy několik vybraných epizod věnujících se jedné z hlavních postav Ohlasy Kritika Server Metacritic udělil první sezóně Buffy na základě 15 recenzí hodnocení 80 % Například David Okamoto v deníku Dallas Morning News popsal seriál jako „jízlivé moderní středoškolské drama které se vydává se za spin-off upírského filmu a které chytře kombinuje temný humor Smrtící atrakce pocity úzkosti ve školních třídách z Beverly Hills 90210 a bláznivé řešení záhad v partě kamarádů ze Scooby-Doo na stopě< ref> Jiří Pavlovský ve svém příspěvku v časopise Ikarie uvedl že „někdo Buffy definoval jako Přátele s upíry a sedí to Brilantní hlášky sympatické postavy a především hraní si s žánrem a seriálovými klišé to udělalo ze seriálu kult S dějem pracují tvůrci s obratností zkušených skořápkářů Ukolébají vás pohodlnou pastí navyklých představ a klišé a pak uhnou a dostanou vás něčím co absolutně nečekáte A postupem času se k tomu přidal ještě propracovaný vývoj postav které stárnou a během seriálu se dost zásadně mění Pavlovský k tomu ještě doplnil originální scenáristické hry s žánrem epizoda „Superstar 4 řada nečekaně zaměřená na jednu z tehdy okrajových postav příběh okolo Buffyiny sestry v páté sezóně či díl ze šesté série „Zase normální po kterém není jasné jestli není děj celého seriálu pouze výplodem halucinující dívky zavřené v blázinci Nominace a ocenění Seriál získal během své existence několik ocenění Jednalo se o dvě ceny Emmy nejlepší makeup v seriálu – „Překvapení „Nevinnost 1998 nejlepší hudební kompozice v seriálu dramatická hudba – „Proměna 1 část 1998 sedm cen Saturn nejlepší televizní seriál 1997 2000 2001 nejlepší herečka v televizním seriálu – Sarah Michelle Gellar 1998 nejlepší herec ve vedlejší roli v televizním seriálu – James Marsters 2000 2003 nejlepší herečka ve vedlejší roli v televizním seriálu – Alyson Hannigan 2002 Dále byl nominován na dalších čtrnáct cen Emmy dvě ceny Hugo dvě ceny Nebula a 24 cen Saturn Odborné studie Podle Jiřího Pavlovského jde sice o seriál určený původně teenagerům který se ale „stal tématem disertačních prací intelektuálních diskusí filozofických rozborů a vůbec tlustých knih Ačkoliv tento obor není uznávaný jako samostatná vědecká disciplína je termín „Buffy studies česky studia Buffy běžně užíván v recenzovaných vědeckých pracích k seriálu Buffy přemožitelka upírů a k souvisejícím tématům Vyskytují se však i kritici tohoto oboru Například Jes Battis autor publikace Blood Relations Chosen Families in Buffy the Vampire Slayer and Angel uznává že studia Buffyversa „vyvolávají nepříjemnou kombinaci nadšení a hněvu a setkávají se „v akademických kruzích s určitým pohrdáním Od roku 2001 funguje elektronický recenzovaný časopis Slayage původně s podtitulem The Online International Journal of Buffy Studies od roku 2010 s podtitulem The Journal of the Whedon Studies Association který obsahuje vědecké příspěvky týkající se Buffy a dalších děl Josse Whedona a jehož editoři pořádají na toto téma také konference Merchandising V roce 1998 byl v nakladatelství Pocket Books vydán oficiální knižní průvodce prvních dvou sezón seriálu The Watcher's Guide Volume One a roku 2004 poslední třetí část pro řady 5–7 od roku 2007 navazující osmá a desátá řada Tales of the Slayers a Tales of the Vampires K dalším produktům oficiálního merchandisingu patří např sběratelská karetní hra Buffy the Vampire Slayer Collectible Card Game z roku 2001 od společnosti Score Entertainment či šest videoher pro různé platformy z let 2000–2009 Buffy the Vampire Slayer pro Game Boy Color Buffy the Vampire Slayer pro Xbox Buffy the Vampire Slayer Wrath of the Darkhul King pro Game Boy Advance Buffy the Vampire Slayer Chaos Bleeds pro GameCube PlayStation 2 a Xbox Buffy the Vampire Slayer The Quest for Oz pro mobilní telefony a Buffy the Vampire Slayer Sacrifice pro Nintendo DS< ref> V letech 1999–2008 byla postupně vydána čtyři soundtracková hudební alba Buffy the Vampire Slayer The Album Once More with Feeling Buffy the Vampire Slayer Radio Sunnydale a Buffy the Vampire Slayer The Score Kánon Vzhledem k rozsáhlému množství odvozeného materiálu je za kánon Buffyversa považováno všech 144 epizod seriálu Buffy přemožitelka upírů všech 110 epizod odvozeného seriálu Angel a dále komiksové série na kterých se podílel přímo Joss Whedon Fray Tales of the Slayers Tales of the Vampires Buffy the Vampire Slayer Season Eight Buffy the Vampire Slayer Season Nine včetně série Angel & Faith a minisérií Spike A Dark Place a Willow Wonderland Buffy the Vampire Slayer Season Ten včetně série Angel & Faith Season Ten ' čísla 1–17 a minisérie Spike After the Fall a Spike Někdy bývá do kánonu řazena i komiksová minisérie The Origin' adaptace původního filmu< ref> Oproti tomu není do kánonu zařazen celovečerní film Buffy zabíječka upírů z roku 1992 režírovaný Fran Rubel Kuzui kde se v roli Buffy představila Kristy Swanson dále zkušební pilotní nikdy oficiálně nevysílaná epizoda seriálu všechny romány hry a videohry komiksy které nebyly vyjmenovány výše a ostatní produkty Odkaz seriálu Na základě úspěchu seriálu Buffy přemožitelka upírů vznikl v roce 1999 spin-offový seriál Angel který se do roku 2004 dočkal pěti sezón Joss Whedon spolu s ostatními autory přemýšlel i o dalších pořadech Nejblíže k realizaci měl v letech 2001–2002 animovaný seriál Buffy the Vampire Slayer The Animated Series Měl se odehrávat v průběhu první řady hraného seriálu výkonný producent Jeph Loeb jej označil jako epizodu č 75 měly se zde objevit všechny postavy z té doby avšak nově i včetně Dawn K dalším uvažovaným dílům patřil seriál věnovaný antihrdince Faith s názvem Faith the Vampire Slayer herečka Eliza Dushku po skončení Buffy ale dala přednost seriálu Volání mrtvých seriál Slayer School o Willow a potenciálních přemožitelkách které se objevily v sedmé řadě či film o Spikovi Buffy přemožitelka upírů bývá často řazena do různých žebříčků nejlepších nebo nejoblíbenějších seriálů Např v letech 2004 a 2007 se objevila v magazínu TV Guide na třetím místě v žebříčcích 25 respektive 30 nejkultovnějších seriálů všech dob Roku 2007 se umístila na desáté příčce v žebříčku 100 nejlepších seriálů z let 1983–2008 časopisu Entertainment Weekly Titulní postava Buffy Summersové se také umístila na třetím místě v žebříčku 100 největších popkulturních postav z let 1990–2010 který vyhlásil časopis Entertainment Weekly přičemž na prvních dvou příčkách se objevily jiné kultovní a světoznámé postavy Homer Simpson 1 místo a Harry Potter 2 místo< ref> Komentátoři zábavního průmyslu jako např Allmovie The Hollywood Reporter a The Washington Post označili Buffy za pořad který „má vliv Jiným způsobem zase Buffy ve Spojeném království ovlivnila v roce 2005 obnovený seriál Pán času Russell T Davies výkonný producent Pána času uvedl „Buffy přemožitelka upírů ukázala celému světu i celému rozsáhlému průmyslu že psaní o příšerách a démonech a koncích světa není pro břídily ale že to může být výzva pro ty nejlepší Joss Whedon zvýšil laťku všem scenáristům – nejen těm žánrovým ale každému z nás< ref> Buffy přemožitelka upírů je hojně odkazována v různých popkulturních dílech především televizních Zmínky o Buffy či narážky na tento pořad se objevily například v seriálech Heuréka – město divů Přátelé Simpsonovi Xena Čarodějky Smallville Gilmorova děvčata Teorie velkého třesku Castle na zabití Sběratelé kostí Jak jsem poznal vaši matku nebo The Crazy Ones< ref> přičemž například v posledních čtyřech zmíněných pořadech byli do hlavních rolí obsazeni herci z Buffy Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy na SerialZonecz slayageonlinecom Calbuco je stratovulkán v jižním Chile Calbuco leží jihovýchodně od jezera Llanquihue a severozápadně od jezera Chapo v regionu Los Lagos Stratovulkán je obklopen chráněným územím reserva nacional Llanquihue Jedná se o velmi explozivní andezitovou sopku jejíž lávy obvykle obsahují 55 až 60 % oxidu křemičitého SiO2< sub>< ref> V pozdním pleistocénu prošla zhroucením sesuv dosáhl až k jezeru Poslední erupce začala 22 dubna 2015 prvně od roku 1972< ref> Erupce Calbuco od roku 1837 prošlo přinejmenším 10 erupcemi Jedna z největších erupcí v jižní Chile byla v letech 1893–1894 Silná erupce vymrštila 30centimetrové pumy na vzdálenost 8 km od kráteru erupci doprovázely velmi objemné horké lahary Silné exploze se vyskytly v dubnu 1917 v kráteru se vytvořil sopečný dóm exploze byly doprovázeny horkými lahary Další kratší explozivní erupce proběhla v lednu 1929 objevil se pyroklastický a lávový proud Velká erupce Calbuca přišla v roce 1961 sopka vychrlila 12–15 km vysoký sloup popela oblak popela zasáhl především jihovýchod vytvořily se dva lávové proudy Silný fumarolový výron z hlavního kráteru byl pozorován 12 srpna 1996 Dne 26 srpna 1972 proběhla menší 4hodinová erupce Sopka Calbuco vybuchla 22 dubna 2015 prvně po čtyřech dekádách z okruhu 20 km od sopky< ref> Galerie Reference Externí odkazy Camille Jenatzy 1868 Schaarbeek – 1913 byl belgický automobilový závodník konstruktér a podnikatel Sestrojil elektromobil se kterým 29 dubna 1899 jako první člověk na silnici překonal rychlost 100 km h a celkem třikrát překonal světový rychlostní rekord Kariéra Jenatzy který byl pro svůj rudý plnovous temperament i odvážnou jízdu přezdíván Rudý ďábel dosáhl 17 ledna 1899 v Achères u Paříže na kilometrové trati s vozem CGA Dogcart rychlosti 6666 km h Rekord překonal už toho dne hrabě Gaston de Chasseloup-Laubat s vozem „Jeantaud ale o deset dní později jel Jenatzy rychlostí 8035 km h Rekord opět později překonal Chasseloup-Laubat který na svém voze Jeantaud provedl změny tvaru podle tehdy ještě nedokonalých znalostí o aerodynamice Jenatzy však 29 dubna 1899 ve vlastnoručně postaveném elektromobilu doutníkovitého tvaru nazvaném La Jamais Contente „Věčně nespokojená dosáhl rychlosti 1053 km h V roce 1902 rekord překonal s parním vozem Leon Serpollet rychlostí 1207 km h Jenatzym konstruované elektromobily vyráběla v období 1899 až 1901 firma Compagnie Internationale des Transports Automobile v Paříži Pod značkou Jenatzy-Martini vyráběla od roku 1903 hybridní vozy firma Martini Závodní kariéru začal Jenatzy s vozy firmy Mors na Tour de France 1899 byl sedmý V roce 1903 Jenatzy přešel k závodnímu týmu Mercedes při přerušeném závodě Paříž–Madrid 1903 byl čtrnáctý a v závodě Bennettova poháru v irském Athy získal pro německý tým první mezinárodní vítězství O rok později dojel v závodě Bennettova poháru v Bad Homburgu druhý s obrovským štěstím když jeho vůz při přejíždění železniční tratě minul projíždějící vlak jen o několik centimetrů Po této události však už nikdy jeho jízda nebyla jako předtím Sice závodil dál až do roku 1910 s vozy Mors i Mercedes zúčastnil se i Kaiserpreis v roce 1907 ale žádný úspěch se už nedostavil Jenatzy zemřel v roce 1913 na lovu u Habay la Neuve v belgických Ardennách kde byl se svými přáteli Schoval se za křoví a ze žertu imitoval zvířecí zvuky tak dokonale že se jeden z lovců belgický politik Alfred Madoux ředitel deníku L'Etoile Belge domníval že je v těch místech divoký kanec a vystřelil Po zjištění že zranil člověka přátelé ihned naložili Jenatzyho do vozu a vezli do nemocnice Camille Jenatzy však cestou vykrvácel Tak se splnila jeho věštba že zemře ve voze značky Mercedes Zdroj francouzsky Reference Externí odkazy Chile plným názvem Chilská republika španělsky República de Chile je přímořský stát ležící v jihozápadní části Jižní Ameriky při pobřeží Tichého oceánu Na severu sousedí s Peru a Bolívií takřka celé své východní hranice sdílí s Argentinou Podle odhadů z roku 2011 mělo 17 248 450 obyvatel z nichž velká část žije především ve střední části země Hlavním městem je Santiago de Chile a úředním jazykem je španělština Země je mimo jiné unikátní svým geografickým profilem – ačkoliv měří v průměru 144 kilometrů na šířku celkově dosahuje od nejsevernějšího do nejjižnější bodu 4 329 kilometrů Kromě hlavní části země patří pod chilskou správu i několik ostrovních území v Tichém oceánu především Velikonoční ostrov Geograficky se Chile dělí na čtyři části – Andy na východě úzké pobřeží spolu s Pobřežním pohořím na západě a uprostřed mezi oběma horskými pásy vklíněnou nížinu Před příchodem Evropanů žily v zemi původní indiánské kmeny například Mapučové zvaní též Araukáni Na severu se prosazovali rovněž Inkové Od 16 století započala španělská kolonizace v roce 1818 byla na Španělsku vyhlášena nezávislost Přes dílčí vnitropolitické i zahraničněpolitické problémy se Chile s omezenými úspěchy v 19 a v první polovině 20 století rozvíjelo V roce 1970 se ujal vlády socialista Salvador Allende jehož pokusům o znárodnění hospodářství zabránila během puče roku 1973 armáda Ta nastolila autoritářský režim pod vedením Augusta Pinocheta který v zemi vládl až do roku 1990 kdy bylo v zemi obnoveno demokratické zřízení Chilská ekonomika se dynamicky rozvíjí a je jednou z nejúspěšnějších v rámci Jižní Ameriky Země je prakticky samostatná co se týče zemědělské produkce je zároveň jedním z největších světových vývozců mědi Naopak některé suroviny nezbytné pro energetiku i průmysl zejména ropa a zemní plyn se musí dovážet Špatný stav infrastruktury řeší vláda spoluprací s privátním sektorem Státním zřízením je Chile prezidentskou republikou od března 2014 zastává post prezidenta Michelle Bachelet ze středolevicové Koalice stran pro demokracii V rámci zahraničních vztahů nadále přetrvávají problémy s Peru a Bolívií obecně je Chile široce zapojeno do mezinárodního společenství a účastní se široké škály mezinárodních sdružení regionálního i globálního charakteru Etymologie Jméno země pochází z původního domorodého názvu chilli který měl znamenat „studený zima Další význam slova pocházející z kečuánského jazyka znamenal „to nejlepší z nějaké věci kterým mohli označovat tuto oblast Inkové Po svém příchodu Španělé označovali dnešní chilské území jako Nová Extremadura Název Chile se původně omezoval jen na centrální oblasti soudobého chilského státu ale postupně se toto domorodé jméno prosadilo na úkor španělského názvu jako označení celé země Původ vlajky Vlajka Chile se dělí na dva vodorovné pruhy Spodní pruh vlajky je červený a vrchní pruh vlajky je bílý Na vrchním bílém pruhu je vlevo asi na 1 3 bílého pruhu modrý čtverec a v něm je pěticípá hvězda Červená má symbolizovat krev která byla prolita za svobodu země Bílá symbolizuje zasněžené Andy na kterých tento stát leží a pěticípá hvězda znamená jednotu a svobodu Historie Nejstarší dějiny Chile Podle některých archeologických nálezů se nejstarší lidská osídlení v Chile nalézala v oblastech pobřeží ale rovněž i v poušti Atacama už před 33 000 lety Spolehlivější archeologické nálezy však pochází z doby před 13 000 lety kdy se jednalo o osídlení v oblasti dnešního Valdivia Mezi léty 500 až 1000 n l se do Chile šířily vlivy peruánské kultury civilizace Tiahuanaco která do Chile uvedla například pěstování brambor fazolí paprik a bavlny V oblastech centrálního údolí a na jihu Chile žili Mapučové zvaní též Araukáni kteří se věnovali především lovu ale také zemědělství Jejich původ není známý Dále na jihu žili také další etnické skupiny Chonos Alacafunes Yagenes nebo Onas Kolem roku 1470 začali Inkové ze severu připojovat severní oblasti dnešního Chile V jižnějších oblastech se ale setkali s odporem ze strany Araukánů a jejich vliv zde byl jenom slabý Koloniální období mezi roky 1500–1800 Španělé se o území dnešního Chile začali intenzivněji zajímat na počátku 16 století Diego de Almagro jeden z členů Pizarrovy výpravy do Peru se jako první zaměřil právě na objevení a dobytí jižních oblastí incké říše označovaných Španěly jako Nueva Toledo Jeho výprava přestože přišla poprvé do kontaktu s oblastmi dnešního Chile nebyla příliš úspěšná Dalším objevitelem a conquistadorem Chile se stal Pedro de Valdivia pověřený Pizarrem v roce 1540 dobytím a kolonizací všech oblastí Nueva Toledo Valvidia založil město Santiago de la Nueva Extramadura 1541 a zahájil postupnou kolonizaci dnešního Chile V roce 1550 se u řeky Bío-Bío střetl s vojskem Araukánů a porazil je Nicméně ani tato porážka neznamenala konec odporu Araukánů kteří se španělské kolonizaci houževnatě bránili po více než 300 let< ref> Tak jako jinde ve španělské Americe byla i koloniální společnost v Chile rozdělena podle kastovně-rasového principu Nejpočetnější skupiny společnosti tvořili takzvaní mesticové míšenci mezi Evropany a místními domorodci Privilegovanou skupinou byli Španělé a kreolové čistokrevní potomci evropských přistěhovalců Také Chile podléhalo centralizované správě španělské říše a bylo spravováno pomocí několika instancí Generální kapitanát Chile oficiálně podléhal místokrálovství Peru se sídlem v Limě ale v mnoha ohledech byl na něm nezávislý od roku 1789 pak oficiálně Podobně jako v dalších španělských koloniích i v Chile sehrávala významnou kulturní politickou a ekonomickou roli římskokatolická církev Od 17 století se chilské koloniální hospodářství věnovalo exportu loje a hovězích kůží Většina ekonomiky se orientovala na výměnu s Peru popřípadě s Buenos Aires a také Asií kam Chilané exportovali především měď zlato a stříbro výměnou za hedvábí a koření Nezávislost Chile Na začátku 19 století se také v chilském prostředí ocitala španělská koloniální moc v krizi Revoluce ve Spojených státech a ve Francii stejně jako dění v samotném Španělsku podkopávaly tradiční základy na kterých koloniální moc stála Mezi vůdci vlastenců vynikl zvláště liberálně smýšlející Bernardo OHiggins který stanul v roce 1817 v čele prozatímní vlády jako director supremo v roce 1818 oficiálně vyhlásil chilskou nezávislost a následně porazil armádu chilských royalistů u Maipó Jeho vláda byla nakonec v roce 1823 svržena a OHiggins byl nucen odejít do exilu Samostatné Chile v 19 století Nový stát stál od počátku před problémem vnitřní konsolidace a udržení popřípadě rozšíření svého území v konfrontaci s především severními sousedy Peru a Bolívii Aristokrat Diego Portales ve 30 letech 19 století významně ovlivnil uspořádání nového státu v duchu konzervativních hodnot s důrazem na řád a silnou exekutivu Tyto principy byly potom zabudovány do nové chilské ústavy z roku 1833 V rámci postupné konsolidace nového státu na chilské politické scéně vznikaly politické strany Politické spektrum zahrnovalo liberály a konzervativce Sousední Peru a Bolívie uzavřely v roce 1836 konfederaci a spory mezi konfederací a Chile vyústily ve válku která skončila v roce 1839 ve prospěch Chile Válka se rovněž pozitivně odrazila na vnitřní soudržnosti země V roce 1865 Chile jako spojenec Peru vyhlásilo válku Španělsku které zabralo peruánské ostrovy a odmítalo uznat nezávislost Peru Konflikt skončil porážkou Španělska V letech 1841 až 1861 byl politický vývoj země charakterizován silnými prezidenty kteří se významně podíleli na dalším budování národního státu V roce 1842 byla zahájena další kolonizace země včetně podpory osídlování imigranty z Evropy jež měla významný dopad na demografii i ekonomiku Chile Značné úsilí bylo věnováno podpoře vzdělávání a ekonomického rozvoje země například v oblasti bankovnictví a zemědělské výroby V polovině 19 století se chilské hospodářství stabilizovalo Chile přestavovalo zemi s výraznou exportní závislostí a tendencemi k monokulturám tedy výrobě nebo pěstování jedné převládající suroviny Kromě toho Chile vyváželo ještě také obilí Starší územní spory mezi Chile Peru a Bolívii vyústily v letech 1879–1883 v další válku mezi koalicí Peru a Bolívie s Chile které ve válce zvítězilo Díky tomu Chile získalo významné území na severu země kde vzápětí začalo ve velkém množství těžit ledek Bolívie ztratila v jejím důsledku přístup k moři ale především některé jeho autoritářské tendence V důsledku Balmacedova pádu se Chile dostalo do období politické nadvlády parlamentu silných politických stran a slabých prezidentů Chile v prvních letech 20 století V prvních dvou desetiletích 20 století byl vnitropolitický vývoj Chile ovlivněn zdlouhavou krizí portalesovského uspořádání Po první světové válce klesla významně poptávka po chilském ledku a Chile se muselo postupně přeorientovat zejména na těžbu mědi Zdlouhavé spory o státní rozpočet vedly k vojenským pučům v letech 1924 a 1925 Alessandrimu se nakonec v roce 1925 podařilo prosadit novou ústavu a omezit přílišnou moc parlamentu a politických stran Druhý Alessandriho kabinet z třicátých let se zaměřil na prorůstovou hospodářskou politiku a zavedení některých sociálních zákonů Chile v letech 1938–1970 V letech 1938–1952 vládla Chile Radikální strana V roce 1937 vznikla koalice Frente Popular ve které byli vedle radikálů také liberálové demokraté a komunisté Její prezidenti se zaměřili na řešení sociálních a hospodářských problémů vzdělávání výstavbu nových bytů a podobně Když v roce 1946 vstoupili komunisté do vládního kabinetu vzbudilo to antikomunistické reakce v důsledku čehož museli z vlády odejít hned v roce 1947 Zákon o ochraně demokracie z roku 1948 komunistickou stranu na několik let zakázal Řada jejích představitelů jako například básník Pablo Neruda odešla do exilu Na počátku 50 let 20 století vládla v Chile rozjitřená politická a sociální situace Zemi tížila především vysoká inflace 80% v roce 1955 Demonstrace a stávky byly na pořadu dne Vládě prezidenta Alessandriho v úřadě 1958–1964 syna Artura Alessandriho se podařilo dostat inflaci pod kontrolu Nicméně na programu dne byla otázka agrární reformy která by nově přerozdělila půdu ve prospěch většího počtu obyvatelstva umožnila její efektivní využití pomohla vyřešit problém chudoby a zastavila prohlubující se závislost Chile na dovozu potravin ze zahraničí Reformě oponovali především velcí vlastníci půdy latifundisté Zákon z roku 1962 proto rozdělil jen část zemědělské půdy těm rolníkům kteří na ní pracovali Alessandri se také musel vypořádat s následky Velkého chilského zemětřesení které roku 1960 zasáhlo jih země a je dosud nejsilnějším registrovaným zemětřesením vůbec Křesťanský demokrat Eduardo Frei Montalva v úřadě 1964–1970 se pod heslem Všechno se musí změnit zaměřil na zlepšování platů ve veřejné sféře i na řešení problémů v chudinských čtvrtích Vláda investovala do bydlení vzdělání hygieny zdravotnictví a potírání negramotnosti Frei se také odhodlal k pokračování v pozemkové reformě V roce 1967 byla státem vyvlastněna opuštěná nebo špatně obdělávaná půda včetně zavlažovaných pozemků nad 80 hektarů přičemž stát vyplatil bývalým vlastníkům odškodné Allendeho Chile a nástup vojenské junty 1970–1973 V roce 1970 byl do prezidentského úřadu zvolen socialista Salvador Allende Gossens v úřadě 1970–1973 s programem v rámci něhož chtěl nový prezident zavést v Chile nenásilně socialismus Jeho zvolení do úřadu vyvolalo obavy mezi podnikateli latifundisty mezi některými rolníky a také v USA obávajících se další socialistické revoluce na západní hemisféře Allendeho vláda začala realizovat hospodářský program který byl založen na znárodňování nerostného bohatství a dolů řady dalších podniků zvyšování platů zmrazení cen základních potravin a nebo na dalším přerozdělování půdy v rámci pozemkové reformy Tato hospodářská politika se ukázala i přes počáteční dobré výsledky jako neúspěšná Z Chile unikal kapitál a devizové rezervy vláda vydávala nekryté emise bankovek země nebyla schopna sama vyprodukovat dostatek konzumního zboží byla stále závislejší na dovozu a potýkala se s nedostatkem zboží Jako problém se ukázal rovněž nedostatek domácích specialistů který by například v případě důlního průmyslu jež byl po desetiletí vlastněn především americkými a britskými firmami udržel efektivitu těžby a zaručoval zisky Chilská společnost se značně polarizovala Levicoví radikálové se uchylovali k teroristickým útokům a násilí Prezident Allende ztrácel podporu i v rámci své strany a v parlamentu v některých případech se uchyloval k neústavním krokům Zemi vysilovaly četné stávky pouliční násilí a teroristické útoky Dne 11 září 1973 byl v Chile proveden vojenský puč pod vedením generála Augusta Pinocheta a generálů G Leigha J Toribio Merina a C Mendozy který v zemi s podporou USA zavedl režim politického autoritářství a ekonomiky volného trhu Vláda vojenské junty 1973–1989 Chilská vojenská junta si při převratu počínala s neobvyklou brutalitou Počet mrtvých se pohybuje v odhadech mezi 3000 až 30 000 – přesné číslo není známo Během prvních šesti měsíců se ve vězení ocitlo kolem 80 000 lidí Hlavní oporou nového režimu se stala DINA koordinační centrála tajných služeb zodpovědná přímo Augustovi Pinochetovi V zemi byla zakázána politická opozice Během roku 1974 Augusto Pinochet koncentroval veškerou politickou moc ve svých rukou a stal se prezidentem republiky vrchním velitelem pozemního vojska a Nejvyšší hlavou národa Od roku 1975 začal Pinochetův režim ekonomickou politickou a sociální transformaci Chile podle principů navržených neoliberální chicagskou školou Šoková terapie kterou Chile naordinovala spočívala ve škrtech vládních výdajů snižovaní fiskálního deficitu a rozsáhlé privatizaci Její výsledky nebyly jednoznačné Na jedné straně došlo ke snížení inflace přílivu zahraničních investic do Chile či růstu vývozních možností ale na druhé straně k růstu nezaměstnanosti sociálních nerovností a zhoršování sociální situace a chudoby Po nástupu Pinocheta došlo ke dvěma výrazným ekonomickým propadům a stabilní růst je záležitostí teprve 80 let Ve druhé polovině 80 let 20 století se Pinochetův režim musel potýkat s rostoucím občanským odporem Zároveň v Chile docházelo k politickému uvolňování které dalo politický prostor demokratické opozici V roce 1988 se konalo referendum o setrvání Augusta Pinocheta ve funkci prezidenta při němž 546 % Chilanů hlasovalo proti a 43 % pro což vedlo k odstoupení Pinocheta jako kandidáta Prezidentem byl v prosinci roku 1989 zvolen křesťanský demokrat Patricio Aylwin Azócar Chile od roku 1990 První demokratická vláda Patricia Aylwina v úřadě 1990–1994 měla před sebou náročný úkol zachovat politický konsensus včetně vyvážených vztahů mezi civilní vládou a armádou udržet hospodářský růst ale pokusit se řešit sociální problémy zanechané minulým režimem a konečně adresovat palčivou otázku potlačování lidských práv za Pinochetova režimu V oblasti ekonomiky vláda navázala na předchozí vývoj s tím že kladla důraz na růst s rovností a provedla některé korekce neoliberálního modelu V otázce vyrovnání se s nedávnou minulostí nebyla úspěšná Dohoda o přechodu k demokracii z roku 1989 uznávala legitimitu pinochetovské ústavy a institucí což dávalo poměrně malý prostor pro vyrovnání s minulostí Mimo to si generál Pinochet do roku 1998 podržel post velitele pozemních vojsk Komise pravdy a usmíření 1991 zdokumentovala více než 2 000 případů zabitých a kritizovala například soudnictví za jeho spolupráci s režimem V letech 1998–2006 byl generál Pinochet opakovaně obviněn a držen v domácím vězení v souvislosti s různými zločiny junty ale do jeho smrti 2006 nebyla vina prokázána Minulost zůstává dodnes bolestivým tématem chilské společnosti Aylwinovým nástupcem byl zvolen další křesťanský demokrat Eduardo Frei Ruiz-Tagle v úřadě 1994–2000 jehož vláda provedla ústavní reformu a mezi jiným snažila se směřovat přebytky chilského rozpočtu do oblasti zdravotnictví a školství V letech 2000 až 2010 nastoupili prezidenti ze socialistické strany Ricardo Lagos Escobar v úřadě 2000–2006 a jako první žena ve funkci Michelle Bachelet Jeria v úřadě 2006–2010 Lagosova vláda prosadila vedle sociálních reforem reformy zdravotnictví systému také k reformu pinochetovské ústavy Od roku 2010 je prezidentem Sebastian Piñera Echenique jako první středopravý prezident po 52 letech Nová administrativa se musela v prvním roce potýkat s následky zemětřesení v Chile a se situací kolem 33 horníků uvězněných v dole Geografie Chilský stát se rozkládá v jihozápadní části Jižní Ameriky Většinu jeho hranic tvoří pacifické pobřeží na západě a vysoké hřebeny And na východě Profil chilského území je unikátní zejména v porovnání jeho délky od severu k jihu která měří 4 329 kilometrů se šířkou dosahující od západu na východ v průměru 144 kilometrů Součástí Chile je rovněž Velikonoční ostrov zvaný v tamějším domorodém jazyce Rapa Nui Celková rozloha je 756 626 km² Země sousedí s Peru a Bolívií na severu na východě pak s Argentinou Chilská vláda si rovněž nárokuje část antarktického území tzv Chilské antarktické území Povrch Chile je velmi rozmanitý a členitý Od severu na jih probíhají zemí čtyři pásma – pás And na východě Pobřežní pohoří na západě mezi nimi vklíněná nížina a úzký pás pobřeží mezi východním pohořím a Tichým oceánem Andské pohoří tvoří téměř celou hranici s Argentinou V severních částech Chile dosahují Andy až 6500 metrů nad mořem Zhruba od 34°30' jižní šířky se vyskytuje v andském pásu množství vyhaslých i činných sopek Za 42° jižní šířky se Andy směrem do Patagonie postupně snižují Od údolí řeky Aconcaguy začíná Centrální údolí nejúrodnější oblast Chile s mírným podnebím Velkou část tohoto území tvoří souostroví Ohňová země Co se týče pobřeží na západě převažují zde strmé útesy takže Chile má k dispozici jen málo dobrých přirozených přístavů K pěstování plodin se využívá přibližně 405 % půdy Rozsáhlá deforestace a důlní aktivity způsobují úbytek přirozených zdrojů Další velký problém představuje znečištění ovzduší z průmyslových podniků a vozidel Rovněž nedostatečná kanalizace vede k znečištění vodních zdrojů Na druhou stranu se chilská vláda zavázala významně snížit do roku 2020 produkci skleníkových plynů O ochranu přírodního bohatství země se stará státní organizace Conaf národní parky a rezervace pod její správou dnes představují téměř 20 % chilského území Určité nebezpečí souvisí s tektonickou aktivitou v chilské oblasti Vedle více jak tří tuctů aktivních sopek bylo během 20 století zaznamenáno na 30 000 zemětřesení z toho více jak 50 způsobilo vážné škody Poslední rozsáhlé zemětřesení zasáhlo Chile v únoru 2010 Vzhledem ke geografickému profilu Chile jsou jeho řeky většinou velmi krátké a jejich charakter značně závisí na podnebném pásu v němž se nacházejí Na severu jsou zásobeny letními dešti z plošiny Antiplano jejich průtok je ale tak malý že se většinou vsáknou do půdy nebo vypaří V oblasti Patagonie a Ohňové země se o dostatečný tok starají časté intenzivní deště a sněhové bouře Velká část chilských řek není splavná ale jsou hojně užívané pro stavbu vodních elektráren Fauna a flora Jedním z nejběžnějších chilských zvířat jsou lamy a alpaky což je dáno zejména faktem že v dobách před kolonizací představovaly jediné zástupce domestikovaných býložravců v oblasti Vegetace Chile odráží klimatickou různorodost země Na severu v pouštních oblastech se nachází jen velice málo porostů většinou zde rostou endemické chilské kaktusy a odolnější druhy křovin roste zde však rovněž například ostnatý strom tamarugo Při pobřeží rostou trávy a kapradiny vyskytují se zde také bukové lesíky a původní druh chilských palem které ale v současné době již vymírají Ve střední oblasti se pěstuje velké množství kulturních plodin často k vidění jsou zde ovocné háje a vinice Vzhledem k vhodným půdním podmínkám se v této oblasti pěstují i obilniny Na jih od řeky Bio-Bío se rozkládají husté smíšené lesy kde rostou jak opadavé tak stálezelené stromy například araukárie V oblasti jezer hojně roste alerce z čeledi cypřišovitých V jižní Patagonii převládá tundra Podnebí Chilské podnebí je vzhledem k různým podnebným pásům velice různorodé Poušť Atacama ležící na severu je považováno za jedno z nejsušších míst planety Vlivem jevu zvaného El Niño však i v pouštních oblastech dochází k ničivým přívalovým dešťům Vláda a politika Chile je prezidentská republika Prezident který je hlavní představitel exekutivní moci má rozsáhlé pravomoci a je zároveň i hlavou státu Na rozdíl od prezidenta který sídlí v Santiagu zasedá zákonodárný sbor ve Valparaísu Základ soudního systému tvoří nejvyšší soud se 17 členy jmenovanými doživotně a 17 odvolacích soudů Soudci a prokurátoři nejvyššího soudu jsou jmenováni prezidentem ze seznamu nominovaných který hlavě státu předkládá nejvyšší soud V zemi platí ústava přijatá roku 1981 tedy ještě za Pinochetova režimu ovšem opakovaně upravovaná Na politické scéně dominují dvě velké koalice spíše levicová Koalice stran za demokracii a středopravicová Koalice za změnu V posledních prezidentských volbách konaných v prosinci 2009 a lednu 2010 vyhrál kandidát Koalice za změnu Sebastián Piñera který poté utvořil vládu sestávající především z technokratů K oficiálnímu započetí nového vládního období došlo 11 března 2010 Dle organizace Freedom House proběhly volby svobodně a spravedlivě V zemi jsou dodržována práva na svobodu shromažďování slova i náboženského vyznání není omezována ani akademická svoboda Přestože v tisku dominují dvě větší k pravici se přichylující společnosti v případě televizního vysílání je zastoupena široká škála názorů Není omezen ani internet Vláda vydala několik zákonů na ochranu pracovníků i odborů přesto stále dochází k protiodborovým praktikám ze stran soukromých zaměstnavatelů Chile má silný potenciál pro boj s kriminalitou a korupcí dochází však k zneužívání moci a porušování lidských práv ze strany Karabiníků Administrativní systém Území Chile je rozděleno do 15 administrativních celků zvaných Regiones regiony Hlavním městem je Santiago de Chile čítající kolem 6 milionů obyvatel které je zároveň centrem metropolitního regionu Santiago Pořadí regionů je následující I Tarapacá II Antofagasta III Atacama IV Coquimbo V Valparaíso Región Metropolitana de Santiago metropolitní region Santiago VI Libertador General Bernardo O`Higgins VII Maule VIII Bío-Bío IX La Araucanía X Los Lagos XI Aysén del General Carlos Ibáńez del Campo XII Magallanes y la Antartica Chilena XIV De los Ríos a XV Arica y Parinacota Zahraniční vztahy Poté co byl v zemi obnoven demokratický režim se Chile aktivněji zapojilo do mezinárodního dění Velká otevřenost a zapojení do globální ekonomiky zvyšuje zájem chilské diplomacie na globálních hospodářských problémech jakkoliv nemá v rámci mezinárodní komunity tak silný vliv bylo Chile předsedou skupiny Rio sdružující státy Latinské Ameriky a Karibské oblasti Chile je členským státem Pacifické aliance a je též přidruženým členem Mercosuru a působí v mnoha organizacích OSN K roku 2011 sloužili příslušníci chilských mírových jednotek v mírových misích na Haiti a Kypru Od vítězství v druhé tichomořské válce proti Peru a Bolívii v letech 1879 až 1883 nevedlo Chile s žádným ze svých sousedů ozbrojený konflikt Určité problémy spjaté mimo jiné s tehdejším záborem peruánského a bolívijského území ale přetrvávají dodnes S Evropskou unií má chilský stát vedle několika dalších smluv podepsanou rámcovou asociační dohodu Vztahy s Českem a Československem První oficiální vztahy mezi Chilem a Československem byly navázány na úrovni konzulárních úřadů V roce 1921 vznikl v Praze chilský konzulát v Santiagu byl český otevřen o čtyři roky později Po Mnichovské dohodě byly vztahy mezi oběma zeměmi přerušeny obnovily se až roku 1943 Následující období vztahů mezi československou komunistickou vládou a většinou protikomunisticky orientovanými chilskými kabinety nebyly příliš intenzivní Vývoj se změnil za prezidenta Allendeho kdy se Chile stalo nejvýznamnějším partnerem Československa v Latinské Americe S chilskými vládami byla podepsána řada smluv z nichž nejvýznamnější představují dohoda o ochraně investic dohoda o spolupráci v oblasti veterinární a dohoda o sociálním zabezpečení Stále se projednává dohoda o zamezení dvojímu zdanění Další dohody jsou zahrnuty v rámci jednotné obchodní politiky Evropské unie jejíž je Česko součástí I do Chile podobně jako do dalších amerických zemí se vydali někteří Češi kolonizovat zdejší území ve srovnání s Argentinou či Brazílií ale jejich komunity nebyly příliš velké Mnoho lidí s českými kořeny je činných v kulturním politickém i ekonomickém životě země Demografie Roku 2011 mělo Chile podle odhadů 17 248 450 obyvatel Roční přirozený přírůstek za rok 2008 činil 1 % úhrnná plodnost dosahovala v roce 2011 přibližně 188 narozeného dítěte na jednu ženu Celkem 93 % obyvatelstva má evropské předky 5 % indiánské a 2 % především židovské či palestinské Chilská společnost je silně urbanizovaná v roce 2010 žilo ve městech 89 % populace V průměru stoupá podíl městského obyvatelstva ročně o 11 % Úředním jazykem je místní dialekt španělštiny v určitých oblastech se mluví původními domorodými jazyky Z cizích jazyků se hojně užívá angličtina francouzština a italština Od 60 let 20 století se výrazně prodloužila střední délka života Zatímco před více než padesáti lety dosahovala 57 let na počátku 21 století se již díky zlepšujícímu se zdravotnictví a modernizaci životního stylu převážně městské populace dožívají Chilané v průměru o 20 let více Za rok 2008 bylo z celkové populace 223 % mladších 15 let téměř 681 % obyvatelstva 65 let a hranici 65 roku překročilo zatím cca 96 % obyvatelstva Ačkoliv země nemá takové problémy s infekcemi nemocí jako je například AIDS způsobená virem HIV rozšířená je naopak obezita kterou trpí téměř 22 % Chilanů Přístup k čisté pitné vodě má 96 % obyvatelstva v oblasti lékařské péče připadá na 1000 obyvatel 109 doktora Vláda vydává na zdravotnictví 82 % HDP Příslušníci domorodých kmenů čelí v zemi v mnoha ohledech diskriminaci Podle zprávy o lidských právech vydaných roku 2008 Univerzitou Diega Portalese je stále třeba řešit problémy práv žen které jsou často spolu s dětmi oběťmi násilí V zemi přetrvávají rovněž velké sociální rozdíly – zhruba 24 % chilské populace žije za méně než 2 dolary na den nejchudších 10 % obyvatel se podílí na příjmech chilské ekonomiky 1 % naopak 10 % nejbohatších 41 % Náboženství Chile je sekulární stát V zemi má silný vliv katolická církev k níž se hlásí 75–76 % populace V zemi neprobíhají žádné náboženské rozpory i když silně dominantní vliv katolíků se staví do cesty některým rozhodnutím sekulárních vlád Ekonomika Chilská ekonomika je jednou z nejúspěšnějších v Jižní Americe a omezuje se pouze na roli regulátora Jen menší množství podniků například měděný těžební gigant Codelco či Banco Estado je ve vlastnictví státu V roce 2010 dosahovala inflace hodnoty 3 % Následky nedávného zemětřesení a zejména výdaje na rekonstrukci vláda zvládá bez nutnosti přílišného zadlužení vyšší státní výdaje do jisté míry kryjí vysoké zisky z vývozu mědi Problémem pro chilskou ekonomiku zůstává menší produktivita práce což se vláda snaží řešit pomocí reforem zaměřených na vzdělání a modernizaci dále úpravami pracovního zákonodárství a omezením byrokracie Významnou součástí chilské ekonomiky je těžba nerostů jimž dominuje zejména měď Z 10 největších měděných dolů na světě je 5 v Chile a celkem se chilské hornictví podílí na světové produkci mědi 34 % Jistá závislost chilské ekonomiky na měnících se cenách mědi může být do budoucna překážkou doposud velmi úspěšného ekonomického vývoje Právě v případě těžby mědi si stát zachovává významné postavení a ačkoliv v tomto oboru působí i privátní sektor velká část chilských měděných dolů je stále pod správou státního podniku Codelco Ve velkém množství se vedle nerostů těží dřevo především z hustých lesů na jih od řeky Bío-Bío případně i z centrálních oblastí Mezi těžené druhy patří například coigue dub rauli ulmo tepa a blahočet chilský Export představuje více než čtvrtinu celkového HDP země papír a dřevní buničina rovněž také chemikálie a víno Zemědělství V produkci zemědělských výrobků je Chile prakticky samostatné Jejich dostatek umožňuje tyto produkty i vyvážet a to ve velkém množství – zemědělství se podílí na exportním potenciálu Chile 21 % Pěstují se obilniny kukuřice luštěniny brambory významný podíl má také vinná réva z dalších druhů ovoce rostou v Chile kiwi jablka hrušky broskve třešně či avokádo Běžné je i pěstování cukrové třtiny pro cukrovarnictví a slunečnic pro výrobu kuchyňského oleje Jako orná půda se využívá zhruba 262 % chilského povrchu Chová se skot ovce prasata i drůbež velmi rozšířený je rybolov zejména lososů sardinek makrel hejků a ančoviček Chile je jedním z nejvýznamnějších dodavatelů ryb v Latinské Americe i v rámci celého světa Loví se také mořští korýši a měkkýši Přes dobré klimatické podmínky je zemědělství stále jedním z nejméně výkonných sektorů chilské ekonomiky což je způsobeno přetrvávajícími překonanými systémy držby půdy neobratným spravováním zemědělských podniků a nevhodnou cenovou politikou Zejména v chovu domácích zvířat jako skot prasata či drůbež se nepoužívají vhodné technologie a efektivně se nevyužívá ani šlechtění Na druhou stranu v tomto odvětví dochází přece jen k pomalé expanzi Průmysl Přestože odstranění celních bariér vedlo k úpadku některých druhů průmyslu naopak jiné jeho části se prokázaly jako konkurenceschopné a přilákaly do země zahraniční investory s jejichž pomocí dochází k zavádění moderních technologií do průmyslové výroby Průmyslové podniky jsou koncentrovány do oblasti velkých městských aglomerací především Santiaga Valparaísa a Concepciónu Zejména těžký průmysl je situovaný do přístavu San Vicente poblíž jedné z nich Concepciónu – jsou zde podniky na zpracování železa a oceli rovněž ale i petrochemické závody Naproti tomu lehký průmysl v ostatních oblastech se specializuje především na domácí spotřebiče chemické výrobky potraviny textil oblečení a stavební materiály Rozvíjí se stavebnictví zejména díky ekonomickému rozmachu a rostoucím příjmům obyvatelstva Služby Odvětví služeb představuje nejrychleji expandující část chilské ekonomiky Jeho nejvýznamnější součástí je obchod hotelnictví a pohostinství Oblíbenou letní destinací je Viña del Mar ležící ve středním Chile při pobřeží Tichého oceánu rovněž jsou hojně navštěvovaná ledovcová jezera v regionu Los Lagos Infrastruktura Doprava Rozvoj dopravy byl po dlouhou dobu limitován geografickým profilem země Do rozmachu automobilismu byla obvyklým typem transportu zejména námořní plavba V zemi bylo k roku 2010 přes 80 000 kilometrů silnic z nichž pouze více jak 15 000 km má asfaltový nebo betonový povrch z toho 2 200 km připadá na dálnice Do budoucna se předpokládají rozsáhlé investice i do modernizace této části dopravní sítě Nejvýznamnějším projektem je přestavba 1 200 km trati mezi Santiagem a městem Puerto Montt Chilskou obchodní flotilu tvoří celkem 48 plavidel Energetika Určitým problémem zůstává pro Chile spotřeba ropy uhlí zemního plynu a spolu s tím související výroba energie Přestože se v oblasti Magallanes určité množství ropy těží vystačí tyto zdroje jen zhruba na polovinu chilské roční spotřeby zbytek se tak musí dovážet Rovněž zásoby uhlí jsou prakticky vyčerpány Značnou část plynu dodává země z Argentiny Tuto závislost se snaží vynahradit výstavbou terminálů na opětovné zplynění zemního plynu Protože Chile nemá na svém území žádné jaderné elektrárny existuje velká snaha o využití hydroenergie výstavbě vodních elektráren se však silně brání ekologové i původní indiánští obyvatelé Roku 2010 se vodní elektrárny podílely na výrobě elektřiny 38 % zbylou část obstarávaly elektrárny tepelné V daném období představovaly obnovitelné zdroje malou část produkce do roku 2024 se však počítá s postupným zvýšením podílu tohoto sektoru na 20 % Zkoumá se i možnost využití jaderné energie vzhledem k častým zemětřesením se tato alternativa nicméně nesetkává v zemi s výraznou podporou Telekomunikace Chilská vláda se v oblasti telekomunikací důsledně zasadila o odstranění monopolů a privatizaci trhu Od počátku 21 století se tato oblast dynamicky rozvíjí a její vybavení představuje jedno z nejmodernějších v Jižní Americe Vedoucí firmou je v oblasti pevných linek CTC Telefónica dceřiná společnost Telefónica de Espaňa U mobilních telefonů jsou třemi nejvýznamnějšími společnostmi Movistar Telefónica Entel PCS a Claro Televizní vysílání zajišťují dvě velké společnosti VTR a DirectTV Obě nabízejí svým zákazníkům přes 70 různých kanálů Kromě televize zde působí i na 250 radiových stanic Celkem bylo k roku 2010 v Chile 3 458 000 pevných linek a 19 852 000 mobilních telefonů Podle údajů z roku 2009 užívá internet přes 7 milionů Chilanů Kultura Chilská kultura odráží historický vývoj země Mísí se v ní jednak vlivy kultur původních obyvatel hispánské vlivy kolonizátora a konečně vlivy kultury imigrantů kteří do Chile přicházeli především během 19 a 20 století Chilská literatura psaná ve španělštině má své začátky ke konci 16 století kdy Alonso de Ercilla napsal básnický epos popisující dobývání Chile V následujících staletích byla chilská literatura eklektická inspirovaná evropskými vzory Ve 20 století zvláště vyniklo dílo básnířky Gabriely Mistral 1889–1957 za které byla oceněna v roce 1945 Nobelovou cenou za literaturu a také dílo básníka Pabla Nerudy 1903–1973 jenž se dočkal stejného ocenění v roce 1971 V současné době patří mezi světově proslulé autory například Isabel Allende Chilská hudba má bohatou folklórní tvorbu mísící hispánské prvky s hudbou místního obyvatelstva Mapučů Mapucho Kečuů Quechua a Ajmarů Aymara Nejznámějším chilským skladatelem vážné hudby byl Pedro Humberto Allende 1885–1957 který čerpal inspiraci z chilského folklóru Architektura v Chile byla od počátku koloniálního období pod vlivem evropských a hispanoamerických vzorů Vzhledem ke své poloze na okraji španělské říše neustálému nebezpečí ze strany nepřátelských Mapučů na jihu a především přírodním katastrofám povodně a zemětřesení se četné koloniální stavby nezachovaly Například metropolitní katedrála v Santiago de Chile postavená mezi roky 1566 až 1600 byla zničena zemětřesením a nahradila ji stavba z let 1748–1800 Dnešní prezidentský palác La Moneda Mincovna byl navržen a postaven v letech 1788–1799 Italem Joaquinem Toescou v klasicistním stylu Santiago de Chile dnes vedle rozsáhlé moderní výstavby tvoří především eklektické stavby z 19 a počátku 20 století například Městské divadlo Národní knihovna nebo bývalá budova Kongresu K architektonicky významným patří vedle Santiaga také Valparaíso proslavené viktoriánským stylem který do Chile přinesli zdejší imigranti z Britských ostrovů Historická čtvrť přístavu ve Valparaísu je zařazena do seznamu Světového dědictví UNESCO Chilská kuchyně ukazuje na celou řadu kulturních vlivů Jejím základem je španělská kuchyně která se ale přizpůsobila místním podmínkám a plodinám stejně jako se promísila s kuchyněmi místního domorodého obyvatelstva a vesměs evropských imigrantů Typickými plodinami užívanými v chilské kuchyni jsou vedle brambor a kukuřice také merlík čilský čerimola z Evropy dovezené olivy lukuma a další Vzhledem k poloze na pobřeží tvoří ryby a mořské plody významnou součást chilské stravy Chilská kuchyně se liší podle regionů Z některých jídel lze zmínit například chilskou cazuelu Jde o například kuřecí nebo hovězí maso dušené v hrnci společně s různými druhy zeleniny bramborami a kořením Kuchyni původního obyvatelstva reprezentují například humitas připravované v Chile z kukuřičných listů plněných kukuřicí bazalkou máslem nebo tukem někdy také s chilli papričkami a dalším kořením Na jihu Chile je populární asado – různé druhy grilovaného masa a uzenin například chorizo nebo morcillas druh klobásy z krevní tučnice Mezi nápoji je populární víno jehož je Chile významným producentem nebo místní nápoj z fermentovaných jablek nebo hroznů chica Vzdělání a věda Chilský školní systém vychází z původních vzdělávacích systémů Francie a Německa a v rámci Latinské Ameriky má vysokou prestiž Základní škola je povinná a trvá 8 let V rámci dalšího studia je možnost navštěvovat odborná učiliště a další druhy středních škol Rovněž je k dispozici rozsáhlá síť institucí zajišťujících vysokoškolské vzdělávání mezi jinými zejména Chilská univerzita založená v roce 1738 Kromě státních škol jsou v Chile hojně k dispozici i školy soukromé vedené nejen soukromými vlastníky ale v některých případech i náboženskými kongregacemi či etnickými skupinami například Němci Italy Francouzi či Židy Dle sčítání lidu z roku 2002 bylo celkem 956 % Chilanů gramotných bez větších rozdílů mezi ženami a muži Zodpovědnost za vedení chilského výzkumu spočívá na Národní komisi pro vědecký a technologický výzkum CONICIT Dalšími významnými institucemi jsou Chilská akademie věd a Chilská akademie medicíny obě založené v roce 1964 Existuje rovněž řada dalších pracovišť specializujících se na různé obory výzkumu Obrana a bezpečnost Chilské ozbrojené síly sestávají ze tří částí pozemní armády námořnictva a letectva Vojenská služba je dobrovolná a mohou do ní vstupovat muži i ženy ve věku od 18 do 45 let Vláda si ovšem ponechává právo k vyhlášení povinných náborů Armáda měla v roce 2011 celkem 36 250 mužů prošla důkladnou modernizací a dnes představuje jednu z nejprofesionálnějších a technologicky nejvyspělejších Latinské Ameriky Chilské námořnictvo je tradičně nejslabší ze tří jihoamerických regionálních námořních mocností po Brazílii a Argentině Hlavní sílu námořnictva tvoří 15 hladinových lodí – z toho osm fregat s domovským přístavem ve Valparaísu a sedm raketových hlídkových člunů Provozuje též čtyři ponorky Námořní síly dále disponují několika desítkami letadel určených pro zásobování a průzkum a vrtulníky operující z palub lodí či provádějící pátrací a záchranné mise Letectvo zaměstnává dohromady 12 500 lidí a v arzenálu má několik typů letounů F–16 celkem 46 strojů Původně byli součástí armády i Karabiníci ti jsou však od února 2011 podřízeni ministerstvu vnitra a to spolu s kriminální policií a vězeňskou službou Postupnými reformami se odstraňuje dříve silný vliv ozbrojených složek v zemi Vojenské síly jsou nyní podřízené ministerstvu obrany a prezidentovi který může od provedení reforem v letech 2005–2006 odvolávat vedoucí armádní představitele Na počátku roku 2010 byl rovněž zrušen zákon podle něhož měla státní těžební společnost Codelco přenechávat 10 % svých zisků armádě Téhož roku došlo k restrukturalizaci ministerstva obrany i vojenského generálního štábu Velké problémy přetrvávají zejména ve vězeňském systému Zpráva o lidských právech vydaná Univerzitou Diega Portalese udává že věznice trpí přelidněním nedostatkem odpovídající zdravotní péče Rovněž zde dochází často k úmrtím mučení korupci zneužívání moci a obecně je systém charakterizován netransparentností a nedostatkem kontroly vedení vězeňských zařízení Taktéž programy na rehabilitaci jsou naprosto neúčinné Odkazy Poznámky Reference < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < references> Literatura Související články Hispanoamerika Externí odkazy Delfínovití Delphinidae jsou čeleď řádu kytovců třídy savců Jsou příbuzní s velrybami a sviňuchovitými Většina druhů této čeledi se vyskytuje na otevřeném moři na rozdíl od delfínovcovitých I když několik druhů například orcela tuponosá se zdržuje u pobřeží či v říčních tocích Jednotlivé druhy měří od 12 metrů k 7 metrům a váží od 40 kg po 45 tuny Většina druhů však váží 50 až 200 kg Vyskytují se celosvětově nejčastěji v mělkých mořích Všechny druhy se řadí mezi masožravce Delfíni plavou rychlostí asi 26 km h ale byla už naměřena i rychlost 64 km h< ref> Taxonomie Čeleď delfínovití Delphinidae Rod Steno delfín drsnozubý Steno bradanensis Rod Sousa delfín kamerunský Sousa teuszii delfín indočínský Sousa chinensis Rod Sotalia delfín brazilský Sotalia fluviatilis Rod Lagenodelphis plískavice saravacká Lagenodelphis hosei Rod Lagenorhynchus plískavice běloboká Lagenorhynchus acutus plískavice bělonosá Lagenorhynchus albirostris plískavice falklandská Lagenorhynchus thicolea plískavice plochočelá Lagenorhynchus obliquidens plískavice tmavá Lagenorhynchus obscurus plískavice pestrá Lagenorhynchus cruciger plískavice jižní Lagenorhynchus australis Rod Stenella delfín pruhovaný Stenella coeruleoalba delfín pobřežní Stenella attenuata delfín Grayův Stenella clymene delfín dlouholebý Stenella longirostris delfín kapverdský Stenella frontalis Rod Delphinus delfín obecný Delphinus delphis Rod Tursiops delfín skákavý Tursiops truncatus Rod Lissodelphis delfínec velrybovitý Lissodelphis borealis delfínec Peronův Lissodelphis peronii Rod Cephalorhynchus plískavice strakatá Cephalorhynchus commersonii plískavice kapská Cephalorhynchus heavisidii plískavice chilská Cephalorhynchus eutropia plískavice novozélandská Cephalorhynchus hectori Rod Orcaella orcela tuponosá Orcaella brevirostris orcela Heinsohnova orcela tupoploutvá Orcaella heinsohni Rod Grampus plískavice šedá Grampus griseus Rod Peponocephala elektra tmavá Peponocephala electra Rod Feresa fereza malá Feresa attenuata Rod Pseudorca kosatka černá Pseudorca crassidens Rod Orcinus kosatka dravá Orcinus orca Rod Globicephala kulohlavec černý Globicephala melas kulohlavec Sieboldův Globicephala macrorhynchus Odkazy Reference Externí odkazy Den vítězství Děň Pobedy je státní svátek slavený v Rusku a některých dalších zemích Byl poprvé stanoven nejvyšším velitelem Rudé armády Josifem Vissarionovičem Stalinem na 9 květen 1945 na počest ukončení druhé světové války 8 května Po nástupu komunismu v střední a východní Evropě byl oslavován a byl stanoven státním svátkem Jsou po něm pojmenovány mnohé ulice a sídliště např ul 9 května Akt bezpodmínečné kapitulace německých vojsk do rukou západních spojenců byl původně podepsán 7 května 1945 v Remeši Během podpisu aktu nebyli přítomni oficiální sovětští představitelé Německá vojska navíc pokračovala v bojích proti sovětským jednotkám SSSR proto trval na opětovném opakování aktu v Berlíně Německé velení podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci do rukou všech spojenců včetně SSSR krátce před půlnocí 8 května 1945 V té době byl na území hlavního města SSSR v Moskvě již jiný den 9 květen Tato skutečnost je příčinou rozdílného data oslav konce války V minulosti byl svátek slaven v Sovětském svazu a východním bloku dnes se slaví ve většině postsovětských republik Polsku a Izraeli Baltské státy stejně jako Česko posunuly datum zpět na 8 května Související články Den vítězství Devatero v egyptštině pesedžet Číslo 9 zde má symbolický význam počet tří vyjařoval v egyptštině plurál jeho znásobení sebou samým proto představuje plurál plurálů – nejúplnější počet V tomto smyslu byla podle vzoru z Iunu později vytvářena obdobná Devatera jako vyjádření dokonalé úplnosti i v jiných náboženských centrech například v Mennoferu Ptahovo Devatero ve Vesetu Amonovo o patnácti členech v Abydu o sedmi nebo jedenácti členech Pro odlišení od těchto druhotně vytvořených skupin bylo Devatero z Iunu někdy označováno jako Velké Devatero Struktura Devatera Vlastní struktura devatera ačkoliv použití slova struktura může být sporné je plně odvozena od Iunské kosmologie a mýtu o vzniku světa Podle tohoto mýtu z pravodstva Nun povstal sluneční bůh Atum který pak sám ze sebe stvořil bohyni Tefnut a boha Šu Ti spolu zplodili potomky boha Geba a bohyni Nut Tato pětice bohů tvoří samotný svět neboť Šu a Tefnut jsou bohy suchého a vlhkého vzduchu někdy uváděno jako bůh vzduchu a bohyně ranní rosy Geb představuje zemi a Nut nebeskou klenbu Atum je pak Sluncem které vše osvětluje a přináší život Nut a Geb spolu taktéž zplodili potomky do jejich narození již zasáhl bůh Thovt který však součástí devatera není Jejich potomky byli Usírev řecky Osiris Sutech řecky Set Eset řecky Isis a Nebthet řecky Nefthys Tato čtveřice je zase úzce spjata s Usírevovským mýtem který se tímto stává součástí mytologie devatera Sohrn těchto bohů tedy dává číslo devět Krom těchto základních devíti božstev tvoří devatero ještě další bohové konkrétně se jedná o Hora který je symen Esety a Usíreva dále Anup řecky Anubis který je synem Nebthet a Usíreva Členové Devatera Atum první bůh bůh slunce stvořitel Tefnut bohyně vlhkého vzduchu resp ranní rosy Šu bůh suchého vzduchu resp vzduchu Nut bohyně nebe a ztělesnění nebeské klenby Geb bůh země Usírev vládce Černé země Kemet později vládce říše mrtvých Sutech vládce Červené země Dešret později bůh chaosu a hněvu Eset ochranná bohyně trůnu manželka Usíreva matka Hora a panovníka později též bohyně lásky Nebthet bohyně-dvojče Esety manželka Sutechova ale zamilovaná do Usíreva viz Anup Další členové Re bůh slunce v podobě Re-Atum stanul na vrcholu devatera a později s ním Atum splynul zcela Hor syn Usíreva a Esety Anup syn Usíreva a Nebthety Synové Horovi Vývoj Devatera Ačkoliv původním hlavním bohem města Iunu a tedy i nejvyšším bohem devatera byl Atum již ve staré říši se Iunu stalo zároveň centrem kultu jiného slunečního boha Rea V souvislosti s tímto a také i se vzestupem jeho kultu za slunečních králů 5 dynastie kdy se stal součástí královské titulatury frází Syn Reův došlo i k jeho spojení s Iunskou mytologií Došlo ke splynutí Rea a Atuma v božsto Re-Atum a později se Atum stal dokonce jenom jedním z Reových jmen Nejpozději během nové říše při značném vzestupu důležitosti Amonova kultu došlo i ke splynutí Rea s Amonem Vznikl Amon-Re někdy též Amonra Teto bůh označovaný jako král bohů byl zároveň Reem a tudíž i stvořitelem světa podle Iunské kosmologie a prostřednictvím Amon-Rea se jím stal i Amon V rámci Dolního království však byl stále jako nejvyšší představitel devatera Re a ve vlastním městě Iunu Atum ani neztratil svoji roli samostatného božstva Odkazy Reference Související články Mennoferská kosmologie Osmero Externí odkazy Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva Příčiny války bývají hledány v důsledcích Versailleské smlouvy která podle některých historiků prohloubila pocit ponížení v poražených státech zvláště v Německu a velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let Tato krize zásadním způsobem oslabila mnoho evropských států čímž umožnila vzestup nacismu pod vedením Adolfa Hitlera a jiných totalitárních režimů v celé Evropě Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1 září 1939 kdy nacistické Německo napadlo Polsko 17 září 1939 tedy šestnáct dní později zahájil Sovětský svaz SSSR invazi do Polska z východu Krátce poté se do konfliktu vložily Francie Velká Británie a státy Commonwealthu Za první předčasný útok druhé světové války v Evropě je považován tzv Jablunkovský incident V Asii je za počátek války považováno přepadení Číny Japonskem které začalo 7 července 1937 Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení tzv Pakt Ribbentrop-Molotov podepsanou 24 srpna 1939 avšak datovanou o jeden den dříve tedy 23 srpna 1939 Tímto paktem si tyto dva státy mimo jiných ustanovení rozdělily sféry vlivu V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států V dalším průběhu událostí byl však 22 června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci tzv Operace Barbarossa Spojené státy americké které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc vstoupily aktivně do války 7 prosince 1941 poté co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru Konec války v Evropě nastal 8 května 1945 kapitulací Německa Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2 září téhož roku Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo jež utrpělo obrovské ztráty Příkladem genocidy se stal holocaust kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů Dalším příkladem bylo systematické vyhlazování slovanského obyvatelstva na okupovaných územích východní fronty kde bylo na 8 milionů civilních obětí Většina civilních obětí podlehla nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé armády a masakrům nebo genocidě páchanými speciálními německými komandy Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský ekonomický průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů lze tak hovořit o vedení totální války Taktéž pohled na „civilizované metody válčení se v mnoha ohledech výrazně proměnil neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města posléze se k nim samy uchýlily V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci Sovětský svaz a Spojené státy americké Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve Východní Evropě poddané Sovětům Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe Příčiny a předehra k válce Příčiny konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války které se kromě řady menších zemí týkaly především třech velkých mocností Poražené Německo bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdát se významné části svého území smělo udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací Itálie jeden ze států stojících na straně vítězů obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k rozměrům předchozích ztrát současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy zajištěním stabilního míru V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů jež měla fungovat jako fórum na němž měly národy mírovým způsobem urovnávat svoje spory O pět let později byla sjednána smlouva z Locarna v níž byla poskytnuta záruka německo-francouzské hranici přičemž případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny arbitráží V roce 1928 byl uzavřen Briand-Kelloggův pakt který zakazoval vedení útočné války Mírové snahy však byly mařeny obnoveným izolacionismem Spojených států a obzvláště rozmachem různých totalitních režimů k čemuž výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství Ruská občanská válka vedla k vytvoření komunistického Sovětského svazu v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl zde k nastolení výbojného militaristického režimu Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko které ustavilo svým loutkovým státem Ekonomický rozvrat v Německu na počátku třicátých let měl za následek vzestup Adolfa Hitlera vůdce nacionálních socialistů NSDAP slibujícího Němcům zrušení versailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru na Východě Lebensraum 30 ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost čímž bylo urychleno obnovení německé armády Wehrmacht a rovněž bylo připojeno Sársko V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány která byla podporována Sovětským svazem a tzv mezinárodními brigádami Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv Osu Berlín-Řím O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví nazvané pakt proti Kominterně čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu čímž započala druhá čínsko-japonská válka Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír aby společně čelili cizím útočníkům I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12 března 1938 k tzv anšlusu Rakouska tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši proti čemuž Británie a Francie přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením nijak nezasáhly 12 září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci Toto vyvolalo v českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckou stranou Československá armáda sice tento puč potlačila ale od 19 září začaly proti Československu útočit jednotky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Německem Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v Londýně určeno jako datum kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s Německem< ref> Britský premiér Neville Chamberlain mezitím inicioval rozhovory jež vyvrcholily 29 září 1938 přijetím mnichovské dohody V ní bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet výměnou za Hitlerův příslib že nezabere žádné další československé území Důsledkem této dohody byl nucený odchod Čechů Židů a německých odpůrců Adolfa Hitlera do okleštěného Československa Chamberlain věřil že dosáhl „míru pro naši dobu Nicméně neuplynulo ani šest měsíců když 15 března 1939 obsadil Wehrmacht zbytek Československa jenž byl přeměněn v Protektorát Čechy a Morava Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost slovenský štát jenž se stal v čele s Jozefem Tisem německým satelitem Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhrůžkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov v němž se Německo a SSSR 23 srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě V tajném dodatku k této smlouvě si tyto dvě velmoci navíc jak se později ukázalo na krátkou dobu mezi sebou rozdělily Polsko a velkou část východní Evropy Průběh války Vzestup Osy Přepadení Polska Druhá světová válka začala 1 září 1939 německým a slovenským útokem proti Polsku< ref> Již v předchozích dnech provedli Němci několik fingovaných provokací jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníky Abwehru v polských uniformách které měly ospravedlnit jejich invazi Třebaže polská armáda nebyla početně o mnoho slabší než Wehrmacht svojí úrovní výzbroje a výstroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného soupeře Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásily po marném vypršení ultimáta 3 září Německu válku< ref> Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním města Wieluń Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení útočící z Pomořanska a ze Slezska polskou obrannou linii Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu v čemž jim těžkopádná polská pěchota nedokázala zabránit Západní novináři použili k popisu tohoto nového způsobu vedení boje termínu Blitzkrieg „blesková válka Mezi 8 až 10 září se Němci přiblížili ze severu a jihu k Varšavě avšak polské divize sevřené v Poznani západně od Varšavy podnikly rozhodný protiútok 17 září překročila sovětská Rudá armáda polské východní hranice< ref> a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostřeleckého a leteckého bombardování obležené polské hlavní město kapitulovalo V té době byla prakticky celá země v rukou Němců a Sovětů pouze izolované kapsy vytrvávaly v odporu jenž skončil do 6 října Po završení bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist západní území Polska byla začleněna do Říše zatímco východní Polsko se stalo součástí Sovětského svazu Střední Polsko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupovaný Němci Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu Probíhaly deportace na nucené práce a popravy polské inteligence a Židů Na tomto teroru se podílely především Himmlerovy Einsatzgruppen a jednotky SS-Totenkopfverbände Stejně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východní části Polska 22 000 polských důstojníků zajatých Rudou armádou bylo na Stalinův příkaz popraveno NKVD v tzv katyňském masakru Zimní válka Poté co po více než dvou měsících diplomatického nátlaku odmítlo Finsko sovětské požadavky na odstoupení území bylo 30 listopadu napadeno Rudou armádou Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rychlé a snadné vítězství avšak Sověti Finy hrubě podcenili Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedená maršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do března 1940 Rudá armáda jejíž velení bylo zdecimováno stalinskými čistkami přišla o 200 000 mužů zatímco finské ztráty činily 25 000 mužů Britové a Francouzi zvažovali vojenskou operaci na podporu Finska ovšem dříve než mohla být uskutečněna byla 13 března 1940 podepsána mírová smlouva podle níž muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie Německé poznatky z tohoto konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení že Rudá armáda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou V důsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941 zapojili do německého tažení proti SSSR aby se v tzv pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území I když byli Finové spojenci Německa zachránili si svoje židovské spoluobčany před holokaustem O židovské otázce se finská vláda odmítla s Němci vůbec bavit Obsazení Dánska a Norska Velitel německého válečného námořnictva Kriegsmarine vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky V polovině prosince Hitler projevil souhlas načež byl vypracován plán Unternehmen Weserübung podle něhož mělo být Norsko obsazeno po souběžném vylodění německých pozemních sil v osmi největších přístavech Plán zahrnoval také okupaci Dánska které mělo poskytnout letecké základny Svoji roli v Hitlerově rozhodnutí sehrála rovněž důležitost norského přístavu Narvik jenž sloužil jako překladiště při dovozu švédské železné rudy do Německa Této skutečnosti si byli dobře vědomi i Britové kteří chystali vlastní výsadek v Narviku odkud hodlali podpořit Finy v jejich boji proti Sovětům Po skončení Zimní války bylo ale od tohoto záměru upuštěno Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norských výsostných vod čímž však podnítili německý útok k němuž došlo 9 dubna 1940< ref> Dánsko se vzdalo bez boje během jediného dne Byla to jediná okupovaná země která si svoje židovské spoluobčany zachránila před nacistickým holokaustem Shromáždila je a v noci je tajně převedla do neutrálního Švédska Zato v Norsku narazili Němci na houževnatý odpor Většina vylodění proběhla úspěšně s výjimkou Osla které bylo dobyto teprve německými výsadkáři V Narviku se Němcům podařilo obsadit město i přístav záhy však byli obklíčeni takřka pětinásobnou přesilou Britů Francouzů a Norů podporovaných Královským námořnictvem Royal Navy V následné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceni město vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počátkem června ke stažení jejich oddílů z Norska Němci zde později instalovali loutkovou vládu pod vedením norského zrádce Vidkuna Quislinga Německý útok na západ Dva dny po vyhlášení války Německu podnikli Francouzi omezenou a spíše symbolickou ofenzívu do Sárska Následovalo klidné období na západní frontě označované jako Sitzkrieg „válka vsedě případně „podivná válka které kvůli nepříznivému podzimnímu počasí a neočekávaně vysokým německým ztrátám v Polsku pokračovalo až do jara následujícího roku Důvody francouzské pasivity spočívaly v defenzivní mentalitě v jejímž duchu se francouzská armáda spoléhala na silně opevněnou pohraniční Maginotovu linii Ta však nebyla vybudována podél hranic s Belgií Na počátku října pověřil Hitler Vrchní velení armády Oberkommando des Heeres vypracováním plánu pro tažení proti Francii nazvaném Fall Gelb Na jaře 1940 byl německý plán útoku proti Francii a státům Beneluxu hotov Původní záměru měla být invaze na západ provedena podobně jako v první světové válce Nicméně generál Erich von Manstein a jeho spolupracovníci přesvědčili Hitlera aby jádro obrněných sil soustředil k rychlému postupu přes Ardenský les a řeku Mázu přičemž následný průlom měl vést k rozštěpení spojeneckých armád ve dví Ardeny představovaly kopcovitý hustě zalesněný terén naprosto nevhodný pro operace tanků avšak Manstein tvrdil že nepřítel zde nebude očekávat masivní útok čímž bude dosaženo momentu překvapení Obě válčící strany disponovaly stejně početnými armádami Spojenci měli převahu v tancích naproti tomu německá Luftwaffe měla nad svými protivníky navrch ve vzduchu což se spolu s pružnější organizací německých pancéřových sil ukázalo jako rozhodující faktor Vlastní útok započal 10 května 1940 kdy Wehrmacht překročil hranice Belgie Holandska a Lucemburska< ref> Němečtí výsadkáři obsadili důležitá letiště mosty a strategicky významnou belgickou pevnost Eben-Emael V reakci na německý vpád do Beneluxu postoupil britský expediční sbor a část francouzských armád do Belgie na linii řeky Dyle kde hodlaly zastavit německý postup Tím však šly na ruku Mansteinovu plánu neboť v téže době se sedm z deseti německých pancéřových divizí valilo nikým nezpozorováno ardenskými průsmyky Po třech dnech kdy se setkaly jen se slabým odporem dorazily německé tanky vedené generálem Guderianem u Sedanu k řece Maase kterou 14 května po urputném boji zdolaly V tentýž den podnikla Luftwaffe ničivý nálet na Rotterdam načež Holandsko kapitulovalo O tři dny později padl také Brusel Po překročení Mázy se německé tankové divize ocitly v nížině severní Francie a 20 května dosáhly ústí řeky Sommy do kanálu La Manche čímž byl završen Mansteinův „sek srpem Sichelschnitt Britové se pokusili zasáhnout bok německých divizí u Arrasu avšak poté co byli odraženi se ocitli v obklíčení Do 27 května vedl neustálý německý postup k sevření britských a francouzských jednotek u Dunkerque Na záchranu obklíčených vojsk byla proto zahájena operace Dynamo v níž se i přes nepřetržité německé nálety britským vojenským i civilním plavidlům podařilo do 4 června evakuovat z Dunkerque takřka 340 000 spojeneckých vojáků Evakuován byl téměř celý expediční sbor a rovněž 110 000 příslušníků francouzské armády K této záchraně Spojenců přispěl i Hitlerův rozkaz z 24 května kterým ze zcela nepochopitelných důvodů zakázal svým tankům v pokračování postupu Němci obnovili 5 června ofenzívou na řekách Sommě a Aisně útok do nitra Francie a již po čtyřech dnech překročili řeku Seinu 10 června se zapojila do války po boku Německa i Mussoliniho Itálie Útok Italů v Alpách skončil ale navzdory italské převaze pohromou 14 června vstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže která byla ještě předtím prohlášena otevřeným městem britským námořnictvem aby nepadla do rukou Němců Bitva o Británii Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940 přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evropu Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osamocená Velká Británie jejíž nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům ve svých burcujících projevech pouze „krev pot a slzy Nicméně britská armáda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách Jedinou překážkou která bránila Hitlerovým armádám v podrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chystanou invazi operace Seelöwe bylo nyní britské letectvo Royal Air Force v čele s leteckým maršálem Hughem Dowdingem Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě pokusila německá Luftwaffe jejímž velitelem byl Hermann Göring Němci rovněž doufali že Británii izolují a vyhladoví s pomocí svých ponorek operujících z Francie a Norska Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje které během tzv bitvy o kanál Kanalkampf vytlačila z Lamanšského průlivu Hlavní útok byl zahájen 13 srpna v tzv „den orla Adlertag Němci nejprve částečně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili proti přístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobřeží V průběhu této fáze boje utrpěly obě strany nejvyšší ztráty za celou bitvu Později se Luftwaffe zaměřila proti letištím RAF ve vnitrozemí a leteckým továrnám V závěrečné etapě boje na počátku září podnikli Němci denní útoky na Londýn a jiná velká britská města jako bylo třeba Coventry s cílem zlomit morálku jejich obyvatel Konečně 15 září Britové přesvědčivě odrazili rozsáhlý německý útok načež Hitler nařídil odložit vylodění na neurčito Luftwaffe i nadále pokračovala v bombardování měst Blitz Kvůli velkému množství zničených letadel se však od října omezovala pouze na noční útoky které si i přesto do jara následujícího roku vyžádaly přes 40 000 životů V bitvě o Británii usilovali Němci o zničení nepřátelských stíhaček avšak podcenili význam radaru pro obranu Britů Navíc britský průmysl dokázal vždy plně nahrazovat ztráty vlastních strojů Značný podíl na tomto vítězství „nemnohých náležel kromě britských pilotů také Polákům Kanaďanům Novozélanďanům Čechoslovákům Belgičanům a zástupcům mnoha jiných národů Řecko a Jugoslávie Již od třicátých let směřoval Benito Mussolini své velmocenské ambice na Balkánský poloostrov V dubnu 1939 okupovala italská vojska Albánii z níž 28 října 1940 zahájila překvapivý útok proti Řecku< ref> Ovšem ofenzíva špatně vybavených a nedostatečně motivovaných italských vojáků selhala sotva po několika dnech Řekové přiměli italské agresory k přechodu do defenzívy a vzápětí je zatlačili zpět do Albánie Vzhledem k nebezpečí porážky svého spojence a z obav z britského zásahu jenž by mohl ohrozit německou kontrolu rumunských ropných polí vydal v prosinci Hitler pokyn k vypracování plánů tažení na Balkán operace Marita Zároveň byla zahájena diplomatická ofenzíva v jejímž rámci se na stranu mocností Osy přidaly Rumunsko Maďarsko a Bulharsko Na konci března 1941 se k Ose připojila i Jugoslávie avšak protiněmecké demonstrace a puč jugoslávských leteckých důstojníků měl za následek vystoupení Jugoslávie z aliance 6 dubna 1941 překročily německé divize z Rakouska Rumunska a Bulharska hranice s Jugoslávií souběžně Luftwaffe podnikla ničivý nálet na Bělehrad Jugoslávská obrana byla brzy prolomena a už 10 dubna 1941 stanuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu kde byly uvítány jásajícími davy Bělehrad dobyly německé pancéřové divize dva dny nato a 17 dubna přijalo jugoslávské velení svou bezpodmínečnou kapitulaci Poražená Jugoslávie byla rozdělena mezi vítězné státy a na jejích troskách byl vyhlášen tzv Nezávislý stát Chorvatsko pod vedením Ustašovců Řekové posílení britskými jednotkami přesunutými ze severní Afriky kladli Němcům houževnatější odpor Německý postup do vnitrozemí ztěžoval také nepříznivý hornatý terén Po překonání Metaxasovy linie padlo 9 dubna 1941 do rukou Němců město Soluň takže téměř polovina řecké armády byla uvězněna ve východní Makedonii Během dvou týdnů byli Řekové obklíčeni rovněž v Epiru Britové se pokusili zadržet Němce u Thermopyl avšak poté co byla jejich obrana zdolána zahájili obojživelnou evakuační operaci 27 dubna 1941 vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés čímž bylo balkánské tažení ukončeno O necelý měsíc později 20 května 1941 provedly německé vzdušné síly leteckou invazi na Krétu Při tomto útoku však němečtí výsadkáři utrpěli těžké ztráty a také zprvu nedokázali dobýt žádné letiště potřebné k zajištění příchodu posil a k plynulému zásobování Kvůli špatné koordinaci a komunikaci mezi jednotkami britského Commonwealthu a intenzivním útokům Luftwaffe se však Němcům nakonec podařilo konsolidovat svoje pozice a vytlačit Spojence z ostrova Hitler nicméně do budoucna zakázal provádění jakýchkoli dalších výsadkových operací Válka v Africe a na Středním východě Severoafrické tažení začalo v září 1940 kdy 160 000 italských vojáků proniklo z Libye do Egypta jenž byl protektorátem Britů Italský postup se však zastavil po pouhých sto kilometrech načež začátkem prosince zahájilo 36 000 britských australských indických novozélandských a jihoafrických vojáků protiútok při němž byli Italové vytlačeni do Libye V pokračujících bojích byli Italové nuceni ustoupit na Kyrenaiku kde byla většina italské armády posléze polapena a zničena britským útokem napříč poloostrovem Po tomto katastrofálním vývoji nezbylo Mussolinimu než požádat o pomoc Hitlera který vyslal do severní Afriky dvě divize pod velením generála Rommela Ihned po svém příchodu koncem března 1941 se Rommel vrhl do ofenzívy Po překonání britské obrany oslabené stažením části sil do Řecka dobyl jeho Afrikakorps zpět Kyrenaiku a přístav Benghází V dubnu dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk bráněnému australskými vojáky Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta pokusili se ho Němci třikrát dobýt avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti jež se protáhlo na osm měsíců Zatím v květnu 1941 přemohlo vojsko Commonwealthu proněmeckou vládu v Iráku která byla podporována německými vzdušnými silami z letišť ve vichystickou vládou kontrolované Sýrii Během června a července proto Britové spolu se Svobodnými Francouzi obsadili Sýrii a Libanon Už v lednu pronikly smíšené britské a koloniální oddíly do Etiopie a do konce května 1941 porazily zde umístěné italské vojsko čímž Italská východní Afrika vzala za své Přepadení Sovětského svazu Boj proti bolševismu náležel společně se získáním „životního prostoru na východě mezi hlavní motivy Hitlerovy politické kariéry Vlastní tažení proti Sovětskému svazu jež mělo být podle nacistické rasové ideologie vedeno jako vyhlazovací válka bylo připravováno již od vítězství nad Francií v létě 1940 Operace Barbarossa jak byl výsledný plán pojmenován předpokládala rozdělení německých vojenských sil do třech skupin armád Na severu měly být obsazeny pobaltské státy a Leningrad Skupina armád Střed na níž spočívala hlavní tíže tažení měla postoupit přes Bělorusko a dobýt Moskvu Jižní uskupení německých vojsk spolu s Rumuny Italy a Maďary mělo okupovat Ukrajinu Za operační cíl jehož mělo být dosaženo byla stanovena linie spojující města Archangelsk a Astrachaň Sovětský svaz byl napaden 22 června 1941 kdy 3 miliony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovětské hranice< ref> Ačkoli přesuny německých armád byly dobře patrné celé měsíce před začátkem tažení Stalin jehož důvěra v sovětské vojenské kapacity byla otřesena zimní válkou odmítal vykonat jakákoli protiopatření jež by mohla vyprovokovat Němce Rudá armáda byla tudíž útokem naprosto zaskočena třebaže měla nad Němci převahu v tancích i v letadlech Obzvláště sovětské letectvo bylo značně poničeno německými nálety první den útoku Německé pancéřové kleště následované pěchotou už v prvním týdnu obklíčily a zničily ohromné seskupení sovětských vojsk v prostoru Białystok-Minsk Přitom urazily více než 600 kilometrů Na počátku července překročila skupina armád Střed Dněpr a přiblížila se ke Smolensku kde se poté odehrála rozhořčená obkličovací bitva jež byla skončena v srpnu V obou těchto střetnutích padly do zajetí stovky tisíc sovětských vojáků Mezitím skupina armád Jih obsadila západní Ukrajinu zatímco Rumuni obklíčili Oděsu Postup v tomto sektoru fronty se však rozvíjel pomaleji Na severu Němci rychle překonali řeku Dvinu a po obsazení Litvy Lotyšska a Estonska směřovali k Leningradu Stejně jako v Polsku postupovaly za jednotkami Wehrmachtu Einsatzgruppen SS které nemilosrdně likvidovaly veškeré židovské obyvatelstvo a politické komisaře Rudé armády Na těchto zvěrstvech se leckdy podílel i Wehrmacht S obdobnou krutostí a brutalitou bylo nakládáno rovněž se zajatými rudoarmějci všech hodností s partyzány a také s civilisty Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali za okamžitý útok na Moskvu která byla pro jejich vojska nyní vzdálená jen 400 kilometrů Nicméně Hitler považoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a průmyslové zdroje ačkoli krátce po začátku tažení nařídilo sovětské vrchní velení Stavka evakuaci sovětského průmyslu na východ především demontování veškerého těžkého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů do oblastí za Ural Hitler proto skupině armád Střed nařídil zastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se na jih 8 září 1941 Němci spolu s Finy oblehli Leningrad a toto město postupně téměř zcela odřízli od veškerého nutného zásobování Obležení Leningradu trvalo více než dva roky a vyžádalo si životy až jednoho milionu civilistů Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 sovětských vojáků< ref> Po šestitýdenní pauze obnovila skupina armád Střed 2 října svůj útok na Moskvu tzv operace Tajfun Německý postup však záhy zpomalily podzimní deště jež proměnily ruské cesty v bláto O měsíc později udeřily první mrazy V listopadu pronikli Němci do Rostova na Donu a na Krym 15 listopadu zahájili svoji finální ofenzívu proti Moskvě jež měla být provedena obrovitým obchvatem města Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehrmachtu sotva 30 kilometrů od Kremlu vyčerpaní němečtí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil Do 5 prosince 1941 byl celý německý postup zastaven Následujícího dne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova které byly vybaveny moderními tanky T-34 sovětský protiútok který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztažené německé linie o 200 kilometrů zpět Německá blesková válka v Sovětském svazu již tehdy prakticky ztroskotala Síly se vyrovnávají Útok na Pearl Harbor vstup USA do války Japonská agrese v Číně od roku 1937 měla za následek ochlazení ve vztazích s USA Po pádu metropolitní Francie vstoupily japonské jednotky koncem září 1940 do Francouzské Indočíny a krátce nato Japonsko formálně stvrdilo své spojenectví s Německem a Itálií Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství Podle militantního křídla japonské vlády v jehož čele stál Hideki Tódžó si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily 7 prosince 1941 se z japonských letadlových lodí jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů vznesly stovky japonských letadel které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru< ref> Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie Už před vstupem do konfliktu USA pozvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastávaly jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Britům Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého splacení Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose 11 12 1941 vyhlásilo nacistické Německo válku USA a Adolf Hitler osobně schválil přípravu na provedení sabotážních a teroristických útoků na území USA např Operace Pastorius v roce 1942 Ochromení pacifické floty poskytlo Japoncům volnou ruku k jejich expanzi Před koncem prosince obsadili Japonci britský Hongkong a Gilbertovy ostrovy stejně jako Guam a ostrov Wake jež byly v držení Američanů Rovněž vpadli do britského Malajska Ze spojeneckého Siamu napadli Barmu a vylodili se na Američanech kontrolovaných Filipínách Singapur považovaný za nedobytnou pevnost padl 15 února 1942 Kolem 130 000 Indů Australanů a Britů bylo vzato do zajetí pád Singapuru se stal tudíž nejvíce pokořující kapitulací britských dějin Po vítězství v bitvě v Jávském moři okupovali Japonci v březnu Holandskou východní Indii a přistáli na Nové Guinei Americké a filipínské oddíly kapitulovaly na filipínském Luzonu v dubnu a obránci Corregidoru vydrželi až do května Na počátku téhož měsíce zahájili Japonci obojživelnou operaci k obsazení Port Moresby na Nové Guinei čímž by narušili komunikační spoje mezi USA a Austrálií Ovšem v následné bitvě v Korálovém moři Spojenci odrazili japonské invazní síly Po symbolickém Doolittlově náletu na Tokio japonské velení rozhodlo o obsazení atolu Midway Současně měly být dobyty Aleutské ostrovy Na konci května vyplula japonská flota pod velením admirála Jamamota vstříc Midwayi Japonci usilovali o další překvapivý úder avšak Američané krátce předtím prolomili japonský kód a byli tak zpraveni o jejich úmyslu 4 června 1942 se Američanům podařilo v bitvě u Midway rozdrtit japonské letadlové lodě jež tvořily jádro japonských námořních sil načež Jamamoto nařídil ústup Po pouhých šesti měsících skončilo období japonských úspěchů neboť císařské námořnictvo se z této porážky která ho připravila o klíčové letadlové lodě nikdy zcela nevzpamatovalo Tažení do Egypta V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8 armáda operaci Crusader během níž osvobodila Tobrúk Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil síly Osy byly rychle doplněny pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu Rommel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku kde koncem května přemohl jejich obranu u Gazaly Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8 armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl Boje pokračovaly po celý červenec než byly obě strany příliš vyčerpány Bitva o Atlantik Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14 říjen 1939 kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow hlavního opěrného bodu britské domácí floty Home Fleet přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek Teprve po dobytí Francie jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu Lorientu Saint-Nazaire a La Rochelle zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů došlo k zefektivnění německých ponorkových operací Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček proti nimž byly spojenecké konvoje slabě chráněné doprovodnými torpédoborci bezmocné V roce 1940 přišli Spojenci o 45 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů K podpoře vedení ponorkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moře do Atlantiku německá eskadra Ta sestávala z právě do služby uvedené bitevní lodě Bismarck těžkého křižníku Prinz Eugen a několika torpédoborců V průběhu plavby v Dánském průlivu mezi Grónskem a Islandem poslal Bismarck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood Přesto dříve než doplul do Francie byl dostižen a zničen britským loďstvem Po vstupu Spojených států do války se těžiště německých akcí přesunulo blíže k americkému pobřeží Zpočátku špatně organizovaná americká pobřežní obrana nedokázala zamezit útokům na obchodní lodě Operační pásmo ponorek se později v důsledku intenzivnější obrany rozšířilo až do Karibiku a jižního Atlantiku Původní počet asi 50 ponorek na počátku války vzrostl ve druhé polovině roku 1942 na více než 300 Tento rok byl proto nejúspěšnějším rokem německých ponorek které zničily přes 8 milionů tun lodního prostoru čímž se nejvíce přiblížily kritické hranici ohrožující britské hospodářství V červnu 1942 také proběhla neúspěšná Operace Pastorius kdy došlo k prvnímu pokusu o vylodění německých sabotérů na území USA kteří měli za úkol poškodit válečný průmysl USA a vyvolat bombovými útoky paniku mezi civilním obyvatelstvem Koncem roku 1942 však Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma používané ponorkami Díky zvýšené spojenecké produkci modernějších letadel a torpédoborců bylo v květnu 1943 potopeno 43 německých ponorek což si vynutilo dočasné přerušení ponorkových operací Na tomto zvratu jenž se projevil poklesem potopené tonáže na 35 milionů nic nezměnil ani vynález šnorchlu Po osvobození Francie v létě 1944 musely být opuštěny ponorkové základny na pobřeží Atlantiku Ponorky byly pak zatlačeny zpět do Severního a Baltského moře Po německé kapitulaci v květnu 1945 byly ponorky buď poslány ke dnu nebo se jejich posádky vzdaly ve spojeneckých přístavech Bitva u Stalingradu Poté co byly sovětské průlomy na východní frontě eliminovány převzal Wehrmacht na jaře 1942 opět iniciativu Nová Hitlerova ofenzíva Fall Blau si kladla za cíl dobytí jižního Ruska a po dosažení Volhy proniknutí za Kavkaz kde mělo být obsazeno Baku a místní ropná pole Jakmile půda po jarním tání dostatečně ztvrdla byl v květnu zahájen útok proti Sovětům na Krymu jenž byl završen dobytím obleženého Sevastopolu na začátku července 28 června vyrazili Němci východně od Charkova směrem na Voroněž a za méně než čtyři týdny stanuli na březích Donu Navzdory rychlosti útoku byly počty zajatých sovětských vojáků nesrovnatelně nižší než v předchozím roce Stalin a jeho generálové věřili že Němci chystají druhý mnohem mocnější úder na Moskvu a shromáždili zde veškeré dostupné zálohy zatímco na jihu se Rudá armáda měla vyvarovat obklíčení Koncem července se Hitler vlivem relativní snadnosti německého postupu rozhodl pozměnit původní plán a nařídil polovině armád blížících se ke Stalingradu zamířit na Kavkaz 23 července byl znovu dobyt Rostov a na začátku srpna se německé tanky přehnaly přes Kubáň načež dorazily k severnímu Kavkazu kde byly spatřeny první vrtné věže 21 srpna vztyčili bavorští horští myslivci vlajku se svastikou na hoře Elbrus Kvůli velkým vzdálenostem a nedostačující železniční síti se však vážně zhoršilo zásobování vojenských operací což zpomalilo další útoky Souběžně s ofenzívou na Kavkaze pokračoval rovněž postup německé 6 armády vstříc Stalingradu Vlastní bitva u Stalingradu začala 23 srpna potom co asi 1000 letadel Luftwaffe zasypalo Stalingrad zápalnými bombami které proměnily většinu města v hromadu sutin Krátce nato dosáhly německé jednotky Volhy severně od města V samotném Stalingradu Stavka zorganizovala improvizovanou obranu s níž se Němci střetli v rozhořčeném boji o každý dům a ulici Zapletli se tak do náročné a vyčerpávající bitvy v rozvalinách města v níž utrpěli vysoké ztráty Během německé ofenzívy pokračující až do poloviny října přišla 6 armáda o polovinu svých bojových stavů zatímco sovětské 62 armádě neustále proudily přes Volhu čerstvé posily Kvůli přílišnému roztažení fronty byla německá křídla tvořena méně kvalitními rumunskými maďarskými a italskými divizemi Této slabosti využili Sověti když v rámci operace Uran provedli 19 listopadu dva mohutné údery severozápadně a jihovýchodně od města O čtyři dny později se útočící sovětské fronty setkaly západně od Stalingradu čímž byla 6 armáda uvržena do obklíčení Ujištěn Göringovým tvrzením že Luftwaffe dokáže zásobit obleženou 6 armádu letecky rozkázal Hitler jejímu veliteli generálu Paulusovi vytrvat na místě 12 prosince byl zahájen pokus o vyproštění Nicméně trvající sovětský nápor a Hitlerův kategorický nesouhlas s vyklizením Stalingradu měly za následek že němečtí vojáci ve městě se ocitli v pasti V polovině prosince byla spuštěna operace Saturn při níž Rudá armáda vytlačila Němce z Kavkazu Zatím ve Stalingradu Paulus odmítl sovětskou výzvu ke kapitulaci pročež Sověti obnovili útok na město než konečně 31 ledna Paulus a většina vyhladovělých vojáků 6 armády v beznadějné situaci kapitulovala Zbytky německých sil ve Stalingradu se vzdaly 2 února 1943 ačkoli omezené střety především v městských stokách pokračovaly ještě v dalších měsících Z téměř 300 000 příslušníků 6 armády padlo do sovětského zajetí 90 000 mužů z nichž se po válce vrátilo do Německa pouze 6000 Sovětské vítězství u Stalingradu definitivně zlomilo mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu a stalo se symbolem obratu ve vývoji války Vítězství Spojenců v Africe Armády Spojenců a Osy v severní Africe se v srpnu 1942 zotavovaly z předchozích náročných bojů V témže měsíci navštívil Winston Churchill Egypt načež byl novým velitelem 8 armády jmenován generál Montgomery jenž dodal britským silám v Africe novou energii Koncem srpna se Rommel pokusil znovu prorazit do údolí Nilu avšak byl odražen rozhodnou britskou obranou v bitvě u Alam Halfy Rommel se poté vydal ze zdravotních důvodů do Německa čehož Britové využili k posílení svých vojsk a k přípravě vlastní ofenzívy 23 října zahájil Montgomery druhou bitvu u El Alameinu v níž po dvanácti dnech intenzivních bojů síly Commonwealthu přinutily Afrikakorps ke stažení z Egypta Na počátku listopadu se americké a britské jednotky vylodily v Casablance Oranu a Alžíru ve francouzské severní Africe operace Torch Nicméně Hitler a Mussolini nečekaně rychle zareagovali přesunutím vojska do Tuniska Tam ustupoval rovněž Rommelův Afrikakorps obezřetně stíhaný Montgomeryho 8 armádou Po překročení Libye se Rommel opevnil na tuniských hranicích V únoru se pokusil vymanit z nepřátelského sevření a zaútočil na západ proti americkým divizím v průsmyku Kaserín Ostřílení němečtí veteráni zde přivodili Američanům vážnou porážku ti se ale z tohoto nezdaru rychle poučili Koncem března se Britům podařilo vymanévrovat Rommela u Mareth pročež se postavení Osy v Africe začalo pozvolna hroutit Poté co Spojenci vstoupili do Tunisu síly Osy 13 května 1943 kapitulovaly Do zajetí padlo 275 000 italských a německých vojáků Odpor proti okupaci Po příchodu německé armády byly v různých evropských státech zavedeny rozdílné metody zacházení s podrobeným obyvatelstvem které vycházely z nacistických politických rasových a ekonomických idejí a záměrů K jejich naplnění využívali okupanti všech možných prostředků represe jež obnášely především vojenský a policejní útlak reprezentovaný systémem koncentračních táborů a hrozbou odvlečení na nucené práce jimiž byly postiženy miliony lidí Represe a vykořisťování však brzy narazily na odpor poražených a okupovaných národů V Nizozemsku proběhla stávka policie a železničářů Ve Francii docházelo k ozbrojeným útokům na nichž se podílely odbojové skupiny Résistance a Maquis V Polsku působila podzemní Zemská armáda Armija Krajowa která v srpnu 1944 zorganizovala varšavské povstání V Protektorátu proběhl v květnu 1942 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha jednoho z nejvýše postavených nacistů< ref> Nejsilnější odpor převládal v balkánských státech a ve východní Evropě Jugoslávští partyzáni vedení Titem dokázali osvobodit rozlehlá území Bosny a Hercegoviny a Černé Hory přičemž na sebe vázali několik divizí Osy Obdobně řečtí komunističtí ELAS a monarchističtí partyzáni EDES kontrolovali hornaté řecké vnitrozemí Taktéž na dobytém území Sovětského svazu operovaly četné odbojové skupiny které prováděly sabotáže na komunikačních uzlech Partyzánský způsob boje byl plánován Rudou armádou už před vypuknutím války takže po obsazení západních částí země zahájily odříznuté jednotky útoky proti okupačním silám v týlu fronty Boj proti partyzánům vedli Němci odlišně ve východní a západní Evropě Ve Francii nebo Itálii kde vzniklo silné komunistické hnutí odporu po okupaci země Němci docházelo k spíše ojedinělým případům masakrů civilního obyvatelstva Naproti tomu válka proti partyzánům v Řecku Jugoslávii Albánii nebo SSSR nabývala podoby nemilosrdného a systematického vyhlazovacího boje Dokladem toho je skutečnost že jenom v Bělorusku zahynula v průběhu války takřka čtvrtina veškeré populace Asijské národy okupované císařskou armádou byly Japonci zahrnuty do Velké východoasijské sféry společného blahobytu Ačkoli japonští vojáci byli nejprve vítáni jako osvoboditelé z nadvlády Evropanů jejich brutalita vůči Asiatům zvedla proti nim brzy všeobecnou nenávist a odpor Sicílie a Itálie V lednu 1943 se konala Casablanská konference na níž Churchill přesvědčil Roosevelta k upřednostnění invaze na Sicílii a do Itálie před přímým útokem na západní Evropu Realizace tohoto záměru započala 9 července 1943 kdy se kombinované britsko-kanadsko-americké síly zachytily na Sicílii Navzdory houževnatému odporu německých divizí nebyla vojska Osy schopná zabránit Spojencům v dobytí ostrova Přesto ještě před pádem Sicílie v polovině srpna stihla Osa evakuovat většinu svých jednotek na pevninu Mezitím co probíhaly boje na Sicílii byl Mussolini v Itálii zbaven moci a uvězněn Na začátku září byl však osvobozen německým komandem a na Němci okupovaném území později vyhlásil loutkovou Italskou socialistickou republiku Italská vláda zahájila vyjednávání se Spojenci které vyústilo v podepsání kapitulace 3 září 1943 V tentýž den překročili Britové Messinský průliv 9 září den po zveřejnění italské kapitulace se Američané vylodili u Salerna nedaleko Neapole Zde ale museli čelit prudkému německému protiútoku Ovšem ještě před začátkem zimy se Němci stáhli na Gustavovu linii na jih od Říma kde hodlali využít přirozeného defenzivního terénu Apeninského poloostrova k co největšímu zpomalení spojeneckého postupu na sever Američané se v lednu 1944 neúspěšně pokusili prolomit německou obranu vyloděním u Anzia v týlu Gustavovy linie V téže době začala namáhavá a zdlouhavá bitva o Monte Cassino Spojenci podnikli celkem čtyři útoky avšak teprve v květnu se Polákům podařilo v tomto boji dobýt vítězství 4 června vstoupili spojenečtí vojáci do Říma< ref> Němci zatím v pořádku ustoupili na Gótskou linii protínající italský poloostrov mezi Pisou a Rimini Churchill věřil že rychlý postup přes severní Itálii by Spojencům umožnil proniknout k Vídni Nicméně do začátku zimy 1944 spojenecké armády nedokázaly zdolat německý odpor Kursk a osvobození Ukrajiny V průběhu operace Saturn přišel Wehrmacht do poloviny února 1943 o kontrolu nad Rostovem a Charkovem Při následném německém protiútoku jemuž čelili v bitvě u Sokolova i vojáci 1 československého praporu však Němci opět obsadili Charkov čímž vznikla výduť u města Kursk Ještě než jarní deště přerušily v březnu 1943 boje na východní frontě vrhl se Hitler do plánování nové letní ofenzívy jejímž cílem mělo být obklíčení a zničení sovětských vojsk ve výběžku u města Kursk Ve srovnání s dřívějšími letními kampaněmi se jednalo o mnohem skromnější operační cíl Stavka byla prostřednictvím sovětské rozvědky dostatečně informována o německých úmyslech a nechala proto kurský oblouk značně opevnit vytvořením hustých minových polích a protitankových pastí rozmístěním velkého počtu protitankových děl a zřízením do hloubky vedených linií zákopů Bitva u Kurska začala 5 července 1943 německým úderem severně a jižně od města přičemž jádro německých sil představovaly pancéřové divize tvořené také novými typy tanků včetně Tigrů Toto střetnutí se stalo největší tankovou bitvou celé války Navzdory ohromné koncentraci tankových sil se německým pancéřovým kleštím nepodařilo spojit načež Hitler po několika dnech nařídil zastavení ofenzívy V tomto marném boji byly promrhány německé tankové zálohy takže iniciativa na východní frontě přešla definitivně na stranu Rudé armády Sověti zahájili vlastní protiútok již v polovině července a do konce srpna dobyli těžce zkoušený Charkov V srpnu začala druhá bitva o Smolensk jenž byl Sověty osvobozen na konci září Hitler se pokusil zadržet stupňující se nápor Rudé armády vybudováním Východního valu Tato obranná linie byla ale záhy proražena poté co v bitvě o Dněpr vytvořili Sověti řadu předmostí na pravém břehu tohoto toku a v listopadu dobyli za účasti československých vojáků Kyjev Postup Rudé armády neustával a v lednu 1944 byla v rámci leningradsko-novgorodské operace prolomena blokáda Leningradu Na jihu zatím pokračovalo osvobozování Pravobřežní Ukrajiny na němž se v rámci žytomyrsko-berdyčevské a korsuň-ševčenkovské operace podíleli i příslušníci 1 československé brigády Na přelomu března a dubna se části německých vojsk podařilo vyváznout z hrozícího obklíčení v bitvě u Kamence Podolského Pokračující sovětské ofenzívy zatlačily Němce do konce dubna k řece Prut na rumunských hranicích Sovětské tanky se dále na západě probily až do blízkosti Lvova když předtím dosáhly sovětsko-polské hranice z roku 1939 Část německých a rumunských divizí byla odříznuta na Krymu kde byla dílem zlikvidována při krymské operaci dílem se je podařilo evakuovat Ofenzíva Spojenců v Tichomoří Po zastavení japonské expanze v Tichomoří rozhodlo americké vrchní velení v červenci 1942 o vyslání námořních a pozemních sil na Šalamounovy ostrovy a Novou Guineu kde měla být eliminována klíčová japonská vojenská základna v Rabaulu První krok k jejímu obsazení představovalo dobytí ostrova Guadalcanal na němž byl v následujícím měsíci zahájen výsadek americké námořní pěchoty Počáteční snadné přistání na ostrově zkomplikoval příchod japonských posil „tokijský expres V pobřežních vodách svedly obě strany šest námořních bitev zatímco na souši zuřila vyčerpávající materiálová bitva Enormní ztráty lodí a letadel přinutily Japonce ke stažení loďstva koncem listopadu Vlastní bitva o Guadalcanal skončila pak 9 února 1943 americkým vítězstvím V závěru roku 1942 se Britové pokusili proniknout z Indie barmskou džunglí do údolí řeky Iravadi avšak tato operace skončila katastrofálním ústupem v květnu 1943 V téže době získali Američané zpět Aleutské ostrovy ovšem hlavní operace probíhaly v jihozápadním Pacifiku V září vypudili Australané a Američané pod velením generála MacArthura Japonce z východního pobřeží Nové Guineie Americký a novozélandský postup na Šalamounových ostrovech byl fakticky završen vyloděním na Bougainville v listopadu Na konci roku 1943 zaútočili Američané na Gilbertovy ostrovy v centrálním Pacifiku obzvláště tvrdé boje se odehrávaly v bitvě o silně opevněný atol Tarawa V únoru 1944 pokračovali Američané na Marshallovy ostrovy kde se setkali s podobně tuhým odporem na Kwajaleinu a Eniwetoku Významný podíl na japonských nezdarech náležel americkým ponorkám které potápěly japonské obchodní lodě Kvůli následnému nedostatku surovin kolabovala japonská válečná výroba a nedostávalo se rovněž pohonných hmot Zásobování odloučených postů se hroutilo evakuace a přesuny jednotek musely provádět válečné lodě kterých ale nebylo dostatečné množství V březnu 1944 bylo po dobytí okolních ostrovů Spojenci izolováno asi 100 000 japonských vojáků v Rabaulu Ve stejném měsíci byla spuštěna operace U-Go japonská invaze do indického Ásámu jehož dobytím by Japonci znemožnili přísun zásob Čankajškovým čínským nacionalistům Japonské záměry byly však zmařeny odhodlanou obranou pohraničních indických měst Kohimy a Imphálu silami Commonwealthu Takřka současně probíhala v Číně japonská ofenzíva Iči-Go která vyústila v téměř úplný kolaps čínských vojsk V červnu se Američané vylodili na Marianech a utkali se s Japonci v namáhavé bitvě o Saipan Japonci usilovali o zvrat ve vývoji války v Tichomoří ovšem jejich námořnictvo a letectvo byly v témže měsíci poraženy v bitvě ve Filipínském moři Z Marian mohly od tohoto okamžiku vzlétat americké bombardéry čímž byla započata destrukce japonských průmyslových center Ve druhé polovině října byl zahájen americký výsadek na Filipínách Krátce nato vyplulo japonské císařské námořnictvo do svého posledního velkého střetnutí v této válce V tři dny trvající bitvě u Leyte na konci října 1944 byla japonská flota navzdory sebevražedným útokům kamikaze zcela rozdrcena Vítězství Spojenců Strategické bombardování Počátky koncepce strategického bombardování lze vypozorovat již na konci první světové války V meziválečném období byla myšlenka leteckého bombardování nepřátelského týlu rozvíjena především britskými a americkými leteckými teoretiky Nicméně byli to Němci kteří jako první aplikovali tuto doktrínu když ve španělské občanské válce Legie Condor bombardovala Guerniku Rovněž Japonci napadali v Číně velká města jako byla Šanghaj Wu-chan Nanking nebo Kanton V září 1939 uskutečnila Luftwaffe ničivé nálety proti civilním i vojenským cílům v Polsku zvlášť těžce byla poničena Varšava Podobně bylo postiženo také centrum Rotterdamu při útoku Luftwaffe 14 května 1940 Bombardování Britských ostrovů začalo už během bitvy o Británii po jejímž neúspěchu přešla Luftwaffe na podzim 1940 k nočním náletům na britská města Blitz 8 listopadu vybombardovali Němci Coventry V reakci na to Bombardovací velitelství RAF zintenzívnilo odvetné útoky proti průmyslovým cílům v Německu Hitler původně trval na tom že bombardování budou vystavena pouze letiště a jiné vojenské cíle Od těchto omezení bylo ale postupně upuštěno Vzhledem k blížícímu se tažení proti SSSR omezila Luftwaffe v květnu 1941 další bombardování Británie Po napadení Jugoslávie byl v dubnu téhož roku srovnán se zemí Bělehrad Luftwaffe sehrála velkou roli taktéž při operacích na východní frontě ačkoli ani u Moskvy ani u Stalingradu nepřivodila rozhodnutí Pozdější německá snaha zbrzdit postup Rudé armády strategickým bombardováním sovětských továren byla limitována neexistencí vhodného typu letounu dlouhého doletu Od poloviny roku 1942 působilo v Evropě americké letectvo USAAF V téže době se začala projevovat rostoucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtu bombardérů vylepšování technických prostředků a posilování eskort doprovodných stíhaček Z důvodu kriticky nízké efektivity útoků na německé továrny přešli Britové na počátku roku 1942 k plošným náletům na německá města Zpočátku se bombardovalo v noci od druhé poloviny roku 1944 – po oslabení Luftwaffe – se přešlo k bombardování i ve dne V březnu provedla RAF nálet na Lübeck jenž se stal prvním německým městem obráceným v trosky V květnu a červnu podniklo tisíc britských bombardérů nálety nejprve na Kolín a později na Essen a Brémy Spojenci brzy zjistiliže než ničit města výbušninami je mnohem efektivnější je zapálit Proto svrhávali na veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb Požár město osvětlil a další vlna bombardérů měla těžké bomby které svrhávala do ulic Přerušila dopravu aby se hasiči nedostali k požárům současně tím přerušila rozvod vody a plynuPo válce prováděné statistiky zjistily že sklepní kryty chránily dosti – přímým zásahem bomby zemřelo jen 5% obětí ale cca 80% obětí způsobilo ve sklepích udušení kouřem z požárů- oproti bunkru který má vlastní klimatizaci Na jaře a v létě 1943 byla spálena na prach města v Porúří Spojenecké bombardování Hamburku v červenci způsobilo ohňovou bouři jíž padlo za oběť 30 000 lidí Hamburk hořel 14 dní a nocí a jeho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů Od září 1943 byl náletům vystaven také Berlín V první polovině roku 1944 se spojenecké útoky zaměřily více na komunikační uzly ve Francii avšak německá města byla vytrvale bombardována až do konce války Na tuto zkázu se nacisté pokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi raketami V1 a V2 které byly příliš nepřesné k útokům na vojenské cíle Z toho důvodu byly uplatňovány proti civilnímu obyvatelstvu Londýna Antverp a jiných západoevropských měst V samém závěru války provedli Spojenci mezi 13 a 15 únorem 1945 bombardování Drážďan při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí Z důvodu vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000 civilistů přesto ochromení německé průmyslové produkce následkem rozvratu morálky jež bylo hlavním cílem strategického bombardování nenastalo dříve než na jaře 1945 V souvislosti s postupem Američanů v Pacifiku bylo v roce 1944 zahájeno bombardování Japonska do něhož se zapojovaly rovněž americké letouny z Číny V posledních sedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonsku ve zničení takřka šedesáti měst Nejničivěji byly zasaženy velké konurbace jako Nagoja Ósaka Kóbe a Jokohama Po náletech na Tokio z přelomu února a března 1945 jež si vyžádaly 100 000 obětí se v sutiny proměnily celé městské části Vylodění v západní Evropě Na konci listopadu 1943 se Roosevelt Churchill a Stalin setkali na konferenci v Teheránu aby zde projednali společný postup přičemž bylo dohodnuto že spojenecká invaze do Francie bude uskutečněna v nadcházejícím roce Hitler hodlal tomuto nebezpečí předejít budováním silně opevněného systému pobřežních pevností zvaných Atlantický val Operace Overlord jak zněl krycí název vylodění v Normandii začala 6 června 1944 den D kdy zhruba 6500 spojeneckých plavidel vysadilo na plážích Normandie dvě americké dvě britské a jednu kanadskou divizi< ref> Ty byly podporovány třemi výsadkovými divizemi zajišťujícími v německém týlu křídla vyloďujících se jednotek a téměř 12 000 letadly Navzdory houževnaté obraně se Němcům nepodařilo zatlačit útočníky do moře a Spojenci jejichž vrchním velitelem byl generál Eisenhower dokázali postupně rozšířit svoje předmostí Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg Zároveň podnikali útoky na Caen které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna Hitler se pokusil provést protiútok jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře Jeho tanky však byly snadno odraženy Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25 srpna Paříž Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon když se vylodili v jižní Francii odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie Skupina německých generálů vědoma si bezvýchodnosti německého postavení provedla 20 července atentát na Hitlera Akce skončila neúspěchem načež byli spiklenci popraveni Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy Ústí Šeldy bez něhož byl zdejší přístav bezcenný setrvalo v rukou Němců až do listopadu Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda Němci mezitím konsolidovali svoje pozice na Západním valu pročež Montgomery získal podporu pro operaci Market Garden v rámci níž měli Spojenci rychle překonat Rýn a vpadnout do Německa 17 září byli britští a američtí parašutisté vysazeni u mostů přes Rýn v Nizozemsku Souběžně vyrazily z Belgie britské tanky jež měly výsadkáře vyprostit Posledního z těchto mostů jenž se nacházel v Arnhemu se ale Spojenci zmocnit nedokázali Úspěšnou obranou Nizozemska si Němci zajistili čas k rekonstrukci svých poničených divizí neboť kvůli přetrvávajícím zásobovacím obtížím Spojenců se situace na západní frontě na podzim 1944 stabilizovala Východní Evropa a Balkán 22 června 1944 v den třetího výročí napadení SSSR zahájily Žukovovy a Vasilevského fronty operaci Bagration jež směřovala proti skupině armád Střed v Bělorusku Do konce července dobyli Sověti Lvov východní Polsko a Vilno na severu čímž ohrozili německé pozice v Pobaltí a přiblížili se k Východnímu Prusku Sovětské údery uvrhly Ostheer na pokraj kolapsu a teprve na počátku srpna se Rudá armáda zastavila na Visle v bezprostřední blízkosti Varšavy V reakci na to vypuklo 1 srpna varšavské povstání vedené Zemskou armádou jež však nacisté po dvou měsících bojů brutálně potlačili přičemž zemřelo 200 000 Poláků Ve druhé polovině srpna spustila Rudá armáda jasko-kišiněvskou operaci proti Rumunsku Nato v Bukurešti došlo ke svržení proněmeckého diktátora Antonesca Poté co Rudá armáda vstoupila do rumunského hlavního města uzavřeli Rumuni se Sověty příměří a vyhlásili válku Německu V téže době se rozhořelo národní povstání na Slovensku Sověti společně s československými jednotkami proto v září zahájili karpatsko-dukelskou operaci Nicméně dříve než mohlo být s povstalci navázáno spojení Němci v říjnu slovenskou vzpouru rozdrtili V září během baltické operace zlomili Sověti v Pobaltí odpor Němců a jejich místních spojenců Zbytky několika německých divizí byly sevřeny v kuronské kapse kde pokračovaly v boji až do května následujícího roku V důsledku toho kapitulovalo 19 září Finsko Již o několik dní dříve pronikla Rudá armáda do Bulharska jež poté změnilo strany stejně jako dříve Rumunsko 20 října osvobodili Sověti a jugoslávští partyzáni Bělehrad což vedlo k německému vyklizení Řecka Krátce předtím se maďarský regent Miklós Horthy pokusil sjednat příměří se Sověty avšak byl svržen maďarskými fašisty podporovanými Němci kteří okupovali Maďarsko v březnu Ovšem i přes úpornou obranu německých a maďarských jednotek se Rudé armádě podařilo do konce prosince 1944 dokončit obklíčení Budapešti Ardeny a Rýn Podzimního zklidnění na západní frontě využil Hitler ke shromáždění nových tankových záloh S nimi hodlal udeřit proti americkým divizím v Ardenách čímž by si otevřel cestu do belgických nížin a k Antverpám Dobytím tohoto přístavu by pak vrazil klín mezi americké a britské armády Bitva v Ardenách poslední Hitlerův pokus o zvrat vývoje války na západě začala 16 prosince 1944 kdy tři německé armády zcela zaskočily své protivníky Špatné klimatické podmínky zpočátku znemožnily Spojencům uplatnit jejich vzdušnou převahu Po několika počátečních německých úspěších však energická protiopatření Spojenců a nedostatek pohonných hmot přinutily Němce k zastavení ofenzívy dříve než stihli překonat řeku Mázu Jakmile nastalo zlepšení počasí obnovilo spojenecké letectvo útoky na německé pancéřové divize které tudíž přešly do obrany Vzniklý výběžek Spojenci eliminovali do poloviny ledna 1945 když zatlačili Wehrmacht do jeho původních pozic Přesto ještě 1 ledna podnikli Němci menší ofenzívu v Alsasku V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní načež 24 března překročili na široké frontě samotný Rýn a pronikli do nitra Německa V dubnu se rozhořela bitva v Porúří kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 německých vojáků Mezitím Britové překonali 5 dubna řeku Veseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe u Magdeburku Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrů na východ nicméně Eisenhower rozhodl přenechat dobytí německého hlavního města Rudé armádě 25 dubna se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi Americká 3 armáda pokračovala na jih do Bavorska a začátkem 18 dubna překročila západní hranice prvorepublikového Československa Současně Britové a Kanaďané dorazili k Baltu Konec války v Evropě V lednu 1945 se Němci pokusili vyprostit obleženou Budapešť avšak jejich protiútoky dosáhly jen omezených úspěchů zbývající němečtí a maďarští obránci města kapitulovali v polovině února 12 ledna spustili Sověti viselsko-oderskou operaci jež vedla už po několika dnech k prolomení německé obranné linie Sověti následně osvobodili zcela zničenou Varšavu a města v západním a jižním Polsku Dále pronikli do Slezska a do začátku února stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilometrů od Berlína Při svém postupu Sověti 27 ledna objevili nacistický vyhlazovací tábor Osvětim v němž bylo zavražděno kolem 1 milionu Židů O dalším osudu Polska a východoevropských států bylo rozhodnuto v únoru na jaltské konferenci na níž představitelé Roosevelt Churchill a Stalin jednali o poválečném uspořádání Německa a Evropy Stalin se navíc zavázal zasáhnout proti Japonsku Od února vedla pěchota 1 československého armádního sboru tuhé dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš Na začátku března dosáhla Rudá armáda pobřeží Baltského moře v Pomořansku V témže měsíci byly zahájeny i ostravsko-opavská a bratislavsko-brněnská operace Ve Východním Prusku odříznuté německé síly byly neutralizovány v dubnu v rámci východopruské operace Po překonání Maďarska vstoupili Sověti koncem března do Rakouska a 13 dubna dobyli Vídeň Zatímco na východní frontě se schylovalo k závěrečnému střetnutí v Itálii zahájili Spojenci začátkem dubna ofenzívu během níž překročili řeku Pád a dobyli severoitalská města Nedlouho nato dopadli italští partyzáni prchajícího Mussoliniho jenž byl 28 dubna zastřelen V Itálii válka oficiálně skončila kapitulací zdejších německých sil 2 května Bitva o Berlín Pražské povstání a poslední boje v českých zemích Finální bitva o Berlín začala 16 dubna útokem Žukovových a Koněvových divizí na Odře a Nise Po více než týdnu rozhořčených bojů Sověti dokončili obklíčení Berlína čímž boj o město vstoupil do své konečné fáze 30 dubna pronikli sovětští vojáci do centra města načež Adolf Hitler spáchal v podzemním bunkru pod Říšským kancléřstvím sebevraždu Zbývající obránci Berlína se 2 května vzdali Sovětům 5 května zahájili Američané postup do Čech na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice Již počátkem května vypuklo v českých zemích květnové povstání českého lidu které se z Přerova rozšířilo do dalších měst i na venkov 5 května začalo pražské povstání které tři dny poté skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu Následující den vstoupily do Prahy v rámci Pražské operace sovětské jednotky jež západně od města sváděly s Němci boje až do 11 května Posledním bojem československých jednotek byla bitva o Břest která se uskutečnila 7 května Válka v Evropě skončila 8 května 1945 kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil< ref> Kapitulace Japonska Americké námořní a pozemní síly se v lednu 1945 vylodily na klíčovém filipínském ostrově Luzon a v březnu následoval výsadek na Mindanao Britové s podporou čínských nacionalistů zahájili na podzim 1944 ofenzívu proti Japoncům v Barmě jíž završili obsazením Rangúnu v květnu dalšího roku V Pacifiku zatím Američané svedli náročnou bitvu o Iwodžimu jež byla s těžkými ztrátami dobyta v březnu Zdejší letiště posléze využilo americké letectvo k zintenzivnění už tak ničivých náletů na Japonsko 1 dubna začala bitva o Okinawu která byla vzdálena jen 500 kilometrů od Kjúšú nejjižnějšího z japonských ostrovů Dobře opevněni v horách na jihu Okinawy vedli Japonci tvrdošíjný a fanatický odpor až do poloviny června přičemž drtivá většina z nich padla nebo spáchala sebevraždu Američané utrpěli v tomto boji podobně jako předtím na Iwodžimě nesmírné ztráty 11 července se vůdčí představitelé Spojenců sešli na konferenci v Postupimi Byla potvrzena předchozí ujednání týkající se Německa a zároveň byla Japonsku adresována výzva k bezpodmínečné kapitulaci Ta však byla japonskou vládou odmítnuta a proto americký prezident Truman jenž nastoupil do tohoto úřadu po smrti Roosevelta rozhodl o použití jaderných zbraní Nato americké letectvo svrhlo 6 srpna jadernou bombu na japonské město Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki Při tomto dosud jediném atomovém úderu přišlo o život více než 100 000 lidí 8 srpna vyhlásil válku Japonsku i Sovětský svaz a následující den zahájil operaci Srpnová bouře Během několika dní přemohl kwantungskou armádu v Japonci ovládaném Mandžusku V důsledku těchto katastrof japonský císař Hirohito oznámil 15 srpna kapitulaci Japonska která byla oficiálně podepsána 2 září 1945< ref> Dopady války Počty obětí Odhadovaný celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce se značně liší avšak většina současných historiků se kloní k číslu 60 milionů mrtvých z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty Procentuálně nejvyššími ztrátami bylo stiženo Polsko jež pozbylo takřka pětinu své předválečné populace Polovinu jeho mrtvých představovali polští Židé Ze souhrnného počtu obětí tvořili přibližně 83 % příslušníci spojeneckých států a 17 % obyvatelé zemí účastnících se konfliktu na straně Osy Většina civilních obětí podlehla nemocem hladu masakrům nebo genocidě Odhaduje se že v nacistických koncentračních táborech zahynulo asi 12 milionů civilistů Další 15 milionů zemřelo v důsledku bombardování a kolem 145 milionů z jiných příčin Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečných zločinů prováděných německými a japonskými silami na okupovaných územích Nejodpornější německý zločin představuje holocaust systematické a promyšlené vyvražďování Židů na nacisty a jejich spojenci ovládaném teritoriu jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí Nacistická brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám obyvatelstva V Bělorusku byly vyvražděny stovky vesnic v odvetě za útoky partyzánů a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl nankingský masakr při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt 3 až 10 milionů civilistů převážně Číňanů Koncentrační tábory a válečné zločiny V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferenci ve Wannsee kde rozhodly o konečném řešení židovské otázky holokaust K uskutečnění tohoto zvráceného záměru posloužil nacistům systém koncentračních a vyhlazovacích táborů v nichž bylo zavražděno zhruba 6 milionů Židů Stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony „podlidí Untermenschen včetně Romů Slovanů mentálně postižených homosexuálů Svědků Jehovových a jiných skupin osob Součástí programu úmyslného vyhlazování jenž byl plánován a realizován v nacistickém Německu byl Generalplan Ost podle něhož měla být provedena likvidace a etnická čistka Slovanů čímž měl být pro německý národ zajištěn Lebensraum „životní prostor na východě Miliony osob převážně z východní Evropy byly proti své vůli totálně nasazeny na práci v německé válečné ekonomice Podobně jako v nacistických koncentračních táborech zahynulo nesčíslné množství lidí i v sovětských gulazích a pracovních táborech v nichž byli uvězněni občané okupovaných zemí jako bylo Polsko Litva Lotyšsko Estonsko stejně jako němečtí váleční zajatci a sovětští občané podezřelí ze spolupráce s nacisty Z přibližně 57 milionů Sovětů kteří upadli do německého zajetí zemřelo během války téměř 60 % V prvním roce po napadení Sovětského svazu bylo zabito nebo zemřelo hlady a na nemoci asi 3 miliony sovětských válečných zajatců Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládáni za zrádce pročež byli mnozí posláni do gulagů Vysokou mírou úmrtnosti se vyznačovaly také japonské zajatecké tábory které sloužily jako pracovní tábory Japonská armáda dále odvedla ze svých domovů více než 10 milionů čínských civilistů jichž pak využívala k otrockým pracím v Mandžukuu a v severní Číně Je taktéž prokázáno omezené použití biologických a chemických zbraní státy Osy Italové nasadili yperit při tažení v Etiopii zatímco japonští vojáci uplatnili různé druhy těchto smrtících prostředků při invazi a okupaci Číny Němci i Japonci testovali účinky zbraní hromadného ničení na civilistech a v některých případech i na zajatcích K otrocké práci byli nuceni i zajatí či po válce internovaní Němci S miliony z nich bylo takto nakládáno především v Sovětském svazu a v Polsku ačkoli obdobnému zacházení byli vystaveni i na Západě Ve Spojených státech byly internovány tisíce japonských italských a německých Američanů přičemž stejnou praxi uplatnila i kanadská vláda Po skončení druhé světové války byly německé zločiny proti lidskosti vedení útočné války zločiny proti míru a válečné zločiny potrestány v hlavním norimberském procesu v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistického režimu Podobně byli souzeni strůjci japonských válečných zločinů v tokijském procesu Rozhodnutí obou těchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považována za základy moderního mezinárodního trestního práva Závěr norimberského tribunálu zní "Každý kdo vykoná zločinný rozkaz je vinen" Nebylo možné se nadále vymlouvat "Já jsem jenom splnil rozkaz" Např německá ponorka U 852 postřílela bezbranné trosečníky kulometem Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitán za vydání a voják- kulometčík- za splnění zločinného rozkazu Pro úplnost nutno dodat že německým vojákům bylo stále zdůrazňováno že daný rozkaz musí okamžitě splnit a že za ten rozkaz je zodpovědný nadřízený který jim ho dal Po válce však pravidla určují vítězové Oproti zločinům jichž se dopustili příslušníci států Osy činy způsobené na straně Spojenců nebyly nikdy souzeny Někteří pokládají za válečné zločiny přesuny obyvatelstva v Sovětském svazu internace občanů japonského německého a italského původu ve Spojených státech a Kanadě sovětský masakr polských důstojníků v Katyni a kontroverzní plošné nálety na civilní cíle na nepřátelském území především bombardování Drážďan a atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki Technologický pokrok Dokonalejší typy letadel plnily obdobně jako za první světové války průzkumné stíhací a bombardovací úkoly jimiž podporovaly pozemní síly Vedle toho začala letadla sloužit k vzdušné přepravě zásob vybavení či posil třebaže jen v omezeném měřítku V rámci strategického bombardování se navíc zaměřovala na útoky proti zalidněným oblastem jejichž cílem bylo narušení nepřátelské průmyslové výroby a morálky obyvatelstva Značný pokrok zaznamenal systém protiletadlové obrany který využíval radaru a vylepšeného protiletadlového dělostřelectvaPo válce prováděné statistiky však překvapivě ukázaly že když se vzalo v úvahu množství nasazené techniky a vojáků byl efekt sestřelených letadel velmi nízký- nejvíce letadel sestřelily stíhačky Jednalo se spíše o morální efekt lidé běželi do krytu a dunění děl znamenalo že se s letadly bojuje Větší efekt byl v tom že nepřátelská letadla byla přinucena létat ve větší výšce a tím měla ztížené přesné zaměřování Svého prvního omezeného nasazení se za druhé světové války dočkala proudová letadla Kvůli svému pozdnímu zavedení a nepříliš velkému počtu sice neměla vážnější vliv na vývoj války přesto předznamenala poválečné masové rozšíření tohoto typu letadel V námořním válečnictví bylo rovněž dosaženo všestranného rozvoje zvláště je však třeba vyzdvihnout rozmach letadlových lodí a ponorek Ačkoli na počátku války se námořní letectvo mohlo pochlubit jen skromnými úspěchy útoky na Tarent Pearl Harbor a bitvy v Korálovém moři a u Midway brzy povýšily letadlové lodě na klíčovou námořní zbraň na úkor bitevních lodí V bitvě o Atlantik se doprovodné lodě ukázaly být životně důležitou součástí spojeneckých konvojů výrazně zvyšující jejich obranyschopnost Vedle vyšší efektivity byly letadlové lodě ekonomicky méně náročné než bitevní lodě jelikož nemusely být podobně silně pancéřovány Ponorky které prokázaly svoji ničivou účinnost za první světové války byly nasazovány všemi válčícími stranami Hlavně Britové se soustředili na vývoj protiponorkových zbraní a taktiky jako byl sonar hlubinné pumy a konvoje zatímco Němci usilovali o zvýšení svých útočných kapacit vynalezením schnorchelu a uplatňování taktiky vlčích smeček Pozemní vojenství se zásadně proměnilo od statických frontových linií první světové války k dynamičtějšímu a mobilnějšímu vedení války Výraznou inovací byl koncept koordinované podpory jednotlivých druhů zbraní Tank jenž byl v první světové válce uplatňován převážně k podpoře pěchoty se vyvinul v primární pozemní zbraň Na konci 30 let byly sestrojeny po všech stránkách pokročilejší typy tankových konstrukcí a tento trend pokračoval i po celou dobu války To se projevilo zvyšováním rychlosti zesílením pancíře a vyšší palebnou silou Nejprogresivnější doktrínu použití tanků rozvinuli na počátku války Němci kteří se snažili vyvarovat přímému střetu vlastních tanků s nepřátelskými což se za podpory ostatních složek ozbrojených sil především ze strany letectva osvědčilo v podobě taktiky Blitzkriegu vysoce úspěšné v Polsku a ve Francii Velkého významu postupně nabývaly různé protitankové zbraně jako byly stíhače tanků nepřímá střelba protitanková děla protitankové miny a pěchotní protitankové zbraně krátkého dostřelu I přes zvyšující se úroveň mechanizace armád zůstávala méně pohyblivá pěchota jádrem každého vojska Většina pěchotních zbraní a vybavení se přitom příliš nelišila od těch jež byly využívány v předchozí válce Největších pokroků bylo dosaženo rozšířením rychle přenosných kulometů a různých typů samopalů které byly obzvláště vhodné pro boj zblízka v městské zástavbě anebo v džungli Přednosti pušky a samopalu v sobě spojovala útočná puška jež se po válce stala standardní pěchotní zbraní takřka všech armád V oblasti komunikace se válčící strany pokusily vyřešit problém zabezpečení používáním rozsáhlých seznamů kódů pro šifrování využívaných různými šifrovacími stroji z nichž nejznámější byla německá Enigma Proti tomu působily systémy rozluštění kódů mezi něž náležela například britská Ultra či americký systém jenž dokázal prolomit japonský námořní kód Vojenské rozvědky se dále zaměřovaly na provádění mystifikačních operací kterých několikrát použili s velkým úspěchem Spojenci čímž odvrátili pozornost německého velení od příprav invazí na Sicílii či do Normandie Mezi jiné významné technologické a technické počiny dosažené během druhé světové války patří první programovatelné počítače řízené střely a balistické rakety V1 a V2 a v projektu Manhattan vyvinuté jaderné zbraně Ve strojírenství skončily mnohaleté diskuze zda je lepší nýtování nebo svařování Svařování je rychlejší úspornější a hlavně proto bylo zaváděno Svařené díly jsou až o 30% lehčí nýtované spoje musí být přeplátované proto byly ruské tanky lehčí a materiálově úspornější Mimo to je nýtování fyzicky velmi namáhavé pro ženy je na hranici jejich fyzické síly a museli je vykonávat muži Kdežto sváření zvládly ve zbrojovkách i ženy a muži mohli jít na frontu Zrušení válečného stavu s Německou spolkovou republikou Válečný stav spojenci zrušili až v roce 1951 Velká Británie 97Francie 13 7USA 24 10 Poválečný vývoj Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyř okupačních zón přičemž historické německé země na východě byly podřízeny polské a sovětské správě Souběžně s tím proběhlo vysídlení německého obyvatelstva z východní Evropy zvláště z Polska a Československa což bylo stvrzeno na postupimské konferenci Své domovy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců Polsko získalo nové západní hranice čímž mu byla kompenzována ztráta Sověty zabraného polského východního území z něhož uprchlo kolem 35 milionů lidí Sovětský svaz si vedle někdejšího východního Polska podržel přímou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou Lotyšskem a Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií k čemuž získal československou Podkarpatskou Rus V Asii okupovaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily někdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří zatímco Sověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy Dříve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi obě velmoci Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spojenci Organizaci spojených národů která byla založena v San Franciscu 26 června 1945 Navzdory tomuto počinu se v alianci mezi Západem a Sovětským svazem začaly brzy po skončení konfliktu objevovat vážné trhliny Evropa byla proto již několik let po válce rozdělena tzv železnou oponou která byla spuštěna od Štětína na Baltu k Terstu na Jadranu a jež od sebe oddělovala demokratické západní státy a komunistické země řízené Sověty Vzrůstající napětí mezi USA a SSSR přerostlo ve studenou válku a vedlo ke vzniku Američany vedené Severoatlantické aliance NATO a sovětské Varšavské smlouvy V mnoha částech světa se nedlouho po konci druhé světové války rozhořely nové válečné konflikty V Číně se nacionalisté a komunisté utkali v občanské válce Komunistické síly v ní se sovětskou podporou zvítězily pročež byla v říjnu 1949 Mao Ce-tungem založena Čínská lidová republika Poražení nacionalisté se stáhli na ostrov Tchaj-wan V Řecku vypukla občanská válka mezi královským vojskem za nímž stáli Britové a Američané a místními komunisty kteří v tomto boji nakonec podlehli Nejvážnější konflikt se rozhořel v roce 1950 na Korejském poloostrově kde komunistická Severní Korea podporovaná Sověty a Čínou napadla Jižní Koreu která obdržela vojenskou a materiální pomoc od západních mocností Korejská válka skončila po třech letech příměřím Ihned po válce nastalo v zámořských državách evropských států období dekolonizace Příčiny tohoto jevu tkvěly ve změně nahlížení Evropanů na kolonialismus především však v ekonomickém vyčerpání evropských koloniálních mocností způsobeném válkou a v rostoucích požadavcích ovládaných národů na právo na sebeurčení Dekolonizační proces probíhal z větší části mírovou cestou přesto se vyskytly četné výjimky v zemích jako Indočína Madagaskar Indonésie a Alžírsko Řada zemí byla po odchodu Evropanů rozdělena podle etnického nebo náboženského hlediska což mělo za následek rozdělení Britského mandátu v Palestině na Izrael a Palestinu a vytvoření nezávislých států Indie a Pákistánu na území někdejšího Britského Rádže Rychlost poválečné ekonomické obnovy se lišila v různých částech světa třebaže všeobecně probíhala vcelku rychle V Evropě se Západní Německo díky Marshallovu plánu snadno zotavilo a již v 50 letech dosáhlo dvojnásobné hospodářské výkonnosti oproti předválečnému stavu Už v roce 1955 se v ulicích objevily plakáty „Wir sind wieder Wer – My jsme zase Někdo! V roce 1956 uvítali v Německu první vlak zahraničních dělníků znáborovaných v Itálii Německo prožívalo obrovský hospodářský rozmach a vyhlásilo že bude potřebovat miliony dalších dělníků Itálie vzešla z války zcela zruinována nicméně během 50 let vykazovala stabilní a vysoký ekonomický růst Vyčerpané Spojené království se po skončení války ocitlo na pokraji hospodářského kolapsu přičemž jeho relativní hospodářský pokles pokračoval i v dalších desetiletích Francie navzdory počátečním obtížím brzy dosáhla ekonomického růstu jenž napomohl rychlé modernizaci země Rovněž Sovětský svaz se dokázal poměrně pružně vyrovnat s utrpěnými škodami které postihly převážně západní území státu V Asii dosáhlo Japonsko rapidního hospodářského vzestupu díky němuž se tato země stala v 80 letech jednou z největších světových ekonomik Čína se po skončení občanské války nacházela v troskách Obstojně se vyvíjející hospodářství které už v roce 1953 dosáhlo úrovně před druhou světovou válkou bylo však tvrdě zasaženo Velkým skokem ekonomickým experimentem s katastrofálními důsledky Spojené státy obstarávaly v samém závěru války téměř polovinu veškeré průmyslové výroby na čemž se mnoho nezměnilo až do 70 let Odkazy Reference Literatura BETHELL Nicholas Útok na SSSR druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2000 ISBN 80-7237-279-3 BOYLE David Druhá světová válka ve fotografiích Čestlice Rebo 2007 ISBN 978-80-7234-780-3 CAWTHORNE Nigel Bitvy druhé světové války Frýdek-Místek Alpress 2007 ISBN 978-80-7362-446-0 CÍLEK Roman Holocaust zřetězení zla Praha P3K 2007 ISBN 978-80-903584-8-5 GILBERT Martin Druhá světová válka úplná historie Praha BB art 2006 ISBN 80-7341-933-5 CHURCHILL Winston Druhá světová válka I-VI Praha NLN Nakladatelství Lidové noviny 2005 ISBN 80-7106-739-3 JORDAN David; WIEST Andrew Atlas druhé světové války fakta o bojových střetnutích na všech frontách Praha Ottovo nakladatelství 2006 ISBN 80-7360-273-3 KEEGAN John Druhá světová válka Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2003 ISBN 80-7306-063-9 LIDDELL HART Basil Dějiny druhé světové války Brno Jota 2000 ISBN 80-7217-117-8 NÁLEVKA Vladimír Druhá světová válka Praha Triton 2003 ISBN 80-7254-390-3 OVERY Richard Proč spojenci zvítězili Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2008 ISBN 978-80-7306-338-2 PIEKALKIEWICZ Janusz Druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2007 ISBN 978-80-7352-764-8 SALMAGGI Cesare; PALLAVISINI Alfredo 2194 dnů ilustrovaná chronologie druhé světové války Praha Olympia 2007 ISBN 978-80-7376-005-2 SHAW Antony II světová válka den po dni Praha Naše vojsko Columbus 2007 ISBN 80-206-0732-3 WILLMOTH Hedley Paul Druhá světová válka Praha Euromedia Group – Knižní klub 2005 ISBN 80-242-1403-2 Kronika druhé světové války Praha Fortuna Print 2003 ISBN 80-7321-072-X FRIEDRICHJörg Der Brand München 13Auflage 2003 Propyläen Verlag ISBN 3-549-07165-5 Související články První světová válka Příčiny druhé světové války Chronologie druhé světové války Velká vlastenecká válka Holocaust Moderní dějiny Studená válka Druhá světová válka v literatuře Seznam filmů s tematikou druhé světové války z východní fronty Seznam českých filmů odehrávajících se během druhé světové války Vojenská produkce během druhé světové války Externí odkazy České Cizojazyčné Egon Erwin Kisch 29 dubna 1885 Praha< ref> – 31 března 1948 Praha byl pražský německy píšící reportér a spisovatel židovského původu velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér Byla to právě jeho touha být u všeho pokaždé „při tom a vše vyzkoušet která mu tuto přezdívku přinesla Životopis Narodil se jako druhý nejstarší z pěti synů obchodníka se suknem Hermanna Kische v tradiční židovské rodině v pražském domě U Dvou zlatých medvědů Egon byl kosmopolitou a světoběžníkem Pohyboval se stejně dobře v pražských šantánech jako v nejvyšší společnosti v převleku za muslima podnikl pouť do arabské Mekky v Dánsku se učil klaunem pracoval jako potápěč atd Kisch byl přesvědčením komunistou ovšem ve všech svých reportážích se držel kréda že „Reportér nemá tendence nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska Studoval techniku germanistiku a později žurnalistiku Již před 1 světovou válkou přispíval do některých pražských novin Za války sloužil v Srbsku Rusku Uhrách a Vídni Z Vídně do Prahy se pak vrátil až v roce 1920 kde se dále věnoval tvůrčí činnosti a to jak žurnalistice tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E A Longenem a J Haškem Už v roce 1922 ale Prahu opět opouští a stěhuje se do Berlína Zde se věnoval jednak dopisování pro Lidové noviny a další tiskoviny ale především cestování Z těchto cest pochází díla jako Caři popi bolševici Americký ráj a Tajná Čína Také se účastnil španělské občanské války V prosinci 1939 musel kvůli svému původu uprchnout z Evropy odchází tedy nejprve do USA a poté do Mexika V březnu 1946 se již těžce nemocný vrátil do Prahy ale plánovanou knihu o poválečném Československu už nestihl dokončit Rodina Jeden z předků Kischů přišel do Prahy v 17 století z Chyší německy Chiesch Podle tohoto sídla dostal rod jméno V Praze se živil jako apatykář v židovské obci Egonův praděd Enoch Kisch žil v Praze asi v letech 1772-1838 Děd Jonas asi 1802-1878 úspěšně obchodoval se suknem a koupil dům U Dvou zlatých medvědů na Starém Městě Po něm obchod provozovali synové Samuel 1837 – 4 dubna 1901 a Hermann Egonův otec Hermann Kisch syn Jonase Kische a jeho manželky Marie rozené Östreicher se narodil v roce 1838 v Praze kde i 19 ledna 1901 zemřel Hermannova první manželka Regina rozená Zuckermannová 1858 zemřela 18 července 1880 ve 22 letech V roce 1882 se podruhé oženil s Ernestinou rozenou Kuhovou 1862-1937 s níž měl pět synů PhDr Pavel Kisch 19 listopadu 1883 – 12 října 1944 v Osvětimi novinář Egon 1885-1948 Wolfgang Kisch 1887-1914 padl v 1 světové válce JUDr Arnold Kisch 15 června 1889 – 17 července 1942 bankovní úředník zahynul v koncentračním táboře v Lodži Nejmladší syn MUDr Bedřich Kisch se narodil 18 dubna 1894 a byl chirurg S Egonem byl ve Španělské občanské válce později v Číně V roce 1968 emigroval do Německa kde 13 září 1968 zemřel Egon Kisch se 22 října 1938 oženil s Giselou Lynerovou 23 května 1895 – 19 dubna 1962 Seznámil se s ní v roce 1919 ve Vídni kde se i narodila Pseudonym Erwin poprvé použil na střední škole kdy oficiálně nesměl publikovat Dílo Pasák 1914 – na svou dobu odvážný román naturalistický Z pražských uliček a nocí 1911 – sbírka črt Zapovězené lokály Pražské obrázky 1913 Temnou Prahou 1914 Pražská dobrodružství 1920 Nanebevstoupení Tonky Šibenice 1921 – povídka úspěšně zdramatizováno Emilem Arturem Longenem kabaret Revoluční scéna 1920-1923 další zpracování Ludvík Aškenazy Pravdivý příběh Antonie Pařízkové lehké holky s dobrým srdcem z pozůstalosti zfilmováno 2001 režie Jindřich Mann Vojákem pražského sboru 1922 Pražský pitaval 1931 – kriminalistické studie Zuřivý reportér Tržiště senzací 1942 Srostlé sestry Akropolis 1998 ISBN 80-85770-63-6 sbírka reportáží Cestopisná díla Přistání v Austrálii Americký ráj 1928 Caři popi bolševici 1927 Tajná Čína 1933 Odkazy Reference Literatura ARREOLA CORTÉS Raúl Egon Erwin Kisch a jeho Objevy v Mexiku Historický obzor 1996 7 7 8 s 161-162 Související články Cena Egona Erwina Kische Externí odkazy biografie Egypt je arabská republika v severovýchodní Africe malou částí též v Asii ležící na Nilu Na západě hraničí s Libyí na jihu se Súdánem na severovýchodě s Izraelem Ze severu ho omývají vody Středozemního moře z východu pak Rudé moře Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky Většina z přibližně 82 milionů obyvatel k roku 2012 žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů kde se nachází jediná orná půda Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga Město Luxor které se nachází na jihu Egypta skrývá početné starověké artefakty jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu Etymologie V minulosti mívaly státy nebo území na nichž se dnešní státy nacházejí poněkud odlišná jména než jaká mají dnes A čím vzdálenější minulost tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území Ani Egypt v tomto není výjimkou I současné označení má své kořeny v egyptštině avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer řecky Memfis který byl nazýván "Palác Ptahovy Ka„ což se v egyptštině řekne hat ka ptah„ Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne který se mohl vyslovovat přibližně hykupta" V této podobě se s tímto označením setkali Řekové Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus v němž je to vlastně jméno egyptského krále po němž se nazývá i celá zem Tento Řeky zkomolený název zněl AIΓYΠTOΣ Aigyptos Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo ÆGYPTVS Égyptus což byl později když se Egypt stal součástí Impéria i oficiální název provincie A z toho je pak odvozen náš současný název Egypt Sami Egypťané však svou zemi nazývali jinak A neměli pro ni jen jeden název ale hned několik a každý z nich vyjadřuje jak Egypťané svou zem vnímali a co pro ně znamenala viz Staroegyptské názvy Egypta Podle archeologických nálezů a egyptských hieroglyfů nazývali nejčastěji starověcí Egypťané svou zemi "Kemet" Černá země A i v současnosti obyvatelé svou zemi nenazývají Egypt Oficiální název země zní Džumhúrja al-Misríja al-'Arabíja což se v arabském světě a v Egyptě samotném v běžném hovoru nahrazuje zkráceným Maṣr či Miṣr Dějiny Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu Nilské údolí vytváří přirozenou zeměpisnou oblast ohraničenou na východě a západě pouštěmi na severu mořem a na jihu nilskými katarakty Snaha ovlivnit nilské záplavy vedla v době 3 000 př n l ke vzniku jednoho z prvních států na světě Historii Egypta můžeme rozdělit na tato období Pravěk Období paleolitu 700000 př n l – 10000 př n l Období mezolitu 10000 př n l – 5000 př n l Období neolitu a předdynastické období 5000 př n l – 3000 př n l Raně dynastické období 1 až 2 dynastie; do cca 27 století př n l Skupinky člověka rodu Homo erectus se při rozšiřování z Afriky do západní a jižní Asie pravděpodobně též usadily v údolí Nilu Ze středního paleolitu pochází mnoho lokalit které dokládají rohovce vhodného pro výrobu pazourků Postupně se skupiny lovců a sběračů začaly usazovat a v Nilském údolí začaly vznikat trvalejší zemědělská sídliště Lidé využívali bohatství které jim nabízelo údolí Nilu Nilské bahno poskytovalo materiál na stavbu nízkých stěn chatrčí na výrobu keramiky a také každoroční nilské záplavy přinášely živiny pro rostlinstvo v okolí Z vývoje keramiky můžeme usuzovat na vznik několika kultur z nichž nejvýznamnější je badárská kultura a nakádská kultura Vytvářejí se kmenové svazy vyvolané potřebou organizovat odvodňovací práce V Horním Egyptě nabyl převahy kmen který sídlil v okolí osady Nechen pozdější Hierakonpolis v Dolním Egyptě to byl kmen sídlící v severozápadní deltě Nilu v okolí osady Bútó Roku 3150 př n l sjednotil faraon Menes Horní a Dolní Egypt Vznikla Stará říše jejíž faraoni si nechávají budovat pyramidy Někteří badatelé ztotožňují tohoto panovníka s králem Narmerem nebo s panovníkem Hor-Aha Rozhodnout kdo má pravdu je obtížné z důvodu používání dvou jmen jednoho osobního a druhého trůnního Kromě toho se pozdějším přepisem jmen a jejich pořečtěním mohlo znění změnit Při výzkumu staroegyptské historie se využívá relativního datování podle vlády panovníků a egyptských dynastií vycházejícího převážně z díla řeckého historika Manehta Starověk Stará říše 3 až 8 dynastie; 2700 – 2180 př n l Se začátkem panování třetí dynastie se začala tzv Stará říše Panovník byl ztělesněním boha a měl neomezenou moc Za vlády faraona Džosera kolem 2610–2590 př n l a panovníků čtvrté a páté dynastie se rozloha Egypta rozšířila až na jihu k Asuánu Faraonové byli v této době uctíváni jako synové slunečního boha Re Džosér jako první nechal postavit pyramidu pojmenovanou po něm První přechodné období 7 až 11 dynastie 2180 – 2065 př n l Střední říše 11 až 14 dynastie; 2055 1650 př n l Druhé přechodné období 14 až 17 dynastie 1650 – 1550 př n l Po rozpadu Staré říše se po období rozpadu dosavadního zřízení podařilo vládcům města konkrétně Mentuhotepovi II Vesetu Théby v Horním Egyptě říši znovu sjednotit a pod vládou XI dynastie začíná Střední říše Kolem roku 1650 př n l vpadli do Egypta z Asie semitské kmeny které byly později nazvány Hyksósové Přinesly s sebou nový typ luku nové typy bronzových zbraní chov koní a užití válečných vozů čímž se změnil způsob vedení válečných bojů Nová říše 18 až 20 dynastie; 1550 – 1069 př n l Třetí přechodné období 21 až 25 dynastie; 1069 – 664 př n l Pozdní období 26 až 31 dynastie; 664 – 332 př n l Faraonu Ahmose I se podařilo Egypt kolem roku 1550 př n l znovu sjednotit a založil tak XVIII dynastii Za vlády panovníků této dynastie se Egyptská říše rozkládala až k Nubii a k údolí Eufratu Panovník Amenhotep IV 1364 –1347 př n l jehož manželkou byla Nefertiti si změnil své jméno na Achnaton a provedl náboženskou reformu Za jeho vlády byl jediným uctívaným bohem Aton bůh slunce před reformou Amon Jeho nástupce Tutanchamon tento kult zrušil a jméno Achnatona bylo ze seznamu králů vymazáno Za vlády Ramesse II 1290 –1224 př n l zažila Nová říše ještě jednou dobu rozkvětu Po smrti Ramesse III 1184 – 1153 došlo k rychlému úpadu Egypta a nepokojům Následkem toho byl vpád Libyjců a mořských národů Zakladatelem XXII dynastie byl Libyjec jménem Šešonk I XXV dynastii založili králové Núbie Makedonské období 332 – 310 př n l Ptolemaiovský Egypt 305 – 30 př n l V roce 525 př n l se Egypta poprvé zmocnili Peršané Na konci 5 století př n l se naposled osamostatnil pod vládou domácích dynastií XXVIII – XXX Poté se Egypta znovu zmocnili Peršané V roce 333 př n l porazil Alexandr Veliký perského krále Dáreia III a získal tak egyptské území Po jeho smrti 323 př n l jeden z jeho vojevůdců Ptolemaios vládl v této provincii a v r 305 př n l přijal titul krále jako Ptolemaios I Sótér Ptolemaiovská dynastie pak vládla Egyptu až do roku př n l Hlavním městem byla Alexandrie a velký kulturní vliv v této době měl helénismus Období Římské říše 30 př n l až 395 n l Byzantské období 395 – 640 n l Po smrti Kleopatry VII v roce 30 př n l poslední panovnice dynastie Ptolemaiovců se stal Egypt římskou provincií Při dělení římské říše roku 395 n l se dostal pod byzantskou vládu a ztratil dosavadní hospodářský význam Středověk Islámské období 640 – 1517 n l Osmanské období 1517 – 1805 n l Kolem 640 dobyli islámští Arabové Nilské údolí Za vlády Mu‘ávijada I 661–750 osídlily arabské kmeny plodné planiny a s nastoupením Saladina zakladatele dynastie Ajjúbovců 1171–1249 se stala Káhira centrem muslimského odporu proti křížovým tažením Kolem roku 1250 povstala palácová garda a mamlúci vojenští otroci získali moc V roce 1517 dobyl Egypt turecký sultán Selim I a ten se tak stal tureckou provincií Správa Egypta byla nadále svěřena mamlúkům Novověk Období vlády dynastie Muhammada Alího 1805 až 1952 Teprve Napoleonovo egyptské tažení v roce 1798 ukončilo osmanskou nadvládu Napoleon sice téhož roku byl donucen odplout z důvodu vítězství admirála Nelsona v námořní bitvě u Abukiru ale po Napoleonově odplutí ovládl makedonský důstojník tureckého vojska v Egyptě Muhammad Alí s pomocí armády do roku 1801 postupně celou zemi Potlačil britské pokusy o vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické elity – mamlúků V té době se však již stal faktickým vládcem země neboť Osmanská říše neměla prostředky na dobytí Egypta V roce 1848 se vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ibráhíma a tím založil novou dynastii vládnoucí Egyptu pod formální osmanskou a méně formální britskou správou až do roku 1952 Stavba Suezského kanálu však zemi zadlužila a v roce 1875 se stala největším akcionářem společnosti Velká Británie V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský kanál za neutrální území pod správou Velké Británie 18 prosince 1914 prohlásila Velká Británie Egypt svým protektorátem Dosavadní chediv Abbás II Hilmí byl sesazen a nahrazen sultánem Husajnem Kámilem Po jeho smrti roku 1917 se sultánem stal Ismáíla Ahmad Fu´ád Britové zatížili egyptské obyvatelstvo nucenými pracemi pro budování komunikací a vodovodů s velkými ztrátami na lidských životech Omezení dovozu zboží podnítilo rozvoj egyptského lehkého průmyslu 28 února 1922 vyhlásil Egypt pod vládou Fuada I samostatnost jako Egyptské království Za druhé světové války se stal bojištěm německé a italské armády pod velením Erwina Rommela a britských vojsk pod velením Bernarda Montgomeryho Britská vojska zůstala až do roku 1946 v zemi V roce 1948 se egyptská armáda zúčastnila arabsko-izraelské války V roce 1951 Egypt vypověděl Konstantinopolskou smlouvu a Velká Británie souhlasila že se stáhne 1954 Egyptská republika 23 července 1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Farúk I a byla vyhlášena Egyptská republika Hlavou státu byl nejdříve generál Muhammad Nadžíb později vůdce revoluce plukovník Gamál Abd an-Násir 1954–1970 Ten zavedl socialistický způsob vlády Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému zákroku Izraele Velké Británie a Francie a k tzv Suezské krizi Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě Od února roku 1958 dochází k diplomatickým sporům se Súdánem o Halaibský trojúhelník a Bir Tawil V roce 1958 vytvořil Egypt spolu se Sýrií Sjednocenou arabskou republiku vedené Násirem V té dominoval Egypt roku 1961 Sýrie svazek opustila avšak Egypt používal tento název až do roku 1971 V roce 1967 byl Egypt napaden Izraelem který při překvapivém útoku zničil egyptské letectvo a obsadil Sinajský poloostrov Po smrti Nassira v roce 1970 se stal prezidentem jeho viceprezident Anvar as-Sádát V roce 1973 se stala oblast kolem Suezského kanálu dějištěm nových bojů mezi Izraelem a Egyptem V roce 1977 zahájil Sadát mírové jednání s Izraelem To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova která však vyvolala odpor islamistů z Muslimského bratrstva V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak V roce 2000 se Egypt de facto ujal správy nad Halaibským trojúhelníkem Egyptská krize Na konci ledna roku 2011 egyptský prezident Husní Mubarak poprvé po čtyřech dnech nepokojů a násilností v hlavním městě promluvil o událostech které si v zemi vyžádaly nejméně 18 mrtvých a přes 1000 zraněných Ve svém projevu oznámil občanům že vyzval vládu k rezignaci a slíbil demokratické reformy Podle agentury AP Mubarak ujišťoval občany že prosadí sociální ekonomické a politické reformy Protivládní demonstrace které ochromily celou zem pak označil za součást spiknutí k destabilizaci Egypta a zničení legitimity jeho režimu Celá země byla také odpojena od internetu O několik dní později se situace v Káhiře a ostatních velkoměstech ještě více vyhrotila Podle komisařky OSN si nepokoje vyžádaly až 300 životů Odpůrci prezidenta Husního Mubaraka se 3112011 rozhodli vyhlásit časově neomezenou generální stávku Následující den ji měl doprovodit "miliónový pochod" Dne 11 února 2011 prezident Mubarak rezignoval podle svých slov chce dožít v letovisku Šarm aš-Šajch Moc převzala armáda vojenská junta a faktickou hlavou státu se stal předseda Nejvyšší vojenské rady Muhammad Hosejn Tantaví V květnu 2012 se v Egyptě konaly prezidentské volby které vyhrál islamista Muhammad Mursí Referendum se konalo ve dvou termínech v každém volila polovina země Podle oficiálních výsledků byla ústava přijata pro hlasovalo 638% Volební účast ale byla velice nízká 329%< ref> Mursí byl po roce vlády sesazen armádním pučem Muslimské bratrstvo bylo postaveno mimo zákon a v následných volbách zvítězil bývalý náčelník generálního štábu egyptské armády Abd al-Fattáh as-Sísí Geografie Povrch Egypt je stát ležící na pomezí severní Afriky a jihozápadní Asie Jeho rozloha je 1 002 450 km2 Fyzicky tvoří Egypt východní část Sahary Je tvořen vysoko položenou tabulí rozdělenou údolím Nilu na západní část tvořenou Libyjskou pouští a východní část tvořenou Arabskou pouští Podložím tabule je většinou rula a žula V jižní části Libyjské pouště se nachází náhorní plošina Džilf al-Kabír která je se svojí průměrnou výškou 1000 m nejvyšším místem této pouště V Libyjské poušti se rovněž nachází velké množství proláklin přičemž v největší z nich Kattarské proláklině se v hloubce 137 metrů pod hladinou moře nachází nejnižší bod Egypta Východní část Egypta tvoří Arabská poušť která se rozprostírá od nilského údolí až k Rudému moři Na rozdíl od Libyjské pouště je velmi hornatá Pro tuto oblast jsou charakteristická suchá údolí která se nazývají vádí Pomyslný střed této oblasti tvoří řeka Nil která protéká Egyptem od jižních hranic se Súdánem až na sever kde ústí do Středozemního moře Právě tato řeka která na území Egypta dosahuje přibližné délky 1 600 km dala vzniknout egyptské civilizaci I v současné době žije v jejím údolí a deltě 99% obyvatelstva které tak využívá pouze 55% rozlohy své země K Egyptu rovněž patří Sinajský poloostrov který je ohraničen Suezským a Akabským zálivem Sinajský poloostrov patří geograficky již k Asii Jeho jižní část je hornatá a nachází se zde nejvyšší hora Egypta Hora sv Kateřiny Gebel Katherína která dosahuje výšky 2 642 metrů nad mořem Podnebí Egypt má aridní pouštní podnebí Sever země je chladnější na jihu jsou větší výkyvy teplot Egypt je jednou z nejteplejších a nejsušších zemí světa kde na některých místech neprší i několik let Tato země má přes 300 dní slunečního svitu zimy jsou mírné léta velmi horká Během dne zde panují vysoké teploty kdežto noci jsou chladné V pobřežních oblastech dosahuje denní teplota během zimního období v průměru 14 °C v létě se průměrně pohybuje kolem 30 °C V pouštních oblastech se vyskytují velké teplotní skoky zvláště pak v letním období Teploty se mohou pohybovat od 7 °C v noci až ke 40 °C přes den Během zimních měsíců teploty v poušti tak razantně nekolísají avšak mohou se pohybovat i v rozmezí od 0 °C v noci do 18 °C přes den V oblasti nilské delty během jara vane horký a suchý vítr který je znám pod názvem chamsin Roční úhrn srážek dosahuje ve většině oblastí maxima 80 mm Na pobřeží mohou srážky dosáhnout až 200 mm Během letních měsíců v Egyptě prakticky neprší Největší egyptská města k 1 lednu 2012< ref> Politika Do roku 2011 byl Egypt prezidentskou republikou Vládu si od roku 1978 držela Národní demokratická strana Do 454 členného parlamentu se volilo jednou za 5 let Významným opozičním hnutím bylo Muslimské bratrstvo jemuž bylo z náboženských důvodů zakázáno vytvořit politickou stranu Tehdejší prezident Muhammad Husní Mubarak který byl v čele Egypta od roku 1981 byl po revoluci z roku 2011 donucen odstoupit a to dne 11 února 2011 Prezidentovu rezignaci oznámil viceprezident Umar Sulajmán v krátkém televizním prohlášení Podle něj prezident odstoupil pro dobro republiky Moc poté převzala armáda Nová demokratická ústava byla přijata v referendu Ta mimo jiné ustavila poloprezidentskou republiku V následných parlamentních i prezidentských volbách zvítězili islamisté Islamistická Strana svobody a spravedlnosti vytvořená Muslimským bratrstvem získala 375 % hlasů ve volbách do dolní komory a 45 % hlasů ve volbách do horní komory Parlamentu Druhou skončila také islamistická Strana světla která se hlásí k salafismu či wahhábismu se ziskem okolo 28 % hlasů Liberální strany vstoupily do opozice když celkem získaly okolo 20 % hlasů Prezidentem byl v přímé volbě zvolen Muhammad Mursí ze strany Svobody a spravedlnosti když ve dvoukolové volbě získal 2478 % respektive 5173 % hlasů Po další vlně lidových demonstrací protestujících proti Mursího vládě se armáda na začátku července 2013 ve jménu nespokojeného lidu chopila moci a svrhla Mursího i jeho vládu Prozatímním prezidentem byl jmenován předseda Ústavního soudu Adlí Mansúr který poté rozpustil Parlament s plánem vytvořit úřednickou vládu která navrhne novou ústavu a dovede zemi k novým volbám Ekonomika Ekonomika Egypta závisí především na zemědělství mediální sféře vývozu ropy a turistice; více než tři miliony Egypťanů však přitom pracuje v zahraničí především v Saúdské Arábii zemích Perského zálivu a Evropě Dokončení přehrady v Asuánu roku 1971 a výsledné Násirovo jezero změnilo časem prověřenou úlohu řeky Nilu v zemědělství a ekologii Egypta Rychle rostoucí populace omezené množství zemědělské půdy a závislost na Nilu však stále zdražují zdroje a stresují ekonomiku Vláda se snažila připravit ekonomiku na nové milénium pomocí reforem a rozsáhlých investic do dopravy a fyzické infrastruktury Egypt přijímal zahraniční pomoc Spojených států od roku 1979 průměrně 22 miliardy ročně a je třetím největším cílem zahraničních fondů Spojených států hned po válce v Iráku Jeho hlavní příjmy jsou však z cestovního ruchu a také z lodní přepravy skrze Suezský průplav Egypt má vyvinutý energetický trh založený na uhlí ropě zemním plynu a vodní energetice Značné zásoby uhlí se nalézají na severovýchodě Sinaje a těží se zde přibližně 600 000 tun ročně Ropa a plyn se vyrábějí v pouštních oblastech na západě Suezském zálivu a v Nilské deltě Egypt vlastní značné rezervy plynu v 90 letech 20 století se odhadovalo kolem 1 100 000 m³ a vyváží jej také do mnoha zemí Egypt je také jednou z mála afrických zemí které usilují o stavbu jaderné elektrárny v horizontu příštích deseti let V roce 2011 měl být zahájen tendr na hlavního dodavatel a elektrárna měla být podle původního plánu spuštěna v roce 2020 Elektrárna bude pravděpodobně stát v blízkosti obce Ad Dabaá na pobřeží Středozemního moře Nedávno vláda zahájila přípravné práce avšak stavbu zablokovali místní beduíni které elektrárna připravila o půdu konflikt zatím nebyl vyřešen< ref> V zemi je asi 10% míra nezaměstnanosti a 11% míra inflace HDP na obyvatele zde dosahovalo v roce 2009 2355 USD Měna je Egyptská libra LE 100 piastrů 1 USD 570 LE Cestovní ruch Cestovní ruch je jedním z nejdůležitějších sektorů egyptské ekonomiky Hlavními turistickými lákadly jsou tisíce let staré památky kvůli nimž je Egypt světově proslulou destinací Hlavními z nich jsou pyramidy a Velká sfinga v Gíze chrám Abú Simbel ležící jižně od Asuánu Karnacký chrámový komplex a Údolí králů nedaleko Luxoru Hlavní město Káhira se může pochlubit Egyptským muzeem či mešitou Muhammada Alího Turisty rovněž láká pestrobarevný podvodní svět Rudého moře Podmínky pro potápění a šnorchlování jsou zde jedny z nejlepších na světě Přímořská letoviska jako například Hurghada Šarm aš-Šajch či Taba navštíví ročně několik milionů turistů Egyptská armáda Egypt má v současnosti 2010 největší a nejsilnější armádu na africkém kontinentu Jde současně o největší armádu v arabském světě; celosvětově na 10 místě V aktivní službě má Egypt asi 468 000 vojáků počet vojáků záložních vojsk dosahuje 480 000 Ve výzbroji egyptské armády jsou ve velkém počtu zastoupeny nejmodernější zbraně Platí to zejména o letectvu srov článek Egyptské vojenské letectvo a pozemním vojsku armáda má k dispozici odhadem 3750 tanků z toho nejméně 1000 špičkových těžkých tanků M1 Abrams Egyptská armáda která byla založena ve třicátých letech 19 století vedla během 20 století čtyři války se státem Izrael v r 1948 1956 1967 a 1973 V r 1991 se egyptské vojsko účastnilo operace Pouštní bouře na straně vojsk koalice Egypt je silným strategickým partnerem NATO Obyvatelstvo Egypt je nejlidnatější zemí Blízkého východu a třetí nejlidnatější zemí na africkém kontinentu Rychlý růst populace v letech 1970 až 2010 byl způsoben zlepšením lékařské péče a nárůstem produktivity zemědělství Během Napoleonovy invaze od Egypta v roce 1798 byla místní populace odhadnuta na 3 000 000 lidí V roce 1939 měl Egypt již 16 500 000 obyvatel Populace je koncentrovaná v okolí řeky Nil zejména pak v nilské deltě a také v okolí Suezského průplavu 90% obyvatel jsou muslimové a zbytek je tvořen převážně koptskými křesťany Kromě příslušnosti k náboženství se obyvatelé Egypta dělí na obyvatele měst a feláhy venkovské zemědělce Největší etnickou skupinou v zemi jsou Egypťané Etnickými minoritami jsou Turci Řekové kmeny arabských Beduínů žijících v Arabské poušti a na Sinajském poloostrově a také Berbeři žijící na západě země Asi 27 milionu Egypťanů žije v zahraničí Jazyky Oficiálním jazykem je moderní standardní arabština V hovorové formě se nejvíce využívají následující jazyky egyptská arabština 68% saidi 29% bedáwí 16% súdánská arabština 06% domari 03% núbijský jazyk 03% a bedža 01% Navíc se v Egyptě vyskytuje řečtina arménština a italština což jsou hlavní jazyky početné skupiny přistěhovalců Mezi cizí jazyky které se vyučují na školách patří angličtina francouzština němčina a v menším rozsahu i italština Historická egyptština skládající se ze starověké egyptštiny a koptštiny tvoří samostatnou větev mezi rodinami afroasijských jazyků Náboženství Hlavním náboženstvím v Egyptě je Islám ke kterému se hlásí přibližně 90% obyvatel Drtivou většinu z nich tvoří sunnité Islám se do země dostal s příchodem arabů v 7 století našeho letopočtu a následně se Egypt stal politickým a kulturním centrem muslimského světa Za vlády prezidenta Anvara as-Sádáta se islám stal oficiálním státním náboženstvím Zbylých 10% obyvatelstva tvoří křesťané 90% z nich se hlásí ke koptské pravoslavné církvi a zbytek ke koptské katolické církvi a egyptské evangelické církvi Posledním ze tří náboženství které jsou v Egyptě uznávané je Judaismus ke kterému se hlásí pouze několik stovek občanů Mezi další minoritní náboženství patří například Bahá'í avšak to není společně s dalšími státem uznané Občanům kteří chtěli mít takové náboženství napsané v jejich průkazu totožnosti bylo vydání průkazu odepřeno Egypťané tak byli postaveni do situace kdy museli lhát o svém náboženství nebo nezískali průkaz totožnosti Změna zákona v roce 2008 umožnila těmto lidem získat průkaz totožnosti a zanechat kolonku Náboženství prázdnou< ref> Kultura Egyptská kultura sahá do doby starší než šest tisíc let Starověký Egypt patřil mezi nejstarší civilizace a po celá tisíciletí si svoji kulturu která ovlivnila mnohé kultury v zemích Evropy Afriky a středního východu udržel Po éře faraonů se Egypt dostal pod vliv helénistické křesťanské a islámské kultury V dnešní době je mnoho aspektů staroegyptské kultury propojeno s novějšími prvky obsahujícími vliv západní kultury která je již sama o sobě ovlivněna staroegyptskou kulturou Hlavní město Egypta Káhira je největším městem Afriky a po celá staletí bylo centrem vzdělání kultury a obchodu Egypt se rovněž pyšní nejvyšším počtem laureátů Nobelovy ceny z celé Afriky a arabského světa Někteří egyptští politici byli nebo jsou v čele významných mezinárodních organizací Mezi ně například patří Butrus Butrus-Ghálí bývalý generální tajemník OSN či Muhammad Baradej bývalý generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii a držitel Nobelovy ceny míru Egypt má rovněž velký vliv v arabsky mluvících zemích Moderní arabská kultura je silně ovlivněna egyptskou literaturou hudbou a kinematografií Umění a architektura Egypťané byli jednou z prvních civilizací která začlenila designové prvky do umění a architektury Egyptská civilizace je známá pro své kolosální pyramidy chrámy a monumentální hrobky Známými příklady jsou Džoserova stupňovitá pyramida která byla navržena starověkým architektem Imhotepem Velká sfinga v Gíze a chrám v Abú Simbelu Moderní egyptské umění je velmi různorodé Významnými umělci byli například architekti Hassan Fathy a Ramses Wissa Wassef sochař Mahmúd Mochtar či Izák Fanús který se zabýval koptským uměním V egyptském hlavním městě se rovněž nachází Káhirská opera která je centrem egyptského umění Egyptské umění a filmový průmysl vzkvétá od konce 19 století Dnes je v Egyptě k dispozici přes třicet satelitních kanálů a přes sto natočených filmů ročně Káhira je již dlouho známá jako Holywood středního východu Hostí každoroční Káhirský mezinárodní filmový festival který je hodnocen jako jeden z jedenácti nejlepších filmových festivalů na světě< ref> Mezi nejznámější egyptské herce patří Omar Sharif Literatura Literatura tvoří důležitý kulturní prvek v životě mnoha egypťanů Egyptští spisovatelé a básníci byli mezi prvními kteří experimentovali s moderním stylem arabské literatury Jejich styl se následně rozšířil po celém středním východě Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz byl prvním arabským spisovatelem který získal Nobelovu cenu za literaturu Mezi egypťany je nejoblíbenějším literárním žánrem lidová poezie Hudba Egyptská hudba je tvořena místními středomořskými africkými a západními prvky Ve starověku egypťané používali mnohé hudební nástroje Nejvíce však harfu flétnu a místních nástroje ney a úd Později se součástí hudebního projevu stal zpěv a bicí nástroje Současná egyptská hudba je ovlivněna lidovou tvorbou a umělci jako byli například Sajid Darwíš Umm Kulthum Mohamed Abdel Wahab či Abd el-Halim Hafez Od 70 let 20 století se nedílnou součástí egyptské hudební scény stává pop music Egyptská lidová hudba se i nadále hrává na svatbách či jiných tradičních slavnostech Mezi nejpopulárnější zpěváky současnosti patří Muhammad Munir a Amr Dijáb Sport Nejpopulárnějším sportem v Egyptě je fotbal Mezi nejpopulárnější týmy patří kluby Al Ahly Zamalek Ismaily Al-Ittihad Alexandrie a Al Masry Káhirské derby mezi týmem Al Ahly a Zamalkem patří mezi nejbouřlivější africká a světová derby< ref> Egyptská fotbalová reprezentace patří mezi nejúspěšnější světové celky Své kvality dokazuje především na africkém kontinentu kde již sedmkrát vyhrála Africký pohár národů přičemž v letech 1957 a 1959 ho získala dvakrát v řadě a v letech 2006 2008 a 2010 dokonce třikrát čímž vytvořila nový světový rekord Dalšími velmi populárními sporty v Egyptě jsou squash a tenis Egyptský squashový tým je známý po celém světě Nejlepším hráčem je Amr Šabana který mezi lety 2003 až 2009 vyhrál čtyřikrát světový šampionát ve squashi Mezi africkými basketbalovými týmy je egyptský národní tým historicky nejúspěšnější co se týče výkonů na mistrovství světa a Olympijských hrách Na basketbalovém mistrovství Afriky již získali rekordních šestnáct medailí včetně pěti zlatých Úspěšná je i házenkářská reprezentace která z osmnácti afrických šampionátů získala šestnáct medailí včetně pěti zlatých V roce 2007 se Omar Samra stal prvním egypťanem a nejmladším arabem který vystoupil na nejvyšší horu světa Mount Everest Expedice která byla vedena jižní cestou začala 25 března 2007 a skončila o devět týdnů později Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Bohové a bohyně a jejich kult jsou ve starověkém Egyptě určujícím konstitutivním prvkem nejen náboženství ale v jistém ohledu vůbec celé kultury Původně byla v konvenčně vokalizované egyptštině pro označení božské bytosti používána jako synonyma slova sechem ba nebo neter později první dvě nabyla odlišného významu ovšem není v egyptštině vyhrazen speciálně pro „nejvyšší bytosti tak jak je tomu např v křesťanství a jak se objevuje v evropské filozofické tradici ale zahrnuje širokou škálu bytostí včetně králů a zemřelých případně jevů ovšem přírodní jevy jako takové byly v egyptském náboženství zbožštěny spíše ojediněle přičemž Egypťané pravděpodobně s výjimkou z tohoto hlediska stále diskutované Achnatonovy náboženské reformy nijak neusilovali o nějaký přesný či dokonce závazný způsob jejich hierarchizace Jeho přesné vymezení ovšem není prozatím uspokojivě podáno Svět bohů a svět lidí byl v egyptském náboženském myšlení poměrně důsledně oddělen co do funkčnosti ale byly oba světy chápány jako úzce závislé Přestože byly přítomnost bohů v kosmu a její projevy bezprostředně pozorovatelné a dokonce člověkem prostřednictvím magie ovlivnitelné v podobě moci heka byl jediným prostředníkem mezi oběma světy v oficiálním náboženství panovník Ten byl sám pokládán za božskou bytost sui generis a proto se jako jediný z živých lidí těšil přímé přízni bohů a objevoval se v jejich společnosti; na druhou stranu jsou známy příklady přímého zbožštění lidí po jejich smrti a mnohé prameny zejména z mladších historických období dokládají že i běžní smrtelníci si mohou získat pozornost bohů a dokonce naznačují že všichni spravedliví zemřelí budou „jako bohové Význam těchto představ pro chápání podstaty božství Egypťany není ovšem úplně srozumitelný V důsledku hellénistického synkretismu a později zejména hermetismu se uctívání některých z egyptských bohů a bohyň např Esety přetransformované v Isidu a Usira v podobě Serapida rozšířilo po celém antickém Středomoří; objevují se i když už ne jako předmět náboženského kultu dokonce i po zániku staroegyptské kultury především v evropské magické a esoterické tradici např postava Herma Trismegista odvozená od boha Thovta Zdá se ovšem že tato nová pojetí mohou být i značně vzdálena původním egyptským předlohám Specifickou součástí tohoto proudu je novopohanský náboženský směr označovaný jako kemetismus Etymologie Etymologie slova ntr zůstává přes velké úsilí badatelů prozatím nejistá Dříve bývala některými dávána do souvislosti se slovem necerit – „natron Natron byl v Egyptě používán v kultovní sféře v úkonech jejichž cílem bylo dosažení fyzické i rituální čistoty takže ntr – „bůh by označovalo čistou nebo na čistých místech přebývající bytost; tato teorie ovšem nebyla doposud potvrzena a ani není v egyptologii obecně přijímána Dnes už jen ojediněle se objevuje také teorie neegyptského původu slova např ze semitského výrazu nešer – „orel případně obecně „dravý pták založená na faktu že s představou dravého ptáka byla spojována podoba řady bohů v Egyptě zejména už od rané historické doby významného Hora který byl znázorňován jako sokol Nejasný je také s etymologií úzce spojený původ podoby hieroglyfického znaku s významem „bůh Původně se badatelé domnívali že znázorňuje snad obětní sekeru Podle Erika Hornunga takové praporce které snad svým vláním způsobeným „neviditelnou silou větru mohly být pokládány za smysly vnímatelný projev tajuplné přítomnosti bohů byly symbolem božství a vyznačovaly posvátný charakter prostoru v němž byly vztyčeny Podstata bohů Egyptské náboženství jako náboženství polyteistické postuluje existenci mnoha bohů kteří jsou ve svém základním pojetí chápáni především jako nositelé obecné božské podstaty Ta tvoří základní rámec jejich bytí Individuální podstata jíž se bohové odlišují navzájem jeden od druhého se pak ve světě bohů projevuje především jako jednání bohů navzájem ve vzájemných vztazích o nichž vyprávějí mýty Bohové jsou proto pojímáni především jako představitelé určitých typů nebo rolí v tzv „konstelativní teologii svou rolí v božském světě atributy vyjadřujícími jeho roli kanonicky stanovenými způsoby zobrazování a jménem přičemž ten který konkrétní z uvedených znaků mohl být sdílen několika různými bohy nikdy se však dva bohové nemohli shodovat ve všech svých znacích Odkazy Reference Literatura Související články Kemetismus Seznam egyptských bohů Egyptologie je věda zabývající se dějinami a všemi oblastmi Starověkého Egypta čili obdobím dějin Egypta přibližně 5000 let př n l až do doby římského panství 5 stol n l Začátky egyptologie se datují přibližně do období renesance za zakladatele moderní novověké egyptologie je považován Jean-François Champollion 1790 1832 který mj i rozluštil staroegyptské písmo Zásadní význam pro rozvoj egyptologie měla Napoleonova výprava do Egypta v letech 1798 1800 Významnou událostí v dějinách egyptologie byl rovněž objev Tutanchamonovy hrobky Howardem Carterem v roce 1922 Témata spojená s egyptologií a Starověkým Egyptem jsou ve veřejnosti poměrně populární a jsou tématem řady uměleckých děl V hudbě je to např Verdiho opera Aida nebo Berliozova kantáta La Mort de Cléopâtre Smrt Kleopatry V literatuře je to např Waltariho román Egypťan Sinuhet román Bolesława Pruse Farao v češtině pak pozoruhodný román Alexeje Pludka Faraónův písař V Česku se v současnosti egyptologie vyučuje na Karlově Univerzitě Světoví egyptologové Athanasius Kircher Jean-François Champollion Heinrich Brugsch Giovanni Battista Belzoni Ludwig Borchardt Alan Henderson Gardiner Howard Carter Zahi Hawass William Matthew Flinders Petrie Richard Lepsius Čeští egyptologové František Lexa zakladatel české egyptologie Jaroslav Černý Zbyněk Žába spoluzakladatel Československého egyptologického ústavu UK v Praze a Káhirského pracoviště Ludmila Matiegková Miroslav Verner Ladislav Bareš Miroslav Bárta Břetislav Vachala Hana Vymazalová Jaromír Kozák Jiří Janák Externí odkazy Mytologie ve starověkém Egyptě byla spolu s kultem egyptských bohů určujícím prvkem egyptského náboženství Zahrnuje velké množství často nesourodých a dokonce rozporných samostatných na rozdíl od ostatních starověkých kulturních okruhů v nich zpravidla nevystupují lidé Důležitou součástí egyptské mytologie byly mýty královské ideologie jejichž cílem bylo představit panovníka jako bytost patřící do světa bohů Přestože jsou mytologické představy doloženy od nejstarší historické doby a v řadě případů lze poukázat na jejich pravěké kořeny k jejich uspořádání patrně došlo teprve na konci Staré říše nebo až ve Střední říši ucelené formy mýtů jsou doloženy teprve z Nové říše a období následujících Hlavním bohem byl Re později Amon-Re Byl to vládce dne a noci Reference Související články Seznam egyptských bohů Elektra tmavá Peponocephala electra Gray 1846 je kytovec z čeledi delfínovitých dosahující hmotnosti 100–200 kg Popis Jedná se o kytovce s vyklenutou a tupě zakončenou hlavou Doba březosti činí 12 měsíců Horní čelist nepatrně přesahuje čelist dolní Zuby jsou na horní čelisti ve 21–25 párech na čelisti dolní ve 14–24 Elektry obývají volného moře Živí se rybami hlavonožci a měkkýši Nejsou dobrými plavci vyvinou maximální rychlost 25 km h Běžně plavou rychlostí 15 km h Elektry mají rády společnost a proto se spojují do stád Stáda čítají od 15 až do 500 kusů Občas se stane že stádo uvízne na pobřežních písčinách Elektra tmavá se dříve označovala jako plískavice elektra Externí odkazy Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Ernst Werner von Siemens 13 prosinec 1816 – 6 prosinec 1892 byl německý vynálezce a průmyslník Život Narodil se v pruském městečku Lenthe blízko Hannoveru Byl čtvrtý ze šestnácti dětí Christiana Ferdinanda Siemense který se živil pronajímáním statků Jeho otec a babička byli jeho prvními učiteli Později navštěvoval rok měšťanskou školu v Schönbergu tři roky ho učil soukromý učitel a tři roky studoval na gymnáziu Katharineum v Lübecku Studium skončil předčasně ale i přesto se chtěl vzdělávat dále na univerzitě Zajímaly ho hlavně přírodní vědy ale na univerzitu nenastoupil protože rodině se nedostávalo prostředků Proto mladý Werner Siemens nastoupil jako devatenáctiletý do armády kde sloužil celých 14 let Díky tomu mohl na Dělostřelecké a technické akademii v Berlíně tři roky studovat fyziku chemii matematiku a balistiku Svůj první pruský patent obdržel roku 1842 za objev principu galvanického postříbřování a pozlacování V roce 1847 založil společně s Johannem Georgem Halskem 1814-1890 firmu Telegraphen Bau-Anstalt von Siemens & Halske nyní Siemens AG Reference Eset – alternativně a patrně správněji Aset Aiset v překladu „Trůn nebo „Sídlo řecky Iσις – Isis je zpravidla antropomorfní staroegyptská bohyně se složitým teologickým vývojem Textově je poprvé doložena až v době 5 dynastie v Textech pyramid a to spolu s Usirem ikonograficky dokonce teprve od 18 dynastie Jak ukazuje význam jejího jména byla původně především postavou Devatera z Iunu a usirovského mytologického okruhu tvořícího ideologický kontext královské moci přesněji jeho pohřebního aspektu Zdá se proto že na počátku zůstávala kulticky poměrně nedůležitou bohyní v porovnání s jinými podobného významu například s Hathorou Skrze mytologické souvislosti jako matka Hora tedy panovníka a manželka Usira představitele věčné podsvětní podoby nejdříve králů a od doby Střední říše všech zemřelých postupně získala povahu osobní i kosmické bohyně Od Pozdní doby má Eset rysy všeobjímající univerzální bohyně V této podobě se s jejím kultem seznámili Řekové a později Římané a v rámci římské říše se tak také rozšířil do všech jejích částí Eset se stala bohyní antickou a po boku Serapida transformovaného Usira ale i samostatně tvořila jeden z hlavních náboženských proudů konkurujících křesťanství Uctívání Esety jako Isidy v řeckém a římském světě vykazovalo výrazně mysterijní rysy Podle rozšířených ale prozatím nedoložených názorů je Eset resp Isis matka Hora předobrazem Marie jako madony V moderní době je jedním z nejčastějších objektů úcty kemetistů Kult Esety byl v Egyptě poměrně dlouho vázán na uctívání Usira a jiných bohů případně na královský zádušní kult Nejstarším známým samostatným chrámem je chrám v dolnoegyptském městě Perhebejet z doby 30 dynastie podle tradice ovšem postavený na místě starší svatyně Nejvýznamnějším střediskem byl chrám na ostrově Fílé založený Ptolemaiem I který zůstal nejdéle fungujícím pohanským chrámem až do první třetiny 6 století Její kult pronikl do Řecka koncem 5 století př n l V helénismu se rozšířil po celém antickém světě V Římě se objevuje ve 2 století př n l Začátkem listopadu se konaly slavnosti tzv Isia při kterých věřící napodobili hledání rozsápaného Osiridova těla zabil ho bratr Seth a slavili jeho zmrtvýchvstání Věřili že také oni budou žít po smrti Jejich zasvěcování předcházel křest a půst Potom zasvěcovaný symbolicky přecházel přes práh smrti a tak vstupoval do nového života V křesťanství se objevuje řada prvků z tohoto kultu např božská Trojice Isis Osiris a jejich syn Hóros a mariánské litanie podobající se hymnům na Isis Isis bývá zobrazována v tmavém plášti stojící na srpku měsíce jako vládkyně vesmíru se svým synkem Hórem v náručí Mytologie Tato bohyně byla nejvíce uctívanou bohyní starých Egypťanů což nám dokazují také nejčetnější spisy a hieroglyfické texty k ní se vztahující Její kult se od svých prvních až po poslední doklady udržel nejspíše přes 4 a půl tisíciletí Tato bohyně se také těšila úctě u největšího počtu národů starověku Její oblíbenost byla nejspíše způsobena tím že tato bohyně byla obdarována nejkladnějšími rysy a vlastnostmi ženy manželská láska a věrnost až za hrob ušlechtilost a krása mateřská péče a starostlivost o dítě Byla také obdařena kouzelnou mocí ke konání dobra a spravedlnosti Zmínky o Eset nacházíme z takových informativních pramenů jako jsou Texty pyramid ze Staré říše Texty rakví ze Střední říše a Kniha mrtvých z Nové říše z četných nápisů a dalších literárních památek Eset bývá zobrazována se sistrem řehtačkou na hlavě má rohy bohyně Hathory a sluneční kotouč boha Rea takto byla vyobrazena v chrámu Setiho I Hieroglyfický znak jejího jména vystihuje trůn Na sarkofázích mívá široká křídla roztažená v ochranném gestu v rukou drží „znak života nebo amulet zvaný „Esetin uzel Osiris a Isis byli bohové král a královna všech lidských bytostí Osirův bratr Sutech bůh pouště si uvědomil že nikdy nebude mít takovou moc jako Isis a Osiris Naplánoval konec jejich vlády Zavraždil Osirise rozřezal jeho tělo na čtrnáct dílů a pustil je po řece Nilu Poté se Isis vydala po řece shromáždila Osirisovo tělo kus po kuse a sestavila je aby ho pohřbila Osiris se poté odebral do podsvětí kde se stal vládcem nad zemřelými a každý rok v čas výročí jeho vraždy jej Isis oplakávala Její slzy naplnily řeku Nil a řeka se vylila z břehů Teologie a kult Eset jako Isis Po vraždě svého bratra-manžela posbírala všechny jeho části a užila své moci kněžky a kouzel a vrátila mu na pár chvil život aby s ním zplodila syna Hora Toho později ukryla do bažin kde strávil své dětství po boku několika bohů V dospělosti se vydal ke svému strýci Sutehovi faraonovi Egypta a chtěl si vzít to co ukradl tedy Egyptskou korunu Až po soudu bohů Suteh prohrál a Horus se stal novým vládcem zemi Nilu Ikonografie Eset je zpravidla zobrazována v podobě ženy s ozdobou hlavy v podobě hieroglyfického znaku pro „trůn jímž se psalo její jméno Je-li v základní podobě zobrazena společně se svou průvodkyní při hledání Usira bohyní Nebthetou odlišují se od sebe zpravidla pouze svými jmény takto zapsanými na hlavách Pokud je zobrazována v jiné souvislosti než ve vztahu k mýtům usirovského okruhu získává pro spojitost s bohyní Hathorou její atributy zejména kravské rohy se slunečním kotoučem na hlavě a sistrum v ruce Odkazy Související články Mýtus o Usirovi Isis opera od J B Lullyho Externí odkazy en en Evoluční biologie je vědní obor zabývající se biologickou evolucí organismů a mechanismy které se při ní uplatňují Za jeho zakladatele je považován Charles Darwin který jako první přednesl světu obecně přijatelnou verzi evoluční teorie Vědci zaměření na tento obor se nazývají evoluční biologové Popis Evoluční biologie je interdisciplinární obor zasahující do mnoha terénních i laboratorních oborů Evoluční biologie tak využívá jednotlivé vědy které studují jednotlivé organizmy např mammalogie ornitologie nebo herpetologie jako speciální případy pro hledání odpovědí na obecnější otázky evoluce Obdobně využívá evoluční biologie poznatků paleontologie a geologie o fosiliích které umožňují hledat odpovědi na otázky po tempu a způsobu evoluce Využívá se i poznatků teoretických oborů jako např populační genetika Některé teorie lze experimentálně ověřovat např na modelu Drosophila tak je vlastně realizována i experimentální evoluční biologie Významní evoluční biologové Othenio Abel Francisco J Ayala Deborah Charlesworth James F Crow Charles Darwin Erasmus Darwin Richard Dawkins Daniel Dennett Theodosius Dobzhansky Franz Theodor Doflein Felix Anton Dohrn Paul W Ewald Ronald Fisher Douglas Futuyma Carl Gegenbaur Stephen Jay Gould Ernst Haeckel JBS Haldane W D Hamilton Willi Hennig Bert Hölldobler Steve Jones Olivia Judson Motoo Kimura Ulrich Kutschera Jean-Baptiste Lamarck Richard Lewontin Lynn Margulis Pierre Louis Maupertuis Ernst Mayr Johannes Meisenheimer Fritz Müller Tomoko Ohta Steven Pinker Bernhard Rensch Matt Ridley Beth Shapiro John Maynard Smith Sewall Wright Alfred Russel Wallace Wilhelm Weinberg August Weismann Wolfgang Wickler Allan Wilson Edward Osborne Wilson Walter Zimmermann České osobnosti evoluční biologie Jan Zrzavý biolog Daniel Frynta Jaroslav Flegr Externí odkazy Faraon ve starší literatuře také někdy farao je titul používaný pro starověké vládce Egypta v hebrejském a později i v řeckém prostředí Dnes je toto slovo široce používáno právě díky použití v bibli a u řeckých a římských autorů; obvyklý originální egyptský titul byl nisut-bitej pod vlivem řečtiny překládaný jako „král Horního a Dolního Egypta Slovo pochází z egyptských slov per aa – „velký dům tedy „královský palác Už v nejstarších pramenech má „palác také význam slova „vláda a stylizované znázornění průčelí paláce serech je používáno jako výsostný symbol pro zápis králova jména; později se toto spojení stalo neoficiálním titulem krále jako označení zastávaného úřadu Božský panovník V literatuře zejména starší se uvádí že faraoni byli pokládáni za potomky bohů a tedy také bohy Tato interpretace se ovšem ve světle nových pramenů ukazuje jako zjednodušená Dnes v egyptologii převažuje názor že Egypťané své panovníky chápali jako bytosti dvojí podstaty – božské i lidské současně tak to vyplývá například z Naučení Amenemheta I synovi nebo z Loajalistického naučení významných literárních děl z žánru Knih moudrých rad do života z doby 12 dynastie Božství krále bylo dáno především božstvím jeho úřadu – věčné královské moci Egyptský král tedy byl výjimečnou bytostí – jako jediný mohl přirozeně a sám ze své podstaty jako syn boha nejobvykleji boha slunce ale i jiných pobývat ve společnosti bohů a v kultické sféře mu proto byla přisuzováno božství jako individuální bytosti však patrně nikoli Egypťané nejspíše svého panovníka chápali jako reprezentaci božského principu v lidském světě jeho jakési manifestační zpřítomnění S tím patrně souvisí způsob jakým sami Egypťané svého panovníka s bohy spojovali za života jej vždy důsledně označovali jako nefer neter zatímco bohové byli titulováni jako aa neter – „velký bůh Termín nefer může být přeložen různými způsoby – jako „krásný „dobrý „dokonalý ale také jako „mladý  mladší tak termín překládá egyptolog Jaromír Málek< ref> Přestože překlad tohoto označení jako „mladší bohové nedosáhlo v egyptologii širšího uznání jeho důsledné používání poukazuje pro moderního člověka sice obsahově prozatím ne zcela srozumitelně ale naprosto zato nepochybně na významový posun chápání podstaty božství ve vztahu k panovníkům oproti bohům samotným Z důvodu svého božského původu také král teoreticky vystupoval jako jediný obřadník v rámci chrámového rituálu Kněží jednotlivých chrámů byli králem jmenováni jako jeho zástupci a mohli jím být také odvoláni – byli tedy v podstatě státními úředníky Ostatně až do doby Nové říše v Egyptě neexistovalo snad s výjimkou zádušních kněží profesionální kněžstvo a služby v chrámech se panovníkovým jménem ujímali místní významní hodnostáři z titulu svých správních funkcí Stejně tak byl chrámový majetek plně v králově moci a panovník jím mohl z titulu své božské podstaty alespoň teoreticky disponovat podle své libosti< ref> V průběhu vývoje docházelo od Nové říše k proměnám těchto představ směrem k posílení autonomie chrámů a jejich personálu – vyvrcholením bylo ustavení Amonova království v Horním Egyptě po zániku 20 dynastie Zůstávaly nicméně stále živé a jednotliví panovníci jich podle svých možností a se střídavými úspěchy aktivně využívali ještě v ptolemaiovské době< ref> Titulatura Principy královské titulatury V počátečních obdobích starověku užíval panovník jediné jméno zapisované do tzv serechu rámečku v podobě stylizovaného paláce s opevněným průčelím To panovníka identifikuje jako toho kdo sídlí v paláci eventuálně v pevnosti tedy jako toho kdo drží moc Nad serechem bývá zobrazen sokol boha nebes a vládce země Hora což znamená že král byl pojmenováván jako „Hor XY Byl pokládán za vtělení tohoto boha který byl panovníkovým ka Po doplnění počtu královských jmen bylo toto jmého v egyptologii označované jako tzv Horovo jméno uváděno jako první v pořadí Vývoj královské titulatury byl uzavřen v době Střední říše od kdy se její plná podoba sestávala z celkem pěti jmen uvozených výhradními znaky vypovídajících o králově podstatě Tato jména pěti různými aspekty vyjadřovala dva základní principy ideologie královské moci jednak božskou roli krále a její vztah k lidské přirozenosti konkrétniho nositele titulů jednak princip duality Egypta sjednocením dvou jeho částí tj Horní a Dolní země pod vládou jednoho panovníka Poslední dvě jména byla zapisována do dvou tzv kartuší Ta se objevuje na přelomu 3 a 4 dynastie kdy je v ní poprvé zapsáno tzv trůnní jméno krále Huneje Úplná královská titulatura se ovšem využívala jen zřídka byla vyhrazena zejména pro sakrální sféru Z celého mnohojmení o povaze královské moci a jejím vývoji v představách Egypťanů nejnázorněji vypovídá tzv trůnní jméno o něž byla královská titulatura rozšířena ještě v době 1 dynastie V pozdějších dobách se stalo čtvrtým v pořadí Právě pod ním byl panovník uváděn v úředních dokumentech a byl tak znám svým poddaným Toto jméno je přesněji označováno jako nisut-bitej a psáno hieroglyfy pro ostřici a včelu které byly heraldickými symboly Horního a Dolního Egypta To reflektuje překlad titulu do řečtiny zdůrazňující mocensko-politické postavení krále v podobě překladu „král Horního a Dolního Egypta Ten ovšem v sobě obsahuje nepochopení egyptských představ o povaze panovnické moci Druhá část titulu bitej totiž znamená osobní lidskou přirozenost krále zatímco první část složeniny nisut odpovídá božské přirozenosti která je v nitru panovníka To znamená že titul vyjadřuje nikoli dualitu politickou ale náboženskou deklaruje podvojnou přirozenost královské moci odpovídající emanaci božského přítomné v dočasném lidském rozměru< ref> Ian Shaw k tomu poznamenává že „titul nisut zřejmě vypovídal o neměnnosti božského krále téměř odpovídal samotné královské hodnosti Výraz bitej naopak popisuje současného pomíjivého držitele královské hodnosti jednoho konkrétního vládnoucího krále v omezeném úseku času Každý král v sobě tudíž nesl kombinaci božského a smrtelného< ref> Podstatným rysem královské titularury je že jména především jméno nisut-bitej ale platí to i pro ostatní vyhlašovala určitý ideologický kontext vlády konkrétního panovníka Ve skutečnosti v sobě obsahovala jména bohů používala jejich mytologických a teologických souvislostí jde v podstatě o věty náboženské povahy které je třeba číst a to za použití gramatických pravidel egyptštiny a jejich prostřednictvím nastiňovala politický program vlády Jan Assmann upozorňuje na to že trůnní jména „tradičně obsahovala výpověď o slunečním bohu Reovi a představovala tak něco jako zásadu které se měl král držet a která měla období jeho vlády zajistit požehnání slunečního boha< ref> Změna některého ze jmen jednoho a téhož krále v průběhu jeho vlády nebo jiné pozměnění panovnické titulatury proto vždy poukazuje na významnou změnu politických či ideologických představ Dokládá to například titulatura panovníka Peribsena původně užíval Horovo jméno Sechemib ale pro zápis nového jména v serechu použil jako titul jméno nikoli boha Hora ale boha Sutecha jeho mytologického protivníka nebo titulatura panovníka Chasechemueje v překladu „Obě mocnosti se zjevují v záři který po změně jména z Chasechem v překladu „Mocnost se zjevuje v záři pro zápis nového v serechu použil jako titul jména obou bohů Dalším příkladem použití tohoto principu může být titulatura panovníka Tutanchamona levá kartuše obsahuje páté královské jméno tj jméno Syn Reův zpravidla uváděné jako „Tutanchamon které v souvislosti s odklonem dvora od Achnatonovy náboženské reformy nahradilo předchozí „Tutanchaton Doslova ji lze přečíst jako „Živá podoba Amona vládce jižního Iunu  Vesetu což je chápáno jako výpověď vztahující se k nositeli jména tedy ke králi stejně tak lze ovšem text číst jako výpověď o bohu Amonovi „Amon – žijící socha vládce jižního Iunu přičemž zmínka o kultovním obrazu by mohla být jednoznačným přihlášením se k předamarnským náboženským tradicím a přídomek „vládce Iunu lze chápat jako opisné označení slunečního boha Rea s nímž by tak Amon byl ztotožněn Celek jména by tak mohl být odmítnutím reformy Tutanchamonova předchůdce a vyjádřením nově pojaté Amonovy teologie vznikající jako reakce na ni< ref> Tyto významové posuny k nimž standardně dochází při překladech staroegyptských textů a které starověkým Egypťanům nevznikaly samozřejmě znesnadňují naše pochopení významu královských jmen jednotlivých panovníků Oficiální titulatura Celkově panovník používal pět formálních titulů uváděných příslušnými výsadními hieroglyfickými znaky předcházejícími jednotlivým jménům podle pořadí - Horovo jméno v serechu jímž byl ztotožňován s bohem Horem - jméno Obě paní které jej spojovalo s ochrannými bohyněmi Horního a Dolního Egypta v podobě supice Nebchet a kobry Vadžet - jméno Zlatý Hor jehož význam není prozatím jasný - tzv trůnní jméno tedy nisut-bitej doslova „patřící rákosu a včele uváděné v první kartuši které snad kromě výše uvedeného významu dostalo sekundárně i politický význam reflektovaný řeckým překladem „král Horního a Dolního Egypta Mohl by to dosvědčovat fakt že za znaky uvádějící toto jméno byl obzvláště v době Nové říše ale i dříve býval připojován někdy jím byly dokonce nahrazovány opis „pán Obou zemí - jméno Syn Reův uváděné ve druhé kartuši které se objevuje v době 4 dynastie za panovníka Rachefa a spojuje krále se slunečním bohem Reem Šlo o osobní jméno panovníka které měl od svého narození ještě jako soukromá osoba Zdá se že v pozdější době toto jméno vykazuje charakter jakéhosi jména rodového typického pro určitou královskou dynastii nebo její část V 11 dynastii to bylo jméno Mentuhotep ve 12 jména Amenemhet a Senusret ve 13 jméno Sobekhotep v 18 jména Amenhotep a Thutmose ve 20 dynastii jméno Ramesse Zejména v době pozdní Nové říše bylo spojováno s pseudotitulem „pán slunečních horizontů Příkladem základní části královské titulatury může být jméno Thutmose III V hieroglyfickém zápisu G16-V29-M23-t-i-i-N5Z1-W19-m-ptN1-S42< hiero> G8< hiero>F9F9-D44N28-Z3< hiero> M23X1-L2X1< hiero>< hiero> G39-N5< hiero>< hiero> O10-V30t-Aa15I9-D28t-O49O49O49-U6-M17-M17< hiero> V překladu „Hor ´Mocný býk vycházející v záři ve Vesetu´ Obě paní ´Trvalé královské vlády jako Re na nebesích´ Zlatý Hor ´Mocné síly a posvátných diadémů´ Patřící rákosu a včele ´Trvalé je to co povstalo z Rea  Mencheperre´ Syn Reův ´Zrozený Thovtem  Thutmose – Krásné podoby´ Miláček Hathory Paní tyrkysu< ref> Pseudotituly a další součásti Vedle oficiálních titulů existovala řada dalších formálních označení tzv pseudotitulů která sice netvořila pravidelnou součást úplné královské titulatury ale mohla ji doplňovat případně nahrazovat některé její části Vedle už zmíněných titulů „dobrý bůh a „pán Obou zemí to mohlo být označení překládané jako „pán slunečních horizontů nebo „pán královských diadémů doslova „pán objevování se v záři Není možné říci podle jakého pravidla Egypťané rozhodovali jednou o použití tradičního zápisu jména a jindy o použití zápisu pozměněného je ale pravděpodobné že pseudotituly postupně získávaly oficiální charakter Například v době Achnatonově která je ve svých důsledcích pro pohled Egypťanů na vztah krále a bohů pokládána za přelomovou byl po znacích královského jména nisut-bitej jako doplnění zpravidla uváděn titul „pán Obou zemí po něm pro tuto dobu specifické označení „žijící pravdou a teprve poté první kartuše V Tutanchamonově hrobce nelze nalézt ve způsobu zápisu panovníkova jména s pseudotituly žádnou pravidelnost při jediném zápisu obou kartuší jim bezprostředně předcházejí tradiční znaky ale samostatný zápis první kartuše se jménem Nebcheprure druhá se jménem Tutanchamon na nápisech není na rozdíl od některých z předchozích královských hrobek nikde zapsána samostatně je variabilní Délka nápisů mohla být limitována velikostí místa jim vyhrazeného vedle vyobrazení nejčastěji zvolenými tituly předcházejícími královskému jménu jsou označení „dobrý bůh a „pán Obou zemí v kombinaci s jinými Jednou je použit titul „král a pán Obou zemí a také složité označení R8-nfr-V30N16N16-V30N28Z2-<-ra-xpr-Z2V30->-X8-S34-I10X1N17-V28-N5-V28< hiero> v překladu „Dobrý bůh pán Obou zemí pán horizontů ´Re je pán forem které povstaly´ Nebcheprure s následujícím přání dlouhého života Různé kombinace titulů jsou také na předmětech z Tutanchamonovy hrobky Proto pro tuto dobu nelze z použití jednotlivých pseudotitulů usoudit na jednoznačná pravidla Nápisy v královských hrobkách 20 dynastie přestože obsahují i tradiční způsoby zápisu ovšem už preferují podle všeho ustálené používání titulu „pán horizontů jako náhrady znaků pro jméno Syn Reův a titulu „pán Obou zemí znaků pro jméno nisut-bitej Kromě pseudotitulů samozřejmě existovala i další neformální označení užívaná v běžnějších nebo soukromých dokumentech která se objevují i bez uvedení jména krále např „král „veličenstvo a další Za královskou titulaturu mohla být připojována řada dovětků odkazujících na zvláštní spojení krále s některými bohy např „milovaný Amonem „milovaný Hathorou a obsahující přání zdaru panovníkovi například přání zpravidla překládané jako „nechť je živ zdráv a svěží nebo přídomek „obdařený věčným životem V běžnějším zkráceném záznamu byl panovník uváděn posledními dvěma jmény zapisovánými do dvou kartuší eventuálně pouze jménem čtvrtým v jedné kartuši Kromě toho se vžila celá řada nepřímých způsobů jimiž byl panovník označován Tato označení např „miláček bohů „mocný býk dnes znějí výhradně opisně nicméně pro starověké Egypťany měla náboženský a mytologický kontext který rozhodně nebyl pouze metaforou Panovník a politická správa Starověký Egypt je v souvislosti s výše nastíněný chápáním panovníka v literatuře charakterizován jako polobožské království jehož autorita jako instituce zůstala po více než tři tisíciletí prakticky nezpochybněna< ref> Jeho základní ideologickou tezí byl formální vztah mezi Egyptem a tedy egyptským státem zajišťujícím v osobě panovníka náboženský kult a jeho bohy Bohové prostřednictvím svého stvoření světa přesněji Egypta jako zosobnění celého světa vtiskli všemu existujícímu řád maat jehož udržování jako jediné záruky trvání a nerušené existence stvořeného světa bylo ústředním úkolem královské moci Panovník tak činil především skrze ritualizaci své náboženské role v chrámovém kultu jehož byl formálně jediným oprávněným činovníkem byť zastupovaným kněžími Z toho důvodu také byla králi dána nejvyšší politická autorita V ideologii a po většinu období starověkého Egypta také v praxi proto panovníci vystupují jako jediný společností akceptovatelný zdroj veškeré politické aktivity Ilustrací tohoto principu je socha Pepiho II přestože se panovníkem stal jako velmi malé dítě a je zachycen na klíně své matky je zobrazen jako miniatura dospělého krále s patřičnými atributy Ačkoli je nepochybné že řada králů nastoupila na trůn v době svého dětství ani náznakem nejsou události raného období jejich vlády připisovány jiným osobám např jejich regentům Nečetné výjimky z tohoto stavu například prohlášení hodnostáře Baje z doby panovníka Siptaha že „dosadil krále na trůn jeho otce což je sdělení které bylo za normálních okolností vkládáno do úst bohům< ref> jej spíše potvrzují než vyvracejí Přestože neznáme přesná pravidla egyptského nástupnického systému je jisté že základem správného fungování správy bylo následnictví mladého krále v době nezletilosti zastupovaného nejčastěji ženou z královské rodiny zpravidla jeho matkou který v prvním období vlády svou osobní aktivitou a mobilitou spojenou s mobilitou královského dvora jako centra správy udával směr celé místní i centrální administrativě Panovníci a jejich osobní schopnost iniciativního řešení problémů tudíž do značné míry ovlivňovala chod společnosti Názorným příkladem může být Achnaton proti jehož reformě patrně nevznikla žádná účinná politická opozice nebo období pozdních Ramessovců – postarších králů jejichž vláda znamenala úpadek úrovně správy a vládnutí K tomu autoři Cambridge History of Africa I velmi výstižně poznamenávájí že „altruistické plnění povinností panovníkem bylo totožné s jeho vlastním zájmem… protože „slabost neschopnost nebo neúčinnost na straně krále mohly vyvrcholit špatnou správou Egypta Na druhou stranu je ovšem třeba říci že egyptský král byl svou výlučnou vazbou na bohy také limitován řád maat který byl odvozován od aktu stvoření světa tvořil pro společnost objektivní standard jehož dodržování bylo chápáno v přímém vztahu k míře božského schválení jemuž se konkrétní panovník těšil Král převzal svou moc od bohů a měl ve svém jednání sledovat jejich vůli „činit maat takže mohl být vnímán jako jejich jakýsi nástroj jehož prostřednictvím oni sami Egypt spravují V této souvislosti výše citovaní autoři připomínají text Démotické kroniky z ptolemaiovské doby která „připisuje pád některých panovníků Pozdní doby jejich selhání při uspokojení bohů a pro starší období „ničení památek které byly vytvořeny určitými panovníky jejichž činy byly považovány za urážlivé k maat Královská moc tedy měla nejen posvátný ale v konečném důsledku především ryze politický charakter jehož si Egypťané byli velice dobře vědomi Výše citovaní autoři zdůrazňují že „vztah lidské a božské povahy panovníka byl jedním z jejich hlavních filozofických problémů< ref> Zejména v textech z doby Střední říše a z období bezprostředně ji předcházejícího například v některých z tzv naučení adresovaných panovníkům lze doložit praktický racionalistický pohled na vládu oproštěný do značné míry od náboženského kontextu Objevuje se v nich chápání královského úřadu jako jakéhosi „řemesla osvojitelného prostřednictvím zachovávání správných rad vědomí odpovědnosti kterou král často označovaný jako „pastýř lidu nese ale také přesvědčení o nutnosti jisté míry cynismu jíž je třeba být vybaven pro uchování moci a také o osamělosti a zrádnosti jimž je panovník vystaven např Naučení pro krále Merikarea a Naučení Amenemheta I synovi Všechny tyto představy byly v egyptském myšlení přítomny současně takže jednotlivá období mohla klást důraz na různá pojetí královské moci a tím i způsoby uplatňování politické správy Obecně lze nejpozději od konce Nové říše vysledovat postupné „polidšťování krále nejen jako osoby ale také jako instituce takže se nakonec i soukromé osoby mohou objevovat na vyobrazeních v souvislostech které byly dříve vyhrazeny výhradně panovníkům< ref> např služba bohům vyměřování základů chrámu a podobně Královská moc však přesto v Egyptě až do nástupu nových ideových proudů spojených s římským obdobím a nakonec zejména s křesťanstvím měla výsostný charakter a její nositelé zůstávali nejmocnějšími činiteli ve správě Ikonografie Panovnické regálie Odkazy Externí odkazy Reference Související články Seznam králů starého Egypta Garegin II 21 srpna 1951 Voskehat je současný patriarcha Arménské apoštolské církve který je s titulem katolikos všech Arménů hlavou této církve Život Narodil se 21 srpna 1951 ve Voskehatu jako Ktrij Nersessian Základní studium získal ve své rodné obci Roku 1965 vstoupil do Teologické akademie Kevorkian v Holy Etchmiadzin Po graduaci začal učit Nový zákon a stal se asistentem Kevorkian semináře Roku 1970 byl vysvěcen na jáhna a roku 1972 na kněze se jménem Garegin Po vysvěcení ho patriarcha Vazgen I poslal rozšířit svá studia na teologickou fakultu do Vídně Roku 1975 začal sloužit jako kněz v Německém kostele při čemž si dodělával studia na Univerzitě v Bonnu Po čtyřech letech v Německu se vrátil do Arménie a katolkos Vazken jej poslal do ruského Zagorsku k doktorátnímu studiu na Fakultě svatého Sergeje Klášterní akademie Ruské pravoslavné církvi Po dokončení studií v Rusku byl roku 1980 jmenován asistentem generálního vikáře patriarchální eparchie Araratian V dubnu 1983 se stal generálním vikářem této eparchie V říjnu stejného roku byl ustanoven biskupem a roku 1992 arcibiskupem Roku 1989 založil seminář Vazkenian v Sevanu pro náboženské studia mladých mužů a roku 1990 Centrum křesťanských nauk Roku 1995 byl vážným kandidátem na nového katolikose a patriarchu ale novým patriarchou se stal Garegin I Poté se stal generálním vikářem katolikose Dne 27 října 1999 byl zvolen novým patriarchu Arménské apoštolské církve Uveden do úřadu byl 4 listopadu 1999 Udržuje ekumenické vztahy s ostatními sesterskými církvemi Například navštívil Alexije II patriarcha Moskevský a Celého Ruska Eliáš II patriarcha-katolikos Celé Gruzie Teoctiste patriarcha Celého Rumunska Šenudu III alexandrijského patriarchu a papeže Abune Paulose patriarchu Etiopské pravoslavné církve Jana Pavla II papeže Maxima patriarcha Bulharska Františka papeže a mnoho dalších V listopadu 2000 navštívil Vatikán a během ekumenické bohoslužby papež Jan Pavel II odevzdal patriarchovi ostatky svatého Řehoře Osvětitele prvního katolikose Arménské církve Dne 24 dubna 2015 svatořečil 15 milionů obětí arménské genocidy Odkazy Reference Externí odkazy Genom je veškerá genetická informace uložená v DNA u některých virů v RNA konkrétního organismu Zahrnuje všechny geny a nekódující sekvence Přesněji řečeno genom organismu je kompletní sekvence DNA jedné sady chromozómů Tedy například jedna ze dvou sad kterou má každý diploidní jedinec v každé somatické buňce Termín genom může být chápán úžeji jako kompletní výčet veškeré jaderné DNA avšak také může být do něj zahrnuta navíc i veškerá DNA těch organel semiautonomní organely mitochondrie chloroplasty které dědí svou vlastní DNA Tedy soubor veškeré buněčné DNA obsahuje vedle vlastní jaderné DNA také mitochondriální a u rostlin plastidovou DNA Genom člověka obsahuje přibližně 20 488 genů Přečtené genomy Mimo organismů v následujícím výčtu bylo již přečteno mnoho genomů mnoha jednobuněčných organizmů prvoků i bakterií a virů Jejich genomy patří k nejkratším a tak není překvapivé že některé z nich patřily k prvním sekvenovaným druhům Prvním přečteným genomem vůbec byl genom bakterie Haemophilus influenzae Pro sekvenování byla vybrána kvůli svému výjimečně malému genomu který obsahuje jak již dnes víme jen 1 830 140 párů bází DNA a 1740 genů K nejvýznamnějším osekvenovaným jednobuněčným patří bakterie Escherichia coli kvasinky a například virus SARS Přečtené genomy zahrnují databázi genů od „průměrného jedince daného druhu protože k analýze jsou použity vždy vzorky z mnoha jedinců Genomy hmyzu octomilka Drosophila melanogaster Jeden z nejvýznamnějších modelových organismů pro výzkum dědičnosti komár rodu Anopheles včela medonosná leden 2004 Významnou odlišností tohoto hmyzu je eusociálnost včel krom toho je hospodářsky významným druhem bourec morušový 91% v prosinci 2004 Genomy ryb dánio pruhované Danio rerio čtverzubec rudoploutvý Takifugu rubripes čtverzubec černozelený Tetraodon nigroviridis říjen 2004 Přečtení dvou příbuzných genomů má pomoci při porozumění procesu evoluce Genomy obojživelníků drápatka Xenopus tropicalis Genomy ptáků kur bankivský Gallus gallus březen 2004 Kur bankivský je divokým předkem kura domácího Genomy savců Například člověk Rozluštění lidského genomu bylo oznámeno 14 dubna 2003 Bylo však od té doby osekvenováno již více osob myš Myš byla prvním savcem jejíž genom mohl být porovnáván s lidským Myš je zároveň modelovým organismem lékařského výzkumu potkan duben 2004 Potkan je významným modelovým organismem v lékařském výzkumu skot nahrubo přečten v říjnu 2004 Významné zejména z hospodářských a šlechtitelských důvodů prase červen 2005 Významné jak z hospodářských a šlechtitelských důvodů tak zároveň některé tkáně či orgány prasete mohou být používány v transplantační medicíně je i proto velmi významné znát genom prasete šimpanz srpen 2005 Zvláště významné pro porovnávatelnost s lidským genomem pes plemeno boxer Významné pro výzkum některých dědičných onemocnění která se psy sdílíme makak Genomy rostlin huseníček rolní Arabidopsis thalliana; Arabidopsis je nejvýznamnější modelový organismus ve výzkumu rostlin rýže Oryza sativa kukuřice setá Zea mays Topol chlupatoplodý Populus trichocarpa Anotovaný genom byl uveřejněn v září 2006 Topol chlupatoplodý je první strom jehož genom byl osekvenován Physcomitrella patens modelový druh mechu Anotovaný a kompletní genom mechu Physcomitrella patens byl uveřejněn v dubnu 2007< ref> Physcomitrella je prvním osekvenovaným mechorostem ale zároveň i první sekvenovanou ne-semennou rostlinou a představuje tak cenný modelový organizmus pro studium evolučních procesů v rostlinné říši Související články gen supercontigy Externí odkazy anglicky Reference Gruzie gruzínsky საქართველო transliterace Sakartvelo je stát situovaný v jihozápadní Asii; podle některých názorů na vedení hranice Evropy ovšem značná část gruzínského území zasahuje i do Evropy Jeho sousedy jsou Rusko Ázerbájdžán Arménie a Turecko Leží v Zakavkazsku při východním okraji Černého moře Součástí Gruzie jsou autonomní republiky Adžárie Abcházie a Jižní Osetie; dvě posledně jmenované jsou ovšem de facto nezávislé a gruzínská vláda nemá jejich území pod kontrolou Název Gruzínsky název země zní Sakartvelo V některých jazycích se Gruzie řekne Georgia například anglicky nebo Georgien podle jedné z teorií podle patrona země svatého Jiří řecky Georgios Název "Gruzie" pochází z ruštiny Грузия Gruzija Gruzie proto v roce 2009 požádala pobaltské republiky aby ruský název nepoužívaly a přešly na doporučené jméno Georgia pro estonštinu a Georgija pro litevštinu < ref> Dějiny Kavkazská Ibérie V této době byla Gruzie obydlená různými kmeny nejvýznamnější z nich byly Kartvelské později známé také jako Kolchové a Iberové Ty se dostaly nakonec pod vliv Urartské říše V 4 století př n l zde vytvořily starověký gruzínský stát Kartli který existoval od 4 století př n l do 6 století tento útvar je také nazýván Kavkazská Ibérie Kavkazská Ibérie společně s přímořským státem Kolchida položila základy gruzínské státnosti a gruzínského národa V 1 století n l obsadili Římané území dnešní Gruzie jako jednu ze svých nejvýchodnějších provincií Po rozdělení na západní a východní část se Gruzie stala součástí Východořímské říše neboli Byzance Kolem roku 340 zde bylo přijato křesťanství V dobách oslabování Byzantského impéria se tohoto území nejdříve zmocnili Sásánovci později Arabové Arabové přišli k hranicím iberského knížectví v roce 645 a donutili jeho eristaviho knížete Štěpána II opustit byzantskou příslušnost a uznat arabského chalífu jako svého nového nadřízeného Z arabského vlivu se Ibérie vymanila až na počátku 9 století když eristavi Ašot I z jihozápadogruzínského rodu Bagration využil oslabení Arabské říše a prohlásil svůj rod za nový dědičný vládnoucí rod nad iberským knížectvím opět pod patronátem Byzance Jeho nástupce Ardanase II pak formálně ještě jako byzantský vazal přijal v roce 888 po více než 300-leté odmlce iberskou královskou korunu Korunován byl už ne jako vládce Ibérie ale jako „Král všech Gruzínců Jeho potomek Bagrat III pak dokázal přibližně kolem roku 1000 sjednotit okolní rozdrobená knížectví v Gruzii pod jedinou vládu a položil tak základ existence Gruzínského království Období před nadvládou Ruska Jednotná vláda byla po čase rozdrobena na drobná knížectví abchazské kachetinské eretínské a tao-klardžetské Na začátku 13 století tak byla země přesto však začínala být v ohrožení jak ze západu z Turecka tak z východu z Persie ty získávaly postupně vliv v jednotlivých knížectvích Pod nátlakem těchto dvou velkých impérií se podařilo tak část obyvatelstva islamizovat V 17 století načas obnovil slávu Gruzie vojevůdce Giorgi Saakadze ale po jeho zavraždění persko-turecká agrese ještě zesílila V roce 1783 byla uzavřena smlouva jedním z východních vládců o suverénnosti ruského carství nad těmito knížectvími čímž získali Rusové fakticky nad nimi moc Období nadvlády Ruského impéria Roku 1810 se východní dvě knížectví formálně připojila k Ruskému impériu Do roku 1864 se podařilo Rusům anektovat celou Gruzii kromě přístavů Suchumi a Batumi které získali až po rusko tureckých válkách Do konce 19 století vliv carství a rusifikace země natolik zesílil že se obyvatelstvo začalo bouřit začal růst gruzínský nacionalismus Při nepokojích v roce 1905 v Rusku vypukl v Gruzii ozbrojený boj Období revoluce a SSSR Po vypuknutí Říjnové revoluce moc v zemi rychle získali gruzínští sociální demokraté pod vedením Noa Žordaniji Byl ustanoven výbor Zakavkazský komisariát což byla společná vláda nacionálních stran všech tří budoucích kavkazských sovětských republik Ten rozhodl o odtržení od Ruska a vytvoření Zakavkazské demokratické federativní republiky Existovala až do doby než Ázerbájdžán začal požadovat politickou i ekonomickou orientaci na Turecko zatímco s tím nemohli představitelé Arménie a Gruzie souhlasit Gruzie po vyhlášení samostatnosti požádala Německo o ochranu čemuž bylo vyhověno Roku 1920 byla podepsána také mírová smlouva s RSFSR kterou ruští bolševici uznali nezávislost Gruzie za podmínky že bude povolena bolševická strana v Gruzii a pomoc bělogvardějcům zastavena Ruské bolševické vedení ale porušilo veškeré smlouvy a Rudá armáda se nakonec zmocnila země silou Byla vyhlášena Gruzínská SSR a menševická vláda byla nucena uprchnout do francouzského exilu V rámci Gruzínské SSR byla zřízena Adžarská ASSR na jihu Abcházská ASSR na severozápadě a Jihoosetská autonomní oblast Byl učiněn i pokus o integraci s Arménií a Ázerbájdžánem v Zakavkazskou SFSR která se však 5 prosince 1936 rozpadla V roce 1924 vypuklo protisovětské srpnové povstání které bylo potlačeno Období pádu SSSR a vyhlášení nezávislosti Roku 1989 vláda Gruzínské SSR prohlásila že současný stav je okupací a porušením mírové smlouvy Na jaře roku 1990 byly schváleny zákony vedoucí k zárukám vlastní nezávislosti Protože se nejvyšší sovět snažil rozhodnutí zrušit začaly v zemi s přičiněním ruských tajných služeb vypukat nepokoje které se přenesly i do autonomních republik žádajících také nezávislost čemuž nebylo vyhověno V letech 1991 a 1992 se situace natolik zhoršila že vypukly mezi Osety a Gruzínci ozbrojené střety nesoucí znaky občanské války Po uklidnění situace v roce 1995 se do čela země dostal bývalý ministr zahraničí SSSR Eduard Ševardnadze který se k moci dostal již v roce 1992 ale až do smrti Gamsachurdii probíhaly vnitřní boje o moc Vládnout vydržel jako prezident země až do revoluce v roce 2003 Během této „růžové revoluce protestovaly tisíce lidí v čele s pozdějším prezidentem Michailem Saakašvilim proti Ševardnadzeho vládě která nevyřešila základní hospodářské a politické problémy chudobu a korupci Roku 2004 byl Saakašvili zvolen prezidentem už demokratickou cestou kdy získal 95% hlasů Opozice tvrdila že volby byly zmanipulované a že se na volebním výsledku podepsaly dary od nadací amerického miliardáře George Sorose a dalších nadací financovaných vládou USA Saakašvili po nástupu k moci prosadil úpravy gruzínské ústavy aby vytvořil „superprezidentský systém a soustředil veškeré pravomoci v exekutivě Gruzínským parlamentem byly schváleny zákony kterými byla snížena nezávislost soudní moci či podle kterých jsou ústřední i volební komise sestavovány pouze z lidí jmenovaných prezidentem Postupně byla eliminována plná svoboda tisku bylo omezeno vysílání V roce 2006 se v Gruzii konaly demonstrace při nichž lidé žádali odstoupení prezidenta Policie proti demonstrantům brutálně zasáhla a začala zatýkat představitele opozice Roku 2007 protesty přerostly v masové demonstrace při nichž lidé kritizovali dramatický pokles životní úrovně a korupci Prezident vyhlásil „výjimečný stav zakázal nestátní média zakázal veřejná shromáždění a začal podnikat nedemokratické kroky proti svým politickým oponentům Koncem listopadu 2007 Saakašvili z funkce odstoupil ale již v lednu 2008 se konaly volby při nichž byl zvolen znovu prezidentem a které opozice označila jako zmanipulované Mezinárodní organizace kritizují stále přetrvávající nedemokratické praktiky v Gruzii které pošramotily jak zásahy proti demonstrantům či opozici tak přetrvávající náboženská nesvoboda Česká humanitární organizace Člověk v tísni upozorňuje také na vysokou míru korupce turbulentní vztahy s Ruskem a nezájem o účast na politickém dění Mezi největší gruzínské skandály v němž jsou zapleteny politické špičky patří zavraždění Sandra Girgvlianiho V květnu 2008 se v Gruzii konaly parlamentní volby v nichž zvítězila vládnoucí Sjednocená národní strana prezidenta Saakašviliho která získala 63% hlasů Opozice označila tyto volby za zfalšované V říjnu 2012 v parlamentních volbách zvítězila opoziční koalice Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho Prezident Saakašvili uznal porážku a oznámil že jeho strana odchází do opozice< ref> Válka v Jižní Osetii 1 srpna 2008 začala válka v Jižní Osetii mezi Gruzií a jihoosetinskými separatisty Ta pak začala 7 srpna nabírat na síle když se na stranu Jižní Osetie přidalo Rusko Gruzíni žijící na území Jižní Osetie byli donuceni opustit domovy 12 srpna potvrdilo Rusko stažení svých jednotek z Gruzie 14 srpna schválil gruzínský parlament kvůli ruské agresi vystoupení ze Společenství nezávislých států < ref> < ref> 26 srpna byly Ruskou federací uznány samostatné státy Jižní Osetie a Abcházie Na summitu EU který probíhal na začátku září prohlásil ruský prezident Dmitrij Medveděv že Rusko stáhne své vojáky z gruzínského území avšak v Abcházii a Jižní Osetii ozbrojené síly ponechá Ekonomika Přibližně 40 % populace pracuje v zemědělství kde se pěstuje převážně zeleninu obilí brambory a zaměřuje se současně i na chov hospodářských zvířat prasat a drůbeže 20 % populace pracuje v průmyslovém sektoru kde převažuje potravinářský průmysl nad strojírenstvím a automobilovým průmyslem který je soustředěn v okolí hlavního města Tbilisi či ve městě Kutaisi a Batumi Významná část obyvatelstva pracuje ve stavebnictví Gruzie je významnou hornickou zemí která má bohaté zásoby železných a neželezných kovů jenž ve velkém exportujeVýznamná ložiska manganu se nacházejí v oblasti Čiatury a řadí se mezi největší na světě V zemi se nacházejí malá ložiska ropy plynu a uhlí ale Gruzie není energeticky soběstačná a musí většinu paliv dovážet a to převážně z Azerbajdžánu Rafinace a úpravy surové ropy probíhá v Gruzii v místních rafinériích Přes Gruzii vede významný ropovod který spojuje oblast Kaspického moře s Černým mořem Urbanizace 565 % Hrubý domácí produkt HDP 1437 miliard USD 3 215 USD na obyvatele 45 % služeb 23 % průmysl 32 % zemědělství Nezaměstnanost 163 % Hospodářský růst 7 % Inflace2010 112 % Veřejný dluh 112 miliard USD Státní dluh 367 miliard USD Od roku 2005 funguje mezi Gruzií a státy Evropské unie bezvízový styk Demografie Obyvatelé Gruzie jsou Gruzínci 838 % Azerové 65 % Arméni 57 % Oseti 09 % Řekové 03 % Abcházové 01 % Rusové 15 % Většina obyvatel jsou také pravoslavní křesťané existuje zde ale i muslimská menšina a v horách originální místní náboženství džvarismus Geografie Gruzie leží v jihozápadní Asii v oblasti Kavkazu Podle některých názorů vede hranice mezi Evropou a Asií po hlavním kavkazském rozvodí které také tvoří severní hranici Gruzie s Ruskem Podle těchto názorů by Gruzie ležela těsně u hranic Evropy Při použití v Česku přijímané hranice na řekách Kuma a Manyč patří naopak do Asie i přilehlé části Ruské federace Zeměpisná šířka Gruzie 41 až 43° odpovídá např šířce Pyrenejí Říma Bulharska severního Japonska pomezí Oregonu a Kalifornie nebo třeba Nové Anglie Zeměpisná délka Gruzie 40 až 47° odpovídá např délce Iráku západního Jemenu a Mozambického průlivu Rozlohou 69 700 km² je Gruzie jen o málo např o 1 kraj menší než Česko Bez částečně mezinárodně uznaných separatistických provincií Abcházie a Jižní Osetie činí rozloha Gruzie jen 57 200 km² o málo více než Chorvatsko tedy o 18 % méně Na severu hraničí s Ruskem na jihovýchodě s Ázerbájdžánem na jihu s Arménií a na jihozápadě s Tureckem Země je spjata s Kavkazem a podstatná část jejího povrchu je hornatá Zjednodušeně lze říci že severní hranice tvoří Velký Kavkaz a jižní hranice Malý Uprostřed Gruzie jsou oba spojeny Lišským Suramským hřebenem Od něj na západ se táhne široká kotlina řeky Rioni na východ pak údolí Kury Nejvyšší hora Kavkazu Elbrus leží kousek od gruzínských hranic v Rusku Součástí hraničního hřebene je ale několik dalších pětitisícovek z nichž nejvyšší a tedy nejvyšší hora Gruzie je Šchara 5201 m Říční síť je rozvinuta nerovnoměrně Nejhustší je v západní Gruzii a nejmenší na Jurské pahorkatině což je spojeno s odtokem vody od 80 až 150  l s km² v západní Gruzii do 3 l s km² na Jorské pahorkatině a jihovýchodě Dolnokartlijské roviny Řeky náleží k úmořím Kaspického a Černého moře Úmoří Kaspického moře je převážně tvořeno povodím řeky Kury Její nejvýznamnější přítoky jsou zleva Velká Liachvi Ksani Aragvi Jori a Alazani poslední dvě ústí do Minčegaurské vodní nádrže a zprava Paravani Dzama Tana Tedzami Algeti a Chrami Řeky černomořského úmoří západní Gruzie netvoří žádný systém a ústí do moře každá samostatně Nejvýznamnější je Rioni s přítoky Cchenisckali Techuri a Kvirila která protéká na dolním toku Kolchidskou propadlinou Další významné řeky ústící do Černého moře jsou Inguri Kodori Adžarisckali Bzyb Chobi a Galidzga Řeka Čoroch pramenící v Turecku protéká Gruzií na dolním toku 26 km Většina řek pramenících v horách má maximální průtok na jaře v době tání sněhu Řeky jejichž hlavním zdrojem jsou ledovce Kodori Inguri Rioni mají největší průtok v létě s výraznými maximy každý den ve večerních hodinách a minimem před úsvitem Řeky Adžarského pobřeží a severních svahů Meschetského hřbetu mají maxima na podzim a v zimě a jsou na nich časté povodně po deštích Horské řeky se vyznačují rychlým tokem a tak zamrzají málokdy Výjimku tvoří řeky Jihogruzínské pahorkatiny které tečou pomalu na horním toku a rychle v nížině Oblasti tvořené vápenci a vyvřelinami se vyznačují silně rozvětvenými podzemními systémy s množstvím silných zřídel řeky Čjornaja Cačchuri Rečchi v západní Gruzii a Nardevani Tašbaši Armutlo v jižní Gruzii které přerozdělují a přirozeně regulují vodní toky Gruzie je bohatá na hydroenergetické zdroje V Gruzii není mnoho jezer ale v některých oblastech Džavachetie Kolchidská nížina Kelská planina staroledovcová zóna Abcházie se nacházejí skupiny jezer tektonického vulkanického mořského říčního ledovcového závalového krasového jiného původu Největší jsou Paravani 37 km² Karcachi 266 km² a Paleostomi 173 km² Nejhlubší jsou závalová jezera Rica 116 m a Amtkel 72 až 112 m podle výšky hladiny a jezero Kelistba 75 m Rybí průmysl je rozvinutý na jezerech Tabackuri a Paleostomi Podnebí Podnebí je silně ovlivněno složitým geomorfologickým členěním krajiny V údolích je teplé subtropické podnebí s vysokým podílem srážek které mohou dosahovat od 1 000 až k 2 500 mm Teplé podnebí umožňuje pěstovat celou řadu teplomilných plodin jako jsou citrusy či čajovníkSměrem na východ země klesá podíl srážek a oblasti jsou zde více suché Začíná zde převládat kontinentální podnebí V oblasti povodí řeky Rioni a Kury jsou typické mrazivé zimy a teplá léta Průměrná teplota v Tbilisi se pohybuje okolo 1 °C v lednu a 24 °C v červenci Fauna Vzhledem k různorodosti krajiny a malé zeměpisné šířce obývá Gruzii na 1000 druhů obratlovců z toho 360 druhů ptáků 4 druhy supů 11 druhů orlů 160 druhů ryb 48 druhů plazů a 11 druhů obojživelníků Lesy jsou obývány několika druhy masožravců jako je vlk rys šakal obecný hyena žíhaná kočka divoká a několik jedinců levharta perského Panthera pardus ciscaucasica Z ostatní velké zvěře je to medvěd hnědý jelen lesní srnec obecný kamzík prase divoké koza bezoárová Endemicky je zde domovem kozorožec kavkazský kozorožec dagestánský a tetřívek kavkazský Tetrao mlokosieviczi Z dravců jsou rozšířeni orel skalní a orlosup bradatý Bažant obecný byl jako původní endemický pták z Gruzie uměle rozšířen do celého světa Počet rozšířených bezobratlých druhů je též velmi rozsáhlý a jejich soupis představuje rozsáhlé hledání napříč rozsáhlé literatury Jen známí pavouci čítají 501 druh Flora 44 procet země tvoří lesy z toho 5% činí pralesy a 40 % lesů si zachvalo původní strukturu V nižších polohách roste převážně listnatý les dub buk ve vyšších polohách pak jehličnatý les smrk a jedle mezi nimi jedle kavkazská Nad hranicí lesa se rozprostírají subalpské a alpské louky Pohoří na jihu země nížiny a transkavkazská sníženina byla dříve tvořena stepí dnes je převážně kultivovaná Odkazy Poznámky Reference Související články Gagra Administrativní dělení Gruzie Seznam gruzínských měst Abcházie Jižní Osetie Adžárie Válka v Jižní Osetii 2008 Externí odkazy podrobně se zabývá okolnostmi politického vzestupu i působení gruzínského politika Eduarda Ševardnadzeho v Gruzii Hútíové arabsky الحوثيون‎ al-Ḥūthiyyūn oficiálně Ansar Alláh boží partyzáni je povstalecká skupina zajdíjských šíitů operující v severní části Jemenu Saúdská Arábie je označuje za teroristickou skupinu Reference Související články Vojenská intervence v Jemenu Harvardova univerzita anglicky Harvard University název podle Johna Harvarda proto je označení Harvardská chybné byla založena roku 1636 a je nejstarší univerzitou na území USA Sídlí ve městě Cambridge ve státě Massachusetts v bostonské aglomeraci a patří k nejprestižnějším univerzitám ve Spojených státech Jako nestátní univerzita je rovněž členem Ivy League Historie Univerzita byla založena jako kolej roku 1636 od roku 1639 Harvard College po massachusettském duchovním Johnu Harvardovi z města Charlestown v Massachusetts který univerzitě odkázal svou knihovnu Její absolventi se většinou stávali duchovními a všech prvních deset presidentů byli puritánští duchovní V 18 století vznikaly první fakulty a od roku 1780 je to univerzita Roku 1811 byl založen Massachusetts General Hospital MGH největší klinika univerzity Univerzitu spravuje a financuje nadace jejíž jmění od poloviny 19 století dary a odkazy nesmírně vzrostlo V roce 1870 byl otevřen Annenberg Hall nejznámější budova univerzity a v roce 1915 Widener Library hlavní budova knihovny Původní kampus „Harvard Yard se rozrostl daleko do okolí a univerzita sídlí i na jiných místech bostonské aglomerace Současnost Harvard se pravidelně umisťuje na prvních místech v žebříčku nejlepších univerzit světa Majetek univerzity v roce 2014 činil asi 364 miliardy USD a jeho výnos činí více než třetinu příjmů univerzity Harvardova univerzita je tak zdaleka nejbohatší univerzitou na světě Dalšími příjmy jsou školné 20% státní příspěvek a další zejména na vědecké projekty V současnosti má škola 14 fakult řadu muzeí a galerií klinik a výzkumných středisek dvě divadla několik hudebních těles botanickou zahradu a také jednu z největších knihoven na světě celkem asi 15 mil svazků Univerzita má vlastní banku zdravotní zařízení jídelny koleje policii i odvoz tříděných odpadků Provoz zajišťuje asi 13 500 neučitelských zaměstnanců z toho 11 000 tvoří personál klinik Studenti a vyučující Studuje zde přes 20 tisíc studentů z celého světa z toho asi třetina pregraduálních Bakalářské studium trvá typicky čtyři roky nabízí řadu specializací majors kurzy jsou však volitelné a každý student si svůj program sestavuje podle toho co chce studovat dál Nováčci obvykle první rok bydlí na kolejích v hlavním kampusu Harvard Yard aby zažili prostředí malé koleje na velké univerzitě Magisterské studium trvá typicky rok doktorské tři až čtyři roky Univerzita zaměstnává přes dva tisíce učitelů z toho asi polovinu tvoří profesoři s trvalým úvazkem tenure Přijímací řízení Přijímací řízení trvá rok a je velmi selektivní ročně je přijato asi 9 % všech žadatelů na bakalářský stupeň ještě méně Typičtí úspěšní žadatelé o přijetí patří k nejlepším studentům na své škole z objektivních kritérií jsou zohledňovány zejména testy SAT a zprůměrovaný prospěch ze střední školy o přijetí však rozhodují i doporučující dopisy mimoškolní aktivity uchazečů a dobrovolné činnosti Školné je odstupňované podle oborů nejdražší je business a medicína průměrně kolem 40 tisíc USD ročně protože je však škola tak bohatá studenti jejichž rodiče mají příjem nižší než 120 tisíc USD ročně což je zhruba polovina studentů je neplatí Významné osobnosti S Harvardovou univerzitou souvisí řada slavných osob historických i současných Na Harvardově univerzitě studovalo 8 amerických prezidentů a jen od roku 1965 získali její pracovníci a absolventi 38 Nobelových cen Nositelé Nobelovy ceny Philip Warren Anderson nositel Nobelovy ceny za fyziku 1977 Christian B Anfinsen nositel Nobelovy ceny za chemii 1972 Kenneth Arrow nositel Nobelovy ceny za ekonomii 1972 Percy Williams Bridgman nositel Nobelovy ceny za fyziku 1946 Ralph Bunche nositel Nobelovy ceny míru 1950 Elias James Corey nositel Nobelovy ceny za chemii 1990 Donald J Cram nositel Nobelovy ceny za chemii 1987 Thomas Stearns Eliot nositel Nobelovy ceny za literaturu 1948 John Franklin Enders nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1954 Walter Gilbert nositel Nobelovy ceny za chemii 1980 Sheldon Lee Glashow nositel Nobelovy ceny za fyziku 1979 Roy Glauber nositel Nobelovy ceny za fyziku 2005 Al Gore nositel Nobelovy ceny míru 2007 Dudley Robert Herschbach nositel Nobelovy ceny za chemii 1986 Roald Hoffmann nositel Nobelovy ceny za chemii 1981 H Robert Horvitz nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 2002 Jerome Karle nositel Nobelovy ceny za chemii 1985 Henry Kissinger nositel Nobelovy ceny míru 1973 William Standish Knowles nositel Nobelovy ceny za chemii 2001 Roger D Kornberg nositel Nobelovy ceny za chemii 2006 David Morris Lee nositel Nobelovy ceny za fyziku 1996 William Lipscomb nositel Nobelovy ceny za chemii 1976 Merton Miller nositel Nobelovy ceny za ekonomii 1990 George Richards Minot nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1934 David A Morse nositel Nobelovy ceny míru 1969 Ben Roy Mottelson nositel Nobelovy ceny za fyziku 1975 William Parry Murphy nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1934 Joseph Murray nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1990 Barack Obama nositel Nobelovy ceny míru 2009 Edward Mills Purcell nositel Nobelovy ceny za fyziku 1952 Norman Foster Ramsey nositel Nobelovy ceny za fyziku 1989 Theodore William Richards nositel Nobelovy ceny za chemii 1914 Frederick Chapman Robbins nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1954 Paul A Samuelson nositel Nobelovy ceny za ekonomii 1970 Amartya Sen nositel Nobelovy ceny za ekonomii 1998 Julian Schwinger nositel Nobelovy ceny za fyziku 1965 Vernon L Smith nositel Nobelovy ceny za ekonomii 2002 Robert Solow nositel Nobelovy ceny za ekonomii 1987 Michael Spence nositel Nobelovy ceny za ekonomii 2001 William Howard Stein nositel Nobelovy ceny za chemii 1972 James Batcheller Sumner nositel Nobelovy ceny za chemii 1946 E Donnall Thomas nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1990 James Tobin nositel Nobelovy ceny za ekonomii 1981 John Hasbrouck Van Vleck nositel Nobelovy ceny za fyziku 1977 Harold E Varmus nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1989 James Dewey Watson nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1962 Thomas Huckle Weller nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1954 Robert Burns Woodward nositel Nobelovy ceny za chemii 1965 Umění Henry Adams spisovatel profesor nositel Pulitzerovy ceny John Adams hudební skladatel nositel Pulitzerovy ceny Darren Aronofsky americký filmový režisér scenárista a filmový producent Margaret Atwoodová -kanadská spisovatelka básnířka literární kritička a feministická a sociální aktivistka Luciano Berio italský skladatel Leonard Bernstein americký dirigent hudební skladatel klavírista pedagog William Seward Burroughs americký romanopisec esejista sociální kritik a malíř beatnik Stephen Covey americký spisovatel Michael Crichton americký spisovatel scénárista a televizní producent Edward Estlin Cummings americký básník malíř dramatik a autor divadelních her Matt Damon americký herec držitel Oscara Paul de Man americký spisovatel John Dos Passos americký prozaik dramatik esejista a reportér Ralph Waldo Emerson americký unitářský duchovní esejista básník a filosof David Halberstam americký žurnalista a spisovatel Hill Harper americký herec Helen Kellerová americká spisovatelka aktivistka a lektorka John Fitzgerald Kennedy americký prezident nositel Pulitzerovy ceny Ursula K Le Guinová americká spisovatelka Tommy Lee Jones americký herec a režisér Jack Lemmon americký herec Henry Wadsworth Longfellow americký básník Norman Mailer americký spisovatel Anne McCaffrey autorka na hranici sci-fi a fantasy Tom Morello americký kytarista a vítěz Grammy Natalie Portman americká herečka Elisabeth Shue americká herečka Susan Sontagová americká spisovatelka teoretička fotografie esejistka publicistka John Updike americký spisovatel nositel Pulitzerovy ceny Cleveland Amory americký spisovatel Přírodní vědy Gregory Bateson antropolog kybernetik a filosof Stephen Cook americký informatik Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog Brian Greene americký fyzik teoretik strun William James psycholog jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie Theodore Kaczynski – matematik sociální kritik anarchista Alfred Charles Kinsey americký psycholog biolog a etolog profesor entomologie a zoologie Marvin Minsky americký vědec zabývající se umělou inteligencí Robert Oppenheimer americký teoretický fyzik nejznámější svou účastí v projektu Manhattan Charles Peirce americký matematik a logik zakladatel pragmatismu a moderní sémiotiky Richard Stallman zakladatel hnutí svobodného softwaru projektu GNU a v říjnu 1985 také Free Software Foundation Edward Osborne Wilson americký přírodovědec biolog a entomolog Politici John Adams druhý prezident USA John Quincy Adams šestý prezident USA Mahidol Adulyadej otec thajských králů Anandy Mahidola Rama VIII a Bhumibola Adulyadeje Rama IX Bénazír Bhuttová pákistánská politička Michael Bloomberg starosta New Yorku Zbigniew Brzezinski polsko-americký politolog byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Cartera George W Bush 43 prezident USA Felipe Calderón mexický prezident Shaun Donovan americký ministr bytové výstavby a rozvoje měst Michael Dukakis americký guvernér kandidát na prezidenta USA za Demokratickou stranu Cachjagín Elbegdordž mongolský prezident Elbridge Gerry americký viceprezident Al Gore americký viceprezident John Hancock americký guvernér Rutherford B Hayes 19 prezident USA Alger Hiss americký diplomat špión Sovětského svazu Michael Chertoff americký ministr vnitřní bezpečnosti Michael Ignatieff kanadský historik spisovatel politik předseda Liberální strany Edward Kennedy americký senátor John F Kennedy 35 prezident USA Robert Kennedy americký ministr spravedlnosti Pan Ki-mun generální tajemník OSN Robert McNamara americký ministr obrany Ralph Nader americký právní zástupce a politický aktivista Barack Obama 44 prezident USA Michelle Obama manželka B Obamy Sebastián Piñera prezident Chile Eduardo Rodríguez Veltzé prezident Bolívie Mitt Romney americký republikánský politik Franklin D Roosevelt 32 prezident USA Theodore Roosevelt 26 prezident USA Harrison Schmitt americký senátor geolog a astronaut Charles Schumer americký senátor Eliot Spitzer americký guvernér právník a politik Pierre Trudeau 15 kanadský ministerský předseda Álvaro Uribe Vélez kolumbijský prezident Mark Warner americký senátor Ostatní Ben Bernanke ekonom a předseda výboru guvernérů Federálního rezervního systému USA Donald Davidson americký filosof představitel analytické filosofie a filosofie jazyka Ralph Waldo Emerson filosof Martin Feldstein americký konzervativní ekonom poradce prezidentů USA John Kenneth Galbraith americký ekonom Bill Gates zakladatel Microsoftu Amy Goodman americká novinářka a spisovatelka Walter Gropius německý architekt zakladatel Bauhausu Samuel Huntington americký politický teoretik byl poradcem amerického prezidenta Cartera Philip Johnson americký architekt Hans Kelsen teoretik práva Thomas Samuel Kuhn americký filosof fyzik teoretik vědy a vědeckého poznání Bernard Francis Law americký katolický duchovní kardinál Timothy Leary americký psycholog spisovatel filosof popularizátor drogy LSD Herbert Marcuse sociolog a filosof Ernst Mayr evoluční biolog I M Pei architekt narozený v Číně Willard Van Orman Quine americký filosof a logik John Reed americký novinář básník a komunistický aktivista Edwin O Reischauer americký odborník na dějiny a kulturu Japonska a východní Asie Josiah Royce americký idealistický filosof logik a spisovatel George Santayana americký filosof kritik a spisovatel španělského původu představitel naturalismu Burrhus Frederic Skinner americký psycholog a autor Henry David Thoreau spisovatel a filosof Absolventi se často stávají prominentními účastníky veřejného života po celém světě Významnými absolventy programu Kennedy School of Government jsou například současný generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun nebo bývalý ředitel Světové banky Robert Zoellick Češi na Harvardu Mezi vyučujícími byli i čeští profesoři František Dvorník 1948-1965 profesor byzantologie Zdeněk Kopal – na Harvardu 1938-1951 od r 1948 mimořádný profesor numerické analýzy Luboš Motl – profesor fyziky zejména teorie superstrun Milada Součková spisovatelka a lektorka později knihovnice HU Jan Amos Komenský roku 1642 byl požádán aby Harvardovu kolej řídil nabídky však nevyužil Mezi českými studenty byl také Viktor Kožený – výměnný student na Harvard Business School který zneužil jméno univerzity při privatizačních podvodech v ČSFR na počátku devadesátých let Odkazy Reference Externí odkazy Heka v překladu uváděno zpravidla jako „kouzelná moc nebo „magie; slovo je však pro svou komplexnost významově nepřeložitelné a zpravidla se ponechává v původní egyptské podobě je staroegyptský pojem označující tvořivou sílu a moc stvořitelského boha zpravidla slunečních bohů Atuma nebo Rea ale i jiných Spolu s pojmem maat představuje ústřední bod egyptské představy o bozích a o principech na nichž stojí svět Od doby Staré říše jej reprezentoval stejnojmenný antropomorfní bůh Heka Reference Hor či Hór latinsky Horus byl staroegyptský bůh nebes slunce a světla božský vládce Egypta Slunce a Měsíc byly považovány za jeho oči Jeho otcem byl Usir a matkou Eset Byl zobrazován jako muž se sokolí hlavou nebo jako sokol Po zavraždění jeho otce Usírea bohem chaosu Sutechem bojoval Hor se Sutechem o trůn Egypta V této bitvě na vrcholu blíže neurčené hory ztratil jedno oko které se poté stalo symbolem ochrany celého Egypta a jedním z nejdůležitějších symbolů moci – tzv Horovo oko Po bitvě se stal prvním faraonem starověkého Egypta „Sjednotitel Dvou zemí a všichni ostatní faraoni byli považováni za jeho převtělení Sám měl čtyři syny Duametefa Hapiho Imseta a Kibehsenefa Bylo mu zasvěceno mnoho chrámů nejznámější z nich byly chrám v Edfu a chrám v Kom-Ombu Jeho uctívači se nazývali šemsu hor První zmínky o jeho kultu pocházejí z konce 4 tisíciletí př n l a byl to první bůh který byl takto uctíván po celé zemi tj v Horním i Dolním Egyptě Jedno z nejstarších a nejvýznamnějších božstev uctívané ve více podobách od místního kultu k bohu říše v průběhu celých dějin Egypta Od počátku zbožštěný sokol splývající se sluneční září Hór jako slunce a jeho bůh Jako bůh putujícího slunce byl nazýván též Harachtej jedna z forem boha Ré jeho syn posléze jediný bůh Ré-Harachtej jako zosobnění vycházejícího slunce Haremachet Vedle funkce boha slunce též bůh egyptského krále a to nejen ve smyslu náboženském král jako převtělení boha ale i politickém náboženské zdůvodnění teokratické despocie Ve funkci boha nebe bývá Hór nazýván Harver Jako manžel bohyně Hathóry tzv Hór z Behdetu figuroval jako ústřední postava komplikovaných a nepřehledných legend a mýtů Egypťané rozlišovali trojího Hora Hora Vzdáleného jehož očima je slunce a měsíc Hora který se vtěluje do každého faraona a chrání království v jeho duchovní podobě; Hora Isidina syna a nástupce Osirida zavražděného Séthem V Řecku byl Hór ztotožňován s Apollónem bůh slunce a světla Áreem bůh války a Hórem egyptský Hór ve své komplexnosti Kult boha Hóra je připomínán mnoha architektonickými a výtvarnými památkami chrám v Edfú v Behdetu v řecké Apollónii na místě mytického vítězství Hóra nad Sutechem atd Externí odkazy Ilegalita z lat in-legalis nezákonný označuje stav kdy nějaká osoba skupina osob nebo organizace provádí soustavně a vědomě nějakou zákonem nepovolenou činnost V politologickém významu označuje skupinu či organizaci která působí utajeně a "mimo zákony" proti vůli určitého státu Politologie V moderní teorii společnosti se i politické uspořádání státu politický režim chápe jako výsledek dohod nebo sporů mezi různými názorovými či zájmovými skupinami občanů Pokud nějaká skupina nebo organizace nemůže nebo nechce prosazovat svůj názor veřejně a zákonnými prostředky může "odejít do ilegality" nebo "do podzemí" a provozovat svoji činnost utajeně Může používat konspirační metody právně kvalifikované jako spiknutí její příslušníci se mohou skrývat změnit si identitu a ve skrytu působit proti danému politickému režimu Takové metody nemůže stát tolerovat i když názory pronásledované skupiny nemusí být nemorální a vůči špatnému režimu mohou být dokonce legitimní např odboj V době míru se však i hnutí která politický režim kritizují snaží konflikt nevyhrocovat a užívat metody které pokládají za legální Hnutí za lidská práva v komunistických režimech v 70 a 80 letech trvala na tom že zákony neporušují a že jejich cíle jsou ve prospěch státu Československá prokuratura v lednu 1977 varovala mluvčí Charty 77 že se jejich činnost pohybuje "na hranici legality" neoznačila ji však za ilegální Německý sociolog Niklas Luhmann hovoří o "použitelné ilegalitě" brauchbare Illegalität a vymezuje ji jako "jednání v organizaci nebo společenském systému jež sice porušuje formální pravidla pro cíle systému nebo jeho stabilitu je ale užitečné" Ilegálové Velký společenský problém představují v současných bohatých zemích nelegální přistěhovalci či ilegálové kteří se někdy ucházejí o statut uprchlíků Z přísně právního hlediska mohou být vyhoštěni humanitární organizace však upozorňují na jejich nouzi zejména pokud jde o rodiny s dětmi a zasazují se o jiná řešení Ve slabším významu se používá výraz underground angl což znamená podzemí podzemní hnutí a často označuje umělecké hnutí které nenásilně protestuje proti oficiální kultuře či společenským poměrům vůbec Odkazy Reference Literatura Encyklopedický slovník Praha ED 1993 Heslo Ilegalita W Fuchs-Heinritz et al hsg Lexikon zur Soziologie Opladen Westdeutscher Verlag 1994 763 s ISBN 3-531-11417-4 Související články Odboj Spiknutí Underground Indie oficiálním názvem Indická republika Republic of India; भारत गणराज्य Bhárat ganarádžja je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii Z politického hlediska jde o svazový stát federaci s demokratickým parlamentním zřízením někdy je označována jako „největší demokracie světa Je členem Commonwealthu má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě Je považována za regionální mocnost a jednu z potenciálních supervelmocí Na východě Indie hraničí s Bangladéšem 4053 km a Barmou 1463 km Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou 3380 km Bhutánem 605 km a Nepálem 1690 km Na severozápadě sousedí s Pákistánem 2912 km Na jihovýchodě za Palkovým průlivem leží 65 km jihovýchodně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka Z jihozápadu jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán Historie Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3 tisíciletí př n l Od poloviny 2 tisíciletí př n l byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast Od 5 století př n l se v zemi šířil buddhismus který byl vytlačen hinduismem až ve středověku za vlády severoindické dynastie Guptovců Od 16 století se od západu prosazoval islám který byl politicky reprezentován mughalskou říší Již od konce 15 století se na indickém pobřeží zakládaly první evropské obchodní osady a posléze kolonie V 16 století vznikla britská Východoindická společnost která započala se systematickou kolonizací celého Indického subkontinentu Vyvrcholením tohoto procesu byl vznik Britské Indie v 19 století Proti koloniální nadvládě Británie se v 20 století zvedl lidový odpor jehož nenásilnou podobu symbolizoval Móhandás Gándhí V roce 1947 byla Britská Indie rozdělena na Západní Pákistán a Východní Pákistán dnešní Bangladéš a Indii Ústavou z roku 1950 je samostatná Indie demokratickou republikou Problémem mezi Pákistánem a Indií byla po celou 2 polovinu 20 století oblast Kašmíru na který si dělaly nárok obě země Dodnes je Kašmír politicky rozdělen Administrativní dělení Vizte též hlavní články Indické státy a teritoria Seznam indických států vícejazyčně – indické spolkové státy a Svazová teritoria Seznam indických států – indické spolkové státy a svazová teritoria s údaji o rozloze počtu obyvatel a hustotě zalidnění Indická republika je rozdělena na 29 spolkových států anglicky state pl states hindsky प्रांत prāmt s vlastní volenou vládou 7 Svazových teritorií anglicky union territory pl union territories hindsky केन्द्रीय सरकार kendrīya sarkār včetně území hlavního města a téměř 593 okresů district pl districts Spolkové státy Spolkové státy Svazová teritoria Geografie Indie zabírající velkou část indického subkontinentu se rozkládá na jihu Asie od 8° až k 37° severní šířky Na severu je od svých sousedů dělena Himálajským pohořím; indický subkontinent který směrem na jih probíhá do špičky je obklopen Indickým oceánem na západě Arabským mořem na východě Bengálským mořem Indií protékají tři velké řeky Indus Ganga a Brahmaputra Geologie Geologicky lze povrch Indie rozdělit od jihu k severu na tři hlavní části stará centrální krystalická Dekánská plošina Indoganžská nížina a velehorská oblast na severu Dekánská plošina která je rozčleněná zlomy a poklesy se mírně svažuje od pohoří Západní Ghát na západě k Východnímu Ghátu na východě Mezi Dekánskou plošinou a velehorami se rozkládá rozlehlá Indoganžská nížina Na západě od nížiny leží stepní a pouštní oblast Thár vyplněná koryty občasných toků a písečnými přesypy Na severovýchodě a severu státu se vypíná předhůří Siválik a mohutné velehorské masivy Himálaje a Karákoramu pokryté horskými ledovci Právě v pohoří Karákoram se nachází nejvyšší hora Indie a druhá nejvyšší hora světa K2 měřící 8611 m n m Tyto velehory vznikly tektonickým vyzdvižením povrchu kdy se podsunula Indická litosférická deska pod Asijskou Současný tvar získaly třetihorním alpínsko-himálajským vrásněním Ve východní části země se táhnou hraniční pohoří jako jsou Patkai Range a Letha Range které přesahují 3800 m n m a náhorní plošina Khasi Hills Hospodářství Indie má velké přírodní bohatství Díky úrodné půdě a příhodnému klimatu má dobré podmínky pro pěstování velkého množství zemědělských plodin produkce potravin a dalších surovin Přesto se země potýká se značnou částí obyvatel žijících v chudobě včetně velkého množství podvyživených dětí Občasné přírodní katastrofy jako krutá sucha zemětřesení a povodně situaci dále zhoršují Mezi hlavní problémy zemědělství patří eroze půdy rapidní snižování úrovní spodních vod a nadměrné vyčerpávání živin půdy intenzifikovaným zemědělstvím s přílišným používáním chemikálií Zemědělství Rozloha zemědělské půdy v Indii je sice rozsáhlá ale značná část z ní není přirozeně úrodná Od roku 1947 kdy Indie získala nezávislost se mnoho podniklo k posílení zemědělské produkce především byly postaveny různé zavlažovací systémy jejichž úkolem je přivádět vodu do suchých oblastí Zemědělská hospodářství jsou však rodinná a tedy příliš malá na to aby mohla obhospodařovat větší území a využívat moderní stroje a technologie Navíc se mnoho těchto farem ještě zmenšuje neboť hindské zákony stanoví že půda se po smrti rodičů rozděluje rovným dílem mezi děti Někteří Indové chtějí změnu aby statky mohly být větší a produktivnější Mezi nejvýznamnější pěstované plodiny patří rýže bavlna juta moruše obiloviny hlavně pšenice a proso subtropické a tropické ovoce banány citrusy Dále se pěstují fazole mango ořechy čajovník sezamová semínka a betelové ořechy 62 % obyvatelstva se živí zemědělstvím Indická vláda se snaží o rozvoj zaostalých oblastí země tak že přenáší továrny do méně obydlených oblastí Indie s úmyslem podpořit tam podnikatelskou infrastrukturu a zvýšit počet pracovních míst Úrodu měly zvýšit i experimenty s novými geneticky modifikovanými semeny a hnojivy avšak tyto pokusy nejen že nezvýšily zemědělskou produkci ale z velké části podryly tradiční trvale udržitelné indické zemědělství Ke konci 20 století se v Indii rozvinula distribuční síť základních potravin PDS – Public Distribution System která řešila nerovnoměrné zásobování kdy některé regiony Indie byly v relativní hojnosti zatímco jiné trpěly nedostatkem Univerzální systém potravinové distribuce indickým zemědělcům zaručoval odbytiště pro plodiny které vypěstují; stejně tak v jeho rámci existovala obdoba přídělového systému potravin Vedle toho funguje Food Corporation of India distribuující základní potraviny do i těch nejzapadlejších vesniček v celé Indii a za dotované ceny Koordinuje tak největší potravinový program v Indii a co do celkového množství potravin v roce 2008 přes 60 mil obilí a rýže i na světě V roce 1997 však Světová banka donutila Indii první z těchto systémů zrušit a druhý výrazně omezit protože oba zásadně zasahovaly do volného trhu s obilím rýží a ostatními obchodovanými potravinami Průmysl Od 50 let 20 století změnil průmysl indická města Vedle tradičních výrobků např bavlny a hedvábí se vyrábějí těžké stroje a elektrické zboží Bohatá ložiska ropy a uhlí poskytují energii továrnám a vyrábějí více než polovinu elektrické energie která se v zemi spotřebuje o importu energie vyjednává indická vláda ve velkých projektech jako např Transafghánský plynovod Během posledních zhruba tří dekád se také zvýšil význam služeb a čím dál více Indů pracuje v cestovním ruchu bankovnictví a spojích V zahraničí jsou Indové a jejich firmy úspěšní v oblasti IT talentovaní indičtí vědci si nezřídka volí kariéru v Silicon Valley nebo prestižních amerických vědeckých ústavech; fenoménem se též stal outsourcing indických telemarketerů a telefonních operátorů pro větší americké korporace – zejména v první dekádě 21 století Ve stejné době se o potenciálu Indie stejně jako Číny začíná mluvit jako o obrovském „vynořujícím se trhu s pevně rostoucí ekonomikou zvyšující se životní úrovní i kupní silou více než miliardy jejích obyvatel Od roku 2001 se Indie stala součástí volného hospodářského uskupení známého pod akronymem BRICS Vojenství Indie si udržuje třetí největší ozbrojené síly na světě Skládají se z armády letectva námořnictva a dalších pomocných složek Nejvyšším velitelem ozbrojených sil je indický prezident Jelikož hlavní indičtí rivalové Čína a Pákistán vlastní jaderné zbraně tento typ zbraní vyvinula také Indie První jadernou zkoušku provedla v roce 1974 Vlastní balistické rakety nesoucí jaderné hlavice V roce 2010 se Indie stala největším světovým importérem zbraní Dovezla přitom zbraně za 33 miliardy dolarů Hlavním zahraničním dodavatelem je Rusko se kterým země spolupracuje na řadě zbrojních programů např stíhací letouny Su-30MKI protilodní střely BrahMos Moderní zbraně vyvíjí rovněž domácí společnosti například Defence Research and Development Organisation DRDO a Hindustan Aeronautics HAL které tím postupně snižují závislost země na dodávkách ze zahraničí Domácí zbraňové systémy zastupují například stíhací letouny HAL Tejas vrtulníky HAL Dhruv balistické rakety Agni tanky Arjun či torpédoborce třídy Delhi Vyvíjí například dvě letadlové lodě třídy Vikrant a jaderné raketonosné ponorky třídy Arihant Obyvatelstvo Indie má téměř 13 miliardy obyvatel což je velký nárůst oproti roku 1951 kdy žilo v Indii podle sčítání 361 milionu lidí< ref> Indie je země ve které žije velké množství různých etnických skupin a hovoří se v nich asi tisíci jazyky a nářečími Obyvatelé také vyznávají mnoho různých náboženství více než čtyři pětiny 784% z nich jsou hinduisté 149% muslimové 25% křesťané a 19% sikhové Podle hinduistické tradice se lidé rodí do sociálních vrstev zvaných kasty Přísná náboženská pravidla přikazují každé kastě co má jíst co si oblékat i jakou vykonávat práci Rodinná pouta jsou v Indii velmi důležitá a na sňatek se často pohlíží spíše jako na spojení dvou rodin než jako na svazek dvou lidí Je zvykem že rodiče vybírají svým dětem životní partnery Dnes se někteří Indové snaží tato pravidla odstranit a povzbuzují mladé lidi aby si sami hledali manžela či manželku Život v mnoha indických vesnicích se po staletí nezměnil Lidé si chodí každý den pro vodu do studně a osvětlují si domovy olejovými lampičkami Avšak v závislosti na růstu hospodářské úrovně se do stále více vesnic zavádí voda a elektřina 41 % všech chudých lidí světa ale stále žije v Indii I Indie zaznamenává fenomén kdy obyvatelé vesnic přicházejí ve stále větší míře do měst urbanizace Ve městech se velký počet obyvatel tísní v přeplněných chatrčích na předměstích zatímco mnoho bohatších Indů žije v oblastech kde je patrný silný západní vliv Někteří lidé nosí oblečení podle západní módy jiní dávají přednost tradičním oděvům Například mnoho Indek nosí jasně barevná sárí a bindi Společenský život se v Indii soustřeďuje na náměstí Jsou neustále zaplněna lidmi kteří si sem chodí vyměňovat novinky a názory za zvuků hlasitě hrající populární hudby klaksonů aut a volání pouličních prodavačů V posledních letech došlo v Indii právě díky stěhování lidí do měst k rapidnímu růstu mnohých měst Díky tomu tak má Indie mnoho sídel s více než milionem obyvatel Životní úroveň většiny lidí v těchto oblastech však není vysoká Někteří tradiční indičtí zemědělci – jsou to zejména pěstitelé bavlny a sójových bobů – v rostoucí míře přecházejí na pěstování geneticky modifikovaných potravin kdy od zahraničních korporací Monsanto kupují GM semena a ad hoc vyvinuté herbicidy Roundup Věda a technika Astronomie a kosmonautika V srpnu 1969 byla založena Indická kosmická agentura anglicky ISRO – Indian Space Research Organisation Dnes v ní pracuje kolem 20 tisíc lidí a řídí několik misí současně Indická měsíční sonda 14 listopadu 2008 dopadla na povrch Měsíce první indická sonda Oddělila se z družice Čandraján-1 která byla ze Země vyslána 22 října 2008 Indie se tak stala další mocností která dokázala přistání na Měsíci zvládnout Indický solární program Indický solární program plánuje výstavbu solárních zařízení o výkonu 200 gigawattů do roku 2050 zhruba o třetinu více než byla celková indická energetická výrobní kapacita v roce 2009 Projekt má přinést až 100 tisíc nových pracovních míst a po svém dokončení zabránit každoročně emisím asi 434 milionů tun oxidu uhličitého Celkové náklady jsou odhadovány asi na 20 miliard dolarů Mars Orbiter Mission Mars Orbiter Mission je mise ISRO která má za cíl pomocí sondy Mangalaján průzkum planety Mars zejména její atmosféry První plánování pro ni byla započata už v roce 2010 a indická vláda ji schválila v roce 2012 Její rozpočet je 454 miliardy INR což je relativně malých 74 milionů dolarů Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Itálie italsky Italia je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově Na severu hraničí s Francií 488 km Švýcarskem 740 km Rakouskem 430 km a Slovinskem 232 km Uvnitř Itálie leží dva městské státy Vatikán 32 km a San Marino 39 km Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia Z východu Itálii omývá Jaderské moře z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře Celková délka pobřeží je 7600 km K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři Sardinie a Sicílie Itálie je členem OSN NATO Rady Evropy EU Schengenského prostoru a Eurozóny Hlavním městem je od roku 1870 Řím Dějiny Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku ale přidala se na stranu Dohody Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa což nakonec vedlo k porážce Itálie Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou Itálie je zakládajícím členem EU a NATO Starověk a středověk Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států částečně založených v rámci řecké kolonizace a také hlavně v severní části pak města Etrusků V 8 století př n l se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově a nejen na něm po více než tisíc let Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n l Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary Novověk Na Apeninském poloostrově existovalo více států Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II do Italského království Další státy například Benátsko nebo Papežský stát byly připojovány postupně v následujících letech V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915 po válce připojila území Jižního Tyrolska přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu Postupně ovládl zemi Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu Fašistická Itálie vedla výbojnou politiku a v roce 1939 obsadila Albánii Dne 28 října 1940 zaútočila italská vojska také na Řecko Mussoliniho spojenectví s hitlerovským Německem za druhé světové války vedlo nakonec k porážce Itálie v roce 1943 Království bylo v roce 1946 nahrazeno demokratickou republikou V období mezi léty 1945–1993 měla Itálie 52 vlád Itálie se stala zakládajícím členem NATO a Evropského hospodářského společenství později EU v současné době je jednou z ekonomicky nejsilnějších zemí Evropy Geografie Vodstvo a členění státu Pobřeží je na západě členité se zálivy na východě ploché Celková délka pobřeží je asi 7600 km Povrch převážně hornatý Dominují Západní a Východní Alpy na severu přesahující 4000 m n m včetně nejvyšší hory Mont Blanc 4807 m n mMonte Bianco V nich jsou častá jezera Lago di Garda Lago Maggiore Lago di Como vzniklá ústupem pleistocenních ledovců Celý Apeninský a Kalabrijský poloostrov Calabria a největší středomořský ostrov Sicílii Sicilia vyplňuje pohoří Apeniny dosahující téměř 3000 m n m Pásmo Apenin je seismicky velmi aktivní Častá jsou zemětřesení a erupce sopek Vesuv Vesuvio Etna nejvyšší činná sopka Evropy 3323 m n m a sopek v souostroví Lipari Hospodářsky významná je Pádská nížina v okolí řeky Pád Po Druhým největším ostrovem Středozemního moře je Sardinie Sardegna Moře Itálie je obklopená mořem pro svůj peninsulární charakter Středozemní moře původně Mare Nostrum naše moře jak mu říkali Římané je z historických důvodů rozděleno na čtyři části Jaderské moře Tyrhénské moře Jónské moře a Ligurské moře Na západ od Sardinie se nachází Sardské moře Mar di Sardegna a na jih od Sicílie Sicilský kanál Canale di Sicilia a Maltézský kanál Canale di Malta Sicílii od Kalábrie odděluje Messinská úžina Stretto di Messina a od Afriky Sicilský kanál Seznam geografických útvarů moře Ligurské moře Tyrhénské moře Středozemní moře Jónské moře Jaderské moře zálivy Janovský záliv Gaetský záliv Salernský záliv Tarentský záliv Benátský záliv průlivy Messinský průliv Otrantský průliv Bonifácký průliv ostrovy Sicílie Sardinie Elba souostroví Toskánské souostroví Arcipelago Toscano Kampánské souostroví Arcipelago Campano Eolské ostrovy Isole Eolie Tremitské ostrovy Isole Tremiti Isole Pelagie Isole Egadi poloostrovy Apeninský poloostrov Salentina Kalabrijský poloostrov Gargano pohoří Apeniny Alpy Dolomity jezera Gardské jezero Lago di Garda Como Lago Maggiore Trasimenské jezero řeky Pád Adiže Adige Tibera Tevere Arno Piave Ofanto Sineto sopky Etna Vesuv Vesuvio Stromboli Podnebí Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter Zbytek území leží v Středozemní klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky Administrativní rozdělení Itálie se dělí na 20 krajů regioni< ref> z toho 5 má autonomní status Oblasti se dále až od roku 2013 dělí na celkem 109 provincií Politický systém Území státu se člení na 20 krajů regione a ty dále na 109 okresů provincií provincia a dále na obce které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou comune Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát Ústava je kontrolována Ústavním soudem Prezident je volen parlamentem a krajskými sbory Voliči volí své zástupce do senátu parlamentu a regionálních rad Poslanecká sněmovna má 630 členů senát 326 z toho 10 na doživotí bývalí prezidenti a jiní ústavní činitelé Itálie patří do skupiny sedmi nejbohatších a nejrozvinutějších států světa G7 a je jejím zakladatelem Společně s Nizozemskem Belgií Německem Lucemburskem a Francií je zakladatelem Evropské unie EU Ekonomika Itálie je vysoce rozvinutý průmyslově- zemědělský stát nejrozvinutější v jižní Evropě Uvnitř samotného státu je velký rozdíl mezi průmyslovým severem a zemědělským jihem což zapříčiňuje i separatistické tendence na severu především v Lombardii Milán Převažuje export Měnou je euro do roku 2002 platili lirami Zemědělství Na celkovém hrubém národním produktu se podílí jen asi 1 % ale je v něm zaměstnáno téměř 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Orná půda zabírá 416 % území lesy 224 % a louky a pastviny asi 15 % Je rozdíl mezi zemědělstvím na severu a na jihu Na severu se uplatňuje privátní intenzifikované zatímco na jihu latifundie Pěstují se tyto plodiny pšenice ječmen žito oves kukuřice rýže brambory cukrová řepa sója slunečnice olivy citrusy jablka hrušky broskve luštěniny tabák vinná réva a zelenina Itálie vyniká ve sklizni vinné révy a výrobě vína Sklizeň okolo 9 000 tun ročně je největší na světě a výroba okolo 57 000 hektolitrů vína je srovnatelná jen s produkcí Francie Chovají se tato zvířata skot ovce prasata drůbež koně osli kozy a bourci morušoví Velmi významný je též rybolov Významnými zemědělskými oblastmi jsou Pádská nížina Apulie Toskánsko Sicílie a Kampánie Průmysl Itálie má malé zásoby paliv Téměř veškerá se dovážejí Naopak velký potenciál mají v energetice vodní zdroje Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod Zemní plyn se v malé míře těží na severu Jaderského moře na jihu Apenin a na Sicílii Ropa v ještě menší míře na jihu Sicílie Stojí zde čtyři jaderné elektrárny jejich produkce byla pozastavena na základě referenda v roce 1987 v Alpách se nachází mnoho vodních elektráren poblíž Livorna dokonce jedna geotermická přesto převažují tepelné V malé míře se těží i asfalt a hnědé uhlí přesto je Itálie v současnosti na třetím místě v Evropě ve výrobě oceli V Itálii jsou významná ložiska mramoru pyritu kamenné a draselné soli síry a rtuti Itálie je známa strojírenstvím především dopravním Známá je společnost FIAT Holding FIAT Iveco Ferrari Lancia Alfa Romeo Maserati a společnosti vyrábějící zemědělské stroje a vlaky Itálie je pátá na světě ve stavbě lodí 0777 mil BRT v roce 1999 Dalšími odvětvími jsou průmysl elektrotechnický chemický textilní papírenský potravinářský průmysl stavebních hmot a výroba železa a oceli Itálie je po Číně a Hongkongu třetí největší vývozce 28 mld USD a sedmý největší dovozce textilních výrobků 15 mld USD V potravinářství je významná produkce vína cukru masa mléka sýrů těstovin vlny a rybích výrobků Doprava Dopravní síť je hustá a kvalitní Je zde celkem 6 500 km dálnic spojujících všechny oblasti země Železniční síť disponuje s 16 225 km tratí z toho 855 km jsou tratě vysokorychlostní Itálie má velkou námořní a leteckou flotilu státní aerolinie Alitalia jsou členem SkyTeam stejně jako ČSA Významné námořní přístavy jsou Janov Genova Livorno Neapol Napoli Salerno Reggio di Calabria Palermo Tarent Taranto Bari Ancona a Terst Trieste Velká letiště jsou Řím-Fiumicino-Leonardo da Vinci Milano-Malpensa a Palermo-Falcone Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod Cestovní ruch Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa Zemi ročně navštíví mezi 40 a 105 miliony turistů < ref> Turismus zde přitom tvoří asi 12 % HDP Turisty sem lákají antické a středověké renesanční památky Řím Roma Florencie Firenze Benátky Venezia Pisa pláže prakticky celé pobřeží Bibione Rimini; Gardské jezero hory Alpy Cortina d'Ampezzo i venkov Umbrie Toskánsko Lákadly jsou i lázně a různé filmové a hudební festivaly Benátky San Remo V Itálii se nachází nejvíce kulturních památek zapsaných na seznamu UNESCO 47 Demografie S téměř 60 milióny obyvatel podobně jako Velká Británie a Francie patří Itálie k nejlidnatějším státům Evropy a je nejlidnatější z celé jižní Evropy Itálie bývala zemí masové emigrace ke konci dvacátého století se naopak stala jedním z vyhledávaných cílů imigrace Imigranti pocházejí hlavně z Rumunska a severní Afriky Města Urbanizace dosahuje 67% V Itálii je mnoho měst s více než sto tisíci obyvateli Tabulka ukazuje počet obyvatel u deseti nejlidnatějších italských měst Nejlidnatější města Řím Roma 2 774 000 obyvatel Milán Milano 1 256 000 obyvatel Neapol Napoli 1 004 000 obyvatel Turín Torino 903 000 obyvatel Palermo 687 000 obyvatel Janov Genova 610 000 obyvatel Bologna 374 000 obyvatel Florencie Firenze 356 000 obyvatel Bari 317 000 obyvatel Catania 313 000 obyvatel Benátky Venezia 272 000 obyvatel Etnické skupiny Převažující národnost je italská 94% avšak někteří Italové pocházejí z jiného národa a mají jiný mateřský jazyk Týká se to Sardů na Sardinii hovořících sardsky Rétorománů u východní části hranic se Švýcarskem hovořících rétorománsky Tyrolanů na severu u hranic s Rakouskem hovořících německy a Provensálců na západě u hranic s Francií hovořících francouzsky Přistěhovalci pocházejí především z bývalých kolonií Libye Somálska Etiopie a Albánie ale i z Maroka V souvislosti s arabským jarem a válkou v Sýrii je Itálie vystavena náporu všemožných migrantů z arabských zemí kteří se do země snaží dostat přes středozemní moře Náboženství V Itálii má největší podíl katolické obyvatelstvo 85-90% Je to dáno historií a velký vliv má i samotný Vatikán a osobnost papeže v současnosti Argentinec italského původu František Ostatní obyvatelé jsou většinou ateisté a jen malá část tvořená především přistěhovalci vyznává islám Státní a náboženské svátky 1 leden – Nový rok Capodanno 6 leden – Tři králové Epifania Pasquetta – Velikonoční pondělí pohyblivý svátek 25 duben – Den osvobození Festa della Liberazione 1 květen – Svátek práce Festa del Lavoro 15 srpen – Nanebevzetí Panny Marie Ferragosto 1 listopad – Svátek všech svatých Ognissanti 8 prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie Immacolata Concezione 25 prosinec – Narození páně Natale 26 prosinec – Svátek sv Štěpána Santo Stefano Kultura Kuchyně Odkazy Reference Literatura Související články Italské království Politický systém Itálie Externí odkazy Iunu známé též jako On nebo Heliopolis bylo starověké dolnoegyptské město v 13 nomu na východním břehu Nilu nedaleko Mennoferu po celé období starověku jedno z nejvýznamnějších v Egyptě v době Nové říše největší egyptské město vůbec; pro svou polohu bylo přirozenou branou pro styk Egypta s ostatními starověkými kulturami Předního východu< ref> Bylo hlavním střediskem slunečního kultu Dnes je zde neúplně prozkoumaná archeologická lokalita na severovýchodním předměstí současné Káhiry s názvem Heliopolis Starověký egyptský název je odvozen od názvu iun Odkazy Externí odkazy Reference Související články Atum Benben Devatero Re Ivan Fuksa 15 července 1963 Příbram je český politik od května 2010 do listopadu 2012 poslanec Parlamentu České republiky a od července 2010 do října 2011 ministr zemědělství v Nečasově vláděV letech 1992–2002 působil jako 1 zástupce starosty v Příbrami v letech 2002–2006 byl starosta Příbrami a v období 2007–2010 byl prvním náměstkem ministra financí České republiky Vzdělání a profesní kariéra Fuksa vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Praze a Vysokou školu dopravy a spojů Pracoval u Dopravních podniků v Praze a po návratu do Příbrami v roce 1988 se stal učitelem odborných předmětů na Střední průmyslové škole tamtéž Několik měsíců před Sametovou revolucí byl vyšetřován Státní bezpečností< ref> Politická kariéra V roce 1990 byl jako člen Občanského fóra zvolen členem městského zastupitelstva Příbrami Spoluzakládal příbramskou Občanskou demokratickou stranu ODS Jako její lídr ji dovedl k vítězství v komunálních volbách v roce 2002 a stal se příbramským starostou ve funkci nahradil Josefa Vacka< ref> Fuksa byl spolu s celým vedením příbramské radnice vyšetřován policií v souvislosti s úplatkářskou aférou kolem společnosti Tender Group kterou odstartovala razie v roce 2002 Po šesti letech důkladného prošetřování všech zakázek policie konstatovala že v Příbrami nedošlo k žádnému porušení zákona V roce 2006 Fuksou vedená ODS získala v zastupitelstvu 11 křesel z 25 ale nedokázala najít koaličního partnera a odešla do opozice Starostou se stal Josef Řihák ČSSD 29 ledna 2007 byl ministrem financí Miroslavem Kalouskem jmenován prvním náměstkem Na podzim 2007 stanul v čela vládní komise pro rozvoj Brd 13 července 2010 byl jmenován ministrem zemědělství České republiky Jako své priority v úřadu uváděl vyjednání spravedlivých podmínek pro české zemědělce v EU; úspory v resortu poctivou a racionální správu majetku státu; ochranu půdy před erozí povodněmi a zastavováním; zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství a dokončení majetkového vypořádání Kritickou pozici k práci ministra Fuksy zastávaly dřevozpracovatelské organizace a Hnutí Duha a to především kvůli připravovanému tendru na těžbu dřeva Ivan Fuksa ve funkci ministra zemědělství prosadil novou koncepci hospodaření v Lesích ČR tzv „Dřevěnou knihu i mimoparlamentní Zelení Dne 4 října 2011 byl na návrh premiéra Nečase odvolán Nečas ho kritizoval za údajnou nedostatečnou aktivitu ve vládě sám Fuksa to dal do souvislosti s vnitrostranickým bojem ve středočeské ODS Na podzim 2012 patřil mezi 6 nespokojených „rebelujících" poslanců kteří nebyli ochotni podpořit vládní balíček určený pro snížení státního schodku Vládní balíček totiž obsahoval mimo jiné i zvýšení dolní sazby DPH o jedno procento které především představovalo předmět Fuksovy kritiky Ivan Fuksa na 23 kongresu ODS vysvětloval pozici rebelujících poslanců ODS k úspornému balíčku a na poslední chvíli se rozhodl kandidovat na post předsedy ODS a získal podporu 30 % delegátů nicméně dosavadní lídr strany Petr Nečas svou pozici obhájil 6 listopadu pak Fuksa složil poslanecký mandát s tím že pro návrh prosazovaný premiérem a většinou v ODS nemůže hlasovat< ref> Na konci listopadu potvrdila společnost Český Aeroholding že se Fuksa od ledna 2013 stane vrchním ředitelem společnosti Na starost by měl mít zejména řešení privatizace Českých aerolinií Kvůli celému politickému obchodu podal advokát Václav Láska trestní oznámení na exposlance Fuksu Šnajdra a Tluchoře kvůli podezření z přijetí úplatku a na premiéra Nečase kvůli podezření z uplácení< ref> 13 června 2013 byl Fuksa zadržen při rozsáhlé akci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Nicméně na základě usnesení Nejvyššího soudu který ve věci rozhodl tak že se na předmětné jednání exposlanců Fuksy Šnajdra a Tluchoře vztahuje poslanecká imunita byli společně 16 července 2013 z vazby propuštěni< ref> Osobní život Fuksa je podruhé ženatý z druhého manželství má dvě děti Je aktivním sportovcem věnuje se námořnímu jachtingu zdolal vrchol Mont Blancu a dokončil několik mezinárodních maratonů Odkazy Reference Externí odkazy v pořadu Impulsy Václava Moravce Japonsko Nihonkoku Nipponkoku je císařský ostrovní stát ve východní Asii Na západě ho Korejský průliv odděluje od pobřeží Koreje Japonské moře ho odděluje od Severní Koreje a Ruska Japonské ostrovy Rjúkjú z východu ohraničují Východočínské moře a na jihu sahají až k Tchaj-wanu Jméno Japonska doslova znamená Země vycházejícího slunce 日 ni slunce 本 hon původ 国 koku země Čínsky se tytéž znaky čtou Ž'-pen-kuo odtud zřejmě pocházejí názvy v  evropských jazycích francouzské Japon anglické Japan Symbolem Japonska je sopka Fudži Fudži-san které nerodilí mluvčí někdy nesprávně říkají Fudži-jama což vzniká špatným čtením znaku pro horu japonské čtení "jama" zaměněno za sinojaponské čtení "san" Historie Historická období Historie Japonska se dělí na jednotlivá dílčí období Džómon 縄文時代 10  000 – 300 př n l Jajoi 弥生時代 300 př n l – 710 n l Nara 奈良時代 710 – 794 Heian 平安時代 794 – 1185 Kamakura 鎌倉時代 1185 – 1333 Muromači 室町時代 1333 – 1568 Azuči-Momojama 安土桃山時代 1568 – 1600 Tokugawa nebo také Edo 江戸時代 1600 – 1868 Meidži 明治 1868 – 1912 Taišó 大正 1912 – 1926 Šówa 昭和 1926 – 1989 Heisei 平成 od 1989 Prehistorie Archeologické nálezy ukazují že Japonsko bylo osídleno ranými humanoidy přibližně před 500 tisíci lety v průběhu starší doby kamenné V opakujících se ledových dobách které probíhaly v posledním 1 milionu let bylo Japonsko pravidelně spojováno s asijským kontinentem pevninskými mosty přes Sachalin na severu a pravděpodobně přes Kjúšú na jihu čímž byla umožněna migrace lidí zvířat a rostlin z oblastí dnešní Číny a Koreje na japonské ostrovy S koncem poslední doby ledové a globálním oteplením se na přelomu střední a mladší doby kamenné – kolem roku 11 tisíc před naším letopočtem – objevila kultura Džómon Jomon která byla charakteristická polo-kočovnou společností lovců a sběračů a výrobou nejstarší známé keramiky na světě Předpokládá se že příslušníci kultury Džómon jsou předchůdci prvních Japonců a dnešního národa Ainu Začátek období Jajoi kolem roku 300 př n l je spojený s příchodem nových technik z asijského kontinentu jako je pěstování rýže stejně jako s masivní migrací z nejrůznějších částí Asie – z Korey a Číny především pak z oblastí Pekingu a Šanghaje a z jihu po moři Nicméně několik současných studií ukazuje že období Jajoi je o 5 až 6 století delší než se původně předpokládalo neboť masivní migrace je nutná k vysvětlení razantního vzrůstu populace Ze 3 století př n l pochází první historicky doložitelný název Japonska čínský znak 倭 Wa Tradiční Japonsko Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v  7 století př n l původním císařem Jimmu Během 5 a 6 století bylo zavedeno čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny Císařové byli formálními vládci nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty regentů nebo šógunů vojenských správců Původní politická struktura zajišťovala že když byla válka mezi rivaly skončena vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian plný název je Heiankjóto kjóto což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu dnešní Kjóto kde z milosti císaře s jeho formálním souhlasem vládl V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli „období válčících států V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo původně přepisováno též jako „Jeddo která je dnes známá jako Tokio východní hlavní město Od druhé poloviny 16 století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska Španělska Nizozemí a Anglie V první polovině 17 století podezříval japonský šógunát katolické misionáře že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima také Dešima u Nagasaki Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města Tato izolace trvala 251 let dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě Následně došlo k podpisu obdobných smluv Ansejské dohody i s evropskými mocnostmi Moderní dějiny Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost Po Válce Bošin v letech 1867 – 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito dnes známý jako Meidži a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem tzv reformy Meidži Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce včetně západního právního řádu a vlády Spolu s dalšími ekonomickými sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti Jako výsledek čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a polovinu Sachalinu a později v roce 1910 okupovalo Koreu Na počátku 20 století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu vedoucímu k invazi do Manžuska a druhé čínsko-japonské válce 1937 Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu Japonsko trpělo nedostatkem strategických surovin ropy kaučuku barevných kovů atd které muselo dovážet Proto se Japonsko zajímalo i o bohatá naleziště v jihovýchodní Asii Kvůli válce v Číně a obsazení leteckých a námořních základen ve francouzské Indočíně 6 července 1941 bylo na Japonsko uvaleno embargo a USA zmrazily japonská aktiva ve svých bankách V souvislosti s expanzí do jihovýchodní Asie a Pacifiku považovali někteří japonští vůdci za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v  Pearl Harbor 1941 aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku Nicméně vstup Spojených států do 2 světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska Po dlouhém pacifickém tažení se Spojenci dostali až k japonským ostrovům Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 15 srpna 1945 Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952 po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení které vrátilo ostrovům prosperitu Úspěch olympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za jeden z mnoha znaků že Japonsko znovu získalo svůj národní status Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku 1972 aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů Geografie Japonsko leží na východním okraji asijského kontinentu Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu Největší ostrovy jsou od severu k jihu Hokkaidó 北海道 Honšú 本州 největší ostrov Šikoku 四国 a Kjúšú 九州 K  těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v  bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené např Okinawa Celková délka pobřeží všech ostrovů je 33 889 km Japonsko je země z velké části hornatá Nejvyšší horou je Fudži 3776 m další nejvyšší hory jsou uvedeny v seznamu japonských třítisícovek nejprominentnější hory jsou v seznamu japonských ultras Lidé se soustřeďují převážně do pobřežních oblastí Hustota obyvatelstva je velmi vysoká; Japonsko je co se týče hustoty zalidnění 30 na světě Slabá zemětřesení jsou častá protože Japonsko se nachází na hranici tří tektonických desek Velká zemětřesení se vyskytnou během každého století několikrát a často také vyvolají vlny tsunami Poslední velká zemětřesení byla v  letech 1923 Velké zemětřesení v Kantó 83 stupně 1995 Zemětřesení v Kóbe 72 stupně 2004 oblast Čúecu 69 stupně a 2011 Zemětřesení a tsunami v Tóhoku 89 stupně které pravděpodobně připravilo největší katastrofu od 2 světové války Počet mrtvých se odhaduje až na 11 000 a čtvrt miliónu lidí připravily živly o domov Podnebí Japonska je oceánické vlhké a monzunové ale díky rozloze země se klima v různých oblastech liší Období dešťů začíná na Okinawě počátkem května na ostrově Honšú pak uprostřed června kde trvá cca 6 týdnů Na přelomu léta a podzimu přinášejí silné deště také tajfuny Administrativní dělení Japonsko se dělí na 47 prefektur Hlavní město Japonska Tokio 東京 má 82 milionů obyvatel včetně předměstí až cca 12 milionů Tokio není v Japonsku oficiálně město Jde o jednu z několika prefektur 3 6 které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio přesněji jako Velké Tokio Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy císařský palác a centrum oblasti Naopak 1 3 prefektury je pokryta horami a lesy Další významná města Jokohama 横浜 35 mil Ósaka 大阪 26 mil Nagoja 名古屋 22 mil Sapporo 札幌 18 mil Kóbe 神戸 15 mil Kjóto 京都 15 mil Fukuoka 福岡 14 mil Hirošima 広島 11 mil Hlavní ostrovy Hokkaidó 北海道 Honšú 本州 Šikoku 四国 Kjúšú 九州 Politika Japonsko je konstituční monarchie kde moc císaře je maximálně omezena Jeho funkce je pouze reprezentativní ústava z roku 1947 definuje jeho pozici takto „Císař je symbol státu a jednoty národa odvozuje svou moc a postavení od vůle národa v němž tkví nezávislá moc Nepřímo je tedy řečeno že Císař již není pozemský potomek bohů ale běžný monarcha Toto prohlášení učinil císař Hirohito Moc drží v rukou převážně japonský premiér a další zvolení členové Národního shromáždění zatímco svoboda volby spočívá na japonských občanech< ref> Císař působí především jako hlava státu při diplomatických příležitostech Současným císařem je Akihito Jeho nástupcem na trůně je Naruhito korunní princ Japonska Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Japonský parlament Skládá se z Poslanecké sněmovny která má 480 členů volených každé čtyři roky nebo při předčasných volbách a Sněmovny rádců s 242 členy volených na šestileté období Aktivní volební právo mají osoby starší 20 let volí se tajně do všech zastupitelských úřadů Největší opoziční stranou byla po desetiletí sociálně liberální Demokratická strana Japonska DPJ které poprvé a s velkým náskokem zvítězila v předčasných parlamentních volbách v srpnu 2009< ref> Premiér je hlavou vlády je jmenován japonským císařem poté co je navržen parlamentem a Poslanecká sněmovna mu musí vyslovit důvěru Mezi jeho důležité pravomoci patří jmenování a odvolávání ministrů z nichž většina musí být členy parlamentu V současnosti slouží jako předseda japonské vlády Šinzó Abe Historicky byl japonský politický systém ovlivněn hlavně Čínou Nicméně ke konci 19 století byl právní systém z velké části založen na evropském právu zejména pak na systému ve Francii a Německu Například v roce 1896 japonská vláda zavedla občanský zákoník založený na německém modelu S poválečnými změnami zůstává tento zákoník platný i v dnešním Japonsku< ref> Moc zákonodárná náleží japonskému Národnímu shromáždění Současná ústava vyžaduje aby císař vyhlásil legislativu která prošla parlamentem aniž by mu dávala pravomoc zákon odmítnout Moc soudní je v Japonsku rozdělena do 4 základních stupňů Nejvyšší soud a 3 stupně nižších soudů Ekonomika Japonská ekonomika je třetí největší na světě a dá se označit za asijskou ekonomickou velmoc dopravních prostředků elektroniky strojírenství Těží ze vzdělané a disciplinované pracovní síly v posledních letech ji ale trápí deflace Mezinárodní vztahy Japonsko má dodnes řadu pohraničních sporů o území s okolními státy Ruskem Čínou Jižní Koreou Tchaj-wanem Demografie muži 62252 mil ženy 65183 mil Ekonomicky činné obyvatelstvo 66990 miliónu k 31 12 2001 Absolutní roční přírůstek obyvatelstva k 1 10 2002 cca 145 000 obyvatel Relativní průměrný roční přírůstek obyvatelstva v roce 2002 011 % Demografické složení v roce 2002 děti do 15 let 142 % populace osoby nad 65 let 185 % populace Průměrná délka dožití muži 7773 let ženy 8464 let Národnostní složení Japonci 983 % ostatní národnosti Korejci632 tis Číňané 381 tis Brazilci 265 tis Filipínci 157 tis Američané 46 tis Peruánci 50 tis Thajci 24 tis Britové 15 tis Vietnamci 14 tis Celkem žije v Japonsku přes 178 mil nejaponského obyvatelstva Kultura Velmi známé je japonské umění krásného písma kaligrafie komiksy manga čtou se jak je pro Japonsko typické zprava doleva origami skládačky z papíru ikebana umění aranžování květin a čajové obřady Významným symbolem Japonska je i kimono tradiční japonský oděv mnohdy viděný na umělkyních zvaných gejša společnice které baví tradičními tanci hrou na hudební nástroje příjemnou konverzací apod; třebaže se jako běžný oděv již téměř nenosí často v rodinách či u osob ctících tradici je používán při významných příležitostech svatba ap Tradiční japonské divadlo nó a japonské divadlo kjógen byly vyhlášeny jako světové nemateriální kulturní dědictví UNESCO Japonská kinematografie obohatila filmy o žánry anime jde o kreslené filmy či seriály džidaigeki – japonské historické filmy o samurajích japonský horor J-horor filmy s obřími netvory kaidžú pink filmy název z angličtiny – japonská „softcore pornografie filmy o Jakuze Fotografie Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky řemesla a umění fotografie v Japonsku mimo jiné důsledkem změny technologie zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění Fotografie se v Japonsku vyvíjela za silné spoluúčasti a zájmu od počátků tohoto umění k úspěchům značného počtu Japonců ve světě fotografie do dnešních dní Situaci ovlivnila izolace země která byla stranou od okolního světa až do roku 1854 Jedním z průkopníků fotografie byl Švýcar Pierre Rossier kterého na východ poslala londýnská firma Negretti and Zambra Do tohoto umění zasvětil fotografy jako byli Ueno Hikoma Horie Kuwadžiró nebo Maeda Genzó První evropští turisté sem začali připlouvat v 70 letech 19 století a fotografie se začala rozvíjet komerčně Pečlivě kolorované snímky zobrazovaly nejen staré Japonsko a jeho památky ale také japonské zvyky portréty japonských krasavic a samurajů Přibližně 80 léta v japonské fotografii byla mezníkem kdy začalo tvořit více japonských fotografů například Kazumasa Ogawa Adolfo Farsari Raimund von Stillfried Kusakabe Kimbei Šin’iči Suzuki nebo Tamamura Kózaburó Byli to oni kdo připravili cestu pro tuto rychle rostoucí profesi během druhé poloviny 19 století Fotografie v Japonsku byla časem přijata jako umělecká forma a dnes se japonští fotografové aktivně účastní na klíčových výstavách po celém světě V Japonsku se nachází celá řada předních světových výrobců klasických i digitálních fotoaparátů a fotografické optiky nespočet fotografických organizací a každoročně je udělováno několik fotografických ocenění Náboženství Hlavními japonskými náboženstvími jsou šintoismus a buddhismus Specifikou Japonska je že většina lidí se hlásí k oběma hlavním náboženstvím Podle statistického průzkumu provedeného Japonským Ministerstvem školství kultury sportu vědy a technologií 文部科学省 MEXT jsou přibližné počty věřících šintoismus 107 mln obyv budhismus 89 mln obyv křesťanů 3 mln obyv jiné 10 mln obyv Běžně se uvádí údaje cca 70 % šintoisté 30 % buddhisté Tyto údaje je však třeba považovat za zavádějící jelikož větši Japonců pouze udržuje některé národní zvyky tradice a pověry lze srovnat s tím když český ateista slaví Vánoce Běžně je v šintoistické svatyni koutek pro buddhisty a naopak Ke křesťanství se hlásí 1 % obyvatel podle jiných údajů až 6 % V zemi také působí mnoho sekt které tato náboženství kombinují na vzestupu jsou nyní sekty vyznávající boha Kušizaka které jsou známé svým velmi pozitivním přístupem k tělesné lásce Zajímavosti Mezi celosvětově známé japonské výrazy patří například aikido bojové umění bonsaj zakrslý stromeček jehož vzhled má napodobovat tvary velkých stromů v přírodě drift automobilový sport řízený smyk vzniklý v Japonsku gejša společnice kamikaze „božský vítr – sebevražední letci za 2 sv války karate bojové umění katana japonský samurajský meč lehce šavlovitého tvaru nindža nájemný vrah špión sakura japonská třešeň samuraj bojovník ekvivalent evropského rytíře seppuku vulgárně harakiri obřadní sebevražda mečem pro zachování cti suši tradiční japonské jídlo připravované z rýže ryb a mořských řas cunami anglický přepis tsunami z výrazu 津波 znamenajícího vlna v přístavu jedna nebo několik po sobě jdoucích vln na hladině moře které vznikají při silném zemětřesení pod hladinou moře podmořském sesuvu nebo dopadu meteoritu do moře nebo jeho blízkosti Oblíbený a známý je i sójový tvaroh tofu; dále šóju sójová omáčka a pasta miso ze zkvašené rýže obilí a sójových bobů Odkazy Reference Literatura Alan Macfarlane Japonsko za zrcadlem Na Drahách 369 760 01 Zlín v roce 2013 1vydání Externí odkazy Jemen oficiálně nazývaný Jemenská republika je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě Z jihu jej omývají vody Arabského moře z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře Součástí Jemenu je také ostrov Sokotra který leží 415 km na jihovýchod v Arabském moři Hlavním městem je San'á Dějiny Území Jemenu bylo během historie pod vládou mnoha říší a království Nejznámější je říše Sabejská která ovládala území mezi léty 750 před nl 115 nl V roce 631 ovládl území Mohamed a začal se zde šířit islám V 16 století se stal Jemen součástí Osmanské říše Místní obyvatelé však vyhnali Turky v roce 1635 V roce 1839 zabrali velice strategický přístav Aden Britové Město Aden leží na jihu Jemenu a je to největší přístav v zemi Kdo kontroluje tento přístav de facto kontroluje spojení mezi Rudým mořem a Indický oceánem nejsnazší lodní spojení mezi Evropou a Indií Turci znovu zabrali v 70 letech 19 století severní Jemen a udrželi ho až do začátku první světové války Po vyhnání Turků připadl severozápadní Jemen islámským vůdcům imámům Aden se stal v roce 1937 britskou korunní kolonií a později byla vytvořena pod správou Britů Jihoarabská unie V roce 1962 byl v severozápadním Jemenu svržen poslední imám a byla vyhlášena Jemenská arabská republika zkráceně Severní Jemen Následovala občanská válka Na jejím konci v roce 1967 vznikla na jihu země Jemenská lidově demokratická republika zkráceně Jižní Jemen Její vláda byla silně komunisticky zaměřená Mírové soužití dvou Jemenů trvalo jen krátce a v roce 1979 vypukla mezi nimi válka Po válce představitelé obou Jemenů usedli k jednacímu stolu Po kolapsu celého východní bloku došlo k sjednocení obou Jemenů v roce 1990 Sjednocený stát musel přežít další válku která začala roku 1994 kdy se bývalý Jižní Jemen pokusil znovu osamostatnit Jižní Jemen byl poražen a byla vydána nová ústava Podle ní je v čele státu prezident a vládu vede ministerský předseda V době podepsání ústavy byl prezident ze Severního Jemenu a ministerský předseda z Jižního Jemenu Jemen je podle ústavy pluralitní republika s více politickými stranami Po sjednocení bylo dohodnuto přenesení hlavního města z Adenu do San'á Obyvatelstvo Podle odhadů žilo v roce 2014 v Jemenu 24 milionů obyvatel 46 % z nich je mladších než 15 let a 27 % starších než 65 let V roce 1950 zde žilo 43 milionu obyvatel a dle odhadů jich v roce 2050 bude kolem 60 milionů V žebříčku světové porodnosti je na 30 místě kdy na jednu ženu připadá 445 dítěte Rychle roste i populace samotného hlavního města San'á V roce 1978 mělo okolo 55 000 obyvatel a na počátku 21 století jsou to téměř 2 miliony Jemenská společnost je z velké části rozdělena do kmenů v městských částech do kast V severní hornaté části země existuje kolem 400 kmenů Velmi početná je menšina Jemenců perského původu která zde žije přes tisíc let Žila zde i významná židovská komunita V letech 1949-1950 bylo během operace Létající koberec z Jemenu přepraveno 47 000 jemenských Židů do Izraele Dnes jich zde žije okolo 200 V jižní části země žije kolem 100 000 obyvatel indického původu Asi 75 % obyvatel žije na venkově Naprostou většinu obyvatel tvoří muslimští Arabové Malou menšinu tvoří přistěhovalci z Afriky asi 12 % Asie či Evropy V roce 2007 zde asi 124 000 uprchlíků žádalo o azyl mezi nimi přes 110 000 Somálců 11 000 Iráčanů a 2 000 Etiopanů Až 1 milion Jemenců žije v Saúdské Arábii a 70 000 – 80 000 ve Velké Británii Dle ústavy je islám státním náboženstvím Zákony neumožňují muslimům konvertovat k jinému náboženství Okolo 65 % obyvatel jsou sunnité a 35 % tvoří šíité Sunnité jsou soustředěni převážně na jihu a jihovýchodě země Kolem 1 % Jemenců nevyznává islám Je zde okolo 3 000 křesťanů židé hinduisté nebo ateisté V Adenu jsou tři katolické kostely jeden anglikánský a hinduistický chrám Na severu země je jedna synagoga V roce 2005 umělo číst a psát 73 % mužů a 35 % žen Geografie Povrch je velice rozmanitý Západ země pokrývají vysoké hory Směrem na východ se pohoří postupně snižuje a na východě tvoří rovinnou tabuli Klima je tropické a velmi suché Výjimku tvoří západní horské oblasti Srážky sem přináší letní monzun z Indického oceánu Většina území má ale méně než 100 mm srážek za rok Vegetaci tvoří suchomilné rostliny a v úrodnějších západních oblastech rostou i ovocné stromy Ekonomika Jemen patří k nejméně rozvinutým zemím Polovina obyvatel je zaměstnána v zemědělství Pěstují se převážně pšenice proso a brambory Vývozním artiklem je hlavně káva víno a bavlna Velice významným druhem obživy je tradiční rybolov V 80 letech byla v oblasti objevena ropa Však průmysl se rozvíjí pouze v Adenu kde se nacházejí velké ropné rafinérie Dále se těží draselné soli a fosfáty v zemi neexistuje železniční síť a silnic s pevných povrchem je jen pár na západě Mezinárodní letiště je v hlavním městě Saně v přístavu Aden ale i v Taizu Sociální péče a školství jsou na velice nízké úrovni Vzděláni je sice bezplatné ale pro velké množství dětí které nebydlí ve městě je prakticky nedostupné Jemen patříval k prioritním zemím české zahraniční rozvojové spolupráce Jednalo se o pomoc především ve dvou sektorech energetika a vodohospodářství pitná voda čištění odpadních vod Administrativní dělení V roce 2004 byl Jemen rozdělen na 21 provincií muhafazah množné číslo muhafazat ; tento výraz se do angličtiny obvykle překládá jako governorate gubernie a jeden samosprávný územní celek< ref> Průměrná rozloha provincie je 27 788 km2 Provincie jsou dále rozděleny na 333 oblastí muderiah které jsou ještě dále rozděleny na 2210 podoblastí ve kterých se celkem nachází 38 284 měst roce 2001 Významná místa v Jemenu Sana'a – hlavní město Aden Al-Hudayda Zabid Šibam Sokotra Reference Externí odkazy – neplatný odkaz ! – neplatný odkaz ! Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Kancelář prezidenta republiky zajišťuje výkon pravomocí protokolární povinnosti a další funkce spojené s osobou prezidenta České republiky Charakteristika Kancelář je organizační složkou státu hospodaří s nemovitým majetkem tvořeným areálem Pražského hradu a zámkem Lány dále vyplácí rentu bývalému prezidentu republiky a disponuje pravomocí zřizovat příspěvkové organizace V současnosti existují dvě takové organizace Správa Pražského hradu a Lesní správa Lány Kancelář prezidenta republiky sídlí na Pražském hradě V čele stojí vedoucí Kanceláře neformálně zvaný „kancléř kterým je v současnosti Vratislav Mynář Vedle civilní Kanceláře prezidenta republiky je i Vojenská kancelář prezidenta republiky Vojenská kancelář je součástí ozbrojených sil v čele stojí náčelník jmenovaný prezidentem republiky Přehled vedoucích kanceláře prezidenta republiky Karel Schwarzenberg 1990–1992 Luboš Dobrovský 1992–1996 Ivan Medek 1996–1998 Ivo Mathé 1999–2003 Jiří Weigl 2003–2013 Vratislav Mynář od března 2013 Odkazy Reference Literatura Zdeněk Koudelka Prezident republiky Nakladatelství Leges Praha 2011 224 s ISBN 978-80-87212-95-0 Související stránky Prezident České republiky Pražský hrad Vojenská kancelář prezidenta republiky Externí odkazy Kanonizace je v křesťanství proces zahrnutí do kánonu a to buď do kánonu posvátných knih viz biblický kánon nebo do kánonu svatých tedy kanonizace ve vlastním slova smyslu svatořečení Dějiny svatořečení V rané církvi neexistoval žádný oficiální proces kanonizace kult svatých se šířil v závislosti na veřejné úctě k danému člověku a byl někdy regulován v rámci diecéze biskupem Dřívější uctívání pohanských bohů splynulo s některým kultem světce Nejnápadnějším příkladem je svatá Brigita a keltská bohyně Brigid Lidem zůstala známá postava ale jejich mysl se od její všemocnosti začala upírat k tomu že svatá měla svoji moc od Krista Způsobem ekvivalentním dnešní kanonizaci byla až do 10 století elevace a translace ostatků mučedníka či svatého do kostela O ní rozhodovala a ji prováděla veřejná moc ať již církevní či světská někdy působily obě moci součinně Ostatky mohly být od vrcholného středověku i rozděleny a uloženy na větším počtu míst což byl nástroj církevní politiky kterým bylo možno rozšířit kult světce na další území a ovlivnit proud poutníků což mělo i hospodářské aspekty Prvním svatým kanonizovaným papežem byl sv Ulrich augsburgský biskup jenž zemřel roku 973 a jehož Jan XV kanonizoval roku 993 O dvě staletí později papežové začali vyhrazovat právo kanonizace Svatému stolci Alexandr III a tato praxe se stala součástí církevního práva za Řehoře IX 1227–1241 Kanonizace je dnes považována za neomylný úkon papeže a jako takový má mezi katolickými věřícími velkou autoritu V průběhu dějin proto došlo k formalizaci a byrokratizaci celého procesu do několika etap které se zabývají životem zkoumaného člověka Papež Sixtus V 1585–1590 pověřil povinností vést beatifikační a kanonizační proces Kongregaci pro bohoslužbu jedné ze složek římské kurie Urban VIII zakázal veřejný kult osob které nebyly církví prohlášeny za blahoslavené či svaté; výjimkou byla úcta k osobám která je nepamětná tj déle než 100 let Toto ustanovení spolu s dalšími úpravami Benedikta XV se dostaly do Kodexu kanonického práva z roku 1917 Kanonizační proces podle kodexu 1917 Tento kodex dělí kanonizaci na formální a mimořádnou Formální kanonizace Formální beatifikace či kanonizace se skládá ze čtyř etap informativní zkoumání – přísluší biskupu dané diecéze představení kauzy – přísluší spolu s dalšími Kongregaci pro bohoslužbu a papeži apoštolské zkoumání definitivní soud V 60 letech 20 století papež Pavel VI zjednodušil tento proces a převedl jej pod Kongregaci pro svatořečení kterou zvlášť zřídil Diecézní zkoumání se provádí ve spolupráci s Vatikánem a proto odpadá jeho zdvojení Celé zkoumání shromažďuje všechen materiál který se váže k pověsti či dílu dané osoby Biskup ustanovuje postulátora tj osobu která představuje celou kauzu a stará se o ni a také promotora víry jemuž se běžněji říká „ďáblův advokát Samotná kanonizace je ukončena slavnostním prohlášením za svatého papežem Pro ukončení kanonizačního procesu je zapotřebí alespoň dvou autentických zázraků které se udály na přímluvu po beatifikaci daného člověka Mimořádná kanonizace Mimořádná kanonizace je prostým papežským potvrzením že daný člověk je svatý Týká se pouze osob jejichž úcta byla v době Urbana VIII 1634 nepamětná Současná praxe v katolické církvi Reforma kanonického práva roku 1983 přinesla změnu i v procesu kanonizace Zkoumání začíná na diecézní úrovni a biskup schvaluje zkoumání ctností člověka který je „podezřelý z toho že byl svatý Toto zkoumání musí schválit také Vatikán a nesmí začít dříve než pět let po smrti daného člověka avšak papež má pravomoc tuto dobu zkrátit jak se stalo třeba v případě Matky Terezy Po ukončení tohoto kroku je zkoumaná osoba prohlášena za služebníka Božího a celé zkoumání se přesouvá na Kongregaci pro svatořečení Ta přiděluje postulátora jenž shromažďuje potřebné informace o daném kandidátovi Kongregace poté může navrhnout papeži aby služebníka Božího označil za ctihodného Další postup záleží na tom zda byl ctihodný mučedníkem Byl-li jím papež pouze vydá prohlášení o mučednictví které umožňuje beatifikaci po které mučedník dostává přízvisko blahoslavený a den v církevním kalendáři Pokud mučedníkem nebyl je zapotřebí autentického zázraku na jeho přímluvu; jedná se většinou o zázračné uzdravení jehož objektivitu lze určitým způsobem prokázat Aby mohl být blahoslavený prohlášen za svatého je potřeba ještě jednoho zázraku Prohlášení o svatosti dané osoby je považováno za neomylné prohlášení o blahoslaveném či ctihodném nikoli Svatý pak může být předmětem veřejné úcty po celém světě nikoli pouze v místní diecézi a dostává také datum v církevním kalendáři platném pro celou církev Kanonizace v pravoslaví Kanonizace je v pravoslavných církvích slavnostním prohlášením nikoli procesem Biskup přijímá žádost o kanonizaci dané osoby prošetří ji a svěří komisi která vydá k dané věci stanovisko Související články Seznam světců a mučedníků katolické církve Svatý Blahoslavený Ctihodný Translace náboženství Mučedník __TOC__ Kauza Nagyová je mediální označení politické aféry která vypukla v červnu 2013 Na jejím počátku stály 13 června zásahy policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ÚOOZ proti několika politikům a úředníkům kteří byli podezíráni z korupce a zneužití pravomoci úřední osoby Vyšetřování kauzy nepřineslo ani po roce a půl důkazy o oprávněnosti zásahu a celé akce Otázky vyvolává i účelovost propojení jednotlivých údajných větví případuhttp echo24cz a ip5Z8 ivo-istvan-po-roce-jsme-ve-fazi-sbirani-stripku http echo24cz a iKF9p prava-pricina-kauzy-nagyova < ref> Jednou ze zadržených a následně obviněných byla Jana Nagyová po sňatku dne 21 září 2013 Jana Nečasová tehdejší vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky Po ní byla kauza mediálně pojmenována Kauza dne 17 června 2013 mimo jiné vyústila v demisi předsedy vlády Petra Nečase který rezignoval také na funkci předsedy Občanské demokratické strany< ref> Nejvyšší soud ČR později na základě stížností dvou ze zadržených exposlanců rozhodl o jejich vynětí z pravomoci orgánů trestního stíhání Dne 16 července 2013 byli tři bývalí poslanci ODS Ivan Fuksa Marek Šnajdr a Petr Tluchoř propuštěni z vazebních věznic Důvodem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR byla jejich poslanecká imunita až do složení mandátu která se podle usnesení soudu na jejich případy vztahuje Dne 19 července 2013 byla z vazby propuštěna i Jana Nagyová a další tři zadržovaní a k tomuto dni se ve vazbě již nenacházela žádná z původně zadržených a obviněných osob spojených s touto kauzou Policejní akce Policisté zatkli 13 června 2013 vládní úřednici Janu Nagyovou poslance Ivana Fuksu a Petra Tluchoře a dále také Ondreje Páleníka Romana Bočka Milana Kovandu a Lubomíra Poula Média spekulovala o tom že odjeli ze země na základě zprávy kterou o akci předem dostali Policejní akce se připravovala mnoho měsíců Podle Roberta Šlachty z ÚOOZ byla akce původně plánována na pozdější termín avšak po zjištění že jedna z osob měla opustit Českou republiku byla její realizace uspíšena Policejní razie byla provedena na základě vyšetřování zaměřeného na údajné vazby mezi několika politiky a úředníky a také podnikateli Ivo Rittigem a Romanem Janouškem Policisté kromě jiného zabavili v bankovních bezpečnostních schránkách desítky milionů korun a kilogramy zlata za jejichž majitele považovali Romana Janouška Ten svou spojitost se zabavenými cennostmi popřel< ref> Zadržené osoby V kauze byly zadrženy tyto osoby většina z nich následně obviněna< ref> Jana Nagyová – vrchní ředitelka kabinetu premiéra Petra Nečase a jeho tehdejší mimomanželská partnerka pozdější manželka; obviněna z podplácení a organizování trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřována na svobodě Ivan Fuksa – bývalý ministr zemědělství a poslanec za ODS; v lednu 2013 se stal členem představenstva Českého Aeroholdingu; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 15 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Petr Tluchoř – bývalý poslanec a předseda poslaneckého klubu ODS; média na podzim 2012 spekulovala o jeho možném odchodu do ČEZ což on sám odmítl; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 15 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Marek Šnajdr – bývalý poslanec za ODS; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 16 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Ondrej Páleník – bývalý ředitel Vojenského zpravodajství a od listopadu 2012 šéf Správy státních hmotných rezerv; obviněn ze zneužití pravomocí veřejné osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřován na svobodě Roman Boček – bývalý náměstek Ministerstva dopravy a poté Ministerstva zemědělství; od října 2012 člen představenstva Českých drah; obviněn; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřován na svobodě Jan Pohůnek – ředitel odboru vnější kontroly Vojenského zpravodajství; obviněn ze zneužití pravomoci veřejné osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy byl propuštěn na pokyn Vrchního státního zastupitelství v Olomouci; následně vyšetřován na svobodě; od 17 června dočasně postaven mimo službu Milan Kovanda – ředitel Vojenského zpravodajství od listopadu 2012; obviněn ze zneužití pravomocí veřejné osoby; zadržen a od 15 června vyšetřován na svobodě; od 17 června dočasně postaven mimo službu Lubomír Poul – vedoucí Úřadu vlády a nadřízený Jany Nagyové; v prosinci 2012 se stal členem dozorčí rady ČEZ; byl původně rovněž zadržen ne však obviněn Nezadržené osoby Dalšími osobami figurujícími v kauze které však nebyly v polovině června 2013 zadrženy jsou Petr Nečas – do 17 června 2013 předseda vlády a předseda ODS tehdejší manžel Radky Nečasové nadřízený a tehdejší mimomanželský partner Jany Nagyové; policií podezříván z korupce v případě tří exposlanců ODS; vyslechnut jako svědek; dne 17 června rezignoval na funkce předsedy vlády a předsedy ODS; poslanecká sněmovna obdržela 8 července žádost o jeho vydání k trestnímu stíhání která však byla 17 července stažena Ivo Rittig – podnikatel a lobbista; policií podezříván z ovlivňování veřejných zakázek neobviněn; policie provedla domovní prohlídky a dočasně zabavila některé předměty Roman Janoušek – podnikatel; policií podezříván z ovlivňování veřejných zakázek neobviněn; policie provedla domovní prohlídky a zabavila některé předměty Libor Grygárek – bývalý náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze; podezříván že chránil před stíháním podnikatele Rittiga a Janouška neobviněn Václav Ryba – podnikatel; podezřelý neobviněn Tomáš Hrdlička – podnikatel a člen ODS; podezřelý neobviněn Jiří Toman – podnikatel a bývalý vedoucí odboru městského investora Magistrátu hlavního města Prahy; podezřelý neobviněn Politické souvislosti Protože měli přinejmenším dva zatčení blízkou spojitost s premiérem Petrem Nečasem Jana Nagyová byla vrchní ředitelkou sekce kabinetu předsedy vlády a Lubomír Poul byl vedoucí úřadu vlády vyzvala parlamentní opozice premiéra k rezignaci K ředitelce premiérova kabinetu Janě Nagyové přivedlo policisty podezření na trestnou činnost žalobce Grygárka a podnikatelů Janouška Rittiga či Hrdličky jak vyplývá z usnesení o zahájení trestního stíhání které zveřejnil elektronický deník E15 Účast premiéra nebo jeho povědomí o nezákonném sledování popřela Nagyová i sám Nečas< ref> Vývoj kauzy v roce 2013 Červen 2013 Čtvrtek 13 června Hodinu po půlnoci z 12 na 13 června začala rozsáhlá policejní akce na Úřadu vlády Další akce probíhaly až do brzkého odpoledne i na ministerstvu obrany pražském magistrátu v Lesích ČR v mělnické firmě Kardio Port a na dalších místech Policie předala první obvinění Domovní prohlídku provedla mimo jiné i u Libora Grygárka který však nebyl zadržen< ref> Pátek 14 června I přes dosavadní nedostatek přesných a ověřených informací všechny hlavní tištěné deníky věnovaly kauze značnou část svého obsahu Základní informace o zásahu sdělil olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan na dopolední tiskové konferenci Ve věci bylo činné Vrchní státní zastupitelství v Olomouci byť bylo podle trestního řádu nepříslušné O odnětí věci jinak příslušnému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázání ji do Olomouce rozhodlo 11 ledna 2012 Nejvyšší státní zastupitelství protože ve věci původně šlo i o prověřování podnikatelů Iva Rittiga a Romana Janouška a na pražském státním zastupitelství působil s nimi spojovaný náměstek Libor Grygárek< ref> Server E15 zveřejnil usnesení o zahájení trestního stíhání Sedm zatčených a obviněných bylo policií vyslýcháno Advokát Jany Nagyové Eduard Bruna později uvedl že proběhla několikahodinová domovní prohlídka jejích kanceláří a bytu v Praze-Modřanech Policie ji poté asi dvě hodiny vyslýchala Žalobci podali sedm návrhů na vzetí do vazby Policie převezla obviněné k ostravskému okresnímu soudu aby o vazbě rozhodl O celé záležitosti mimořádně jednala poslanecká sněmovna parlamentu Poslanec Jiří Šlégr LEV 21 při svém vystoupení oznámil že se vzdává svého poslaneckého mandátu ČSSD předala předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové žádost o hlasování o nedůvěře vládě Prezident Miloš Zeman se mezitím na Hradě setkal postupně s policejním ředitelem Martinem Červíčkem premiérem Petrem Nečasem a předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou Sobota 15 června Okresní soud v Ostravě jednal o vzetí obviněných do vazby Státní zástupce podal žádost na vzetí do vazby také Marka Šnajdra Premiér Nečas vydal prohlášení s omluvou za jednání Jany Nagyové popřel že by o něm měl povědomí a ohlásil její odchod z Úřadu vlády Prezident Zeman se vyjádřil že vznesená obvinění považuje za vážná a dostatečně podložená< ref> Neděle 16 června Okresní soud odpoledne uvalil koluzní vazbu také na Marka Šnajdra který v době čtvrtečního zatýkání nebyl v Česku Ten získal post předsedy dozorčí rady společnosti Čepro poté co se vzdal poslaneckého mandátu< ref> Podle pozdějších informací médií měl být Šnajdr umístěn do ostravské vazební věznice stejně jako Nagyová a Fuksa zatímco Tluchoř a Páleník do Vazební věznice Olomouc a Boček do vazební věznice v Brně< ref> Během večera probíhala jednání uvnitř ODS a poté i uvnitř vládní koalice Nečas tak vyšel vstříc rostoucí kritice z regionálních vedení ODS i vyjádřenému postoji vedení TOP 09 že chce pokračování koalice do řádných voleb i za cenu obměny premiéra< ref> Pondělí 17 června Ministr obrany Vlastimil Picek dočasně zprostil výkonu služby ředitele Vojenského zpravodajství generálmajora Milana Kovandu a také zpravodajce plukovníka Jana Pohůnka kvůli jejich zapojení do kauzy a to až do rozhodnutí soudu o jejich zavinění Milan Kovanda policii přiznal sledování premiérovy manželky Vojenským zpravodajstvím důvodem však dle něj byla bezpečnost státu Obvinění týkající se dvou pracovníků úřadu odmítl Ve večerních hodinách ÚOOZ provedl v Hrusicích u Prahy domovní prohlídku u advokáta Tomáše Jindry který je poradcem ministra zemědělství Petra Bendla a zároveň poradcem ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby Podle MF DNES měla prohlídka souviset s podezřením z manipulací veřejných zakázek a praním špinavých peněz kolem Iva Rittiga a Romana Janouška Prezident Miloš Zeman se dopoledne setkal s Petrem Nečasem na zámku v Lánech Výkonná rada ODS po svém odpoledním jednání pověřila stranické grémium sestavením nové vlády na stávajícím koaličním půdorysu V 18 hodin podal předseda vlády Nečas demisi do rukou prezidenta republiky Miloše Zemana Ten jej pověřil dalším vedením kabinetu do jmenování nové vlády< ref> Nečas odstoupil také z postu předsedy Občanské demokratické strany Média v průběhu dne spekulovala o možných scénářích dalšího vývoje o osobě možného Nečasova nástupce ve vedení ODS o tom zda se stávající vládní koalice dohodne na pokračující spolupráci a novém premiérovi koho prezident pověří sestavením vlády zda vláda získá důvěru poslanecké sněmovny nebo jestli parlamentní opozice prosadí konání předčasných voleb Komentátor Bohumil Doležal položil v souvislosti s celým případem kolem aféry Jany Nagyové a očekávaným odstoupením premiéra Nečase otázku zda „se někdo zabýval podezřením že celé obvinění může být také jen účelový slepenec jehož smyslem není očista koalice ale tak říkajíc politická změna< ref> Ke kauze se poprvé mediálně vyjádřil i Zemanův prezidentský předchůdce Václav Klaus Svému nástupci doporučil aby se při výběru nového premiéra neukvapil ODS varoval před navržením někoho blízkého odstupujícímu Nečasovi Uvedl také že by politici měli vzít politiku „pánům v kuklách zpět do svých rukou Jako možné řešení politické krize uvedl vznik nového politického subjektu nebo transformaci některého ze stávajících Úterý 18 června Média informovala o tom že součástí policejních akcí předchozího týdne byla také domovní prohlídka u podnikatele Jiřího Tomana někdejšího vedoucího odboru městského investora na Magistrátu hlavního města Prahy On sám však policií nebyl obviněn Prohlídka proběhla v jeho nepřítomnosti Server E15 zveřejnil 16stránkový text obvinění bývalé vrchní ředitelky kabinetu předsedy vlády Jany Nagyové Romana Bočka Ivana Fuksy Marka Šnajdra a Petra Tluchoře V policejních odposleších figurovali podle dokumentu také předseda představenstva ČEZ Podle dokumentu měl premiér Nečas slíbit úplatek trojici rebelujících poslanců a zajistil i jeho poskytnutí a to podle návodu Jany Nagyové a Romana Bočka Náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Pavel Komár podle České televize potvrdil že Petr Nečas je v kauze veden mezi podezřelými Představitelé ODS Martin Kuba a Marek Benda uvedli že pokud by policie požádala poslaneckou sněmovnu o Nečasovo vydání poslanci ODS by nejspíš s vydáním nesouhlasili Podle jejich výkladu se totiž nejednalo o korupční jednání Vít Bárta naopak uvedl že poslanci Věcí veřejných by v případě žádosti hlasovali pro vydání Probíhalo zasedání poslanecké sněmovny jehož původním programem mělo být hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě Protože však podal premiér demisi už předchozího dne stal se návrh bezpředmětným Opozice však požadovala rozpuštění sněmovny a vzhledem k rozložení politických sil by rozhodnutí mohlo záviset na nezařazených poslancích Nezařazený poslanec Radim Fiala který také patřil k „rebelům uvnitř ODS oznámil že hodlá podpořit směřování k předčasným volbám Představitelé ODS zatím nezveřejnili konkrétní jméno kandidáta který by měl sestavit novou vládu stávající koalice Podle vyjádření Martina Kuby by mělo být známo do konce týdne Středa 19 června Policie v Ostravě podruhé vyslýchala Janu Nagyovou a to za přítomnosti advokátů dalších obviněných Ministr spravedlnosti Pavel Blažek uvedl že nechá přezkoumat adekvátnost předchozích policejních zásahů Grémium ODS po svém jednání oznámilo záměr navrhnout jako kandidátku na vládní předsednictví stávající předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou< ref> Čtvrtek 20 června Dopoledne na policii vypovídal ministr financí Miroslav Kalousek Protože Český Aeroholding a Čepro kde získali posty Fuksa a Šnajdr spadají pod ministerstvo financí byl to on kdo je na místa jmenoval Po výslechu pro média uvedl že oběma místa nabídl až poté co se vzdali svého poslaneckého mandátu a u obou shledal vhodnou kvalifikaci Podle vyjádření Tluchořova právníka Kalousek u výslechu uvedl že s ním o postu ve státních firmách nejednal Nominaci Miroslavy Němcové na předsedkyni vlády potvrdila svým usnesením výkonná rada ODS Média spekulovala o tom že by Němcovou na pozici předsedkyně poslanecké sněmovny mohl nahradit místopředseda ODS Jiří Pospíšil Ten připustil že by o takové možnosti vážně uvažoval tyto úvahy však označil za předčasné< ref> Pátek 21 června Kriminální policie vyzvala Jiřího Tomana k podání vysvětlení< ref> Okresní soud v Ostravě obdržel stížnost Ivana Fuksy proti vzetí do vazby< ref> Prezident Miloš Zeman přijal v Lánech Miroslavu Němcovou s Martinem Kubou za ODS a poté Karla Schwarzenberga s Miroslavem Kalouskem za TOP 09< ref> Sobota 22 června V sobotu prezident přijal v Lánech nejprve předsedu KSČM Vojtěcha Filipa a místopředsedkyni Miloslavu Vostrou Na pozdější hodinu bylo ohlášeno setkání s Bohuslavem Sobotkou a Michalem Haškem za ČSSD Neděle 23 června Ředitel ÚOOZ Robert Šlachta v televizním pořadu Otázky Václava Moravce popřel opakovaně zaznívající podezření že by zásah policie na Úřadu vlády a na dalších místech byl nepřiměřený Popsal také podrobněji rozsah a formu zásahu Předseda strany Věci veřejné Vít Bárta a předsedkyně poslaneckého klubu této strany Kateřina Klasnová se odpoledne setkali v Lánech s prezidentem Zemanem Podle Bártova vyjádření jednali o policejním vyšetřování a vládní krizi< ref> Miloš Zeman v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán naznačil svou preferenci tzv „vlády odborníků a záměr jmenovat v úterý nového premiéra jehož hodlal vybrat ze čtyř uvažovaných osobností Představitelé hlavních parlamentních stran se k podpoře nebo účasti na takové vládě vyjádřili spíše skepticky s tím že koaliční strany preferovaly spíše vládu Miroslavy Němcové a opoziční strany předčasné volby Pondělí 24 června Policie vyslechla podnikatele a bývalého vedoucího odboru městského investora na pražském magistrátu Jiřího Tomana Podle jeho advokáta policie prošetřovala veřejné zakázky v někdejším působišti a vztah Tomana k Romanu Janouškovi< ref> Zpravodajský server Lidovkycz zveřejnil vyjádření Petra Nečase že se Jana Nagyová scházela s Ivem Rittigem a Romanem Janouškem na jeho příkaz aby od nich zjistila informace „z pražského podnikatelského suterénu které mohly být důležité pro jeho politické rozhodování Nečas však odmítl že by s nimi jednal sám nebo že by mu mohli podsunout své zájmy< ref> Podnikatel Ivo Rittig podal žalobu na místopředsedu ČSSD Lubomíra Zaorálka kvůli jeho výroku v němž jej při svém projevu na plénu Poslanecké sněmovny označil spolu s Romanem Janouškem za lupiče Rittigova advokátka Karolína Babáková uvedla že hodlá „podávat žaloby proti všem výrokům které klienta neoprávněně napadají< ref> Předsedkyně strany LIDEM Karolína Peake jednala s prezidentem Zemanem na Pražském hradě o řešení vládní krize Prezident potvrdil svá předchozí vyjádření preference tzv úřednické vlády Média spekulovala o osobách možných předsedů takové vlády jejím složení a působení< ref> Úterý 25 června Manželka předsedy vlády Radka Nečasová byla předvolána na policii k výslechu využila však své právo nevypovídat dle § 100 trestního zákoníku< ref> Karolína Peake po jednání republikové rady strany LIDEM potvrdila podporu možné vládě dosavadní koalice vedené Miroslavou Němcovou s podmínkami v programové oblasti Prezident republiky Miloš Zeman pověřil Jiřího Rusnoka sestavením nové vlády S odvoláním na německé noviny Die Welt napsaly Lidové noviny ve svém onlinovém vydání že Rusnokem sestavená vláda asi ztroskotá v parlamentě což však prezident Zeman ve svém plánu dopředu zohlednil Červenec 2013 Úterý 2 července Policie vyslýchala řidiče Úřadu vlády Jiřího Pertla a jeho přítelkyni které podle obvinění nechala Jana Nagyová neoprávněně sledovat Odpoledne policie vyslechla také další zaměstnankyni úřadu Alenu Hegrovou Petr Nečas dopisem požádal dozorujícího státního zástupce Rostislava Bajgara aby byl v souvislosti s kauzou sledování své manželky a dalších lidí co nejdříve policií vyslechnut Odůvodnil to snahou neprodlužovat vazbu zadržených osob Jany Nagyové a dalších< ref> Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman obdržel stížnosti všech obviněných proti zahájení trestního stíhání ze strany olomouckého státního zastupitelství Čtvrtek 4 července Policie odpoledne krátce vyslechla předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou ve věci trojice bývalých poslanců ODS Pondělí 8 července Kancelář předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky informovala že státní zástupce Ivo Ištvan sněmovnu požádal o vydání premiéra v demisi Petra Nečase k trestnímu stíhání Předsedkyně Miroslava Němcová postoupila žádost mandátovému a imunitnímu výboru a vyjádřila názor že poslanecká sněmovna rozhodne o vydání na své zářijové schůzi< ref> Úterý 9 července Ministr spravedlnosti v demisi Pavel Blažek požádal dopisem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o zodpovězení 19 otázek týkajících se případu< ref> Středa 10 července Na policii vypovídal předseda dozorčí rady společnosti Český Aeroholding Michal Mejstřík v souvislosti s vazebně stíhaným Ivanem Fuksou< ref> Čtvrtek 11 července Podnikatel Roman Janoušek byl jako podezřelý podat vysvětlení na policii obviněn však nebyl Policie vyslýchala také člena dozorčí rady Čepra Jana Klecha< ref> Vrchní žalobce Ivo Ištvan v České televizi uvedl že by všechny výslechy v kauze mohly být ukončeny do poloviny srpna Potvrdil že o vydání Petra Nečase ke stíhání bylo požádáno jen v souvislosti s tzv politicko-korupční částí kauzy Pátek 12 července K policejnímu výslechu byl pozván bývalý předseda vlády Petr Nečas a to v souvislosti s jeho rolí v politicko-korupční části kauzy Petr Nečas případ po výslechu označil za vykonstruovaný politický proces Už dopoledne vypovídal na policii také poslanec ODS Boris Šťastný Podle jeho vyjádření se policisté zajímali o okolnosti schvalování daňových zákonů Sobota 13 července Petr Nečas v deníku Právo přiznal svůj vztah s Janou Nagyovou Uvedl že za ní jednoznačně stojí a se vztahem s ní počítá i do budoucna< ref> Pondělí 15 července Jana Nagyová byla z vazební věznice převezena k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 aby vypovídala jako svědkyně v případu zveřejnění svých odměn na úřadu vlády Předvolán byl jako svědek i Petr Nečas který se však písemně omluvil z rodinných důvodů< ref> Mluvčí ostravského krajského soudu Lucie Böhmová oznámila že soudní senát nadále studuje spisový materiál a rozhodnutí o stížnostech na vazbu očekává nejdříve koncem týdne< ref> Úterý 16 července Jan Pohůnek požádal ostravský okresní soud o propuštění z vazby Jako jediný ze zadržovaných předtím nepodal proti vazbě stížnost Mluvčí soudu Alexandr Dadam informoval že se soud má žádostí zabývat ve středu 17 července< ref> Nejvyšší soud ČR rozhodl o návrzích na vynětí vazebně stíhaných bývalých poslanců Marka Šnajdra a Petra Tluchoře z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Rozhodnutí odůvodnil tím že poslance chrání imunita vztahující se na výkon poslaneckého mandátu do něhož soud řadí i různé politické dohody či politická rozhodnutí Nelze je tedy stíhat za kroky které učinili ještě před svou poslaneckou rezignací Činy následující po rezignaci už soud neposuzoval Rovněž neposuzoval případ Ivana Fuksy který se na něj neobrátil Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan potvrdil bezodkladné zpracování příkazů k propuštění z vazby Petr Nečas vydal prohlášení v němž požadoval aby byl případ nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem odebrán Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci a aby nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová podala návrh na kárné řízení se státními zástupci Ivem Ištvanem a Rostislavem Bajgerem Samotné státní zástupce vyzval k rezignaci< ref> Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan v České televizi uvedl že žádost o vydání expremiéra Nečase bude stažena neboť není možné přikročit k jeho trestnímu stíhání dokud se nevyřeší otázka rozsahu poslanecké imunity členů Sněmovny< ref> Prezident Miloš Zeman později v Senátu České republiky prohlásil že v důsledku propuštění bývalých poslanců Tluchoře Šnajdra a Fuksy z vazby ztratil důvěru v Nejvyšší soud ČR< ref> Středa 17 července Proběhl policejní výslech svědka Miroslava Dvořáka předsedy představenstva Českého Aeroholdingu Právní zástupce Marka Šnajdra Lukáš Trojan který se výslechu účastnil vznesl námitky proti jeho zákonnosti s ohledem na předchozí výrok Nejvyššího soudu< ref> Okresní soud v Ostravě zamítl žádost Jana Pohůnka o propuštění z vazby Pohůnkův právní zástupce Michal Hráský uvedl jako důvod skutečnost že ještě nebyli vyslechnuti všichni utajení svědci Jeden výslech měl podle jeho vyjádření proběhnout týž den další dva v pátek 19 července Proti rozhodnutí soudu podal stížnost o níž by měl rozhodnout Krajský soud v Ostravě Ten rozhoduje i o stížnostech na vazbu ostatních obviněných Ivo Ištvan se vyjádřil že trestní stíhání stále pokračuje a žalobci budou zkoumat rozsah poslanecké imunity v případě tří zadržených a následně propuštěných exposlanců Uvedl že zastupitelství požádá Nejvyšší soud ČR aby upřesnil zda se jejich vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení týká i jednání mimo sněmovnu Poukázal přitom na obdobné rozhodnutí téhož soudu v případu Víta Bárty a Jaroslava Škárky podle nějž se vynětí vztahuje pouze na jednání na půdě sněmovny Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny PČR na týden přerušil jednání o vydání Petra Nečase k trestnímu stíhání a to v návaznosti na avizované stažení žádosti ze strany vrchního zastupitelství Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová krátce nato potvrdila že storno žádosti obdržela a postoupila jej mandátovému a imunitnímu výboru< ref> V médiích probíhala diskuse o tom zda představuje výrok Nejvyššího soudu ČR příliš extenzivní výklad ústavy a zda by byl přezkoumatelný Ústavním soudem Názory citovaných teoretických i praktických právníků a politiků se však různily V reakci na veřejnou debatu vydal Nejvyšší soud ČR prohlášení v němž odmítl některé zaznívající názory že by soud svým rozhodnůutím „posvětil beztrestnost jednání poslanců spočívající například v krádežích vydírání násilném jednání a podobných trestných činech pokud k nim dojde v prostorách Poslanecké sněmovny< ref> V reakci na Nečasovu výzvu uvedl Ivo Ištvan že by rezignace měla být vázána na porušení povinností čehož se dle vlastních slov nedopustil Rezignovat proto odmítl Odvolání vrchního státního zástupce odmítla také ministryně spravedlnosti Marie Benešová a obdobné výzvy označila za politický nátlak Uvedla že státní zástupci měli jen jiný právní názor než Nejvyšší soud podle něhož jsou imunitou chráněny i politické dohody a kompromisy a že je nelze odvolat jen na základě odlišného právního názoru Petr Nečas na tiskové konferenci emotivně reagoval na snahu státního zastupitelství přeformulovat obvinění exposlanců ODS na jednání mimo poslaneckou sněmovnu Kritizoval i ministryni Benešovou za to že odmítla Ištvana odvolat V komentáři na svých webových stránkách reagoval také Václav Klaus který varoval před snahou „skupiny prokurátorů a policistů kriminalizovat politická jednání a politické dohody Namísto – dle něj nedostatečné – personální změny vyzval k zásadní změně systémové Server Týdencz zveřejnil dopis třicetileté dcery Jany Nagyové Nikoly kterým se obrátila na předsedu senátního podvýboru pro lidská práva senátora Jiřího Čunka Vyčetla policii nedodržování presumpce neviny její matky a podmínky v cele předběžného zadržení Čunek dopis označil za závažný podnět a přislíbil prošetření Generální inspekce bezpečnostních sborů žádný podnět v této věci neobdržela Mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták záležitost nekomentoval a vězeňská služba případné pochybení odmítla Čtvrtek 18 července Roman Boček byl převezen z brněnské vazební věznice do pražského sídla ÚOOZ v ulici Na Perštýně k dalšímu výslechu Podle Šnajdrova advokáta Lukáše Trojana však Boček využil svého práva nevypovídat s poukazem na to že Nejvyšší státní zastupitelství doposud nerozhodlo o jeho stížnosti proti obvinění< ref> Nejvyšší soud ČR odpoledne odeslal advokátům a státním zástupcům podrobné odůvodnění svého úterního verdiktu< ref> Robert Šlachta z ÚOOZ odmítl výzvu politiků ke svému odstoupení Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl že některé výroky politiků překračují hranici osobních útoků či nátlaku Internetový deník Insider informoval že osmičlenný tým policistů a státních zástupců čelí celkem 27 trestním oznámením která podali advokáti osob vyšetřovaných či prověřovaných v rámci kauzy Jejich postup tak přešetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů< ref> Pátek 19 července Krajský soud v Ostravě jednal od osmi hodin neveřejně a bez účasti advokátů o stížnostech podaných proti vazbě Krátce po desáté hodině jim vyhověl a rozhodl o propuštění Jany Nagyové Romana Bočka a Ondreje Páleníka z vazby Dle uvážení soudu již pominuly důvody koluzní vazby a nehrozí že by při pobytu na svobodě ovlivňovali svědky Nadále by měli být stíháni na svobodě Mluvčí soudu také uvedla že rozhodnutí neznamená že by Okresní soud v Ostravě při dřívějším rozhodnutí o vzetí do vazby pochybil< ref> Kolem půl jedné Jana Nagyová opustila vazební věznici v Ostravě kde ji vyzvednul expremiér Petr Nečas Už v poledne opustil Ondrej Páleník věznici v Olomouci a kolem jedné hodiny i Roman Boček věznici v Brně Na pokyn Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v pozdějších odpoledních hodinách opustil brněnskou vazební věznici i Jan Pohůnek Jeho právní zástupce Michal Hráský potvrdil že hodlá podat návrh na zastavení trestního stíhání< ref> Podle státního zástupce Ištvana proběhly téhož dne další výslechy svědků s utajenou identitou a některé další byly naplánovány na příští týden ČTK uvedla že by podle jejích informací měli být následující týden policií vyslechnuti i poslanci Tomáš Úlehla a Jan Florián kteří také patřili mezi rebelující poslance dále generální ředitel Českých drah Petr Žaluda a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš V dalším týdnu by pak měli následovat ministr obrany Vlastimil Picek jeho předchůdce Alexandr Vondra a úřadující předseda ODS Martin Kuba< ref> Média s odkazem na nejmenovaný důvěryhodný zdroj zveřejnila dokument označený za usnesení Nejvyššího soudu ČR o vynětí Marka Šnajdra z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a to včetně odůvodnění< ref> Sobota 20 července Deník Právo informoval že podnikatele Ivo Rittiga má v souvislosti s kauzou nově zastupovat bývalý vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula Rampulův někdejší náměstek Libor Grygárek přitom rovněž figuruje ve vyšetřování jako jeden z podezřelých v rámci skupiny která měla ovlivňovat veřejné zakázky Vlastimil Rampula potvrdil že mu Rittig udělil plnou moc k zastupování problematičnost vazby na Grygárka však popřel< ref> Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta v rozhovoru pro deník MF DNES uvedl že s postupným propuštěním všech zadržovaných z vazby souhlasí neboť většina svědků už byla vyslechnuta Vyjádřil osobní přesvědčení že všichni obvinění skončí u soudu< ref> Neděle 21 července Ivo Ištvan v Otázkách Václava Moravce uvedl že považuje za téměř jisté zastavení trestního stíhání tří bývalých poslanců Nejvyšším státním zastupitelstvím a to s ohledem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně jejich imunity Kauza by se tak vrátila zpět do stadia prověřování Státní zástupci podle Ištvana analyzují bude-li možné znovu zahájit stíhání tak aby bylo v souladu s rozhodnutím soudu V takovém případě by opět požádali také o vydání Petra Nečase Ištvan také uvedl že v případu údajného zneužití Vojenského zpravodajství by mohla být podána obžaloba do konce září< ref> Senátorka Eliška Wagnerová tamtéž uvedla že chce iniciovat podání senátního návrhu k Ústavnímu soudu ČR aby zrušil ustanovení trestního řádu které se týká imunity poslanců a senátorů a na jehož základě Nejvyšší soud vyňal exposlance z pravomoci orgánů trestního stíhání< ref> Expremiér Petr Nečas v rozhovoru pro časopis Týden uvedl že plánoval koncem léta zveřejnit svůj záměr odejít z politiky a pouze dokončit poslanecký mandát a rovněž že jeho přítelkyně Jana Nagyová chtěla oznámit odchod z funkce vrchní ředitelky jeho kabinetu Vyjádřil také domněnku že tento záměr musel být vyšetřovatelům z odposlechů jasný a že se mohl stát důvodem ke spuštění červnové policejní akce Státní zástupci v Česku dle něj začali systematicky odstřelovat ústavní činitele a politiky kvůli existenci společenské poptávky Zmínil i své podezření o existenci kontaktů Ivo Ištvana na některé představitele ČSSD jmenovitě např Lubomíra Zaorálka Pondělí 22 července Média s odkazem na nejmenovaný důvěryhodný zdroj zveřejnila také druhý dokument označený za usnesení Nejvyššího soudu ČR o vynětí Petra Tluchoře z pravomoci orgánů činných v trestním řízení včetně odůvodnění Úterý 23 července Vyšetřovatelé vyslechli poslance ODS Tomáše Úlehlu a Jana Floriána v části týkající se údajné politické korupce< ref> Středa 24 července Vláda Jiřího Rusnoka stáhla z projednávání návrh zákona o státním zastupitelství Nový zákon měl krom jiného zrušit vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci a zavést zvláštní protikorupční útvar Návrh zákona již 12 června prošel v poslanecké sněmovně prvním čtením někteří poslanci k němu však měli výhrady a ohlásili že jej budou chtít upravit Ironicky se k možné souvislosti vyjádřil dříve i exministr spravedlnosti Pavel Blažek< ref> Čtvrtek 25 července Prezident Miloš Zeman přijal na Pražském hradě vrchního státního zástupce Iva Ištvana jeho práci ocenil a vyjádřil mu podporu Prezidentovo gesto kritizoval mimo jiné místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek který je označil za přiznání souvislosti mezi policejním zásahem a Zemanovým úsilím o politické změny Podle sociálně-demokratického předsedy senátu Milana Štěcha bylo pozvání na místě ČTK citovala domněnku politologa Jana Outlého že Zeman pozváním Ištvana sledoval jen vlastní mediální obraz< ref> Pátek 26 července Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nezastavil zcela trestní stíhání v kauze Nagyová zrušil však usnesení o zahájení trestního stíhání tří bývalých poslanců ODS Marka Šnajdra Petra Tluchoře a Ivana Fuksy v případu údajné politické korupce a spis vrátil Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci k novému rozhodnutí Stíhání ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství však Pavel Zeman nezrušil Stejně tak nezrušil stíhání Jany Nagyové a Romana Bočka V jejich případě však označil za nutné provést změnu v původní právní kvalifikaci „návod k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby Srpen 2013 Pondělí 12 srpna Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podal Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí v otázce v jakém přesně rozsahu jsou podezřelí tři poslanci a expremiér Nečas vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Poukázal přitom na to že podle šetření měly probíhat tajné schůzky nejen na půdě parlamentu Uvedl několik míst v Praze včetně Úřadu vlády Kramářovy vily budovy Českých drah také v Hrzánském paláci v restauraci Vojanův dvůr ale i na brněnském Výstavišti a ve dvou brněnských hotelech Účastníci schůzek mezi sebou údajně hovořili šifrovaným jazykem a předem domluvenými hesly Úterý 27 srpna Policie provedla výslech úřadujícího předsedy ODS Martina Kuby a to zejména v linii údajného podplacení tří exposlanců a v souvislosti s jeho setkáním s Ivo Rittigem< ref> Středa 28 srpna Prezident Miloš Zeman podepsal rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky které bylo ještě téhož dne vyhlášeno ve Sbírce zákonů a vešlo tak v platnost Prezident tak učinil na základě předchozího usnesení sněmovny ze dne 20 srpna Září 2013 Sobota 21 září Na zámku Mcely se v odpoledních hodinách oženil Petr Nečas s Janou Nagyovou poté co se v srpnu rozvedl se svou předchozí manželkou Radkou Úterý 24 září Jana Nečasová dříve Nagyová se dostavila k výslechu do pražského sídla ÚOOZ odmítla však vypovídat Její právní zástupce Eduard Bruna uvedl jako důvod že se necítila ve formě a potřebovala si utřídit poznatky ze svého stíhání< ref> Říjen 2013 Středa 2 října Marek Šnajdr rezignoval na své místo v dozorčí radě společnosti Čepro aby firma v souvislosti s kauzou nebyla mediálně poškozována Ministr financí v demisi Jan Fischer už dříve avizoval že by ho chtěl odvolat< ref> Středa 9 října Někdejší vedoucí Úřadu vlády Lubomír Poul odmítl svou svědeckou výpověď v kauze< ref> Pondělí 21 října Důstojník vojenské tajné služby Jan Pohůnek se dostavil k dalšímu výslechu Státní zastupitelství rozšířilo jeho obvinění o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby Podle obvinění měl navrhnout aby sledování Nečasovy manželky a dvou zaměstnanců Úřadu vlády prováděla soukromá agentura a tu pak přes prostředníka sehnat Faktury agentury pak hradilo Vojenské zpravodajství Pohůnkův advokát Michal Hráský podal proti obvinění stížnost< ref> Úterý 22 října Policie pokračovala výslechem bývalého ředitele Vojenského zpravodajství Milana Kovandy Jeho obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby rozšířila o porušení povinnosti při správě cizího majetku a to v návaznosti na rozšířené obvinění Jana Pohůnka Kovandův právní zástupce Jiří Matzner podal proti novému obvinění stížnost< ref> Čtvrtek 24 října Podle předchozího oznámení olomouckého státního zástupce Pavla Komára se měl uskutečnit výslech Kovandova předchůdce Ondreje Páleníka Čtvrtek 31 října Nejvyšší soud rozhodl o žádosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 12 srpna 2013 Podle soudu je třeba vnímat všechna jednání exposlanců Tluchoře Fuksy a Šnajdra směřující k jejich vzdání se mandátu 7 listopadu 2012 jako celek a nelze je stíhat ani za ta jednání která probíhala mimo prostory Poslanecké sněmovny Soud zároveň rozhodl že expremiér Petr Nečas není z pravomoci orgánů činných v trestním řízení vyňat a za případné trestné činy jej stíhat lze protože po rozpuštění sněmovny už nebyl chráněn procesní imunitou podle čl 27 odst 4 Ústavy na rozdíl od tří exposlanců kteří díky vzdání se mandátu byli kryti indemnitou podle čl 27 odst 2 Ústavy Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není žádný opravný prostředek přípustný< ref> Další vývoj v roce 2014 Leden 2014 Čtvrtek 9 ledna Média informovala o tom že Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo žádosti o přezkoumání postupu policie a žalobců ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství které podali Milan Kovanda Ondrej Páleník a Jan Pohůnek Ti si v prosinci 2013 prostřednictvím svých právních zástupců stěžovali na to že byl k vypracování odborného vyjádření přizván policejní Útvar zvláštních činností přestože pracuje odlišně než armádní složky Nejvyšší státní zastupitelství však neshledalo napadený procesní postup nezákonným ani nedůvodným< ref> Čtvrtek 16 ledna Exposlanci ODS Petr Tluchoř Marek Šnajdr a Ivan Fuksa požádali ministerstvo spravedlnosti o odškodné za údajnou morální újmu za vazbu stíhání ušlý výdělek a náklady na právní služby každý ve výši přibližně 4 milionů korun Média o tom informovala v pondělí 21 ledna O záměru požádat o odškodnění informovali advokáti už v listopadu 2013< ref> Pátek 24 ledna Česká advokátní komora vrátila Rittigovu advokátu Tomáši Jindrovi zapečetěné a u ní uložené věci Šlo mimo jiné o počítač nosiče dat a dokumenty které policie zabavila při Jindrově květnové domovní prohlídce v Hrusicích u Prahy Už v září 2013 komora odmítla věci vyšetřovatelům předat kvůli povinnosti advokátů zachovávat mlčenlivost kterou dle jejího výkladu nezrušil příslušný krajský soud Ten byl požádán o vydání souhlasu s nahlížením okresním soudem který nařídil domovní prohlídku Petr Nečas podle pozdějšího vyjádření podal na Generální inspekci bezpečnostních sborů trestní oznámení na Roberta Šlachtu< ref> Únor 2014 Úterý 11 února Policie obvinila z podplácení expremiéra Petra Nečase Jeho obhájce Josef Lžičař uvedl že nejspíš podá proti obvinění stížnost a bude požadovat také vyjádření Nejvyššího soudu Sám Nečas vyslovil domněnku že se mu tím policie mstí za trestní oznámení které 24 ledna podal na ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Ivo Ištvan vydal usnesení kterým byl Nečas obviněn už ve středu 5 února 2014 Žalobce na webových stránkách zastupitelství uvedl že kauza má dát odpověď na otázku „zda v procesu projednávání a schvalování zákonů které ovlivňují život všech občanů se mají poslanci ve smyslu svého ústavního slibu řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a mandát vykonávat v zájmu všeho lidu nebo zda a nakolik je přípustné aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem nebo poskytnutím osobních výhod Středa 12 února Detektivové ÚOOZ provedli prohlídku jednoho z obchodů v pražské Pařížské ulici luxusního zlatnictví Cartier a to kvůli šperkům v hodnotě řádově milionů korun které dříve našli u Jany Nagyové Policisté hledali doklady o jejich ceně a nákupu Čtvrtek 13 února Policie ráno v Praze zatkla podnikatele Ivo Rittiga a obvinila jej z trestného činu praní špinavých peněz Podle médií policie zatkla také jeho advokáta Davida Michala jednatele společnosti Neograph Jana Janků právníka Petera Kmeťa a další zatykač vydala na právníka Marka Stubleyho toho času pobývajícího v zahraničí Deník iDNEScz uvedl že při vyšetřování vedoucímu k zatčení pomohly i některé důkazy které policie zadržela při domovní prohlídce v Rittigově vile v létě 2013 Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová uvedla že „skutkově spolu tyto kauzy nesouvisejí Pátek 14 února Advokát Petra Nečase podal stížnost proti obvinění jeho klienta Úterý 25 února Petr Nečas odmítl vypovídat u policejního výslechu k němuž byl jako obviněný předvolán a to až do doby kdy Nejvyšší státní zastupitelství rozhodne o jeho o jeho stížnosti proti obvinění< ref> Generální inspekce bezpečnostních sborů nezjistila podezření ze spáchání trestného činu tím že došlo ke zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Trestním oznámením které kvůli zveřejnění dříve podal Petr Nečas na šéfa ÚOOZ Roberta Šlachtu se ještě měl zabývat odbor vnitřní kontroly policejního prezidia který prověřoval jestli nemohlo dojít ke spáchání kázeňského nebo jiného přestupku Březen 2014 Úterý 4 března Policie obvinila podnikatele Iva Rittiga kvůli úniku informací z Bezpečnostní informační služby BIS Podle některých médií byly obviněny i další osoby včetně Jany Nečasové Nagyové která měla Rittigovi předávat některé materiály tajných služeb a právník David Michal z kanceláře MSB Legal Čtvrtek 6 března Úřad pro ochranu osobních údajů zahájil správní řízení s ministerstvem vnitra jako správcem osobních údajů kvůli zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové který v prosinci 2013 poskytl Robert Šlachta pořadu České televize Otázky Václava Moravce Úterý 25 března Exposlanec Petr Tluchoř odmítl vypovídat Duben 2014 Čtvrtek 3 dubna Podnikatel Ivo Rittig byl předvolán k výslechu odmítl však vypovídat Podle jeho právní zástupkyně proto že státní zástupce nedokázal srozumitelně vysvětlit k jakým skutečnostem se má vyjádřit< ref> Úterý 22 dubna Úřad pro ochranu osobních údajů udělil pokutu ve výši 60 tisíc Kč ministerstvu vnitra za zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Úřad ve svém rozhodnutí uvedl že zveřejnění nelze zdůvodnit veřejným zájmem< ref> Středa 23 dubna Útvar pro odhalování organizovaného zločinu znovu vyslechl místopředsedu TOP 09 Miroslava Kalouska ve věci údajného uplácení trojice exposlanců funkcemi Zodpovídal dodatečné otázky týkající se obvinění bývalého premiéra Nečase v této kauze< ref> Čtvrtek 24 dubna Jana Nečasová Nagyová odmítla vypovídat při odpoledním výslechu na ÚOOZ stejně jako u předchozích výslechů Předtím téhož dne policie vyslechla předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga podle jehož vyjádření se kriminalisté snažili potvrdit některé své teorie a v předchozích dnech i Miroslava Kalouska a Martina Kubu Květen 2014 Středa 14 května Žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vyňali případ údajného zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování exmanželky Petra Nečase z kauzy Červen 2014 Pondělí 2 června MF Dnes a další média informovala o tom že Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo stížnosti Ondreje Páleníka Jana Pohůnka a Ivo Rittiga proti rozdělení případu Ti uváděli že není jasné z čeho byl případ vylučován označovali vyloučení za neúčelné nebo argumentovali že tím mohla být krácena jejich práva na obhajobu Státní zástupce Zdeněk Kasal v usnesení o zamítnutí mimo jiné uvedl že právo na obhajobu nebude dotčeno a že má rozdělením dojít k urychlení celého řízení Pátek 6 června Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo obžalobu na Janu Nečasovou Nagyovou v kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství Kromě ní obžalovalo ze zneužití pravomoci úřední osoby i bývalé ředitele Ondreje Páleníka Milana Kovandu a zpravodajce Jana Pohůnka Obžaloba následovala po zamítnutí stížnosti obžalovaných proti vyloučení věci k samostatnému projednání podána však byla až po vyřízení stížností obžalovaných proti vynětí této části kauzy k samostatnému projednání Čtvrtek 12 června Senátor Jiří Čunek podal Nejvyššímu státnímu zastupitelství trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli úniku odposlechů z vyšetřování kauzy Učinil tak z pozice předsedy senátního podvýboru pro lidská práva na základě předchozího rozhodnutí podvýboru Vyjádřil názor že zveřejňování odposlechů narušuje hladký průběh vyšetřování a poškozuje obviněné a jejich rodinné příslušníky< ref> Pondělí 23 června Mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství oznámil že zamítlo stížnosti Davida Michala Ivo Rittiga Tomáše Jindry a Jany Nečasové proti usnesení o zahájení trestního stíhání ve věci údajného úniku informací z Bezpečnostní informační služby< ref> Pátek 27 června Obvodní soud pro Prahu 1 ve zrychleném neveřejném řízení uznal Janu Nečasovou vinnou a formou trestního příkazu jí udělil roční podmínečný trest s odkladem na čtyři roky a čtyřletý zákaz působit ve státní správě Šlo o linii kauzy zneužívání Vojenského zpravodajství v níž byli stíháni i dva jeho bývalí ředitelé Ondrej Páleník a Milan Kovanda a jejich podřízený Jan Pohůnek a to ze zneužití pravomoci úřední osoby a přečin při správě cizího majetku Oba bývalé ředitele předal ministerstvu obrany ke kázeňskému potrestání neboť jejich jednání vyhodnotil jen jako přestupek Pohůnkovo stíhání soud zastavil neboť jeho jednání rovněž nevyhodnotil jako trestný čin< ref> Úřad pro ochranu osobních údajů v týdnu zamítl rozklad jenž podalo ministerstvo vnitra proti šedesátitisícové pokutě kterou mu úřad udělil 22 dubna za prosincové zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Červenec 2014 Proti rozhodnutí soudu z 27 června o Janě Nečasové podala obviněná počátkem července odpor Září 2014 Dne 3 září zrušil Městský soud v Praze červnové rozhodnutí obvodního soudu a kauzu vojenské zpravodajské služby mu vrátil k novému projednání Listopad 2014 Dne 20 listopadu 2014 bylo zahájeno hlavní soudní líčení ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství Soudní řízení v roce 2015 Odkazy Poznámky Reference Externí odkazy – přehled článků k tématu na iDNEScz – stručný souhrn a přehled článků k tématu na Aktuálněcz – přehled článků k tématu na iHNedcz včetně politické roviny – chronologický přehled událostí na České novinycz včetně politické roviny Koncentrační tábor v češtině hovorově také koncentrák nebo lágr z něm Lager tábor je místo sloužící k hromadné internaci nebo věznění lidí kteří sem jsou umísťováni i bez řádného soudu nebo jiného právního důvodu Označení koncentrační tábor bylo nejdříve používáno ve smyslu internačních táborů pro civilní obyvatelstvo v 19 století např v USA pro indiány v jižní Africe v průběhu druhé búrské války Později byly jako „koncentrační označeny tábory v nichž německý nacistický režim zadržoval vykořisťoval mučil a zabíjel své skutečné či údajné nepřátele Poté co byly nacistické koncentrační tábory v roce 1945 osvobozeny a byla odhalena jejich role v nacistické genocidě stalo se označení koncentrační tábor synonymem nejhrubšího porušování lidských práv a postupně se přestalo používat jako oficiální označení existujících internačních táborů Různá vězeňská a internační zařízení však jsou právě proto často popisována jako koncentrační tábory lidmi kteří kritizují jejich existenci a způsob činnosti Počátky Termín koncentrační tábor byl pro internační tábor poprvé použit v roce 1896 kdy nechal španělský generál Valeriano Weyler y Nicolau „koncentrovat tedy soustředit kubánské obyvatelstvo do speciálních táborů Koncentrační tábory budovala i britská armáda během druhé búrské války v letech 1899–1902 v Jižní Africe 30 až 40 tisíc obětí Armáda USA jich poprvé systematicky užila ve filipínsko-americké válce v letech 1899-1902 k internaci i civilního obyvatelstva celkem za války zahynulo asi 200 000-14 milionu filipínských civilistů mnozí z nich při epidemiích cholery a dalších nemocí Německá armáda v letech 1904–1909 v Jihozápadní Africe Namibie – Gobabis Lüderitz Shark Island Swakopmund Windhoek 60 až 70 tisíc obětí Nacistické Německo Mezi lety 1933–1945 založili nacisté kolem 20 000 různých táborů kde věznili milióny obětí Tábory byly používány pro řadu účelů byly to pracovní tábory tranzitní průchozí tábory kde lidé pouze čekali na další transport a také tábory vyhlazovací určené výhradně pro hromadné vraždění Pouhé dva měsíce vlády stačily Hitlerově NSDAP k zřízení prvního koncentračního tábora v Dachau 22 března 1933 V prvních letech nacistické vlády byly koncentrační tábory určeny především pro politické odpůrce režimu v rétorice NSDAP „nepřátele státu zejména komunisty a sociální demokraty ale také pro homosexuály Romy Svědky Jehovovy a další „asociální živly mezi vězněnými bylo samozřejmě nemalé procento Židů Od roku 1935 kdy byla uzákoněna rasová a biologická méněcennost „neárijského obyvatelstva Německa Norimberské zákony byli do koncentračních táborů posíláni také Židé Po anexi Rakouska v dubnu 1938 bylo mnoho německých a rakouských Židů deportováno do Dachau Buchenwaldu a Sachsenhausenu Masové zatýkání Židů probíhalo také po Křišťálové noci 96 Židů bylo zavražděno během ní asi 30 000 posláno do koncentračních táborů v listopadu 1938 Po rozpoutání 2 světové války v září 1939 počet koncentračních pracovních táborů a jejich poboček rychle rostl Statisíce občanů okupovaných zemí tu umíraly vyčerpáním hladem či týráním v některých byly na vězních prováděny pseudolékařské pokusy Od roku 1941 bylo nutné zvýšit počet táborů pro válečné zajatce Některé tábory byly postaveny v již existujících táborových komplexech v Polsku např Osvětim Tisíce sovětských zajatců byly např zastřeleny či zaplynovány v nově založeném táboře v Lublinu později známém pod jménem Majdanek Židé a Romové z okupovaných zemí byly nejprve deportováni do shromažďovacích a průchozích táborů – ghett např Varšava Lodž ad v Polsku Westerbork v Nizozemí Drancy ve Francii Terezín v Protektorátu Čechy a Morava Ghetta byla „přestupními stanicemi na cestě do „stanic konečných – vyhlazovacích táborů či „táborů smrti na území Polska Vyhlazovací tábory měly zefektivnit masové vyhlazování židovského obyvatelstva viz holokaust Prvním vyhlazovacím táborem bylo Chelmno něm Kulmhof založeno v prosinci 1941 oběti zde byly vražděny v pojízdných nákladních autech tzv dušegubkách Další vyhlazovací tábory vznikly v r 1942 v Belžci Sobiboru Treblince a Březince něm Birkenau – pobočný tábor v táborovém komplexu Osvětim Vězni byli vražděni v plynových komorách a těla spalována v krematoriích V Březince v době nejintenzivnějších deportací bylo denně plynováno až 8 000 osob V různých druzích nacistických táborů pod správou SS byly vězněny a zavražděny milióny lidí Přenesené označení I po druhé světové válce jako „koncentrační tábory označovali a označují jejich kritici i další zařízení určená pro internaci či věznění lidí v nichž podle jejich názoru dochází k závažnému porušování lidských práv třebaže tato zařízení oficiálně nesou jiný název Například to byly či jsou Pracovní tábory SSSR Gulag – rusky ГУЛАГ Главное Управление Исправительно-Трудовых Лагерей budované na základě carských pracovních táborů za Lenina a dále rozšířené za Stalina Ruské Filtrační tábory v Čečensku během tamních válek v nichž byli zadržovaní a často brutálně týráni potenciální nepřátelé Ruska tedy čečenští muži a chlapci< ref> Internační tábory pro příslušníky „nepřátelských národností na území Spojenců za druhé světové války zejména USA kde fungovaly např internační tábory pro osoby japonského původu Některé z nich se jako koncentrační tábory označovaly oficiálně Vojenská věznice na námořní základně USA v Guantánamu na Kubě< ref> zřízená v roce 2002 v rámci války proti terorismu zadržující osoby podezřívané z účasti na mezinárodním terorismu či ze spolupráce s hnutím Taliban Tábory zřizované vojenskými diktaturami v Řecku v Chile a jinde Zajatecké a internační tábory zřizované v průběhu občanské války v Jugoslávii válčícími stranami „Převýchovné tábory a věznice pro politické vězně v komunistických zemích Dosud je ve velkém měřítku provozuje Severní Korea a Čínská lidová republika České země První a druhá republika Ačkoliv už za Rakouska-Uherska existovaly donucovací pracovny kam mohly úřady uvěznit "nepřizpůsobivé" občany i bez soudního rozhodnutí a rovněž na konci 20 let byly schválen zákon o vzniku nucených pracovních kolonií pro potulné cikány zařízení vzhledem a povahou blízká německým koncentrančním táborům vznikla teprve za druhé republiky Za druhé světové války Za nacistické okupace v Českých zemích existovaly především pobočky velkých koncentračních táborů Někdy byla pro umístění vězňů využita již existující táborová zařízení různých typů například dělnické tábory u velkých staveb kárné pracovní tábory Lety ale i uprchlické tábory Svatobořice Většinou však byly postaveny tábory nové Podle zjištění historiků na území dnešní ČR v průběhu války existovalo více než 600 táborů různého typu< ref> Některé koncentrační tábory a jejich pobočky jak německy tak česky vedené Bílá Voda Bílý Kostel nad Nisou Božičany Brněnec Bruntál Bukovany Bystřice u Benešova Dětřichov u Moravské Třebové Hanušovice Hodonínek u Kunštátu Holýšov Hradištko Chrastava Jezeří-Albrechtice Jiřetín pod Jedlovou Kamenický Šenov Korunní Kraslice Křepenice Lešany Lety u Písku Litoměřice Lovosice Mirošov Most Nové Město pod Smrkem Nová Role Olbramovice Ostrov nad Ohří Poříčí u Trutnova Prameny Vltavy Rabštejn Richard u Litoměřic Rtyně nad Bílinou Rychnov Skrochovice Svatava Teplice Terezín Vrchotovy Janovice Tábory pro Němce Internační tábory pro Němce byly vytvářeny bezprostředně po druhé světové válce jednak pro německé vojáky jednak pro Sudetské Němce obecně Některé z nich vznikly prostou výměnou vězněných v bývalých německých koncentračních táborech např v Terezíně nebo v Hodoníně u Kunštátu Některé z nich se v zacházení s vězněnými mohly poměřovat i se svými nacistickými předchůdci Komunistické tábory V 50 letech 20 století komunistický režim v Československu své odpůrce trestal mimo jiné v táborech zřízených při těžbě uranové rudy; šlo o tzv tábory nucené práce TNP a nápravně pracovní tábory NPT zřizované v oblastech Horní Slavkov Jáchymov a Příbram Dále existovaly tzv soustřeďovací kláštery v nichž bylo v roce 1950 bez jakéhokoliv zákonného podkladu postupně vězněno přes 2300 kněží a řeholníků a asi 8000 řeholnic nebo vojenské „Pomocné technické prapory PTP a věznice Odkazy Reference Literatura Blodig Vojtěch Krejča Otomar Krejčová Helena Munk Jan Lhotka Petr Pavlát Leo TémaHOLOCAUST Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách nakl Tauris 2005 Zámečník Stanislav To bylo Dachau Paseka Praha a Litomyšl 2003 Související články Holokaust Antisemitismus Rasismus Seznam lidí kteří pomáhali Židům za druhé světové války Externí odkazy Stránky ukazují fotografie a videa související s druhou světovou válkou Mimo jiné jsou zde zmapovány desítky koncentračních táborů S možností stažení POI do navigace s přesnou polohou každého místa na stránkách holocaustcz Koncentrační tábor Dachau Konzentrationslager Dachau či KZ-Dachau byl první nacistický koncentrační tábor určený pro politické vězně v Německu který se nacházel na pozemku opuštěné muniční továrny poblíž středověkého města Dachau které leží přibližně 16 km severozápadně od Mnichova ve spolkové zemi Bavorsko v jižním Německu Historie Tento tábor otevřený 22 března 1933 Dachau posloužil jako prototyp a modelový příklad pro ostatní nacistické koncentrační tábory které jej následovaly Jeho základní organizace vzhled stejně jako plány budov byly navrženy jedním z velitelů tábora Theodorem Eicke a posléze byly použity i při výstavbě dalších táborů Eicke navrhl oddělený bezpečností tábor nacházející se poblíž velitelského centra který se skládal z obytných čtvrtí administrativy a vojenských tábor Sám Eicke se stal vrchním inspektorem všech koncentračních táborů a byl přímo zodpovědný za výstavbu ostatních táborů podle tohoto modelu< ref> Celkem prošlo táborem přes 200 tisíc vězňů z třiceti zemí z nichž dvě třetiny tvořili političtí vězni a téměř třetinu tvořili Židé Mezi příčiny úmrtí patřily převážně nemoci podvýživa a sebevraždy Počátkem roku 1945 v táboře vypukla tyfová epidemie Při následné evakuaci většina oslabených vězňů zemřela Společně s výrazně větším vyhlazovacím táborem Auschwitz-Birkenau se stal koncentrační tábor Dachau pro mnoho lidí symbolem koncentračních táborů Konzentrationslager KZ Dachau rovněž zůstává v paměti lidí neboť se jednalo o druhý koncentrační tábor osvobozený britskými nebo americkými silami Tudíž se jednalo o jedno z prvních míst které Západu odhalilo prostřednictvím novinářů a filmových kronik realitu nacistické brutality Tábor byl osvobozen 29 dubna 1945 americkými jednotkami které nalezly v uzavřeném táboře 30 000 vězňů Téhož dne došlo k masakru části zajatých strážných Některé osobnosti vězněné v koncentračním táboře Dachau Na seznamu vězňů se nacházelo mnoho osobností veřejného života jako starostové komunální politici poslanci a šlechtici; řada vydavatelů novin a časopisů; mnoho známých a tedy vlivných spisovatelů Byli sem sváženi lidé různých mediálně aktivních povolání s vlivem na veřejnost jako hudebníci skladatelé a právníci Od konce roku 1940 byli z různých jiných táborů do Dachau svážení již dříve zatčení duchovní různých konfesí kteří byli koncentrováni v kněžském bloku Mezi vězně patřily i tyto osobnosti z českých zemí Prof ThDr Josef kardinál Beran Josef Čapek P Richard Henkes Profesor Ing arch Jiří Kroha ThDr Štěpán Maria kardinál Trochta P Engelmar Hubert Unzeitig František Fischer vzpěrač olympionik Velitelé SS-Standartenführer Hilmar Wäckerle 22 března 1933 – 26 června 1933 SS-Gruppenführer Theodor Eicke 26 června 1933 – 7 dubna 1934 SS-Oberführer Alexander Reiner 7 dubna 1934 – 22 října 1934 SS-Brigadeführer Berthold Maack 22 října 1934 – 12 ledna 1934 SS-Oberführer Heinrich Deubel 12 ledna 1934 – 31 března 1936 SS-Oberführer Hans Loritz 31 března 1936 – 7 ledna 1939 SS-Hauptsturmführer Alex Piorkowski 7 ledna 1939 – 2 ledna 1942 SS-Obersturmbannführer Martin Weiß 3 ledna 1942 – 30 září 1943 SS-Hauptsturmführer Wilhelm Weiter 30 září 1943 – 26 dubna 1945 SS-Obersturmbannführer Martin Weiß 26 dubna 1945 – 28 dubna 1945 SS-Untersturmführer Johannes Otto 28 dubna 1945 – 28 dubna 1945 SS-Sturmscharführer Heinrich Wicker 28 dubna 1945 – 29 dubna 1945 Odkazy Poznámky Externí odkazy Kosmogonie z řeckého kosmos pořádek vesmír a gignomai rodím se je nauka o vzniku světa U pravěkých a starověkých národů bývá součástí mytologie Dnes je tímto termínem označována přírodní nauka zabývající se vědecky podloženými teoriemi vzniku nebeských těles např planet Související články Kosmologie Kosmologie z řeckého κοσμολογία nauka o světě je odvětvím které se zabývá vesmírem jako celkem Předmětem studia kosmologie je vznik vývoj a budoucí osud vesmíru Věnuje se jí filozofie teologie a fyzikální kosmologie Fyzikální kosmologie využívá poznatků několika fyzikálních oborů Nejčastěji je to obecná teorie relativity astronomie astrofyzika částicová a atomová fyzika Počátky kosmologie První popisy představ o světě pocházejí z Číny z 3 tisíciletí př n l Kniha proměn z Babylóna Enúma eliš a předjónského období Hésiodova Theogonia Je možné že Babylónské mýty měly pak mj vliv na další mytologické představy mezi nimi též na biblickou představu obsaženou v knize Genesis Rané kosmologie měly především mýtický charakter ale už předsókratičtí filozofové začali vznik světa zkoumat kriticky Thalés z Milétu Anaximandros Stejným směrem se ubírá i myšlení Démokritovo a Anaxagorovo Důležitého posunu dějiny kosmologie nabraly s prvním doloženým systémem který nestavěl Zemi do středu vesmíru a který jí dával kulový tvar – ten pochází od Filolaa žáka Pýthagorova z 5 nebo 4 století př n l Kosmologie vytváří modely vesmíru jimiž se snaží popsat jevy které pozorujeme nejen v okolí naší sluneční soustavy ale také procesy které vedly k utváření větších vesmírných útvarů galaxie a jejich kupy apod Tyto modely obvykle popisují vesmír který se vyvíjí a neustále mění Kosmologové pak ve spolupráci s astronomy a astrofyziky hledají experimentální potvrzení verifikaci nebo vyvrácení daného kosmologického modelu na základě porovnání předpovědí daného modelu s experimentálními daty Většina současných modelů vychází z tzv kosmologického principu někdy též z Koperníkova principu Na základě této hypotézy se předpokládá že ve všech bodech vesmíru platí stejné fyzikální zákony Tato hypotéza umožňuje také zavést předpoklad o homogenitě a izotropii vesmíru v dostatečně velkých měřítkách Odkazy Související články Vznik a vývoj vesmíru Stvoření Obecná teorie relativity Velký třesk Kosmogonie Externí odkazy Hromy bohů – dokument o odnoži „elektrické kosmologie produkce Gerald Simonson 63 minut Kosmologie expanze a relativita – článek Praha Vesmír 1995 0042-4544 Kost lat os je tvrdá mineralizovaná struktura sloužící jako mechanická ochrana vnitřních orgánů a opora těla tvořící vnitřní konstrukci na kterou se upínají svaly a šlachy Pravá kost tvořena kostní tkání se vyskytuje jen u vyšších obratlovců obojživelníků plazů ptáků savců a některých ryb Souhrn všech kostí v těle se nazývá kostra Lidská kostra dospělého člověka má přibližně 206 kostí< ref> Vývoj a růst kostí Kosti vznikají z vaziva intramembranózně nebo chrupavky enchondrálně procesem zvaným kostnatění čili osifikace Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky růstové ploténce Někteří živočichové například plazi ale rostou po celý život V průběhu zárodečného vývoje obratlovců nejprve vzniká nezralá vláknitá kost bez stop lamelární struktury; v podstatě se jedná o množství kostních buněk obklopených neuspořádanými vlákny kolagenu Až postupně vzniká kost která má uspořádanou stavbu – tzv lamelární kost Tato lamelární kost následně zraje dvěma způsoby buď přímým kostnatěním z jistých osifikačních jader nebo přes chrupavčité stadium Kostní tkáň Kostní tkáň je typem pojiva které je typické mineralizací mezibuněčné hmoty Minerální složku která může tvořit až 65% hmotnosti kosti tvoří submikroskopické krystaly fosforečnanu vápenatého hydroxyapatitu Krystaly jsou vázány na kolagenní vlákna Mezibuněčnou hmotu produkují buňky osteoblasty Mají bohatou organelovou výbavu a dlouhé výběžky kterými jsou v kontaktu s ostatními osteoblasty a s cévou přivádějící živiny Nemineralizovaná kostní hmota se nazývá ossein až postupem času dochází k ukládání minerálů Ve chvíli kdy se osteoblast obklopí vyprodukovanou mezibuněčnou hmotou změní se na osteocyt buňku uzavřenou okolní kostí s okolím spojenou pouze výběžky Osteoklasty jsou obrovské i 100 μm mnohojaderné buňky které naopak kostní tkáň odbourávají Produkují kyselou fosfatázu a kolagenázu a resorbují vytvořenou kostní tkáň čímž umožňují přestavbu kosti Makroskopicky lze kost rozdělit na kompaktní a spongiózní houbovitou Při pozorování v mikroskopu však zjistíme že oba typy mají stejnou základní histologickou stavbu Histologicky rozlišujeme dva typy kostní tkáně primární nezralou vláknitou kost a sekundární zralou lamelární kost Oba typy obsahují stejné stavební jednotky rozdíl je v uspořádání kolageních vláken Zatímco v nezralé vláknité kosti probíhají vlákna náhodně neuspořádaně ve zralé kosti jsou uspořádána do lamel< ref> Vláknitá kost Při tvorbě každé kosti růstu i hojení je vytvořena nejprve nezralá vláknitá fibrilární kost Je pouze dočasná a je postupně nahrazena zralou sekundární kostí Lamelární kost Kost lamelární vrstevnatá se v organismu vyskytuje častěji než kost vláknitá Tato kostní tkáň dospělých má kolagenní vlákna charakteristicky uspořádaná do lamel které jsou uloženy paralelně jedna vedle druhé nebo koncentricky kolem kanálku s cévami Mezi lamelami leží vrstvy osteocytů které jsou uloženy v komůrkách zvápenatělé kostní matrix které se označují jako lakuny V každé lamele probíhají kolagenní vlákna paralelně Kost jako orgán Okostice Na povrchu je kost pokryta pevnou vazivovou blánou okosticí lat periost Kromě fibroblastů elastických a kolagenních vláken obsahuje cévní pleteně a nervová zakončení Vyskytuje se zde také nemalé množství osteoblastů a osteoklastů Okostice zajišťuje cévní zásobení kosti upínají se na ní svaly umožňuje růst kostí do šířky a hojení zlomenin Kostní dřeň Kostní dřeň se nachází uvnitř kostí savců Je tvořena hemopoetickou tkání a probíhá v ní krvetvorba Existují tři druhy kostní dřeni červená kostní dřeň medulla ossium rubra žlutá kostní dřeň medulla ossium flava a šedá kostní dřeň medulla ossium grisea U mladých jedinců se uvnitř všech kostí nachází červená kostní dřeň později je nahrazována žlutou kostní dření a přetrvává pouze v plochých kostech hrudní kosti žebrech lebečních kostech pánvi a stehenní kosti Žlutá kostní dřeň je tvořena tukovou tkání Šedá kostní dřeň je degradovaná žlutá dřeň můžeme ji najít u starých podvyživených jedinců Řídnutí kostí nastává po ukončení menstruačního období a nazývá se osteoporóza Dělení kostí podle tvaru - dlouhé kosti - krátké kosti - ploché kosti - nepravidelné kosti Dlouhá kost Typickou kostí je dlouhá kost os longum Tvoří kosti končetin Má protáhlý tvar prostředek kosti se nazývá diafýza dva konce kosti pak epifýzy Kost není kompaktní tkání v celém rozsahu Pouze na povrchu kosti je tenká vrstva skutečně kompaktní kosti substantia compacta Epifýzy jsou tvořeny spongiózní kostí substantia spongiosa Ta je tvořena trámci kostní tkáně uspořádaných ve směru největšího zatížení kosti Kost je proto velmi pevná a přitom odlehčená Uspořádání trámců tvoří architektoniku kosti Uprostřed kosti se nachází dřeňová dutina cavum medullare v dospělosti vyplněná žlutou kostní dření Epifýzy nejsou kryté periostem ale hyalinní kloubní chrupavkou Mezi diafýzou a epifýzou se po dobu růstu nachází epifyzodiafyzární ploténka chrupavčitá destička která umožňuje růst kostí do délky Krátká kost Krátká kost os breve se stavebně neliší od dlouhé kosti ale má všechny rozměry přibližně stejné Je to například obratel nebo kopytní kost Plochá kost Plochá kost os planum má na zevní a vnitřní části různě silnou kompaktní kost Mezi nimi je spongiózní kost s velkými trámciTyto prostory jsou až do pozdního věku zaplněny červenou kostní dření Může také dojít k pneumatizaci vytvoření dutiny vystlané sliznicí u člověka v čelní a čichové kosti a horní čelisti u některých savců skot může být rozsah pneumatizace větší Mezi ploché kosti patří kosti neurokrania lopatka žebra nebo pánev Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Kostel Všech svatých byl původně součástí cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory V podzemní části se nachází kostnice ossuarium Kaple či kostel Všech svatých je pozdně gotická stavba kolem r 1400 patrně na místě staršího kostela Je to čtvercová patrová stavba se dvěma štíhlými šestibokými věžemi v průčelí Ve spodní části je známá kostnice patrová část má kolem terasu a v průčelí mezi věžemi barokní štít se sochou Panny Marie od M V Jäckela z roku 1708 Prostý vnitřek má barokní klenbu z let 1661–1663 Sedlecká kostnice Sedlecká kostnice má zajímavou historii Původně to byl hřbitovní kostel zdejšího cisterciáckého kláštera Hřbitov byl však poznamenán zajímavou událostí která zásadně změnila jeho historii Podle klášterní tradice zde od poloviny 13 století existoval hřbitov Podle pověsti přinesl opat sedleckého kláštera Heidenreich hrst země z Božího hrobu v Jeruzalémě a rozesel ji po hřbitově Hřbitovní půda se tak stala součástí Svaté země a proto se sem pohřbívalo nejen z Čech ale i z okolních zemí Tisíce lidí zde našly poslední odpočinek také v dobách epidemií S budováním hřbitovní kaple Všech svatých se začalo na počátku 14 století Dvouvěžová hřbitovní kaple s kostnicí měla dvě podlaží Nahoře se nacházela kaple a ve spodním patře kostnice V roce 1421 byla stavba zasažena ničivým požárem založeným husity Po zrušení hřbitova na konci 15 století byly exhumované kosti uloženy vně i uvnitř podzemní kaple kde je poloslepý sedlecký mnich v roce 1511 seskládal do velkých pyramid Kaple byly znovu obnoveny mezi lety 1703-1710 v souvislosti s celkovou obnovou kláštera podle koncepce opata Snopka a architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela Stavbu bylo nutné staticky zajistit proto Santini vestavěl štít mezi věže západního průčelí a stavbu vzepřel přístavbou západní předsíně Ve stylu svého specifického architektonického projevu barokní gotiky upravil i interiér včetně návrhu výzdoby z kostí a dalších doplňků jako např řezaných korun nad pyramidami svícnů fiál aj Dále mu lze připsat nástupní schodiště vedoucí do prostoru kostnice a dekoraci kleneb včetně dvou polí zachované gotické klenby Významným mezníkem v historii kaple se stal letopočet 1784 V tomto roce Josef II zrušil kromě jiných také sedlecký klášter a klášterní majetek odkoupili Schwarzenbergové z Orlíka Ti nechali kostnici upravit do nynější podoby Autorem světově unikátní výzdoby z lidských kostí se stal řezbář František Rint z České Skalice Dnešní podoba pochází z období opravy v roce 1870 Galerie kostnice Poznámky Literatura Horyna Mojmír Jan Blažej Santini-Aichel Karolinum Praha 1998 Horyna Mojmír Santini Stavby J B Santiniho na Žďársku Resident Žďár nad Sázavou 199